(EU) 2025/2153Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/2153 ze dne 22. října 2025 o uložení konečného antidumpingového cla, o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz šroubů bez hlav pocházejících z Čínské lidové republiky a o uložení konečného antidumpingového cla na evidovaný dovoz šroubů bez hlav pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 17. října 2024 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu šroubů bez hlav pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“) na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu podaného dne 2. září 2024 Evropským institutem pro průmyslové spojovací prostředky (dále jen „žadatel“ nebo „EIFI“). Podnět byl podán jménem odvětví Unie vyrábějícího šrouby bez hlav ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Komise rozhodla prováděcím nařízením Komise (EU) 2025/141 (3) (dále jen „nařízení o celní evidenci“) o celní evidenci dovozu dotčeného výrobku.

(4)

V souladu s článkem 19a základního nařízení Komise dne 19. května 2025 poskytla stranám souhrn navrhovaných cel a podrobné údaje o výpočtu dumpingových rozpětí a rozpětí dostatečných k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se během tří pracovních dnů vyjádřily k přesnosti výpočtů. K přesnosti výpočtů nebyly obdrženy žádné připomínky.

(5)

Dne 16. června 2025 uložila Komise prozatímní antidumpingové clo na dovoz šroubů bez hlav pocházejících z Čínské lidové republiky prováděcím nařízením Komise (EU) 2025/1189 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“).

(6)

Po uložení prozatímních opatření předložily připomínky k prozatímním zjištěním ve lhůtě stanovené v čl. 2 odst. 1 prozatímního nařízení následující strany:

(7)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta příležitost ke slyšení. PROBĚHLO slyšení s dovozcem – společností Pretec AB.

(8)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Při formulování konečných zjištění zvážila Komise připomínky podané zúčastněnými stranami a v odůvodněných případech své předběžné závěry revidovala.

(9)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz šroubů bez hlav pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta příležitost ke slyšení. PROBĚHLO slyšení s institutem EIFI a se sdružením EFDA.

1.5.   Tvrzení k zahájení

(10)

V souvislosti se zahájením nebyla obdržena žádná tvrzení. Byl proto potvrzen závěr 6. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(11)

Po poskytnutí prozatímních informací institut EIFI tvrdil, že ne všichni čínští vyvážející výrobci, kteří se přihlásili do výběru vzorku, byli skutečnými výrobci šroubů bez hlav.

(12)

Ačkoli Komise ze seznamu připojeného k prozatímnímu nařízení již vyloučila některé společnosti, které se přihlásily a u nichž zjistila, že nejsou skutečnými vyvážejícími výrobci, provedla v reakci na podání institutu EIFI dodatečné kontroly. Požádala všechny spolupracující čínské společnosti, aby předložily svou obchodní licenci a stanovy a v případě potřeby další důkazy prokazující, že jsou skutečnými vyvážejícími výrobci dotčeného výrobku. Společnosti, které neodpověděly, byly informovány, že Komise považuje neodpovězení za nedostatečnou spolupráci podle článku 18 základního nařízení. Seznam spolupracujících vyvážejících výrobců byl odpovídajícím způsobem revidován.

(13)

Nebyly obdrženy žádné další připomínky týkající se výběru vzorku. Závěry 7. až 16. bodu odůvodnění prozatímního nařízení byly proto potvrzeny.

(14)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2023 do 30. června 2024 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2021 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(15)

Výrobkem, který je předmětem šetření, jsou šrouby a svorníky (maticové šrouby), též s jejich maticemi nebo podložkami, bez hlav, ze železa nebo oceli, jiné než nerezavějící, bez ohledu na pevnost v tahu, s výjimkou vrtulí do pražců a ostatních vrutů do dřeva, háků se závitem a šroubů s okem, závitořezných šroubů a šroubů a svorníků pro upevňování konstrukčních materiálů železničních tratí.

(16)

Dotčeným výrobkem je výrobek, který je předmětem šetření, pocházející z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů 7318 15 42 a 7318 15 48 .

(17)

Dovozce, společnost Pretec AB, tvrdil, že žárově pozinkované tyče pro strukturální infrastrukturu (dále jen „tyče pro strukturální infrastrukturu“) o délce 5,8 m by měly být vyloučeny z definice výrobku v rámci tohoto šetření, protože představují samostatný výrobek z těchto důvodů:

(18)

Komise uvedla, že pokud jde o chemické a fyzikální odlišnosti, žárovým pozinkováním vzniká ve srovnání s elektrolytickým pokovením (5–20 μm) silnější zinkový povlak (45–215 μm). Mělo se však za to, že tloušťka galvanického pokovení a délka tyčí pro strukturální infrastrukturu je odrazem specifického použití výrobku spadajícího pod stejnou definici výrobku, a nikoliv pod definici jiného výrobku.

(19)

Pokud jde o tvrzení technické povahy a tvrzení o konečném použití, Komise zjistila, že tyče pro strukturální infrastrukturu se používají ve stejných odvětvích jako jiné šrouby bez hlav, zejména ve stavebnictví, a proto v tomto odvětví přímo konkurují jiným šroubům bez hlav.

(20)

Důkazy poskytnuté institutem EIFI navíc prokazují stávající výrobní kapacity v oblasti zinkového povlaku v Unii v rozmezí od 100 000 do 300 000 MT/rok a v oblasti výroby tyčí do 6 metrů v rozmezí od 50 000 do 150 000 MT/rok. Komise zjistila, že jsou k dispozici i jiné výrobní metody týkající se ochrany oceli před korozí zejména v severských klimatických podmínkách.

(21)

Tvrzení, podle nějž by měly být vyloučeny žárově pozinkované tyče pro strukturální infrastrukturu o délce 5,8 m, bylo proto zamítnuto.

(22)

Po poskytnutí konečných informací společnost Pretec uvedla, že Komise řádně nezohlednila v celém rozsahu vědecké, technické a regulační důkazy poskytnuté společností Pretec, které podporují jedinečnost tyčí pro strukturální infrastrukturu, a že by Komise měla žádost společnosti Pretec o vyloučení tyčí pro strukturální infrastrukturu znovu zvážit a vyhovět jí. Kromě toho neexistence životaschopných alternativ v Unii a chybné důvody pro klasifikaci výrobků odůvodňují vyjmutí tyčí pro strukturální infrastrukturu z rozsahu šetření.

(23)

Společnost Pretec zejména tvrdila, že:

(24)

Komise uvedla, že při definování výrobku, který je předmětem šetření, se podnět výslovně zabýval protikorozními povlaky, včetně žárového pozinkování, které se týkají výrobků používaných ve venkovních stavbách, mostech a inženýrských stavbách vystavených náročným podmínkám, jako je vlhkost, sůl a extrémní povětrnostní podmínky. Podnět dále připouštěl, že tyče pro strukturální infrastrukturu jsou navzdory svému specifickému procesu galvanizace po funkční a technické stránce shodné s výrobky, jichž se týká toto šetření.

(25)

Komise zdůraznila, že podnět uváděl různé normy (ISO, EN, DIN), které vymezují mechanické a materiálové specifikace ocelových šroubů, včetně normy ISO 898, která upravuje mechanické vlastnosti oceli. Společnost Pretec sice upozornila na normy ISO, jako jsou ISO 10684 a ISO 1461, pro tyče pro strukturální infrastrukturu, ty však nevytvářejí samostatnou kategorii výrobků. Zvláštní norma ISO pouze odráží skutečnost, že tyče pro strukturální infrastrukturu mohou představovat nestandardizovanou variantu šroubů bez hlav, a nikoli zásadně odlišný výrobek pro účely tohoto šetření. Komise dále uvedla, že to, že se společnost Pretec spoléhá na technické požadavky, jako je rázová pevnost (27 Joulů při -20 °C) a soulad s kategoriemi korozní agresivity C3–C5, odpovídá širšímu rozsahu šetření, neboť tato kritéria jsou v souladu s obecnými zásadami odolnosti proti korozi a mechanických vlastností uvedenými v podnětu.

(26)

Rozsah tohoto šetření zahrnoval závitové tyče a šrouby bez hlav, včetně těch, které jsou určeny pro specializovaná použití, za předpokladu, že mají stejné fyzikální, technické a funkční vlastnosti. Existence závazných technických specifikací pro konkrétní projekty (např. AMA Anläggning, požadavky společností Vattenfall a Svenska Kraftnät) nepopírala zaměnitelnost tyčí pro strukturální infrastrukturu s jinými šrouby bez hlav, pokud splňovaly rovnocenná výkonnostní kritéria. Komise dále uvedla, že ačkoli tyče pro strukturální infrastrukturu mohou při určitých použití konkurovat výrobkům z nerezové oceli, podnět se takovou konkurencí výslovně zabývá a vyloučení nerezové oceli z šetření neodůvodňuje vyloučení tyčí pro strukturální infrastrukturu.

