(EU) 2026/319Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/319 ze dne 12. února 2026 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz valinu pocházejícího z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 19. prosince 2024 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu valinu pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“, „ČLR“ nebo „dotčená země“) na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podala dne 5. listopadu 2024 společnost Eurolysine SAS (dále jen „Eurolysine“ nebo „žadatel“). Podnět podalo výrobní odvětví Unie, které se zabývá výrobou valinu, ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Komise rozhodla prováděcím nařízením Komise (EU) 2025/326 (3) (dále jen „nařízení o celní evidenci“) o celní evidenci dovozu valinu pocházejícího z Číny.

(4)

V souladu s článkem 19a základního nařízení Komise dne 17. července 2025 poskytla stranám souhrn navrhovaných cel a podrobné údaje o výpočtu dumpingových rozpětí a rozpětí dostatečných k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se během tří pracovních dnů vyjádřily k přesnosti výpočtů.

(5)

Dne 23. července 2025 společnost Bayannur Huaheng Biotechnology Co., Ltd. (dále jen „BHB“, spolu se svými společnostmi ve spojení v rámci „skupina Huaheng“) předložila písemné podání, v němž vyjádřila své stanovisko k údajným administrativním chybám při výpočtu dumpingového rozpětí, které se na ni vztahuje, a tvrdila, že Komise pochybila, když i) dvakrát odečetla bankovní poplatky, ii) zohlednila pouze jednotkové ceny kukuřičného škrobu namísto průměru jednotkových cen kukuřičného škrobu a proteinového prášku v souvislosti s úpravou referenční hodnoty kukuřičného škrobu směrem nahoru pro přirážku za geneticky nemodifikovaný kukuřičný škrob a iii) použila 23,3 % prodejních, režijních a správních nákladů, které zahrnují částku 17 848 USD na distribuční náklady, jelikož tyto distribuční náklady byly údajně odečteny od vývozní ceny.

(6)

Komise shledala tvrzení podle bodu ii) jako oprávněné a odpovídajícím způsobem upravila dumpingové rozpětí pro skupinu Huaheng. Nárok podle bodu i) byl v prozatímní fázi zamítnut, ale po předložení dalších důkazů byl následně po poskytnutí prozatímních informací v 145. bodě odůvodnění přehodnocen. Tvrzení společnosti CJ (Shenyang) Biotechnology Co., Ltd. (dále jen „CJS“) podobné nároku uvedenému v bodě iii) bylo zamítnuto v prozatímní fázi a v 140. až 141. bodě odůvodnění.

(7)

Dne 14. srpna 2025 uložila Komise svým prováděcím nařízením (EU) 2025/1737 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“) na dovoz valinu pocházejícího z Číny prozatímní antidumpingové clo.

(8)

Po zveřejnění základních skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), podali žadatel a dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku, společnost CJS spolu s jejími společnostmi ve spojení a skupina Huaheng, písemná podání, v nichž vyjádřili svá stanoviska k prozatímním zjištěním ve lhůtě stanovené v čl. 2 odst. 1 prozatímního nařízení.

(9)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta příležitost ke slyšení. Slyšení se konala se žadatelem, společností CJS, spolu s jejími společnostmi ve spojení, a skupinou Huaheng.

(10)

Po poskytnutí prozatímních informací se společnost Ajinomoto Omnichem, Belgie (dále jen „Ajinomoto“), dovozce ve spojení s čínským nespolupracujícím vyvážejícím výrobcem Shanghai Ajinomoto Amino Acid Co. Ltd, se zaregistrovala jako zúčastněná strana a předložila připomínky týkající se definice výrobku. Těmito připomínkami se zabývá 27. až 37. bod odůvodnění.

(11)

Komise nadále vyhledávala a ověřovala všechny informace, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Při formulování konečných zjištění zvážila Komise připomínky podané zúčastněnými stranami a v odůvodněných případech své předběžné závěry revidovala.

(12)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě zamýšlela uložit konečné antidumpingové clo na dovoz valinu pocházejícího z Číny (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k poskytnutí konečných informací zaslat připomínky. Připomínky byly obdrženy od žadatele, skupiny Huaheng a společností CJS a Ajinomoto.

(13)

Stranám, které o to požádaly, byla rovněž poskytnuta možnost slyšení. Proběhla slyšení se žadatelem, skupinou Huaheng a společností CJS.

(14)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se výběru vzorku nezávislých dovozců, potvrdila Komise své závěry uvedené v 8. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(15)

Pokud jde o výběr vzorku vyvážejících výrobců, žadatel tvrdil, že údaje z období šetření, na nichž byl vzorek vyvážejících výrobců založen, řádně nezachycují dynamiku trhu, která začala před obdobím šetření. Žadatel zejména tvrdil, že objem prodeje společnosti CJS do Unie byl ve srovnání s prodejem společnosti CJS na čínském trhu velmi omezený. Žadatel tedy tvrdil, že vzhledem k tomu, že se dumping posuzuje jako rozdíl mezi vývozní cenou a domácí cenou, není společnost CJS reprezentativní pro situaci na trhu.

(16)

Komise uvedla, že šetřením byla zjištěna existence podstatných zkreslení na trhu s valinem v Číně, a proto běžná hodnota není založena na domácím prodeji vyvážejících výrobců. V každém případě, jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise vybrala vzorek vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen, v souladu s článkem 17 základního nařízení, a společnost CJS byla v tomto ohledu reprezentativní. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(17)

Žadatel rovněž zopakoval, že společnost CJS není reprezentativní, protože není čínskou společností. Na podporu tohoto tvrzení žadatel uvedl, že společnost CJS byla jedním z žadatelů v probíhajících antidumpingových šetřeních dovozu lysinu z Číny v Brazílii a ve Spojených státech amerických (dále jen „USA“).

(18)

Komise již v 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení odmítla část tohoto tvrzení, tj. že společnost CJS je zahraniční společností působící v Číně, a proto nepůsobí za stejných podmínek jako společnosti vlastněné Čínou, jelikož toto kritérium není relevantní pro výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení, který stanoví, že vzorek by měl být založen na největším reprezentativním objemu vývozu do Unie, který lze ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřit. Stejně tak není relevantní ani úloha zúčastněných společností ve vztahu k jiným výrobkům a v rámci působnosti jiných jurisdikcí. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(19)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že vývoz společnosti CJS do Unie dramaticky poklesl ve prospěch jiných čínských vývozců, protože valin společnosti CJS je výrazně dražší. Žadatel dodal, že to potvrdila Komise ve svých zjištěních uvedených v 133. bodě odůvodnění týkajících se použití ziskového rozpětí dovozce, který není ve spojení (Quimidroga’s S.A. – „Quimidroga“), které bylo považováno za nereprezentativní.

(20)

Komise poznamenala, že podle článku 17 základního nařízení je vzorek založen na údajích dostupných v době výběru vzorku. Na základě těchto údajů Komise shledala, že vzorek je reprezentativní pro prodej na vývoz dotčeného výrobku během období šetření. Okolnosti, které nastaly po období šetření, nejsou pro výběr vzorku relevantní. Stejně tak cena dovozu valinu nebyla relevantní pro výběr vzorku, který byl založen na největším reprezentativním objemu vývozu do Unie, který bylo možné v daném časovém rámci přiměřeně prošetřit. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(21)

Žadatel dále tvrdil, že spolupracující čínští vyvážející výrobci, kteří nebyli zařazeni do vzorku, budou neoprávněně těžit z nízkého dumpingového rozpětí společnosti CJS, protože to je zahrnuto do výpočtu váženého průměrného dumpingového rozpětí společností zařazených do vzorku, které se vztahuje i na spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku. Žadatel dodal, že vážené průměrné dumpingové rozpětí vzorku by nebylo dostatečné k ochraně výrobního odvětví Unie před dumpingovým dovozem. Žadatel proto požádal Komisi, aby vypočítala dumpingové rozpětí pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku, způsobem, který by lépe odrážel situaci na trhu a účinněji chránil odvětví Unie.

(22)

Žadatel neposkytl žádnou konkrétní metodiku pro výpočet dumpingového rozpětí použitelnou na spolupracující vývozce, kteří nebyli zahrnuti do vzorku. Ustanovení čl. 9 odst. 6 základního nařízení navíc stanoví, že pokud se použije výběr vzorku podle článku 17 uvedeného nařízení, antidumpingové clo použitelné na spolupracující vývozce, kteří nebyli zahrnuti do vzorku, „nesmí být vyšší než vážené průměrné dumpingového rozpětí stanovené s ohledem na strany tvořící vzorek“. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(23)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se výběru vzorku vyvážejících výrobců, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 10. až 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(24)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se individuálního zjišťování, potvrdila Komise své závěry uvedené v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Po poskytnutí prozatímních informací byla provedena inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení v prostorách dovozce, který není ve spojení a který poskytl úplné odpovědi na dotazník:

(26)

Jelikož k období šetření a posuzovanému období nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací předložila společnost Ajinomoto, dovozce ve spojení s čínským nespolupracujícím vyvážejícím výrobcem, připomínky týkající se definice výrobku s tvrzením, že valin používaný pro farmaceutické účely (farmaceutický valin) má jiné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a jiné zamýšlené použití, stupeň zaměnitelnosti, normy kvality a distribuční kanály než potravinářský a krmný valin, a požádala o jeho vyloučení z definice výrobku.

(28)

Společnost Ajinomoto odůvodnila své tvrzení odkazem na nepreferenční pravidla původu pro kapitolu 29, která se vztahují na dotčený výrobek a podle nichž se čištění považuje za podstatnou přeměnu výrobku. Na tomto základě a vzhledem k tomu, že farmaceutický valin prochází takovýmto procesem čištění, společnost Ajinomoto tvrdila, že by se na něj definice výrobku neměla vztahovat.

(29)

Tvrzení o definici výrobku bylo předloženo až po uložení prozatímních opatření, zatímco podle oznámení o zahájení řízení by měla být jakákoli tvrzení týkající se definice výrobku předložena ve lhůtě 10 dnů od zahájení tohoto šetření. Tvrzení bylo tedy opožděné, a proto již v této fázi není přípustné.

(30)

Komise nicméně nejprve poznamenala, že v 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla k závěru, že různé druhy valinu mají podobné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti, protože jsou tvořeny stejnou molekulou a mají stejné základní funkce, tj. poskytovat vysoce stravitelný valin zvířatům a lidem, a to buď ve farmaceutických přípravcích, v potravinách (jako doplněk stravy) nebo v krmivech. Všechny druhy se navíc vyrábějí stejným výrobním procesem s různými stupni čištění a extrakce. Všechny druhy valinu se dovážejí pod stejnými kódy TARIC.

(31)

Společnost Ajinomoto nepředložila žádný důkaz, který by odůvodňoval tvrzení, že farmaceutický valin má jiné fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Společnost Ajinomoto potvrdila, že výrobek je chemicky stejný jako potravinářský nebo krmný valin a je založen na stejné molekule (L-valin). Také údajně odlišné normy jakosti platné pro výrobce farmaceutického valinu nemění chemické složení výrobku.

(32)

Společnost Ajinomoto tvrdila, že farmaceutický valin má díky jejímu dalšímu zpracování krmného valinu krystaličtější práškovou barvu. Komise však konstatuje, že navzdory tomuto rozdílu se výrobky stále velmi podobají a jejich základní vlastnosti zůstávají stejné.

(33)

Za druhé, jak je uvedeno v 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, i když jsou požadavky na čistotu farmaceutického valinu vyšší, jeho funkce je stále stejná, tj. poskytovat zvířatům a lidem esenciální aminokyselinu, a to buď ve farmaceutických výrobcích, v potravinách (jako doplněk stravy) nebo v krmivech.

(34)

Za třetí, pokud jde o nepreferenční pravidla původu pro kapitolu 29, společnost Ajinomoto sama potvrdila, že závěr uvedený v 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je použitelný pro potravinářský valin, ale neměl by se použít pro farmaceutický valin, a to z důvodu podstatné přeměny krmného valinu jeho čištěním. Nepreferenční pravidla původu pro kapitolu 29, na která se dovozce odvolává, se však vztahují nejen na zpracování pro farmaceutické účely, ale také na látky určené pro potravinářské účely. Čištění pro farmaceutické účely je proto výrobním procesem stejné kategorie jako u potravin.

(35)

Podle společnosti Ajinomoto navíc žadatel nepovažoval farmaceutický valin za dotčený výrobek. Společnost Ajinomoto tvrdí, že farmaceutický valin vyrábí v Unii jiná společnost než žadatel. Vzhledem k tomu, že žadatel tvrdil, že zajišťuje 100 % výroby valinu v Unii, a o jiných výrobcích nevěděl, společnost Ajinomoto tvrdila, že se podnět nevztahuje na farmaceutickou kvalitu. Komise potvrdila svá zjištění uvedená v 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že šetření prokázalo, že společnost Eurolysine byla po získání příslušných regulačních povolení technicky schopna vyrábět všechny druhy valinu. Kromě toho popis výrobku ve stížnosti definoval výrobek jako aminokyselinu s chemickým vzorcem, který zahrnuje valin všech kvalit včetně farmaceutického valinu.

(36)

Závěrem byla tvrzení dovozce zamítnuta.

(37)

Jelikož k výrobku, který je předmětem šetření, dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 25. až 33. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(38)

Po poskytnutí konečných informací společnost Ajinomoto zopakovala své připomínky z prozatímní fáze, které Komise již zohlednila v 27. až 36. bodě odůvodnění. Společnost se vyjádřila k rozdílu v ceně mezi farmaceutickým valinem a krmným valinem a argumentovala, že cena produktu farmaceutické kvality je výrazně vyšší, a proto nebylo prokázáno, že dovoz produktu farmaceutické kvality způsobil průmyslu Unie podstatnou újmu. Společnost rovněž poukázala na rozdíl v činnostech mezi jejími výrobci ve spojení v Číně a v Unii. Společnost Ajinomoto tvrdila, že společnost Eurolysine vyrábí výrobek, který je předmětem šetření, zatímco společnost Shanghai Ajinomoto jej čistí na farmaceutický valin, což je zcela odlišný proces, který nemůže provádět žadatel. Dále společnost tvrdila, že tyto dva výrobky nejsou určeny pro stejné uživatele, protože farmaceutický valin se používá pro farmaceutické účely, zatímco krmný valin se používá pro krmiva. Nakonec zopakovala, že farmaceutický valin by nebyl zahrnut do stížnosti, a proto by nespadá do rozsahu současného řízení.

