(EU) 2026/479Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/479 ze dne 3. března 2026, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející z Indonésie na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037

(1)

Nařízením (EU) 2019/2092 (2) (dále jen „konečné nařízení“) uložila Komise konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (dále jen „dotčená země“) (dále jen „původní opatření“). Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Nařízením (EU) 2025/1883 (3) Komise opravila konečné nařízení tak, aby zahrnovalo kódy KN ex 2710 19 11 , ex 2710 19 15 , ex 2710 19 21 , ex 2710 19 25 a ex 2710 19 29 a odpovídající kódy TARIC pro udržitelná letecká paliva. Tato změna neměla žádný dopad na soubor výrobků, na které se vztahují platná opatření.

(3)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti vyrovnávacích opatření (4) obdržela Komise žádost o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření podle článku 18 základního nařízení (dále jen „žádost“).

(4)

Žádost podala dne 8. září 2024 organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“ nebo „žadatel“) jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího bionaftu ve smyslu čl. 10 odst. 6 základního nařízení. Žádost byla odůvodněna tím, že by pozbytí platnosti vyrovnávacích opatření pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení subvencování a újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(5)

Poněvadž Komise po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (5) rozhodla, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, oznámila dne 6. prosince 2024 zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (6) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření použitelných podle článku 18 základního nařízení.

(6)

Před zahájením přezkumu před pozbytím platnosti a v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení oznámila Komise vládě Indonésie (dále jen „indonéská vláda“), že obdržela řádně doloženou žádost o přezkum, a vyzvala ji ke konzultacím před zahájením šetření s cílem vyjasnit situaci, pokud jde o obsah žádosti o přezkum, a dospět k oboustranně přijatelnému řešení. Indonéská vláda přijala nabídku ke konzultacím, jež pak následně proběhly dne 5. prosince 2024. K vzájemně přijatelnému řešení se v rámci těchto konzultací nedospělo.

(7)

Indonéská vláda předložila připomínky k zahájení šetření. Tvrdila, že i) fond na podporu pěstování palmy olejné (Oil Palm Plantation Fund, dále jen „OPPF“) ani poskytování surového palmového oleje indonéskou vládou za cenu nižší než přiměřenou nejsou subvencemi ve smyslu Dohody Světové obchodní organizace o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a že ii) ukončení vyrovnávacího cla na dovoz bionafty z Indonésie do EU by výrobcům bionafty v EU nezpůsobilo újmu ani by nedošlo k možnému obnovení újmy.

(8)

Důkazy předložené ohledně přetrvání subvencování v Indonésii byly ve fázi zahájení řízení dostatečné. Žádost konkrétně poskytla důkazy o tom, že režimy uvedené indonéskou vládou v jejím podání jsou stále v platnosti, představují subvence, neboť byly v předchozích šetřeních EU shledány napadnutelnými, a jsou k dispozici výrobcům v tomto odvětví. Žádné důkazy, které měly útvary Komise v době zahájení řízení k dispozici, nebyly v rozporu s důkazy týkajícími se subvenčních režimů uvedenými v žádosti, která vedla k zahájení šetření.

(9)

Důkazy předložené ohledně pravděpodobnosti obnovení újmy byly ve fázi zahájení řízení dostatečné. Žádost konkrétně obsahovala důkazy o kapacitě výroby bionafty v Indonésii, atraktivitě trhu Unie pro indonéské výrobce a cenové úrovni působící újmu, za kterou by indonéský dovoz vstupoval do Unie, pokud by opatření byla zrušena. Na základě těchto skutečností poskytla žádost dostatečné důkazy o tom, že zrušení opatření by pravděpodobně vedlo k obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(10)

Indonéská vláda ve svém podání během konzultačního procesu před zahájením šetření neposkytla žádné důkazy o opaku. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že důkazy předložené v žádosti jsou dostatečné k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(11)

Šetření týkající se pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení subvencování se týkalo období od 1. října 2023 do 30. září 2024 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2021 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(12)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti výslovně informovala žadatele, známé výrobce v Unii, známé dovozce v Unii, kteří nejsou ve spojení, uživatele v Unii, kteří nejsou ve spojení a o nichž je známo, že se jich věc týká, známé výrobce v Indonésii a indonéské orgány a vyzvala je k účasti.

(13)

Zúčastněné strany byly vyzvány, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení přezkumu. Zúčastněným stranám byla rovněž poskytnuta možnost písemně požádat o slyšení u útvarů Komise provádějících šetření a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Žádná taková žádost nebyla obdržena.

(14)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že možná vybere vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(15)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že v souladu s článkem 27 základního nařízení předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Před zahájením poskytlo 32 výrobců v Unii informace potřebné pro výběr vzorku a projevilo ochotu s Komisí spolupracovat. Na tomto základě vybrala Komise předběžně vzorek čtyř výrobců, kteří byli považováni za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, pokud jde o objem výroby a prodej obdobného výrobku v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali přibližně 12 % celkové odhadované výroby výrobního odvětví Unie a přibližně 13 % celkového objemu prodeje výrobního odvětví Unie odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, během období přezkumného šetření. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Nebyly vzneseny žádné připomínky, a předběžný vzorek byl tedy potvrzen.

(16)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení. Žádný z nich se nepřihlásil.

(17)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku vyvážejících výrobců nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Indonésii, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho Komise požádala zastoupení Indonéské republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem účastnit se šetření.

(18)

Formulář pro výběr vzorku nezaslal žádný vyvážející výrobce. Následně Komise dne 8. dubna 2025 informovala indonéskou vládu, že vyvážející výrobci v Indonésii nespolupracovali, a proto může svá zjištění týkající se přetrvání a obnovení subvencování a újmy založit na dostupných údajích ve smyslu článku 28 základního nařízení. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(19)

Komise zaslala dotazníky čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli a indonéské vládě. Dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, kteří nejsou ve spojení, uživatele a vyvážející výrobce v Indonésii byly v den zahájení šetření rovněž zpřístupněny online (7).

(20)

Odpovědi na dotazníky předložili čtyři výrobci v Unii zařazení do vzorku a žadatel.

(21)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné ke stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení subvencování a újmy a ke stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(22)

Dne 24. listopadu 2025 Komise sdělila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná vyrovnávací cla. Všem stranám byla dána lhůta, během níž mohly ke zveřejněným informacím vznést připomínky.

(23)

Organizace EBB a indonéská vláda předložily připomínky k poskytnutí konečných informací. Organizace EBB souhlasila se záměrem Komise zachovat vyrovnávací cla. Připomínky indonéské vlády jsou analyzovány v příslušných oddílech tohoto nařízení. Žádná ze stran nepožádala o slyšení.

(24)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je stejný jako výrobek v původním šetření, tj. monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, buď v čisté formě, nebo obsažených ve směsi (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“), v současnosti kódů KN ex 1516 20 98 (kódy TARIC 1516 20 98 21, 1516 20 98 29 a 1516 20 98 33), ex 1518 00 91 (kódy TARIC 1518 00 91 21, 1518 00 91 29 a 1518 00 91 33), ex 1518 00 95 (kód TARIC 1518 00 95 21, 1518 00 95 33), ex 1518 00 99 (kódy TARIC 1518 00 99 21, 1518 00 99 29 a 1518 00 99 33), ex 2710 19 11 (kód TARIC 2710 19 11 10), ex 2710 19 15 (kód TARIC 2710 19 15 10), ex 2710 19 21 (kód TARIC 2710 19 21 10), ex 2710 19 25 (kód TARIC 2710 19 25 10), ex 2710 19 29 (kód TARIC 2710 19 29 10), ex 2710 19 42 (kódy TARIC 2710 19 42 21 a 2710 19 42 29), ex 2710 19 44 (kódy TARIC 2710 19 44 21, 2710 19 44 29 a 2710 19 44 33), ex 2710 19 46 (kódy TARIC 2710 19 46 21, 2710 19 46 29 a 2710 19 46 33), ex 2710 19 47 (kódy TARIC 2710 19 47 21, 2710 19 47 29 a 2710 19 47 33), 2710 20 11 , 2710 20 16 , ex 3824 99 92 (kódy TARIC 3824 99 92 10, 3824 99 92 14 a 3824 99 92 17), 3826 00 10 a ex 3826 00 90 (kódy TARIC 3826 00 90 11, 3826 00 90 19 a 3826 00 90 33) (8).

