(EU) 2026/1167Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/1167 ze dne 28. května 2026, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o regulační technické normy upřesňující požadavky k operačnímu riziku

(1)

Obchodní ukazatel je zástupným ukazatelem operačního rizika založeným na účetní závěrce. Do tohoto ukazatele by měly být zahrnuty položky představující běžné bankovní obchodní operace v účetní závěrce, přičemž z obchodního ukazatele by měly být vyřazeny položky, které nepředstavují běžné bankovní obchodní operace uvedené v čl. 314 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013. Určení prvků, které by měly být zahrnuty do obchodního ukazatele a jeho jednotlivých složek nebo z obchodního ukazatele a jeho složek vyřazeny, by mělo vycházet z toho, co je stanoveno v mezinárodních regulačních normách.

(2)

U některých složek příjmů a výdajů by nebylo přiměřené rozčlenit hodnotu jejich jednotlivých dílčích složek nebo položek. Z toho vyplývá, že pokud je prvek nákladů nebo výdajů uveden mezi vyřazenými položkami, ale zároveň obsahuje položky, které jsou uvedeny mezi položkami, které mají být zahrnuty, nebo naopak, instituce by měly zajistit, aby tyto položky nebyly vyřazeny nebo zahrnuty více než jednou.

(3)

V zájmu sladění s mezinárodními regulačními normami by instituce měly zahrnout úrokové výnosy a úrokové náklady do úrokové, leasingové a dividendové složky. Podle čl. 314 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 musí instituce zahrnout do úrokové, leasingové a dividendové složky veškeré příjmy a výdaje vyplývající z finančního a operativního leasingu, včetně odpisů a snížení hodnoty. Položky týkající se leasingu zahrnuté v úrokové, leasingové a dividendové složce obchodního ukazatele by měly být v souladu s položkami mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) 16. Instituce by proto měly do úrokové, leasingové a dividendové složky zahrnout všechny výnosy a náklady související s investičním nemovitým majetkem, z něhož plyne nájemné, včetně výnosů z pronájmu investičního nemovitého majetku.

(4)

Pro zajištění souladu s mezinárodními regulačními standardy by instituce měly složku aktiv uvedenou v čl. 314 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 vypočítat jako součet určitých rozvahových aktiv. Jelikož složka aktiv přispívá k výpočtu úrokové, leasingové a dividendové složky, měly by instituce do složky aktiv zahrnout také všechna aktiva v rozvaze, z nichž plynou úrokové výnosy nebo která vedou k úrokovým nákladům.

(5)

Instituce by měly zahrnout výnosy z dividend do úrokové, leasingové a dividendové složky. Výnosy z dividend by měly zahrnovat výnosy z dividend instituce pocházející z investic do akcií a fondů, které nejsou konsolidovány v účetní závěrce instituce, včetně výnosů z dividend od nekonsolidovaných dceřiných, přidružených a společných podniků.

(6)

Instituce by měly do složky služeb zahrnout ostatní provozní výnosy. Ostatní provozní výnosy by měly zahrnovat výnosy z běžných činností, které nejsou zahrnuty v ostatních položkách obchodního ukazatele, ale mají podobnou povahu.

(7)

Podle čl. 314 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013 by měly instituce do ostatních provozních nákladů zahrnout své výdaje a ztráty z událostí operačního rizika. Tyto události operačního rizika se mohou v účetní závěrce instituce vyskytovat v různých formách, například jako náklady, ztráty, rezervy, snížení hodnoty a odpisy. Instituce by proto měly do svých ostatních provozních nákladů zahrnout všechny dopady událostí operačního rizika, které ovlivňují jejich účetní závěrku, bez ohledu na to, jak jsou tyto náklady označeny nebo zaúčtovány. Protože čl. 314 odst. 7 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví, že zaplacené pojistné a zajistné platby obdržené na základě nakoupených pojistných nebo zajistných smluv se do výpočtu obchodního ukazatele nezahrnují, vyplývá z toho, že tyto výdaje se uvádějí včetně nakoupených pojistných nebo zajistných smluv. Nicméně tyto náklady by neměly zahrnovat jiné plnění než pojistné a zajistné. Tyto náklady by měly zahrnovat i mimořádné ztráty, které mohou instituce vyloučit z výpočtu své roční ztráty z operačního rizika po získání svolení uvedeného v čl. 320 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)

Aby instituce získala správné a vyčerpávající informace o tom, kde jsou finanční dopady událostí operačního rizika zaúčtovány v účetní závěrce instituce, měla by tyto finanční dopady rozdělit podle hlavních položek výkazu zisků a ztrát, kde jsou tyto dopady zaúčtovány.