(39)

Komise potvrdila svá posouzení a poznamenala, že farmaceutický valin je, jak potvrdila sama společnost Ajinomoto, verzí valinu (tj. produktu, který je předmětem šetření) s určitou úrovní čistoty. Proto navzdory cenovému rozdílu, skutečnosti, že společnost Ajinomoto provádí jinou část výrobního procesu výrobku, který je předmětem šetření, a odlišným zamýšleným použitím, to nepředstavuje dostatečný důvod k tomu, aby byly považovány za odlišné výrobky, jak bylo podrobně popsáno v 27. až 36. bodě odůvodnění.

(40)

Kromě toho nebylo možné během šetření ověřit informace týkající se rozdílu ve výrobním procesu, údajných specifických vlastností farmaceutického valinu a cen, protože čínský výrobce ve spojení se společností Ajinomoto v tomto šetření nespolupracoval a společnost Ajinomoto se rozhodla účastnit se šetření až po uložení prozatímních opatření. Její tvrzení navíc nejsou podložena žádnými podstatnými důkazy. Komise proto dospěla k závěru, že všechny druhy valinu spadají pod výrobek, který je předmětem šetření, a jako takové způsobily újmu popsanou v oddílech 4 a 5 prozatímního nařízení. Komise posoudila dopad veškerého dovozu dotčeného výrobku na odvětví Unie, a proto bylo tvrzení Ajinomoto zamítnuto.

(41)

Argument, že odvětví Unie by nebylo schopno vyrábět farmaceutický valin a že tento argument nebyl zahrnut do podnětu, již byl řešen v35. bodě odůvodnění. Kromě toho byl farmaceutický valin v podnětu výslovně uveden jako součást definice výrobku. Výrobní odvětví Unie nakonec potvrdilo, že je schopno vyrábět valin pro trh jiný trh než trh s krmivy a že různé stupně čistoty valinu mají stejnou základní funkci, a to poskytovat valin pro použití u zvířat a lidí. Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(42)

Komise proto potvrdila své posouzení a zamítla žádost o vyloučení farmaceutického valinu z definice výrobků.

(43)

Po poskytnutí prozatímních informací předložili připomínky dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku, společnost CJS, skupina Huaheng a žadatel.

(44)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k postupu stanovení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení, potvrdila Komise své závěry ve 34. až 40. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(45)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky ohledně existence podstatných zkreslení v ČLR, potvrdila Komise své závěry ve 44. až 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(46)

Žadatel ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací podpořil rozhodnutí Komise vybrat jako reprezentativní zemi Kolumbii.

(47)

Po poskytnutí prozatímních informací se skupina Huaheng proti rozhodnutí Komise vybrat Kolumbii jako reprezentativní zemi postavila. Za prvé, skupina Huaheng tvrdila, že nejvhodnější reprezentativní zemí je Indonésie, protože je jedinou zemí, která i) vyrábí valin, ii) vykazuje značný nezkreslený dovoz všech hlavních výrobních činitelů a iii) nabízí snadno dostupné finanční údaje pokrývající celé období šetření. Za druhé, pokud by Komise nepoužila Indonésii, skupina Huaheng tvrdila, že by se Komise měla vrátit k Malajsii, která byla vybrána ve druhé poznámce o zdrojích pro určení běžné hodnoty ze dne 4. června 2025 (dále jen „druhá poznámka“). Za třetí, Kolumbie by měla být diskvalifikována z důvodu zkreslení většiny hlavních výrobních činitelů a nedostatku dostupných finančních údajů. Pokud by však Kolumbie zůstala zachována, skupina Huaheng požádala Komisi, aby nahradila referenční hodnotu pro kukuřičný škrob.

(48)

Skupina Huaheng tvrdila, že výroba výrobku v rámci stejné obecné kategorie nebo odvětví může být zvažována pouze tehdy, pokud v žádné zemi na srovnatelné úrovni hospodářského rozvoje neexistuje výroba výrobku, který je předmětem šetření. V daném případě by ze dvou zemí, které jsou na základě těchto kritérií k dispozici, tedy Brazílie a Indonésie, měla dostat přednost Indonésie, protože má značný dovoz hlavních výrobních činitelů. Pokud jde o Brazílii, Komise ve druhé poznámce potvrdila, že i když Brazílie v období šetření valin vyráběla, nebyly k dispozici žádné aktuální finanční informace. Proto měla být Brazílie jako potenciální reprezentativní země vyřazena.

(49)

Komise poznamenala, že přístup skupiny Huaheng přehlíží okolnost, že v tomto případě neexistují snadno dostupné finanční údaje o žádném výrobci valinu v Indonésii. Komise se proto musela uchýlit k výrobku stejné obecné kategorie nebo odvětví jako valin. Sama skupina Huaheng ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací pouze zopakovala možnost spoléhat se na výrobce kyseliny citronové PT. Indo Acidatama Tbk. V každém případě Komise dále uvedla, že Indonésii odmítla jako vhodnou reprezentativní zemi na základě významného podílu dovozu z Číny u nejméně čtyř nejdůležitějších výrobních činitelů a na základě narušení trhu s kukuřicí a uhlím. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(50)

Skupina Huaheng dále nesouhlasila s názorem Komise, že si skupina Huaheng vybrala Brazílii a Turecko jako možné reprezentativní země, s nimiž Indonésii srovnávala, místo aby Indonésii srovnávala s Malajsií a Kolumbií (5). V reakci na prozatímní zjištění Komise skupina Huaheng poukázala na významný dovoz kukuřice do Indonésie a zmínila, že se očekávalo, že Kolumbie zahájí šetření dovozu kukuřice pocházející z USA. Ačkoli žádné takové šetření zahájeno nebylo, skupina Huaheng tvrdila, že to naznačuje, že cena kukuřice v Kolumbii mohla být zkreslena kvůli údajně subvencovaným dovozům z USA, neboť USA dodávají téměř 97 % celkového dovozu kukuřice do Kolumbie. Komise považovala tvrzení skupiny Huaheng za spekulativní a nepodložené, protože nepředložila žádné důkazy o údajném subvencování americké kukuřice a Kolumbie nezahájila šetření na ochranu obchodu s kukuřicí z USA. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(51)

Skupina Huaheng poukázala na to, že objem dovozu kukuřičného škrobu do Indonésie odpovídá objemu dovozu do Malajsie a že je vyšší než objem dovozu do Kolumbie.

(52)

Komise již tato tvrzení zamítla ve 161. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož skupina Huaheng nepředložila žádné další argumenty na podporu těchto tvrzení, Komise je zamítla na základě důvodů uvedených ve 161. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(53)

Skupina Huaheng navíc tvrdila, že způsob, jakým Komise zkoumala pouze výrobní činitele ovlivněné významným podílem čínského dovozu, byl zavádějící, protože nebral v úvahu všechny výrobní činitele. Podle skupiny Huaheng byly proto referenční hodnoty založené na dovozu kukuřičného škrobu, uhlí a aktivního uhlí do Kolumbie rovněž nespolehlivé. V tomto ohledu skupina Huaheng zopakovala své připomínky shrnuté ve 184. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokud jde o dovoz těchto výrobních činitelů do Indonésie ve srovnání s dovozem do Malajsie a Kolumbie.

(54)

Komise však s tímto tvrzením nesouhlasila, protože analyzovala všechny výrobní činitele uvedené skupinou Huaheng, včetně kukuřice, v Indonésii. Například v první poznámce o zdrojích pro určení běžné hodnoty ze dne 2. dubna 2025 (dále jen „první poznámka“) Komise upozornila na existenci zákazu dovozu kukuřice v Indonésii. Komise rovněž nezjistila, že by dovoz kukuřičného škrobu, uhlí a aktivního uhlí do Kolumbie byl narušen. Tímto tvrzením se konkrétně zabývaly 66., 68. a 70. bod odůvodnění. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(55)

Skupina Huaheng zpochybnila výklad Komise ve 187. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že zákaz dovozu kukuřice v Indonésii mohl způsobit nižší objem dovozu ve srovnání s Malajsií a Kolumbií (6). Podle skupiny Huaheng je výklad Komise v rozporu se skutečností, že průměrná dovozní cena kukuřice do Indonésie byla stejná jako dovozní cena do Malajsie a vyšší než dovozní cena do Kolumbie. Podle názoru skupiny Huaheng se navíc zákaz dovozu kukuřice do Indonésie neodrazil v objemech indonéského dovozu. Podobně u uhlí, které bylo ovlivněno narušením trhu zjištěným Komisí v první poznámce, skupina Huaheng tvrdila, že dovozní cena do Indonésie je srovnatelná s dovozní cenou do Malajsie.

(56)

Cenové srovnání provedené skupinou Huaheng mělo prokázat, že zjištěná narušení trhu s kukuřicí a uhlím neovlivnila dovozní cenu těchto výrobních činitelů do Indonésie. V 187. bodě odůvodnění prozatímního nařízení však Komise tvrdila, že zákaz dovozu kukuřice mohl mít dopad na objem dovozu, ale v této souvislosti neposuzovala cenový dopad tohoto zákazu. Argumenty předložené skupinou Huaheng se proto nezabývaly odůvodněním Komise a zjištění Komise v tomto ohledu neznehodnotily. Pokud jde o tvrzení, že zákaz dovozu kukuřice se neodrazil v objemech indonéského dovozu, Komise navíc připomněla, že v první poznámce vysvětlila, že podle tohoto zákazu dovozu je dovoz kukuřice povolen v rámci stanovených měsíců a pokud domácí poptávka není uspokojena místní produkcí (7). Zákaz dovozu kukuřice tedy není úplný a dovoz kukuřice pokračuje, i když v omezené míře. Zdá se, že skupina Huaheng naznačuje, že dovozní statistiky pak nemohly prokázat neexistenci dovozu kukuřice do Indonésie. Naopak dovoz kukuřice vykazují, ale v nižších objemech ve srovnání s Malajsií a Kolumbií, což skupina Huaheng nezohlednila. A konečně, srovnání s cenami v Malajsii a Kolumbii, které provedla skupina Huaheng v případě kukuřice i uhlí, v žádném případě neprokazuje, zda narušení trhu ovlivnilo cenu kukuřice a uhlí v Indonésii. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(57)

Nakonec skupina Huaheng tvrdila, že v návaznosti na argumentaci Komise, že nízký objem znamená narušení, by byl kukuřičný škrob v Kolumbii rovněž narušen z důvodu nízkého objemu dovozu, což by se rovněž odrazilo ve vysoké ceně v Kolumbii.

(58)

Komise se v 66. bodě odůvodnění zabývala tvrzením, že dovozní cena kukuřičného škrobu do Kolumbie byla zkreslená, a zamítla je.

(59)

Ve svých připomínkách po poskytnutí prozatímních informací skupina Huaheng nesouhlasila se závěrem Komise, že finanční údaje společnosti Ajinomoto Malaysia nemohou představovat spolehlivou referenční hodnotu pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk, protože společnost Ajinomoto Malaysia přestala v Malajsii vyrábět glutamát sodný, další výrobek, který Komise považuje za výrobek stejné obecné kategorie jako valin. V této souvislosti skupina Huaheng zpochybnila spolehlivost výroční zprávy společnosti Ajinomoto Malaysia za rok 2024 v souvislosti s ukončením výroby glutamátu sodného kvůli údajné nejasnosti znění výroční zprávy.

(60)

Komise uvedla, že skutečnost, že společnost Ajinomoto Malaysia se již nepodílí na výrobě glutamátu sodného, byla potvrzena i při nedávném šetření, kdy malajsijské orgány informovaly Komisi, že společnost Ajinoriki Malaysia je jediným výrobcem glutamátu sodného v zemi (8). Údaje společnosti Ajinomoto Malaysia proto nemohly být použity a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(61)

Pokud jde o společnost Ajinoriki Malaysia, skupina Huaheng zpochybnila závěr Komise, že finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia nemohou představovat spolehlivou referenční hodnotu pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk z důvodu jejího zapojení do praktik obcházení předpisů (9). Podle skupiny Huaheng bylo zapojení společnosti Ajinoriki Malaysia do praktik obcházení předpisů při výrobě glutamátu sodného posuzováno pouze za vykazované období tohoto šetření (1. července 2023 – 30. června 2024).

(62)

Komise uvedla, že změna struktury obchodu zjištěná v rámci předmětného šetření zaměřeného proti obcházení předpisů byla způsobena zvýšeným vývozem společnosti Ajinoriki Malaysia, která je obchodníkem ve spojení v Číně, do Malajsie, který začal od roku 2021 během období šetření zaměřeného proti obcházení předpisů (10). Změněný způsob obchodování, který Komise zjistila při šetření zaměřeném proti obcházení předpisů, proto ovlivnil finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(63)

Kromě toho, pokud jde o skutečnost, že poslední dostupné finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia pocházejí z roku 2022, skupina Huaheng tvrdila, že Komise při stanovení zisku obchodníků a dovozců ve spojení vycházela ze zastaralejších údajů o ziscích dovozců, kteří nejsou ve spojení, z šetření týkajícího se dovozu některých polyvinylalkoholů (dále jen „šetření týkající se PVA“) pocházejících z Číny (11).

(64)

Komise uvedla, že přiměřený zisk výrobce v reprezentativní zemi při určování běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení na jedné straně a ziskové rozpětí používané k úpravě vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 a odst. 10 písm. i) základního nařízení na straně druhé vycházejí z odlišného právního základu a slouží odlišnému účelu, a proto nejsou srovnatelné. Komise se proto nemohla opřít o finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022 a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(65)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Huaheng tvrdila, že kolumbijská referenční hodnota pro kukuřičný škrob je zkreslená a že by ji Komise měla nahradit vhodnější referenční hodnotou, jako je dovozní cena do Indonésie, Malajsie nebo „globální dovozní cena“. Za prvé, skupina Huaheng tvrdila, že objem dovozu do Kolumbie je nereprezentativně nízký, například ve srovnání s Indonésií nebo Malajsií, které jsou velkými dovozci kukuřičného škrobu. Za druhé, skupina Huaheng tvrdila, že extrémně nízký objem dovozu do Kolumbie vedl k abnormálně vysokým dovozním cenám, například ve srovnání s Brazílií (o 37 % vyšší), Thajskem (o 27 %), Indonésií (o 72 %) a Malajsií (o 65 %). Za třetí, skupina Huaheng předložila údaje o dovozu do Kolumbie podle jednotlivých dovozních společností a zemí původu. Skupina Huaheng tvrdila, že jedna dovozní společnost je odpovědná za téměř 50 % veškerého dovozu do Kolumbie. Skupina Huaheng dále tvrdila, že veškerý dovoz od této dovozní společnosti pocházel od dodavatelů ve spojení, což je okolnost, která podle skupiny Huaheng zpochybňuje to, že kupní cena je v souladu s principem tržního odstupu. Za čtvrté, skupina Huaheng tvrdila, že hlavní činnost této dovozní společnosti spočívá v potravinářském, nápojovém a farmaceutickém odvětví, a že je proto pravděpodobné, že kukuřičný škrob dovážený touto společností má vyšší cenu než průmyslový kukuřičný škrob používaný pro výrobu valinu, který používá výrobce skupiny Huaheng, tj. společnost BHB.

