(EU) 2026/470Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/470 ze dne 24. února 2026, kterou se mění směrnice 2006/43/ES, 2013/34/EU, (EU) 2022/2464 a (EU) 2024/1760, pokud jde o některé požadavky na podávání zpráv podniků o udržitelnosti a některé požadavky na náležitou péči podniků v oblasti udržitelnosti (Text s významem pro EHP)

(1)

Ve sdělení ze dne 11. února 2025 nazvaném „Evropa jednodušší a rychlejší: Sdělení o provádění a zjednodušování“ stanovila Komise vizi programu v oblasti provádění a zjednodušování, který přinese rychlá a viditelná zlepšení pro lidi i podniky. To vyžaduje více než jen postupný přístup a Unie musí k dosažení tohoto cíle podniknout odvážné kroky. Na zefektivnění a zjednodušení unijních, celostátních i regionálních pravidel a na účinnějším provádění politik musí spolupracovat Komise, Evropský parlament, Rada a orgány členských států na všech úrovních i zúčastněné strany.

(2)

V souvislosti se závazkem Komise snížit zátěž spojenou s podáváním zpráv a posílit konkurenceschopnost je nezbytné změnit směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (3), 2013/34/EU (4), (EU) 2022/2464 (5) a (EU) 2024/1760 (6) a zároveň zachovat politické cíle stanovené ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ a sdělení Komise ze dne 8. března 2018 nazvaném „Akční plán: financování udržitelného růstu“.

(3)

Vzhledem ke změně okruhu podniků, na které se vztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, by bylo nepřiměřené požadovat, aby se na auditorské společnosti, které chtějí provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, vztahovaly požadavky na schválení, jež jsou rovnocenné požadavkům na auditorské společnosti, které provádějí audity účetní závěrky. Tyto požadavky na schválení se týkají fyzických osob, které provádějí práci jménem auditorské společnosti, většiny hlasovacích práv držených auditorskou společností a většiny členů správního nebo řídícího orgánu auditorské společnosti. Auditorské společnosti, které chtějí ověřovat zprávy o udržitelnosti, by měly pouze zajistit, aby určily alespoň jednoho klíčového partnera pro udržitelnost, který splňuje požadavky pro účely schválení a který je v dotčeném členském státě schválen jako statutární auditor.

(4)

Ustanovení čl. 26a odst. 1 směrnice 2006/43/ES vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby statutární auditoři a auditorské společnosti ověřovali zprávy o udržitelnosti v souladu se standardy pro ověření s omezenou jistotou, jež má Komise přijmout do 1. října 2026. Podniky vyjádřily v souvislosti s prací, již provádějí poskytovatelé ověření, obavy a poukázaly na to, že při řešení konkrétních rizik a kritických problémů zjištěných v oblasti ověřování udržitelnosti je zapotřebí flexibilita. Komise by měla tyto obavy při práci na standardech pro ověření s omezenou jistotou zohlednit. Chybějící harmonizované standardy pro ověření přispívají k problémům, s nimiž se podniky potýkají, a proto je důležité, aby Komise přijala vhodný akt v přenesené pravomoci. Aby byl na vypracování těchto standardů pro ověření s omezenou jistotou poskytnut dostatek času, měla by být lhůta pro jejich přijetí odložena na 1. července 2027.

(5)

Ustanovení čl. 26a odst. 3 druhého pododstavce směrnice 2006/43/ES zmocňuje Komisi, aby do 1. října 2028 přijala standardy pro ověření s přiměřenou jistotou v návaznosti na posouzení proveditelnosti pro auditory a pro podniky. Aby se zabránilo zvýšení nákladů na ověření pro podniky, měl by být požadavek na přijetí standardů pro ověření s přiměřenou jistotou zrušen.

(6)

Článek 45 směrnice 2006/43/ES vyžaduje, aby příslušné orgány členského státu zaregistrovaly auditory a auditorské subjekty ze třetích zemí, kteří vydávají zprávy o ověření informací o udržitelnosti subjektů ze třetích zemí, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu tohoto členského státu. Podmínky pro tuto registraci se týkají požadavků, jež má splňovat většina členů správního nebo řídícího orgánu auditorského subjektu ze třetí země, požadavků, jež má splňovat auditor ze třetí země, standardů pro ověření, jež mají být použity, a zveřejnění výroční zprávy o transparentnosti auditorským subjektem ze třetí země. Členské státy mají navíc zajistit, aby registrovaní auditoři a auditorské subjekty ze třetích zemí podléhaly jejich systémům dohledu, systémům zajištění kvality a systémům vyšetřování a sankcí. Vzhledem k současnému mezinárodnímu prostředí, pokud jde o regulaci zpráv o udržitelnosti a jejich ověřování, a vzhledem k tomu, že registrace je nezbytná, mají-li být tyto zprávy o ověření platné v rámci Unie, bylo by nepřiměřené požadovat, aby byly tyto podmínky registrace splněny v prvních letech uplatňování režimu ověřování udržitelnosti. Dohled nad registrovanými auditory a auditorskými subjekty ze třetích zemí nadto závisí na existenci rozhodnutí o rovnocennosti nebo přiměřenosti. Z tohoto důvodu by se měly pro auditory a auditorské subjekty ze třetích zemí, kteří vydávají zprávy o ověření informací o udržitelnosti subjektů ze třetích zemí, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu členského státu, zavést na přechodné období zjednodušené podmínky pro registraci a výjimka z dohledu. Zjednodušená registrace by měla být možná pod podmínkou, že jsou příslušným orgánům dotčeného členského státu poskytnuty určité informace. Pokud tyto informace poskytnuty nejsou, měly by příslušné orgány registraci zamítnout.

(7)

Ustanovení čl. 19a odst. 1 směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby velké podniky a malé a střední podniky, vyjma mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, vypracovávaly a zveřejňovaly zprávy o udržitelnosti na individuální úrovni. Ve zprávě nazvané „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti“ byl rámec pro podávání zpráv o udržitelnosti označen za „jeden z významných zdrojů regulační zátěže“ a zpráva v této souvislosti uzavírá, že je „třeba lépe uvážit, jak velkých společností se má regulace týkat“. Aby se snížila zátěž podniků spojená s podáváním zpráv a aby bylo cílů v oblasti podávání zpráv dosaženo přiměřenějším způsobem, měla by být povinnost vypracovávat a zveřejňovat zprávy o udržitelnosti na individuální úrovni omezena na podniky s čistým obratem překračujícím 450 000 000 EUR a průměrným počtem více než 1 000 zaměstnanců během účetního období ve smyslu vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2013/34/EU. Tato lépe zacílená působnost, která by se měla uplatňovat i ve vztahu ke skupinám a emitentům, zajistí, aby byla zátěž spojená s povinným podáváním zpráv o udržitelnosti omezena na největší podniky, skupiny a emitenty. Činnost těchto podniků, skupin a emitentů má z environmentálního, sociálního a správního hlediska největší důsledky. Současně jsou tyto podniky, skupiny a emitenti schopni náklady spojené s podáváním zpráv o environmentálních, sociálních a správních aspektech absorbovat. Podniky, skupiny a emitenti, kteří stanovené prahové hodnoty nedosahují, mohou podávat zprávy o udržitelnosti dobrovolně, což je možnost, kterou významně usnadňují nové standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití, jež zavádí tato směrnice.