(27)

Komise uznala tvrzení společnosti Pretec, že tyče pro strukturální infrastrukturu nejsou zaměnitelné s menšími šrouby bez hlav z důvodu rozdílných rozměrů, nosnosti a technických požadavků. Šrouby, bez ohledu na jejich rozměry, však často odpovídají standardním technickým zásadám a mohou plnit podobné mechanické funkce (např. přenášení zatížení, upevnění) v různých aplikacích, pokud splňují příslušná pevnostní a bezpečnostní kritéria. Komise nenalezla důkaz o tom, že by technické specifikace tyčí pro strukturální infrastrukturu způsobovaly jejich jednoznačnou nezaměnitelnost s jinými výrobky spadajícími do rozsahu šetření. Navíc ačkoli společnost Pretec tvrdila, že výrobci v Unii nemají dostatečnou kapacitu pro dodávky tyčí pro strukturální infrastrukturu splňujících normy ISO, přílohy podnětu a další podání potvrdily existenci výrobní kapacity v Unii, pokud jde o žárově pozinkované závitové tyče splňující normy ISO a mající větší délku.

(28)

Na základě výše uvedených úvah dospěla Komise k závěru, že žádost společnosti Pretec o vyloučení tyčí pro strukturální infrastrukturu z rozsahu tohoto šetření je neopodstatněná, a proto ji zamítla. Definice výrobku, která je vymezena v podnětu a jeho přílohách (5), zahrnuje tyče pro strukturální infrastrukturu vzhledem k jejich technickým, funkčním a regulačním vlastnostem, které se překrývají s vlastnostmi jiných šroubů bez hlav.

(29)

Po uložení prozatímních opatření požádal institut EIFI Komisi, aby do rozsahu šetření zahrnula závitové tyče dovážené pod kódem TARIC 7308 90 98 90 (6) a používané u klecí pro kotevní šrouby, neboť tyto klece pro kotevní šrouby byly chybně zařazeny. Podle institutu EIFI by chybné zařazení umožnilo neoprávněný dovoz čínských závitových tyčí a narušilo by antidumpingová opatření. Podle institutu EIFI klec pro kotevní šrouby sestává především z vysokopevnostních šroubů (zařazených pod kód TARIC 7318 15 48 90), dvou ocelových desek (základové a rozvodné desky), matic, podložek a dalších drobných součástí, které se v současné době dovážejí v nesmontovaném stavu. Použití kódu 7308 90 98 90 pro klasifikaci klecí pro kotevní šrouby, které jsou vyrobeny ze závitových tyčí, by proto bylo nesprávné, protože tyče uvedené v popisu kódu nejsou spojovacími prvky (jako například závitové tyče), ale jednoduchými tyčemi bez závitu.

(30)

Definice výrobku byla vymezena v oznámení o zahájení. Na klece pro kotevní šrouby se podnět nevztahuje, a výrobní odvětví Unie tedy neposkytlo žádné důkazy o dumpingu a výsledné újmě, které by odůvodňovaly šetření. Tento argument byl proto zamítnut.

(31)

V návaznosti na poskytnutí konečných informací institut EIFI tvrdil, že cla by měla být uplatněna poměrně na podíl závitových tyčí obsažených ve výrobcích dovážených pod kódem KN 7308 90 98 (klece pro kotevní šrouby), neboť tyto závitové tyče spadají do rozsahu šetření. Institut EIFI objasnil, že klece pro kotevní šrouby, které sestávají především ze závitových tyčí, je třeba zařadit do kódu KN 7308 90 98 podle stávajících závazných informací o sazebním zařazení zboží (7). Dotyčná strana proto předložila důkaz, že závitové tyče představují většinu hmotnosti a hodnoty klece pro kotevní šrouby.

(32)

Podpůrně institut EIFI tvrdil, že Komise údajně pochybila, když zamítla žádost o rozšíření definice výrobku tak, aby zahrnovala kód KN 7308 90 98 , který by proto měl být zahrnut do antidumpingových opatření. Na podporu tohoto tvrzení strana uvedla antidumpingové šetření týkající se pytlů a sáčků (8), kde byly do rozsahu řízení později zahrnuty výrobky zařazené pod kódy KN, na které se příslušné oznámení o zahájení řízení původně nezaměřovalo.

(33)

Závitové tyče montované do klecí pro kotevní šrouby nebyly v rámci podnětu určeny jako výrobky, které jsou předmětem tohoto šetření. Výrobní odvětví Unie proto nepředložilo žádné důkazy o dumpingu nebo újmě, které by odůvodňovaly zahájení šetření u závitových tyčí montovaných do klecí pro kotevní šrouby. Kromě toho byly všechny zúčastněné strany požádány, aby do 10 dnů od zveřejnění oznámení o zahájení řízení předložily informace týkající se definice výrobku. Žádná taková žádost nebyla ve stanovené lhůtě předložena a nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval, že by měly závitové tyče v klecích pro kotevní šrouby spadat pod popis výrobku uvedený v podnětu. Tyto závitové tyče proto nebyly zahrnuty do rozsahu ošetření a nebyly o nich shromážděny a analyzovány žádné informace (včetně objemů a cen dovozu z dotčené země, podílů na trhu, všech dalších relevantních ukazatelů újmy, následného použití a situace těchto uživatelů atd.). I když se tato strana odvolávala na šetření týkající se pytlů a sáčků (9), kde byly výrobky, které původně nebyly předmětem šetření, později zahrnuty na základě toho, že vyhovovaly popisu výrobku, v tomto případě bylo zjištěno, že je tomu jinak. V tomto šetření závitové tyče v klecích pro kotevní šrouby neodpovídaly popisu výrobku uvedenému v podnětu, a proto se na ně toto šetření nevztahovalo. Tvrzení této strany bylo proto zamítnuto.

(34)

Dovozce (společnost Kohlhage) požádal Komisi, aby zvážila rozlišení mezi různými výrobky a výrobními metodami, a tvrdil, že některé výrobky vyžadují další kroky, jako je tažení drátu, tváření šroubu za studena, částečné závitování šroubu, opracování vlastních prvků na šroubu a také pokovení železa zinkem. Tyto výrobky se vyrábějí s podstatně vyššími náklady než závitové tyče a úchyty, které jsou podrobeny šetření, přestože jsou zařazeny pod stejný celní kód. Dovozce namítal, že tyto výrobky by měly být vyloučeny z definice výrobku, a tvrdil, že Komise nepředložila srovnávací výpočet ani důkazy o dumpingu pro tyto odlišné typy výrobků.

(35)

Skutečnost, že výrobek může být vyráběn různými výrobními postupy, není ze své podstaty pro vymezení definice výrobku, který je předmětem šetření, relevantní. V tomto případě byly další výrobní kroky, které dovozce uvedl, popsány již v původním podnětu. Šetření dále potvrdilo, že dovážené výrobky mají podobné fyzikální a technické vlastnosti a základní konečné použití. Specifické znaky odlišující výrobky, které jsou předmětem šetření (např. povlak a jiné varianty), jsou již zohledněny v typech výrobků vykázaných vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, pro které se vypočítává dumpingové rozpětí.

(36)

Kromě toho Komise provedla srovnání mezi jednotlivými typy výrobků na úrovni kontrolního čísla výrobku (PCN), které zahrnovalo hlavní vlastnosti jednotlivých typů výrobků, a tudíž by rozlišovalo mezi rozdíly týkajícími se nákladů a ceny různých typů výrobků.

(37)

Neexistuje proto žádný důvod, aby byly ze šetření vyloučeny typy výrobků vyráběných s výrazně vyššími náklady. Toto tvrzení bylo následně zamítnuto.

(38)

Komise neobdržela žádné připomínky k postupu určení běžné hodnoty v tomto případě podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(39)

Potvrzují se proto předběžná zjištění Komise uvedená v 32. až 44. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(40)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry uvedené v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení.

(41)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA zopakovaly svá tvrzení, že namísto Thajska měla být vybrána jako reprezentativní země Malajsie, a tvrdily, že i) údaje o dovozu z Malajsie jsou spolehlivější než údaje o dovozu z Thajska a že ii) určené malajské společnosti jsou ve srovnání s thajskými spolehlivější a reprezentativnější. Podrobná tvrzení jsou uvedena v oddílech 3.1.3 až 3.1.8 níže.

(42)

Skupina Brother Group a sdružení EFDA rovněž tvrdily, že pokud by Komise provedla posouzení úrovně a ochrany životního prostředí, ukázalo by se, že výsledky Thajska jsou méně příznivé než výsledky Malajsie.

(43)

Vzhledem k tomu, že Komise vybrala jako vhodnou reprezentativní zemi Thajsko, nebylo nutné provést takovéto posouzení podle poslední věty čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení.

(44)

Na základě výše uvedeného se proto potvrzují prozatímní zjištění Komise uvedená v 90. až 149. bodě odůvodnění.

(45)

Pokud jde o kvalitu údajů o dovozu výrobních činitelů, skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA zopakovaly tytéž argumenty předložené po zveřejnění dvou poznámek ke spisu o zdrojích pro stanovení běžné hodnoty a tvrdily, že kvalita snadno dostupných údajů o dovozu podle kódu HS pro Thajsko není vyšší než kvalita těchto údajů pro Malajsii a že by jako reprezentativní země měla být vybrána Malajsie. Strany nepředložily nové důkazy ani argumenty na podporu svých tvrzení, a proto byly potvrzeny důvody a závěry uvedené v 97. až 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a podání byla zamítnuta.

