(EU) 2026/1021Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/1021 ze dne 29. dubna 2026 o boji proti korupci, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV a Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie a kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371

(1)

Korupce zůstává na úrovni Unie významným problémem, který ohrožuje stabilitu a bezpečnost společnosti, mimo jiné tím, že umožňuje páchání organizované a jiné závažné trestné činnosti. Korupce oslabuje demokratické instituce a všeobecně platné hodnoty, na nichž je Unie založena, zejména právní stát, demokracii, rovnost a ochranu základních práv. Ohrožuje rozvoj, prosperitu, udržitelnost a inkluzivitu našich hospodářství. Boj proti korupci je nezbytný pro posílení kvality demokracie a pro plné uplatňování zásad právního státu. K účinnému předcházení korupci a boji proti ní je zapotřebí komplexní a multidisciplinární přístup. Účelem této směrnice je bojovat proti korupci trestněprávní cestou a umožnit lepší přeshraniční spolupráci mezi příslušnými orgány.

(2)

Rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV (4) stanoví požadavky na kriminalizaci korupce v soukromém sektoru. Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracovaná na základě čl. K.3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (5) (dále jen „Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie“), se zabývá některými korupčními činy úředníků Evropských společenství nebo úředníků členských států obecně. Tyto nástroje však nejsou dostatečně komplexní a současná kriminalizace korupce se v jednotlivých členských státech liší, což brání soudržné a účinné reakci v celé Unii. Objevily se také nedostatky v oblasti prosazování práva a překážky ve spolupráci mezi příslušnými orgány různých členských států. Cílem této směrnice je změnit a rozšířit ustanovení uvedených nástrojů. Vzhledem k tomu, že změny, které mají být provedeny, jsou podstatné z hlediska počtu i obsahu, měly by být oba nástroje v zájmu přehlednosti nahrazeny v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, pro něž je tato směrnice závazná.

(3)

Stávající právní rámec by měl být aktualizován a posílen, aby se usnadnil účinný boj proti korupci v celé Unii. Cílem této směrnice je kriminalizovat úmyslné trestné činy korupce. Úmysl a vědomí mohou být vyvozeny z objektivních a skutkových okolností. Vzhledem k tomu, že tato směrnice stanoví minimální pravidla, mohou členské státy pro trestné činy korupce i nadále přijímat nebo zachovávat přísnější pravidla. Tato směrnice vychází ze stávajícího právního rámce a neměla by být vykládána jako snaha oslabit stávající vnitrostátní protikorupční pravidla.

(4)

Korupce je nadnárodním jevem, který ovlivňuje všechny společnosti a ekonomiky. Opatření přijatá na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni Unie by měla tento mezinárodní rozměr uznávat. Opatření Unie by proto měla zohlednit práci Skupiny států proti korupci (GRECO) působící v rámci Rady Evropy, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC).

(5)

Rozmanité projevy korupce vyžadují koordinovaný a harmonizovaný přístup členských států k účinnému řešení jejích základních příčin a důsledků. K účinnému boji proti korupci jsou zapotřebí jak preventivní, tak represivní mechanismy. Členské státy se vyzývají, aby v rámci boje proti korupci přijaly celou řadu preventivních, legislativních a kooperativních opatření. Zatímco korupce je především trestným činem a konkrétní trestné činy korupce a trestné činy související s korupcí jsou vymezeny ve vnitrostátním a mezinárodním právu, nedostatky v integritě, nezveřejněné střety zájmů nebo závažná porušení pravidel týkajících se integrity mohou, pokud nejsou řešeny, vyústit v trestné činy korupce. Předcházení korupci zmírňuje potřebu trestní represe a má širší přínos pro posílení důvěry veřejnosti a řízení jednání úředních osob. Ve všech členských státech by účinné protikorupční přístupy měly vycházet z opatření ke zvýšení transparentnosti a integrity, mimo jiné prostřednictvím regulace v oblastech, jako je střet zájmů, lobbování a efekt otáčivých dveří. Veřejné orgány by měly usilovat o dodržování nejvyšších standardů integrity, transparentnosti a ochrany před nepřípustným ovlivňováním, což je důležitou součástí širšího boje proti korupci. Veřejná služba, v níž pracují lidé s vysokou úrovní kvalifikace a integrity, je základním pilířem účinných, transparentních a efektivních členských států, jejichž cílem je účinně vymýtit korupci. K obsazení míst ve veřejné službě takovými zaměstnanci by mohlo přispět zvýšení transparentnosti a účinnosti a posílené používání objektivních kritérií při náboru a povyšování úředních osob. Vzhledem k tomu, že klíčovou úlohu při předcházení a odhalování korupce hraje i soukromý sektor, mohou členské státy podpořit vytváření a provádění spolehlivých a účinných mechanismů dodržování předpisů v rámci soukromých společností. Členské státy mohou spolupracovat na vypracování společných pokynů s cílem zajistit společný přístup, pokud jde o účinnost takových mechanismů dodržování předpisů, jež by mohly zahrnovat mapu rizik, kodex chování, hodnocení třetí stranou a vnitřní kontrolu a audit.

(6)

Ačkoli tato směrnice plně respektuje veškerá příslušná ustanovení ústav, ústavních zásad a právních předpisů členských států, je na místě zdůraznit, že nepatřičná ochrana jednotlivců – zejména těch, kteří zastávají veřejné funkce – před odpovědností za trestné činy korupce by mohla narušit důvěru veřejnosti způsobem, který je neslučitelný s cíli této směrnice.