(9)

Instituce by měly do složky služeb zahrnout výnosy z poplatků a provizí. Ty by měly zahrnovat výnosy z poskytování poradenství a služeb a výnosy, které instituce získává jako externí poskytovatel finančních služeb.

(10)

Instituce by měly do složky služeb zahrnout náklady na poplatky a provize. Ty by měly zahrnovat náklady zaplacené za poradenství a služby a poplatky zaplacené institucí externím poskytovatelům za finanční služby, ale neměly by zahrnovat poplatky zaplacené externím poskytovatelům za nefinanční služby, jako jsou logistické služby, IT nebo lidské zdroje.

(11)

Některé druhy operací nebo účetních rozhodnutí, včetně ekonomického zajištění reálné hodnoty vykázané do zisku a ztráty a rozdělení derivátů vložených do hostitelských hybridních nebo strukturovaných finančních produktů, mohou vést k neodůvodněnému zvýšení finanční složky, jejíž vzorec je stanoven jako součet absolutních hodnot zisku a ztráty složky obchodního portfolia a složky investičního portfolia. U ekonomického zajištění je takové neodůvodněné zvýšení způsobeno existencí druhů operací, které spolu úzce souvisejí a které mají opačné znaménko u zisku a ztráty. Při účtování v souladu s účetními standardy se částky těchto operací účtují do různých složek obchodního ukazatele (tj. do složky obchodního portfolia a složky investičního portfolia). Finanční instituce proto nemohou započíst částky těchto operací v případě, že jsou tyto částky vypočteny v rámci finanční složky. V takovém případě by měla mít instituce možnost přijmout přístup založený na obezřetnostní hranici, tj. vypočítat finanční složku v souladu s částí třetí hlavou I kapitolou 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

(12)

Instituce by měly zahrnout obchodní složku do finanční složky, která obsahuje čistý zisk nebo ztrátu z obchodních aktiv a závazků, ze zajišťovacího účetnictví a z kurzových rozdílů.

(13)

Instituce by měly zahrnout investiční složku do finanční složky, která obsahuje čistý zisk nebo ztrátu z finančních aktiv a závazků investičního portfolia, jakož i čistý zisk nebo čistou ztrátu ze zajišťovacího účetnictví a z kurzových rozdílů položek investičního portfolia. Ztráty, které již byly zohledněny při výpočtu rizikově vážených aktiv pro úvěrové riziko, by neměly být do investiční složky zahrnuty.

(14)

S cílem předejít nesprávnému používání přístupu založeného na obezřetnostní hranici by neměl být koncept „neodůvodněného zvýšení finanční složky“ v případě ekonomického zajištění rozšířen na zisky a ztráty zajišťovacích nástrojů v obchodním portfoliu, které nejsou zjevně spojeny se zisky a ztrátami zajišťovaných nástrojů v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou a vykázaných do zisku a ztráty, nebo na situace, kdy instituce plně nedodržují pravidla a podmínky přístupu založeného na obezřetnostní hranici stanovené v části třetí hlavě I kapitole 3 nařízení (EU) č. 575/2013. Úpravy finanční složky by navíc měly být omezeny na částku zisku a ztráty související s riziky, která jsou účinně kryta zajištěním, a měly by podstatně kompenzovat účetní zisk a ztrátu ze zajištěných položek.

(15)

Instituce, které mají v úmyslu přijmout přístup založený na obezřetnostní hranici, by měly být schopny vypočítat zisk a ztrátu všech pozic držených v obezřetnostním obchodním portfoliu a v obezřetnostním investičním portfoliu za tři účetní období předpokládaná pro výpočet finanční složky. V případě ekonomického zajištění by měly být instituce schopny určit zisky a ztráty ze zajišťovacích nástrojů a souvisejících zajištění, propojit zajištění se zajištěnými riziky a zdokumentovat zajišťovací vztah v souladu s cíli řízení rizik instituce. Tyto výpočty se liší od výpočtu prováděného podle účetního přístupu a nejsou založeny na harmonizovaných účetních standardech ani nepodléhají pravidelným zprávám pro účely dohledu. Možnost přijmout přístup založený na obezřetnostní hranici by proto měly mít pouze instituce, které mají zavedeny zásady, postupy, systémy a kontrolní mechanismy pro řádné provádění takových výpočtů a pro určení částek zisku a ztráty v případě ekonomického zajištění a jejich řádné zdokumentování.

