(EU) 2025/670Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/670 ze dne 4. dubna 2025, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Egypta, Japonska a Vietnamu

(1)

Dne 8. srpna 2024 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu některých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Egypta, Indie, Japonska a Vietnamu (dále jen „dotčené země“) na základě článku 5 základního nařízení. Komise zveřejnila oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu podaného dne 24. června 2024 Sdružením evropských výrobců oceli (dále jen „EUROFER“ nebo „žadatel“). Podnět byl podán jménem výrobního odvětví Unie, které se zabývá výrobou určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli, ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení lze u dotčeného výrobku zavést celní evidenci dovozu, aby v případě, že výsledkem šetření budou zjištění, jež povedou k uložení antidumpingových cel, a pokud budou splněny nezbytné podmínky, mohla být tato cla uložena na celně evidovaný dovoz se zpětnou působností v souladu s platnými právními ustanoveními. Komise se rozhodla zavést celní evidenci dovozu dotčeného výrobku z vlastního podnětu prováděcím nařízením Komise (EU) 2024/2719 (3) (dále jen „nařízení o celní evidenci“).

(4)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a egyptské, indické, japonské a vietnamské orgány, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(5)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Proběhla slyšení s egyptskou vládou, egyptským spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, společnostmi Nippon Steel Corporation a JFE Steel Corporation, japonským ministerstvem hospodářství, obchodu a průmyslu a Konsorciem na ochranu dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků („Consortium for the defence of Imports of Hot-Rolled Flat products“, dále jen „Konsorcium“).

(6)

Po zahájení řízení egyptský spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že vývoz „plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli“ z Egypta do Unie je zanedbatelný a představuje pouze 1,3 % otevřeného trhu. Rovněž tvrdil, že vzhledem k tomu, že je jediným výrobcem plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli v Egyptě, je jeho kapacita ve srovnání s ostatními dotčenými zeměmi mnohem menší a od roku 1999 se nezvýšila.

(7)

Tentýž spolupracující vývozce uvedl, že má uzavřeno dlouhodobé partnerství s několika evropskými dodavateli zařízení, bankami a vládami, pokud jde o nákup surovin, včetně vysoce kvalitní železné rudy z jednoho členského státu.

(8)

Tato tvrzení byla zkoumána v rámci oddílů týkajících se příčinné souvislosti a zájmu EU.

(9)

Byly obdrženy připomínky od konsorcia, egyptské vlády a egyptského spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(10)

Konsorcium tvrdilo, že výrobní odvětví Unie je již nadměrně chráněno zavedením ochranného režimu, který stanoví strop omezující dovoz ze třetích zemí na 15 %. Konsorcium uvedlo, že v posledních osmi letech bylo proti dovozu z hlavních producentských zemí, jako je Brazílie, Čína, Rusko, Írán, Turecko a Ukrajina, přijato několik antidumpingových a antisubvenčních opatření. Tímto tvrzením se dále zabývá 198. bod odůvodnění níže.

(11)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že byla porušena práva na obhajobu z důvodu neúplnosti veřejně přístupných verzí příloh podnětu, jež byly zpřístupněny ve spisu přístupném zúčastněným stranám k nahlédnutí.

(12)

Jeden vietnamský vyvážející výrobce argumentoval, že zahájení řízení nebylo v souladu s čl. 5 odst. 5.2 a 5.3 antidumpingové dohody WTO (dále jen „antidumpingová dohoda“) a čl. 5 odst. 2 písm. d) základního nařízení, neboť mu chyběly skutečné důkazy odůvodňující zahájení řízení.

(13)

Tento vyvážející výrobce tvrdil, že činitele a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie, jako jsou činitele a ukazatele uvedené v čl. 3 odst. 3 a 5 a požadované v čl. 5 odst. 2 základního nařízení, nebyly žadatelem zahrnuty do podnětu nebo příslušné předložené informace o některých dalších aspektech byly neúplné nebo předložené způsobem, který zkreslil skutečný stav výrobního odvětví Unie. Jednalo se o:

(14)

V důsledku toho se podnět nezabýval vysokým počtem ukazatelů újmy, které vyžadují přezkum podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Mezi tyto ukazatele patří návratnost investic, činitele ovlivňující ceny v Unii, skutečné a potenciální negativní účinky na peněžní tok, zásoby, mzdy nebo schopnost opatřit si kapitál.