(46)

Skupina Brother Group a společnost Junyue tvrdily, že reprezentativní země by neměla být vybírána na základě toho, že je ze všech potenciálních zemí největším dovozcem hlavních výrobních faktorů z hlediska množství.

(47)

Komise při výběru reprezentativní země vycházela z vyváženého posouzení existence příslušných snadno dostupných údajů o hlavních surovinách, které bylo uvedeno ve 106. až 109. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise nezvažovala pouze absolutní objem dovozu, ale také existenci dovozu z Číny a zemí uvedených v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (10) a jejich dopad na průměrnou dovozní cenu. Toto tvrzení proto bylo zamítnuto.

(48)

Skupina Brother Group dále tvrdila, že skutečnost, že dovozní cena surovin z jiných zdrojů do země je obdobná dovozní ceně z Číny, sama o sobě neprokazuje, že je tato cena ovlivněna čínským dovozem. Vzhledem k tomu, že všechny tyto výrobní činitele jsou komoditními materiály pro výrobu oceli široce obchodovanými na světovém trhu, je běžné, že dovozní ceny do různých zemí nebo regionů jsou obdobné a srovnatelné.

(49)

Aby se zabránilo vlivu podstatných zkreslení způsobených Čínou v potenciální reprezentativní zemi, zvážila Komise možné účinky čínského dovozu do potenciální reprezentativní země. Jedním z prvků, které se berou v úvahu, je podobnost dovozních cen z jiných zdrojů než z Číny. Toto kritérium však není samostatné, ale musí být posuzováno v kombinaci se všemi ostatními skutečnostmi šetření. Komise toto tvrzení zamítla.

(50)

Po poskytnutí konečných informací skupina Brother Group a Junyue zopakovaly, že Komise vybrala reprezentativní zemi na základě selektivního výkladu dovozních statistik a přílišného spoléhání se na kritérium objemu dovozu. Toto tvrzení již bylo řešeno ve 47. až 49. bodě odůvodnění a nebyly předloženy žádné nové argumenty ani důkazy. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(51)

Skupina Chinafar Group tvrdila, že při výběru reprezentativní země by měl být prvotním hlediskem výrobní činitel dovážený pod kódem HS 7213 91 , protože se jedná o hlavní surovinu používanou při výrobě výrobku, který je předmětem šetření. Skupina Chinafar Group tvrdila, že jako reprezentativní země by měla být použita Malajsie, protože dovoz z Číny pod kódem HS 7213 91 představoval 30 % celkového dovozu tohoto výrobního činitele do Thajska, zatímco na celkový dovoz z Malajsie připadalo pouze 9 %.

(52)

Jak je uvedeno ve 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, u kódu HS 7213 91 byl celkový dovoz z nezkreslených zdrojů do všech tří původně vybraných zemích významný, přičemž Thajsko mělo nejvyšší absolutní množství dovozu z jiných zemí než z Číny a zemí uvedených v příloze I nařízení (EU) 2015/755. U tohoto kódu HS byla průměrná dovozní cena z jiných zdrojů jak v Thajsku, tak v Turecku přibližně o 2 % vyšší než dovozní cena z Číny a zemí uvedených v příloze I nařízení (EU) 2015/755, zatímco průměrná dovozní cena z jiných zdrojů do Malajsie byla o 5 % nižší než cena z Číny a zemí uvedených v příloze I nařízení (EU) 2015/755.

(53)

Na základě významného objemu dovozu z nezkreslených zdrojů a omezeného dopadu dovozu z Číny a zemí uvedených v příloze I nařízení (EU) 2015/755 na průměrnou dovozní cenu považovala Komise Thajsko za spolehlivou a reprezentativní referenční hodnotu pro tento výrobní činitel. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(54)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA zopakovaly svá tvrzení, že pokud by Thajsko zůstalo reprezentativní zemí, měla by být jako referenční země pro některé suroviny použita Malajsie a v každém případě by měl být vyloučen dovoz z Japonska do Thajska, a to vzhledem k tomu, že se jedná o speciální výrobky pro automobilový průmysl, které nejsou reprezentativní pro stanovení běžné hodnoty výrobku, který je předmětem šetření.

(55)

Skupina Brother Group a sdružení EFDA tvrdily, že dovozní ceny výrobních činitelů do Thajska, které lze zařadit pod kódy HS 7213 99 a 7214 99 , jsou vzhledem k vysokému podílu a vysokým cenám dovozu z Japonska nespolehlivé, a proto by se jako referenční země měla použít Malajsie nebo případně Turecko. Skupina Brother Group dále tvrdila, že dovozní cena pro kód HS 7213 99 byla výrazně vyšší než cena u kódu HS 7213 91 , přestože se tyto dva výrobní činitele lišily pouze s ohledem na příčný průměr tyčí, a výrazně vyšší než cena u kódu HS 7227 90 , což byla legovaná ocel. Podle toho, co je v odvětví veřejně známo, je legovaná ocel zpravidla dražší než nelegovaná ocel. Skupina Brother Group a sdružení EFDA dospěly k podobným závěrům u kódu HS 7214 99 v porovnání s kódem HS 7228 30 .

(56)

Za prvé, Komise již ve 132. až 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, proč nepovažuje za vhodné vyloučit z výpočtu referenční hodnoty dovoz z Japonska. Komise i přesto, že by někteří vyvážející výrobci zařazení do vzorku nevyráběli nebo neprodávali šrouby speciální jakosti, potvrdila své prozatímní zjištění, že žádná ze stran nepředložila důkaz o rozsahu japonského dovozu surovin určených k výrobě nestandardních šroubů pro specializovaná odvětví do Thajska, který by odůvodňoval vyloučení tohoto dovozu z referenčních hodnot pro suroviny.

(57)

Zadruhé Komise uvedla, že ceny mezi různými kódy HS nelze považovat za přímo srovnatelné z důvodu skladby výrobků v rámci těchto kódů. Rozdíl v dovozní ceně mezi kódy HS 7213 91 a 7213 99 se neomezoval pouze na příčný průměr, ale byl rovněž způsoben vyšším obsahem uhlíku a přítomností legujících prvků v kódu HS 7213 99 .

(58)

Skutečnost, že v rámci celního kódu byly některé suroviny lepší, a tudíž dražší jakosti, nepostačovala k tomu, aby byla zpochybněna spolehlivost referenční hodnoty.

(59)

Po poskytnutí konečných informací skupina Brother Group, společnost Junyue a sdružení EFDA zopakovaly, že referenční hodnoty pro některé suroviny pro výrobu oceli byly ovlivněny vysokými cenami dovozu z Japonska do Thajska určeného pro výrobu nestandardních šroubů speciální jakosti pro specializovaná odvětví.

(60)

Tvrdily, že to potvrzují statistické údaje zveřejněné samotnou Komisí, z nichž vyplývá, že značná část těchto surovin pocházejících z Japonska má podstatně vyšší ceny než suroviny z jiných zemí, a skutečnost, že v Thajsku jsou významně zastoupeni japonští výrobci spojovacích prostředků.

(61)

Skupina Brother Group rovněž uvedla, že čínští vyvážející výrobci výrobku, který je předmětem šetření, tyto drahé suroviny nepotřebovali, protože nerealizovali dodávky pro náročná konečná využití, jako jsou ta v automobilovém průmyslu nebo v odvětví ropy a zemního plynu.

(62)

Komise již ve 132. až 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla důvody, proč se rozhodla zahrnout japonský dovoz do výpočtu referenčních hodnot pro suroviny, a v tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové argumenty ani důkazy. Komise ve skutečnosti zjistila, že ve specializovaných odvětvích, zejména v automobilovém průmyslu, se mohou používat jak šrouby standardní, tak šrouby speciální jakosti, a šetření se v každém případě týkalo jak standardních, tak nestandardních šroubů. Navíc ačkoli byly k dispozici statistické údaje o celkovém dovozu z Japonska, nebyly předloženy žádné podstatné důkazy o konkrétním výskytu specializované oceli ve standardních nebo nestandardních šroubech.

(63)

Komise rovněž uvedla, že několik čínských vyvážejících výrobců, kteří předložili své obchodní licence a stanovy, mělo ve svém předmětu činnosti zařazenu výrobu spojovacích prostředků pro automobilový průmysl. Pokud jde vyvážející výrobce zařazené do vzorku, docházelo rovněž k výrobě vysoce odolných závitových tyčí pro specializovaná odvětví, jako jsou ropná pole a ropovody na moři, vybavení a údržba lodí a stavební inženýrství.

(64)

Skupina Brother Group zpochybnila tvrzení Komise, že rozdíl v dovozní ceně mezi kódy HS 7213 91 a 7213 99 nebyl způsoben pouze příčným průměrem, ale byl rovněž způsoben vyšším obsahem uhlíku a přítomností legujících prvků v kódu HS 7213 99 .