(66)

Pokud jde o první a druhý bod, Komise v první poznámce dospěla k závěru, že kukuřice v Indonésii byla ovlivněna narušením trhu v podobě zákazu dovozu kukuřice. Dále Komise posoudila údaje pro období šetření z databáze GTA týkající se množství a hodnoty dovozu do všech zemí s původem ve všech zemích s výjimkou ČLR a zemí uvedených v příloze 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (12). Údaje ukázaly, že zatímco cena v Malajsii byla o 40 % nižší než v Kolumbii, existovaly také země s velkým objemem dovozu s podobnými nebo vyššími cenami než v Kolumbii, jako je Německo (stejné jako v Kolumbii), Francie (o 26 % vyšší než v Kolumbii), Kanada (o 34 % vyšší než v Kolumbii), Spojené království (o 64 % vyšší než v Kolumbii) a Austrálie (o 1 % vyšší než v Kolumbii). Komise rovněž uvedla, že ačkoli skupina Huaheng uvedla Brazílii jako příklad země s nižší dovozní cenou než v Kolumbii, objem dovozu do Brazílie byl o 21 % nižší než v Kolumbii. Komise proto dospěla k závěru, že objem dovozu do Kolumbie nevedl k abnormálně vysoké dovozní ceně. Na tomto základě nemůže skutečnost, že se dovozní ceny v jednotlivých zemích lišily, sama o sobě odůvodnit kvalifikaci vyšších nebo nižších cen jako abnormálních, k nimž tudíž nelze přihlížet. Pokud jde o třetí bod, skupina Huaheng nepředložila důkazy o tom, zda dovozní společnost a její dodavatelé byli ve spojení. Komise dále posoudila údaje předložené skupinou Huaheng a uvedla, že ceny, za které dovozní společnost určená skupinou Huaheng nakupovala kukuřičný škrob, se značně lišily v závislosti na zemi dodavatele, a proto poskytnuté údaje neprokázaly, že by rozdíl mohl být vysvětlen případnou politikou převodních cen. Kromě toho existovali v Kolumbii další dovozci, kteří nakupovali za podobnou cenu ze stejné dodavatelské země. Komise nakonec uvedla, že na internetových stránkách dovozní společnosti (13) jsou uvedeny výrobky a činnosti, které se neomezují pouze na potraviny, nápoje a farmaceutické výrobky, například výživa zvířat a průmyslové aplikace. Komise proto shledala tvrzení, že dovozní společnost pravděpodobně nakoupila kukuřičný škrob za vysokou cenu, nepodloženým. Komise proto tato tvrzení zamítla a usoudila, že kolumbijská referenční hodnota pro kukuřičný škrob je přiměřená.

(67)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS tvrdila, že referenční hodnoty Komise pro aktivní uhlí a kyselinu octovou jsou nespolehlivé. V případě aktivního uhlí společnost CJS tvrdila, že nízké objemy dovozu do Kolumbie vedly k nadhodnocené referenční hodnotě, protože všechny ostatní země s vyššími středními příjmy, tj. Brazílie, Indonésie, Kolumbie, Thajsko a Turecko, které Komise uvedla v první poznámce, měly mnohem vyšší objemy dovozu. Společnost CJS navrhla jako reprezentativnější alternativu použití váženého průměru dovozní ceny v Turecku nebo mezinárodní referenční hodnoty, protože tyto referenční hodnoty by přesněji odrážely tržní ceny aktivního uhlí. Společnost CJS rovněž odkázala na jiné případy, kdy Komise použila alternativní referenční hodnoty na podporu svého návrhu.

(68)

Komise měla za to, že společnost CJS nepředložila dostatečné důkazy pro své tvrzení, že dovozní cena aktivního uhlí do Kolumbie je nepřiměřeně nadsazená. Objemy dovozu v Kolumbii byly pro stanovení spolehlivé referenční hodnoty dostatečné. Použití referenčních hodnot pro jednotlivé země ze strany Komise je navíc v souladu s její zavedenou praxí. Společnost CJS odkázala na jiné případy, kdy byly použity alternativní referenční hodnoty, aniž prokázala, proč jsou tyto příklady relevantní v tomto případě a pro konkrétní tržní podmínky v době šetření. Komise proto toto tvrzení společnosti CJS zamítla.

(69)

U kyseliny octové společnost CJS uvedla, že dovozní cena je nepřiměřeně nadhodnocená a je o 40–80 % vyšší než průměrné dovozní ceny do ostatních zemí s vyššími středními příjmy, které Komise uvedla v první poznámce. Společnost CJS to přičítá dvěma hlavním činitelům: jednak relativně nízkému objemu dovozu kyseliny octové do Kolumbie ve srovnání s ostatními zeměmi s vyššími středními příjmy a jednak tvrdí, že druh kyseliny octové dovážené do Kolumbie je kyselina octová vyšší čistoty, která je dražší. Na podporu tohoto tvrzení společnost CJS uvedla, že když Kolumbie dováží kyselinu octovou z Německa a Nizozemska, je její cena výrazně vyšší, než když Turecko dováží kyselinu octovou ze stejných zemí, což je pravděpodobně způsobeno rozdílem v dovážené kvalitě. Společnost CJS navrhla, aby se jako přesnější referenční hodnota pro kyselinu octovou použila dovozní cena do Brazílie nebo mezinárodní referenční hodnota.

(70)

Komise měla za to, že společnost CJS nepředložila dostatečné důkazy na podporu svého tvrzení, že dovozní cena kyseliny octové do Kolumbie je nepřiměřeně nadhodnocená, neboť se vztahovala pouze na kolumbijský dovoz z Německa a Nizozemska. Komise uvedla, že dovozy z Německa a Nizozemska představují méně než 0,1 % celkových dovozů Kolumbie, a nejsou proto reprezentativní pro celkovou strukturu dovozu Kolumbie. Jak je uvedeno v 66. bodě odůvodnění, pouhá skutečnost, že se dovozní ceny v jednotlivých zemích lišily, sama o sobě neznamená, že dovozní cena do Kolumbie je abnormální a že by se k ní nemělo přihlížet. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné důkazy o narušení kolumbijského trhu, zůstávají referenční hodnoty Komise pro aktivní uhlí a kyselinu octovou spolehlivým a reprezentativním ukazatelem tržní ceny. Komise proto toto tvrzení společnosti CJS zamítla.

(71)

Žadatel uvedl, že dovoz uhlí do Kolumbie je nízký, protože Kolumbie je velkým vývozcem uhlí, a tvrdil, že Komise se tímto nízkým dovozem ve 161. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nezabývala. Žadatel tvrdil, že vhodnější výsledek by byl získán použitím váženého průměru jednotkových cen dovozu do všech zemí pocházejících ze všech zemí s výjimkou ČLR a zemí uvedených v příloze 1 nařízení (EU) 2015/755, jak je uvedeno v databázi GTA.

(72)

Komise uvedla, že žadatel nezdůvodnil a nepředložil žádné důkazy o tom, proč údajný nízký objem dovozu uhlí do Kolumbie ovlivnil spolehlivost referenční hodnoty v daném konkrétním případě. Komise se proto domnívala, že objem dovozu uhlí do Kolumbie v tomto případě postačuje ke stanovení přiměřené referenční hodnoty, aniž by bylo nutné použít alternativní mezinárodní referenční hodnotu. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(73)

Po poskytnutí konečných informací skupina Huaheng tvrdila, že Komise plně nezohlednila její tvrzení po poskytnutí prozatímních informací ve prospěch výběru Indonésie jako reprezentativní země, podle kterého byla kolumbijská dovozní cena kukuřice ovlivněna významným podílem dovozu z USA. Komise tuto připomínku shrnula a zabývala se jí v 50. bodě osůvodnění. Skupina Huaheng zopakovala své tvrzení, že cena údajně subvencovaných dovozů z USA byla nižší než cena alternativních zdrojů (Brazílie, Paraguay, Argentina a Ekvádor) a uměle snižovala kolumbijskou dovozní cenu kukuřice ve srovnání s dovozní cenou do Indonésie, Thajska a Malajsie, které dovážely méně kukuřice z USA. Skupina Huaheng odůvodnila skutečnost, že Brazílie měla dovozní cenu ještě nižší než Kolumbie, tím, že Brazílie je třetím největším producentem kukuřice na světě, což údajně snižuje brazilskou poptávku po dovozu a tlačí dovozní ceny dolů.

(74)

Komise potvrdila, že tvrzení skupiny Huaheng je spekulativní. Argumentace skupiny Huaheng totiž vychází ze skutečnosti, že dovoz kukuřice z USA narušil referenční hodnotu představovanou cenou dovozu kukuřice do Kolumbie, která by tak byla méně vhodná než cena dovozu kukuřice do Indonésie. Na rozdíl od dovozu kukuřice z Číny, u něhož bylo v rámci současného šetření v 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zjištěno podstatné zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení, nebylo prokázáno, že by dovoz kukuřice z USA byl zkreslen. Ve skutečnosti nebylo antisubvenční šetření, které měla zahájit Kolumbie, zahájeno. Skupina Huaheng tvrdila, že takové šetření nebylo zahájeno pravděpodobně z obav z odvetných opatření ze strany USA, aniž však poskytla jakékoli důkazy pro toto tvrzení. Skupina Huaheng tedy neprokázala, že dovoz z USA byl zkreslený. V důsledku toho byla zbývající část tvrzení neopodstatněná. Skutečnost, že cena dovozu z USA byla nižší než cena alternativních zdrojů dodávek, neznamenala, že dovozní cena kukuřice do Kolumbie byla narušena nebo uměle snížena. Naopak potvrdila názor, že dovozní cena kukuřice do Kolumbie reagovala na běžnou tržní dynamiku, kterou představovala nízká cena jejího hlavního zdroje, tj. USA, a byla jejím výsledkem. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(75)

Skupina Huaheng nesouhlasila s tím, jak Komise reagovala na její tvrzení po poskytnutí prozatímních informací, že objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie byl nižší než objem dovozu do Indonésie, který byl naopak významný a srovnatelný s objemem dovozu do Malajsie Komise shrnula toto tvrzení v 51. bodě odůvodnění a zabývala se jím v 52. bodě odůvodnění s odkazem na 161. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Skupina Huaheng však tvrdila, že v 161. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise pouze poznamenala, že v Kolumbii byl počet výrobních činitelů ovlivněných významným podílem čínského dovozu nižší ve srovnání s jinými potenciálně reprezentativními zeměmi.

(76)

Tvrzení skupiny Huaheng, že objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie byl nižší než do Indonésie, se zabýval 161. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde Komise souhlasila se skupinou Huaheng, že dovoz kukuřičného škrobu do Kolumbie byl nižší ve srovnání s Indonésií. Připomínka skupiny Huaheng byla tedy zohledněna, ale nižší objem dovozu ve srovnání s jinou potenciálně reprezentativní zemí sám o sobě nezpochybňoval reprezentativnost nebo spolehlivost referenční hodnoty získané z této země. Samostatné otázce, zda objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie měl nějaký vliv na spolehlivost referenční hodnoty, se věnoval 66. bod odůvodnění a dále 97. až 99. bod odůvodnění. Objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie byl také posouzen v 161. bodě odůvodnění prozatímního nařízení následnou analýzou Komise týkající se podílu čínského dovozu (z celkového dovozu) výrobních činitelů, která vysvětlovala, proč Indonésie nebyla vhodnou reprezentativní zemí. Tvrzení týkající se nezohlednění objemu dovozu kukuřičného škrobu bylo proto zamítnuto.

(77)

Skupina Huaheng rovněž nesouhlasila s tím, jak Komise reagovala na její tvrzení po poskytnutí prozatímních informací, že Komise neměla zkoumat, kolik výrobních činitelů bylo ovlivněno čínským dovozem, ale spíše podíl výrobních činitelů, které mohly být ovlivněny výrobními náklady vyvážejících výrobců. Podle společnosti Huaheng bylo třeba z tohoto hlediska posoudit objemy dovozu kukuřičného škrobu, uhlí a aktivního uhlí do Kolumbie, které byly nižší než dovoz do Indonésie. Komise shrnula toto tvrzení v 53. bodě odůvodnění a zabývala se jím v 54. bodě odůvodnění. Skupina Huaheng však měla za to, že v 54. bodě odůvodnění Komise její argument nevyvrátila. Podle názoru skupiny Huaheng by měly být výrobní činitele hodnoceny vzhledem k jejich podílu na výrobních nákladech, protože to by přímo odráželo narušující vliv při stanovení běžné hodnoty, zatímco započítání výrobních činitelů neposkytlo přesný obraz o rozsahu zkreslení. Skupina Huaheng tvrdila, že při zohlednění všech výrobních činitelů byl zkreslující vliv, měřený vůči celkovým výrobním nákladům, v Kolumbii podstatně vyšší než v Indonésii nebo Malajsii, s přihlédnutím k podílu kukuřičného škrobu. V tomto závěru skupina Huaheng vzala v úvahu, že zákaz dovozu kukuřice v Indonésii neměl žádný zkreslující vliv na dovozní ceny, jak je vysvětleno v 82. a 83. bodě odůvodnění, zatímco nízký objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie měl zkreslující vliv.

