(EU) 2026/1024Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/1024 ze dne 29. dubna 2026, kterou se mění směrnice (EU) 2015/2302 s cílem zefektivnit ochranu cestujících a zjednodušit a vyjasnit některé aspekty uvedené směrnice (Text s významem pro EHP)

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 (3) modernizovala právní rámec pro souborné cestovní služby s ohledem na vývoj trhu a technologický pokrok. Cílem uvedené směrnice bylo zohlednit nové způsoby rezervace cestovních služeb, včetně individuálních kombinací cestovních služeb, na které se nevztahovala směrnice Rady 90/314/EHS (4) nebo které se nacházely v právní šedé zóně, a zároveň v různých ohledech posílit práva cestujících. Cílem směrnice (EU) 2015/2302 rovněž bylo zajistit spravedlivější hospodářskou soutěž mezi různými typy podniků v oblasti cestovního ruchu působících na trhu se soubornými cestovními službami.

(2)

Za účelem dosažení těchto cílů byla směrnicí (EU) 2015/2302 rozšířena definice pojmu „souborné služby“ ve srovnání se směrnicí 90/314/EHS. Směrnice (EU) 2015/2302 dále vyjasnila stávající práva cestujících a zavedla nová práva cestujících, včetně práva cestujících ukončit za určitých podmínek smlouvu o souborných službách pro cesty, a to v případě nevyhnutelných a mimořádných okolností, aniž by platili storno poplatek. Směrnice (EU) 2015/2302 navíc zavedla pojem „spojené cestovní služby“.

(3)

Ačkoli směrnice (EU) 2015/2302 celkově funguje dobře, od začátku jejího uplatňování dne 1. července 2018 se objevilo několik problémů. Zejména pandemie COVID-19 a související vládní opatření měly významný dopad na odvětví cestovního ruchu i na cestující a ukázaly, že některá ustanovení uvedené směrnice, včetně ustanovení o informacích, které mají být cestujícím poskytovány, by měla být vyjasněna.

(4)

Proto je nezbytné nedostatky zjištěné ve stávajících pravidlech odstranit a vyjasnit a zjednodušit některé pojmy a ustanovení, a zvýšit tak efektivnost směrnice (EU) 2015/2302 ve prospěch cestujících a podniků v oblasti cestovního ruchu, mezi nimiž je velký počet mikropodniků a malých a středních podniků.

(5)

Obecně se má za to, že aktualizovaná definice „souborných služeb“ ve směrnici (EU) 2015/2302 se projevila jako efektivní. Naproti tomu pravidla týkající se „spojených cestovních služeb“, která uvedená směrnice rovněž zavedla, značně zkomplikovala legislativní rámec, a to i pokud jde o informace, které mají být cestujícím poskytovány. Tato dodatečná komplexnost vedla ke vzniku právní nejistoty, pokud jde o vymezení hranice mezi soubornými službami a spojenými cestovními službami, jakož i mezi spojenými cestovními službami a samostatnými cestovními službami. Nic nenasvědčuje tomu, že by pravidla týkající se spojených cestovních služeb přinesla cestujícím hmatatelné výhody. Je proto vhodné směrnici (EU) 2015/2302 zjednodušit, a to zrušením ustanovení o spojených cestovních službách, zrušením přílohy II uvedené směrnice, která se skládá z pěti formulářů pro informace pro spojené cestovní služby, a provedením určitých úprav definice „souborných služeb“.

(6)

Základem definice „souborných služeb“ by měla zůstat zásada, že existuje úzká souvislost mezi různými cestovními službami rezervovanými za účelem téže cesty nebo pobytu.