(15)

V neposlední řadě tento vyvážející výrobce tvrdil, že údaje o podílu na trhu poskytnuté žadatelem byly aritmeticky nemožné vzhledem k trvale rostoucímu domácímu prodeji nad úrovní růstu spotřeby.

(16)

V odpovědi na tato tvrzení se mělo za to, že znění podnětu určené zúčastněným stranám k nahlédnutí obsahuje všechny zásadní důkazy a shrnutí, které nemá důvěrnou povahu, v případě údajů, které byly poskytnuty jako důvěrné, aby zúčastněné strany mohly uplatnit své právo na obhajobu v průběhu řízení.

(17)

Připomíná se, že článek 19 základního nařízení a čl. 6 odst. 6.5 antidumpingové dohody připouští ochranu důvěrných informací v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by významně nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informací nebo osobu, od níž byly tyto informace získány.

(18)

Do těchto kategorií spadají informace obsažené v přílohách podnětu s omezeným přístupem. Žadatel každopádně poskytl smysluplné shrnutí informací obsažených v přílohách podnětu s omezeným přístupem, které zúčastněným stranám umožňovalo „přiměřené pochopení podstaty důvěrně sdělených informací“ podle čl. 19 odst. 2 základního nařízení. Žadatel odpovídajícím způsobem shrnul obsah těchto příloh, aniž zveřejnil citlivé údaje o konkrétních společnostech.

(19)

Egyptská vláda i spolupracující vyvážející výrobce předložili připomínky k zahájení řízení a tvrdili, že u egyptského dovozu nedochází k dumpingu. Uvedli, že dumping pro Egypt v podnětu byl zjištěn „nesprávným použitím oficiálního směnného kurzu namísto paralelního směnného kurzu“ pro výpočet běžné hodnoty a dumpingového rozpětí. Tvrdili, že použití „paralelního směnného kurzu“ pro výpočet dumpingu by prokázalo, že egyptský dovoz nebyl na trhu EU prodáván za nespravedlivě nízké ceny. Obě strany se tedy dovolávají použití paralelního směnného kurzu pro cizí měny namísto oficiálního směnného kurzu Egyptské centrální banky pro přepočet eura a amerického dolaru (USD) na egyptské libry (EGP). Na podporu svého tvrzení obě strany odkázaly na publikace společnosti Ernest &Young, MMF a Evropské komise a na egyptské vládní dekrety uznávající paralelní směnný kurz, včetně zvláštního dokumentu vydaného po období šetření egyptským finančním regulačním orgánem, kterým se společnosti EZDK povoluje pro účely finančního účetnictví a výkaznictví za roky 2023 a 2024 používat skutečné směnné kurzy podložené dokumenty, a nikoli oficiální kurzy Egyptské centrální banky.

(20)

Ustálenou praxí Komise však je používat oficiální směnné kurzy v případech, kdy existují tvrzení o použití paralelních směnných kurzů (4). Kromě toho je třeba poznamenat, že oficiální kurz Egyptské centrální banky byl jediným zákonným směnným kurzem, který existoval během období šetření podnětu, a že za období šetření neexistují žádné veřejně zaznamenané historické kurzy „černého“ nebo paralelního trhu. Podnět byl považován za podložený dostatečnými důkazy pro účely zahájení řízení. Avšak pokud jde o samotné šetření, Komise vycházela pouze z ověřených údajů, mimo jiné předložených stranami v odpovědích na dotazník a ověřených na místě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(21)

Obě strany rovněž tvrdily, že při výpočtu dumpingu v podnětu došlo k chybě, neboť se bezdůvodně použily „značně nadhodnocené náklady na dopravu“. Spolupracující vyvážející výrobce dále tvrdil, že při výpočtu dumpingu v podnětu došlo k chybám, a to použitím oficiálního směnného kurzu pro účely stanovení běžné hodnoty a použitím „chybných cen na domácím trhu“ a odkazem na ceny plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli dvou egyptských společností, jež nevyrábějí výrobek, který je předmětem šetření.

(22)

V tomto ohledu je třeba rovněž uvést, že podnět byl považován za podložený dostatečnými důkazy pro účely zahájení řízení. Pokud jde o samotné šetření, Komise vycházela pouze z ověřených údajů, mimo jiné předložených stranami v odpovědích na dotazník a ověřených na místě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(23)

Dva spolupracující vyvážející výrobci ve Vietnamu, společnost Formosa Ha Tinh Steel Corporation (dále jen „Formosa“), Hoa Phat Dung Quat Steel Joint Company (dále jen „HPDQ“) a jeden uživatel, společnost Marcegaglia Carbon Steel S.p.A, předložili v podnětu připomínky k výpočtům dumpingu, a zejména k tvrzením žadatele o existenci „zvláštní situace na trhu“ ve Vietnamu, jež neumožňuje přiměřené srovnání, v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení. Tyto tři strany argumentovaly, že tvrzení uvedená v podnětu týkající se existence zvláštní situace na trhu jsou neopodstatněná.