(8)

Ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice 2013/34/EU stanoví, že požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené v uvedené směrnici se vztahují na pojišťovny a úvěrové instituce, které jsou velkými podniky nebo malými a středními podniky, vyjma mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, bez ohledu na jejich právní formu. Vzhledem k tomu, že tato směrnice omezuje oblast působnosti podávání individuálních zpráv o udržitelnosti, mělo by se toto omezení působnosti vztahovat rovněž na pojišťovny a úvěrové instituce.

(9)

Pro účely zajištění soudržnosti mezi právními předpisy v oblasti udržitelného financování je důležité zvážit, zda nemají být požadavky kladené na finanční sektor, týkající se environmentálních, sociálních a správních aspektů nebo udržitelnosti, k nimž patří odvětvové právní předpisy v oblasti finančních služeb, očekávání evropských orgánů dohledu a očekávání v oblasti dohledu na vnitrostátní úrovni formulovány nebo upraveny způsobem, který zajistí soulad s povinnostmi týkajícími se podávání zpráv o udržitelnosti stanovenými ve směrnici 2013/34/EU. Zachování soudržnosti, a to i pokud jde o podniky mimo oblast působnosti článků 19a a 29a směrnice 2013/34/EU, bude vyžadovat důkladnou pozornost a může si vyžádat opatření ze strany Evropského parlamentu, Rady, Komise a evropských orgánů dohledu.

(10)

Ačkoli je Evropský nástroj finanční stability (EFSF), zřízený rámcovou dohodou o EFSF, vyňat z režimu podávání zpráv o udržitelnosti stanoveného ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES (7) v souladu s článkem 8 uvedené směrnice, vztahují se na něj požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené ve směrnici 2013/34/EU. EFSF je sice velký podnik zřízený v právní formě uvedené ve zmíněné směrnici, ale jeho mandát, totiž chránit finanční stabilitu v Unii poskytováním dočasné finanční pomoci členským státům, jejichž měnou je euro, se do značné míry podobá mandátu Evropského mechanismu stability (ESM). Na ESM se však požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti nevztahují. Aby se proto s EFSF zacházelo stejně jako s ESM, pokud jde o podávání zpráv o udržitelnosti, a pro účely zajištění souladu s režimem výjimek stanoveným směrnicí 2004/109/ES, měl by být EFSF vyňat z režimu podávání zpráv o udržitelnosti, který je stanoven ve směrnici 2013/34/EU.

(11)

Ustanovení čl. 19 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby velké podniky a malé a střední podniky, vyjma mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, totiž podniky, na které se vztahuje povinné podávání zpráv o udržitelnosti, uváděly informace o klíčových nehmotných zdrojích a jejich úloze v obchodním modelu podniku a při tvorbě hodnoty. Aby byl zajištěn soulad s novou oblastí působnosti a aby bylo dosaženo cílů tohoto podávání zpráv přiměřenějším způsobem, měl by se tento požadavek vztahovat pouze na podniky s čistým obratem překračujícím 450 000 000 EUR a průměrným počtem více než 1 000 zaměstnanců během účetního období.

(12)

Ustanovení čl. 19a odst. 3 směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby podniky vykazovaly informace o své vlastní provozní činnosti a o svém hodnotovém řetězci. Existují důkazy o tom, že bez ohledu na stávající omezení stanovená v uvedené směrnici dostávají podniky v hodnotovém řetězci, včetně malých a středních podniků, od podniků podávajících zprávu nepřiměřené žádosti o informace. Je proto nezbytné zavést opatření na ochranu podniků v hodnotovém řetězci, které nepřekračují průměrný počet více než 1 000 zaměstnanců během předchozího účetního období, a omezit tak zátěž kladenou na tyto podniky (dále jen „chráněné podniky“). Podniky podávající zprávu by měly mít možnost vycházet pro účely určení velikosti podniků v jejich hodnotovém řetězci z vlastního prohlášení, jež dotčené podniky vydají. Žádné další ověření ze strany podniku podávajícího zprávu by nemělo být nutné. Podnik podávající zprávu by se však neměl spoléhat na údaj o velikosti ve vlastním prohlášení, když ví, že je tento údaj zjevně nesprávný, nebo když lze důvodně předpokládat, že to ví. Pokud se podniky podávající zprávu snaží získat informace o svém hodnotovém řetězci, mělo by jim být zakázáno, aby požadovaly od chráněných podniků informace přesahující určité limity. Tyto limity by měly odrážet limity stanovené ve standardech pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití, které má přijmout Komise. Současně by chráněné podniky v hodnotovém řetězci podniků podávajících zprávu měly mít zákonné právo poskytnutí informací přesahujících tyto limity odmítnout. Aby byla zajištěna účinnost tohoto práva a aby nebyly menší podniky zatěžovány proaktivním posuzováním toho, zda se toto právo uplatní, měly by mít podniky podávající zprávu, které se rozhodnou požadovat informace přesahující tyto limity, povinnost zajistit, aby byly chráněné podniky informovány o tom, jaké dodatečné informace jsou požadovány, a o tom, že mají zákonné právo odmítnout tyto informace poskytnout. Aby byla zajištěna proporcionalita, měla by být působnost tohoto „stropu hodnotového řetězce“ následujícími způsoby omezena. Zaprvé by nemělo být zakázáno dobrovolné sdílení informací, mimo jiné informací, jež jsou mezi podniky v daném odvětví běžně sdíleny. Zadruhé by neměla být dotčena žádná případná smluvní povinnost nebo povinnost vyplývající z unijního nebo vnitrostátního práva poskytnout informace, které nepřesahují rámec informací uvedených v dobrovolném standardu. Zatřetí by se strop hodnotového řetězce měl vztahovat pouze na shromažďování informací pro účely podávání zpráv o udržitelnosti, jak vyžaduje směrnice 2013/34/EU. Neměly by jím být dotčeny požadavky Unie na provádění postupu náležité péče ani shromažďování informací pro jakýkoli jiný účel, například pro řízení rizik podniku podávajícího zprávu. Podniky, které podávají zprávy v souladu s těmito omezeními, by se měly považovat za podniky, které dodržují povinnost podávat informace o hodnotovém řetězci, jak vyžaduje směrnice 2013/34/EU. Je důležité, aby podniky podávající zprávu požadovaly informace od podniků ve svém hodnotovém řetězci pouze v nezbytném rozsahu. Zejména je důležité, aby požadovaly méně informací, než je uvedeno ve standardech určených pro dobrovolné použití, pokud všechny informace uvedené v těchto standardech nepotřebují. Poskytovatelé ověření by měli při vypracovávání vyjádření závěru o ověření respektovat ochranu poskytovanou podnikům v hodnotovém řetězci. Navíc vzhledem k tomu, že všechny nezbytné informace by nemusely být od podniků v hodnotovém řetězci vždy k dispozici, měl by mít podnik podávající zprávu možnost splnit požadavky na podávání informací o hodnotovém řetězci tím, že použije informace přímo získané od podniků ve svém hodnotovém řetězci nebo případně odhady těchto informací.

(13)

Vzhledem ke změně řady dat použitelnosti stanovených ve směrnici (EU) 2022/2464 by měla být změněna směrnice 2013/34/EU s cílem zjednodušit tříleté přechodné období a vyjasnit, že začíná běžet okamžikem, kdy podniku vznikne povinnost podávat zprávy o udržitelnosti v souladu se směrnicemi 2013/34/EU a (EU) 2022/2464.