(7)

Cestující by měli obdržet jasné informace o tom, zda daná kombinace cestovních služeb představuje souborné služby, či nikoli, jelikož toto v určitých situacích při rezervaci nemusí být cestujícím jasné. Za účelem zvýšení právní jistoty je proto nezbytné v situacích při rezervaci, kdy podmínky pro souborné služby nejsou splněny, ale obchodníci vyzývají cestující, aby si pro tutéž cestu nebo pobyt zakoupili další typy cestovních služeb, požadovat, aby obchodníci informovali cestující, že daná kombinace cestovních služeb nebude představovat souborné služby a že cestující nebudou chráněni podle směrnice (EU) 2015/2302. Tento požadavek by se měl uplatnit tehdy, je-li výzva k zakoupení dalších typů cestovních služeb učiněna předtím, než cestující zakoupil první typ cestovní služby, ale také tehdy, je-li výzva učiněna poté, co cestující rezervoval první typ cestovní služby. V případech, kdy je výzva ke koupi dalších typů cestovních služeb učiněna před tím, než cestující uzavřel první rezervaci, a cestující následně ve lhůtě 24 hodin na stejném prodejním místě příslušné cestovní služby zarezervuje, existuje mezi těmito rezervacemi úzká vazba, i když nejsou splněny všechny podmínky pro souborné služby, jako je předložení souhrnné nebo celkové ceny nebo výběr cestovních služeb předtím, než cestující souhlasí s platbou. Pokud tedy obchodník v takových případech cestujícího v době výzvy jasně neinformuje, že daná kombinace cestovních služeb nebude představovat souborné služby, měla by být uvedená kombinace považována za souborné služby chráněné podle směrnice (EU) 2015/2302 a obchodník by měl být považován za pořadatele daných souborných služeb.

(8)

V situacích při rezervaci, kdy obchodník vyzve cestujícího, aby si zakoupil další cestovní služby, by se „výzvou“ měla rozumět jakákoli situace, kdy obchodník vybízí cestujícího, aby si pro plánovanou cestu nebo pobyt zarezervoval další typ cestovní služby. Může se jednat například o e-mail obsahující odkaz na rezervační systém, pobídku začleněnou do rezervačního procesu nebo telefonní hovor. V takových případech obchodník obvykle poskytuje cestujícímu výběr nabídek na základě zájmu cestujícího o konkrétní destinaci a termín cesty. Pokud jsou tyto nabídky učiněny ve formě výzvy ke koupi ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (5), konkrétně ve formě obchodního sdělení, které uvádí vlastnosti produktu nebo služby a jejich cenu, mělo by na to být nahlíženo jako na silný náznak výzvy. Mezi výzvy ke koupi spadají rovněž případy, kdy obchodník žádá cestujícího o potvrzení zájmu o další typy cestovních služeb pro tutéž cestu nebo pobyt, s cílem učinit nabídku uvedených cestovních služeb ve formě výzvy ke koupi ve smyslu směrnice 2005/29/ES, a to bezprostředně při potvrzení první rezervace nebo po něm. Oproti tomu pouhá dostupnost funkce rezervace pro jiné cestovní služby na internetových stránkách nebo v aplikaci obchodníka nebo v jeho obchodních prostorách, obecný odkaz na tento rezervační systém nebo reklama na cestovní služby vyvolaná metadaty z dřívějšího vyhledávání cestovních služeb by neměly být považovány za dostatečné k tomu, aby představovaly výzvu ke koupi dalších cestovních služeb.

(9)

Jedna z definic souborných služeb se ukázala být příliš úzkou, a to konkrétně definice uvedená v čl. 3 bodu 2 písm. b) podbodu v) směrnice (EU) 2015/2302, která vyžaduje, aby mezi dvěma obchodníky došlo k předání jména, platebních údajů a e-mailové adresy cestujícího. Za souborné služby je proto vhodné považovat rezervace různých typů cestovních služeb pro tutéž cestu nebo pobyt, pokud obchodník, který je stranou první smlouvy, předá osobní údaje cestujícího, které umožňují identifikovat daného cestujícího jako smluvní stranu, jinému obchodníkovi nebo jiným obchodníkům, kteří jsou stranami druhé nebo další smlouvy, a pokud jsou smlouva nebo smlouvy s tímto jiným obchodníkem nebo obchodníky uzavřeny nejpozději 24 hodin po potvrzení rezervace první cestovní služby. Předané údaje by měly dotčeným obchodníkům umožnit zjistit, že tentýž cestující je stranou příslušných smluv a mohou zahrnovat například jméno, platební údaje, e-mailovou adresu, telefonní číslo cestujícího nebo jeho účet na sociálních médiích. Údaje, které dotčeným obchodníkům neumožňují zjistit, že je tentýž cestující stranou příslušných smluv, například IP adresa identifikující určité zařízení, by neměly být považovány za dostačující. Zahrnutí zmínky o předávání osobních údajů cestujícího do definice je vedeno cílem zajistit, aby daná definice lépe obstála i v budoucnu. Takovéto předání signalizuje úzkou vazbu mezi příslušnými smlouvami, a v důsledku toho o vytvoření souborných služeb.