(78)

Tvrzení skupiny Huaheng je částečně nepodložené. S odkazem na počet výrobních činitelů ovlivněných významným podílem čínského dovozu Komise rovněž zohlednila podíl výrobních činitelů na výrobních nákladech obou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku (který se může lišit v závislosti na struktuře nákladů každého výrobce), jak je vysvětleno v 186. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V 186. bodě prozatímního nařízení a v jeho poznámkách pod čarou Komise podrobně vysvětlila, že čínský dovoz do Indonésie ovlivnil čtyři činitele, jejichž podíl na celkovém dovozu každého činitele činil 45 % až 83 %: i) monohydrát glukózy a práškovou SOD, ii) kyselinu fosforečnou, iii) hydroxid sodný a iv) aktivní uhlí. Komise poukázala na to, že tyto čtyři výrobní činitele tvořily [1–10] % výrobních nákladů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Na druhou stranu čínský dovoz do Malajsie ovlivnil tři činitele s podílem od 49 % do 81 % celkového dovozu každého činitele: i) monohydrátu glukózy a práškové SOD, ii) kyseliny octové a iii) aktivního uhlí. Tyto činitele tvořily [1–6] % celkových výrobních nákladů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Nakonec čínský dovoz do Kolumbie ovlivnil tři činitele s nižším podílem od 36 % do 65 % celkového dovozu každého činitele: i) monohydrátu glukózy a práškové SOD, ii) kyseliny fosforečné a iii) aktivního uhlí. Tyto činitele tvořily [1–8] % celkových výrobních nákladů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise proto náležitě zohlednila podíl jednotlivých výrobních činitelů na výrobních nákladech vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Z nich však vyplynulo, že při použití Indonésie jako reprezentativní země by byl ovlivněn větší podíl výrobních nákladů než v případě Malajsie a Kolumbie. Důvod, proč skupina Huaheng dospěla k odlišnému závěru, že na základě podílu ovlivněných výrobních nákladů byla Kolumbie ovlivněna čínským dovozem více než Indonésie a Malajsie, spočíval v nesprávném předpokladu, že dovoz kukuřice, kukuřičného škrobu, uhlí a aktivního uhlí do Kolumbie byl narušen nebo jinak nepoužitelný. To však nebylo prokázáno u žádného z těchto čtyř výrobních činitelů. Komise tedy v 74. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že dovozní cena kukuřice do Kolumbie nebyla zkreslena; v 93. a 97. až 99. bodě odůvodnění, že dovozní cena kukuřičného škrobu do Kolumbie byla přiměřená; v 72. bodě odůvodnění, že dovozní cena uhlí do Kolumbie byla rovněž přiměřená a v 68. bodě odůvodnění k závěru, že dovozní cena aktivního uhlí do Kolumbie byla spolehlivá. Tvrzení skupiny Huaheng, že v Kolumbii měly výrobní činitele ovlivněné čínským dovozem dopad na větší část výrobních nákladů, je proto založeno na řadě nesprávných předpokladů. Kromě toho, když Komise dospěla k závěru, že Indonésie byla z hlediska podílu čínského dovozu postižena více než Kolumbie, nezohlednila zákaz dovozu kukuřice v Indonésii. I kdyby Komise zohlednila zákaz dovozu kukuřice v Indonésii a tržní omezení uhlí, dospěla by stále k závěru, že Indonésie nemůže být považována za vhodnou reprezentativní zemi. Proto bylo tvrzení skupiny Huaheng zamítnuto.

(79)

Skupina Huaheng dále tvrdila, že Komise se nezabývala jejími připomínkami po poskytnutí prozatímních informací týkajících se dovozu monohydrátu glukózy a práškové SOD, kyseliny fosforečné, hydroxidu sodného a aktivního uhlí do Indonésie ve srovnání s dovozem těchto výrobních činitelů do Malajsie a Kolumbie.

(80)

Jak je uvedeno v 53. bodě odůvodnění, skupina Huaheng ve svých připomínkách po poskytnutí prozatímních informací pouze zopakovala své připomínky, které již předložila po druhé poznámce. Komise tyto připomínky shrnula v 184. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a zabývala se jimi v 185. až 188. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Po poskytnutí prozatímních informací se skupina Huaheng zaměřila na srovnání Indonésie s Kolumbií a Malajsií a požádala Komisi, aby se tímto srovnáním zabývala. Komise však již v 186. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vyvrátila názor skupiny Huaheng, že i) monohydrát glukózy a prášková SOD, ii) kyselina fosforečná, iii) hydroxid sodný a iv) aktivní uhlí mají omezený význam pro výrobní náklady, a to tím, že prokázala, že podíl čínského dovozu těchto činitelů v Malajsii a Kolumbii byl nižší než podíl tohoto dovozu v Indonésii.

(81)

V každém případě při konkrétním srovnání podílu čínského dovozu těchto činitelů do Indonésie s podílem čínského dovozu stejných činitelů do Malajsie a Kolumbie dospěla Komise k následujícímu závěru: skupina Huaheng uznala, že podíl čínského dovozu aktivního uhlí do Indonésie (45,11 %) byl vyšší než podíl čínského dovozu do Kolumbie (39,59 %). Komise se navíc zabývala reprezentativností referenční hodnoty pro aktivní uhlí v 68. bodě odůvodnění. Pokud jde o monohydrát glukózy a práškovou SOD, skutečnost, že Indonésie, Malajsie a Kolumbie byly všechny ovlivněny čínským dovozem, nevyvracela skutečnost, že Kolumbie byla z hlediska podílu čínského dovozu nejméně postižena, s podílem 36,38 % oproti 80,55 % v Malajsii a 83,46 % v Indonésii. Stejně tak skutečnost, že cena dovozu kyseliny fosforečné do Indonésie byla v souladu s dovozní cenou do Malajsie a Kolumbie, nevyvracela skutečnost, že dovozní cena Indonésie byla nejnižší ze všech tří zemí a že podíl čínského dovozu ve výši 82,36 % v Indonésii byl vyšší než v Kolumbii, kde čínský dovoz představoval pouze 65,30 %, a v Malajsii, která nebyla ani považována za zemi dotčenou čínským dovozem. A konečně, pokud jde o hydroxid sodný, navzdory skutečnosti, že dovozní cena do Indonésie byla nejvyšší, byla také v souladu s cenou čínského dovozu do Malajsie. Komise proto dospěla k závěru, že žádný z argumentů předložených skupinou Huaheng nemohl zvrátit její zjištění, a připomínky zamítla.

(82)

Skupina Huaheng nakonec tvrdila, že poskytnutím srovnání dovozních cen kukuřice v Indonésii, Malajsii a Kolumbii Komisi vyvrátila její zjištění, že nízký objem dovozu kukuřice do Indonésie mohl být způsoben zákazem dovozu kukuřice. Skupina Huaheng dále tvrdila, že Komise považovala dovozní ceny za irelevantní a že své závěry založila pouze na objemech dovozu. Skupina Huaheng nakonec tvrdila, že Indonésie měla nezkreslenou reprezentativní dovozní cenu kukuřice, a to i přes existenci zákazu dovozu.

(83)

Komise nesouhlasila s výkladem skupiny Huaheng, že Komise vzala v úvahu pouze objem dovozu. V 56. bodě odůvodnění se Komise zabývala pouze připomínkou skupiny Huaheng. Komise dospěla k závěru, že informace poskytnuté společností neprokázaly, že narušení trhu nemělo vliv na cenu kukuřice v Indonésii. Samotná skutečnost, že ceny kukuřice byly v průběhu šetření ve třech zemích (Indonésie, Malajsie a Kolumbie) stejné, neprokazovala, že dovozní cena kukuřice v Indonésii nebyla ovlivněna zákazem dovozu. V každém případě nebyla Indonésie vyloučena jako reprezentativní země pouze na základě zákazu dovozu kukuřice, ale také z důvodu podílu čínského dovozu na čtyřech výrobních činitelích a narušení trhu s uhlím. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(84)

Skupina Huaheng tvrdila, že Komise se nezabývala jejím tvrzením po poskytnutí prozatímních informací, že výroční zpráva společnosti Ajinomoto Malaysia za rok 2024 nedokládá jasně ukončení výroby glutamátu sodného, ale spíše poukazuje na přemístění nebo postupné rušení určitých procesů, takže její finanční údaje by mohly být i nadále používány jako spolehlivý referenční údaj. Skupina Huaheng dále argumentovala, že potvrzení malajsijských orgánů v jiném šetření, že společnost Ajinoriki Malaysia byla jediným výrobcem glutamátu sodného v zemi, jak je uvedeno v 60. bodě odůvodnění, se omezovalo na výrobce známé malajským orgánům, a nikoli na všechny výrobce v zemi. Podle skupiny Huaheng tyto skutečnosti společně neprokazovaly, že výroba glutamátu sodného v Malajsii byla zcela zastavena, a proto Komise mohla i nadále používat finanční údaje společnosti Ajinomoto Malaysia za rok 2024.

(85)

Na rozdíl od tvrzení skupiny Huaheng Komise vzala v úvahu předložené tvrzení. Jak je uvedeno v 60. bodě odůvodnění, potvrzení obdržené malajsijskými orgány potvrdilo závěr Komise, že finanční údaje společnosti Ajinomoto Malaysia nelze použít. Skutečnost, že potvrzení obdržené malajsiskými orgány se mohlo týkat pouze známých výrobců, a nikoli všech výrobců, nemohla tento závěr zpochybnit, protože Komise se domnívala, že orgány dané země jsou o výrobcích v této zemi přiměřeně informovány. Komise proto dospěla k závěru, že údajná nejednoznačnost, kterou skupina Huaheng zjistila ve výroční zprávě společnosti Ajinomoto Malaysia za rok 2024, nemohla podpořit závěr skupiny Huaheng, že výroba glutamátu sodného v Malajsii pokračovala, zejména s ohledem na to, že malajsijské orgány poskytly opačné informace a informace uvedené v oznámení o zahájení řízení a předběžných opatřeních – konsolidovaná věc EAPA 7950 vydaném Úřadem pro cla a ochranu hranic Spojených států amerických (14), které Komisi poskytly jiné zúčastněné strany v připomínkách k druhé poznámce a které jsou uvedeny v 189.bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Proto nebylo možné použít finanční údaje společnosti Ajinomoto Malaysia a Komise toto tvrzení zamítla.

(86)

Skupina Huaheng dále tvrdila, že její tvrzení po poskytnutí prozatímních informací, že Komise by neměla považovat prodejní, režijní a správní náklady a zisk společnosti Ajinomoto Malaysia za nepřiměřené, protože odrážely údaje za rok 2024, zatímco kolumbijské údaje se týkaly roku 2023, nebylo zohledněno.

(87)

V 199. bodě odůvodnění prozatímního nařízení však Komise odmítla použití finančních údajů společnosti Ajinomoto Malaysia jako referenční hodnoty pro přiměřené částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisku na základě skutečnosti, že společnost Ajinomoto Malaysia přestala vyrábět glutamát sodný v Malajsii, a nikoli na základě skutečnosti, že prodejní, režijní a správní náklady a zisk společnosti Ajinomoto Malaysia nebyly jako takové přiměřené. „Přiměřené částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisk“ se totiž vztahovaly ke standardu referenční hodnoty, nikoli k posouzení finančních údajů společnosti Ajinomoto Malaysia jako takových. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(88)

V souvislosti se závěry Komise uvedenými v 200. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 61. bodě odůvodnění týkajícím se zapojení společnosti Ajinoriki Malaysia do praktik obcházení opatření skupina Huaheng tvrdila, že vývoz obchodníka ve spojení společnosti Ajinoriki Malaysia v Číně do Malajsie byl v roce 2021 (15) v absolutních číslech stále velmi omezený, takže je sporné, zda by to mohlo představovat změnu struktury obchodu, která je jednou z podmínek pro to, aby vývoz byl kvalifikován jako obcházení antidumpingových opatření. Skupina Huaheng dodala, že změna struktury obchodu byla pouze jednou ze čtyř kumulativních podmínek pro stanovení existence obcházení předpisů v souladu se základním nařízením a že údaje nezbytné pro posouzení důkazů o dumpingu, které jsou jednou z těchto podmínek, byly shromážděny pouze za období, na které se vztahuje šetření týkající se obcházení opatření uvedené v 61. bodě odůvodnění, tj. za období od 1. července 2023 do 30. června 2024. Proto lze i nadále použít finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022.

(89)

V 200. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise odmítla finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022, protože pocházely také z přeposílání čínského glutamátu sodného přes Malajsii, a nikoli pouze ze skutečné výroby. Ve stejném duchu Komise v 62. bodě odůvodnění poukázala na změnu struktury obchodu. Proto i když pro rok 2021 nebyly splněny čtyři kumulativní podmínky pro stanovení obcházení předpisů, přeposílání ovlivnilo finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022, takže Komise je nemohla považovat za spolehlivé. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(90)

Nakonec skupina Huaheng tvrdila, že standard pro stanovení reprezentativního ziskového rozpětí podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení a podle čl. 2 odst. 9 a 10 základního nařízení by neměl být stejný a že Komise by se proto měla opírat o finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022, protože při úpravě vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 a 10 základního nařízení vycházela z ještě zastaralejších údajů.

(91)

Komise poznamenala, že pro Kolumbii byly k dispozici údaje výrobce kyseliny citronové Sucroal za roky 2024 a 2023 a skupina Huaheng nevysvětlila, proč by se Komise měla opírat o finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022, když byly k dispozici novější finanční údaje z Kolumbie. Tento závěr dále podporuje skutečnost, že Komise již stanovila, že údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022 byly ovlivněny přeposíláním zboží jejím obchodníkem ve spojení, jak je vysvětleno v 62. a 89. bodě odůvodnění. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se Komise nemohla opřít o finanční údaje společnosti Ajinoriki Malaysia za rok 2022. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto. Srovnání se stanovením vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 a 10 základního nařízení není v tomto kontextu vhodné, protože stanovení přiměřeného ziskového rozpětí podle těchto ustanovení se řídí odlišnými úvahami.

(92)

Po poskytnutí konečných informací skupina Huaheng tvrdila, že jelikož Komise zvolila Kolumbii jako reprezentativní zemi, aniž provedla úpravu o údajně uměle vysoké ceny kukuřičného škrobu, výsledné úrovně cel byly v rozporu s ekonomickou realitou. Skupina Huaheng proto tvrdila, že ačkoli používá výrobní proces, který vede k nižším nákladům než proces používaný společností CJS, bylo antidumpingové clo vypočtené pro skupinu Huaheng o více než 20 % vyšší než pro společnost CJS.