(14)

Za určitých okolností by mělo být, s výhradou ověření, podnikům povoleno, aby při uplatňování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti určité informace vynechaly. Tyto okolnosti by měly být rozpracovány a vyjasněny. Zaprvé by v některých případech mohlo uvedení informací o udržitelnosti vážně poškodit obchodní postavení podniku. V takových případech by mělo být podniku umožněno tyto informace vynechat, pokud jsou splněny zvláštní podmínky pro jejich vynechání, které zajistí, aby tyto případy zůstaly výjimečné a aby byly odpovídajícím způsobem chráněny i zájmy uživatelů vykazovaných informací o udržitelnosti. Vážné poškození obchodního postavení podniku podávajícího zprávu v této souvislosti nepředstavuje skutečnost, že podniky ze třetích zemí nejsou povinny podávat stejné informace. Zadruhé by podniky měly mít možnost vynechat informace, jež představují duševní kapitál, duševní vlastnictví, know-how, technologické informace nebo výsledky inovací, které lze považovat za obchodní tajemství ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (8). Zatřetí by podniky měly mít možnost vynechat utajované informace. Za poslední by mohly existovat informace, které by měly být považovány za důvěrné z důvodů, které nesouvisejí s poškozením obchodního postavení, obchodním tajemstvím nebo utajením. Podniky by zejména měly mít možnost vynechat informace, které mají být chráněny před neoprávněným přístupem nebo vyzrazením podle jiných právních aktů Unie nebo vnitrostátního práva. Nadto by požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti neměly podnikům ukládat povinnost uvádět informace, které by poškodily soukromí fyzických osob nebo bezpečnost fyzických nebo právnických osob. To je v současné geopolitické situaci obzvláště důležité. Možnost odepřít poskytnout citlivé informace, jejichž vyzrazení by mohlo ohrozit jejich vlastní bezpečnost nebo bezpečnost jiných právnických osob, včetně členských států, potřebují zejména podniky působící v oblasti obrany.

(15)

Ustanovení čl. 29c odst. 1 směrnice 2013/34/EU zmocňuje Komisi k přijetí standardů pro omezené podávání zpráv o udržitelnosti, kterými upřesní informace, které mají být vykazovány malými a středními podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu Unie, malými a nepříliš složitými institucemi, kaptivními pojišťovnami a kaptivními zajišťovnami, které uplatňují výjimku a poskytují omezené zprávy o udržitelnosti podle čl. 19a odst. 6 uvedené směrnice. Jelikož tato směrnice vyjímá malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, z podávání zpráv o udržitelnosti, zmocnění Komise k přijetí aktů v přenesené pravomoci za účelem stanovení standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro tyto malé a střední podniky by mělo být zrušeno. Odkazy na článek 29c směrnice 2013/34/EU by proto měly být v uvedené směrnici zrušeny.

(16)

Podle čl. 19a odst. 7 směrnice 2013/34/EU se mohou malé a střední podniky, vyjma mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii rozhodnout, že během prvních dvou let použitelnosti režimu podávání zpráv o udržitelnosti tyto zprávy poskytovat nebudou. Jelikož tato směrnice vyjímá malé a střední podniky z režimu podávání zpráv o udržitelnosti, ustanovení umožňující dvouletou odchylku od tohoto režimu by mělo být zrušeno.

(17)

Ustanovení čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby mateřské podniky skupin určité velikosti vypracovávaly a zveřejňovaly zprávy o udržitelnosti na konsolidované úrovni. V případě finančních holdingových podniků je nicméně vhodné zvýšit flexibilitu. Zejména v případech, kdy skupina této velikosti existuje pouze z důvodu různorodých investic finančního holdingového podniku, mohlo by konsolidované podávání zpráv představovat praktické obtíže a zátěž a pro jiné účastníky trhu mít omezené využití. Finanční holdingové podniky, které jsou mateřskými podniky těchto skupin, by proto měly mít možnost se rozhodnout, zda budou konsolidované informace o udržitelnosti podávat, nebo zda je vynechají. Tuto možnost je zapotřebí s ohledem na její cíl přísně omezit. Měla by se uplatňovat pouze tehdy, když mateřský podnik splňuje definici finančního holdingového podniku, včetně povinnosti nezapojovat se přímo ani nepřímo do řízení dceřiných podniků, aniž jsou dotčena jeho práva akcionáře. K těmto právům patří právo hlasovat na valných hromadách akcionářů, jež by se mohlo v závislosti na vnitrostátních pravidlech práva obchodních společností týkat mimo jiné jmenování členů řídících, správních a dozorčích orgánů podniků, v nichž drží podíl, s cílem zajistit řádný dohled nad těmito investicemi a jejich ochranu. Vedle toho by finanční holdingové podniky měly mít uvedenou možnost pouze tehdy, když drží podíly v podnicích, jejichž obchodní modely a operace jsou vzájemně nezávislé. To vylučuje případy, kdy jsou dceřiné společnosti finančního holdingového podniku prostřednictvím svých obchodních činností úzce propojeny, například když činnost jednoho dceřiného podniku umožňuje nebo přímo podporuje činnost jiného dceřiného podniku. Touto možností by neměly být dotčeny žádné povinnosti týkající se podávání zpráv, které by se mohly vztahovat na jiné podniky ve skupině, například pokud podnik ve skupině sám spadá do působnosti článků 19a nebo 29a směrnice 2013/34/EU.

(18)

Směrnice (EU) 2022/2464 vyžaduje, aby určité podniky podávaly zprávy o udržitelnosti v souladu s povinnými evropskými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS). První soubor těchto standardů přijala Komise v červenci 2023. V zájmu rychlého zjednodušení a zefektivnění podávání zpráv o udržitelnosti přijme Komise do šesti měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost akt v přenesené pravomoci s cílem revidovat první soubor ESRS a tyto standardy podstatným způsobem reformovat: i) odstraněním datových bodů, které se u obecného podávání zpráv o udržitelnosti považují za nejméně důležité; ii) co největším upřednostněním kvantitativních datových bodů před slovním textem; iii) dalším rozlišováním mezi povinnými a dobrovolnými datovými body; iv) poskytnutím jasných pokynů, jak uplatňovat zásadu významnosti, aby podniky měly povinnost podávat pouze významné informace a aby se snížilo riziko, že poskytovatelé ověřovacích služeb budou podniky neúmyslně vybízet, aby podávaly informace, které nejsou nezbytné, nebo budou na proces posuzování významnosti věnovat nadměrné zdroje; v) zlepšením souladu s dalšími právními předpisy Unie, včetně právních předpisů v oblasti finančních služeb, a vi) co největším zohledněním interoperability s globálními standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. Revize vyjasní ustanovení, jež se považují za nejasná a zjednoduší strukturu a prezentaci standardů. Zajistí rovněž provedení jakýchkoli dalších změn, jež by mohly být považovány za nezbytné po zkušenostech s uplatňováním prvního souboru ESRS. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by rovněž měly přihlížet k potížím, jimž by mohly podniky čelit při získávání informací od subjektů ve svém hodnotovém řetězci, zejména od těch, na které se nevztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, a od dodavatelů na rozvíjejících se trzích a v rozvíjejících se ekonomikách.