(10)

Pokud jde o souborné služby, v nichž je například ubytování kombinováno s „jinými službami cestovního ruchu“, které však nezahrnují přepravu cestujících, mělo by být obecné kritérium „významné části“ hodnoty dané kombinace, které se vztahuje na služby cestovního ruchu, nahrazeno konkrétnějším kritériem „alespoň 25 %“ hodnoty dané kombinace, aby se posílila právní jistota. Je třeba rovněž připomenout, že jiné služby cestovního ruchu, které jsou ze své podstaty součástí cestovních služeb, jako jsou jiné služby cestovního ruchu související s ubytováním, se nepovažují za služby cestovního ruchu samy o sobě. Jejich zahrnutí tedy nemůže vést k vytvoření souborných služeb, i když jejich hodnota představuje alespoň 25 % celkové ceny. Body odůvodnění směrnice (EU) 2015/2302 obsahují příklady služeb, které lze považovat za nedílnou součást cestovních služeb, jako je přístup do některých hotelových zařízení nebo jiných typů ubytování. Kromě toho je třeba připomenout, že jiné služby cestovního ruchu, které jsou vybrány a zakoupeny až po zahájení poskytování cestovní služby, jako je ubytování, nepovedou k vytvoření souborných služeb, i když jejich hodnota představuje alespoň 25 % celkové ceny.

(11)

Jak se ukázalo zejména během pandemie COVID-19, neexistence pravidel pro vztahy mezi podnikateli, pokud jde o vracení plateb pořadatelům zájezdů za cestovní služby, které poskytovatelé služeb zrušili nebo neuskutečnili, neexistence pravidel týkajících se poukázek a nejistota ohledně toho, zda se na nároky na vrácení plateb a poukázky za zrušené souborné služby vztahuje ochrana pro případ platební neschopnosti, mohou v souvislosti s vracením plateb cestujícím působit potíže, zejména pokud nevyhnutelné a mimořádné okolnosti vedou k četným zrušením a dotýkají se mnoha destinací. Proto je důležité zajistit, aby platby cestujících byly účinně chráněny za jakýchkoli okolností, a to i v krizových situacích. Dále je třeba zajistit, aby vnitrostátní systémy ochrany pro případ platební neschopnosti byly odolné a poskytovaly jednotnější ochranu.

(12)

Směrnice (EU) 2015/2302 sice od pořadatelů vyžaduje, aby cestující informovali o způsobu platby, včetně případných požadovaných záloh, avšak nestanoví žádná pravidla omezující výši těchto záloh či upravující časový rozvrh pro zaplacení zbývající části ceny. Členské státy mohou tyto aspekty regulovat za předpokladu, že jsou daná pravidla v souladu s právem Unie.

(13)

Pokud je cestovní služba zahrnutá v souborných službách zrušena nebo se neuskuteční a příslušnému poskytovateli služeb byly uhrazeny zálohy, měli by mít pořadatelé nárok do sedmi dnů obdržet od daného poskytovatele cestovních služeb uhrazené platby zpět. Účelem tohoto nároku na vrácení plateb je umožnit pořadatelům splnit jejich povinnost vrátit cestujícím peníze do čtrnácti dnů v případech, kdy je ukončena i smlouva o souborných službách pro cesty jako celek. Pokud poskytovatel cestovních služeb službu obsaženou v souborných službách zruší nebo neposkytne, ale smlouva o souborných službách pro cesty nadále trvá, nárok na vrácení plateb do sedmi dnů pořadatelům umožňuje nabídnout náhradní řešení.