(16)

S cílem předejít regulatorní arbitráži zvolením použití přístupu založeného na obezřetnostní hranici v některých letech výpočtu by měly instituce použít přístup založený na obezřetnostní hranici ve všech třech účetních obdobích předpokládaných pro výpočet obchodního ukazatele. Kromě toho by mělo být institucím umožněno používat přístup založený na obezřetnostní hranici v kombinaci s účetním přístupem pro určité subjekty v rámci téže skupiny nebo pro určité druhy operací nebo účetních rozhodnutí, včetně těch, která se týkají zajištění strukturovaných emisí. Účetní přístup by se měl použít u zbývající části rozvahy zejména tehdy, když instituce uplatňují přístup založený na obezřetnostní hranici pouze na vybrané druhy operací.

(17)

Aby mohly příslušné orgány přezkoumat přijetí přístupu založeného na obezřetnostní hranici, měly by instituce, které mají v úmyslu tento přístup přijmout, poskytnout před jeho zavedením svým příslušným orgánům odpovídající dokumentaci a informace. Instituce, které mají v úmyslu používat přístup založený na obezřetnostní hranici pouze částečně, by měly ze stejného důvodu v oznámení uvést rovněž informace o účetním přístupu.

(18)

Pokud již není splněna žádná z podmínek umožňujících přijetí přístupu založeného na obezřetnostní hranici, instituce by měly opětovně používat účetní přístup. Aby se zabránilo regulatorní arbitráži, instituce by neměly příliš často přecházet z jednoho tohoto přístupu na druhý.

(19)

Z hlediska operačního rizika se zajišťovací produkty nebo služby koncepčně neliší od finančních produktů nebo služeb, u nichž jsou výnosy a náklady plynoucí z jejich distribuce zahrnuty do obchodního ukazatele, a to zpravidla v položce výnosů z poplatků a provizí nebo nákladů na poplatky a provize. Proto by instituce neměla z výpočtu obchodního ukazatele vyloučit všechny výnosy a náklady plynoucí z prodeje nebo distribuce pojistných nebo zajišťovacích produktů nebo služeb.

(20)

Některé finanční dopady, které souvisejí s aktivy pronajatými v rámci leasingu nebo vyplývají z událostí operačního rizika, nebo poplatky zaplacené externím poskytovatelům za finanční služby mohou být ve zvláštních případech účtovány v rámci následujících položek uvedených v čl. 314 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013: správní náklady včetně nákladů na zaměstnance podle čl. 314 odst. 7 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013, odpisy hmotných aktiv, odpisy nehmotných aktiv podle čl. 314 odst. 7 písm. f) nařízení (EU) č. 575/2013 a snížení hodnoty nebo zrušení ztrát ze snížení hodnoty podle čl. 314 odst. 7 písm. i) nařízení (EU) č. 575/2013. V takových případech by instituce neměly tyto finanční dopady z výpočtu obchodního ukazatele vyloučit.

(21)

V případě nabytí, fúzí nebo prodejů může zohlednění tří účetních období na základě účetní závěrky při výpočtu obchodního ukazatele vést k potenciálnímu rozporu mezi kapitálovými požadavky k operačnímu riziku a skutečným rizikovým profilem dané instituce. Je proto nezbytné stanovit metodu pro určení úpravy obchodního ukazatele v případě fúzí, nabytí nebo prodejů a podmínky pro udělení svolení vyřadit z obchodního ukazatele částky související s prodávanými subjekty nebo činnostmi, a zajistit tak lepší soulad mezi kapitálovými požadavky institucí a jejich skutečným rizikovým profilem.