(24)

Komise připomněla, že při posuzování důkazů uvedených v podnětu zohlednila pouze ty skutečnosti, pro které byly důkazy uvedené v podnětu dostatečně přiměřené a přesné. Měla za to, že pokud jde o důkazy o existenci zvláštní situace na trhu ve Vietnamu obsažené v podnětu, tomu tak není. Kromě toho byl však dumping vypočtený v podnětu stanoven bez zohlednění zvláštní situace na trhu. Komise během šetření existenci zvláštní situace na trhu rovněž neprokázala. Výpočty dumpingu u dvou spolupracujících vyvážejících výrobců byly proto vypočteny v souladu s metodou uvedenou v oddíle 3.4 níže. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(25)

Společnost Formosa tvrdila, že domácí trh ve Vietnamu je vystaven vysokému tlaku ze strany dovozu výrobku, který je předmětem šetření, z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Indie za dumpingové ceny. V důsledku toho vietnamská vláda zahájila antidumpingové šetření a v lednu 2025 měla být uložena prozatímní opatření. Společnost Formosa tedy tvrdila, že Komise by měla věnovat pozornost očekávané změně okolností a měla by zajistit, aby případná antidumpingová opatření, která mají být vůči Vietnamu uložena, byla přiměřená nové situaci trvalé povahy.

(26)

Komise připomněla, že posouzení dumpingu a výsledné újmy se týkalo období šetření a posuzovaného období, jak je uvedeno v oddíle 1.8 níže, a že nemohlo předvídat vývoj podmínek na trhu ani budoucí chování vyvážejících výrobců ve Vietnamu. V odůvodněných případech, pokud lze prokázat změnu okolností trvalé povahy, by mohl být na tomto základě zahájen přezkum cel podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(27)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že může v souladu s článkem 17 základního nařízení vybrat vzorek zúčastněných stran.

(28)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje se zajištěním zeměpisného rozložení. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily, neobdržela však žádné připomínky.

(29)

Konečný vzorek se tedy skládal ze tří výrobců v Unii nacházejících se ve třech různých členských státech. To představuje více než 34 % odhadovaného celkového objemu výroby a více než 35 % celkového odhadovaného prodeje obdobného výrobku v Unii.

(30)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(31)

Žádný z nich však požadované informace a souhlas se zařazením do vzorku neposkytl.

(32)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Egyptě, Indii, Japonsku a ve Vietnamu, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení. Komise kromě toho požádala zastoupení Egyptské arabské republiky při Evropské unii, zastoupení Indie při Evropské unii, zastoupení Japonska při Evropské unii a zastoupení Vietnamské socialistické republiky při Evropské unii, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(33)

Pokud jde o Egypt, jedna skupina vyvážejících výrobců poskytla požadované informace a souhlasila se zařazením do vzorku. Skupinu tvoří holding, společnost Ezz Steel Company (dále jen „Ezz Steel“), která vlastní jednoho vyvážejícího výrobce, a sice společnost All Ezz Dekheila Steel Company (dále jen „EZDK“), která vlastní dalšího vyvážejícího výrobce, společnost Ezz Flat Steel Company (dále jen „EFS“). Vzhledem k nízkému počtu odpovědí Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(34)

Pokud jde o Indii a Japonsko, požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo pět vyvážejících výrobců v každé zemi. Jedna z japonských společností však nebyla vyvážejícím výrobcem dotčeného výrobku a pro účely stanovení vzorku nebyla zohledněna. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek dvou vyvážejících výrobců v Indii i Japonsku na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorků projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v obou dotčených zemích. Ke vzorkům nebyly obdrženy žádné připomínky.

(35)

A konečně, pokud jde o Vietnam, požadované informace poskytly a se zařazením do vzorku souhlasily tři společnosti, avšak pouze dvě z nich byly vyvážejícími výrobci dotčeného výrobku. Vzhledem k nízkému počtu odpovědí Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(36)

Žádný vyvážející výrobce nepožádal o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

(37)

Komise zaslala dotazníky třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli, vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku v Egyptě, Indii, Japonsku a ve Vietnamu, známým dovozcům a uživatelům. Stejné dotazníky byly v den zahájení zpřístupněny rovněž na internetu (5).