(7)

Aniž je dotčena institucionální a správní autonomie členských států, měly by být v členských státech zřízeny orgány nebo organizační jednotky pověřené předcházením a potlačováním korupce. Členské státy nejsou na základě této směrnice povinny vytvářet nové orgány nebo organizační jednotky, jako jsou zvláštní soudy nebo tribunály, a mohou se rozhodnout pověřit týž orgán nebo organizační jednotku jak preventivními, tak represivními funkcemi, jakož i úkoly souvisejícími s jinými trestnými činy, jako je organizovaná trestná činnost. V souladu se zásadou autonomie členských států nemusí být tyto orgány nebo organizační jednotky nutně ústředními orgány nebo organizačními jednotkami. Při plném respektování institucionální a správní autonomie členských států by tyto protikorupční orgány, pokud mají pravomoc přijímat rozhodnutí v případech, na něž jsou upozorněny nebo které samy určí, nebo vydávat doporučení, která považují za nezbytná, měly fungovat bez nepřípustných zásahů nebo nepřípustného vlivu jiných stran, a být tedy chráněny před nepřípustnými zásahy či tlaky zvenčí. V zájmu zajištění účinného fungování těchto orgánů či organizačních jednotek by členské státy měly zajistit, aby zdroje a pravomoci přidělené těmto orgánům či organizačním jednotkám odpovídaly řádnému výkonu jejich úkolů a umožňovaly zajistit specializované znalosti v oblasti předcházení a potlačování korupce.

(8)

S cílem zvýšit povědomí občanů o rozsahu, charakteristických znacích a dopadech korupce by mělo být možné přijímat rozmanitá opatření, mimo jiné ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami, jako jsou občanská společnost, akademická obec a sdělovací prostředky. Tato opatření by mohla mimo jiné zahrnovat specializované zdroje informací, kompilace publikací a příslušných předpisů i osvětové kampaně a semináře pro veřejnost, jež by využívaly přístupného jazyka.

(9)

Unie je smluvní stranou Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC), která je nejkomplexnějším mezinárodním právním nástrojem pro boj proti korupci a spojuje opatření pro předcházení korupci a boj proti ní. Úmluva požaduje, aby její smluvní strany přijaly legislativní a jiná opatření k zavedení trestných činů týkajících se úplatkářství, zpronevěry a praní peněz a zvážily přijetí legislativních nebo jiných opatření k trestnímu postihu dalších činů, jako je zneužití funkce, nepřímé úplatkářství a nezákonné obohacování. V souladu se závazky obsaženými v politickém prohlášení nazvaném „Náš společný závazek účinně řešit výzvy a provádět opatření k předcházení korupci a boji proti ní a posilovat mezinárodní spolupráci“, jež bylo přijato v roce 2021 na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN zaměřeném na boj proti korupci konaném, by Evropská unie měla v co největší možné míře přesáhnout rámec minimálních požadavků úmluvy UNCAC a stanovit dodatečná opatření pro předcházení korupci a boj proti ní. Tato směrnice vychází z připomínek a osvědčených postupů vzešlých z mechanismu přezkumu provádění úmluvy UNCAC.

(10)

S ohledem na vývoj korupčních hrozeb, právní závazky Unie a členských států podle mezinárodního práva a na vývoj vnitrostátních právních rámců by měla být definice trestných činů korupce napříč všemi členskými státy dále sbližována tak, aby korupční jednání pokrývala komplexněji.

(11)

Aby se zamezilo beztrestnosti u trestných činů korupce ve veřejném sektoru, je třeba dobře vymezit rozsah působnosti této směrnice. Za prvé by pojem úřední osoby měl zahrnovat také osoby pracující v mezinárodních organizacích, včetně orgánů, institucí a jiných subjektů Unie a mezinárodních soudů. Za druhé, vzhledem ke skutečnosti, že mnoho subjektů nebo osob vykonává veřejné funkce, aniž by přitom zastávaly formální funkci, by měl pojem úřední osoby zahrnovat všechny příslušné úředníky, ať už jmenované, volené nebo zaměstnané na základě smlouvy, kteří zastávají formální správní nebo justiční funkci, a rovněž všechny osoby poskytující veřejnou službu, které byly pověřeny veřejnou mocí nebo které podléhají kontrole nebo dohledu veřejných orgánů v souvislosti s výkonem těchto úkolů veřejné služby, přestože nezastávají formální funkci. Pro účely této směrnice by se definice úřední osoby měla rovněž vztahovat na osoby, které vykonávají funkce veřejné služby ve státních a státem kontrolovaných podnicích, jakož i ve veřejně prospěšných fundacích a soukromých společnostech plnících funkce veřejné služby a v jimi zřízených či podporovaných právnických osobách. Za rovnocennou státnímu úředníkovi by se pro účely této směrnice měla považovat každá osoba, která na celostátní, regionální nebo místní úrovni zastává legislativní funkci v souladu s vnitrostátním právem.

(12)

Vysokými úředníky by se měly rozumět osoby, které vykonávají klíčové výkonné, správní, legislativní nebo justiční funkce. Tyto funkce mohou zahrnovat aktivní zapojení do rozvoje či výkonu vládních funkcí, stanovování nebo provádění politik, prosazování právních předpisů, navrhování nebo provádění legislativních opatření, přijímání a provádění podzákonných předpisů nebo normativních vyhlášek, přijímání rozhodnutí o vládních výdajích a přijímání rozhodnutí o jmenování jednotlivců do klíčových výkonných, správních, legislativních nebo justičních funkcí, jakož i do rozhodování o soudních případech. Mezi vysoké úředníky mohou patřit státní úředníci, jako jsou předsedové ústředních a regionálních vlád, členové ústředních a regionálních vlád, náměstci ministrů, státní tajemníci, hlavní političtí poradci, vedoucí a členové kanceláře nebo kabinetu ministra, pokud tyto funkce byly ustaveny, jakož i členové parlamentních komor, členové ústavních a nejvyšších soudů, nejvyšší státní zástupce a členové nejvyšších kontrolních orgánů, jakož i členové sboru komisařů Evropské komise a poslanci Evropského parlamentu.