(65)

Skupina Brother Group tvrdila, že pokud by údajný obsah uhlíku nebo legujících prvků skutečně existoval a byl příčinou výrazně vyšší ceny skladby výrobků spadajících pod kód 7213 99 , pak by tato skutečnost sama o sobě způsobila, že by skladba výrobků nebyla reprezentativní pro druh materiálu, který čínští výrobci obvykle používali.

(66)

Zjištění Komise bylo založeno na důkazech shromážděných během inspekcí na místě v prostorách čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, konkrétně na certifikátech oceli uvádějících chemické složení různých surovin používaných čínskými vyvážejícími výrobci. Analýza certifikátů ukázala, že mezi surovinami pro výrobu oceli existují rozdíly, pokud jde o obsah uhlíku a přítomnost legujících prvků.

(67)

Tvrzení byla proto zamítnuta a vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzují se závěry 153. až 163. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(68)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Chinafar zopakovala své tvrzení, že referenční hodnota pro pracovní sílu by měla být vypočtena na základě ročních nákladů na pracovní sílu v reprezentativní zemi vydělených počtem hodin odpracovaných za rok ve skupině Chinafar, a nikoli v reprezentativní zemi.

(69)

Komise ve 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila důvody pro výpočet referenční hodnoty práce a důvody, proč odmítla přístup navržený skupinou Chinafar. Skupina Chinafar však na podporu svého tvrzení nepředložila žádné další argumenty ani důkazy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(70)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy další připomínky, potvrzují se závěry 165. až 169. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(71)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Brother a sdružení EFDA tvrdily, že nezkreslené náklady na elektřinu byly vypočteny chybně. Tvrdily, že Komise i) nesprávně použila doplatek na základě úpravy ceny energie jako index pro úpravu směrem nahoru namísto toho, aby jeho absolutní hodnotu přičetla k základnímu poplatku, ii) nesprávně klasifikovala období paušální sazby jako období špičkového zatížení a iii) dvakrát započítala poplatek za služby a poplatky za odběr.

(72)

Po posouzení těchto tvrzení Komise dvě z těchto tvrzení uznala, a to tvrzení týkající se i) použití doplatku na základě úpravy ceny energie a iii) dvojího započítání poplatku za služby a poplatků za odběr. Komise proto revidovala referenční hodnotu pro elektřinu.

(73)

Komise odmítla tvrzení, že klasifikace období paušální sazby jako období sazby při špičkovém zatížení byla chybná. Ve skutečnosti čínští výrobci vykázali svou spotřebu elektřiny v pěti různých kategoriích sazeb: základní, paušální, ve špičce, nízká a vysoká. V reprezentativní zemi však existují pouze dvě různé kategorie sazeb za elektřinu v závislosti na době spotřeby: ve špičce a mimo špičku. Komise ve své klasifikaci uvedla, že průměrná paušální sazba uvedená čínskými výrobci se více podobá sazbám ve špičce, a proto použila jako referenční hodnotu pro spotřebu, která byla vykázaná jako základní, paušální, ve špičce a vysoká, sazby ve špičce v reprezentativní zemi a jako referenční hodnotu pro spotřebu vykázanou jako nízkou použila sazby mimo špičku. Skupina Brother Group nepředložila žádné důkazy podporující tvrzení, že by se paušální spotřeba měla považovat za spotřebu mimo špičku, a nikoli za spotřebu ve špičce. Proto bylo považováno za vhodnější klasifikovat paušální sazbu jako sazbu ve špičce.

(74)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry 175. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(75)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry 176. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA zopakovaly, že určené malajské společnosti jsou ve srovnání s thajskými spolehlivější a reprezentativnější.

(77)

Pokud jde o reprezentativnost malajských společností, Komise již ve 143. a 144. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, proč podle ní představují dvě ze tří malajských společností spolehlivější a reprezentativnější referenční hodnoty než thajské společnosti.

(78)

Po uložení prozatímních opatření skupina Brother Group, společnost Junyue a skupina Chinafar Group tvrdily, že Komise se dopustila chyby, když vyloučila malajskou společnost Tong Herr Fasteners Co. Sdn. Bhd. (dále jen „Tong Herr“) jako vhodnou společnost. Společnost Junyue tvrdila, že z výsledovky společnosti Tong Herr vyplývá, že společnost byla v roce 2024 zisková, zatímco skupina Brother Group tvrdila, že Komise mohla vycházet pouze z jednoho ze dvou finančních roků, které se překrývaly s obdobím šetření.

(79)

Komise uvedla, že společnost Junyue předložila výsledovku za společnost Tong Herr Resources Bhd., a nikoli za společnost Tong Herr – divizi skupiny vyrábějící spojovací prostředky. V důsledku toho nelze tyto informace použít jako důkaz, který prokazuje, že divize byla v roce 2024 zisková.

(80)

Tvrzení, že určené malajské společnosti jsou ve srovnání s thajskými spolehlivější a reprezentativnější, bylo proto zamítnuto.

(81)

Po zveřejnění prozatímního nařízení skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA tvrdily, že thajská referenční hodnota pro prodejní, správní a režijní náklady a zisky je nepřiměřeně vysoká, protože Komise vycházela pouze ze dvou společností, Sanwa Iron (Thailand) Company Ltd. a Thai Meira Co, Ltd., a protože tento vzorek byl ovlivněn nepřiměřenou ziskovou marží druhé jmenované společnosti, která nebyla reprezentativní pro běžnou úroveň zisku v odvětví výroby spojovacích prostředků.

(82)

Skupina Chinafar Group a společnost Junyue zopakovaly své připomínky z prozatímní fáze, že tento nereprezentativní vysoký zisk je způsoben obchodním modelem společnosti Thai Meira zaměřeným na výrobu specializovaných špičkových spojovacích prostředků. Uvedly rovněž, že šrouby bez hlav představují pouze malý podíl výroby společnosti Thai Meira, což způsobilo, že společnost nebyla vhodná pro výpočet referenční hodnoty pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.

(83)

Zaprvé, Komise již ve 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že neexistují žádné důkazy, které by prokázaly, že ziskovost prodeje ve specializovaných odvětvích byla vyšší než ziskovost prodeje do jiných odvětví.

(84)

Za druhé, Komise nemohla určit žádnou společnost, která by vyráběla výhradně výrobek, který je předmětem šetření, a proto se musela uchýlit ke společnostem vyrábějícím širší sortiment výrobků, včetně výrobku, který je předmětem šetření. To se týkalo společnosti Thai Meira a všech ostatních výrobců v Thajsku i v Malajsii. Skutečnost, že společnost Thai Meira vyráběla jiné výrobky než výrobek, který byl předmětem šetření, neovlivnila její vhodnost jakožto reprezentativní společnosti pro stanovení referenční hodnoty pro zisky a prodejní, správní a režijní náklady. Toto tvrzení bylo zamítnuto.

(85)

Skupina Chinafar Group tvrdila, že thajská společnost S. J. Screws Co. Ltd. byla považována za reprezentativní společnost v předchozím antidumpingovém šetření týkajícím se některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli, které jsou podobným výrobkem jako dotčený výrobek.

(86)

Období šetření týkající se některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Číny trvalo od 1. července 2019 do 30. června 2020. Veškerá zjištění v tomto případě předcházela období posuzovanému v tomto šetření. Komise při současném šetření zjistila, že společnost S. J. Screws Co. Ltd. byla obchodníkem, a nikoli výrobcem výrobku, který je předmětem šetření, a proto nemohla být brána v úvahu při stanovení referenční hodnoty pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.

(87)

Skupina Chinafar Group, společnost Junyue, skupina Brother Group a sdružení EFDA tvrdily, že Komise by měla alespoň zvýšit počet thajských společností zařazených do souboru společností použitých pro výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, aby se zvýšila jeho reprezentativnost a spolehlivost.

(88)

Společnost Junyue předložila snadno dostupné informace o dalších devatenácti thajských společnostech získané z databáze datového skladu thajského ministerstva pro rozvoj podnikání (11), která poskytovala veřejně dostupné informace o společnostech v Thajsku.

(89)

Skupina Brother Group a sdružení EFDA navrhly zařadit další dvě společnosti: Tycoon Worldwide Group a Thaisin Metal Industries Co., Ltd.

(90)

Sdružení EFDA a skupina Chinafar Group požádaly Komisi, aby znovu zvážila pět společností, které již byly určeny ve 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Napadly rozhodnutí Komise vyloučit tyto společnosti na základě jejich nízké úrovně zisku. Podle jejich názoru bylo toto rozhodnutí svévolné a neodůvodněné.

(91)

Po provedení analýzy snadno dostupných finančních údajů společností navržených čínskými vývozci Komise přijata tvrzení, pokud jde o zvýšení počtu thajských společností, které mají být zařazeny do souboru společností, jež se mají použít pro výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. V důsledku toho Komise zařadila tři další společnosti, Thaisin Metal Industries Co., Ltd., Boonsan Fastener Limited Partnership a Yahata Fastener Thai Co., Ltd., které splňovaly stejná kritéria jako společnosti Sanwa Iron (Thailand) Company Ltd. a Thai Meira Co, Ltd., jež byly vybrány na základě stejných kritérií.

