(EU) 2025/925Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/925 ze dne 7. května 2025 o Nástroji pro rozvoj a růst příhraničních regionů (BRIDGEforEU)

(1)

K dosažení cílů uvedených v článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví čl. 175 třetí pododstavec Smlouvy o fungování EU možnost přijímat specifické činnosti mimo fondy uvedené v čl. 175 prvním pododstavci Smlouvy o fungování EU. Územní spolupráce navíc přispívá k cílům uvedeným v článku 174 Smlouvy o fungování EU. Je proto vhodné přijmout opatření, která jsou nezbytná ke zlepšení podmínek pro provádění činností v oblasti územní spolupráce.

(2)

Ustanovení čl. 174 třetího pododstavce Smlouvy o fungování EU uznává, že přeshraniční regiony čelí určitým výzvám, a stanoví, že Unie by při rozvíjení a prosazování své činnosti vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti měla těmto regionům věnovat zvláštní pozornost.

(3)

Sdělení Komise ze dne 20. září 2017 s názvem „Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU“ uznalo dosavadní pokrok, jehož bylo dosaženo při přeměně těchto regionů z převážně okrajových oblastí na oblasti růstu a příležitostí, ale zároveň poukázalo na právní a jiné překážky, které v těchto regionech přetrvávají, zejména překážky související se zdravotními službami, pracovněprávními předpisy, daněmi a rozvojem podnikání a překážky spojené s rozdíly ve vnitrostátních právních rámcích a administrativních kulturách. Ani financování Evropské územní spolupráce, poskytované zejména v rámci programů Interreg zavedených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1059 (4), ani institucionální podpora spolupráce prostřednictvím evropských seskupení pro územní spolupráci („ESÚS“), zřízených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 (5), nebo iniciativy b-solutions, kterou Komise zahájila v roce 2018, nepostačují k řešení některých správních a právních překážek, které brání účinné spolupráci.

(4)

Přeshraničním regionům hrozí, že v době krize budou neúměrně postiženy. Během pandemie COVID-19 byl nepříznivý hospodářský dopad opatření členských států souvisejících s hranicemi na přeshraniční regiony z hlediska poklesu HDP více než dvojnásobný oproti průměrnému dopadu na všechny regiony EU. Tato zkušenost posiluje potřebu poskytnout prostředky pro řešení přeshraničních překážek.

(5)

Pro členské státy je obtížné řešit samostatně překážky a nesrovnalosti právní nebo správní povahy, které vznikají na vnitřních hranicích Unie a které mohou narušit přeshraniční interakci a rozvoj přeshraničních regionů. Nalezení způsobu řešení těchto překážek by tudíž mělo být usnadněno pilotním testováním jasného a komplexního rámce na úrovni Unie, který členským státům umožní spolupracovat a koordinovat své úsilí. Využití rámce zavedeného podle tohoto nařízení by mělo být pro členské státy dobrovolné.

(6)

Pokud se členské státy rozhodnou tento rámec využít, měly by být vázány společnými normami.

(7)

Příslušná studie zaměřená na posouzení evropské přidané hodnoty, kterou vypracovala Výzkumná služba Evropského parlamentu, ve svém posouzení údajů z období 2014–2019 zjistila, že vyřešení přeshraničních překážek by přineslo významné výhody pro příhraniční regiony NUTS 3 i pro celé hospodářství Unie. Přesněji řečeno, zvýšení celkové hrubé přidané hodnoty (HPH) v důsledku vyřešení všech právních a správních překážek by činilo přibližně 457 miliard EUR ročně, což představuje 3,8 % celkové hrubé přidané hodnoty EU v roce 2019. Vyřešení 20 % přeshraničních překážek pro všechny příhraniční regiony by vedlo ke zvýšení celkové hrubé přidané hodnoty o 123 miliard EUR ročně, což představuje přibližně 1 % celkové hrubé přidané hodnoty EU za rok 2019, a současně by mělo přínos pro zaměstnanost v podobě 1 milionu pracovních míst, což představuje přibližně 0,5 % celkové zaměstnanosti na úrovni Unie.

(8)

Přestože v některých regionech Unie již funguje několik právních nástrojů k řešení přeshraničních překážek na mezivládní, celostátní, regionální a místní úrovni, nepokrývají všechny příhraniční regiony Unie ani se nutně konzistentním způsobem nezabývají otázkami souvisejícími s rozvojem a posilováním územní soudržnosti. Toto nařízení doplňuje stávající nástroje prostřednictvím dodatečného rámce stanoveného právem Unie, který zahrnuje Nástroj pro usnadnění přeshraničních řešení.