(22)

Obchodní ukazatel je zástupným ukazatelem operačního rizika založeným na účetní závěrce. Instituce by proto měly v zásadě vycházet při úpravách po fúzích nebo nabytích z auditované účetní závěrky fúzovaných nebo nabytých subjektů nebo sloučených činností. Instituce však mohou mít potíže při získávání historických řad přesných údajů týkajících se fúzovaných nebo nabytých subjektů nebo sloučených činností za období tří účetních období, které je třeba vzít v úvahu pro zohlednění operace. Instituce by proto měly mít možnost použít alternativní možnosti výpočtu v případě, že historické údaje týkající se nabytého nebo fúzovaného subjektu nebo sloučených činností nejsou k dispozici nebo nejsou natolik přesné, aby pokrývaly celé období, které je relevantní pro výpočet jejich obchodního ukazatele. Tyto alternativní metody výpočtu by měly být dostatečně konzervativní.

(23)

Prodej podniku nebo účetní jednotky nemusí vždy znamenat, že operační riziko spojené s prodávanou účetní jednotkou nebo činnostmi plně přechází na nabývající účetní jednotku. Podmínky prodeje mohou stanovit ujednání o odškodnění v případě nových závazků nebo ztrát vyplývajících z událostí operačního rizika, které nastaly před prodejem. Proto by v případě prodejů měly podmínky, za kterých mohou příslušné orgány udělit svolení uvedené v čl. 315 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, zejména zajistit, aby prodaný subjekt nebo prodaná činnost již nebyly považovány za relevantní pro rizikový profil instituce.

(24)

Podle čl. 316 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 mají instituce, jejichž obchodní ukazatel činí alespoň 750 milionů EUR, kromě složky obchodního ukazatele shromažďovat údaje o ztrátách z operačního rizika a vypočítat své roční ztráty z operačního rizika. Mezinárodní standardy pro operační riziko, včetně standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled, vyžadují roztřídění ztrátových událostí do sedmi druhů událostí. Za účelem dodržení těchto standardů by měla taxonomie operačního rizika uvedená v čl. 317 odst. 9 nařízení (EU) č. 575/2013 vycházet ze stejných druhů událostí.

(25)

Pro získání dostatečně podrobného systému klasifikace by měla taxonomie operačního rizika zahrnovat rovněž druhou úroveň klasifikace, která by vycházela z osvědčených postupů v odvětví. Proto by měly být údaje o ztrátových událostech v taxonomii operačního rizika uspořádány do druhů událostí úrovně 1, které představují makro události, k nimž by měla být ztrátová událost přiřazena, a kategorií úrovně 2, které podrobněji uvádějí vlastnosti příslušných druhů událostí úrovně 1. Na podporu harmonizace při zaznamenávání ztrátových událostí by měly být návrh a popis kategorií úrovně 2 vypracovány v souladu s mezinárodními standardy a osvědčenými postupy v odvětví.

(26)

Aby byl obraz ztrát instituce úplný, měla by být struktura taxonomie operačního rizika u druhů událostí úrovně 1 a kategorií úrovně 2 navržena tak, aby se vzájemně vylučovaly a byly společně vyčerpávající, aniž by existovaly zbytkové kategorie.

(27)

Ačkoli by měly být druhy událostí úrovně 1 a kategorie úrovně 2 s ohledem na ztráty z operačního rizika vyčerpávající, některé ztrátové události lze přiřadit nejen k příslušnému druhu události úrovně 1 a kategorii úrovně 2, ale i k doplňujícímu popisu. Aby instituce obohatily evidenci dostupných informací o ztrátových událostech, měly by těmto událostem přiřadit jeden nebo ve vhodných případech více atributů. Vzhledem ke své povaze by atributy neměly být koncipovány tak, aby se vzájemně vylučovaly a byly společně vyčerpávající. Proto by mělo být možné přiřadit jedné ztrátové události více atributů, včetně ztrátových událostí souvisejících s „poskytovateli služeb IKT z řad třetích stran“ podle definice v čl. 3 bodě 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2554 (2), kterým by měly být přiřazeny jak atributy „v oblasti IKT“, tak „riziko spojené se třetími stranami“.

(28)

Aby instituce odpovídajícím způsobem popsala ztráty, které jí vznikly, měla by v souboru údajů o ztrátách zaznamenávat pouze ztráty, které jsou relevantní pro výpočet roční ztráty z operačního rizika. Instituce by však neměly do souboru údajů o ztrátách zahrnovat ztráty, které jsou navráceny do pěti pracovních dnů, protože tyto ztráty jsou uznány jako rychle navrácené.