(92)

Komise nevzala v úvahu ostatní společnosti navržené společností Junyue, a to z následujících důvodů:

(93)

Komise potvrdila rozhodnutí nezařadit skupinu Tycoon Worldwide Group, protože její vážený průměrný zisk za roky 2023 a 2024 představoval ztrátu.

(94)

Komise potvrdila své rozhodnutí vyloučit pět společností uvedených ve 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení na základě jejich nízké úrovně zisku (0,35 % až 1,31 %), která nebyla považována za přiměřenou úroveň zisku podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, vzhledem k tomu, že tyto společnosti fungovaly na hranici rentability.

(95)

V důsledku toho prodejní, režijní a správní náklady vyjádřené jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a použité na nezkreslené výrobní náklady vzrostly z 8 % na 9,6 %. Zisk vyjádřený jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a použitý na nezkreslené výrobní náklady klesl z 21,2 % na 14,8 %.

(96)

Po poskytnutí konečných informací skupina Brother Group a společnost Junyue zopakovaly tvrzení, že určené malajské společnosti jsou spolehlivější a reprezentativnější než společnosti z Thajska. Nesouhlasily s rozhodnutím Komise vyloučit společnost Tong Herr. Skupina Brother Group předložila výsledovku této společnosti za rok 2024, která uvádí kladný vážený průměrný zisk za roky 2023 a 2024. Společnost Junyue rovněž tvrdila, že Komise ve své analýze zcela ignorovala dvě další malajsijské společnosti, Chin Well a Sanwa Iron (Malaysia).

(97)

Komise zjistila, že výsledovky společnosti Tong Herr v letech 2023 a 2024 zahrnovaly určitou částku ostatních příjmů, konkrétně jiných příjmů než příjmů z prodeje. Komise obvykle tuto složku příjmů při výpočtu poměrů zisku a prodejních, správních a režijních nákladů nezohledňuje. Vyjmutí ostatních příjmů z výpočtu by vedlo ke ztrátě v obou letech.

(98)

Komise ve 144. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla důvody, proč nepovažuje společnost Chin Well za spolehlivější a reprezentativnější pro stanovení poměrů prodejních, správních a režijních nákladů a zisku než thajské společnosti.

(99)

Ačkoli by mohla být společnost Sanwa Iron (Malajsie) považována za vhodnou společnost, Komise dospěla k závěru, že širší soubor thajských společností uvedený v 91. bodě odůvodnění poskytuje spolehlivější a reprezentativnější soubor údajů než malajské společnosti.

(100)

Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(101)

Skupina Brother Group a společnost EFDA nesouhlasily s rozhodnutím Komise vyloučit některé společnosti z důvodu, že nevyrábějí výrobek, který je předmětem šetření. Tyto společnosti vyráběly výrobky spadající do širší kategorie spojovacích prostředků; navíc žádná z vybraných společností nevyráběla výlučně výrobek, který je předmětem šetření, ale vyráběla i širokou škálu výrobků.

(102)

Společnost Junyue rovněž tvrdila, že vyloučení některých společností na individuálním základě bylo neopodstatněné. Podání společnosti Junyue v prozatímní fázi vycházelo ze souhrnných údajů reprezentujících thajské odvětví spojovacích prostředků jako celek. Společnost Junyue tvrdila, že případné anomálie, jako je nízká úroveň zisku nebo příliš vysoké poměry prodejních, správních a režijních nákladů, byly vyrovnány agregací údajů.

(103)

Společnost Junyue dále tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné odůvodnění pro vyloučení společností na základě databáze Orbis nebo jejich internetových stránek, neboť v obecném informačním dokumentu chyběly pro toto rozhodnutí podpůrné důkazy.

(104)

Za prvé, Komise konstatovala, že použití souhrnných údajů o výrobním odvětví nevylučuje nutnost provést individuální posouzení konkrétní výroby a finanční situace každé společnosti ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření, neboť tyto údaje jsou k dispozici. Toto individuální posouzení bylo zásadní pro určení, zda je společnost vhodná pro zařazení do souboru společností pro stanovení poměrů zisku a prodejních, správních a režijních nákladů.

(105)

Za druhé, informace z databáze Orbis byly snadno dostupné a podobné údaje bylo možné získat také ze snadno dostupné databáze Thai Data Warehouse. Kromě toho byly informace získané z internetových stránek (16) týkající se společností vyloučených z výběru podle bodu 4 92. bodu odůvodnění tohoto nařízení rovněž snadno dostupné a neprokazovaly výrobu výrobku, který je předmětem šetření. V případě společnosti Mongkol Fasteners & Parts Co., Ltd. (17), nemohla Komise na základě dostupných informací dospět k závěru, že se jedná o skutečného výrobce.

(106)

Komise proto dospěla k závěru, že zúčastněné strany měly přístup k potřebným důkazům. Společnost Junyue navíc nepředložila žádný argument, který by změnil závěry Komise uvedené v 91. až 95. bodě odůvodnění.

(107)

Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(108)

Po zveřejnění prozatímního nařízení předložil institut EIFI připomínky, ve kterých souhlasil s metodikou použitou Komisí pro stanovení dumpingových rozpětí. Institut EIFI však rovněž tvrdil, že po období šetření vývozní ceny čínského vyvážejícího výrobce klesly, a požadoval, aby byly pro nové posouzení dumpingových rozpětí použity údaje z období po období šetření.

(109)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Jak je stanoveno v čl. 6 odst. 1 základního nařízení, šetření se musí týkat jak dumpingu, tak újmy, které musí být prošetřeny současně, přičemž pro účely reprezentativního zjištění musí být vybráno období šetření. Třetí pododstavec téhož článku dále uvádí, že k informacím, které se týkají období následujícího po období šetření, se zpravidla nepřihlíží. Je třeba rovněž podotknout, že ceny se po skončení období šetření běžně pohybují směrem nahoru nebo dolů. Samotné změny cen proto nejsou dostatečným důvodem k prozkoumání údajů z období po období šetření. Vzhledem k tomu, že neexistoval žádný konkrétní důvod, proč by se Komise měla v tomto případě odchýlit od obecného pravidla čl. 6 odst. 1 a přihlížet k údajům z období po období šetření, byla žádost institutu EIFI shledána neopodstatněnou. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(110)

Po poskytnutí konečných informací institut EIFI zopakoval své připomínky, v nichž tvrdil, že navrhovaná antidumpingová cla neodrážejí úroveň dumpingu a měla by být opětovně posouzena na základě objemů dovozu a cen z období následujícího po období šetření. Institut EIFI rovněž tvrdil, že Komise nesplnila čl. 6 odst. 1 základního nařízení, když při stanovení výše antidumpingových cel neposoudila údaje týkající se období po skončení šetření.

(111)

Komise s tímto názorem nesouhlasila z důvodů, které již byly vysvětleny ve 109. bodě odůvodnění výše. Úroveň dumpingu se mimoto stanoví pro každého vyvážejícího výrobce, jehož se šetření týká, individuálně porovnáním jeho individuální běžné hodnoty s jeho vývozními cenami. Informace předložené institutem EIFI týkající se obecných výkyvů vývozních cen bez jakýchkoli podrobných informací o vývozních cenách vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, natož o jejich běžných hodnotách, v období po období šetření by tudíž v žádném případě nepostačovaly k opětovnému posouzení jejich dumpingových rozpětí. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(112)

Po zveřejnění prozatímního nařízení společnost Junyue zopakovala své tvrzení, že metodika použitá Komisí pro stanovení poměru prodejních, správních a režijních nákladů vede k nespravedlivému srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou, protože Komise při výpočtu poměru prodejních, správních a režijních nákladů neodečetla výdaje, jako jsou bankovní poplatky, úvěrové náklady, náklady na námořní dopravu a námořní pojištění, zatímco při výpočtu vývozní ceny společnosti Junyue tyto náklady odečetla. Toto tvrzení podpořila podobnými argumenty i skupina Chinafar.

(113)

Ačkoli společnost Junyue rovněž vysvětlila, proč nesouhlasí s odůvodněním Komise vysvětleným ve 190. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ani společnost Junyue, ani skupina Chinafar nepředložily žádné další důkazy na podporu svých tvrzení, a zejména nebyly k dispozici důkazy, které by prokazovaly, že prodejní, režijní a správní náklady thajských společností zahrnovaly náklady na dopravu u dodávek zákazníkům.

(114)

Komise měla za to, že běžná hodnota byla stanovena na obchodní úrovni odpovídající ceně ze závodu za použití výrobních nákladů spolu s částkami pro prodejní, režijní a správní a náklady a pro zisk, které byly považovány za přiměřené pro tuto obchodní úroveň. Proto nebylo nutné provádět žádné úpravy, aby byla běžná hodnota očištěna zpět na úroveň ceny ze závodu. Tato tvrzení byla proto zamítnuta a 188. a 193. až 197. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(115)

Po poskytnutí konečných informací společnost Junyue zopakovala své tvrzení týkající se srovnání mezi její běžnou hodnotou a vývozní cenou. Společnost Junyue dále tvrdila, že Komise by měla mít povinnost prokázat, že vypočtené referenční hodnoty pro běžnou hodnotu jsou stanoveny na obchodní úrovni odpovídající ceně ze závodu. Toto tvrzení bylo v podstatě stejné jako to, které již bylo vzneseno v návaznosti na druhou poznámku a řešeno ve 190. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a nebyly předloženy žádné nové argumenty ani důkazy. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(116)

Jak je popsáno v 72. a 91. bodě odůvodnění, v návaznosti na tvrzení zúčastněných stran Komise dumpingová rozpětí revidovala.