(38)

Žadatel v podnětu poskytl dostatečné důkazy prima facie o zkresleních na trhu surovin v Indii a ve Vietnamu, jež se týkala výrobku, který je předmětem šetření. Proto se toto šetření zabývalo těmito zkresleními na trhu surovin, jak bylo oznámeno v oznámení o zahájení, aby se určilo, zda se v souvislosti s Indií a Vietnamem použije ustanovení čl. 7 odst. 2a a čl. 7 odst. 2b základního nařízení. Z tohoto důvodu zaslala Komise indické a vietnamské vládě dodatečné dotazníky.

(39)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému zjištění dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(40)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2023 do 31. března 2024 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2021 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(41)

Po zahájení řízení jeden vyvážející výrobce tvrdil, že rok 2020 by měl být zahrnut jako referenční rok do posuzovaného období, aby byl plně zohledněn dopad narušení trhu v důsledku krize COVID-19 na vývoj dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli.

(42)

Komise měla za to, že posuzované období by nemělo být rozšířeno na rok 2020, neboť trh a výkonnost výrobního odvětví Unie byly vážně ovlivněny výjimečnými okolnostmi vyvolanými krizí COVID-19. Takové rozšíření by nemělo přidanou hodnotu. Délka posuzovaného období byla navíc v souladu s běžnými postupy šetření.

(43)

Další vyvážející výrobce tvrdil, že výběrem období šetření při zahájení řízení Komise vynechala celé čtvrtletí mezi koncem období šetření a datem zahájení (8. srpna 2024), a tudíž zkrátila posuzované období na rok 2021 – první čtvrtletí 2024 tím, že vyloučila celé roky 2020–2023.

(44)

Podle tohoto vyvážejícího výrobce toto rozhodnutí nebylo v souladu s „právním standardem předepsaným“ v základním nařízení a tím, že byl jako referenční hodnota vybrán nereprezentativní rok 2021, byly zkresleny výsledky analýzy podstatné újmy.

(45)

Komise tato tvrzení předběžně zamítla, neboť zaprvé je běžnou praxí Komise a je na jejím uvážení, aby zvolila období šetření odpovídající období nejméně šesti měsíců bezprostředně před datem zahájení (6) a aby pro posouzení újmy kromě období šetření zvážila tři kalendářní roky, a nikoli čtyři. Zadruhé, ztráty, které v roce 2020 utrpělo celé výrobní odvětví, ať už v EU, nebo mimo ni, byly způsobeny především krizí COVID-19, jež vedla k uzavření výroby, přičemž několik oceláren po celém světě pozastavilo svou činnost. Jakmile se hospodářství začalo od roku 2021 z krize COVID-19 zotavovat, sledovala podobný trend i poptávka po výrobku, který je předmětem šetření, což vedlo ke zvýšení cen a zisků. To znamená, že rok 2020 představuje mimořádně nízkou úroveň, a nikoli typický rok. Zatřetí, od roku 2021 se stabilizovala nabídka i poptávka, takže posuzované období začínající v roce 2021 bylo považováno za vhodné. V každém případě Komise v souladu se svou běžnou praxí analyzovala všechny relevantní činitele, aby posoudila vývoj situace výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(46)

Výrobkem, který je předmětem šetření, jsou určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“).

Nejsou v něm zahrnuty tyto výrobky:

(47)

Ploché za tepla válcované výrobky z oceli se vyrábějí válcováním za tepla. Jedná se o proces tváření kovu, během nějž horký kov prochází jedním nebo více páry horkých válců, které snižují a sjednocují jeho tloušťku, přičemž teplota kovu je nad rekrystalizační teplotou. Mohou být dodávány v různých formách: ve svitcích (olejovaných nebo neolejovaných, mořených nebo nemořených), v tabulích (plech) nebo v úzkých pásech.

(48)

Existují dvě hlavní použití plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli. Zaprvé jde o prvotní materiál pro výrobu různých výrobků z oceli s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými plochými a plátovanými výrobky z oceli. Zadruhé se používají jako průmyslový vstup nakupovaný koncovými uživateli pro nejrůznější použití, včetně stavebnictví (výroba ocelových trubek), stavby lodí, plynových nádob, automobilů, tlakových nádob a energetických potrubí.