(13)

Je nezbytné posílit právní rámec pro boj proti úplatkářství a zajistit, aby donucovací orgánům a orgánům pověřeným trestním stíháním byly poskytnuty účinné a přiměřené nástroje. V kontextu uplácení úředních osob lze rozlišit dva druhy úplatkářství. K aktivnímu úplatkářství ve veřejném sektoru dochází tehdy, když osoba přislíbí, nabídne nebo poskytne neoprávněnou výhodu jakéhokoli druhu za účelem ovlivnění úřední osoby. K pasivnímu úplatkářství ve veřejném sektorů dochází v případě, že úřední osoba takovou neoprávněnou výhodu požaduje nebo obdrží, nebo přijme nabídku nebo příslib takové výhody, aby konala určitým způsobem nebo se zdržela určitého konání. Výhody mohou být materiální nebo nemateriální povahy a peněžité nebo nepeněžité. Výhoda se nepovažuje za neoprávněnou, pokud je povolena například zákonem nebo správními předpisy či se jedná o drobné dary nebo dary velmi nízké hodnoty. Tato směrnice by měla rovněž stanovit minimální pravidla pro úplatkářství a jiné formy korupce v soukromém sektoru, kde mezi bezprostřední oběti patří společnosti, na něž má úplatkářství nespravedlivý dopad, a kde může být každým úplatkem narušena volná hospodářská soutěž. Trestný čin úplatkářství ve veřejném sektoru vychází z trestných činů pasivního a aktivního úplatkářství vymezených v článcích 2 a 3 Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie a neměl by být vykládán ani uplatňován shovívavějším způsobem než uvedená ustanovení úmluvy.

(14)

Jednání řídících či řadových pracovníků subjektů soukromého sektoru v rámci hospodářské, finanční, nebo podnikatelské činnosti, které je v rozporu s profesními povinnostmi, může poškozovat zájmy společnosti soukromého sektoru a může rovněž narušit hospodářskou soutěž v oblasti nákupu zboží či obchodních služeb ke škodě potenciálních konkurentů i široké veřejnosti. Kriminalizace úplatkářství v soukromém sektoru má odrazovat od obou zmíněných druhů škody. Měla by přispět k tomu, aby se třetím osobám zabránilo zasahovat do poctivého výkonu podnikání tím, že řídícím nebo řadovým pracovníkům subjektů soukromého sektoru přislíbí, nabídnou nebo poskytnou jakoukoli neoprávněnou výhodu, aby v rozporu se svými povinnostmi konali nebo se zdrželi konání (aktivní úplatkářství v soukromém sektoru). Tento trestný čin by se měl rovněž vztahovat na řídící nebo řadové pracovníky subjektů soukromého sektoru, kteří požadují či obdrží jakoukoli neoprávněnou výhodu či přijmou nabídku nebo příslib takové výhody, aby v rozporu se svými povinnostmi konali nebo se zdrželi konání (pasivní úplatkářství v soukromém sektoru).

(15)

Aby se zajistilo, že úřední osoby nebudou úmyslně poškozovat finanční zájmy dotčeného veřejného či soukromého subjektu používáním finančních prostředků k jiným účelům, než k jakým byly určeny, je třeba stanovit pravidla pro trestný čin zpronevěry, kterého se dopustí úřední osoby při nakládání s majetkem, který jim byl svěřen do správy. Má-li zpronevěra představovat trestný čin, měla by přinášet prospěch úřední osobě nebo třetí straně nebo poškozovat finanční zájmy dotčeného veřejného či soukromého subjektu. V zájmu komplexního přístupu k boji proti korupci se členské státy rovněž vybízejí, aby kriminalizovaly zpronevěru v soukromém sektoru. Členské státy by neměly tento trestný čin definovat tak, že vyžaduje prokázání škody a prospěchu.

(16)

Uplatňování vlivu na veřejné osoby s rozhodovací pravomocí s cílem získat neoprávněnou výhodu může vážně poškodit řádné fungování veřejné správy. Aby bylo možné tuto problematiku odpovídajícím způsobem řešit, měla by skutková podstata trestného činu nepřímého úplatkářství zahrnovat dvě různé situace, pokud je čin spáchán úmyslně. Za prvé, trestný čin by měl zahrnovat příslib, nabídku nebo poskytnutí jakékoli neoprávněné výhody s cílem uplatňovat nepřípustný vliv za účelem získání neoprávněné výhody od úřední osoby. Za druhé, měl by se vztahovat i na žádost o jakoukoli neoprávněnou výhodu či obdržení takové výhody, nebo na přijetí nabídky či příslibu takové výhody s cílem uplatňovat nepřípustný vliv za účelem získání neoprávněné výhody od úřední osoby. Takové jednání by mělo představovat trestný čin bez ohledu na to, zda byl vliv údajný nebo skutečný, zda byl uplatněn a zda tento vliv vedl k zamýšlenému výsledku, či nikoli. Tento trestný čin by se neměl vztahovat na legitimní výkon uznávaných forem zastupování zájmů nebo právního zastoupení, které se mohou snažit legitimně ovlivnit veřejné rozhodování, ale nepředstavují neoprávněnou výměnu výhod. Takové formy zastupování zájmů, jako je prosazování zájmů, jsou často prováděny v regulovaném prostředí právě proto, aby se předešlo tomu, že se v důsledku nedostatečné transparentnosti mohou stát vstupní branou ke korupci. K tomu, aby se předcházelo vzniku tzv. šedých zón a aby se zabránilo nepřípustnému ovlivňování, mohou přispět i dobře fungující dodatečná pravidla týkající se zveřejňování střetu zájmů, efektu otáčivých dveří nebo financování politických stran. Pro účely trestného činu nepřímého úplatkářství zahrnuje neoprávněná výhoda s cílem uplatňovat nepřípustný vliv odměnu za takové formy zastupování, pokud jsou tyto činnosti prováděny způsobem, který naplňuje ostatní znaky skutkové podstaty trestného činu, mimo jiné z důvodu relevantního porušení platných pravidel.