(19)

Pokud se složení skupiny během účetního období změní v důsledku akvizice nebo fúze podniků, mohla by si začlenění těchto podniků do procesu podávání zpráv o udržitelnosti za stejné účetní období vyžádat dodatečný čas a přinést administrativní problémy. Je proto vhodné umožnit mateřskému podniku, na nějž se vztahují požadavky na podávání konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, aby podávání zpráv o udržitelnosti pro tyto nově nabyté nebo sloučené podniky odložil na následující účetní období. Nepřiměřený by byl také požadavek, aby mateřský podnik, na nějž se vztahují konsolidované požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, poskytoval za nějaké účetní období informace o udržitelnosti týkající se podniku, který během tohoto účetního období skupinu opustil. Takovému mateřskému podniku je proto vhodné umožnit, aby informace o udržitelnosti týkající se podniku, který skupinu podniků opustil, do konsolidované zprávy vedení podniku za dané účetní období nezahrnul. Vzhledem k tomu, že by některé události, jež ovlivňují podniky, které byly nabyty nebo sloučeny nebo které opustily skupinu, mohly mít přesto vliv na dopady, rizika nebo příležitosti skupiny spojené s otázkami udržitelnosti, je vhodné požadovat, aby mateřský podnik, který se rozhodne informace o udržitelnosti týkající se těchto podniků za určité účetní období neposkytnout, uvedl tyto významné události ve své konsolidované zprávě vedení podniku.

(20)

Ustanovení čl. 29b odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2013/34/EU zmocňuje Komisi k přijetí odvětvových standardů pro podávání zpráv prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, přičemž první soubor těchto standardů má být přijat do 30. června 2026. Aby se zabránilo zvýšení počtu předepsaných datových bodů, které podniky musí vykazovat, mělo by být toto zmocnění zrušeno. V závislosti na poptávce podniků, na které se vztahují požadavky stanovené ve směrnici 2013/34/EU na podávání zpráv o udržitelnosti, by Komise mohla podniky podpořit tím, že pro jednotlivá odvětví poskytne pokyny, které ilustrují a usnadňují uplatňování ESRS v daném odvětví, mimo jiné pokyny k provádění posouzení dvojí významnosti zaměřené na identifikaci otázek udržitelnosti, které budou u typického podniku působícího v tomto odvětví pravděpodobně významné. Veškeré takové pokyny by měly vycházet z konzultací s příslušnými zúčastněnými stranami. V náležitých případech by mohly být zohledněny příslušné mezinárodní standardy.

(21)

Ustanovení čl. 29b odst. 4 směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti nestanovily zveřejňování informací, které by po podnicích vyžadovaly, aby od malých a středních podniků v jejich hodnotovém řetězci získaly jakékoli informace, které přesahují rámec informací, jež mají být zveřejněny podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. Jelikož tato směrnice vyjímá malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, z režimu podávání zpráv o udržitelnosti, a s cílem snížit zátěž spojenou s podáváním zpráv v případě podniků v hodnotovém řetězci, které nejsou povinny podávat zprávy o udržitelnosti, by standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti neměly stanovit zveřejňování informací, které by po podnicích vyžadovaly, aby od podniků v jejich hodnotovém řetězci, které mají během účetního období v průměru nejvýše 1 000 zaměstnanců, získaly jakékoli informace, které přesahují rámec informací, jež mají být zveřejněny podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití podniky, které nejsou povinny podávat zprávy o udržitelnosti.

(22)

Komise by měla být zmocněna k přijetí aktu v přenesené pravomoci, kterým stanoví standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití ze strany chráněných podniků. Tyto standardy by měly být přiměřené a relevantní z hlediska kapacit a charakteristik těchto podniků a úměrné rozsahu a složitosti jejich činností. Pro použití těchto standardů by se měly mít možnost rozhodnout i jiné podniky, od nichž se podávání zpráv o udržitelnosti nevyžaduje. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití by měly používat zjednodušené formulace, zohledňovat zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ a využívat modularitu, která při zveřejňování informací umožní flexibilitu a progresi. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití by měly v co největší míře zohledňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (9). Je-li to možné, měly by tyto standardy rovněž specifikovat strukturu, která se má použít pro prezentaci těchto informací. Dokud Komise standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití nepřijme, podniky, které podávají zprávy o udržitelnosti dobrovolně, tak mohou činit v souladu s doporučením Komise (EU) 2025/1710 (10), které vychází z dobrovolného standardu pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky vypracovaného skupinou EFRAG. Aby byla zajištěna kontinuita a proporcionalita, měly by standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití, které Komise přijme prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, vycházet z uvedeného doporučení.

(23)

Aby se zajistilo, že standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro dobrovolné použití zůstanou v souladu s vývojem v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti, měla by Komise tyto standardy alespoň jednou za čtyři roky podrobit přezkumu. Při provádění tohoto přezkumu by Komise měla náležitě zohlednit vývoj v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti, jakož i to, zda uvedené standardy umožňují podnikům dosáhnout příslušných cílů, včetně: i) poskytování informací splňujících potřeby v oblasti údajů, jež mají podniky, které od svých dodavatelů požadují informace o udržitelnosti; ii) poskytování informací splňujících potřeby v oblasti údajů, jež mají finanční instituce a investoři, a tak usnadňujících podnikům přístup k financování; iii) lepšího řízení otázek udržitelnosti, případně včetně environmentálních a sociálních aspektů, jako je znečištění a zdraví a bezpečnost pracovníků, a to způsobem, který posiluje konkurenceschopnost a odolnost podniků, a iv) přispívání k udržitelnějšímu hospodářství podporujícímu začlenění. Nejsou-li tyto cíle dosahovány, měla by Komise standardy odpovídajícím způsobem změnit.

(24)

Článek 29d směrnice 2013/34/EU vyžaduje, aby podniky, na něž se vztahují požadavky stanovené v článcích 19a a 29a uvedené směrnice, sestavovaly svou zprávu vedení podniku nebo případně konsolidovanou zprávu vedení podniku v jednotném elektronickém formátu pro podávání zpráv specifikovaném v článku 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 (11) a aby značkovaly své zprávy o udržitelnosti, včetně informací povinně zveřejňovaných podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (12), v souladu s elektronickým formátem pro podávání zpráv specifikovaném v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci. V zájmu zajištění jasnosti pro podniky by mělo být stanoveno, že dokud nebudou prostřednictvím nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 tato pravidla pro značkování zpráv o udržitelnosti přijata, neměly by mít podniky povinnost své zprávy o udržitelnosti značkovat.

(25)

Ustanovení čl. 33 odst. 1 směrnice 2013/34/EU stanoví, že členové správních, řídících a dozorčích orgánů podniku mají kolektivní povinnost zajistit, aby byly v souladu s požadavky uvedené směrnice sestaveny a zveřejněny určité dokumenty. Aby byla podnikům poskytnuta flexibilita a snížila se jejich zátěž spojená s podáváním zpráv, měly by mít členské státy možnost stanovit, že kolektivní odpovědnost členů správních, řídících a dozorčích orgánů podniku za dodržování požadavků uvedené směrnice, pokud jde o digitalizaci zprávy vedení podniku, je omezena na zveřejnění této zprávy v jednotném elektronickém formátu, včetně označkování zprávy o udržitelnosti v ní obsažené.