(14)

V určitých situacích mohou jako užitečná alternativa k vracení peněz sloužit dobrovolné poukázky. Poukázky mohou pořadatelům poskytnout větší flexibilitu, zejména pokud jsou povinni provést v krátkém časovém období četné refundace. Zároveň mohou být poukázky přijatelné pro cestující, kteří nepožadují okamžité vrácení peněz, pokud existují konkrétní právní záruky. Proto by měla být pro tyto záruky stanovena jasná pravidla. Tyto záruky by měly zahrnovat povinné informace o dobrovolnosti a vlastnostech poukázky, včetně jasných informací o tom, že nárok cestujícího na vrácení peněz je pozastaven pouze v případě, že cestující poukázku výslovně přijme. Požadavek, aby cestující poukázku výslovně přijal, znamená, že přijetí poukázky nelze implikovat, ale že musí být cestujícím aktivně vyjádřeno. Toto přijetí by mělo být vyjádřeno na trvalém nosiči. Poukázky by měly být vydávány na trvalém nosiči a měly by obsahovat informace o vlastnostech poukázky a právech cestujícího. Uvedené informace by měly zahrnovat peněžitou částku, na jejíž vrácení má cestující nárok (dále jen „nárok cestujícího na vrácení peněz“), a hodnotu poukázky. Pořadatelé by měli mít možnost zvýšit atraktivitu poukázek, například navýšením jejich hodnoty oproti výši nároku cestujícího na vrácení peněz. V takových případech by měla být ochrana pro případ platební neschopnosti omezena výší nároku cestujícího na vrácení peněz.

(15)

Z důvodů právní jistoty by měla být stanovena pravidla týkající se doby platnosti poukázek a jakéhokoli případného prodloužení. Je rovněž vhodné stanovit, že během doby platnosti poukázky je nárok cestujícího na vrácení peněz pozastaven, a upřesnit případy, kdy toto pozastavení skončí a nárok cestujícího na vrácení peněz se obnoví. Vzhledem k tomu, že poukázky mají konkrétní peněžní hodnotu, je vhodné stanovit, že mohou být použity na jakoukoli cestovní službu nabízenou pořadatelem, mohou být uplatněny po částech a mohou být převedeny, a to pouze jednou a aniž by si pořadatelé mohli za převod účtovat poplatek. Aby byl převod platný, měl by cestující, který poukázku převádí, pořadatele informovat o totožnosti nabyvatele, aby nabyvatel mohl poukázku uplatnit nebo získat zpět peníze. Mělo by být možné převod potvrdit označením poukázky, například fyzicky nebo elektronicky, aby bylo jasně dáno najevo, že k převodu došlo.

(16)

Členské státy mohou stanovit mechanismy, které zajistí vrácení peněz cestujícím v souladu s právními požadavky pro případy, kdy jsou souborné služby zrušeny v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností a kdy pořadatelé nejsou schopni splnit své povinnosti týkající se vrácení peněz. V zájmu zvýšení transparentnosti by členské státy, které takové mechanismy zavádějí nebo zachovávají, měly být povinny o nich informovat Komisi a ústřední kontaktní místa ostatních členských států. Tyto mechanismy jsou obvykle financovány výhradně z příspěvků pořadatelů. Pouze za výjimečných a řádně odůvodněných okolností mohou být tyto mechanismy spolufinancovány členskými státy a jejich zavedením nejsou dotčena pravidla Unie týkající se státní podpory.