(17)

Protiprávní výkon veřejných funkcí může ohrozit důvěru veřejnosti, právní stát a hospodářskou spravedlnost a může závažným způsobem poškodit veřejný zájem. Aby se takovému poškození zabránilo, měly by členské státy identifikovat závažná porušení právních předpisů, ať už se jedná o konání nebo opomenutí. Tato závažná porušení mohou zahrnovat například porušení právních nebo správních předpisů, které mají zaručit volný přístup a smlouvy za rovných podmínek pro uchazeče, nebo úmyslné nesprávné použití zákona ze strany soudců či rozhodců. Členské státy by měly mít možnost omezit použití trestného činu protiprávního výkonu veřejných funkcí na určité kategorie úředních osob. Při identifikaci relevantních závažných porušení právních předpisů by členské státy mohly vzít v úvahu mimo jiné to, zda je cílem daného jednání získat neoprávněnou výhodu pro dotčeného úředníka nebo pro třetí stranu, nebo zda je cílem jednání poškodit legitimní práva nebo zájmy určité osoby.

(18)

Maření spravedlnosti je trestný čin spáchaný za účelem podpory korupce, jakož i jiných trestných činů. Je to uznáno v trestním právu členských států. Proto je nezbytné maření spravedlnosti, jež zahrnuje použití fyzické síly, výhrůžek či zastrašování nebo navádění ke křivé výpovědi či k podání nepravdivých důkazů, kriminalizovat. Do tohoto trestného činu by mělo být zahrnuto rovněž jednání, jehož cílem je zasahovat do podávání svědectví nebo předkládání důkazů nebo výkonu úředních povinností soudních úředníků nebo příslušníků donucovacích orgánů. V souladu s úmluvou UNCAC se tato směrnice vztahuje pouze na maření spravedlnosti v řízeních týkajících se trestného činu korupce. Při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu by členské státy neměly být povinny stanovit konkrétní trestný čin maření spravedlnosti v souvislosti s trestnými činy korupce, jak je stanoveno v kapitole II této směrnice, pokud jejich vnitrostátní právo obsahuje obecné ustanovení kriminalizující maření spravedlnosti, které se vztahuje na všechny trestné činy, včetně trestného činu korupce. Členské státy mají nadále možnost takové jednání kriminalizovat prostřednictvím několika trestných činů na vnitrostátní úrovni.

(19)

Motivací ke korupci je snaha o získání neoprávněných hospodářských a jiných výhod. Za účelem snížení motivace jednotlivců i zločinných spolčení k páchání nových trestných činů a odrazení jednotlivců od toho, aby byli ochotni stát se nastrčenými vlastníky majetku, by obohacení prostřednictvím trestných činů korupce mělo být trestné. Tím by se následně mělo zkomplikovat zatajování nezákonně nabytého majetku a snížit šíření korupce i škody způsobené společnosti. Zajištění transparentnosti pomůže příslušným orgánům odhalit případné nezákonné obohacování. Například v jurisdikcích, kde jsou úřední osoby povinny pravidelně přiznávat svůj majetek, a to i při nástupu do funkce a při jejím ukončení, mohou orgány posoudit, zda přiznaný majetek odpovídá přiznaným příjmům.

(20)

Členské státy by měly přijmout opatření k zajištění toho, aby za trestný čin bylo považováno úmyslné zatajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání, pohybu a práv souvisejících s majetkem nebo jeho vlastnictvím s vědomím, že tento majetek pochází ze spáchání některého z trestných činů úplatkářství ve veřejném nebo soukromém sektoru, zpronevěry, nepřímého úplatkářství, maření spravedlnosti nebo navádění, pomoci a pokusu, jak je stanoveno v této směrnici.

(21)

Nezákonné politické financování může být prostředkem, jak přimět osoby s rozhodovací pravomocí, aby přijímaly rozhodnutí, která by mohla být v zájmu financujícího subjektu. Členské státy by měly zvážit přijetí vhodných opatření proti nezákonnému politickému financování v souladu se zásadou proporcionality a pravidly odpovědnosti a transparentnosti na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, přičemž by měly plně respektovat základní svobody vnitřního trhu a volební práva občanů Unie. Ačkoli tato směrnice nezákonné politické financování neupravuje, členské státy by mohly zvážit jeho kriminalizaci, jestliže představuje hrozbu pro demokracii členských států a Unie.