(26)

Podle čl. 40a odst. 1 čtvrtého a pátého pododstavce směrnice 2013/34/EU mají určité dceřiné podniky, které se nacházejí v Unii, podniku ze třetí země, který v Unii vytváří čistý obrat překračující 150 000 000 EUR, nebo pokud takové dceřiné podniky neexistují, pobočky podniku ze třetí země v Unii, které vytváří čistý obrat přesahující 40 000 000 EUR, zveřejnit a zpřístupnit informace o udržitelnosti na úrovni skupiny, nebo případně na individuální úrovni, podniku ze třetí země. Aby se snížila zátěž podniků ze třetích zemí v podobném poměru, v jakém se snižuje zátěž podniků, na které se vztahují články 19a a 29a uvedené směrnice, měla by být prahová hodnota čistého obratu pro podnik ze třetí země zvýšena ze 150 000 000 EUR na 450 000 000 EUR. Mimo to by z důvodu snížení zátěže měla být rovněž upravena velikost dceřiných podniků a poboček podniků ze třetích zemí, aby spadaly do oblasti působnosti směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv o udržitelnosti. Prahová hodnota čistého obratu dceřiného podniku a pobočky podniku ze třetí země by měla být stanovena na 200 000 000 EUR. Požadavky na podávání zpráv pro dceřiný podnik nebo pobočku podniku ze třetí země podle článku 40a se liší od požadavků na podávání zpráv pro podniky podle článků 19a a 29a. Dceřiný podnik nebo pobočka podniku ze třetí země, na něž se vztahuje článek 40a, jsou pouze povinny zveřejnit a zpřístupnit zprávu o udržitelnosti poskytnutou podnikem ze třetí země, zatímco podniky, na něž se vztahují články 19a a 29a, musí podat zprávu samy za sebe. Při určování, na které dceřiné podniky či pobočky se mají vztahovat požadavky na podávání zpráv podle článku 40a a na které podniky se mají vztahovat požadavky na podávání zpráv podle článků 19a a 29a, proto není nutné uplatňovat stejné prahové hodnoty. V zájmu zajištění rovných podmínek by navíc mělo být umožněno mateřským podnikům ze třetích zemí, které jsou finančními holdingovými podniky a jejichž dceřiné podniky mají na sobě nezávislé obchodní modely a provozní činnosti, aby zprávu o udržitelnosti v souladu s článkem 40a nezveřejňovaly ani nezpřístupňovaly.

(27)

Aby se zajistilo, že podniky budou mít přístup k praktickým informacím o uplatňování povinných a dobrovolných standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti stanovených ve směrnici 2013/34/EU, a aby se zmírnila zátěž spojená s uplatňováním těchto standardů, měla by Komise zřídit specializovaný online portál. Tento specializovaný online portál by měl poskytovat přístup k informacím, pokynům a podpoře týkajícím se těchto standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, včetně příslušných šablon. Specializovaný online portál by měl být propojen s online podpůrnými opatřeními poskytovanými členskými státy, pokud existují, aby bylo možné zohlednit vnitrostátní kontext.

(28)

Komise by měla v zájmu snížení administrativní zátěže vyplývající z dodržování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti, které v případě podniků znamená zejména shromažďování, zpracování a vzájemné sdílení údajů, předložit zprávu o iniciativách, které podnikům umožňují shromažďovat, zpracovávat a vyměňovat si údaje bezpečným, plynulým a automatizovaným způsobem. Její součástí by mělo být poskytování harmonizovaných, standardizovaných a strukturovaných digitálních datových formátů umožňujících efektivní sdílení údajů o činnosti mezi podniky, jako jsou elektronické faktury nebo digitální zprávy VSME, stanovení minimálních technických požadavků na digitální systémy používané pro správu a hlášení údajů o udržitelnosti, aby byla zajištěna interoperabilita, zajištění přístupu k důvěryhodným a kvalifikovaným údajům a zajištění možnosti sdílet údaje prostřednictvím otevřené a společné infrastruktury Unie pro výměnu údajů.

(29)

Aby mohla být prováděna úprava prahových hodnot čistého obratu podniků, na které se mají vztahovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, neboť inflace postupně sníží jejich reálnou hodnotu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(30)

V čl. 5 odst. 2 prvním pododstavci směrnice (EU) 2022/2464 jsou stanovena data, od nichž mají členské státy uplatňovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené ve směrnici 2013/34/EU, přičemž tato data se liší v závislosti na velikosti dotčeného podniku. Vzhledem k tomu, že požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti by se mají vztahovat pouze na podniky s čistým obratem překračujícím 450 000 000 EUR a průměrným počtem více než 1 000 zaměstnanců během účetního období, případně na úrovni skupiny, měla by být upravena kritéria pro určení dat použitelnosti a odstraněn odkaz na malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii.

(31)

V souvislosti s omezením okruhu podniků, na které se vztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, je důležité zajistit právní jistotu, zejména pokud jde o osobní působnost příslušných ustanovení v každém okamžiku. Ustanovení čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) směrnice (EU) 2022/2464 týkající se prvního okruhu podniků, na něž se vztahuje uvedená směrnice, by proto mělo být změněno tak, aby se jeho použitelnost omezila na tři účetní období počínaje 1. lednem 2024. Pro účetní období začínající dnem 1. ledna 2027 nebo později by se měl použít čl. 5 odst. 2 první pododstavec písm. b) směrnice (EU) 2022/2464 týkající se druhého okruhu podniků, na něž se vztahuje uvedená směrnice. Podniky, které spadají pod ustanovení čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) uvedené směrnice, avšak nespadají pod písmeno b) uvedené směrnice ve znění této směrnice, tedy nebudou spadat do působnosti této směrnice od účetních období začínajících dne 1. ledna 2027 nebo později. V zájmu co nejrychlejšího snížení zátěže by však členské státy měly mít možnost osvobodit tyto podniky od povinnosti podávat zprávy, pokud jde o účetní období začínající mezi 1. lednem 2025 a 31. prosincem 2026. Členské státy jsou povinny provést tuto odchylku způsobem, který zajistí, že bude dodržena zásada právní jistoty.

(32)

V čl. 5 odst. 2 třetím pododstavci směrnice (EU) 2022/2464 jsou stanovena data, od nichž mají členské státy uplatňovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené ve směrnici 2004/109/ES, přičemž tato data se liší v závislosti na velikosti dotčeného emitenta. Vzhledem k tomu, že požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti by se mají vztahovat pouze na podniky s čistým obratem překračujícím 450 000 000 EUR a průměrným počtem více než 1 000 zaměstnanců během účetního období, případně na úrovni skupiny, měla by být upravena kritéria pro určení dat použitelnosti a odstraněn odkaz na malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii.

(33)

V souvislosti s omezením okruhu emitentů, na které se vztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, je důležité zajistit právní jistotu, zejména pokud jde o osobní působnost příslušných ustanovení v každém okamžiku. Ustanovení čl. 5 odst. 2 třetího pododstavce písm. a) směrnice (EU) 2022/2464 týkající se prvního okruhu emitentů, na něž se vztahuje uvedená směrnice, by proto mělo být změněno tak, aby se jeho použitelnost omezila na tři účetní období počínaje 1. lednem 2024. Pro účetní období začínající dne 1. ledna 2027 nebo později by se měl použít čl. 5 odst. 2 třetí pododstavec písm. b) směrnice (EU) 2022/2464 týkající se druhého okruhu emitentů, na něž se vztahuje uvedená směrnice. Emitenti, kteří spadají pod ustanovení čl. 5 odst. 2 třetího pododstavce písm. a) uvedené směrnice, avšak nespadají pod písmeno b) uvedeného ustanovení ve znění této směrnice, tedy nebudou spadat do působnosti této směrnice od účetních období začínajících dnem 1. ledna 2027 nebo později. V zájmu co nejrychlejšího snížení zátěže by však členské státy měly mít možnost osvobodit tyto emitenty od povinnosti podávat zprávy, pokud jde o účetní období začínající mezi 1. lednem 2025 a 31. prosincem 2026. Členské státy jsou povinny provést tuto odchylku způsobem, který zajistí, že bude dodržena zásada právní jistoty.