(17)

Mělo by být vyjasněno, že ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty je možné, pokud lze důvodně očekávat, že její plnění bude významně ovlivněno nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi. Posouzení toho, zda budou mít nevyhnutelné a mimořádné okolnosti významné účinky na poskytování souborných služeb, by mělo vycházet z predikce, vázané k okamžiku ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty, nakolik je pravděpodobné, že tyto nevyhnutelné a mimořádné okolnosti budou mít významné účinky na poskytování souborných služeb, což vyžaduje posouzení na individuálním základě. Pokud smlouvu o souborných službách pro cesty ukončí cestující, mělo by se toto posouzení provést z hlediska průměrného cestujícího, který je přiměřeně dobře informován a přiměřeně pozorný a obezřetný, a to na základě informací, které jsou k dispozici v den ukončení příslušné smlouvy o souborných službách pro cesty. Účinky nevyhnutelných a mimořádných okolností, které nastanou v místě odjezdu nebo které nastanou v místě určení či v jeho bezprostřední blízkosti nebo které ovlivňují cestu do místa nebo z místa určení, včetně veškerých míst spojených se zahájením příslušné cesty a s návratem z ní, by se měly zohlednit v případě, že mají významný vliv na poskytování cestovních služeb, které jsou součástí smlouvy o souborných službách pro cesty. Místem odjezdu by se mělo rozumět místo, kde podle smlouvy o souborných službách pro cesty začíná poskytování cestovních služeb. Neměly by být zohledněny okolnosti, které ovlivňují pouze cestu do destinace nebo zpáteční cestu, pokud tato cesta není součástí smlouvy o souborných službách pro cesty, včetně přepravy cestujícího do dohodnutého místa odjezdu. Okolnosti, které cestující v okamžiku uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty již znal nebo mohl předvídat a které se od té doby výrazně nezhoršily, nemohou představovat základ pro uplatnění práva na ukončení uvedené smlouvy bez zaplacení storno poplatku.

(18)

Mezi nevyhnutelné a mimořádné okolnosti patří objektivní situace, například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo sjednáno ve smlouvě o souborných službách pro cesty. Nevyhnutelné a mimořádné okolnosti by se měly vztahovat nejen na okolnosti, které poskytování souborných služeb objektivně znemožňují, ale také na okolnosti, které, aniž by bránily jejich poskytování, znamenají, že je nelze poskytnout, aniž by byli dotčení cestující vystaveni riziku ohrožujícímu jejich bezpečnost nebo zdraví. V této souvislosti mohou mít některá rizika obzvláště závažný dopad na určité skupiny cestujících vzhledem k jejich zranitelnosti.

(19)

Úřední prohlášení nebo doporučení vydaná příslušnými orgány členského státu, která cestujícím doporučují necestovat do určité oblasti, mohou mít ze své povahy značnou důkazní hodnotu, pokud jde o to, zda v zemích, kterých se týkají, nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, a pokud jde o důsledky těchto okolností pro poskytování dotčených souborných služeb. Tato prohlášení nebo doporučení nebo skutečnost, že cestující budou podrobeni významným omezením v destinaci nebo po návratu z cesty nebo pobytu v členském státě bydliště nebo odjezdu, jako jsou požadavky na delší dobu karantény, proto mohou být spolu s dalšími faktory důležitými prvky, které je třeba zohlednit při zvažování toho, zda je ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností odůvodněné. Relevantnost konkrétních úředních prohlášení nebo doporučení pro ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty by měla být posuzována na individuálním základě s přihlédnutím mimo jiné k povaze dotčených okolností a době mezi ukončením dotčené smlouvy a plánovaným zahájením poskytování souborných služeb, a tudíž k pravděpodobnosti významné změny těchto okolností. Existence takových prohlášení nebo doporučení by však neměla být podmínkou pro určení existence nevyhnutelných a mimořádných okolností nebo dopadů těchto okolností na poskytování souborných služeb.

(20)

Je třeba rovněž vyjasnit, že čtrnáctidenní lhůta pro vrácení peněz, která začíná běžet ukončením smlouvy o souborných službách pro cesty, platí bez ohledu na to, zda cestující o vrácení peněz výslovně požádá.

(21)

S cílem zajistit účinnou a jednotnou ochranu cestujících a rovné podmínky pro pořadatele by mělo být stanoveno, že ochrana pořadatelů pro případ platební neschopnosti se vztahuje na všechny platby provedené cestujícími nebo ve prospěch cestujících v případě platební neschopnosti pořadatele, včetně případů, kdy měl cestující nárok na vrácení peněz nebo obdržel poukázku od pořadatele předtím, než se pořadatel ocitl v platební neschopnosti.