(93)

Komise poznamenala, že výsledek antidumpingových cel vycházel výlučně z použití metodiky stanovené v základním nařízení a uvedené v 44. bodě odůvodnění. Jak je popsáno v 113. bodě odůvodnění, Komise nahradila zkreslené náklady v Číně pro každý výrobní činitel odpovídajícími referenčními hodnotami v příslušné reprezentativní zemi. Komise dále v 66., 97., 98. a 99. bodě odůvodnění vysvětlila, proč považovala referenční hodnotu pro kukuřičný škrob v Kolumbii za přiměřenou. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(94)

Po poskytnutí konečných informací skupina Huaheng nesouhlasila se závěrem Komise uvedeným v 66. bodě odůvodnění, že cena kukuřičného škrobu v Kolumbii je přiměřená, a tvrdila, že tento závěr je v rozporu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení a není v souladu s dosavadní praxí Komise, jak je podrobněji popsáno níže.

(95)

Za prvé, skupina Huaheng tvrdila, že na základě čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení musí Komise stanovit, zda je dovozní cena přiměřená, a to porovnáním se zeměmi, které mají podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako Čína, a nikoli se zeměmi, které mají odlišnou úroveň hospodářského rozvoje. Skupina Huaheng tvrdila, že tento přístup Komise uplatnila, když uložila prozatímní opatření na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z Číny (16) (dále jen „prozatímní nařízení o elektrolytických oxidech manganičitých“). Skupina Huaheng dodala, že dovozní cena kukuřičného škrobu v Kolumbii byla o 31 % až 33 % vyšší než průměrná dovozní cena v zemích se stejnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína, v závislosti na použité metodě srovnání.

(96)

Zadruhé, pokud jde o dovoz kukuřičného škrobu do Kolumbie, skupina Huaheng předložila údaje, na jejichž základě tvrdila, že všechny čtyři společnosti s názvem „Ingredion“ jsou součástí skupiny Ingredion, a zpochybnila závěr Komise, že ceny nebyly ovlivněny vnitřní cenovou politikou skupiny Ingredion. Skupina Huaheng tvrdila, že dovozní ceny společnosti Ingredion Colombia od společnosti Ingredion Mexico a od společnosti Ingredion Peru vykazovaly pouze malé odchylky, což naznačovalo, že nebyly v souladu s principem tržního odstupu. Skupina Huaheng dále argumentovala, že ačkoli dovozní ceny od společnosti Ingredion Brazil vykazovaly větší kolísání, mohlo to být vysvětleno různými výrobními závody provozovanými společností Ingredion Brazil. Skupina Huaheng rovněž tvrdila, že rozdíly v dovozních cenách společnosti Ingredion Colombia lze vysvětlit také odlišnými činnostmi, které tato společnost vykonává (výživa zvířat, potraviny atd.). Skupina Huaheng rovněž uvedla, že průměrné dovozní ceny společnosti Ingredion Colombia byly téměř o 80 % vyšší než u jiného dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie a že i nejlevnější dovoz společnosti Ingredion Colombia byl o 10–25 % vyšší než průměr u jiného dovozu do Kolumbie. Skupina Huaheng nakonec tvrdila, že jiný dovoz do Kolumbie měl podobné ceny jako Ingredion Colombia pouze u transakcí zahrnujících velmi nízké objemy.

(97)

Jak je vysvětleno v 98. a 99. bodě odůvodnění, Komise nesouhlasila se skupinou Huaheng, že dovozní cena kukuřičného škrobu do Kolumbie nebyla přiměřená a že zjištění nebylo v souladu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení nebo bylo v rozporu s dosavadní praxí Komise.

(98)

Pokud jde o první tvrzení, Komise se domnívala, že čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení uvádí zdroje, které Komise může použít k nahrazení zkreslených cen a nákladů, ale neposkytuje pokyny k tomu, jak Komise může stanovit, zda je konkrétní referenční hodnota abnormálně vysoká. Za účelem stanovení, zda byla cena dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie abnormálně vysoká, ji Komise porovnala se zeměmi na světě, které mají vyšší objemy dovozu kukuřičného škrobu než Kolumbie, bez ohledu na jejich úroveň hospodářského rozvoje. Jak je uvedeno v 66. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že existuje několik zemí s velkým objemem dovozu, které měly vyšší dovozní ceny než Kolumbie. I kdyby Komise přijala návrh skupiny Huaheng omezit srovnání na země se stejnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína, nepovažovala by cenu, která je o 31–33 % vyšší, za abnormálně vysokou. Skupina Huaheng odkázala na prozatímní nařízení o elektrolytických oxidech manganičitých, jak je uvedeno v 95. bodě odůvodnění. Přestože každý případ je jedinečný a je analyzován podle svých vlastních okolností, Komise posoudila odkaz skupiny Huaheng a zjistila, že ceny byly v tomto případě považovány za abnormálně vysoké, protože byly o 102 %, 1 115 %, 1 233 % a 2 608 % vyšší než průměrná cena dovozu do všech zemí s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína. V prozatímním nařízení o elektrolytických oxidech manganičitých byl rovněž nahrazen jeden výrobní činitel, jehož cena byla o 29 % vyšší, protože jeho objem dovozu činil 0,00006 % dovozu do všech zemí s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína a byl v tomto šetření považován za extrémně nízký. Komise poznamenala, že v tomto šetření představoval objem dovozu kukuřičného škrobu do Kolumbie, který činil více než 644 000 tun, 0,8 % dovozu do všech způsobilých zemí na stejné úrovni rozvoje jako Čína. Kolumbie byla také desátým největším dovozcem kukuřičného škrobu ze 41 způsobilých zemí z této skupiny (17). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(99)

Pokud jde o druhé tvrzení, Komise připomněla, že – jak je vysvětleno v 66. bodě odůvodnění – skupina Huaheng nepředložila důkazy na podporu tvrzení, že subjekty „Ingredion“ byly propojené a docházelo k oceňování převodů. Aspekt tvrzení týkající se rozdílů v dovozních cenách společnosti Ingredion Colombia byl shledán neopodstatněným. Část tvrzení týkající se různých činností prováděných společností Ingredion Colombia byla rovněž neopodstatněná. Komise proto dospěla k závěru, že i kdyby společnosti Ingredion byly propojené, tvrzení a podpůrné údaje poskytnuté skupinou Huaheng byly spekulativní a nepředstavovaly důkaz pro pozorované rozdíly v dovozních cenách. Pokud jde o dodatečná srovnání poskytnutá skupinou Huaheng na úrovni dovozních transakcí v Kolumbii, Komise neshledala rozdíly neobvyklými a poznamenala, že skupina Huaheng nepředložila důkazy, které by je vysvětlovaly. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(100)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky k reprezentativní zemi, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 140. až 208. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(101)

Podrobnosti výpočtu běžné hodnoty jsou uvedeny ve 41. až 261. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Po poskytnutí prozatímních informací žadatel poukázal na to, že nezkreslené hodnoty referenčních hodnot pro suroviny uvedené v tabulce 1 prozatímního nařízení neodpovídají hodnotám uvedeným v příloze dokumentu obsahujícího předběžné informace s referenčními hodnotami.

(103)

Komise potvrdila, že hodnoty použité při výpočtu byly skutečně hodnoty uvedené v příloze s referenčními hodnotami pro suroviny, která byla stranám předem sdělena, s výjimkou kukuřice a kukuřičného škrobu, u nichž byla doplněna úprava popsaná ve 224. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Z důvodu jasnosti Komise poskytla aktualizovanou a opravenou verzi tabulky 1.

„Tabulka1

Výrobní činitele valinu

(104)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Huaheng tvrdila, že Komise při rozhodování, zda jako relevantní výrobní činitel pro výpočet jejích výrobních nákladů použít kukuřici, nebo kukuřičný škrob, nezohlednila ekonomickou realitu. Skupina Huaheng dodala, že výběr Komise diskriminoval skupinu Huaheng ve srovnání s ostatními vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(105)

Komise uvedla, že jako výrobní činitele použila všechny vstupy, které byly nakoupeny pro výrobu valinu, a proto ekonomickou realitu zohlednila. Komise použila stejný přístup u druhého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku, a proto výrobce nediskriminovala. Komise toto tvrzení zamítla.

(106)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Huaheng tvrdila, že kukuřičný škrob neměl být předmětem úpravy pro geneticky modifikovaný kukuřičný škrob, protože téměř neexistoval dovoz z USA, kde je míra přijetí geneticky modifikovaných produktů vysoká (24). Skupina Huaheng tvrdila, že vysoká úroveň cen kukuřičného škrobu v Kolumbii naznačuje, že se jedná o dovoz geneticky nemodifikovaného kukuřičného škrobu, který je, jak je uvedeno ve 224. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dražší než geneticky modifikovaný kukuřičný škrob.

(107)

Komise souhlasila s tím, že objem dovozu kukuřičného škrobu z USA do Kolumbie je nízký. Komise však nesouhlasila s tím, že cena kukuřičného škrobu v Kolumbii naznačovala, že dovoz neobsahoval geneticky modifikovanou kukuřici. Šetření ukázalo, že kukuřice pěstovaná ve třech zemích, odkud Kolumbie odebírala většinu kukuřičného škrobu (až 89 %), byla z velké části geneticky modifikovaná: 90 % v Brazílii (25), 99 % v Argentině (26) a 80 % v Paraguayi (27). Komise proto úpravu zachovala a tvrzení zamítla.

(108)

Po poskytnutí prozatímních informací žadatel požádal o potvrzení, že referenční hodnota pro kukuřici zahrnuje náklady na dopravu po dovozu.

(109)

Komise ve 220., 222. a 230. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že k nezkresleným referenčním hodnotám pro suroviny připočetla náklady na vnitrozemskou dopravu.

(110)

Žadatel rovněž požádal Komisi, aby objasnila rozdíl mezi referenční hodnotou pro kukuřici uvedenou v tabulce 1, včetně přirážky za geneticky nemodifikovanou kukuřici, a referenční hodnotou pro kukuřici uvedenou v příslušné příloze dokumentu s předběžnými informacemi.

(111)

Komise opravila hodnotu uvedenou v tabulce 1, jak je uvedeno v 103. bodě odůvodnění. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 224. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přirážka za geneticky nemodifikované potraviny představuje příplatek k referenční hodnotě ve výši 5,7 % referenční hodnoty uvedené v příslušné příloze dokumentu s předběžnými informacemi. Výsledná nezkreslená hodnota je uvedena v tabulce 1.

(112)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS namítla, že Komise připočetla k dovozní ceně výrobních činitelů v Kolumbii poměr nákladů na dopravu k nákupní hodnotě vstupů vykázaných společností CJS, a nikoli skutečné náklady na dopravu vykázané společností CJS, a tvrdila, že Komise tak bez řádného odůvodnění nezohlednila její skutečné náklady na dopravu. Společnost CJS zejména tvrdila, že Komise neprokázala, že její náklady na dopravu byly zkreslené, a že od vývozní ceny odečetla skutečné náklady na manipulaci, nakládku a dopravu na domácím trhu, aniž je nahradila referenční hodnotou, a tudíž tyto náklady považovala za spolehlivé.

(113)

Komise při použití čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení stanovila, že není vhodné použít domácí čínské ceny a náklady z důvodu existence podstatných zkreslení v Číně. Komise proto stanovila běžnou hodnotu výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty. Za tímto účelem se Komise uchýlila k ceně dovozu výrobních činitelů do Kolumbie jako k referenční hodnotě, která nahradila cenu stejných výrobních činitelů pro Čínu. V souladu se svou běžnou praxí se Komise uchýlila k poměru nákladů na dopravu ke skutečné nákupní hodnotě vstupů, kterou uvedli čínští vyvážející výrobci jako odhad nákladů na dopravu v Kolumbii. Během šetření společnost CJS neprokázala, že její náklady na dopravu nebyly zkreslené. V důsledku toho byl odhad nákladů na dopravu v Kolumbii založený na poměru těchto nákladů ke skutečné nákupní hodnotě dovozu, jak ji uvedli čínští vyvážející výrobci, považován za přesný. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(114)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS vznesla tvrzení ohledně reference, kterou Komise použila pro výpočet referenční hodnoty pro vedlejší produkty. V důvěrné verzi svého podání společnost CJS toto tvrzení rozvedla podrobněji.

(115)

Komise toto tvrzení zamítla. Další podrobné informace týkající se posouzení Komise byly poskytnuty přímo společnosti CJS ve zvláštním sdělení, protože zahrnují důvěrné obchodní informace.

(116)

V návaznosti na poskytnutí prozatímních informací žadatel tvrdil, že přeměnou kukuřičného škrobu na glukózu nevzniká proteinový prášek jako vedlejší produkt, protože proteinová část kukuřice již byla odstraněna v předchozích krocích procesu suchého mletí. Kromě toho podle žadatele měly vedlejší produkty bohaté na bílkoviny obvykle jinou hodnotu než bílkoviny obsahující převážně sacharidy.

(117)

Komise během inspekce na místě potvrdila, že při použití určitých vstupních surovin pro výrobu valinu je vedlejším produktem proteinový prášek. Pokud jde o hodnotu proteinového prášku, Komise připomněla, že metodika použitá k ocenění vedlejších produktů popsaná v 246. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nezohledňuje cenu, za kterou se s těmito vedlejšími produkty obchoduje. Komise rovněž uvedla, že žadatel blíže neobjasnil, jak by hodnota proteinového prášku měla být stanovena. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(118)

Žadatel dále zpochybnil, zda by základ pro poměr vedlejších produktů vypočítaný Komisí neměl být jiný. Toto tvrzení však blíže nevysvětlil a neuvedl, jaký základ pro poměr mezi cenou vedlejších produktů v Číně a cenou hlavního vstupního materiálu v Číně měl být použit místo toho. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(119)

Skupina Huaheng tvrdila, že Komise se nezabývala jednou z jejích připomínek po poskytnutí prozatímních informací. Skupina Huaheng zejména tvrdila, že přístup Komise používat jako výrobní činitel kukuřičný škrob namísto kukuřice je v rozporu s požadavkem čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, aby byla běžná hodnota stanovena na úrovni šetřené strany, tj. skupiny Huaheng namísto BHB.