(34)

Vzhledem ke změně okruhu podniků, na které se vztahuje povinnost podávat zprávy o udržitelnosti, by mělo být upraveno ustanovení o přezkumu a vykazování obsažené ve směrnici (EU) 2022/2464. Aby se zajistilo splnění cíle Unie, jímž je umožnit zveřejňování dostatečných údajů o udržitelnosti podniků, měla by Komise posoudit vhodnost nové oblasti působnosti směrnice (EU) 2022/2464 ve znění této směrnice. Toto posouzení by mělo zejména vycházet z analýzy, která se na jedné straně zaměří na potřebu údajů o udržitelnosti pro mobilizaci soukromých investic na dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu, a na druhé straně na vliv podávání zpráv o udržitelnosti na konkurenceschopnost podniků v Unii. Je rovněž důležité, aby přezkum přihlížel k vypracovaným osvědčeným postupům a ke skutečné úrovni připravenosti podniků podávat podle směrnice (EU) 2022/2464 zprávy o udržitelnosti. Za tímto účelem a s ohledem na zásadu proporcionality je při zvažování možného rozšíření oblasti působnosti důležité, aby Komise posoudila, zda toto rozšíření nevyvážit možností zavedení zjednodušeného režimu podávání zpráv.

(35)

Směrnice (EU) 2024/1760 nemá zakládat důvody pro snížení úrovně ochrany určitých práv a zájmů stanovených vnitrostátním právem nebo kolektivními smlouvami použitelnými v době přijetí uvedené směrnice. To by však nemělo členským státům bránit v tom, aby při provádění směrnice (EU) 2024/1760 neupravily vnitrostátní právní předpisy o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti použitelné v době jejího přijetí s cílem zvýšit nebo zajistit jejich soulad s uvedenou směrnicí, zejména pokud jde o jejich oblast působnosti.

(36)

Směrnice (EU) 2024/1760 si neklade za cíl poskytnout komplexní rámec v oblasti ochrany lidských práv nebo životního prostředí v kontextu provozu společností. Namísto toho je jejím cílem harmonizovat vnitrostátní právní předpisy týkající se obecných povinností náležité péče pro tyto společnosti a odpovědnosti v tomto ohledu, a tak zajistit, aby společnosti působící na vnitřním trhu přispívaly k udržitelnému rozvoji. Postupy náležité péče doplňují, nikoli nahrazují, specifické právní povinnosti, které přímo či nepřímo chrání lidská práva nebo životní prostředí. Mezi tyto specifické právní povinnosti patří mimo jiné právní předpisy v oblasti práce, pracovní doby a rovnosti, právní předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, včetně nakládání s nebezpečnými materiály, stavební normy a právní předpisy o územním plánování a právní předpisy upravující bezpečnost výrobků nebo potravin. Všechny tyto právní povinnosti spadají mimo oblast působnosti směrnice (EU) 2024/1760, pokud neobsahují obecné povinnosti náležité péče. V zájmu zvýšení právní jistoty a zajištění toho, aby nezbytná regulační svoboda zůstala výslovně zachována, by měla být směrnice (EU) 2024/1760 pozměněna tak, aby byly meze její oblasti působnosti dále vyjasněny.

(37)

Směrnice (EU) 2024/1760 ukládá určitým společnostem rozsáhlé povinnosti náležité péče. Z tohoto důvodu je její oblast působnosti omezena na obzvláště velké společnosti. Ve zprávě nazvané „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti“ byl nicméně rámec týkající se náležité péče označen za „jeden z významných zdrojů regulační zátěže“ a uvedená zpráva v této souvislosti vyvozuje, že je „třeba lépe uvážit, jak velkých společností se má regulace týkat“. Kromě toho může směrnice (EU) 2024/1760 nejlépe dosáhnout svých cílů s ohledem na ty největší společnosti, které mají největší vliv na svůj hodnotový řetězec, největší dopad na lidská práva a životní prostředí a největší zdroje na patřičné provádění náležité péče. Ze všech těchto důvodů a v souladu s hlavním cílem, jímž je zjednodušení, by měla být oblast působnosti směrnice (EU) 2024/1760 omezena. Prahová hodnota pro obrat ve výši 450 000 000 EUR by měla být zvýšena na 1 500 000 000 EUR a prahová hodnota 1 000 zaměstnanců by měla být zvýšena na 5 000 zaměstnanců. Obdobně by měly být zvýšeny prahové hodnoty týkající se společností, které uzavřely franšízové nebo licenční dohody, na 75 000 000 EUR u licenčních poplatků a na 275 000 000 EUR u obratu.

(38)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1760 zakazuje členským státům, aby do svého vnitrostátního práva zavedly ustanovení v oblasti, na kterou se vztahuje uvedená směrnice, kterými se stanoví povinnosti náležité péče v oblasti lidských práv a životního prostředí, jež se odchylují od povinností stanovených ve zvláštních ustanoveních uvedené směrnice. Aby se zajistilo, aby členské státy nepřekročily rámec uvedené směrnice, a zabránilo se vytvoření roztříštěného regulačního prostředí, které by vedlo k právní nejistotě a zbytečné zátěži, měla by být ustanovení směrnice (EU) 2024/1760 týkající se plné harmonizace rozšířena o další ustanovení, která upravují hlavní aspekty procesu náležité péče. To zahrnuje zejména povinnost identifikace, povinnost přidělovat prioritu nepříznivým dopadům, povinnost řešit nepříznivé dopady, které byly nebo měly být identifikovány, povinnost stanovit postup při podávání stížností a mechanismus oznamování, povinnost monitorovat opatření náležité péče a povinnost podávat zprávy o záležitostech, na něž se uvedená směrnice vztahuje. Členské státy by zároveň měly mít možnost i nadále zavádět přísnější ustanovení týkající se jiných aspektů nebo ustanovení o náležité péči, která jsou konkrétnější, pokud jde o cíl nebo upravovanou oblast. To zahrnuje ustanovení vnitrostátních právních předpisů upravující konkrétní nepříznivé dopady nebo konkrétní odvětví činnosti, aby bylo dosaženo odlišné úrovně ochrany lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv, životního prostředí nebo klimatu. Aby se zvýšila právní jistota a byla zajištěna nezbytná regulační svoboda, zejména pokud jde o vznikající specifická rizika, pro něž by mohly být povinnosti náležité péče důležité, mělo by být vyjasněno, že uvedená ustanovení zahrnují povinnosti náležité péče týkající se konkrétních výrobků, služeb nebo situací. Naopak mezi taková ustanovení nepatří vnitrostátní pravidla, která jdou nad rámec konkrétního cíle nebo oblasti, například tím, že upravují proces náležité péče obecně nebo náležitou péči v celém odvětví.

(39)

Článek 5 směrnice (EU) 2024/1760 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby velké společnosti nad určitou velikost uplatňovaly náležitou péči v oblasti lidských práv a životního prostředí . Článek 8 uvedené směrnice vyžaduje, aby tyto společnosti přijaly vhodná opatření k identifikaci a posouzení nepříznivých dopadů s přihlédnutím k relevantním rizikovým faktorům. Společnosti by měly mít povinnost provést výhradně na základě přiměřeně dostupných informací orientační šetření (scoping exercise) s cílem identifikovat ve svém vlastním provozu, v provozu svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, v provozu svých obchodních partnerů oblasti, v nichž se nepříznivé dopady pravděpodobně vyskytnou. Při provádění orientačního šetření nejsou společnosti povinny systematicky identifikovat nepříznivé dopady na úrovni jednotlivých subjektů, ale jsou spíše povinny prošetřit obecné oblasti. Společnosti by se při provádění orientačního šetření měly spoléhat výhradně na informace, které jim jsou přiměřeně dostupné, což zpravidla vylučuje vyžádání informací od obchodních partnerů. Při posuzování toho, které informace jim jsou přiměřeně dostupné, jsou však společnosti flexibilní.