(22)

Trestný čin obohacení z trestných činů korupce by měl zahrnovat jednání úřední osoby, která nabude, drží či užívá majetek, o němž ví, že pochází z trestných činů korupce spáchaných jinou úřední osobou. Trestnými činy obohacení z trestných činů korupce a zatajování není v příslušných případech dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 (6), a zejména její čl. 3 odst. 5 a 11. bod odůvodnění týkající se „samopraní“. Při posuzování toho, zda majetek pochází z jakéhokoli druhu trestné činnosti spojené s trestným činem korupce a zda o tom daná osoba věděla, je třeba zohlednit konkrétní okolnosti daného případu, například skutečnost, že hodnota majetku je neúměrná zákonnému příjmu obviněné osoby a že k trestné činnosti a nabytí majetku došlo ve stejném období. Nemělo by být nutné prokazovat znalost všech skutkových okolností nebo všech okolností týkajících se účasti na trestné činnosti, včetně totožnosti pachatele. Výnosy získané prostřednictvím trestných činů korupce lze kromě toho konfiskovat na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 (7). Uvedená směrnice rovněž obsahuje ustanovení o jiných druzích konfiskace včetně, za určitých podmínek, konfiskace výnosů nebo jiného majetku, jehož hodnota odpovídá výnosům, jež byly převedeny podezřelou nebo obviněnou osobou na třetí osoby nebo které třetí osoby nabyly od podezřelé nebo obviněné osoby, pokud příslušné třetí osoby věděly nebo měly vědět, že účelem převodu nebo nabytí bylo vyhnout se konfiskaci.

(23)

S cílem odrazovat od korupce v celé Unii by členské státy měly stanovit minimální druhy a výše trestních a jiných sankcí za trestné činy vymezené v této směrnici. Horní hranice trestní sazby odnětí svobody a dalších sankcí by měly být dostatečně vysoké, aby odrazovaly případné pachatele a aby zohledňovaly škodlivost korupce. Zároveň by tyto sazby měly být úměrné závažnosti jednotlivých trestných činů korupce a měly by být v souladu se sazbami trestních sankcí stanovenými v právu Unie a vnitrostátním právu. Členské státy by měly zajistit, aby byly sankce uplatňovány v míře nezbytné pro to, aby odrazovaly od páchání těchto trestných činů. Pokud vnitrostátní právo stanoví možnost podmíněného odsouzení, předčasného propuštění, podmíněného propuštění nebo omilostnění osob odsouzených za některý z trestných činů uvedených v této směrnici, měly by mít justiční orgány možnost zohlednit mimo jiné závažnost dotčených trestných činů.

(24)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno řádné a účinné uplatňování disciplinárních opatření nebo sankcí jiné než trestní povahy, jako jsou například správní sankce. Při výměře trestu za trestný čin vymezený touto směrnicí lze zohlednit sankce, které nejsou rovnocenné trestním sankcím a které byly dotčené osobě uloženy za stejné jednání. Měla by být plně respektována zásada nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin (zásada ne bis in idem).

(25)

Členské státy se vybízejí, aby svým příslušným orgánům umožnily uložit vedle trestu odnětí svobody nebo jako jeho alternativu rovněž sankce nebo opatření, které nemusí být nutně trestní povahy, jako je například vyloučení z účasti na nabídkových řízeních nebo dočasný zákaz ucházet se o veřejnou funkci. Taková opatření mají obecně odrazující účinek a mohla by snížit pravděpodobnost recidivy odsouzených pachatelů. Členské státy by rovněž měly zvážit zavedení postupů pro pozastavení výkonu funkce úřední osoby obviněné z trestného činu uvedeného v této směrnici nebo její dočasné přeložení, přičemž je třeba mít na paměti potřebu respektovat zásadu presumpce neviny a právo na účinný opravný prostředek.

(26)

S cílem zlepšit reakci trestního soudnictví na trestné činy týkající se korupce a odradit od páchání těchto trestných činů by měl být vyjasněn režim sankcí ukládaných právnickým a fyzickým osobám a měl by být uveden do souladu s jinými trestněprávními nástroji Unie. Podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES (8), 2014/23/EU (9), 2014/24/EU (10) a 2014/25/EU (11) je odsouzení za korupci na základě pravomocného rozsudku důvodem pro vyloučení z účasti v řízení o veřejných zakázkách nebo koncesním řízení. Členské státy by však měly mít rovněž možnost rozhodnout, že mezi trestní či jiné sankce nebo opatření, která lze uložit právnickým a fyzickým osobám, zahrnou vyloučení takových právnických osob z účasti v nabídkových nebo koncesních řízeních, tak aby se toto vyloučení vztahovalo i na řízení o veřejných zakázkách a koncesní řízení, které nedosahují prahových hodnot stanovených v příslušných směrnicích.

(27)

Právnické osoby by neměly mít možnost vyhnout se odpovědnosti tím, že využijí prostředníky, včetně propojených právnických osob, aby jejich jménem nabídli, přislíbili nebo poskytli úplatek úřední osobě. Pokuty pro právnické osoby by se navíc měly počítat s ohledem na jejich celosvětový obrat nebo na základě maximálních pevných částek. V souvislosti s trestnými činy korupce jsou uplatňována i mimosoudní řešení, která jsou často vnímána jako pragmatický a účinný způsob řešení případů, které by jinak vyžadovaly značné množství času a zdrojů na vyšetřování a stíhání před tím, než se dostanou k soudu. S mimosoudními řešeními však mohou být spojeny rovněž určité výzvy a členské státy se vybízejí, aby je zohlednily.