(29)

Taxonomie ztrát z operačního rizika by měla umožnit účinný dohled nad operačním rizikem a při prvním uplatnění by měla být přiměřená. Z tohoto důvodu by měly být historické údaje o kategoriích a atributech úrovně 2 poskytnuty s vynaložením maximálního úsilí nebo na dobrovolné bázi alespoň za celý rok 2025. Instituce by naopak vzhledem k tomu, že kategorie úrovně 1 se oproti stávajícímu rámci nemění, měly poskytnout historické údaje alespoň za roky po 1. lednu 2016.

(30)

Fúze a nabytí mohou instituci ukládat povinnost výpočtu roční ztráty z operačního rizika v důsledku zvýšení velikosti obchodního ukazatele. Problémy vyplývající ze začlenění fúzovaných nebo nabytých subjektů navíc mohou vyžadovat, aby instituce vypočítávaly ztráty z operačního rizika, což by mohlo představovat nepřiměřenou zátěž. Instituce by proto měly mít dostatek času na splnění požadavku na výpočet roční ztráty z operačního rizika.

(31)

Instituce mohou vykázat obchodní ukazatel, který činí alespoň 750 milionů EUR, pouze dočasně, a to v důsledku přechodných okolností. Proto by pro tyto instituce představovalo nepřiměřenou zátěž vypočítávat roční ztrátu z operačního rizika, pokud je překročení prahové hodnoty pouze dočasnou výjimkou v určitém časovém rámci.

(32)

Za určitých okolností mohou být zřízeny překlenovací instituce, které budou řídit řešení problémů institucí. Vzhledem ke specifičnosti překlenovacích institucí a jejich dočasné povaze by výpočet roční ztráty z operačního rizika představoval pro tyto instituce nepřiměřenou zátěž. Z tohoto důvodu by měly být od této povinnosti osvobozeny.

(33)

Nabyté nebo fúzované subjekty nebo sloučené činnosti mohou zaznamenávat ztráty s použitím taxonomie rizik, která se liší od taxonomie vykazující instituce. Aby byla zajištěna srovnatelnost a konzistentnost údajů, měla by vykazující instituce reklasifikovat ztráty nabytých nebo fúzovaných subjektů pomocí taxonomie rizik uvedené v článku 317 nařízení (EU) č. 575/2013.

(34)

Ztráty z nabytých nebo fúzovaných subjektů nebo sloučených činností mohou být v jiné měně, než je měna vykazující instituce. Instituce by proto měly tyto ztráty zahrnout do ztrát vykazující instituce, přičemž pro každé desetileté období použijí směnný kurz, který byl použit na konci příslušného roku.

(35)

Fúzované nebo nabyté subjekty nebo sloučené činnosti nemusí zaznamenávat ztráty nebo mohou zaznamenávat ztráty s použitím taxonomie rizik, která se liší od taxonomie uvedené v čl. 317 odst. 9 nařízení (EU) č. 575/2013, protože tyto subjekty nebo činnosti nejsou podle platných právních předpisů povinny vytvářet soubor údajů o ztrátách v souladu s čl. 317 odst. 2 uvedeného nařízení. Je rovněž možné, že fúzované nebo nabyté subjekty nebo sloučené činnosti nespadaly do oblasti působnosti článku 317 nařízení (EU) č. 575/2013 v každém z deseti let před nabytím nebo fúzí. V takových případech by instituce měly vypočítat roční ztrátu z operačního rizika na základě vykázaných ztrát, pro které jsou k dispozici údaje, a výsledek upravit o míru krytí nebo vykázané ztráty ve srovnání s celou institucí.

(36)

Ustanovení tohoto nařízení spolu úzce souvisejí, neboť všechna specifikují klíčové aspekty požadavků k operačnímu riziku. Pro zajištění soudržnosti mezi těmito ustanoveními, usnadnění přístupu konečných uživatelů a umožnění institucím uplatňovat tato ustanovení jednotným způsobem by měla být tato ustanovení zahrnuta do jediného nařízení.

(37)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(38)

Evropský orgán pro bankovnictví uskutečnil k návrhům regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (3),