(9)

Aby se usnadnilo zpracovávání podání týkajících se přeshraničních překážek, měly by členské státy, které se rozhodly rámec uplatňovat, zřídit jedno nebo více přeshraničních koordinačních míst pokrývajících jeden nebo více příhraničních regionů těchto členských států. Tato přeshraniční koordinační místa by měla být odpovědná za přijímání přeshraničních podání a informování podatelů. Měla by rovněž spolupracovat s Komisí a podporovat její koordinační úlohu. Členské státy by měly v souladu se svým vlastním právním, správním a institucionálním rámcem rozhodnout, zda by přeshraniční koordinační místo mělo být pověřeno i dalšími úkoly, jako je posuzování přeshraničních podání, nebo zda by se těmito úkoly měl zabývat příslušný orgán.

(10)

Pokud členský stát nezřídí přeshraniční koordinační místo, měl by Komisi předložit informace o relevantním orgánu. Mělo by být možné, aby byl tento relevantní orgán kontaktován přeshraničním koordinačním místem sousedního členského státu, které se zabývá určitým přeshraničním podáním, a obdržel od něj informace. Je-li relevantní orgán kontaktován přeshraničním koordinačním místem sousedního členského státu, které se zabývá určitým přeshraničním podáním, nebo obdrží-li od takového přeshraničního koordinačního místa informace, nemělo by to zakládat povinnost relevantního orgánu řešit přeshraniční překážku podle tohoto nařízení. Tento orgán by zejména neměl mít povinnost podání posoudit ani odpovídat podateli.

(11)

S cílem podpořit zřízení přeshraničních koordinačních míst by členské státy mohly rozhodnout o přidělení zdrojů z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programů Interreg podle čl. 14 odst. 4 písm. b) nařízení (EU) 2021/1059 a zdrojů z Evropského fondu pro regionální rozvoj nebo případně Fondu soudržnosti v rámci cíle Investice pro zaměstnanost a růst podle čl. 3 odst. 4 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1058 (6).

(12)

Uplatňováním tohoto nařízení by nemělo být dotčeno uplatňování vnitrostátního práva nebo mezinárodních smluv mezi členskými státy, které stanoví rovnocenné postupy.

(13)

Navzdory skutečnosti, že námořní příhraniční regiony jsou z důvodu omezenějších možností přeshraničních interakcí svou povahou odlišné od pozemních příhraničních regionů, mělo by se toto nařízení vztahovat i na námořní příhraniční regiony. Pokud má členský stát pozemní i námořní hranice s jinými členskými státy a rozhodne se zřídit jedno nebo více přeshraničních koordinačních míst, neměl by mít tento členský stát povinnost zřídit přeshraniční koordinační místo pro námořní hranici sdílenou s jiným členským státem. Členské státy, které mají s jinými členskými státy pouze námořní hranice, by neměly mít povinnost zřídit přeshraniční koordinační místo ani předkládat Komisi informace o relevantním orgánu nebo jakékoli informace požadované v příloze.

(14)

Ačkoli se toto nařízení nevztahuje na přeshraniční překážky v příhraničních regionech mezi členskými státy a třetími zeměmi, členské státy by měly mít možnost zavést rovnocenné procesní rámce podle vnitrostátního práva s cílem identifikovat a řešit právní a správní přeshraniční překážky v rámci své spolupráce se třetími zeměmi.

(15)

Na úrovni Unie existuje několik mimosoudních nástrojů ke sledování a prosazování práva Unie, zejména těch, které souvisejí s jednotným trhem, například systém SOLVIT (7). Tyto nástroje by tímto nařízením neměly být dotčeny. Rámec stanovený tímto nařízením by se měl vztahovat pouze na přeshraniční překážky vyplývající z právních nebo správních předpisů či postupů, které mohou neúmyslně bránit plánování nebo poskytování přeshraničních veřejných služeb nebo infrastruktury, včetně předpisů nebo postupů, jež uplatňují právo Unie správně, avšak rozdílným způsobem. Případy možného porušení práva Unie orgánem veřejné správy v členském státě by neměly být řešeny prostřednictvím rámce stanoveného tímto nařízením. Tímto nařízením rovněž nejsou dotčeny koordinační mechanismy zavedené pro oblast sociálního zabezpečení nebo daní.

(16)

Aby bylo možné identifikovat možné přeshraniční překážky, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, je nutné definovat situace, které lze považovat za přeshraniční interakce. Toto nařízení by se proto mělo vztahovat na veškerou infrastrukturu pro přeshraniční činnosti nebo na přeshraniční veřejné služby. Infrastruktura potřebná pro přeshraniční činnosti může být ovlivněna přeshraničními překážkami, například pokud jsou uplatňovány různé technické normy pro budovy nebo vozidla, včetně příslušného vybavení. Přeshraniční veřejné služby jsou poskytovány dlouhodobě a mají za cíl přinášet prospěch široké veřejnosti nebo konkrétní cílové skupině v příhraničním regionu, v němž je služba poskytována, a tím zlepšovat životní podmínky a územní soudržnost v těchto regionech.