(28)

Členské státy by měly zajistit, aby soudce nebo soud měli při vyměřování trestů pro pachatele trestných činů možnost vzít v úvahu přitěžující okolnosti uvedené v této směrnici, jak je provedena ve vnitrostátním právu, třebaže nemají povinnost trest zpřísnit. Zůstává na uvážení soudce nebo soudu, zda s ohledem na všechny konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu vzhledem ke konkrétním přitěžujícím okolnostem trest zpřísní. Členské státy nejsou povinny stanovit přitěžující okolnosti v případě, že trestné činy ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV (12) jsou podle vnitrostátního práva samostatné trestné činy a mohly by za ně být uloženy přísnější sankce.

(29)

Členské státy by měly zajistit, aby soudce nebo soud mohl při vyměřování trestů pro pachatele zohlednit polehčující okolnosti stanovené v této směrnici, jak je provedena ve vnitrostátním právu. S výhradou soudního uvážení by se tyto okolnosti měly vztahovat na případy, kdy pachatelé poskytují informace nebo jinak spolupracují s orgány. Stejně tak by v případech, kdy právnické osoby zavedly skutečné, účinné a řádně posouzené programy vnitřní kontroly, etiky a dodržování předpisů, při ukládání sankcí takovým právnickým osobám mělo být možné tato opatření zohlednit jako polehčující okolnosti. Nižší sankce by měly být zvažovány také v případech, kdy právnická osoba po zjištění protiprávního jednání urychleně oznámí informace a přijme opatření k nápravě. V každém případě je nadále ponecháno na uvážení soudce nebo soudu, aby určil skutečnou výši sankce vzhledem ke konkrétním polehčujícím okolnostem, přičemž zohlednění konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu, případně včetně skutečnosti, že právnická osoba má programy dodržování předpisů pouze „pro kosmetické účely“, neboli „na efekt“.

(30)

Členové parlamentu a další úřední osoby mohou požívat imunitu nebo právní ochranu bránící jejich vyšetřování nebo trestnímu stíhání, která pomáhá zvýšit jejich nezávislost a chrání je před nepodloženými stížnostmi, zejména pokud jde o názory, které vyslovili, nebo hlasy, které odevzdali, během výkonu jejich funkce. Tyto imunity však mohou bránit účinnému vyšetřování a stíhání trestných činů korupce, mimo jiné tím, že ovlivňují odhalování a vyšetřování nebo stíhání jiných osob, které imunity nepožívají a mohly se na trestném činu podílet. Proto by měla existovat vhodná rovnováha mezi případnými imunitami nebo jurisdikčními výsadami přiznanými úředním osobám za činy provedené v rámci výkonu jejich funkce na jedné straně a možností účinně vyšetřovat, stíhat a projednávat trestné činy korupce na straně druhé. Členské státy by měly zajistit, aby výsady týkající se vyšetřování a trestního stíhání trestných činů uvedených v této směrnici přiznané státním úředníkům bylo možné odebrat a imunity znemožňující jejich vyšetřování a trestní stíhání v souvislosti s těmito trestnými činy je zbavit. Při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu by však členské státy neměly mít povinnost měnit své vnitrostátní ústavy ani ústavní zásady. Uvedené výsady a imunita, včetně respektování svobodného výkonu mandátu člena parlamentu, se plně zohlední při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu a při uplatňování vnitrostátního práva provádějícího tuto směrnici. Touto směrnicí by neměl být dotčen legitimní výkon uznávaných forem zastupování zájmů, které se mohou snažit legitimně ovlivnit veřejné rozhodování, ale nepředstavují neoprávněnou výměnu výhod. Zastupování zájmů je důležité pro tvorbu politiky, kterou podporuje občanská společnost a která může legitimně přispívat k veřejnému sektoru.

(31)

Aniž je dotčena struktura vnitrostátních soudních systémů, diskreční pravomoc podle vnitrostátního práva nestíhat osoby za trestné činy uvedené v této směrnici by měla být vykonávána v souladu s jasnými pravidly a kritérii. Cílem těchto pravidel by mělo být zohlednit obecnou potřebu účinných, přiměřených a odrazujících trestních sankcí za trestné činy korupce a zajistit účinnost soudního řízení.

(32)

Touto směrnicí nejsou dotčena obecná pravidla a zásady vnitrostátního trestního práva týkající se uplatňování a výkonu trestů podle konkrétních okolností v každém jednotlivém případě.

(33)

Především z důvodu mobility některých pachatelů a výnosů pocházejících z trestné činnosti a vzhledem ke složitému přeshraničnímu vyšetřování, jež boj proti korupci vyžaduje, by měly všechny členské státy stanovit soudní příslušnost svých soudů, aby tak příslušným orgánům umožnily tuto trestnou činnost účinně vyšetřovat a stíhat, včetně případů, kdy je trestný čin spáchán zcela nebo zčásti na jejich území. V rámci této povinnosti by členské státy měly zajistit, aby byla soudní příslušnost založena rovněž v případech, kdy je trestný čin spáchán prostřednictvím informačního systému používaného na jejich území, a to bez ohledu na to, zda se tato technologie na jejich území nachází, či nikoli.

(34)

S cílem zajistit, aby příslušné orgány měly dostatek času na vedení složitých vyšetřování a stíhání, stanoví tato směrnice minimální promlčecí dobu, která umožňuje odhalovat, vyšetřovat a stíhat trestné činy korupce a vydávat o nich soudní rozhodnutí po dostatečně dlouhou dobu od spáchání těchto trestných činů, aniž by byly dotčeny ty členské státy, které promlčecí doby pro vyšetřování, stíhání a výkon rozhodnutí nestanoví.