(117)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF (zahrnující náklady, pojištění a přepravu zboží) s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(118)

Pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, Komise vypočetla vážené průměrné dumpingové rozpětí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(119)

Jak je uvedeno v 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň spolupráce byla vysoká. Na základě toho měla Komise za to, že je vhodné stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce na úrovni jednotlivě zkoumané spolupracující společnosti zařazené do vzorku, která měla nejvyšší dumpingové rozpětí.

(120)

K definici výrobního odvětví Unie a výroby v Unii nebyly vzneseny žádné připomínky. Potvrzují se proto závěry 205. až 206. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(121)

Ke spotřebě v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky. Potvrzují se proto závěry 207. až 209. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(122)

K objemu dovozu z dotčené země a jeho podílu na trhu nebyly obdrženy žádné připomínky. Potvrzují se proto závěry 210. až 213. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(123)

Skupina Chinafar Group tvrdila, že nízké využití kapacity společností zařazených do vzorku uměle navyšovalo jednotkové výrobní náklady (v důsledku přidělení fixních nákladů) a vedlo k neúměrně vysokému rozpětí prodeje pod cenou. Společnost Chinafar proto požádala o přepočet využití kapacity v souladu se standardními metodikami odvětví s cílem řešit tyto obavy.

(124)

Komise uvedla, že rozpětí prodeje pod cenou vychází z údajů tří společností zařazených do vzorku, u nichž fixní náklady představují méně než 30 % celkových výrobních nákladů. Tento podíl fixních nákladů na celkových výrobních nákladech lze dokonce považovat za nízký ve vztahu k normám odvětví a údajům z odvětví souvisejícího s dotčeným výrobkem. Tvrzení, že nízké využití kapacity „uměle navyšuje“ náklady, bylo proto neopodstatněné, protože přidělení fixních nákladů použité pro výpočet rozpětí prodeje pod cenou zůstává v rámci přijatelných parametrů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(125)

Nebyly obdrženy žádné další připomínky týkající se cen dovozu z dotčené země, cenového podbízení a stlačování cen. Potvrzují se proto závěry 214. až 219. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(126)

K hospodářské situaci výrobního odvětví Unie nebyly obdrženy žádné připomínky. Potvrzují se proto závěry 220. až 254. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(127)

Jeden z dovozců, společnost Kohlhage, tvrdil, že výrobní odvětví Unie čelí problémům způsobeným vnějšími tlaky (geopolitické napětí, sankce a překážky obchodu) a neúspěchům vnitřní politiky (nedostatečná opatření na zvýšení produktivity), které vedly ke zvýšení inflace a výrobních nákladů. Tvrdil, že antidumpingová cla na tento výrobek by tyto systémové problémy neřešila a mohla by dále snížit produktivitu v odvětvích závislých na dováženém zboží a zhoršit inflaci.

(128)

Jak je však uvedeno ve 274. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, argument, že antidumpingová opatření brání výrobnímu odvětví Unie upravit ceny tak, aby odrážely vyšší náklady, je neopodstatněný. Bez dumpingového dovozu, který by vyvíjel tlak na snižování cen, by výrobní odvětví Unie mohlo nezávisle reagovat na podmínky na trhu. Tvrzení nebylo podloženo dalšími důkazy, které by prokázaly, jakým způsobem by antidumpingová cla zhoršila produktivitu nebo inflaci v navazujících odvětvích. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(129)

Žádné další připomínky ohledně příčinné souvislosti nebyly obdrženy. Potvrzují se proto závěry 255. až 275. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(130)

Institut EIFI tvrdil, že výše prozatímních cel dostatečně neřešila závažnost újmy způsobené dumpingovým dovozem a neomezila výrazný nárůst dumpingového dovozu, který po zahájení šetření nadále vyvíjel tlak na výrobní odvětví Unie, což se projevilo vzestupným trendem objemu dovozu a sestupným trendem průměrných dovozních cen. Požádal proto o opětovné posouzení výše cel, aby se plně zohlednily tyto změny po období šetření, a o aktualizaci výpočtu dumpingu porovnáním čínských cen CIF a cenových nabídek po období šetření s početně zjištěnou běžnou hodnotou s cílem určit, zda dumpingové rozpětí vypočtené pro období šetření zůstává za novějších tržních podmínek přiměřené.

(131)

Jak uvedl samotný institut EIFI, podle čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce základního nařízení se zpravidla nepřihlíží k informacím, které se týkají pozdějšího období. Pouhý výkyv v objemech dovozu a cenách po období šetření nepředstavoval okolnost, která by činila navrhované antidumpingové clo zjevně nepřiměřeným, zvláště když byl nárůst objemu dovozu z Číny posouzen pro účely výběru konečného cla se zpětnou působností i po období šetření, jak je uvedeno v oddíle 8.3 níže.

(132)

Komise proto toto tvrzení zamítla.

(133)

K úrovni opatření nebyly obdrženy žádné další připomínky. Závěry 276. až 284. bodu odůvodnění prozatímního nařízení byly proto potvrzeny.

(134)

Konečná úroveň dumpingového rozpětí a úroveň pro odstranění újmy pro spolupracující vyvážející výrobce a všechny ostatní společnosti je proto následující:

(135)

Úroveň pro odstranění újmy pro „ostatní spolupracující společnosti“ a pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z dotčené země“ je vymezena stejným způsobem jako dumpingové rozpětí pro tyto společnosti a pro tento dovoz, jak je uvedeno ve 118. bodě odůvodnění.

(136)

Jak je uvedeno v 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň spolupráce byla vysoká. Na základě toho měla Komise za to, že je vhodné stanovit dumpingové rozpětí a úroveň pro odstranění újmy pro nespolupracující vyvážející výrobce na úrovni jednotlivě zkoumané spolupracující společnosti zařazené do vzorku, která měla nejvyšší dumpingové rozpětí, resp. nejvyšší úroveň pro odstranění újmy.

(137)

Po poskytnutí konečných informací EIFI tvrdila, že sedmnáct společností uvedených v příloze nemělo být považováno za spolupracující, protože tyto společnosti poskytly dodatečné doklady, o které Komise požádala dne 19. června 2025, opožděně nebo v neúplné podobě.

(138)

Komise podání přezkoumala a konstatovala, že ačkoli některá podání byla doručena po původně stanovené lhůtě 26. června 2025, zpoždění nebo nedostatky nebyly natolik významné, aby tyto společnosti nemohly být považovány za spolupracující. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(139)

Po poskytnutí konečných informací poskytli požadované dodatečné doklady další tři čínští vyvážející výrobci. Komise přezkoumala předložené informace a rozhodla se zařadit tyto společnosti do přílohy. Komise zveřejnila pozměněnou přílohu dne 16. září 2025. Žádné připomínky nebyly obdrženy.

(140)

Na základě výše uvedeného posouzení by mělo být konečné antidumpingové clo stanoveno tak, jak je uvedeno níže, v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení:

(141)

Po poskytnutí prozatímních informací podpořil uložení opatření Evropský ocelářský svaz EUROFER, který zastupuje dodavatele ocelového podkladu válcovaných drátů používaného při výrobě šroubů.

(142)

Institut EIFI dále předložil několik podpůrných dopisů od různých subjektů z předcházejících a navazujících odvětví, které podporují uložení opatření.

(143)

Dovozce, společnost Pretec AB, tvrdil, že uložení antidumpingových cel by poškodilo severské dovozce a koncové uživatele kvůli nedostatku alternativních výrobků v Unii pro žárově pozinkovaných tyčí pro strukturální infrastrukturu o délce 5,8 m, což by zvýšilo náklady a ohrozilo infrastrukturní projekty.

(144)

Komise uvedla, že dovoz z jiných třetích zemí než Číny již v období šetření představoval 13 % trhu, přičemž cílem antidumpingových opatření je obnovit spravedlivou hospodářskou soutěž, nikoli zakázat čínský dovoz, a zajistit, aby byly k dispozici i alternativy. Kromě toho, jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění, důkazy předložené institutem EIFI potvrdily, že výrobci v Unii mají kapacitu vyrábět žárově pozinkované tyče pro strukturální infrastrukturu o délce až 6 metrů, ale i kapacitu v oblasti nanášení zinkových povlaků a jiných metod ochrany proti korozi, což je v přímém rozporu s tvrzením společnosti Pretec o nedostupnosti. Tyto skutečnosti prokazují, že existují životaschopné alternativy, které zmírňují potenciální narušení trhu.

(145)

Žádné další připomínky týkající se závěru ohledně zájmu Unie nebyly obdrženy. Potvrzují se proto závěry ohledně zájmu Unie v prozatímním nařízení.