(17)

Přeshraniční podání by měl předložit podatel, což může být soukromý nebo veřejný subjekt. S cílem usnadnit zpracovávání přeshraničních podání a vytvořit síť vnitrostátních subjektů schopných vzájemně spolupracovat při provádění tohoto nařízení by členské státy měly mít možnost zřídit jedno nebo více přeshraničních koordinačních míst na celostátní nebo regionální úrovni. Dva nebo více sousedních členských států by rovněž mělo mít možnost zřídit společné přeshraniční koordinační místo s působností pro jeden nebo více jejich přeshraničních regionů.

(18)

Členský stát by měl mít možnost zřídit přeshraniční koordinační místo jako součást stávajícího správního orgánu, veřejnoprávního subjektu nebo trvale zřízeného subjektu bez ohledu na to, zda má tento orgán nebo subjekt právní osobnost, zejména tím, že jim svěří úkoly přeshraničního koordinačního místa, nebo jako specializovaný orgán, veřejnoprávní subjekt nebo trvale zřízený subjekt. Těmito orgány a subjekty by mohly být například výbory nebo komise pro přeshraniční spolupráci zřízené v rámci dvoustranných smluv o spolupráci nebo přátelství; mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci nebo jejich sekretariáty; rady, sekretariáty nebo generální sekretariáty zřízené v rámci nadnárodních dohod o spolupráci; národní koordinační úřady, národní centra nebo kontaktní místa či obdobné struktury zřízené v rámci jiných odvětvových evropských politik; orgány v rámci programu Interreg a ESÚS.

(19)

Aby bylo možné stanovit rámec pro zpracovávání přeshraničních podání, který je společný pro všechna přeshraniční koordinační místa, je nezbytné vymezit úkoly, které by měla jednotlivá přeshraniční koordinační místa plnit. Přeshraniční koordinační místo by mělo fungovat jako „jednotné kontaktní místo“ pro podatele a mělo by být jejich výhradním kontaktním místem. Členské státy by měly zajistit, aby byly kontaktní údaje přeshraničních koordinačních míst veřejně dostupné, viditelné a přístupné. Aby bylo možné sledovat výsledky přeshraničních podání a zvýšit transparentnost při řešení přeshraničních překážek, měla by být přeshraniční koordinační místa rovněž odpovědná za předkládání informací Komisi. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit povinnosti týkající se koordinace, spolupráce a výměny informací mezi různými přeshraničními koordinačními místy v jednom členském státě a mezi přeshraničními koordinačními místy sousedních členských států.

(20)

Podatel by měl mít možnost předložit přeshraniční podání pouze tehdy, týká-li se překážka hranice, pro kterou bylo zřízeno alespoň jedno přeshraniční koordinační místo. Přeshraniční podání by měl podatel předložit pouze jednou. Pokud jiný podatel v jiném členském státě rovněž předloží přeshraniční podání týkající se téže přeshraniční překážky, měla by přeshraniční koordinační místa těchto členských států vzájemně spolupracovat, aby se zabránilo souběžným postupům týkajícím se téže přeshraniční překážky.

(21)

Vzhledem ke složitosti použitelného vnitrostátního práva by mohlo být obtížné určit konkrétní ustanovení, které představuje přeshraniční překážku. Na základě zkušeností s iniciativou b-solutions by proto měl podatel pouze popsat situaci a problém, který je třeba vyřešit.

(22)

Za účelem vytvoření procesního rámce, který podateli přeshraničního podání poskytne právní jistotu, by mělo přeshraniční koordinační místo přeshraniční podání posoudit a odpovědět podateli v přiměřené lhůtě, která by měla zpravidla odpovídat lhůtě stanovené na základě vnitrostátního práva. Pokud vnitrostátní právo nestanoví standardní lhůtu pro odpověď na rovnocenné podání, mělo by náležitou lhůtu stanovit toto nařízení. Tato lhůta by měla začít běžet dnem přijetí přeshraničního podání nebo revidovaného přeshraničního podání, a to i v případech, kdy bylo podání obdrženo po předání ze strany jiného přeshraničního koordinačního místa nebo příslušného orgánu.

(23)

Analýzou přeshraničního podání by se mohlo dospět k závěru, že žádná přeshraniční překážka neexistuje. V takovém případě by mělo být projednávání přeshraničního podání uzavřeno.