(25)

Původní šetření stanovilo, že bionaftou vyráběnou v Indonésii je primárně methylester z palmového oleje (dále jen „PME“), který je získáván z palmového oleje (9). Současné šetření neodhalilo žádné informace, které by tato zjištění zpochybnily.

(26)

Bionafta se používá především v odvětví dopravy, konkrétně v naftových motorech, a může být přimíchána do minerální nafty nebo použita v čisté formě.

(27)

Výrobkem dotčeným tímto šetřením, je výrobek, který je předmětem přezkumu, pocházející z Indonésie (dále jen „dotčený výrobek“).

(28)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a stejná základní použití:

Proto se tyto výrobky považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(29)

V souladu s článkem 18 základního nařízení, a jak bylo uvedeno v oznámení o zahájení, Komise zkoumala, zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení subvencování.

(30)

Dne 7. března 2025 zaslala Komise indonéské vládě antisubvenční dotazník spolu se zvláštním dodatkem (dále jen „dodatek A“), který sestával z dotazníku pro dodavatele vstupů.

(31)

Indonéská vláda ani žádný indonéský vyvážející výrobce bionafty či dodavatel vstupů na dotazník ani na dodatek A neodpověděli.

(32)

V podání ze dne 21. března 2025 indonéská vláda oznámila Komisi, že při šetření nebude spolupracovat, a výslovně uvedla, že „indonéská vláda i indonéští výrobci biopaliv se zaměří na řešení sporu DS618: Evropská unie – vyrovnávací cla na dovoz bionafty z Indonésie – soudní řízení, které stále probíhá u Orgánu pro řešení sporů (DSB) WTO. Proto nepředkládáme odpovědi na dotazník v rámci šetření“ (10).

(33)

Vzhledem k tomu, že indonéská strana nespolupracovala, nemohla Komise získat informace, které považovala za důležité pro zjištění v rámci tohoto šetření. Komise například nemohla od indonéské vlády získat žádné informace o trhu s palmovým olejem na základě přímých informací poskytnutých dodavateli surového palmového oleje, ani neměla informace o úloze společnosti PT Perkebunan Nusantara (dále jen „PTPN“), výrobce surového palmového oleje plně vlastněného indonéskou vládou, pokud jde o odvětví bionafty.

(34)

Jak je tedy vysvětleno v 18. bodě odůvodnění, Komise verbální nótou ze dne 8. dubna 2025 informovala indonéské orgány, že z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany indonéské vlády a indonéských vyvážejících výrobců má Komise v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení v úmyslu založit svá zjištění na dostupných údajích. Indonéská vláda a indonéští vyvážející výrobci byli rovněž informováni, že zjištění založená na dostupných údajích mohou být méně příznivá, než kdyby při šetření spolupracovali.

(35)

V tomto ohledu nebyly předloženy žádné připomínky. Vzhledem k tomu, že indonéská vláda ani dodavatelé vstupů neposkytli žádné informace, vycházela Komise při stanovení přetrvávání subvenčních praktik Indonésie v odvětví bionafty v souladu s článkem 28 základního nařízení z dostupných údajů.

(36)

Komise proto pro svou analýzu použila všechny dostupné údaje, zejména:

(37)

Aby Komise zjistila, zda subvencování přetrvává, zkoumala, zda subvence napadené v původním šetření nadále poskytují výhodu vyvážejícím výrobcům bionafty z Indonésie. Poté Komise analyzovala, zda výrobci bionafty z Indonésie čerpali výhody ze subvencí, které nebyly napadeny v původním šetření (dále jen „další subvence“), jak se uvádí v žádosti (11).

(38)

Na úvod je třeba poznamenat, že Komise v tomto nařízení odkazuje spíše na fond OPPF než na fond na podporu bionafty. Název „fond na podporu bionafty“ používá žadatel v původní stížnosti a nyní opět v žádosti. Oficiální název subvenčního režimu je však OPPF.

(39)

V původním šetření Komise zjistila toto:

(40)

V původním šetření bylo zjištěno, že všichni indonéští vyvážející výrobci bionafty se rozhodli účastnit se nákupu bionafty, a proto měli povinnost prodávat měsíční kvótu subjektům Petrofuel, které mají mandát k přimíchávání (20). Bylo rovněž zjištěno, že referenční cena bionafty byla vyšší než referenční cena nafty, což vedlo k platbám z fondu OPPF ve prospěch indonéských výrobců bionafty (21). Z toho vyplývá, že v Indonésii neexistovala skutečná tržní cena bionafty z důvodu zásahu indonéské vlády s cílem regulovat a narušit celý indonéský hodnotový řetězec surového palmového oleje a bionafty (22). Referenční cena bionafty stanovená indonéskou vládou skutečně neodrážela, jaká by byla cena za nezkreslených tržních podmínek bez zásahu indonéské vlády (23).

(41)

Komise rovněž zjistila, že indonéská vláda zřídila fond OPPF a výslovně pověřila agenturu pro správu fondu, aby prováděla platby výrobcům bionafty (24). Nesporná byla rovněž kvalifikace OPPF jako veřejnoprávního subjektu (25). Finanční prostředky OPPF, financovaného prostřednictvím běžné fiskální činnosti a činnosti indonéské vlády v oblasti výběru veřejných příjmů (26), představovaly veřejné prostředky vybrané na základě povinné vývozní dávky (27) a vyplacení prostředků z fondu OPPF ve prospěch indonéských vyvážejících výrobců bionafty představovalo přímý převod finančních prostředků ve formě grantu (28).

(42)

Analýza Komise týkající se právního rámce, kterým se provádí fond OPPF, výslovně potvrdila, že finanční prostředky z fondu OPPF byly určeny ve prospěch indonéských výrobců bionafty (29), aniž by se očekávalo jakékoli protiplnění (30). Za tímto účelem udělila indonéská vláda agentuře pro správu fondu právo používat vývozní dávky na surový palmový olej a uložila povinnost pořizovat a používat bionaftu (31).

(43)

V žádosti žadatel tvrdil, že fond na podporu bionafty je nejdůležitějším subvenčním programem, který mají indonéští výrobci bionafty k dispozici od roku 2015. Dotační fond pro bionaftu měl provádět mandát k přimíchávání stanovený indonéskou vládou již v roce 2006, s počáteční směsí 1 % bionafty a 99 % motorové nafty (dále jen „B01“), což se celosvětově považuje za jeden z nejagresivnějších poměrů (32). Podle důkazů předložených žadatelem zavedla indonéská vláda od roku 2023 mandát k přimíchávání 35 % bionafty a 65 % motorové nafty (dále jen „B35“) (33). V tomto ohledu žadatel uvedl, že od roku 2018 rozšířila indonéská vláda mandát k přimíchávání i na odvětví, která nemají závazky veřejné služby, což vedlo k masivnímu nárůstu subvencování, které je nyní k dispozici jak pro závazky veřejné služby, tak pro odvětví, která závazky veřejné služby nemají (34).