(120)

Komise nesouhlasila s tím, že se tímto tvrzením nezabývala. Komise shrnula toto tvrzení v 104. bodě odůvodnění a zabývala se jím v 105. bodě odůvodnění na základě informací uvedených v nedůvěrné verzi připomínek předložených skupinou Huaheng. Pokud jde o metodu stanovení početně zjištěné běžné hodnoty, jak je vysvětleno v 105. bodě odůvodnění, Komise považovala za výrobní činitele všechny vstupy, které skutečný vyvážející výrobce BHB nakoupil za účelem výroby valinu. Ačkoli původní odpověď společnosti BHB na dotazník (před písemnými upozorněními na nedostatky a ověřením) zahrnovala jako výrobní činitele jak kukuřici, tak kukuřičný škrob, Komise zjistila, že společnost BHB nenakoupila kukuřici, ale pouze kukuřičný škrob od dodavatelů, kteří jsou ve spojení, a dodavatelů, kteří jsou ve spojení, i dodavatelů, kteří nejsou ve spojení. Komise proto požádala společnost BHB, aby předložila tabulky výrobních nákladů počínaje nakoupenými materiály, včetně kukuřičného škrobu. Tento způsob identifikace výrobních činitelů odpovídá výrobnímu procesu vyvážejícího výrobce, pro kterého se stanoví běžná hodnota. Tuto informaci ověřila Komise také na místě a skupina Huaheng nevznesla námitku, že by Komise měla zohlednit jiný výrobní činitel. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(121)

Společnost Eurolysine tvrdila, že referenční hodnota uhlí použitá Komisí nebyla reprezentativní vzhledem ke struktuře trh s uhlím. Tvrdila, že Kolumbie je převážně vývozcem energetického uhlí ve velmi velkých objemech, zatímco dovoz je marginální, omezený na konkrétní druhy, jako je metalurgické uhlí a koks, a představuje zanedbatelný podíl na domácí produkci. Podle společnosti Eurolysine nízký objem a heterogenní kvalita těchto dovozů činí dovozní ceny statisticky nespolehlivými a pravděpodobně zkreslenými směrem dolů. Dále poznamenala, že v nedávném antidumpingovém šetření týkajícím se lysinu pocházejícího z Číny, které Komise uzavřela dne 11. července 2025 (28) (dále jen „šetření týkající se lysinu“), kde byly pozorovány podobné tržní podmínky, Komise použila globální referenční hodnotu pro uhlí a argumentovala, že přijetí stejného přístupu v tomto šetření by zajistilo konzistentnost.

(122)

Komise přezkoumala tvrzení a konstatovala, že předložené materiály obsahovaly obecné statistické údaje o produkci a vývozu uhlí v Kolumbii. Tyto údaje sice potvrzují převahu vývozu energetického uhlí, neposkytují však informace o konkrétních druzích uhlí dovážených do Kolumbie ani důkazy o tom, že dovozní ceny použité v referenční hodnotě by byly nereprezentativní nebo zkreslené. Tvrzení proto neprokázalo souvislost mezi obecnou strukturou kolumbijského trhu s uhlím a použitou referenční hodnotou. Komise dále poznamenala, že odkaz na šetření týkající se lysinu se týkal jiné kategorie uhlí, a proto neměl rozhodující význam. Tvrzení proto bylo zamítnuto.

(123)

Společnost Eurolysine dále argumentovala, že referenční hodnota pro vodu použitá Komisí neodrážela skutečné náklady na průmyslovou vodu. Tvrdila, že hodnota, na kterou se odvolávala, zjevně odpovídala spíše odpadním vodám než dodávkám vody a že tato hodnota nezahrnovala fixní poplatky za předplatné ani náklady na čištění odpadních vod.

(124)

Toto tvrzení však vycházelo z údajů za jinou oblast, než která byla použita v šetření. Jak je popsáno v 213. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise vycházela z informací od dodavatele vody v Bogotě, hlavním městě Kolumbie, společnosti Acueducto S.A., zatímco společnost Eurolysine odkazovala na údaje za Soachu. Tvrzení proto bylo zamítnuto.

(125)

Společnost Eurolysine rovněž tvrdila, že výpočet nákladů na elektřinu provedený Komisí zahrnoval pouze variabilní náklady na spotřebu a nezohledňoval fixní poplatky hrazené průmyslovými uživateli. Uvedla, že tarifní struktura kolumbijského dodavatele ENEL zahrnuje několik povinných fixních složek platných pro velké spotřebitele, jako jsou základní měsíční poplatky, poplatky za dostupnost systému a správní poplatky, poplatky za smluvní odběr a náklady související se sítí. Tyto složky by podle společnosti Eurolysine měly být připočteny k referenční hodnotě. Dále poznamenala, že v šetření týkajícím se lysinu, kde byly rovněž použity Kolumbie a společnost ENEL jako zdroje, Komise zahrnula fixní poplatky za elektřinu do nezkreslené hodnoty, a tvrdila, že použití stejného přístupu v tomto případě zajistí konzistentnost.

(126)

Komise přezkoumala tvrzení a poznamenala, že argument týkající se fixních poplatků za elektřinu vycházel z nesprávného výkladu přístupu použitého v šetření týkajícím se lysinu. V tomto případě, stejně jako v případě současném, se referenční hodnota opírala o zveřejněné tarify společnosti ENEL pro průmyslový sektor (sector no residencial) úrovně Nivel 3. Kromě toho, jak je vysvětleno v 194. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2025/74 (29), nebyly připočítány žádné další poplatky, protože uvedená cena pokrývá všechny náklady. Přístup použitý v šetření týkajícím se lysinu a v tomto šetření byl tedy konzistentní, protože v žádném z těchto dvou šetření nebyly připočítány žádné další poplatky. Tvrzení proto bylo zamítnuto.

(127)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky ke zdrojům použitým pro stanovení nákladů a referenčních hodnot pro určení běžné hodnoty, potvrdila Komise své závěry uvedené v 209. až 261. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(128)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS tvrdila, že při výpočtu vývozní ceny nebyl řádně zohledněn dobropis, neboť Komise od vykázaných transakcí odečetla pouze hodnotu dobropisu, nikoli však odpovídající objem.

(129)

Komise uvedla, že dobropis se týkal transakce, u níž objem uvedený na dodacím dokladu neodpovídal objemu, který zákazník obdržel a který byl nižší. Společnost CJ Europe GmbH (dále jen „CJE“) proto vystavila dobropis na hodnotu chybějícího objemu, aniž samotný objem uvedla. Ze spisu vyplývá, že dotyčný chybějící objem skutečně opustil zařízení společnosti CJE, a proto původní objem uvedený v tabulkách společnosti CJE zůstal správným množstvím. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(130)

Společnost CJS rovněž tvrdila, že zisk, na jehož základě Komise provedla úpravu podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, vycházel ze starého šetření týkajícího se dovozu PVA pocházejícího z Číny (30). V důvěrné verzi svého podání společnost CJS toto tvrzení rozvedla podrobněji. Společnost CJS dále poukázala na to, že jak společnost Quimidroga, tak společnost Millenis SAS (dále jen „Millenis“) odpověděly na dotazník pro dovozce, kteří nejsou ve spojení.

(131)

Komise toto tvrzení zamítla. Další podrobné informace týkající se posouzení Komise byly poskytnuty přímo společnosti CJS ve zvláštním sdělení, protože zahrnují důvěrné obchodní informace.

(132)

Komise poznamenala, že přestože obdržela odpovědi na dotazník od dvou dovozců, jeden z nich byl neúplný a neumožňoval stanovit ziskové rozpětí. Druhá společnost poskytla úplný soubor údajů a zisk týkající se výrobku, který je předmětem šetření, a po uložení prozatímních opatření souhlasila s ověřením svých odpovědí na dotazník, zveřejněním svého ziskového rozpětí v období šetření a jeho použitím při výpočtu.

(133)

Po ověření údajů a informací poskytnutých společností bylo šetřením zjištěno, že dovozce nakupuje aminokyseliny, včetně výrobku, který je předmětem šetření, výhradně od jednoho z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku již více než 10 let a působí jako jeho výhradní distributor v jednom členském státě. Tato exkluzivita je založena na ústní dohodě mezi stranami. V důsledku této exkluzivity nemůže dovozce odebírat zboží od jiných dodavatelů. Skutečnosti zjištěné šetřením to potvrzují. Dovozce totiž nakupoval valin výhradně od tohoto výrobce a prodával ho pouze v tomto členském státě (31). Šetřením bylo rovněž zjištěno, že během období šetření bylo ziskové rozpětí dovozce, jak sám připustil, obzvláště nízké, neboť musel prodávat některé dovážené zboží se ztrátou a stěží pokryl své náklady. Takto nízký zisk byl způsoben nemožností dovozce získat valin od jiného čínského vyvážejícího výrobce, který by prodával za nižší ceny, což by mu následně umožnilo další prodej s vyšším ziskem, a také celkovou nepříznivou situací na trhu, která se vyznačovala velkým objemem levného dumpingového dovozu konkurujícího prodeji dovozců. V důsledku toho Komise zjistila, že ziskové rozpětí dosažené tímto dovozcem v období šetření nelze považovat za reprezentativní pro zisk, kterého by dosáhl nezávislý dovozce, který není nijak spojen s vyvážejícími výrobci, a tudíž může odebírat od všech dodavatelů. Jak bylo uvedeno výše a jak společnost přiznala, její zisk byl během období šetření obzvláště nízký kvůli dohodě o exkluzivitě v kombinaci s prudkým nárůstem objemu levného dovozu za klesající ceny od jiných čínských výrobců. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že takový zisk nelze považovat za přiměřený zisk ve smyslu čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Na druhou stranu ziskové rozpětí použité v prozatímní fázi současného šetření je pro takovou činnost reprezentativní, a to z důvodů vysvětlených v 265. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Proto bylo tvrzení společnosti CJS zamítnuto a Komise vycházela ze zisku ve výši 6,89 %, který byl považován za přiměřený v šetření týkajícím se lysinu (32) a v předchozím šetření týkajícím se PVA (33).

(134)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala své tvrzení, že Komise při výpočtu vývozní ceny měla zohlednit nejen hodnotu dobropisu, ale i odpovídající objem z vykázaných transakcí. Společnost CJS nesouhlasila s tvrzením Komise, že chybějící množství opustilo zařízení společnosti CJE, a poukázala na nedostatek důkazů na podporu tohoto závěru.

(135)

Komise připomněla dva důkazy zaznamenané v protokolu o inspekci na místě, které podporovaly její závěr, že chybějící množství opustilo prostory společnosti CJE. Za prvé, dodací list na straně 7 ověřovací písemnosti č. 14 ukázal, že hmotnost valinu naloženého do nákladního vozidla zahrnovala i dotyčný objem. Za druhé, dobropis ukázal, že byl vystaven výhradně na hodnotu chybějícího objemu, bez jakékoli odpovídající úpravy objemu. Komise proto dospěla k závěru, že valin skutečně opustil zařízení společnosti CJE bez ohledu na to, zda jej klient obdržel. Jelikož společnost CJE sama, poté co její zákazník upozornil na nesrovnalost, nepovažovala za vhodné upravit množství valinu ve svých zásobách, nelze od Komise požadovat, aby provedla úpravu, kterou společnost v první řadě neprovedla. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(136)

Po poskytnutí konečných informací společnost CJS tvrdila, že Komise by neměla k výpočtu vývozní ceny používat zastaralý zisk z šetření týkajícího se PVA, ale spíše ziskové rozpětí ve výši [1–5] % použité v nedávném antidumpingovém šetření týkajícím se dovozu epoxidových pryskyřic pocházejících z Číny, Tchaj-wanu a Thajska (34) (dále jen „šetření týkající se epoxidových pryskyřic“).

(137)

Komise poznamenala, že ziskové rozpětí použité v šetření týkajícím se epoxidových pryskyřic bylo založeno na zisku jediného spolupracujícího dovozce, který není ve spojení (35). Dotčený dovozce souhlasil s tím, aby Komise použila jeho zisk pro výpočty v šetření týkajícím se epoxidových pryskyřic, ale nesouhlasil se zveřejněním svého zisku, a proto byl zisk v prováděcím nařízení (EU) 2025/393 uveden jako rozmezí [1–5] %. Naopak ziskové rozpětí použité v šetření týkajícím se PVA bylo založeno na ziskovém rozpětí tří spolupracujících dovozců, kteří nejsou ve spojení (36). Průměr tohoto zisku, tj. 6,89 %, který nebyl předmětem obav o zachování důvěrnosti, byl zveřejněn v prováděcím nařízení (EU) 2020/1336. Komise nemohla použít ziskové rozpětí poskytnuté jediným spolupracujícím dovozcem, který není ve spojení, v samostatném šetření, které však nebylo zveřejněna z důvodu důvěrnosti týkající se konkrétní společnosti, když ziskové rozpětí, které nebyla předmětem obav o zachování důvěrnosti, bylo veřejně dostupné v jiném šetření. Komise poznamenala, že společnost CJS nevysvětlila, proč by ziskové rozpětí z šetření týkajícího se epoxidových pryskyřic vedlo k přiměřenějším částkám zisku než ziskové rozpětí použité v šetření týkajícím se PVA, kromě skutečnosti, že bylo stanoveno v novějším šetření. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(138)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k určení vývozní ceny, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 262. až 263. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(139)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu. Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost.

(140)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS tvrdila, že v rozporu s tvrzením Komise v 270. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zahrnují prodejní, režijní a správní náklady společnosti Sucroal náklady na distribuci, a proto požádala Komisi, aby je odečetla od běžné hodnoty, aby bylo možné provést spravedlivé srovnání na úrovni ceny ze závodu.