(40)

Na základě výsledků orientačního šetření by společnosti měly mít povinnost provést hloubkové posouzení v oblastech, v nichž byly nepříznivé dopady identifikovány jako nejpravděpodobnější a nejzávažnější. Pokud nebyla identifikována žádná pravděpodobná a závažná rizika, neměly by být společnosti povinny požadovat od obchodních partnerů žádné informace. Cílem hloubkového posouzení by mělo být získání přesných a spolehlivých informací, zejména o povaze a rozsahu, příčinách, závažnosti a pravděpodobnosti identifikovaných nepříznivých dopadů, aby společnost případně mohla v souladu se směrnicí (EU) 2024/1760 seřadit identifikované skutečné a potenciální dopady dle priority a v souladu s uvedenou směrnicí přijmout vhodná opatření k jejich řešení. Aby byla společnostem poskytnuta další flexibilita, měla by mít společnost, pokud identifikovala nepříznivé dopady, které jsou stejně pravděpodobné nebo stejně závažné v několika oblastech, možnost upřednostnit posouzení nepříznivých dopadů, jimiž jsou dotčeni přímí obchodní partneři. Od společností se vyžaduje jen to, aby přijaly vhodná opatření k identifikaci nepříznivých dopadů. Nejsou tedy povinny identifikovat každý nepříznivý dopad ve svém provozu, v provozu svých dceřiných společností a v provozu svých obchodních partnerů. V některých případech by tato skutečnost mohla vést k tomu, že takový dopad nebude identifikován, a tudíž mu nebude zabráněno či nebude zmírněn, zastaven nebo minimalizován, přestože společnost splnila své povinnosti podle směrnice (EU) 2024/1760 v plném rozsahu. Z toho vyplývá, že společnostem by za takový dopad nebyly uloženy sankce podle uvedené směrnice.

(41)

Aby se omezilo přenášení zátěže na další společnosti, včetně malých a středních podniků a malých podniků se střední tržní kapitalizací, pokud jde o hloubkové posouzení obchodních partnerů, měly by společnosti, na něž se vztahuje směrnice (EU) 2024/1760, požadovat informace od obchodních partnerů pouze tehdy, pokud jsou tyto informace nezbytné. Je důležité, aby každá žádost byla cílená, důvodná a přiměřená. V případě obchodních partnerů s méně než 5 000 zaměstnanci by společnosti měly požadovat informace pouze v případě, že je nelze přiměřeně získat jinými prostředky, například z informací, které mají k dispozici, nebo z jiných zdrojů.

(42)

Ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2024/1760 vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby pro účely identifikace a posouzení nepříznivých dopadů byly společnosti oprávněny využít vhodné zdroje, včetně nezávislých zpráv a informací shromážděných prostřednictvím mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností stanovených v uvedené směrnici. Aby se společnostem a příslušným obchodním partnerům snížila zátěž týkající se dodržování předpisů, mělo by být upřesněno, že vhodnými zdroji by mohla být i digitální řešení a odvětvové nebo vícestranné iniciativy. Společnosti by proto měly mít možnost získávat potřebné informace prostřednictvím odvětvových a vícestranných iniciativ, aby se zabránilo duplicitním žádostem. Společnosti však i nadále mohou získávat informace individuálně.

(43)

Vzhledem k tomu, že by nepříznivým dopadům měla být přidělena priorita podle jejich závažnosti a pravděpodobnosti a měly by být řešeny postupně, neměly by být společnosti uloženy sankce podle směrnice (EU) 2024/1760, pokud nelze všechny nepříznivé dopady, které identifikovala, řešit současně a v plném rozsahu.

(44)

Společnosti by se mohly ocitnout v situacích, kdy jejich výroba do značné míry závisí na vstupech od jednoho nebo více konkrétních dodavatelů. Zejména pokud jsou obchodní operace takového dodavatele spojeny se závažnými nepříznivými dopady, včetně dětské práce nebo významných škod na životním prostředí, a společnost k řešení těchto dopadů neúspěšně vyčerpala všechna opatření náležité péče, měla by tato společnost v krajním případě pozastavit daný obchodní vztah a současně dále spolupracovat s dodavatelem na řešení, přičemž by měla v rámci možností využívat jakéhokoli zvýšení vlivu, které z pozastavení vyplývá. Pozastavení by mělo být ukončeno, jakmile je nepříznivý dopad vyřešen.

(45)

Aby se snížila zátěž společností a zvýšila přiměřenost zapojení zúčastněných stran, měly by společnosti mít povinnost spolupracovat pouze s pracovníky, jejich zástupci včetně odborů a fyzickými osobami a komunitami, jejichž práva nebo zájmy jsou nebo by mohly být přímo dotčeny výrobky, službami a provozem společnosti, jejích dceřiných společností a obchodních partnerů, a pokud existuje spojení s konkrétní fází prováděného procesu náležité péče. To zahrnuje fyzické osoby nebo komunity v sousedství závodů provozovaných obchodními partnery, jestliže jsou přímo zasaženy znečištěním, nebo původní obyvatele, jejichž právo na půdu nebo zdroje je přímo ovlivněno tím, jak obchodní partner nabývá, rozvíjí nebo jinak využívá půdu, lesy nebo vody. Zapojení zúčastněných stran by navíc mělo být vyžadováno pouze u některých částí procesu náležité péče, zejména ve fázi identifikace, pro účely vypracování plánů opatření a rozšířených plánů opatření a při navrhování nápravných opatření.

(46)

Aby se snížila administrativní zátěž společností, měla by Komise přijmout obecné pokyny pro náležitou péči do 26. července 2027. Současně s tím by se den použitelnosti směrnice (EU) 2024/1760 pro všechny společnosti měl odložit na 26. července 2029. Tento dvouletý interval by měl společnostem poskytnout dostatek času na to, aby při provádění opatření náležité péče zohlednily praktické pokyny a osvědčené postupy obsažené v pokynech Komise.

(47)

Ustanovení směrnice (EU) 2024/1760 o transformačním plánu pro zmírňování změny klimatu se považují za nepřiměřená, a to zejména z důvodu administrativní zátěže pro společnosti a orgány dohledu, a mohla by vést k právní nejistotě. Tato ustanovení je nutné zrušit, aby se zjednodušily povinnosti a podpořilo cílenější a účinnější provádění uvedené směrnice.

(48)

Ustanovení čl. 27 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1760 vyžaduje, aby členské státy stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce. Ustanovení čl. 27 odst. 2 uvedené směrnice vyžaduje, aby členské státy při rozhodování o tom, zda uložit sankce, a – jsou-li uloženy – případném určování jejich povahy a odpovídající úrovně náležitě zohlednily řadu faktorů, které určují závažnost porušení předpisů a polehčující nebo přitěžující okolnosti. Ustanovení čl. 27 odst. 4 uvedené směrnice vyžaduje, aby členské státy při ukládání peněžitých sankcí vycházely z čistého celosvětového obratu dotčené společnosti. Tento požadavek se však jeví jako zbytečný a mohl by být nesprávně vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby peněžité sankce výhradně nebo převážně vycházely z čistého celosvětového obratu. Namísto toho jsou orgány dohledu v souladu s požadavkem, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, povinny náležitě zohlednit čistý celosvětový obrat - nebo v případě společností patřících do skupiny čistý konsolidovaný celosvětový obrat nejvyšší mateřské společnosti - spolu s řadou faktorů stanovených v čl. 27 odst. 2 uvedené směrnice. Požadavek zakládat peněžité sankce na čistém celosvětovém obratu by proto měl být zrušen. Naopak v zájmu zajištění rovných podmínek v celé Unii a v souladu s cílem harmonizace by členské státy měly mít povinnost stanovit jednotnou horní hranici peněžitých sankcí ve výši 3 % čistého celosvětového obratu. Uplatňování této horní hranice na společnosti patřící do skupin by mělo být vyjasněno. Komise by kromě toho za účelem zvýšení soudržnosti postupů prosazování práva v celé Unii měla ve spolupráci s členskými státy vypracovat pokyny, které orgánům dohledu pomohou při určování výše sankcí.