(35)

Trestné činy korupce může být obtížné identifikovat a vyšetřovat, neboť k nim většinou dochází skrytě. Značná část trestných činů korupce tak zůstává neodhalena a osoby zapojené do trestného činu mohou využívat výnosy z korupce. Čím déle odhalení trestného činu korupce trvá, tím obtížnější je objevit důkazy. Proto je třeba zajistit, aby donucovací a příslušné orgány měly k dispozici vhodné vyšetřovací nástroje ke shromažďování relevantních důkazů o trestných činech korupce, které se často týkají více než jednoho členského státu. Kromě toho by členské státy měly v úzké spolupráci s Agenturou Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL) zajistit dostatečnou odbornou přípravu, a to i v oblasti používání vyšetřovacích nástrojů, za účelem úspěšného vedení řízení a identifikace a kvantifikace výnosů z korupce v souvislosti s vymáháním majetku a jeho konfiskací. Kromě toho tato směrnice usnadňuje shromažďování informací a důkazů tím, že stanoví polehčující okolnosti pro pachatele, kteří orgánům napomáhají. Odborná příprava příslušníků donucovacích a justičních orgánů by se měla týkat vyšetřování trestných činů a trestního řízení v souvislosti s trestnými činy, které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

(36)

Osoby, které příslušným orgánům oznámí informace o minulých, probíhajících nebo plánovaných případech korupce získané v souvislosti se svými pracovními činnostmi se v této souvislosti vystavují riziku odvetných opatření. Taková oznámení učiněná oznamovateli mohou přispět k účinnějšímu prosazování práva tím, že příslušným orgánům umožní účinně předcházet korupci, odhalovat ji a stíhat. Vzhledem k zájmu veřejnosti na ochraně veřejných a soukromých institucí před tímto jednáním a na posílení transparentnosti, řádné správy věcí veřejných a odpovědnosti je nezbytné zajistit, aby byla zavedena účinná opatření, která oznamovatelům umožní využívat důvěrné kanály, informovat příslušné orgány a ochrání je před odvetnými opatřeními. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (13) se týká oznamování porušení práva Unie, která ohrožují finanční zájmy Unie, jak je uvedeno v článku 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a jak je dále upřesněno v příslušných opatřeních Unie, a vztahuje se tedy na oznamování všech trestných činů spadajících do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (14). Pokud jde o trestné činy uvedené v této směrnici, měla by se na oznamování těchto trestných činů a na ochranu osob, které tyto trestné činy oznamují, použít směrnice (EU) 2019/1937 za podmínek v ní stanovených. Kromě povinností vyplývajících ze směrnice (EU) 2019/1937 by příslušné vnitrostátní orgány měly zajistit, aby osoby, které poskytují důkazy nebo jinak spolupracují při vyšetřování trestných činů, měly přístup k nezbytné ochraně v souladu s vnitrostátním právem.

(37)

Vzhledem k tomu, že trestné činy korupce mají negativní dopad na širokou veřejnost, která obecně nemůže vystupovat jako oběť v trestním řízení, měly by mít osoby z řad dotčené veřejnosti pro účely účinného prosazování práva možnost jednat v souvislosti s případy korupce jménem obecného zájmu, a to v souladu s vnitrostátním právem a s výhradou příslušných procesních pravidel. Tato směrnice nevyžaduje, aby členské státy pro osoby z řad dotčené veřejnosti zavedly nová procesní práva. Pokud však taková procesní práva pro osoby z řad dotčené veřejnosti v členském státě již existují pro rovnocenné situace týkající se jiných trestných činů, než jsou trestné činy stanovené podle této směrnice, například právo účastnit se řízení jako účastník uplatňující občanskoprávní nároky, měla by být tato procesní práva přiznána i osobám z řad dotčené veřejnosti v řízeních týkajících se trestných činů korupce vymezených v této směrnici. Právy osob z řad dotčené veřejnosti nejsou dotčena práva obětí stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU (15). Mezi pojmy „osoby z řad dotčené veřejnosti“ a „oběti“ by se mělo rozlišovat a od členských států by se nemělo vyžadovat, aby osobám z řad dotčené veřejnosti přiznávaly práva obětí. Tato směrnice nevyžaduje, aby členské státy přiznaly osobám z řad dotčené veřejnosti procesní práva v trestním řízení, která přiznávají jiným kategoriím osob, než jsou osoby z řad dotčené veřejnosti.

(38)

Tato směrnice vyžaduje, aby členské státy přijaly a zveřejnily vnitrostátní strategii pro předcházení korupci a boj proti ní. Členské státy se vyzývají, aby tuto vnitrostátní strategii vypracovaly po konzultaci s občanskou společností, protikorupčními orgány nebo organizačními jednotkami, nezávislými odborníky, výzkumnými pracovníky a dalšími zúčastněnými stranami. Vnitrostátní strategie by měla zohledňovat potřeby, specifika a výzvy členských států.

(39)

Pro správné fungování demokracie mají zásadní význam nezávislé organizace občanské společnosti, které sehrávají klíčovou úlohu při prosazování společných hodnot, na nichž je Unie založena. Působí jako důležití pozorovatelé, kteří upozorňují na ohrožení právního státu, přispívají k tomu, aby se odpovědní činitelé zodpovídali, a zajišťují dodržování základních práv. Členské státy by ve vhodných případech měly podporovat účast občanské společnosti na protikorupčních činnostech.