(146)

Vzhledem k závěrům, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, úrovně opatření a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(147)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením měly činit:

(148)

Individuální sazby antidumpingového cla pro dotčené společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí tedy stav zjištěný během šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto sazby cla jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pochází z dotčené země a je vyráběn uvedenými právními subjekty. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, se tyto sazby nevztahují a měla by se na něj vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“.

(149)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Taková žádost musí být zaslána Komisi (18). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(150)

Aby se minimalizovalo riziko obcházení těchto opatření, které existuje vzhledem k rozdílu mezi celními sazbami, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud nebude taková faktura předložena, měl by dovoz podléhat antidumpingovému clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“.

(151)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(152)

Pokud by se zejména po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(153)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(154)

Vyvážející výrobci, kteří během období šetření nevyváželi dotčený výrobek do Unie, by měli mít možnost požádat Komisi, aby se na ně vztahovala sazba antidumpingového cla pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: i) dotčený výrobek nevyvážel v období šetření do Unie; ii) není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, který tak činil, a iii) vyvážel dotčený výrobek posléze nebo se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství výrobků do Unie.

(155)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány, a to až do výše stanovené tímto nařízením.

(156)

Jak je uvedeno v oddíle 1.2, Komise zavedla celní evidenci dovozu výrobku, který je předmětem šetření.

(157)

Během konečné fáze šetření byly údaje shromážděné v souvislosti s celní evidencí vyhodnoceny. Komise analyzovala, zda byla splněna kritéria podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení pro výběr konečného cla se zpětnou působností.

(158)

Kritéria pro případný výběr cla během období celní evidence jsou stanovena v čl. 10 odst. 4 základního nařízení.

(159)

Podmínka uvedená v čl. 10 odst. 4 písm. a) základního nařízení je splněna, neboť dovoz byl celně evidován v návaznosti na nařízení o celní evidenci a poté v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

(160)

Dovozci dostali příležitost vyjádřit své stanovisko v souladu s čl. 10 odst. 4 písm. b) základního nařízení po zveřejnění nařízení o celní evidenci i po zveřejnění prozatímního nařízení.

(161)

Proti celní evidenci nevznesly námitky žádné zúčastněné strany. K možnému uložení cel se zpětnou působností však byly obdrženy připomínky od sdružení EFDA a institutu EIFI. Institut EIFI vyjádřil svůj souhlas s výběrem cel během doby celní evidence.

(162)

Podle čl. 10 odst. 4 písm. c) základního nařízení musí platit, že „již dříve po delší období existoval dumping nebo dovozce o dumpingu věděl nebo měl vědět, pokud jde o rozsah dumpingu a předpokládanou nebo skutečnou újmu“. V daném případě se Komise domnívala, že dovozci o dumpingu věděli nebo měli vědět, pokud jde o rozsah dumpingu a údajnou nebo skutečnou újmu, od data zahájení šetření.

(163)

Oznámení o zahájení a nedůvěrná verze podnětu skutečně obsahovaly řadu prohlášení a důkazů, které podporovaly a uváděly rozsah údajného dumpingu a újmy, například v oddílech 3 a 4 oznámení o zahájení a v oddílech B a C.5 nedůvěrné verze podnětu. Komise byla proto toho názoru, že dovozci a uživatelé věděli nebo měli vědět o údajných dumpingových praktikách, rozsahu dumpingu a údajné újmě.

(164)

Sdružení EFDA však tvrdilo, že dovozci v Unii neměli historický základ, který by jim umožnil předjímat antidumpingová opatření vůči šroubům bez hlav, protože dotčené zboží obvykle vyžaduje dostatečnou dobu přípravy s ohledem na výrobu a dodání dotčeného výrobku, v délce až šest měsíců. Například dovoz do Evropy v období leden až březen 2025 byl objednán již v červenci 2024, tedy před zahájením šetření. Komise uvedla, že žádný doložený důkaz ve spisu k tomuto šetření nepotvrdil dobu přípravy takového dovozu v délce až šesti měsíců, v důsledku čehož je tento argument spekulativní a nepodložený faktickými údaji. Tento argument byl proto zamítnut.

(165)

Kromě toho je podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení nutné, aby „vedle výše dovozu, která způsobila újmu během šetřeného období, došlo k podstatnému zvýšení dovozu“, které s ohledem na čas a objem, jakož i další okolnosti, může vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla.

(166)

Kromě výše dovozu, která během období šetření způsobila újmu, analýza Komise již neprokázala žádné další podstatné zvýšení dovozu podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení.

(167)

Pro účely této analýzy Komise porovnala průměrné měsíční objemy dovozu dotčeného výrobku během období šetření s průměrnými měsíčními objemy dovozu a cenami po zahájení šetření (v období od listopadu 2024 do června 2025), přičemž rozlišovala mezi i) prvními celými měsíci po zahájení šetření do posledního celého měsíce, kdy byla zavedena celní evidence (listopad 2024 až leden 2025), a ii) prvními celými měsíci po zahájení šetření do posledního celého měsíce, kdy byla přijata prozatímní opatření (listopad 2024 až červen 2025).

Tabulka 1

Dovoz šroubů bez hlav z Číny

(168)

Průměrný měsíční objem dovozu z Číny během období šetření činil 9 360 tun. Průměrný měsíční objem dovozu z Číny v období začínajícím od prvního celého měsíce následujícího po zveřejnění oznámení o zahájení šetření v Úředním věstníku Evropské unie a končícím posledním celým měsícem předcházejícím poslednímu celému měsíci, kdy byla zavedena celní evidence (listopad 2024 – leden 2025) činil 13 458 tun, tj. o 44 % více než v období šetření. Při porovnání dovozu po období šetření se stejnými měsíci během období šetření (tj. listopad 2023 až leden 2024, s průměrným měsíčním objemem dovozu 8 768 tun) s cílem vyhnout se případným rozdílům v sezónnosti se měsíční průměr změnil ještě více, a to o 53 %.

(169)

Stejný trend lze pozorovat při porovnání dovozu během období šetření s obdobím po zahájení řízení až do posledního celého měsíce, kdy byla přijata prozatímní opatření.

(170)

Průměrný měsíční objem dovozu z Číny v období začínajícím od prvního celého měsíce následujícího po zveřejnění oznámení o zahájení šetření v Úředním věstníku Evropské unie a končícím posledním celým měsícem předcházejícím uložení prozatímních opatření (listopad 2024 – červen 2025) činil 13 427 tun, tj. o 43 % více než v období šetření. Při porovnání dovozu po období šetření se stejnými měsíci během období šetření (tj. od listopadu 2023 do června 2024 s průměrným měsíčním objemem dovozu 8 978 tun) se měsíční průměr zvýšil o 50 %.

(171)

Komise proto dospěla k závěru, že po zahájení šetření došlo k podstatnému zvýšení objemu dovozu.

(172)

Sdružení EFDA uvedlo, že pozorovaný nárůst objemu dovozu v prvních měsících roku 2025, zejména v lednu a únoru, odpovídá běžným sezónním vlivům v tomto odvětví, neboť společnosti obvykle snižují zásoby v listopadu a prosinci z důvodu řízení zásob na konci roku a následně doplňují zásoby v prvních měsících roku. Tento výkyv nesouvisí s antidumpingovým šetřením a odráží spíše běžné chování na trhu. Komise však tento argument odmítla, protože srovnávala i stejná období během období šetření a po něm, zejména první měsíce každého roku, a do srovnání se tudíž promítly sezónní vlivy.

(173)

Sdružení EFDA tvrdilo, že v období šetření byl zaznamenán neobvykle nízký objem dovozu z důvodu nadměrných zásob ve skladech Unie po pandemii, které byly způsobeny narušením dodavatelského řetězce a zpožděnými dodávkami, jež vedly k hromadění zásob. Následný nárůst dovozu po období šetření vypovídá spíše o korekci na trhu v důsledku návratu zásob na obvyklou úroveň, než aby byl projevem neobvyklého trendu. Komise tento argument odmítla, jelikož, jak je uvedeno ve 212. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, objem dovozu během období šetření ve srovnání s rokem 2023 vzrostl, přestože poptávka v Unii zůstala během období šetření nízká.

(174)

Komise dále uvedla, že průměrná cena dovozu po zahájení šetření klesla. Při porovnání i) prvního celého měsíce po zahájení šetření do posledního celého měsíce, kdy byla zavedena celní evidence, s průměrnou cenou v období šetření je patrný pokles ceny o 8,6 % z 1 213 EUR/t na 1 109 EUR/t a při porovnání ii) prvního celého měsíce po zahájení šetření do posledního celého měsíce, kdy byla přijata prozatímní opatření, s průměrnou cenou v období šetření je zjištěn pokles ceny o 9 % (z 1 213 EUR/t na 1 104 EUR/t).

(175)

Vzhledem k výše uvedenému Komise mohla dojít k závěru, že nárůst dovozu mohl vážně ohrozit nápravný účinek konečného antidumpingového cla, které má být uplatněno, ve smyslu čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení.