(24)

Poté, co byla existence přeshraniční překážky potvrzena, by členské státy měly mít diskreční pravomoc zvolit si vhodný nástroj k řešení přeshraniční překážky v dotčeném přeshraničním regionu. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost využívat veškerých platných mezinárodních smluv nebo jiných postupů existujících podle právních předpisů dotčeného členského státu. Pokud se daný členský stát domnívá, že mu dostupné nástroje neumožňují přeshraniční překážku vyřešit, měl by mít možnost vytvořit za tímto účelem ad hoc mechanismus. Měl by mít možnost učinit tak buď samostatně, nebo v případě potřeby a dohody společně se sousedním členským státem. Členské státy by měly uvést důvody pro provedené úkony v rámci posouzení a uvést možné právní prostředky nápravy, a to i v případech, kdy dospějí k závěru, že údajná překážka identifikovaná v přeshraničním podání nespadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(25)

Kromě toho by mělo být možné, aby přeshraniční koordinační místo nebo příslušný orgán využívaly Nástroj pro usnadnění přeshraničních řešení. Vzhledem k tomu, že výsledek postupu se může mírně lišit v závislosti na tom, zda je případná přeshraniční překážka správní nebo právní povahy, měla by být tato skutečnost v Nástroji pro usnadnění přeshraničních řešení zohledněna. Pokud se přeshraniční koordinační místo nebo příslušný orgán rozhodne vyřešit identifikovanou přeshraniční překážku využitím Nástroje pro usnadnění přeshraničních řešení, může být nutná koordinace se sousedním členským státem. Pokud jsou dotčený členský stát a sousední členský stát ochotny zahájit nezbytný legislativní postup nebo změnit své správní předpisy či postupy, může mít tato koordinace podobu smíšeného výboru složeného ze zástupců příslušných orgánů a přeshraničních koordinačních míst dotčených členských států.

(26)

V zájmu zajištění účinného procesního rámce pro zpracovávání přeshraničních podání by toto nařízení mělo stanovit základní procesní kroky, a to bez ohledu na to, zda je překážka správní nebo právní povahy. Existence rozdílných právních systémů v sousedních členských státech může vést k tomu, že přeshraniční překážka bude v jednom členském státě kvalifikována jako správní předpis nebo postup, ale v druhém jako právní předpis. Každý členský stát by si proto měl zvolit vhodný postup podle svého právního systému. Sousední členské státy by měly své postupy co nejvíce koordinovat. Je-li k určitému podání zaujato konečné stanovisko, mělo by být spolu s odůvodněním sděleno podateli.

(27)

Toto nařízení nezakládá povinnost členských států řešit přeshraniční překážky.

(28)

Komisi by měly být svěřeny úkoly související s monitorováním uplatňování tohoto nařízení na úrovni Unie a poskytováním podpory členským státům, včetně budování kapacit. Komise by měla přeshraniční koordinační místa zejména podporovat tím, že bude napomáhat jejich vzájemné výměně zkušeností. Mělo by být možné, aby tato podpora spočívala také v nástrojích technické pomoci, jako je například iniciativa b-solutions.

(29)

S cílem umožnit fakticky podloženou tvorbu politik by Komise měla přezkoumat provádění tohoto nařízení a předložit zprávu Evropskému parlamentu, Radě, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Aby bylo zajištěno, že budou shromážděny dostatečné důkazy ohledně uplatňování tohoto nařízení a Nástroje pro usnadnění přeshraničních řešení, měla by být uvedená zpráva předložena pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(30)

Toto nařízení respektuje základní práva, dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a nemá negativní dopad na žádné z těchto základních práv. Vzhledem k tomu, že nařízení má za cíl řešit přeshraniční překážky, může podpořit právo na přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, jak je stanoveno v článku 36 Listiny, a svobodu podnikání stanovenou v článku 16 Listiny. Široká škála těchto služeb může rovněž podpořit přístup ke zdravotní péči, jak je stanoveno v článku 35 Listiny. Vzhledem k tomu, že přeshraniční služby veřejné dopravy budou s velkou pravděpodobností využívat Nástroj pro usnadnění přeshraničních řešení, může mít toto nařízení obecně pozitivní dopad na volný pohyb a pobyt, jak jsou stanoveny v článku 45 Listiny.

(31)

Zkušenosti ukazují, že za účelem řešení právních přeshraničních překážek vyvíjejí členské státy individuální, bilaterální nebo i multilaterální iniciativy. Tyto nástroje však nejsou k dispozici ve všech členských státech nebo pro všechny hranice určitého členského státu. Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu přeshraniční povahy překážek může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.

(32)

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. Použití Nástroje pro usnadnění přeshraničních řešení podle tohoto nařízení je pro každý členský stát dobrovolné. Členský stát by se měl rozhodnout, že na konkrétní hranici s jedním či více sousedními členskými státy bude řešit přeshraniční překážky prostřednictvím stávajících nástrojů, které zavedl na vnitrostátní úrovni nebo s jedním či více sousedními členskými státy. Toto nařízení proto nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro usnadnění spolupráce v přeshraničních regionech,