(44)

Fond na podporu bionafty je součástí fondu OPPF, jak je stanoveno v nařízení prezidenta č. 61/2015. Fond OPPF sestává z peněžní částky vybrané agenturou pro správu fondu (35), což je veřejný subjekt zřízený indonéskou vládou za konkrétním účelem shromažďování, správy, řízení, skladování a rozdělování finančních prostředků fondu OPPF (36). Podle příslušného právního základu zahrnují fondy vývozní dávky z komodit surového palmového oleje a/nebo jejich derivátů (37). V tomto ohledu žadatel poukázal na právní ustanovení, podle kterého „[v]yužití finančních prostředků […] má za cíl překlenout rozdíl mezi tržní indexovou cenou motorové nafty a tržní indexovou cenou biopaliva z bionafty u některých druhů paliva“ (38).

(45)

Žadatel tvrdil, že podle subvenčního programu museli indonéští výrobci bionafty, kteří se chtěli programu účastnit, prodat na indonéském domácím trhu kvótu bionafty subjektům Petrofuel, společnostem Pertamina a AKR, za referenční cenu minerální nafty namísto skutečné ceny bionafty (39). Indonéští výrobci tak od indonéské vlády obdrželi výměnou granty. Výše těchto grantů se rovnala rozdílu mezi referenční cenou bionafty stanovenou indonéskou vládou a referenční cenou minerální nafty, tj. cenou, za kterou ropné společnosti nakupovaly bionaftu. Podle žadatele vyplývaly granty z vývozních dávek uložených na komodity z palmového oleje a poskytovaly indonéským výrobcům bionafty výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(46)

Žadatel rovněž tvrdil, že agentura pro správu fondu vykonávala v indonéském odvětví bionafty vládní funkce. Agentura pro správu fondu je zejména prostředkem, kterým indonéská vláda indonéským výrobcům bionafty přímo převádí finanční prostředky rovnající se rozdílu mezi referenční cenou nafty a bionafty (40) podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení.

(47)

Žadatel trval na tom, že vybrané vývozní dávky na surový palmový olej byly určeny především do fondu na podporu bionafty, a poskytl důkazy o tom, že 91,3 % finančních prostředků vybraných v letech 2015 až 2023 bylo vyplaceno jako pobídky indonéským výrobcům bionafty (41). V tomto ohledu žadatel poskytl důkazy o tom, že v roce 2023 činily finanční prostředky přidělené do fondu na podporu bionafty 2 124 milionů EUR, což ve srovnání s rokem 2019 znamenalo osminásobný nárůst a odhadované přidělení subvence ve výši 0,2128 EUR na litr bionafty prodávané na indonéském domácím trhu (42).

(48)

V neposlední řadě žadatel dospěl k závěru, že od roku 2015 indonéská vláda jednoznačně podporuje program mandátu k přimíchávání bionafty, který umožnil, aby finanční prostředky pocházející z výběru vývozních dávek na surový palmový olej spravovaných agenturou pro správu fondu dotovaly cenový rozdíl mezi bionaftou a minerální naftou (43).

(49)

Na základě výše uvedených skutečností Komise zjistila, že přímý převod finančních prostředků agenturou pro správu fondu poskytl indonéským vyvážejícím výrobcům bionafty výhodu ve formě grantů (44). Konkrétně tyto granty zajistily výrobcům bionafty lepší postavení, než jaké by měli na trhu, protože bez tohoto programu by se museli přizpůsobit tržní ceně minerální nafty namísto referenční ceny (45).

(50)

Komise proto dospěla k závěru, že peněžní prostředky vyplácené agenturou pro správu fondu výrobcům bionafty za prodanou bionaftu za účelem uhrazení rozdílu mezi referenční cenou nafty hrazenou společností Pertamina a referenční cenou bionafty během období přezkumného šetření představují výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení (46).

(51)

Jelikož během období přezkumného šetření byl fond OPPF k dispozici pouze pro odvětví zapojená do hodnotového řetězce surového palmového oleje, dospěla Komise k závěru, že fond OPPF je specifický na základě čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení (47).

(52)

Toto šetření neodhalilo žádné informace, které by byly v rozporu s původními zjištěními. Komise proto dospěla k závěru, že fond OPPF během období přezkumného šetření i nadále představoval napadnutelnou subvenci.

(53)

V původním šetření (48) Komise zjistila, že soubor opatření přijatých indonéskou vládou vedl k finančnímu příspěvku ve formě poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou ze strany vlády pro indonéské vyvážející výrobce bionafty (49). Komise rovněž zjistila, že indonéští výrobci surového palmového oleje byli indonéskou vládou pověřeni a usměrněni, aby poskytovali zboží indonéským výrobcům bionafty v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem iv) základního nařízení (50).

(54)

Původní šetření ukázalo, že indonéská vláda navrhla, zavedla a sledovala vývozní omezení surového palmového oleje s konkrétním cílem udržet ceny surového palmového oleje na nižší úrovni ve prospěch navazujících odvětví (51). Konkrétně prostřednictvím stlačujícího účinku na cenu surového palmového oleje na domácím trhu v Indonésii indonéská vláda zajistila, aby cena surovin pro bionaftu zůstala výrazně nižší než světové ceny, a to ve prospěch indonéských výrobců bionafty (52).

(55)

V následné analýze dospěla Komise k závěru o existenci výhody pro indonéské výrobce bionafty ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení (53). Tato výhoda vyplývala z toho, že producenti surového palmového oleje poskytovali suroviny za cenu nižší než přiměřenou, přičemž společnost PTPN de facto určovala ceny (54): cena stanovená společností PTPN představovala maximální cenu na domácím trhu, kterou následovali všichni výrobci surového palmového oleje a bionafty na indonéském trhu (55). Domácí cena surového palmového oleje skutečně úzce odrážela aukční cenu podle denních aukcí společnosti PTPN (56). Z toho vyplývá, že jednání indonéské vlády usměrňovala dodavatele surového palmového oleje, aby poskytovali surový palmový olej za cenu nižší než přiměřenou indonéským výrobcům bionafty, a to stanovením fakticky maximální ceny na indonéském trhu (57).

(56)

Na základě informací obsažených ve spisu z původního šetření bylo zjištěno, že ceny surového palmového oleje v Indonésii byly zkreslené z důvodu zásahu indonéské vlády.

(57)

Dále bylo zjištěno, že tento subvenční program je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení vzhledem k tomu, že surový palmový olej používal ve svém výrobním procesu pouze omezený počet odvětví a podniků v Indonésii (58).

(58)

Komise nakonec zjistila, že prostřednictvím nařízení prezidenta č. 66/2018 zavedla indonéská vláda výslovnou politiku na podporu rozvoje domácího odvětví výroby bionafty (59), a připomněla, že indonéská vláda výslovně oznámila svou podporu odvětví výroby bionafty zřízením fondu OPPF, jehož politickou náplní je výhradně podpora odvětví výroby bionafty (60).

(59)

Žadatel v žádosti tvrdil, že během přezkumného šetření byly ceny surového palmového oleje zkresleny v důsledku zásahu indonéské vlády, a zdůraznil, že od roku 1994 zavedla indonéská vláda režim vývozních omezení na surový palmový olej, který je hlavní surovinou pro výrobu bionafty v Indonésii, jako nástroj pro kontrolu a ovlivňování cen navazujících výrobků (61). Surový palmový olej totiž představuje přibližně 85 % celkových výrobních nákladů bionafty (62).