(22)

V rámci parametrů stanovených ve směrnici (EU) 2015/2302 by členské státy měly vymezit své systémy ochrany pro případ platební neschopnosti použitelné na jejich území, včetně souvisejících postupů a metod poskytování informací o ochraně pro případ platební neschopnosti prostřednictvím nejúčinnějších dostupných komunikačních kanálů. Je důležité vyžadovat, aby, jakmile dojde k platební neschopnosti, byly cestujícím poskytnuty všechny nezbytné informace. Členské státy by proto měly určit příslušný subjekt nebo příslušné subjekty odpovědné za poskytování těchto nezbytných informací.

(23)

Aby byla za všech okolností zajištěna účinná ochrana cestujících pro případ platební neschopnosti, měla by být stanovena záruka dostatečná k pokrytí nákladů na vrácení peněz a případně repatriaci. Tato záruka by měla zohledňovat skutečnost, že platební neschopnost může nastat v době, kdy pořadatel drží nejvyšší objem plateb. Jakékoliv zvýšení objemu plateb v důsledku vyššího objemu prodaných souborných služeb v daném období v porovnání s předpokládaným objemem prodeje by mělo být zohledněno. Je třeba jasně stanovit, že členské státy by měly dohlížet na ochranu pro případ platební neschopnosti pořadatelů a monitorovat její dostupnost. Je-li to nezbytné k zajištění účinné ochrany pro případ platební neschopnosti, měly by mít členské státy možnost požadovat další mechanismy, jako je záložní fond, které by doplnily například ochranu poskytovanou pojistkami. Takové záložní fondy by zpravidla měly být financovány výhradně z příspěvků pořadatelů a členské státy by je měly spolufinancovat pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Pokud taková opatření zahrnují státní podporu, použijí se pravidla Unie pro státní podporu.

(24)

Pokud jde o vrácení plateb cestujícím v případě platební neschopnosti pořadatele, měla by být dále upřesněna lhůta, v níž má být toto vrácení po předložení nezbytných dokladů provedeno. Informace, které mají být cestujícím poskytnuty v případě platební neschopnosti pořadatele, by měly zahrnovat informace o dokladech, které musí cestující předložit, aby mohli požádat o vrácení svých plateb. Od cestujících by mělo být vyžadováno předložení pouze těch dokladů, které jsou nezbytné pro posouzení žádosti v souladu s vnitrostátními předpisy a s přihlédnutím k požadavkům konkrétního subjektu nebo orgánu odpovědného za bezpečné a efektivní vyřizování žádostí o vrácení plateb.

(25)

Je rovněž vhodné stanovit možnost členských států požadovat, aby si ochranu pro případ platební neschopnosti kromě pořadatelů zajistili i prodejci.

(26)

Mělo by být vyjasněno, že za výměnu informací v souvislosti s ochranou pro případ platební neschopnosti a souvisejícími záležitostmi, včetně všech mechanismů pro zajištění včasného vrácení peněz v případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty, jsou odpovědná ústřední kontaktní místa.

(27)

Je důležité, aby cestující byli řádně informováni o svých právech, rozuměli poskytnutým informacím a měli k nim přístup, když je potřebují. Proto by měly být provedeny určité změny týkající se požadavků na informace, jež mají být poskytnuty před uzavřením smlouvy, obsahu smluv o souborných službách pro cesty a standardních formulářů pro informace uvedených v příloze I směrnice (EU) 2015/2302. Tyto standardní formuláře pro informace by například měly uvádět obchodníka odpovědného za poskytování náhrad v případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty. Vedle možnosti zrušení smlouvy o souborných službách pro cesty podléhajícího storno poplatku by mělo být uvedeno právo na ukončení dotčené smlouvy bez zaplacení storno poplatku v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností. Pořadatelé by kromě toho měli být povinni standardní formulář pro informace spolu s kontaktními údaji příslušných obchodníků připojit ke smlouvě o souborných službách pro cesty, aby byl cestujícím k dispozici i po uzavření dotčené smlouvy. Informace by měly být cestujícím poskytovány jasným a srozumitelným způsobem a v příslušných případech v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (6). Je třeba připomenout, že pokud dotčené služby spadají do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/882, musí být zajištěna přístupnost pro osoby se zdravotním postižením v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými v příloze I uvedené směrnice.