(141)

V 270. bodě odůvodnění prozatímního nařízení měla Komise v úmyslu odkazovat spíše na náklady na dopravu než na náklady na distribuci. O tom svědčí věta, která následuje po výroku, na nějž se společnost CJS odvolává a v němž Komise zmiňuje „nepodložená tvrzení, že částky prodejních, režijních a správních nákladů […] obsahují náklady na dopravu“. Komise ve svém prohlášení v 270. bodě odůvodnění zdůraznila skutečnost, že nebyly k dispozici žádné informace, které by prokazovaly, že prodejní, režijní a správní náklady společnosti Sucroal, konkrétně položka nákladů na distribuci, zahrnují jakékoli náklady na dopravu, které by měly být odečteny od běžné hodnoty. Účetní kategorie „distribuční náklady“ totiž nemusí nutně odpovídat fyzickým nákladům na dopravu nebo dodání, které vznikly po úrovni ceny ze závodu. V souladu s běžnou účetní praxí mohou tyto náklady zahrnovat řadu obchodních a administrativních nákladů, včetně nákladů na skladování, řízení logistiky, prodejní personál a marketing, které jsou součástí prodejních, režijních a správních nákladů na úrovni ceny ze závodu a neměly by být odečítány od běžné hodnoty. Tyto prodejní, režijní a správní náklady, včetně obchodních a administrativních nákladů, mohou skutečně oprávněně zůstat v běžné hodnotě na úrovni ceny ze závodu, pokud se nepřekrývají s náklady, které byly odečteny od vývozní ceny. Rozpis distribučních nákladů společnosti Sucroal nebo položky „ostatní náklady“ nebyl veřejně dostupný a společnost CJS nepředložila žádný důkaz o tom, že „distribuční náklady“ v účetnictví společnosti Sucroal odpovídají výhradně nákladům na navazující dopravu nebo manipulaci srovnatelným s poplatky odečtenými od vývozní ceny. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(142)

Komise proto potvrdila své závěry uvedené ve 267. až 271. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(143)

Jak je uvedeno v 272. a 273. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny úpravy o clo, ostatní dovozní poplatky, dopravné, pojištění, manipulační náklady a vedlejší náklady, balné, úvěrové náklady, provize a bankovní poplatky.

(144)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS poukázala na to, že Komise dvakrát odečetla od vývozní ceny náklady na balení a bankovní poplatky, které nesla společnost CJE. Společnost CJS požádala Komisi, aby zajistila, že tyto výdaje budou odečteny pouze jednou. Komise shledala toto tvrzení oprávněným a upravila svůj výpočet.

(145)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Huaheng tvrdila, že Komise při výpočtu vývozní ceny započítala určitý výdaj dvakrát. Komise shledala toto tvrzení oprávněným a upravila svůj výpočet.

(146)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Huaheng tvrdila, že Komise nesplnila své důkazní břemeno pro provedení úpravy vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení pro prodej uskutečněný výrobcem společnosti ve spojení a následně vyvezený do Unie, jak je uvedeno ve 274. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Skupina Huaheng zejména tvrdila, že i) Komise nevysvětlila, proč dosahování zisku nebo obchodování s širokou škálou zboží způsobilo, že obchodník ve spojení má funkce podobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, a ii) proč bylo provedení takové úpravy nezbytné pro srovnatelnost cen mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou.

(147)

Komise neshledala toto tvrzení oprávněným. V 275. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla Komise k závěru, že skupina Huaheng využívala společnost v rámci své skupiny pro obchodní účely. Další podrobné informace týkající se posouzení Komise byly poskytnuty přímo společnosti Huaheng ve zvláštním sdělení, protože zahrnují důvěrné informace. Na základě tohoto posouzení dospěla Komise k závěru, že obchodník ve spojení, společnost Anhui Huaheng Biotechnology Co., Ltd (dále jen „AHB“), vykonával funkce podobné funkcím obchodního zástupce pracujícího na základě provize. Úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení je proto opodstatněná.

(148)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost CJS tvrdila, že podmínky pro uplatnění úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení ve vztahu k jejímu obchodníkovi ve spojení, společnosti CJ CheilJedang Corp. (dále jen „CJCJ“), nebyly splněny, a na podporu tohoto tvrzení poskytla důvěrné údaje o operacích prováděných společností CJCJ.

(149)

Komise pečlivě analyzovala tvrzení společnosti CJS a shledala je oprávněnými. Komise však analyzovala, zda specifické uspořádání skupiny týkající se vývozního prodeje bylo činitelem, který ovlivnil srovnatelnost cen pro účely spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení.

(150)

Šetřením bylo zjištěno, že společnost CJS v období šetření prodávala Unii prostřednictvím obchodníka ve spojení a že tomuto obchodníkovi vznikly náklady a že realizoval zisky, které lze přiřadit k prodeji v Unii. Na druhé straně byla běžná hodnota dotčeného výrobku vypočítána v souladu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení, tedy včetně nezkreslené a přiměřené částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Jak je uvedeno v 254. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tyto náklady a zisky byly shledány přiměřenými pro úroveň ceny ze závodu, a proto nemohly zahrnovat náklady a zisky obchodníka ve spojení.

(151)

Z toho vyplývá, že srovnání mezi touto běžnou hodnotou a vývozní cenou nebylo spravedlivé, protože vývozní cena zahrnovala náklady a zisky obchodníka ve spojení a běžná hodnota byla vypočtena bez těchto prvků. Tím vznikla asymetrie, která ovlivňuje srovnatelnost cen mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Komise proto dospěla k závěru, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení je opodstatněná.

(152)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise v zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny odečetla od vývozní ceny ty prodejní, režijní a správní náklady a zisky obchodníka ve spojení, které nebyly zahrnuty do běžné hodnoty. Ve specifickém nastavení vývozního prodejního kanálu skupiny byla úprava provedena s použitím skutečných prodejních, režijních a správních nákladů vynaložených společností CJCJ a vzhledem ke vztahu a rozdělení zisku mezi společnostmi CJCJ a CJS, které ovlivnily dosažený zisk, také s použitím teoretického zisku ve výši 6,89 % uvedeného v 133. bodě odůvodnění.

(153)

Po poskytnutí konečných informací společnost CJS tvrdila, že aby mohla Komise uplatnit úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení, musela prokázat, jakým způsobem účast CJCJ na fakturačním procesu vývozních prodejů ovlivnila srovnatelnost cen s běžnou hodnotou. Společnost CJS dále tvrdila, že ačkoli Komise uznala, že podmínky pro použití úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení nebyly splněny, použila stejnou úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení, aniž prokázala, že zákazníci společnosti CJS platili na vnitrostátním trhu odlišné ceny z důvodu účasti společnosti CJCJ na vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie. V důvěrné verzi podání společnost CJS doplnila další podrobnosti týkající se úprav prodejních, režijních a správních nákladů a zisku.

(154)

Je nesporné, že společnost CJS prodává do Unie prostřednictvím obchodníka ve spojení: společnosti CJCJ. Část prodejních, režijních a správních nákladů tohoto obchodníka lze přiměřeně přiřadit k prodeji dotčeného výrobku na trhu Unie. Společnost CJCJ rovněž generuje zisk.

(155)

V rozsudku ve věci CCCME Tribunál konstatoval, že běžná hodnota vypočtená podle čl. 2 odst. 6a „v zásadě není dotčena skutečnostmi, které mohou ohrozit její srovnatelnost, protože byla určena uměle“ (37). Jinými slovy, pokud nelze jednoznačně prokázat, že prvek, pro který se požaduje úprava, byl použit při stanovení běžné hodnoty, nelze tuto úpravu provést. Vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno v 253. a 267. až 271. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byla v daném případě běžná hodnota stanovena mimo jiné na základě prodejních, režijních a správních nákladů, které byly shledány přiměřenými pro obchodní úroveň ze závodu, vyplývá z definice, že tyto náklady nemohly zahrnovat náklady obchodníka ve spojení.

(156)

Je obtížné prokázat dopad na srovnatelnost cen mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou jasněji než tím, že se prokáže, že určitý prvek, v tomto případě prodejní, režijní a správní náklady obchodníka ve spojení, je přítomen v první z nich a chybí v druhé. Jinými slovy, tím, že se prokáže, že vývozní cena a běžná hodnota jsou asymetrické. Pojem srovnatelnosti cen mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou je neodmyslitelně spjat s pojmem symetrie mezi nimi. Tribunál to vysvětlil ve věci Dashiqiao Sanqiang (38) takto: „Dále bylo v judikatuře upřesněno, že jak ze znění, tak i struktury čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyplývá, že úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze učinit pouze z důvodu zohlednění rozdílů týkajících se faktorů, které mají vliv na ceny, a tedy na jejich srovnatelnost. Jinými slovy to znamená, že cílem úpravy je obnovit symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou výrobku, takže pokud byla úprava náležitým způsobem provedena, znamená to, že obnovila symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.“ (39)

(157)

Tribunál konstatoval, že „[p]ři posuzování spravedlnosti použité metody srovnání tak pojem symetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou představuje klíčový prvek odpovídající nutnosti zajistit srovnatelnost cen ve smyslu čl. 1 odst. 2 základního nařízení“ (40).

(158)

Asymetrie mezi běžnou hodnotnou a vývozní cenou v kontextu úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. k) byla Tribunálem posouzena ve věci Sinopec. Tribunál nejprve připomněl zjištění Komise ohledně asymetrie mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou způsobené přítomností nevratné DPH v první z nich a její absencí ve druhé (41), aby poté dospěl k závěru, že „Komise prokázala nutnost provést […] spornou úpravu“ (42). Tribunál sice shledal, že úprava nemohla být provedena podle čl. 2 odst. 10 písm. b) a že Komise se proto dopustila nesprávného právního posouzení, ale zároveň konstatoval, že „takové pochybení nemělo rozhodující vliv na posouzení, které provedl autor tohoto aktu“ (43). Důvodem bylo, že podle Tribunálu čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení „umožnil Komisi provést […] spornou úpravu s cílem obnovit symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou dotčeného výrobku a zajistit spravedlivé srovnání těchto dvou hodnot“ (44). Jinými slovy, Tribunál potvrdil, že posouzení provedené Komisí, které se omezovalo na zjištění asymetrie (podobně jako posouzení provedené v této věci před tímto Tribunálem), bylo dostatečné k provedení úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení.

(159)

S ohledem na výše uvedené Komise konstatovala, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení byla nezbytná k obnovení symetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou, a tím k zajištění spravedlivého srovnání. Srovnání musí být provedeno na úrovni ze závodu, jak je vysvětleno v 117. bodě odůvodnění. Zatímco běžná hodnota byla stanovena na úrovni ze závodu, vývozní cena zahrnující prodejní, režijní a správní náklady a zisk obchodníka ve spojení nemůže být považována za cenu ze závodu. Komise proto musí vyloučit náklady nesené společností CJCJ a teoretický zisk, aby mohla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu na stejné úrovni. Účast společnosti CJCJ, která se omezuje na vývozní prodej, vede k nákladům a ziskům, které je třeba zohlednit. Společnost CJS nemůže těžit z hospodářské činnosti společnosti CJCJ a daňových výhod, které jí to přináší, a zároveň tvrdit, že absence takové činnosti by nic nezměnila v prodejním kanálu. Tvrzení proto bylo zamítnuto.

(160)

Společnost CJS dále tvrdila, že Komise porušila zásadu lex specialis práva Unie, podle níž orgány Unie nemohou obcházet konkrétnější ustanovení tím, že se odvolávají na ustanovení obecné. Společnost CJS v tomto ohledu tvrdila, že čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení je obecné ustanovení, zatímco čl. 2 odst. 10 písm. i) je konkrétní ustanovení.

(161)

Komise toto tvrzení zamítla, protože čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení není ve srovnání s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení obecným ustanovením, ale spíše odlišným případem, v němž lze provést úpravy. Ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení se totiž týkalo „jiných činitelů, které nejsou uvedeny v písmenech a) až j)“. Společnost CJS tvrdila a Komise souhlasila, že čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení nelze v tomto případě použít, protože nebyla zaplacena žádná provize ve smyslu tohoto ustanovení. Komise se nesnažila obejít konkrétní ustanovení tím, že by se opírala o ustanovení obecné, ale pouze správně posoudila skutkovou podstatu případu. Tento přístup je navíc v souladu s rozsudkem Tribunálu ve věci Sinopec, který je shrnut v 158. bodě odůvodnění. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(162)

Konečně, pokud by Komise trvala na své úpravě na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení, společnost CJS tvrdila, že taková úprava nemůže být rovnocenná úpravě provedené podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, protože tyto dvě úpravy nejsou stejné a protože Komise stanovila, že podmínky pro použití úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) nebyly splněny. V důsledku toho společnost CJS požádala Komisi, aby vyčíslila, jakým způsobem účast společnosti CJCJ na procesu fakturace vývozních prodejů ovlivnila srovnatelnost cen s běžnou hodnotou. Zejména pokud Komise dospěla k závěru, že zisk CJCJ ovlivnil srovnatelnost cen, společnost CJS tvrdila, že tento zisk by měl činit nejvýše 2 %, jelikož zisk použitý v antidumpingovém šetření týkajícím se některých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Egypta, Japonska a Vietnamu (45) (dále jen „šetření týkající se za tepla válcovaných výrobků“).

(163)

Komise poznamenala, že při výpočtu úpravy prodejních, režijních a správních nákladů již Komise vyloučila z prodejních, režijních a správních nákladů nákladové položky, které nebyly relevantní pro prodej výrobku, který je předmětem šetření, do Unie, jak je uvedeno v 165. bodě odůvodnění. Proto Komise zohlednila při úpravě prodejních, režijních a správních nákladů pouze ty položky vyplývající z úlohy společnosti CJCJ, které měly vliv na srovnatelnost cen. Pokud jde o zisk, Komise se nemohla opřít o skutečný zisk společnosti CJCJ, protože se jedná o zisk mezi subjekty ve spojení, a opřela se o teoretický zisk z šetření týkajícího se PVA jako o nejspolehlivější zdroj informací dostupných v tomto případě, jak je uvedeno v 265. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 133. a 137. bodě odůvodnění. Společnost CJS neprokázala, proč by zisk použitý v šetření týkajícím se za tepla válcovaných výrobků byl vhodnější, kromě toho, že se jedná o nižší zisk. Kromě toho byl tento zisk stanoven v šetření týkajícím se za tepla válcovaných výrobků pro jiné hospodářské odvětví, a to pro ocelářský průmysl, a nesouvisí s chemickým průmyslem, jako je tomu v případě teoretický zisku stanoveného v šetření týkajícím se PVA. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(164)

Společnost CJS rovněž předložila žádost týkající se vyčíslení úpravy založené na odečtení prodejních, režijních a správních nákladů společnosti CJCJ původně podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení a v této fázi podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. Toto tvrzení se týkalo zejména pěti položek relevantních pro stanovení prodejních, režijních a správních nákladů společnosti CJCJ. V důvěrné verzi svého podání společnost CJS toto tvrzení rozvedla podrobněji.