(60)

Žadatel tvrdil, že během období přezkumného šetření byl režim vývozních omezení na surový palmový olej v Indonésii stále plně v platnosti, a to i přes některé změny základního právního rámce (63). Nařízením Ministerstva financí Indonéské republiky č. 154/PMK.05/2022, které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2023, indonéská vláda i) změnila cenové rozpětí pro vývozní daně/dávky na surový palmový olej a bionaftu, tj. uložila vývozní clo, kdykoli referenční cena surového palmového oleje klesne pod 680 USD/MT (namísto dříve platné prahové hodnoty 750 USD/MT) (64), a ii) upravila cenová rozpětí vývozní dávky na bionaftu (65). Podle nařízení Ministerstva financí č. 123/PMK.010/2022 stanovila indonéská vláda cenová rozpětí a relativní vývozní cla pro surový palmový olej a bionaftu (66). První z nich bylo zrušeno nařízením Ministerstva financí č. 38/PMK.010/2024, které však zachovalo vývozní cla platná pro surový palmový olej a bionaftu (67).

(61)

Žadatel tvrdil, že indonéská vláda tyto režimy subvencí zachovává od roku 2019 (68). Kromě režimů vývozních omezení indonéská vláda nadále intervenovala na indonéském trhu s cílem fakticky kontrolovat ceny surového palmového oleje prostřednictvím společnosti PTPN, veřejnoprávního subjektu a státem vlastněné společnosti plně kontrolované indonéskou vládou (69). Prostřednictvím denních aukcí jednala společnost PTPN de facto jako tvůrce cen surového palmového oleje v souladu s cílem indonéské vlády udržet ceny surového palmového oleje na domácím trhu na nižší úrovni, aby z toho mohla mít prospěch navazující odvětví, konkrétně odvětví bionafty (70). Indonéská vláda tím podpořila a uměle stimulovala indonéské odvětví výroby bionafty. Z toho vyplývá, že podle žadatele indonéští dodavatelé surového palmového oleje byli indonéskou vládou pověřeni nebo usměrněni, aby poskytovali vstupní materiály domácím uživatelům surového palmového oleje, konkrétně indonéským výrobcům bionafty, za cenu nižší než přiměřenou podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení (71). Žadatel dospěl k závěru, že indonéská vláda zavedla systém, který vytváří vysokou poptávku po bionaftě prostřednictvím mandátu k přimíchávání (72), a výrobci surového palmového oleje jsou proto odpovědní za uměle levný domácí trh se surovým palmovým olejem (73).

(62)

Poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou je poskytnutí subvence podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) základního nařízení, protože tito poskytovatelé vstupů jsou indonéskou vládou pověřeny nebo řízeny, aby tak činily za hodnotu nižší než tržní.

(63)

Jelikož indonéská vláda usilovala o umělé snížení ceny surového palmového oleje na domácím trhu, Komise zjistila, že podpora indonéské vlády pro indonéské odvětví výroby bionafty poskytla výhodu, a to s odkazem na rozdíl mezi cenami hrazenými domácími výrobci bionafty při pořizování surového palmového oleje na domácím trhu a referenční cenou založenou na převládajících podmínkách na trhu se surovým palmovým olejem. Rozdíl mezi nimi vedl ke zvýhodnění indonéských výrobců bionafty, kteří byli schopni odebírat hlavní surovinu pro bionaftu za cenu nižší, než je mezinárodní tržní cena (74). Pokud jde o vhodnou referenční hodnotu, která má být použita při srovnání, Komise v původním šetření považovala vývozní cenu surového palmového oleje FOB z Indonésie do zbytku světa, jak je uvedena v indonéských vývozních statistikách, za vhodnou. Komise porovnala cenu surového palmového oleje na domácím trhu hrazenou indonéskými výrobci s referenční hodnotou, která byla vypočítána. Zjistila, že rozdíl představoval „úspory“ získané indonéskými výrobci bionafty, kteří nakupovali surový palmový olej na narušeném domácím trhu, v porovnání s cenou, kterou by zaplatili, kdyby ceny zkresleny nebyly. Tato celková částka představovala výhodu, kterou indonéským výrobcům bionafty poskytla v období přezkumného šetření indonéská vláda.

(64)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany indonéských vyvážejících výrobců neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla vypočítat výši subvence poskytnuté během období přezkumného šetření.

(65)

Dotčená subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. c) základního nařízení vzhledem k tomu, že její dostupnost je omezena na určité společnosti v Indonésii, konkrétně na společnosti působící v hodnotovém řetězci palmového oleje (75).

(66)

Toto šetření neodhalilo žádné informace, které by byly v rozporu s původními zjištěními.

(67)

Komise proto dospěla k závěru, že poskytování surového palmového oleje za ceny nižší než přiměřené jakožto napadnutelná subvence během období přezkumného šetření přetrvávalo. Komise rovněž potvrdila, že během období přezkumného šetření indonéská vláda prostřednictvím souboru opatření včetně vývozních daní a dávek a tím, že de facto působila jako tvůrce cen na trhu, motivovala domácí výrobce surového palmového oleje k prodeji tohoto surového palmového oleje na místní úrovni a pověřila je a usměrnila, aby tuto surovinu poskytovali indonéským výrobcům bionafty za cenu nižší než přiměřenou.

(68)

V původním šetření (76) Komise zjistila, že režim celních zón, v jehož rámci indonéská vláda i) pozastavila dovozní clo na dovážené stroje a ii) osvobodila dovážené stroje od DPH, představuje subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(69)

Komise rovněž zjistila, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, protože režim celních zón je k dispozici pouze pro „společnosti orientované na vývoz“, tj. společnosti, které vytvářejí více než 50 % svého obratu z vývozu (77). V původním šetření však indonéská vláda Komisi vysvětlila, že společnosti v odvětví bionafty jsou pro tento režim způsobilé, i když požadavek na dosažení více než 50 % svého obratu z vývozu nesplňují. Důvodem této výjimky byla skutečnost, že tímto způsobem mohly splnit mandát k přimíchávání uložený indonéskou vládou (78). Komise proto dospěla k závěru, že udělení výjimky týkající se kritérií způsobilosti je zcela na uvážení indonéské vlády (79).

(70)

Pokud jde o výhody poskytované režimy celních zón, Komise zjistila, že to vedlo buď i) k pozastavení dovozního cla, nebo ii) osvobození od DPH u zboží dovezeného do celních zón, dokud toto zboží nebylo prodáno na indonéském domácím trhu nebo přímo vyvezeno. Z toho vyplývá, že pokud toto zboží zůstalo v celních zónách nebo je přímo vyvezeno, dovozní clo ani DPH nejsou nikdy splatné (80). To v podstatě znamenalo, že indonéští vyvážející výrobci nikdy nezaplatili dovozní clo ani DPH za strojní zařízení, které poprvé dovezli a které poté zůstalo v celních zónách nebo bylo přímo vyvezeno (81).

(71)

Komise proto dospěla k závěru, že pozastavení dovozního cla a osvobození od DPH u zboží dováženého do celních zón představovalo finanční příspěvek indonéské vlády ve formě ušlých příjmů (82). Konkrétně dovážené stroje byly i nadále osvobozeny od dovozního cla a DPH, dokud nebylo zboží prodáno na indonéském domácím trhu nebo přímo vyvezeno (83).

(72)

V žádosti žadatel poskytl důkazy o tom, že během období přezkumného šetření indonéští výrobci bionafty nadále využívali i) pozastavení dovozních cel a ii) osvobození od DPH u strojních zařízení dovážených do celních zón (84).

(73)

Žadatel uvedl, že nařízení ministra financí (PMK) č. 188/PMK.010/2015 o druhé změně nařízení ministra financí (PMK) č. 176/PMK.011/2009 o osvobození od cla u dovážených strojů, zboží a materiálů pro průmyslovou výstavbu a rozvoj pro investice stále představuje právní základ tohoto režimu subvencí (85).

(74)

Podle žadatele i) pozastavení dovozních cel na dovážené stroje představovalo ušlé nebo nevybrané příjmy ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu ii) základního nařízení a ii) osvobození od DPH konkrétně představovalo ušlé veřejné příjmy, protože za běžných okolností by indonéští vyvážející výrobci bionafty nejprve zaplatili DPH státu a poté tuto DPH kompenzovali při prodeji dováženého zboží na domácím trhu (86).

(75)

Indonéská vláda ani žádný indonéský vyvážející výrobce nepředložili důkazy, které by naznačovaly, že odvětví bionafty přestalo využívat výše popsaný režim.

(76)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany indonéské vlády a jakýchkoli indonéských vyvážejících výrobců neměla Komise k dispozici žádné údaje o konkrétních společnostech, na jejichž základě by mohla vypočítat výši subvence poskytnuté během období přezkumného šetření. V předchozím šetření bylo zjištěno, že stroje používané v celních zónách jsou obecně dováženy a po instalaci kvůli pobídkám nikdy celní zóny neopustily (87). Proto se dovozní clo na tyto stroje ve skutečnosti nikdy nestalo splatným. Podobně byly tyto stroje ve skutečnosti vždy osvobozeny od DPH, takže indonéští vyvážející výrobci měli prospěch z toho, že si zachovali dostupnou hotovost (88).

(77)

Komise potvrdila, že díky tomuto režimu jsou indonéští vyvážející výrobci v lepší situaci, než kdyby takový režim neexistoval. Pokud by takový režim nebyl zaveden, indonéští vyvážející výrobci by při dovozu strojního zařízení do celních zón zaplatili jak dovozní clo, tak DPH (89).

(78)

Pokud jde o zjištění přetrvávajícího subvencování v současném přezkumu před pozbytím platnosti, Komise potvrdila výpočet výše subvence v původním šetření. V případě osvobození dováženého strojního zařízení od dovozního cla spočívala výhoda v celkové výši nezaplaceného cla přiděleného na období přezkumného šetření na základě životnosti podkladových aktiv; vzhledem k důvodům pro osvobození od DPH byla výhoda zanedbatelná, a proto podstatně neovlivnila konečné výsledky (90). Je pravděpodobné, že subvencování přetrvávalo přinejmenším na stejné úrovni jako v původním šetření.

(79)

Subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, neboť během období přezkumného šetření byla k dispozici pouze některým společnostem v závislosti jak na jejich vývozní výkonnosti, tak na jejich umístění v konkrétních zeměpisných oblastech v působnosti orgánu poskytujícího subvenci (91).

(80)

Právní situace se podstatně nezměnila a toto šetření neodhalilo žádné informace, které by byly v rozporu s původními zjištěními. Komise proto dospěla k závěru, že režim celních zón a osvobození od dovozního cla a DPH z dovážených strojů jakožto napadnutelné subvence nadále poskytovaly odvětví bionafty během období přezkumného šetření výhodu.

(81)

V původním šetření žadatel identifikoval řadu dalších subvenčních programů, konkrétně výhody v oblasti daně z příjmu pro kotované investice, subvence na průmyslové zóny a daňové výhody pro průkopnické odvětví (92). Komise však zjistila, že žádný indonéský vyvážející výrobce neměl z žádného z těchto programů prospěch (93).

(82)

V žádosti žadatel tyto dodatečné subvenční programy připomněl (94) a uznal, že ve srovnání s původním šetřením již nařízení, kterým se stanoví výhody v oblasti daně z příjmu pro kotované investice, není v platnosti, neboť bylo zrušeno nařízením vlády Indonéské republiky č. 78 z roku 2019 (95). V tomto ohledu žadatel uvedl, že nový právní akt již mezi odvětví způsobilá pro pobídky k subvencování, které jsou v něm uvedeny, nezahrnoval odvětví bionafty (96). Žadatel proto předložil konkrétní tvrzení týkající se pouze zbývajících dvou subvenčních programů (97), tj. dotace na rozmístění průmyslu a daňového zvýhodnění průkopnického odvětví.

(83)

Žadatel však nepředložil žádné důkazy o tom, že by jakéhokoli indonéského vyvážejícího výrobce bionafty bylo možné považovat za „průmyslovou společnost“ nebo že by se nacházel v zeměpisné oblasti splňující požadavky na „rozmístění průmyslu“, což je požadavek způsobilosti pro získání státní subvence pro průmysl, nebo že by jakýkoli indonéský vyvážející výrobce měl nový investiční plán v hodnotě nejméně 500 miliard rupií, což je požadavek způsobilosti pro daňové zvýhodnění průkopnického odvětví. Vzhledem k tomu, že indonéská vláda ani žádní indonéští vyvážející výrobci nespolupracovali, nemohla Komise stanovit výhodu, neboť neexistují žádné informace, na jejichž základě by bylo možné posoudit, zda indonéští vyvážející výrobci bionafty tohoto subvenčního programu využili.

(84)

V důsledku toho neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly, že tyto režimy během období přezkumného šetření fungovaly jako napadnutelné subvence.

(85)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že během období přezkumného šetření indonéští výrobci bionafty nadále využívali napadnutelných subvencí.

(86)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda tvrdila, že ani fond OPPF, ani poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou nejsou subvencemi podle Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. To vycházelo z jejích podání v původním šetření, jakož i ze zjištění panelu ve věci DS618 (98): Evropská unie – vyrovnávací cla na dovoz bionafty z Indonésie.

(87)

Vzhledem k výslovné nespolupráci ze strany indonéské vlády i indonéských výrobců byly závěry Komise o přetrvání subvencování v tomto přezkumu před pozbytím platnosti založeny na dostupných údajích, jak je vysvětleno v 32. až 36. bodě odůvodnění. Za tímto účelem Komise použila žádost o přezkum a zjištění z předchozího šetření. Podáními učiněnými v původním šetření a jejich podstatou se již zabývalo uvedené šetření, které zjistilo, že oba režimy představují napadnutelné subvence (99). Evropská unie se proti zjištěním panelu ve věci DS618 odvolala (100). Podle ustálené judikatury WTO proto zjištění panelu ve věci DS618 nejsou konečná a nemají žádný právní status v systému WTO (101), neboť nebyla schválena Orgánem pro řešení sporů rozhodnutím členů WTO, a proto nemohou zpochybnit zjištění tohoto přezkumu před pozbytím platnosti. Připomínky indonéské vlády byly navíc předloženy až po poskytnutí konečných informací a v žádném případě neposkytly žádné věcné informace nebo nové důkazy, které by byly v rozporu se závěry přezkumu před pozbytím platnosti. Připomínky indonéské vlády byly proto zamítnuty.

(88)

V návaznosti na zjištění o existenci subvencování v období přezkumného šetření Komise zkoumala pravděpodobný vývoj subvencovaného dovozu z dotčené země do Unie, pokud by byla tato opatření zrušena. Byly analyzovány tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v Indonésii a atraktivita trhu Unie. Vzhledem k nedostatečné spolupráci byly tyto prvky stanoveny na základě dostupných údajů ve smyslu článku 28 základního nařízení, tj. žádosti a zjištění z předchozího šetření.

(89)

Podle veřejně dostupných informací oznámených EBB a výrobci v Unii zařazenými do vzorku se výrobní kapacita v Indonésii v roce 2024 odhaduje na více než 16 milionů tun, zatímco výroba a spotřeba se odhadují na přibližně 11 milionů tun (102). Na tomto základě se volná kapacita v Indonésii odhaduje na téměř 5 milionů tun, což představuje přibližně 30 % spotřeby Unie během období přezkumného šetření.

(90)

Z tohoto důvodu a rovněž s ohledem na zjištění uvedená v 91. až 93. bodě odůvodnění týkající se atraktivity trhu Unie se Komise domnívala, že pokud by byla opatření zrušena, indonéští výrobci bionafty by byli schopni svůj vývoz na trh Unie zvýšit.