(28)

Aby se zvýšila efektivnost směrnice (EU) 2015/2302, měli by mít pořadatelé povinnost dodržovat při vyřizování stížností určité standardy, včetně povinnosti do sedmi dnů potvrdit přijetí stížnosti a do 60 dnů poskytnout odůvodněnou odpověď. V případech, kdy komunikace probíhá poštou, by se mělo mít za to, že pořadatel uvedené povinnosti splnil, pokud datum poštovního razítka spadá do uvedených příslušných období.

(29)

Pro prosazování práv cestujících podle směrnice (EU) 2015/2302 je rovněž důležitý přístup ke spravedlivým a efektivním mechanismům řešení sporů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (7), jež stanoví minimální požadavky na subjekty pro alternativní řešení sporů, které musí být zavedeny v každém členském státě, se vztahuje rovněž na spory mezi cestujícími a obchodníky podle směrnice (EU) 2015/2302. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2647 (8), kterou se směrnice 2013/11/EU mění s cílem posílit přístup spotřebitelů k alternativnímu řešení sporů, ukládá členským státům povinnost podporovat účast obchodníků a spotřebitelů na alternativním řešení sporů. V jejích bodech odůvodnění se uvádí, že by zvláštní pozornost měla být věnována účasti obchodníků a spotřebitelů na mechanismech alternativního řešení sporů v určitých odvětvích. Smlouvy o souborných službách pro cesty by měly i nadále povinně obsahovat informace o mechanismech alternativního řešení sporů podle směrnice 2013/11/EU a případně o subjektu alternativního řešení sporů, který se příslušného obchodníka týká. Obchodníci by měli cestující informovat o dostupných mechanismech alternativního řešení sporů i v případě, že na stížnost cestujícího odpoví zamítavě.

(30)

Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice především respektuje svobodu podnikání stanovenou v článku 16 Listiny a zároveň zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele v Unii, ve shodě s článkem 38 Listiny.

(31)

Komise by měla do pěti let od vstupu této směrnice v platnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím uplatňování. Přestože dopady této směrnice na podniky v oblasti cestovního ruchu, včetně pořadatelů z kategorie mikropodniků nebo malých a středních podniků, byly pečlivě posouzeny, je vhodné v této zprávě zohlednit dopad uplatňování směrnice na takové pořadatele. Kromě toho by tato zpráva měla obsahovat posouzení uplatňování článku 5a směrnice (EU) 2015/2302. V případě potřeby by uvedená zpráva měla být doplněna legislativními návrhy.

(32)

Jelikož cílů této směrnice, totiž přispět k řádnému fungování vnitřního trhu v oblasti souborných služeb pro cesty a k dosažení co možná nejjednotnější vysoké úrovně ochrany spotřebitele v uvedeném odvětví, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(33)

Směrnice (EU) 2015/2302 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Název se nahrazuje tímto:

„Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS“.

2)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

3)

Článek 2 se mění takto:

4)

Článek 3 se mění takto:

5)

V článku 5 se odstavec 1 mění takto:

6)

Vkládá se nový článek, který zní:

7)

Článek 7 se mění takto:

8)

Článek 12 se mění takto:

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

10)

Vkládá se nový článek, který zní:

11)

Článek 17 se nahrazuje tímto:

12)

Článek 18 se mění takto:

13)

Kapitola VI, která obsahuje článek 19, se zrušuje.

14)

V článku 21 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy zajistí, aby obchodník nesl odpovědnost za jakékoli chyby v důsledku technických závad rezervačního systému, které mu lze přičíst, a pokud obchodník souhlasil, že provede rezervaci souborných služeb, za chyby, k nimž došlo během rezervace.“

15)

Článek 22 se nahrazuje tímto:

16)

V článku 23 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

17)

Příloha I se nahrazuje zněním uvedeným v příloze této směrnice.

18)

Příloha II se zrušuje.