(40)

Pluralita a svoboda sdělovacích prostředků jsou klíčovými faktory právního státu, demokratické odpovědnosti, rovnosti a boje proti korupci. Nezávislé a pluralitní sdělovací prostředky, zejména investigativní žurnalistika, hrají důležitou úlohu při kontrole veřejných záležitostí, odhalování možné korupce a porušování integrity, zvyšování informovanosti a podpoře integrity. Členské státy mají povinnost zajistit příznivé prostředí pro novináře, chránit jejich bezpečnost a aktivně prosazovat svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. Doporučení Komise ze dne 16. září 2021 o zajištění ochrany, bezpečnosti a posílení postavení novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků, doporučení Komise ze dne 27. dubna 2022 o ochraně novinářů a obránců lidských práv, kteří se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními („strategické žaloby proti účasti veřejnosti“), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1069 (16) obsahují důležité záruky a normy, které mají zajistit, aby novináři, obránci lidských práv a další osoby mohli nerušeně plnit svou úlohu.

(41)

Pro účinnou reakci na trestné činy vymezené v této směrnici je nezbytné, aby příslušné orgány v členských státech shromažďovaly přesné, konzistentní a srovnatelné statistické údaje o těchto trestných činech. Členské státy by proto měly zajistit zavedení vhodného systému pro záznam, vypracovávání a předávání existujících statistických údajů o trestných činech vymezených v této směrnici. Je důležité, aby členské státy tyto statistické údaje využívaly k analýze rozsahu a trendů, pokud jde o trestné činy související s korupcí, jakož i k informování občanů. Členské státy by měly zveřejňovat příslušné statistické údaje o řízeních týkajících se trestných činů korupce, jež byly získány z údajů, které již existují na centralizované nebo decentralizované úrovni v celém členském státě. Komise může tato data analyzovat a využívat v souvislosti se sledováním, prováděním a hodnocením této směrnice, jakož i s uplatňováním kteréhokoliv nástroje ze souboru nástrojů na podporu právního státu, jako je například výroční zpráva o právním státu.

(42)

Pro účinný boj proti korupci je nezbytná efektivní výměna informací mezi příslušnými orgány odpovědnými za předcházení, odhalování, vyšetřování nebo stíhání trestných činů korupce. Členské státy by měly zajistit, aby výměna informací mezi příslušnými donucovacími orgány probíhala účinně a včas za využití aplikace sítě pro bezpečnou výměnu informací Europolu (SIENA) v souladu s vnitrostátním právem a právem Unie. Tato směrnice, jejímž cílem je stanovit společné definice trestných činů korupce, by měla sloužit jako měřítko pro výměnu informací a spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (17), (EU) 2018/1240 (18) a (EU) 2018/1862 (19), směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 (20), (EU) 2019/1153 (21) a (EU) 2023/977 (22) a rozhodnutí Rady 2008/633/SVV (23).

(43)

Problematika korupce je průřezové povahy a zranitelná místa se stejně jako nejvhodnější způsoby jejich řešení v jednotlivých odvětvích liší. Členské státy by proto v přiměřených intervalech měly provádět posouzení s cílem určit odvětví či povolání, která jsou korupcí nejvíce ohrožena, a vypracovat opatření s cílem řešit hlavní rizika v určených odvětvích nebo povoláních, mimo jiné tím, že budou podle potřeby pravidelně pořádat osvětové činnosti přizpůsobené specifikům určených odvětví či povolání. Členské státy, které mají zavedeny rozsáhlé vnitrostátní protikorupční strategie, by si rovněž mohly zvolit způsob, jakým budou svá posouzení rizik v těchto strategiích řešit, a to za předpokladu, že posouzení rizik a přezkum opatření budou provádět pravidelně. Jak je například uvedeno ve zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 23. ledna 2019 nazvané „Režimy občanství pro investory a režimy pobytu pro investory v Evropské unii“, režimy pobytu pro investory patří mezi odvětví, která jsou z hlediska korupce vysoce riziková, a měly by proto být zahrnuty do posouzení odvětví nejvíce ohrožených korupcí i do kurzů odborné přípravy, které mají členské státy podle této směrnice zajišťovat.

(44)

S cílem zajistit rovnocennou úroveň ochrany finančních zájmů Unie a vnitrostátních finančních zájmů by měla být ustanovení směrnice (EU) 2017/1371 sladěna s ustanoveními této směrnice. Za tímto účelem by pravidla použitelná na trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, pokud jde o trestní nebo jiné sankce, přitěžující a polehčující okolnosti a promlčecí doby, měla být rovnocenná pravidlům stanoveným touto směrnicí.

(45)

Provádění této směrnice by mělo zajistit takovou úroveň ochrany finančních zájmů Unie, která je rovnocenná ochraně vnitrostátních finančních zájmů.

(46)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení společných minimálních pravidel týkajících se vymezení trestných činů v oblasti korupce ve všech členských státech a postihování těchto trestných činů účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními sankcemi, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu či účinků této směrnice, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(47)

Zamýšlený odrazující účinek uplatňování trestních sankcí si žádá zvláštní obezřetnost, pokud jde o dodržování základních práv. Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, především právo na svobodu a bezpečnost, na ochranu osobních údajů, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpci neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů, jakož i zásadu ne bis in idem.

(48)

Evropský inspektor ochrany údajů vydal v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (24) dne 21. června 2023 stanovisko.

(49)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 10. července 2023 své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(50)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná. Rámcové rozhodnutí 2003/568/SVV je pro Dánsko nadále závazné a použitelné,