(91)

Trh Unie zůstává pro indonéské výrobce bionafty nadále velmi atraktivním. Unie je skutečně největším světovým trhem s bionaftou a předpokládá se, že v roce 2028 bude prvním uživatelem bionafty na světě a bude na něj připadat 33 % celkové celosvětové spotřeby bionafty, před Spojenými státy americkými (dále jen „USA“) s 22 % celkové celosvětové spotřeby bionafty (103). USA rovněž od roku 2018 uložily antidumpingová a vyrovnávací opatření na dovoz bionafty pocházející z Indonésie, přičemž obě byla v červenci 2023 prodloužena. Dumpingová rozpětí se pohybovala v rozmezí od 92,52 % do 276,65 % a sazby subvence se pohybovaly v rozmezí od 34,45 % do 64,73 % (104).

(92)

Trh Unie je pro indonéské vyvážející výrobce rovněž atraktivní, pokud jde o ceny. Jak je uvedeno ve 108. a 146. bodě odůvodnění, bez vyrovnávacích cel by se dovoz z Indonésie do Unie na cenové úrovni v období přezkumného šetření podbízel cenám výrobního odvětví Unie o 5,8 %. Komise rovněž porovnala indonéské vývozní ceny do Unie s indonéskými vývozními cenami na trhy jiných třetích zemí. Vzhledem k nedostatečné spolupráci použila Komise statistiky GTA (105) pro indonéský vývoz v rámci podpoložek 1516 20 , 1518 00 , 2710 19 , 2710 20 , 3826 00 a 3824 99 harmonizovaného systému (dále jen „HS“) na úrovni FOB. Srovnání ukázalo, že průměrná vývozní cena do Unie činila 989 EUR za tunu, zatímco průměrná vývozní cena do všech ostatních třetích zemí dohromady v období přezkumného šetření činila 642 EUR za tunu. To naznačuje, že trh Unie je atraktivní, neboť indonéským výrobcům nabízí lepší ceny než jiné trhy, a tyto ceny by byly stále nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(93)

Komise se proto domnívala, že pokud by byla stávající opatření zrušena, je pravděpodobné, že by indonéští výrobci bionafty nasměrovali alespoň část své volné kapacity do Unie a přesměrovali tam vývoz.

(94)

Komise zjistila, že existují dostatečné důkazy o tom, že subvencování odvětví bionafty v Indonésii během období přezkumného šetření přetrvávalo. Vzhledem k rostoucímu mandátu k přimíchávání popsanému ve 43. bodě odůvodnění je pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Pokud jde konkrétně o fond OPPF a poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou, vzhledem ke způsobu, jakým tyto režimy fungují od svého založení, budou výhody pro indonéské vyvážející výrobce bionafty, které z nich vyplývají, pravděpodobně pokračovat i v budoucnu (106).

(95)

Komise rovněž zjistila, že zrušení vyrovnávacích opatření by pravděpodobně vedlo ke zvýšení dovozu subvencované indonéské bionafty na trh Unie.

(96)

Komise tudíž dospěla k závěru, že je velmi pravděpodobné, že pozbytí platnosti vyrovnávacích opatření by vedlo k přetrvávání subvencování.

(97)

Obdobný výrobek vyrábělo 40 výrobců v Unii, kteří byli členy EBB, a odhadem 20 dalších výrobců v Unii, kteří členy EBB nejsou. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(98)

Celková výroba v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 14 179 182 tun. Komise stanovila tento údaj na základě ověřených odpovědí na makrodotazník, jež poskytla organizace EBB. Údaje EBB o výrobě bionafty v Unii byly odhadnuty na základě údajů od externího poskytovatele informací o trhu (107) za rok 2023, na které byl použit procentní vývoj výroby členů EBB mezi rokem 2023 a obdobím přezkumného šetření.

(99)

Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění, výrobci v Unii zařazení do vzorku představují 12 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii během období přezkumného šetření.

(100)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie uvedeného v odpovědi EBB na makroekonomický dotazník a údajů o dovozu od Eurostatu (Comext).

(101)

Na tomto základě se spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v tunách)

(102)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba bionafty v Unii snížila celkově o 7 %. Od roku 2021 do roku 2022 se zvýšila o 4 %, v roce 2023 zůstala stabilní a od roku 2023 do období přezkumného šetření se snížila o 11 %.

(103)

Objem dovozu stanovila Komise na základě statistik Eurostatu. Podíl na trhu byl stanoven na základě objemu dovozu z dotčené země a spotřeby v Unii.

(104)

Dovoz z Indonésie do Unie se během posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(105)

Objem dovozu bionafty z Indonésie byl po celé období přezkumného šetření zanedbatelný. Kolísal, ale celkově se v posuzovaném období snížil (celkově o –39 %). Jeho podíl na trhu byl také zanedbatelný a snížil se z 0,6 % v roce 2021 na 0,4 % v období přezkumného šetření.

(106)

Cena dovozu z Indonésie do Unie se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

(107)

Ceny indonéského dovozu se v roce 2022 zvýšily o 37 %, ale poté klesly zpět na svou předchozí úroveň a od roku 2023 do období přezkumného šetření mírně klesly (o 4 %). V období přezkumného šetření činila průměrná cena indonéského dovozu 1 113 EUR/t.

(108)

Vzhledem k nespolupráci indonéských vyvážejících výrobců stanovila Komise cenové podbízení během období přezkumného šetření na základě dostupných údajů ve smyslu článku 28 základního nařízení. Komise proto porovnala průměrnou dovozní cenu zjištěnou Eurostatem, stanovenou na základě cen CIF (náklady, pojištění a přepravné) s příslušnou úpravou o standardní cla a náklady po dovozu, s váženou průměrnou prodejní cenou výrobního odvětví Unie účtovanou odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, na základě ověřených odpovědí na dotazník poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Na základě toho nebylo zjištěno žádné cenové podbízení. Jak je však rovněž uvedeno ve 146. bodě odůvodnění, při odečtení vyrovnávacích cel se indonéské ceny podbízely prodejním cenám výrobního odvětví Unie o 5,8 %.

(109)

Dovoz bionafty ze třetích zemí s výjimkou Indonésie pocházel především z Číny, Spojeného království a Singapuru.

(110)

Objem dovozu do Unie, jakož i podíl na trhu a cenové trendy dovozu bionafty z dalších třetích zemí se vyvíjely takto:

Tabulka 4

Dovoz ze třetích zemí

(111)

Během posuzovaného období se objem dovozu z jiných třetích zemí mírně snížil, ale vzhledem k vyššímu poklesu celkové spotřeby zvýšil svůj podíl na trhu. Dovoz z Číny se však výrazně zvýšil a příslušný podíl na trhu se ztrojnásobil. Pokud jde o ceny, během období přezkumného šetření byla průměrná dovozní cena z jiných třetích zemí mírně vyšší než dovozní cena z Indonésie.

(112)

V rámci hodnocení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byly vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(113)

Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění, k posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(114)

Pro účely zjištění újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise hodnotila makroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených ve vyplněném makroekonomickém dotazníku, který předložil žadatel. Údaje se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(115)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita, růst, rozsah subvenčních rozpětí a překonání účinků dřívějšího subvencování.

(116)

Analýza mikroekonomických ukazatelů (průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost získat kapitál) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Hodnocení vycházelo z jejich informací, které byly řádně ověřeny během inspekce na místě.

(117)

V posuzovaném období se výroba, výrobní kapacita a využití kapacity výrobního odvětví Unie vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(118)

Výrobní kapacita se v roce 2022 mírně zvýšila a poté v období přezkumného šetření, kdy dosáhla podobné úrovně jako v roce 2021, opět klesla. Objem výroby a využití kapacity zaznamenaly od roku 2020 do období přezkumného šetření trvalý pokles a celkově se snížily o 7 %, resp. 6 %.

(119)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje (v tunách) a podíl na trhu

(120)

Prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie se během posuzovaného období i celkově snížil o 9 %. To se odráží v poklesu podílu na trhu ze 74,5 % v roce 2020 na 72,8 % v období přezkumného šetření. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se mezi lety 2021 a 2022 snížil o 10 %, po němž následovalo oživení v roce 2023 a další nárůst v období přezkumného šetření. Přesto byl podíl na trhu v období přezkumného šetření stále pod úrovní roku 2021.

(121)

V souvislosti s klesající spotřebou a výrobou přišlo výrobní odvětví Unie o objem prodeje a podíl na trhu. Celkově výrobní odvětví Unie během posuzovaného období nezaznamenalo žádný růst.

(122)

Úroveň zaměstnanosti a produktivita ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(123)

Počet zaměstnanců zabývajících se výrobou výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii kolísal, ale celkově se během období přezkumného šetření snížil. Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie se během období přezkumného šetření rovněž snížila.

(124)

Jak je vysvětleno v oddíle 3, subvencování během období přezkumného šetření přetrvávalo. Jelikož však objem subvencovaného dovozu z Indonésie byl během období přezkumného šetření zanedbatelný, dospěla Komise k závěru, že dopad rozsahu subvencování dovozu z Indonésie na výrobní odvětví Unie byl omezený.

(125)

Průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní ceny a výrobní náklady v Unii (v EUR za tunu)

(126)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví se v roce 2022 drasticky zvýšily o 42 % a od té doby v souladu s trendem nákladů klesají. Navzdory poklesu v roce 2023 a během období přezkumného šetření zůstávají ceny ve srovnání s rokem 2021 výrazně vyšší.

(127)

Jednotkové výrobní náklady v letech 2022 a 2023 výrazně vzrostly, poté během období přezkumného šetření klesly, přesto však zůstaly výrazně nad úrovní zaznamenanou v roce 2021 a nad prodejní cenou. Od roku 2023 nebylo výrobní odvětví Unie schopno promítnout výrobní náklady do svých prodejních cen.

(128)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(129)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce snížily o 11 %. Zatímco počet zaměstnanců se mírně snížil, ale ve stejném období zůstal celkově stabilní (jak ukazuje tabulka 7), průměrné náklady práce na zaměstnance se zvýšily.

(130)

Stav zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 10

Zásoby

(131)

Jak již bylo zjištěno během původního šetření, úroveň zásob je pro tento typ výrobního odvětví méně smysluplným ukazatelem (108). Komise potvrdila, že výrobní odvětví Unie se snažilo udržet zásoby na nízké úrovni, ale to nebylo vždy možné vzhledem k situaci na trhu, která se vyznačovala silnou přítomností dumpingového dovozu z Číny / snižující se poptávkou. Rovněž konstatovala, že vzhledem k tomu, že se výrobek, který je předmětem přezkumu, prodává ve velkém, může jedna dodávka zahrnovat značný objem přesahující 10 000 tun, což může mít významný dopad na úroveň zásob v závislosti na konkrétním datu transakce.

(132)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(133)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Po dosažení velmi nízké ziskovosti v letech 2021 a 2022 utrpěli výrobci v Unii zařazení do vzorku v roce 2023 a během období přezkumného šetření ztráty.

(134)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobců v Unii financovat svou činnost z vlastních zdrojů. Po drastickém poklesu v roce 2021 následovalo v roce 2023 a během období přezkumného šetření silné oživení. Toto oživení bylo způsobeno tím, že jeden z výrobců zařazených do vzorku prodával velké množství bionafty ze zásob.

(135)

Investice byly v letech 2021 a 2022 na nízké úrovni a prudký nárůst v relativním vyjádření v roce 2023 je třeba vnímat v této souvislosti. V období přezkumného šetření se investice opět mírně snížily. Investice byly obecně zaměřeny na diverzifikaci sortimentu výrobků s cílem přejít na ziskovější výrobky a zachovat si konkurenceschopnost.

(136)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Návratnost investic se během posuzovaného období snížila a v roce 2023 a během období přezkumného šetření byla záporná, což je v souladu se zápornou ziskovostí.

(137)

V průběhu posuzovaného období vykazovala většina ukazatelů újmy negativní trend. To je patrné zejména v klesajícím trendu ziskovosti výrobního odvětví Unie a jeho ztrátové situaci od roku 2023. K poklesu došlo rovněž u dalších důležitých ukazatelů, jako je objem výroby a prodeje, využití kapacity, zaměstnanost a produktivita, jakož i peněžní tok a návratnost investic.

(138)

Ačkoli podíl na trhu vykazoval od roku 2023 rostoucí trend, v roce 2022 následoval prudký pokles a výrobní odvětví Unie navzdory tomuto pozitivnímu vývoji nedokázalo dosáhnout stejné úrovně jako v roce 2021. Prodejní ceny rovněž vykázaly pozitivní vývoj, ale vzhledem k souběžnému nárůstu výrobních nákladů byly v posledních dvou letech posuzovaného období nižší než výrobní náklady, což vedlo ke ztrátě. A konečně investice, které vykazovaly pozitivní trend, byly po celé posuzované období na nízké úrovni.

(139)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že výrobnímu odvětví Unie byla v průběhu období přezkumného šetření působena podstatná újma.

(140)

Po uložení vyrovnávacích opatření v roce 2019 se indonéský dovoz bionafty snížil a zůstal pod prahovou hodnotou nepatrnosti stanovenou v čl. 10 odst. 9 základního nařízení s podílem na trhu ve výši 0,4 % během období přezkumného šetření. Podstatnou újmu, která vznikla během období přezkumného šetření, proto nelze přičítat subvencovanému dovozu z Indonésie.

(141)

Dne 14. srpna 2024, tj. na konci období přezkumného šetření v rámci tohoto šetření, však Komise uložila prozatímní opatření vůči Číně (109). Tato opatření byla potvrzena dne 10. února 2025, kdy Komise uložila konečná antidumpingová opatření (110). Jak bylo zjištěno během tohoto šetření, podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, byla způsobena čínským dovozem (111).

(142)

Ve 139. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že v období přezkumného šetření byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma. Komise rovněž došla k závěru, že újma, která byla u výrobního odvětví Unie zjištěna v období přezkumného šetření, nemohla být způsobena subvencovaným dovozem z Indonésie, a to vzhledem k jeho velmi nízkému objemu. Komise proto v souladu s čl. 18 odst. 2 základního nařízení posoudila, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy původně způsobené subvencovaným dovozem z Indonésie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(143)

V tomto ohledu Komise zkoumala výrobní kapacitu a volnou kapacitu v Indonésii, atraktivitu trhu Unie a pravděpodobnou úroveň cen dovozu z Indonésie při neexistenci vyrovnávacích opatření a jejich dopad na výrobní odvětví Unie.