(176)

Komise proto dospěla k závěru, že všechny podmínky pro výběr se zpětnou působností nejsou splněny. Na dotčený výrobek, který byl předmětem celní evidence podle prováděcího nařízení (EU) 2025/141, je proto třeba uložit konečné antidumpingové clo.

(177)

Výše cla, které má být vybráno se zpětnou působností, by měla být stanovena na úrovni konečného cla uvedeného v čl. 1 odst. 2 níže.

(178)

Po poskytnutí konečných informací sdružení EFDA, podporované společností Junyue a skupinou Chinafar Group, napadla uplatnění cla se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 písm. c) základního nařízení s odůvodněním, že podmínky pro uložení se zpětnou působností nebyly splněny, protože neexistovaly žádné důkazy o trvalém dumpingu po delší dobu u výrobku, který je předmětem šetření. Dovozci proto nevěděli o údajném dumpingu ani o rozsahu uplatňované újmy, zejména vzhledem k tomu, že výrobek byl výslovně vyloučen z předchozího antidumpingového šetření týkajícího se některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli (19).

(179)

Sdružení EFDA zdůraznilo, že většina dovozců jsou malé a střední podniky (dále jen „MSP“) s omezenou schopností individuálně posoudit rizika dumpingu. Tyto subjekty obvykle vycházejí z předpokladu, že ceny dovážených výrobků jsou spravedlivé, a bylo by nepřiměřené očekávat, že malé a střední podniky budou aktivně přijímat preventivní opatření proti dumpingu u výrobků, které původně nebyly předmětem antidumpingové kontroly, a tyto podniky postihovat. Nárůst dovozu po zahájení šetření byl způsoben především dodacími lhůtami v dodavatelském řetězci, které trvaly až osm měsíců od vystavení objednávky do proclení, nikoli úmyslným obcházením. Proto tedy tvrdilo, že dovoz do Unie v lednu až březnu 2025 byl objednán již v květnu až červenci 2024. Uvedlo, že při analýze nutnosti uplatnění cel se zpětnou působností v jiných šetřeních je třeba vzít v úvahu dodací lhůty (20).

(180)

Sdružení EFDA rovněž zdůraznilo, že objem dovozu výrobku, který je předmětem šetření, začal od února 2025 klesat, což signalizuje návrat k normálním obchodním tokům. Vedle toho se neustále zvyšují dovozní ceny, což naznačuje, že se podmínky na trhu přirozeně upravují. Tento vývoj podle jeho názoru dále zpochybnil odůvodněnost cel se zpětnou působností.

(181)

Institut EIFI zpochybnil tvrzení o šestiměsíční dodací lhůtě mezi podáním objednávky a proclením a poskytla informace o kratších dodacích lhůtách v roce 2024. Tvrdil, že prodleva mezi zahájením šetření (17. října 2024) a začátkem uplatňování antidumpingového cla se zpětnou působností (19. března 2025) v délce 153 dnů znamená, že objednávky pro dovoz podléhající clu byly podány po zahájení šetření, kdy dovozci věděli o údajném dumpingu a újmě. Institut EIFI zdůraznil, že trend dovozu ukazuje prudký nárůst čínského dovozu šroubů bez hlav od července 2024 (12 694 až 22 584 tun/měsíc) ve srovnání s úrovní před červencem 2023 (6 510 až 11 449 tun/měsíc). Tento trend naznačuje, že trh si je vědom hrozícího antidumpingového podnětu a dovozci se zásobují s předstihem, aby se vyhnuli clu. Institut EIFI dále tvrdil, že navzdory tomuto povědomí dovozci vědomě převzali riziko cel se zpětnou působností a nyní se snaží vyhnout odpovědnosti tím, že se odvolávají na spekulativní dodací lhůty.

(182)

Institut EIFI rovněž zpochybnil tvrzení, že nárůst čínského dovozu v letech 2024–2025 odráží úpravy zásob po pandemii nebo sezónní vlivy, a tvrdil, že vyplývá z očekávání trhu v souvislosti s antidumpingovým podnětem. Meziroční nárůst o 109 % v prvním čtvrtletí roku 2025 a trvalý pokles cen (z 1 302 EUR/t v roce 2023 na 1 093 EUR/t v polovině roku 2025) zpochybňují tvrzení o dočasném nebo cyklickém chování. Institut EIFI zdůraznil, že prudký nárůst a cenové tendence souvisejí s nadcházejícím šetřením, což vylučuje jiná vysvětlení a zdůrazňuje, že jsou cla se zpětnou působností nutná pro řešení dovozu za nepřiměřeně nízké ceny.

(183)

Komise připomněla, že ustanovení čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízeníse týká „dovozu“, a nikoli „objednávek“, které by mohly vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla. Tento dovoz musí být posuzován z hlediska jeho načasování, objemu a potenciálu narušit nápravný účinek antidumpingových cel. Ustanovení čl. 10 odst. 4 písm. c) se opírá o povědomí dovozce o dumpingu, ale zdůrazňuje, že cla se zpětnou působností nejsou represivní. Jejich cílem je naopak zachovat účinnost antidumpingových opatření tím, že se budou zaměřovat na dovoz, který by jako celek mohl ohrozit jejich nápravný účinek. Posouzení podle čl. 10 odst. 4 písm. d) upřednostňuje objektivní vliv objemu dovozu a dynamiky trhu před subjektivními záměry jednotlivých dovozců nebo dodacími lhůtami. (21)

(184)

V současném šetření Komise uznala, že mezi objednávkou a datem dovozu mohlo uplynout několik měsíců. Přezkoumala důkazy předložené stranami týkající se dodacích lhůt pro výrobek, který je předmětem šetření, z velké části je však odmítla jako nepodložené nebo neúplné. Mezi hlavní nedostatky patřily chybějící objednávky a/nebo odpovídající faktury, následované v některých případech celními doklady. Někteří dovozci, kteří poskytli informace, navíc při tomto šetření nespolupracovali, a jejich celkový objem dovozu do Unie tedy není znám. Informace předložené spolupracujícími dovozci proto tedy představovaly méně než 5 % celkového dovozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie během období šetření. Kromě toho, že údaje jsou vzhledem k zásadám uvedeným ve 183. bodě odůvodnění v podstatě irelevantní, nepovažuje je Komise za dostatečně reprezentativní, aby mohla předpokládat, že všichni ostatní dovozci byly v podobné situaci.

(185)

S ohledem na analýzu Komise týkající se podstatného nárůstu dovozu po období šetření se Komise domnívala, že ačkoli část dodávek od listopadu 2024 do února 2025 mohla být částečně způsobena objednávkami podanými před šetřením do října 2024, toto vysvětlení nebylo dostatečné pro vysvětlení trvalého nárůstu dovozu, který od února do června 2025 činil 47 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2024. Komise dále zaznamenala pokles průměrné dovozní ceny výrobku v období od února do června 2025 o 11 % ve srovnání s obdobím od února do června 2024, přičemž tento trend neodpovídá tvrzení sdružení EFDA o návratu trhu k normálu. Tento pokles cen v kombinaci s nárůstem objemu dovozu byl v přímém rozporu s argumenty stran, že se obchodní toky po únoru 2025 přirozeně upravily.

(186)

Mimoto tvrzení sdružení EFDA, že dovoz do Unie v lednu až březnu 2025 byl objednán již v květnu až červenci 2024, bylo na základě analýzy průměrné dovozní ceny shledáno nesprávným. Pokud by bylo tvrzení správné, měla by se průměrná dovozní cena v období od ledna do března 2025 (1 057 EUR/t) přizpůsobit cenovému rozpětí v období od května do července 2024 (1 218 EUR/t) nebo dříve, ale namísto toho byla o 13 % nižší.

(187)

Komise odmítla argument stran týkající se vyloučení výrobku, který je předmětem šetření, z předchozího antidumpingového šetření týkajícího se některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli jako irelevantní pro toto řízení. Podle zavedené praxe a čl. 10 odst. 4 písm. c) základního nařízení se každé šetření omezuje na definici výrobku vymezenou v podnětu. Absence šroubů nebo svorníků v předchozím podnětu nepopírá platnost současného šetření, protože rozsah jakéhokoli řízení je určován pouze konkrétními tvrzeními a důkazy předloženými v daném podnětu. Komise dále zdůraznila, že průmyslová odvětví vyrábějící šrouby bez hlav a průmyslová odvětví vyrábějící ostatní spojovací prostředky ze železa nebo oceli se liší z hlediska výrobních procesů, tržních funkcí a újmy. Odkaz stran na předchozí vyloučení tedy není namístě, protože spojuje nesouvisející šetření s odlišnými definicemi výrobků. Tento argument byl proto zamítnut jako věcně a právně nepodložený.

(188)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že uplatnění cla se zpětnou působností je odůvodněné, neboť důkazy prokázaly, že nárůst dovozu a čas dodávek nelze spojovat s dodacími lhůtami a že byly splněny podmínky pro uložení cla se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 písm. c) základního nařízení.

(189)

Podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení se clo ukládá se zpětnou působností od 19. března 2025.

(190)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (22), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(191)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,