(49)

Aby byla lépe naplněna zásada subsidiarity, měl by být zrušen zvláštní celounijní režim odpovědnosti, který je v současné době stanoven ve směrnici (EU) 2024/1760. Zároveň by členské státy měly mít v rámci mezinárodního práva i práva Unie povinnost zajistit, aby oběti nepříznivých dopadů měly účinný přístup ke spravedlnosti, a zaručit jejich právo na účinnou právní ochranu, jak je zakotveno v čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 9 odst. 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Členské státy by proto měly zajistit, aby v případě, že je společnost shledána odpovědnou za nedodržení požadavků náležité péče stanovených ve směrnici (EU) 2024/1760 a toto nedodržení požadavků způsobilo škodu, měly oběti možnost získat odškodnění v plné výši. Toto odškodnění by mělo být poskytnuto v souladu se zásadami účinnosti a rovnocennosti. Vzhledem k rozdílným pravidlům a tradicím, které existují na vnitrostátní úrovni, pokud jde o povolování zástupných žalob, by zvláštní požadavek stanovený v tomto ohledu ve směrnici (EU) 2024/1760 měl být zrušen. Zrušením tohoto požadavku není dotčeno jakékoli ustanovení platných vnitrostátních právních předpisů, které umožňuje odborové organizaci, nevládní organizaci na ochranu lidských práv nebo životního prostředí, jiné nevládní organizaci nebo vnitrostátní instituci na ochranu lidských práv podat žalobu k vymáhání práv údajně poškozené strany nebo podpořit takovou žalobu podanou přímo touto stranou. Kromě toho by měl být ze stejného důvodu zrušen požadavek, aby členské státy zajistily, aby pravidla odpovědnosti byla povinně uplatňována v případech, kdy právem rozhodným pro nároky za tímto účelem není vnitrostátní právo členského státu. Zrušením tohoto požadavku není omezena možnost členských států stanovit, že ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice (EU) 2024/1760, jsou imperativními ustanoveními podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (14) v případech, kdy právem rozhodným pro nároky za tímto účelem není vnitrostátní právo členského státu.

(50)

Ustanovení čl. 36 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1760 vyžaduje, aby Komise do 26. července 2026 předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o nutnosti stanovit další požadavky náležité péče v oblasti udržitelnosti přizpůsobené regulovaným finančním podnikům, pokud jde o poskytování finančních služeb a investičních činností, a o variantách takovýchto požadavků náležité péče a jejich dopadech. Jelikož lhůta pro tento přezkum neponechává dostatek času na zohlednění zkušeností s nově zavedeným obecným rámcem náležité péče, měla by být ustanovení směrnice (EU) 2024/1760 týkající se přezkumu a podávání zpráv změněna.

(51)

Lhůta pro provedení by měla být prodloužena o jeden rok a data, od nichž mají členské státy směrnici (EU) 2024/1760 používat, by měla být sjednocena pro všechny společnosti spadající do působnosti uvedené směrnice, aby měly společnosti více času připravit se na plnění požadavků uvedené směrnice. Kromě toho by mělo být změněno několik dalších dat v uvedené směrnici, aby odrážela tento odklad o jeden rok, jakož i odklad stanovený ve směrnici (EU) 2025/794.

(52)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu či účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(53)

Směrnice 2006/43/ES, 2013/34/EU, (EU) 2022/2464 a (EU) 2024/1760 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1)

V článku 3 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

2)

V čl. 24b odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokud ověření zprávy o udržitelnosti provádí auditorská společnost, členské státy zajistí, aby tato auditorská společnost určila alespoň jednoho klíčového partnera pro udržitelnost, jenž musí splňovat alespoň podmínky stanovené v článku 4 a článcích 6 až 12 a být schválen jako statutární auditor v dotyčném členském státě. Tento klíčový partner pro udržitelnost může být klíčovým auditorským partnerem nebo jedním z nich. Auditorská společnost poskytne klíčovému partnerovi pro udržitelnost potřebné prostředky a pracovníky, kteří mají nezbytné pravomoci a schopnosti k řádnému vykonávání svých povinností.“

3)

V článku 26a se odstavec 3 nahrazuje tímto:

4)

Článek 45 se mění takto:

5)

V čl. 48a odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle čl. 26a odst. 3 je svěřena Komisi na dobu neurčitou.“

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

V článku 3 se odstavec 13 nahrazuje tímto:

3)

V čl. 19 odst. 1 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Podniky, které k rozvahovému dni překračují čistý obrat 450 000 000 EUR a průměrný počet 1 000 zaměstnanců během účetního období, uvedou informace o klíčových nehmotných zdrojích a vysvětlí, jak obchodní model podniku zásadně závisí na těchto zdrojích a jak jsou tyto zdroje pro daný podnik zdrojem tvorby hodnoty.“

4)

Článek 19a se mění takto:

5)

Článek 29a se mění takto:

6)

Článek 29b se mění takto:

7)

Článek 29c se zrušuje.

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*4)  Doporučení Komise (EU) 2025/1710 ze dne 30. července 2025 o dobrovolném standardu pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky (Úř. věst. L, 2025/1710, 5.8.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reco/2025/1710/oj).“ "

9)

Článek 29d se nahrazuje tímto:

(*5)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 ze dne 17. prosince 2018, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES, pokud jde o regulační technické normy specifikace jednotného elektronického formátu pro podávání zpráv (Úř. věst. L 143, 29.5.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2019/815/oj).“ "

10)

Vkládá se nová kapitola, která zní:

11)

V článku 33 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

12)

Článek 34 se mění takto:

13)

V článku 40a se odstavec 1 mění takto:

14)

Článek 49 se mění takto:

1)

V článku 5 se odstavec 2 mění takto:

2)

V článku 6 se odstavec 1 mění takto:

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

V článku 3 se odstavec 1 mění takto:

4)

Článek 4 se nahrazuje tímto:

5)

Článek 6 se mění takto:

6)

Článek 8 se mění takto:

7)

V článku 9 se doplňuje nový odstavec, který zní:

8)

V článku 10 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

9)

V článku 11 se odstavec 7 nahrazuje tímto:

10)

V článku 13 se odstavec 3 mění takto:

11)

Článek 15 se nahrazuje tímto:

12)

V článku 16 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

13)

Článek 17 se mění takto:

14)

Článek 18 se nahrazuje tímto:

15)

Článek 19 se mění takto:

16)

Článek 22 se zrušuje.

17)

Článek 24 se mění takto:

18)

V článku 25 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

19)

V článku 27 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

20)

Článek 29 se mění takto:

21)

Článek 36 se mění takto:

22)

V článku 37 se odstavec 1 nahrazuje tímto: