(EU) 2025/1511Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/1511 ze dne 30. června 2025, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1275, pokud jde o vytvoření srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov

(1)

Směrnice (EU) 2024/1275 zmocňuje Komisi přijmout akty v přenesené pravomoci za účelem vytvoření srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov a revizi nákladově optimálních úrovní.

(2)

Směrnice (EU) 2024/1275 vyžaduje, aby členské státy stanovily minimální požadavky na energetickou náročnost budov a prvků budov s cílem dosáhnout alespoň nákladově optimálních úrovní. Členské státy mají rovněž zajistit, aby požadavky, které stanoví pro technické systémy budov, dosahovaly alespoň nejnovějších nákladově optimálních úrovní. Je na členských státech samých, aby rozhodly, zda vnitrostátní referenční hodnotu použitou pro konečný výsledek výpočtů nákladově optimálních úrovní určí výpočty provedené z makroekonomického úhlu pohledu (sledujícího náklady a výnosy investic do energetické účinnosti z pohledu společnosti jako celku) nebo výpočty provedené výhradně z finančního úhlu pohledu (sledujícího pouze investice). Vnitrostátní minimální požadavky na energetickou náročnost nesmějí být o více než 15 % nižší než výsledky výpočtů nákladově optimálních úrovní, které byly určeny jako vnitrostátní referenční hodnota. Nákladově optimální úroveň se musí pohybovat v rozmezí úrovní náročnosti, v nichž je analýza nákladů a přínosů vypočítaná pro životní cyklus pozitivní.

(3)

Směrnice (EU) 2024/1275 podporuje snižování spotřeby energie v zastavěném prostředí, ale také zdůrazňuje, že je sektor budov hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů a je odpovědný přibližně za polovinu primárních emisí jemných částic (PM2,5) v Unii, které způsobují předčasná úmrtí a onemocnění.

(4)

Náročnost samostatných součástí spadá do oblasti působnosti předpisů týkajících se konkrétních výrobků. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 (2) stanoví minimální požadavky na výkonnost téměř všech kategorií fyzického zboží, včetně výrobků spojených se spotřebou energie. Při stanovování vnitrostátních požadavků na technické systémy budov musí členské státy zohlednit prováděcí opatření stanovená podle uvedeného nařízení a stávající opatření přijatá podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (3). Vlastnosti stavebních výrobků, které mají být použity pro výpočty podle tohoto nařízení, by měly být stanoveny v souladu s ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3110 (4), jakož i se stávajícími opatřeními přijatými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (5).

(5)

Cíl nákladově optimálních úrovní energetické náročnosti by za určitých okolností mohl odůvodnit stanovení požadavků na nákladově optimální úrovně pro prvky budov ze strany členských států, což v praxi vytváří překážky pro některé koncepční nebo technické možnosti budov, a zároveň stimulovat použití výrobků spojených se spotřebou energie s lepšími parametry výkonnosti a případně výkonnosti z hlediska emisí. Podle čl. 2 bodu 32 směrnice (EU) 2024/1275 je třeba při určování nákladově optimálních úrovní zohlednit environmentální a zdravotní externality spojené s využíváním energie, jakož i náklady na povolenky na emise skleníkových plynů jako součást nákladů na energie.

(6)

Kroky, které tvoří srovnávací metodický rámec, jsou stanoveny v příloze VII směrnice (EU) 2024/1275 a zahrnují stanovení referenčních budov, určení opatření pro energetickou účinnost a opatření založených na obnovitelných zdrojích energie, která se použijí na tyto referenční budovy, posouzení celkové spotřeby primární energie a výsledných emisí na základě těchto opatření a výpočet nákladů na uvedená opatření, tj. čistou současnou hodnotu.

(7)

Společný rámec pro výpočet energetické náročnosti stanovený v příloze I směrnice (EU) 2024/1275 se vztahuje také na všechny kroky metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní, a zejména na výpočet energetické náročnosti a výkonnosti z hlediska emisí u budov a prvků budov. Výroba energie na místě pomocí místně dostupných obnovitelných zdrojů energie (např. teplo okolního prostředí, geotermální teplo, solární tepelná energie, fotovoltaika apod.) nahrazuje energii dodávanou ze sítě a snižuje dopad budovy na energetickou síť. Aby se tyto přínosy zohlednily, nezapočítává se do celkové spotřeby primární energie dopad používání energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní potřebu vyráběné na místě. Členské státy mají možnost si zvolit způsob, jakým při výpočtu primární energie budovy zohlední energii z obnovitelných zdrojů vyráběnou na místě a používanou pro jiné účely, než jsou potřeby energetické náročnosti budov, či vyvedenou do energetické sítě.

(8)

Pro účely tohoto nařízení se výkonnost emisí vztahuje jak na provozní emise vyprodukované na místě (přímé), tak na emise pocházející z výroby energie vyráběné mimo místo a využívané budovami (nepřímé). Při výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost by členské státy mohly také zohlednit potenciál globálního oteplování během životního cyklu.

(9)

Pro účely přizpůsobení srovnávacího metodického rámce vnitrostátním podmínkám by členské státy měly určit odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy a/nebo prvku budovy; vhodné náklady na energetické nosiče, výrobky, systémy, údržbu, provoz a pracovní sílu; konverzní faktory primární energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů nebo váhové faktory pro jednotlivé energetické nosiče; konverzní faktory emisí skleníkových plynů; předpokládaný vývoj cen energie pro paliva používaná ve vnitrostátním kontextu pro energii spotřebovávanou v budovách, případně s přihlédnutím k nákladům na povolenky na emise skleníkových plynů; a vývoj cen uhlíku. Pokud jde o vývoj cen energie a uhlíku, členské státy by měly zohlednit informace poskytnuté Komisí, jakož i nový systém obchodování s emisemi pro emise ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě a dalších odvětvích (6). Členské státy mohou do svých výpočtů nákladově optimálních úrovní zahrnout také peněžní vyjádření vícerých přínosů opatření pro energetickou účinnost, a to například i pro soukromé a veřejné náklady na zdravotní péči a hrubý domácí produkt (HDP).

(10)

Diskontní sazba do jisté míry odráží nejen politické priority (pro makroekonomické výpočty), ale také rozdílné podmínky financování a hypoték. Volba diskontní sazby by mohla mít významný dopad na výsledek výpočtů srovnávacího metodického rámce a členské státy musí po provedení posouzení citlivosti určit nejvhodnější diskontní sazbu pro každý výpočet. Členské státy by proto rovněž měly stanovit diskontní sazbu, která se použije u makroekonomických i finančních výpočtů, poté, co byla provedena pro každý výpočet analýza citlivosti pro minimálně dvě diskontní sazby.

(11)

V souladu s národními závazky ke snížení emisí stanovenými pro hlavní látky znečišťující ovzduší podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (7) a s přísnějšími normami kvality ovzduší stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 (8) jsou emise látek znečišťujících ovzduší zahrnuty do makroekonomického výpočtu. Širší perspektiva, kterou poskytuje makroekonomický výpočet vyžadovaný v tomto nařízení, včetně peněžního vyjádření dopadů na zdraví a životní prostředí spojených s emisemi PM2,5 a NOx, jakož i nákladů na emise skleníkových plynů, podává informace, které by mohly být užitečné i mimo výpočet nákladově optimálních úrovní, například pro stanovení dalších požadavků, včetně požadavků na výkonnost z hlediska emisí, a širších cílů politiky v oblasti klimatu, životního prostředí a veřejného zdraví.

(12)

Aby se zajistil společný přístup členských států k provádění srovnávacího metodického rámce, měla by Komise stanovit klíčové rámcové podmínky, které jsou zapotřebí pro výpočet čisté současné hodnoty, jako je výchozí rok pro výpočet, kategorie nákladů, které je třeba vzít v potaz, a výpočtové období, které se má použít. Toto nařízení by mělo nahradit stávající srovnávací metodický rámec stanovený v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 (9).

(13)

Stanovení společného výpočtového období není v rozporu s právem členských států stanovit odhadovaný ekonomický životní cyklus budov nebo prvků budov, protože tento cyklus by mohl být delší i kratší než dané výpočtové období. Odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy nebo prvku budovy má na výpočtové období pouze omezený vliv, jelikož výpočtové období je určeno spíše cyklem renovace budovy, což je období, po jehož uplynutí budova prochází větší renovací.

(14)

Výpočty a projekce nákladů s mnoha odhady a nejistotami, například včetně vývoje cen energií v čase, jsou obvykle doplněny o analýzu citlivosti, jejíž pomocí se posoudí důkladnost klíčových vstupních parametrů. Pro účely výpočtů nákladově optimálních úrovní by se analýza citlivosti měla zabývat alespoň vývojem cen energie a diskontní sazbou.

(15)

Výhledové faktory primární energie nebo váhové faktory a faktory emisí skleníkových plynů, vhodně zohledněné v průběhu výpočtového období, umožňují zohlednit ve výpočtu postupnou dekarbonizaci elektrizační soustavy a účinných sítí dálkového vytápění v souladu s cíli snížení emisí a klimatické neutrality do roku 2030 stanovenými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu předložených Komisi podle článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (10). Takové faktory by měly být vhodně specifikovány, například s přihlédnutím k situaci v počátečním roce výpočtu a k očekávanému pokroku v průběhu životnosti budovy. Uvedené faktory by měly být přezkoumány a v případě potřeby aktualizovány při každém novém výpočtu nákladově optimálních úrovní. Mohou se krýt s faktory stanovenými pro výpočet energetické náročnosti budov v souladu s přílohou I směrnice (EU) 2024/1275. Výhledové faktory primární energie nebo váhové faktory by měly být použity při výpočtu, přičemž výhledové faktory emisí skleníkových plynů jsou doporučené.

(16)

Srovnávací metodický rámec by měl členským státům umožnit srovnávat výsledky výpočtů nákladově optimálních úrovní s platnými minimálními požadavky na energetickou náročnost a na základě výsledku tohoto srovnání zajistit, aby byly minimální požadavky na energetickou náročnost stanoveny za účelem dosažení přinejmenším nákladově optimálních úrovní a tam, kde je to relevantní, přísnějších referenčních hodnot, jako jsou požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a požadavky na budovy s nulovými emisemi. Uvedené úrovně by měly být v souladu s vnitrostátními přístupy stanovenými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu předložených Komisi podle článku 14 nařízení (EU) 2018/1999. Členské státy by rovněž měly mít možnost zvážit stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost na nákladově optimální úrovni pro ty kategorie budov, kde dosud žádné minimální požadavky na energetickou náročnost neexistují.

(17)

Metodika nákladově optimálních úrovní je neutrální, co se týče technologií, a neupřednostňuje jedno technologické řešení na úkor jiného. Zajistí hospodářskou soutěž v oblasti opatření, balíčků nebo variant po odhadovanou dobu životnosti budovy nebo prvku budovy.

(18)

Za účelem minimalizace administrativní zátěže členských států by měly mít členské státy možnost snížit počet výpočtů na základě stanovení referenčních budov, které jsou typické pro více než jednu kategorii budov, aniž by tím byla dotčena povinnost členských států v souladu se směrnicí (EU) 2024/1275 stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost pro určité kategorie budov.

(19)

Nákladově optimální úrovně jsou rovněž relevantní pro novou normu „budovy s nulovými emisemi“, která je definována v čl. 2 bodě 2 směrnice (EU) 2024/1275, neboť maximální prahové hodnoty spotřeby primární energie musí být stanoveny s ohledem na dosažení alespoň nákladově optimálních úrovní a přezkoumávány při každé revizi nákladově optimálních úrovní. V souladu s definicí „budovy s nulovými emisemi“ nemohou být opatření související s produkcí emisí uhlíku z fosilních paliv na místě zohledněna při výpočtu.

(20)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 by proto mělo být zrušeno.

(21)

V souladu s čl. 32 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1275 byly vedeny konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy,

1)

„celkovými náklady“ se rozumí součet současné hodnoty vstupních investičních nákladů, proměnných nákladů, obnovovacích nákladů (vztažených k výchozímu roku) a případně i nákladů na nakládání s odpady a pro účely výpočtu na makroekonomické úrovni zahrnují náklady na emise skleníkových plynů a zdravotní a environmentální externality využívání energie;

2)

„vstupními investičními náklady“ se rozumí všechny náklady vynaložené do okamžiku, kdy jsou budova nebo prvek budovy připraveny k použití a předány zákazníkovi. Tyto náklady zahrnují náklady na návrh, nákup prvků budov, připojení na dodavatele, proces instalace a uvádění do provozu;

3)

„náklady na energie“ se rozumí roční náklady na energii, včetně ceny energie, sazeb za kapacitu a síťových sazeb a vnitrostátních daní s přihlédnutím k nákladům na povolenky na emise skleníkových plynů;

4)

„provozními náklady“ se rozumí všechny náklady spojené s provozem budovy, včetně ročních nákladů na pojištění, poplatků za veřejné služby a dalších stálých plateb a daní;

5)

„náklady na údržbu“ se rozumí roční náklady na opatření pro zachování a obnovu požadované kvality budovy nebo prvku budovy, včetně ročních nákladů na inspekci, čištění, úpravy, opravy a spotřební materiál;

6)

„proměnnými náklady“ se rozumí roční náklady na údržbu, provozní náklady a náklady na energii;

7)

„náklady na nakládání s odpady“ se rozumí náklady na budovu nebo prvek budovy na konci životnosti, včetně demontáže, odstranění prvků budovy, jejichž životnost ještě neskončila, přepravy, odstranění a recyklace;

8)

„obnovovacími náklady“ se rozumí substituční investice do prvku budovy, podle odhadovaného ekonomického životního cyklu během výpočtového období;

9)

„ročními náklady“ se rozumí součet proměnných a obnovovacích nákladů vynaložených za rok;

10)

„náklady na emise skleníkových plynů“ se rozumí peněžní hodnota škod na životním prostředí způsobených emisemi CO2 v souvislosti se spotřebou energie v budovách;

11)

„environmentálními a zdravotními externalitami využívání energie“ se mimo jiné rozumí peněžní hodnota škod na zdraví a životním prostředí způsobených emisemi PM2,5 a NOx, které souvisejí se spotřebou energie v budovách;

12)

„referenční budovou“ se rozumí hypotetická nebo skutečná referenční budova, která má typickou stavební geometrii a typické systémy, typickou energetickou náročnost jak obvodového pláště, tak i systémů budovy, typickou funkčnost a typickou strukturu nákladů v členském státě a je typická pro místní klimatické podmínky a zeměpisnou polohu;

13)

„diskontní sazbou“ se rozumí konkrétní hodnota ke srovnání hodnoty peněz v různých časových obdobích v reálném vyjádření;

14)

„diskontním faktorem“ se rozumí násobek, používaný pro převod hotovostního toku v daném časovém okamžiku na ekvivalentní hodnotu ve výchozím bodě, odvozený od diskontní sazby;

15)

„výchozím rokem“ se rozumí rok, od něhož se určuje výpočtové období;

16)

„výpočtovým obdobím“ se rozumí časové období, za něž se výpočet provádí, obvykle je vyjádřeno v rocích;

17)

„zůstatkovou hodnotou budovy“ se rozumí součet zůstatkových hodnot prvků budovy na konci výpočtového období;

18)

„vývojem cen“ se rozumí vývoj cen energie, výrobků, systémů budov, služeb, práce, údržby a dalších nákladů v čase, který se může lišit od míry inflace;

19)

„opatřením pro energetickou účinnost“ se rozumí změna provedená na budově nebo prvku budovy, jejímž výsledkem je snížení konečné spotřeby energie budovy;

20)

„balíčkem“ se rozumí soubor opatření pro energetickou účinnost nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie, která jsou použita na referenční budovu, nebo obojí;

21)

„variantou“ se rozumí celkový výsledek a popis úplného souboru opatření nebo balíčků použitých na budovu, který se může skládat z kombinace opatření zaměřených na obvodový plášť budovy, pasivních technik, opatření týkajících se systémů budov nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie, nebo kombinace uvedených opatření;

22)

„dílčími kategoriemi budov“ se rozumí kategorie typů budov, které jsou dále rozčleněné podle velikosti, stáří, stavebního materiálu, struktury spotřeby, klimatického pásma nebo podle kritérií jiných než těch, která jsou uvedena v bodě 6 přílohy I směrnice (EU) 2024/1275, pro něž jsou obecně stanoveny referenční budovy;