(144)

Jak je uvedeno v 89. bodě odůvodnění, výrobci v Indonésii mají významnou volnou kapacitu, která by v souladu se zjištěními o atraktivitě trhu Unie níže byla alespoň částečně k dispozici pro vývoz do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(145)

Jak je popsáno v 91. až 93. bodě odůvodnění, trh Unie je pro indonéské výrobce atraktivní vzhledem ke své velikosti a z hlediska cen, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že USA zavedly opatření na ochranu obchodu, takže je pravděpodobné, že indonéští výrobci bionafty budou směřovat alespoň část své volné kapacity do Unie a že vývoz do Unie přesměrují, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(146)

Jak je vysvětleno ve 108. bodě odůvodnění výše, indonéské dovozní ceny se během období přezkumného šetření prodejním cenám výrobního odvětví Unie nepodbízely. Komise dále zvážila, jaká by byla pravděpodobná cenová úroveň dovozu z Indonésie, pokud by opatření pozbyla platnosti, a dospěla k závěru, že přiměřeným zástupným ukazatelem pro stanovení této cenové úrovně je dovozní cena z Indonésie během období přezkumného šetření po odečtení vyrovnávacích cel. Na tomto základě Komise stanovila rozpětí cenového podbízení ve výši 5,8 %. Tyto cenové úrovně by byly rovněž jednoznačně nižší než jednotkové náklady výrobního odvětví Unie. Lze se důvodně domnívat, že zvýšený objem indonéského dovozu bionafty by dosáhl cenových úrovní, které by za jinak stejných podmínek byly podobné úrovním zaznamenaným během období přezkumného šetření. Vzhledem k tomu, že vývozní ceny indonéských výrobců do třetích zemí jsou nižší než vývozní ceny do Unie, jak je vysvětleno v 92. bodě odůvodnění, lze vyvodit závěr, že vyvážející výrobci mají možnost své ceny při vývozu do Unie ještě více snížit, pokud by opatření byla zrušena.

(147)

Tato nízká úroveň cen ve spojení s pravděpodobným významným nárůstem indonéského dovozu, pokud by opatření pozbyla platnosti, vytvoří další cenový tlak na trh Unie. Vzhledem k záporné ziskovosti výrobního odvětví Unie by další tlak na ceny výrobního odvětví Unie pravděpodobně vedl k dalšímu poklesu jeho ziskovosti a nakonec ke ztrátě zaměstnanosti a investic. Není pravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie bylo schopno udržet, a tím méně zvýšit své cenové úrovně, aby v blízké budoucnosti dosáhlo svého cílového zisku, pokud by indonéský dovoz mohl vstoupit na trh Unie za tak nízké ceny.

(148)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, došlo by nejen k výraznému zvýšení indonéského dovozu, ale i k jeho dovozu za ceny působící újmu, což by způsobilo další zhoršení újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(149)

Na základě výše uvedených skutečností byl učiněn závěr, že neexistence opatření by pravděpodobně vedla ke značnému navýšení subvencovaného dovozu z Indonésie za ceny působící újmu a podstatná újma způsobená subvencovaným dovozem z Indonésie by byla obnovena.

(150)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda tvrdila, že neexistuje odůvodněné riziko podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie, pokud jde o bionaftu, a že závěry uvedené v poskytnutí konečných informací porušují čl. 15 odst. 5 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Tvrzení indonéské vlády bylo založeno na těchto argumentech:

(151)

Od uložení opatření se objem dovozu bionafty z Indonésie a jeho podíl na trhu v Unii výrazně snížil, a proto nemůže tento dovoz vést k žádné ztrátě.

(152)

Komise nezkoumala jiné známé činitele, které poškozují výrobní odvětví Unie (jako jsou rostoucí náklady, změny v poptávce, dovoz ze třetích zemí a odvětvová regulace) než subvencovaný dovoz, a nerozlišila újmu způsobenou těmito činiteli od účinků subvencovaného dovozu.

(153)

Zjištění o obnovení újmy se plně zakládají na starých argumentech zamítnutých Orgánem pro řešení sporů ve věci WTO DS618.

(154)

Jak je uvedeno ve 140. bodě odůvodnění, v rozporu s tvrzením indonéské vlády Komise nezjistila, že podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, byla způsobena indonéským dovozem. Komise pouze zjistila, že újma způsobená indonéským dovozem by se pravděpodobně obnovila, pokud by opatření pozbyla platnosti. Vzhledem k tomu není pokles indonéského dovozu, k němuž podle indonéské vlády došlo v důsledku uložení opatření, v rozporu se zjištěními Komise. Pokud závěr vůbec něco potvrzuje, pak to, že pokud by opatření pozbyla platnosti, objem dovozu by se pravděpodobně výrazně zvýšil.

(155)

Stejně tak vzhledem k tomu, že podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, nebyla způsobena indonéským dovozem, je podrobnější zkoumání jiných činitelů než indonéského dovozu a přičtení příčinné souvislosti kterémukoli z těchto činitelů irelevantní.

(156)

A konečně, v rozporu s tím, co uvedla indonéská vláda, vycházela zjištění o pravděpodobnosti obnovení újmy uvedená ve 142. až 148. bodě odůvodnění z i) posouzení pravděpodobného vývoje objemu dovozu, ii) pravděpodobného cenového chování indonéských vyvážejících výrobců, pokud by opatření pozbyla platnosti, a iii) pravděpodobného dopadu na situaci výrobního odvětví Unie na základě informací dostupných ve spisu stávajícího šetření. Indonéská vláda nepředložila k tomuto posouzení žádné připomínky ani důkazy, které by závěry Komise vyvrátily.

(157)

V každém případě Komise připomněla, že zjištění panelu ve věci DS618 nejsou konečná, neboť Evropská unie se proti zprávě panelu odvolala, a proto nemůže zjištění v tomto šetření zpochybnit.

(158)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byly argumenty indonéské vlády zamítnuty.

(159)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících vyrovnávacích opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl zjišťován na základě posouzení všech různých příslušných zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(160)

Výrobní odvětví Unie sdružuje přibližně 60 výrobců v celé Unii a poskytuje přímé zaměstnání zhruba 5 500 osob.

(161)

Komise zjistila, že pokud by opatření pozbyla platnosti, situace výrobního odvětví Unie by se dále zhoršila v důsledku prudkého nárůstu levného dovozu bionafty z Indonésie.

(162)

Na druhé straně by zachování stávajících opatření umožnilo výrobnímu odvětví Unie pokračovat v procesu oživení a nakonec dosáhnout udržitelné úrovně ziskovosti až do cílového zisku, což by umožnilo další investice do tohoto odvětví.

(163)

Komise proto dospěla k závěru, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, aby byla opatření obnovena.

(164)

Komise se obrátila na všechny známé uživatele a dovozce, kteří nejsou ve spojení. Žádný uživatel ani dovozce, který není ve spojení, se nepřihlásil a při tomto šetření nespolupracoval. Dva obchodníci působící v Unii se v řízení zaregistrovali jako zúčastněná strana, ale nepředložili žádné vyjádření. Vzhledem k tomu, že uživatelé a dovozci, kteří nejsou ve spojení, nespolupracovali, a vzhledem k tomu, že nic nesvědčí o opaku, nepovažuje se pokračování opatření za odporující zájmu uživatelů a dovozců.

(165)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud jde o zájem Unie, neexistují žádné přesvědčivé důvody, aby stávající vyrovnávací opatření uložená na dovoz bionafty pocházející z Indonésie nebyla zachována.

(166)

Na základě závěrů, ke kterým dospěla Komise ohledně pravděpodobnosti přetrvání subvencování a obnovení újmy způsobené subvencovaným dovozem z Indonésie a zájmu Unie, by měla být vyrovnávací opatření týkající bionafty z Indonésie zachována.

(167)

Za účelem minimalizace rizika obcházení opatření kvůli rozdílům v celních sazbách je zapotřebí přijmout zvláštní opatření, která zajistí uplatňování individuálních vyrovnávacích cel. Uplatnění individuálních sazeb vyrovnávacího cla je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud nebude taková faktura předložena, měl by dovoz podléhat vyrovnávacímu clu použitelnému na „veškerý ostatní dovoz pocházející z Indonésie“.

(168)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb vyrovnávacího cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států totiž musí i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití nižšího cla odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(169)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 23 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(170)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti, které jsou uvedeny v tomto nařízení, jsou použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, pochází z Indonésie a je vyráběn uvedenými právnickými osobami. Na dovoz bionafty vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „veškerý další dovoz pocházející z Indonésie“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb vyrovnávacího cla.

(171)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla. Tato žádost musí být předložena Komisi. Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dotyčné společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(172)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (112), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(173)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,