(165)

Komise shledala toto tvrzení částečně oprávněným u tří z pěti položek a odpovídajícím způsobem je odečetla od prodejních, režijních a správních nákladů relevantních pro úpravu. U zbývajících dvou položek byla žádost zamítnuta. Další podrobné informace týkající se posouzení Komise byly poskytnuty přímo společnosti CJS ve zvláštním sdělení, protože zahrnují důvěrné obchodní informace.

(166)

Nakonec společnost CJS předložila žádost týkající se vyčíslení úpravy na základě odečtení přiměřeného zisku ve výši 6,89 % původně podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení a v této fázi podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. V důvěrné verzi svého podání společnost CJS toto tvrzení rozvedla podrobněji.

(167)

Komise toto tvrzení zamítla. Jak je vysvětleno v 149. až 152. bodě odůvodnění, Komise se uchýlila k zachování úpravy o teoretický zisk ve výši 6,89 %, jak je uvedeno v 133. bodě odůvodnění. Další podrobné informace týkající se posouzení Komise byly poskytnuty přímo společnosti CJS ve zvláštním sdělení, protože zahrnují důvěrné obchodní informace.

(168)

Po poskytnutí konečných informací skupina Huaheng tvrdila, že Komise se nezabývala tvrzením po poskytnutí prozatímních informací, že Komise nezdůvodnila, proč je úprava vývozní ceny nezbytná k zajištění srovnatelnosti cen mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. V tomto ohledu skupina Huaheng tvrdila, že výdaje spojené se službami poskytovanými společností AHB byly odečteny od vývozní ceny, ale že výdaje za stejné služby byly zahrnuty do běžné hodnoty a měly být odečteny. Skupina Huaheng rovněž tvrdila, že zjištění uvedená v 141. bodě odůvodnění, že některé prodejní, režijní a správní náklady mohou skutečně legitimně zůstat v běžné hodnotě na úrovni ze závodu, pokud se neprokáže, že se překrývají s náklady, které byly odečteny od vývozní ceny, by byly dalším důkazem této asymetrie.

(169)

Komise shledala, že je oprávněné upravit vývozní cenu, protože v 147. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že společnost AHB měla funkce podobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize. Jak je rovněž vysvětleno v 274. a 276. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, společnost AHB inkasovala přirážku k ceně při dalším prodeji dotčeného výrobku a jelikož bylo zjištěno, že vykonává funkce podobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, byla úprava o provize opodstatněná. Bylo tomu tak proto, že, jak je vysvětleno v 261. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, běžná hodnota byla stanovena na základě ceny ze závodu. Jinými slovy, jak je vysvětleno v 156. a 157. bodě odůvodnění, přítomnost prvku (provize) v ceně na vývoz a jeho absence v běžné hodnotě mezi nimi vytvořila asymetrii, kterou je třeba napravit, aby bylo srovnání mezi běžnou hodnotou a cenou na vývoz „spravedlivé“ ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Pokud jde o vyčíslení úpravy o provize, jak potvrdil Tribunál ve věci Çolakoğlu (46), Komise může při stanovení vhodné výše úpravy zohlednit vztah mezi výrobcem a obchodníkem ve spojení. V případě spojení mezi výrobcem a obchodníkem může Komise vyčíslit úpravu analogickým použitím čl. 2 odst. 9 základního nařízení. V takových případech se úprava provádí na základě provize vypočtené na základě prodejních, režijních a správních nákladů daného obchodníka a teoretického zisku. Vzhledem k tomu, že společnosti BHB a AHB byly součástí skupiny Huaheng a že jejich vztah nebyl považován za vztah za obvyklých tržních podmínek, jak potvrzují ustanovení písemné dohody mezi společnostmi BHB a AHB, byla úprava založena na prodejních, režijních a správních nákladech vzniklých obchodníkovi ve spojení a na teoretickém zisku. Jelikož Komise neprovedla úpravu o režijní a správní náklady a zisk, ale o provizi, která byla stanovena na základě režijních a správních nákladů a teoretického zisku, neshledala Komise jako opodstatněné tvrzení, že úprava o prodejní, režijní a správní náklady vedla k asymetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Skupina Huaheng v žádném okamžiku během šetření netvrdila, že v početně zjištěné běžné hodnotě byla zahrnuta provize, natož aby takové tvrzení podložila nebo vyčíslila, jak to vyžaduje judikatura uvedená v bodě 269 odůvodnění prozatímního nařízení. Jak je uvedeno v 168. bodě odůvodnění, běžná hodnota byla skutečně stanovena bez jakýchkoli provizí. V každém případě, i kdyby Komise musela provést úpravu o prodejní, režijní a správní náklady a zisk, Komise se nedomnívala, že by bylo nutné odečíst výdaje od prodejních, režijních a správních nákladů, aby byla zajištěna srovnatelnost mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Za prvé, skupina Huaheng nepředložila žádné důkazy o tom, že prodejní, režijní a správní náklady použité k výpočtu provize byly zahrnuty do běžné hodnoty. Za druhé, prodejní, režijní a správní náklady zahrnuté v běžné hodnotě byly náklady skutečně vynaložené výrobcem, zejména náklady vynaložené společností Sucroal v Kolumbii. Za třetí, prodejní, režijní a správní náklady odečtené od vývozní ceny byly náklady skutečně vynaložené společností AHB v rámci jejích funkcí jako obchodníka ve spojení. Jelikož se prodejní, režijní a správní náklady týkaly různých činností (vývozce a obchodník ve spojení), nebylo nutné odečítat od běžné hodnoty žádné prodejní, režijní a správní náklady kolumbijského výrobce Sucroal. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(170)

Po poskytnutí konečných informací skupina Huaheng dále tvrdila, že Komise nesplnila nezbytné důkazní břemeno pro úpravu vývozní ceny ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, a zejména že v případech, kdy právně samostatné společnosti byly interními prodejními odděleními tvořícími sociální podnik, nemohla být provedena žádná úprava.

(171)

Komise v 147. bodě odůvodnění uvedla důvody, proč považovala společnost AHB za obchodníka s funkcemi podobnými funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize. Komise dále shledala, že tento závěr je dostatečný pro úpravu vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení a že v této souvislosti nejsou nutné žádné další důkazy. Kromě toho skupina Huaheng nikdy netvrdila, že společnost AHB a vývozce tvořili sociální podnik. Je třeba připomenout, že podle judikatury v případě, že Komise předloží přesvědčivé důkazy prokazující, že distributor přidružený k výrobci vykonává funkce srovnatelné s funkcemi obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, bude na tomto distributorovi nebo výrobci, aby předložili důkazy, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení není odůvodněná, například tím, že prokáže, že tvoří jediný hospodářský subjekt (47).

(172)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k určení vývozní ceny, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 272. až 276. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(173)

Jak je popsáno v 144. až 145. a 164. až 165. bodě odůvodnění, v návaznosti na tvrzení zúčastněných stran Komise dumpingová rozpětí revidovala.

(174)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny zahrnující náklady, pojištění a přepravné (CIF) s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(175)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně stanovení výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené v 281. až 283. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(176)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně spotřeby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené v 284. až 289. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(177)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k dovozu z dotčené země, potvrdila Komise své závěry uvedené v 290. až 294. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(178)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 295. až 301. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(179)

S ohledem na opravu výpočtu uvedenou ve 195. bodě odůvodnění byl výsledek cenového srovnání vyjádřený jako procento teoretického obratu výrobního odvětví Unie během období šetření revidován a ukázal vážené průměrné rozpětí cenového podbízení v rozmezí 15,0 % až 22,2 % u dovozu z dotčené země na trh Unie.

(180)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 302. až 306. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(181)

Jelikož ohledně výroby, výrobní kapacity a využití kapacity nebyly vzneseny připomínky, potvrzuje se 307. až 310. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(182)

Jelikož nebyly předloženy připomínky k objemu prodeje a podílu na trhu, potvrzuje se 311. až 313. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(183)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky k zaměstnanosti a produktivitě, potvrzuje se 314. a 316. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(184)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky k velikosti dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, potvrzuje se 317. a 318. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(185)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky k cenám a činitelům ovlivňujícím ceny, potvrzuje se 319. až 321. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(186)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky k nákladům práce, potvrzuje se 322. a 323. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(187)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky týkající se zásob, potvrzuje se 324. až 326. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(188)

Jelikož nebyly vzneseny připomínky k ziskovosti, peněžnímu toku, investicím, návratnosti investic a schopnosti opatřit si kapitál, potvrzuje se 327. až 332. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(189)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky, Komise na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení, a 333. až 338. bod odůvodnění prozatímního nařízení byl potvrzen.

(190)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 339. až 341. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(191)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 342. až 343. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(192)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 344. až 347. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(193)

Vzhledem k absenci připomínek Komise na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že ostatní činitele, jednotlivě ani společně, neutlumily ani nenarušily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou. 348. až 352. bod odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

(194)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 353. až 359. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(195)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 360. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Komise však zjistila, že ceny jednoho vyvážejícího výrobce nebyly pro účely cenového srovnání upraveny na úroveň hranice Unie. Komise výpočet odpovídajícím způsobem opravila a konečná úroveň pro odstranění újmy pro spolupracující vyvážející výrobce a všechny ostatní společnosti je proto následující:

(196)

Na základě výše uvedeného posouzení by mělo být konečné antidumpingové clo stanoveno tak, jak je uvedeno níže, v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení:

(197)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 363. až 366. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(198)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 367. až 369. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(199)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 370. až 374. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(200)

Jelikož ohledně zájmu Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, byl potvrzen 375. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(201)

Vzhledem k závěrům, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, úrovně opatření a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(202)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením měly činit:

(203)

Individuální sazby antidumpingového cla pro dotčené společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí tedy stav zjištěný během šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, se tyto sazby nevztahují a měla by se na něj vztahovat celní sazba platná pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z Čínské lidové republiky“.

(204)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být předložena Komisi (48). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(205)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření kvůli rozdílu mezi celními sazbami je nutno přijmout zvláštní opatření, která zajistí řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud taková faktura nebude předložena, měl by dovoz podléhat antidumpingovému clu použitelnému na „veškerý další dovoz pocházející z Čínské lidové republiky“.

(206)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států totiž musí i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití nižší celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(207)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(208)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro veškerý další dovoz pocházející z Číny vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(209)

Vyvážející výrobci, kteří během období šetření nevyváželi dotčený výrobek do Unie, by měli mít možnost požádat Komisi, aby se na ně vztahovala sazba antidumpingového cla pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: i) dotčený výrobek nevyvážel v období šetření do Unie; ii) není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, který tak činil, a iii) vyvážel dotčený výrobek posléze nebo se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství výrobků do Unie.

(210)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány, a to až do výše stanovené tímto nařízením.

(211)

Jak je uvedeno v oddíle 1.2, Komise zavedla celní evidenci dovozu výrobku, který je předmětem šetření.

(212)

Během konečné fáze šetření byly údaje shromážděné v souvislosti s celní evidencí vyhodnoceny. Komise analyzovala, zda byla splněna kritéria podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení pro výběr konečného cla se zpětnou působností.

(213)

Kromě výše dovozu, která během období šetření způsobila újmu, analýza Komise již neprokázala žádné další podstatné zvýšení dovozu podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení. Pro účely této analýzy Komise porovnala průměrné měsíční objemy dovozu dotčeného výrobku během období šetření, který činil [1 750–2 417] tun za měsíc s průměrnými měsíčními objemy dovozu během období počínajícího měsícem následujícím po zahájení tohoto šetření a končícího posledním celým měsícem před uložením prozatímních opatření (1 455 tun za měsíc). Rovněž při srovnání průměrných měsíčních objemů dovozu dotčeného výrobku během období šetření s průměrnými měsíčními objemy dovozu během období počínaje měsícem následujícího po zahájení tohoto šetření až do měsíce, včetně něj, ve kterém byla uložena prozatímní opatření (1 320 tun za měsíc), nebyl zaznamenán žádný další podstatný nárůst.

(214)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že podmínky stanovené v čl. 10 odst. 4 základního nařízení pro uplatnění konečného antidumpingového cla se zpětnou působností nebyly splněny.

(215)

V reakci na poskytnutí konečných informací žadatel nesouhlasil s posouzením Komise a tvrdil, že na základě údajů od poskytovatelů specializovaných informací o trhu poskytnutých v žádosti a v odpovědích na dotazník, které Komise rovněž použila ke stanovení objemu dovozu dotčeného výrobku během šetření, byly splněny podmínky pro zpětné vyměření cla. Na základě těchto údajů žadatel tvrdil, že měsíční dovoz dotčeného výrobku po období šetření výrazně vzrostl. Konkrétně žadatele tvrdil, že v roce 2024 činily měsíční dodávky v průměru 1 až 2,5 tuny valinu, v únoru 2025 se pak dodávky zvýšily až šestkrát a v únoru a březnu 2025 byly do Unie odeslány velmi vysoké objemy, což naznačovalo, že se vytvářejí zásoby. Tento nárůst vývozu z Číny do Unie po období šetření by dokazoval, že byly splněny podmínky pro zpětné vyměření cel, a proto žadatel požádal Komisi, aby cla zpětně vyměřila.

(216)

Při stanovení objemu dovozu Komise upravila údaje poskytnuté žadatelem od poskytovatelů specializovaných informací o trhu, jak je popsáno v 287. a 290. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, opravami vyplývajícími z křížové kontroly údajů předložených spolupracujícími vývozci a ověřených na místě. Kromě toho od zahájení šetření existuje pro dotčené zboží samostatný kód TARIC, což Komisi umožňuje plně se opírat o statistiky dovozu poskytnuté členskými státy. Komise neshledala žádný důvod ke zpochybnění těchto údajů, a proto porovnala průměrný měsíční dovoz nahlášený členskými státy s průměrným měsíčním dovozem stanoveným pro období šetření, jak je uvedeno v oddíle 4.3 prozatímního nařízení. Komise proto nepovažuje tvrzení žadatele za opodstatněné a potvrdila svůj závěr, že podmínky stanovené v čl. 10 odst. 4 základního nařízení pro zpětné vyměření konečného antidumpingového cla nebyly splněny.

(217)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (49), pokud má být částka uhrazena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(218)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,