(49)

Dotčeným výrobkem je výrobek, který je předmětem šetření, pocházející z Egypta, Indie, Japonska a Vietnamu (dále jen „dotčené země“), v současnosti kódů KN 7208 10 00 , 7208 25 00 , 7208 26 00 , 7208 27 00 , 7208 36 00 , 7208 37 00 , 7208 38 00 , 7208 39 00 , 7208 40 00 , 7208 52 10 , 7208 52 99 , 7208 53 10 , 7208 53 90 , 7208 54 00 , 7211 13 00 , 7211 14 00 , 7211 19 00 , ex 7225 19 10 (kód TARIC 7225 19 10 90), 7225 30 90 , ex 7225 40 60 (kód TARIC 7225 40 60 90), 7225 40 90 , ex 7226 19 10 (kódy TARIC 7226 19 10 91, 7226 19 10 95), 7226 91 91 a 7226 91 99 . Kódy KN a TARIC se uvádějí pouze pro informaci, aniž je dotčena následná změna sazebního zařazení. Rozsah tohoto šetření vychází z výše uvedené definice výrobku, který je předmětem šetření.

(50)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(51)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(52)

Jeden vyvážející výrobce (Daido Steel Co. Ltd, dále jen „Daido“) požádal o vyloučení všech svých typů plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli na základě toho, že jsou v tomto odvětví známy jako nástrojová ocel a rychlořezná ocel, ačkoli neodpovídají popisu nástrojové oceli obsaženému v kombinované nomenklatuře EU (KN). Tvrdil, že jeho výrobky i) mají výrazně odlišné fyzikální, technické a chemické vlastnosti ve srovnání s jinými typy plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli, ii) jsou uváděny na trh prostřednictvím specializovaných prodejních kanálů s různými cenami a iii) jejich odlišné specifikace a konečné užití by měly být zahrnuty do definice výrobku.

(53)

V předchozích šetřeních týkajících se stejné definice výrobku Komise vyřadila nástrojovou a rychlořeznou ocel z definice výrobku pro antidumpingové řízení týkající se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli (7). Komise shledala, že skutečně existují výrazné fyzikální a chemické rozdíly mezi jinými typy dotčeného výrobku, než je nástrojová ocel a rychlořezná ocel na jedné straně, a nástrojovou ocelí a rychlořeznou ocelí na straně druhé. Komise toto posouzení v daném šetření potvrzuje. Komise však měla za to, že žádost společnosti Daido Steel Co. Ltd o vyloučení všech jejích typů plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli není dostatečně konkrétní. Z těchto důvodů Komise žádost společnosti Daido o zamítnutí všech jejích výrobků zamítla, ale potvrdila vyloučení nástrojové oceli, jak je uvedeno v oddíle 2.1. Komise se rovněž domnívala, že za použití příslušných kódů KN je odpovědný dovozce při deklarování zboží celním orgánům.

(54)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje společnosti Ezz Steel reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. V tomto ohledu byl proto celkový objem prodeje obdobného výrobku společnosti Ezz Steel na domácím trhu reprezentativní.

(55)

Komise následně určila u vyvážejícího výrobce s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(56)

Komise poté v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení prověřovala, zda je domácí prodej vyvážejícího výrobce na jeho domácím trhu u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní. Domácí prodej shodného nebo srovnatelného typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku na vývoz do Unie.

(57)

Komise zjistila, že domácí prodej všech typů výrobku u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, byl reprezentativní, s výjimkou dvou typů výrobku, u nichž byl domácí prodej nižší než 5 %, a tudíž nebyl reprezentativní. U těchto typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně v souladu s níže uvedenou metodou.

(58)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(59)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(60)

V tomto případě je běžnou hodnotou vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření.

(61)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(62)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že více než 80 % veškerého domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než vážené průměrné jednotkové výrobní náklady. Běžná hodnota byla tudíž vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje během období šetření.

(63)

Pokud jde o dva typy výrobku, jež se neprodávaly na domácím trhu v reprezentativním množství ve smyslu čl. 2 odst. 3 první věty základního nařízení, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(64)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(65)

U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly přičteny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z transakcí uskutečněných s těmito typy výrobku v běžném obchodním styku na domácím trhu.

(66)

Vyvážející výrobce vyvážel do Unie přímo nezávislým odběratelům nebo nezávislým obchodníkům a vývozní cena byla v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(67)

Ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na úrovni cen ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, běžná hodnota a vývozní cena byly v případě potřeby upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(68)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, provize a případných vedlejších nákladů.

(69)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady a případně bankovní poplatky.

(70)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, manipulace a nakládky.

(71)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady a bankovní poplatky.

(72)

Společnost informovala Komisi o problémech s přepočtem měny v Egyptě během období šetření, viz oddíl 1.4.3 výše. Vzhledem k tomu, že auditovaná účetní závěrka spolupracujících vyvážejících výrobců za období šetření vycházela na základě odchylky vydané egyptskými orgány dne 5. září 2023 z paralelního směnného kurzu, byl pro účely výpočtu použit paralelní, a nikoli oficiální směnný kurz. Ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení stanoví, že „obvykle“ by datem prodeje mělo být datum vystavení faktury a že datum smlouvy, objednávky nebo potvrzení objednávky lze použít v případě, jestliže jsou tyto doklady pro zjištění věcných prodejních podmínek vhodnější. Zaprvé, Komise zvážila kolísání paralelního směnného kurzu EGP a celkově významný pokles EGP vůči USD a euru. Zadruhé, Komise zvážila praktiky egyptského vyvážejícího výrobce při stanovování cen, s jejichž použitím byly věcné podmínky prodeje vypořádány v okamžiku uzavření kupní smlouvy, a nikoli v den vystavení faktury v případě prodeje na vývoz. Komise proto pro přepočet vývozní ceny z USD na EGP použila měsíční směnný kurz uvedený v účetních závěrkách vyvážejícího výrobce platný v době uzavření kupní smlouvy.

(73)

Komise u vyvážejícího výrobce srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(74)

Na tomto základě prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením vypočtené pro vyvážejícího výrobce činí 12,8 %.

(75)

Úroveň spolupráce je v případě Egypta vysoká, protože vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval 100 % celkového dovozu během období šetření. Na základě toho rozhodla Komise stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce pouze na úrovni spolupracující společnosti.

(76)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

Tabulka 1

Dumpingová rozpětí

(77)

Oba vyvážející výrobci zařazení do vzorku spolupracovali. Na domácím trhu oba vyvážející výrobci zařazení do vzorku prodávali obdobný výrobek jak přímo, tak prostřednictvím obchodníků, kteří jsou ve spojení. Dotčený výrobek vyváželi do Unie přímo nezávislým odběratelům a prostřednictvím stran ve spojení.

(78)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku celkový objem domácího prodeje reprezentativní. Objem domácího prodeje je reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu představoval alespoň 5 % celkového objemu výrobku, který je předmětem šetření, na vývoz během období šetření. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje každého vyvážejícího výrobce obdobného výrobku, který byl zařazen do vzorku, na domácím trhu reprezentativní.

(79)

Komise následně určila u vyvážejícího výrobce s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(80)

Poté Komise prověřovala, zda jsou shodné nebo srovnatelné typy výrobku prodávané každým spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na jejich domácím trhu ve srovnání s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie považované za reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej shodného nebo srovnatelného typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku na vývoz do Unie.

(81)

Komise zjistila, že domácí prodej všech typů výrobku u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, byl reprezentativní, s výjimkou dvou typů výrobku společnosti AMNSIL a tří typů výrobku skupiny JSW Group, u nichž nebyl zaznamenán žádný domácí prodej nebo byl domácí prodej nižší než 5 %, a tudíž nebyl reprezentativní. V případě, že nebyl zaznamenán žádný prodej typu obdobného výrobku na domácím trhu, byla běžná hodnota zjištěna početně, protože pro tento typ výrobku nebyla k dispozici ani prodejní cena na domácím trhu jiného výrobce zařazeného do vzorku. Pro ceny uvedeného výrobku na domácím trhu nebyly k dispozici žádné jiné zdroje. U těchto typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně v souladu s níže uvedenou metodou.

(82)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty použije skutečný domácí prodej nebo zda nezohlední prodej mimo běžný obchod z důvodu ceny v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení.

(83)

Výrobní náklady každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku byly upraveny o tzv. „nevýrobní náklady“. Jednalo se o náklady, které vyvážející výrobci zařazení do vzorku považovali za nevýrobní náklady, a proto nebyly přiřazeny k výrobním nákladům. Bylo zjištěno, že tyto náklady, i když nebyly přiřazeny, byly náklady souvisejícími s výrobou výrobku, který je předmětem šetření.

(84)

Všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku získávali železnou rudu částečně na indickém trhu a částečně ze svých dolů, jež mají pro vlastní spotřebu. V zájmu splnění smluvních povinností vyplývajících z těžební činnosti prodávali vyvážející výrobci zařazení do vzorku železnou rudu se ztrátou, aby se vyhnuli placení sankcí nebo snížili náklady na sankce. Realizovaná ztráta z prodeje železné rudy byla Komisí považována za pořizovací náklady, a proto byla přiřazena k výrobním nákladům.

(85)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(86)

V tomto případě je běžnou hodnotou vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření.

(87)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(88)

Pokud se určitý typ výrobku neprodával na domácím trhu v reprezentativním množství nebo se neprodával vůbec ve smyslu čl. 2 odst. 3 první věty základního nařízení, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(89)

Běžná hodnota byla podle typu výrobku vypočítána tak, že se k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly během období šetření vyvážejícím výrobcům, kteří jsou předmětem šetření, připočetly tyto položky:

(90)

U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly přičteny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z transakcí uskutečněných s těmito typy výrobku v běžném obchodním styku na domácím trhu. U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, nebo jestliže nebyl zjištěn žádný prodej v běžném obchodním styku, byly doplněny vážené průměrné prodejní, správní a režijní náklady a zisk ze všech běžných obchodních transakcí na domácím trhu.

(91)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku vyváželi do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodníků ve spojení.

(92)

Pokud vyvážející výrobce dotčený výrobek vyvážel přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě ceny skutečně zaplacené nebo splatné za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(93)

Kromě přímého prodeje dotčený výrobek prodával do Unie jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku rovněž stranám ve spojení, které poté dotčený výrobek dále zpracovaly. U těchto prodejů byla vývozní cena určena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, protože Komise mohla ověřit, že ceny mezi stranami ve spojení byly stanoveny podle tržních podmínek a odrážely tržní ceny.

(94)

Ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na úrovni cen ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, běžná hodnota a vývozní cena byly v případě potřeby upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(95)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy a pojištění, manipulace a nakládky.

(96)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady a náklady na balení.

(97)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, manipulace a nakládky.

(98)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady, provize a bankovní poplatky.

(99)

Všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku podali žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení o úpravu o částku odpovídající clu a tvrdili, že existence režimu navrácení cla pro určité suroviny by znamenala, že jejich prodej na domácím trhu by ve srovnání s prodejem na vývoz zahrnoval nepřímou daň. Vyvážející výrobci však nebyli schopni prokázat, že by pouhá existence režimu navrácení cla ovlivňovala srovnatelnost cen. Vyvážející výrobci nebyli schopni prokázat, že částka navráceného cla byla zohledněna v prodejní ceně. Toto tvrzení nebylo proto možno přijmout.

(100)

Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku podal žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení týkající se nákladů na dopravu mezi výrobním závodem a různými sklady v zemi. Vyvážející výrobce však nebyl schopen prokázat, že dodatečné náklady na dopravu by ovlivnily srovnatelnost cen. Vyvážející výrobce nebyl schopen prokázat, že dodatečné náklady na dopravu ovlivnily prodejní cenu. Toto tvrzení nebylo proto možno přijmout.

(101)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(102)

Na tomto základě činilo vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením vypočtené pro vyvážejícího výrobce u obou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku 0,77 % a 1,76 %, tj. méně než 2 % vývozní ceny, což je minimální prahová hodnota stanovená v čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že dumpingové rozpětí pro celou zemi je rovněž nižší než nepatrné. Za těchto okolností má Komise v souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení v úmyslu ukončit aktuální řízení, pokud jde o dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Indie.

(103)

Komise vyzývá zúčastněné strany, aby se k jejímu záměru ukončit řízení ve vztahu k Indii vyjádřily do patnácti dní od vyhlášení tohoto nařízení.

(104)

Pro stanovení běžné hodnoty Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl celkový objem domácího prodeje u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje každého jednotlivého vyvážejícího výrobce obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(105)

Komise následně určila u vyvážejících výrobců s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(106)

Komise poté v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení prověřovala, zda je domácí prodej vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na domácím trhu u každého typu výrobku, který je totožný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní. Domácí prodej tohoto typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku na vývoz do Unie.

(107)

Komise zjistila, že domácí prodej všech typů výrobku u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, byl reprezentativní, s výjimkou čtyř typů výrobku společnosti Tokyo Steel a dvou typů výrobku společnosti Nippon Steel, u nichž nebyl zaznamenán žádný domácí prodej nebo byl domácí prodej nižší než 5 %, a tudíž nebyl reprezentativní. V případě, že nebyl zaznamenán žádný prodej typu obdobného výrobku na domácím trhu, byla běžná hodnota zjištěna početně, protože prodejní cenu na domácím trhu jiného výrobce zařazeného do vzorku pro tento typ výrobku nebylo možné smysluplně sdělit, aniž by byla porušena důvěrnost informací tohoto výrobce. Komise nenašla žádné další informace o cenách těchto výrobků. U těchto nereprezentativních typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně v souladu s níže uvedenou metodou.

(108)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(109)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(110)

V tomto případě je běžnou hodnotou vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření.

(111)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(112)

Analýza domácího prodeje ukázala, že u obou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku představoval objem ziskového prodeje některých typů výrobku během období šetření méně než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu. Proto byla pro tyto typy výrobku běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr pouze u ziskového prodeje. U všech ostatních typů výrobku byl použitelný scénář uvedený ve 109. bodě odůvodnění a běžná hodnota byla vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje během období šetření.

(113)

Pro typy výrobku vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, u kterých byl prodej typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(114)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(115)

U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly přičteny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z transakcí uskutečněných s těmito typy výrobku v běžném obchodním styku na domácím trhu. V případě, že nebyl zaznamenán žádný prodej typu obdobného výrobku na domácím trhu, byla běžná hodnota zjištěna početně, protože prodejní cenu na domácím trhu jiného výrobce zařazeného do vzorku pro tento typ výrobku nebylo možné smysluplně sdělit, aniž by byla porušena důvěrnost informací tohoto výrobce.

(116)

Komise konstatuje, že vzhledem k některým nedostatkům v předložených informacích ohledně jednoho z domácích obchodníků společnosti Nippon Steel a vzhledem k omezenému objemu ovlivněného domácího prodeje se Komise za účelem stanovení běžné hodnoty rozhodla použít informace od společnosti Nippon Steel a jejích dalších společností ve spojení jako referenční pro uvedeného domácího obchodníka. Vzhledem k citlivé povaze příslušných údajů a vysvětlení byly společnosti Nippon Steel poskytnuty další podrobnosti v konkrétním dokumentu s poskytnutými informacemi.

(117)

Společnost Nippon Steel vyvážela do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozce, zatímco společnost Tokio Steel vyvážela do Unie pouze přímo nezávislým odběratelům.

(118)

Pokud vyvážející výrobce dotčený výrobek vyvážel přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě ceny skutečně zaplacené nebo splatné za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(119)

Jestliže vyvážející výrobce vyvezl dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk.

(120)

Ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na úrovni cen ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, běžná hodnota a vývozní cena byly v případě potřeby upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(121)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejších nákladů a balení.

(122)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady, bankovní poplatky, slevy a rabaty, náklady na službu zákazníkům a provize.

(123)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejších nákladů balení a ochranných cel.

(124)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady, bankovní poplatky, slevy, náklady na službu zákazníkům a provize.

(125)

Společnost Nippon Steel požadovala dodatečnou úpravu s cílem zohlednit údajný cenový rozdíl mezi prodejem pro různá odvětví, kde by ceny byly v průměru výrazně vyšší pro jedno odvětví („odvětví A“) než jiné („odvětví B“). Navrhovaná úprava by byla založena na průměrném cenovém rozdílu mezi oběma odvětvími u veškerého prodeje na domácím trhu, aniž by se rozlišovalo mezi dobou prodeje, typem výrobku nebo tím, zda byl odběratel ve spojení nebo nezávislý. Výsledný celkový cenový rozdíl v jenech za tunu by se odečetl od prodejní ceny vynásobením tohoto cenového rozdílu množstvím prodaným odvětví A na úrovni transakce. Během inspekce na místě společnost Nippon Steel poskytla některé obecné informace vysvětlující, proč by mezi oběma odvětvími za normálních okolností existoval cenový rozdíl.

(126)

Společnost však a) nebyla schopna kvantifikovat základní prvky cenového rozdílu a vykazovala pouze celkový cenový rozdíl (celková průměrná cena pro odvětví A minus celková průměrná cena pro odvětví B během období šetření); b) nebyla schopna poskytnout konkrétní dokumentaci vysvětlující cenový rozdíl na základě výrobku nebo odběratele; c) nebyla schopna vysvětlit, proč, ačkoli u některých transakcí byla cena podle typu výrobku skutečně vyšší pro odvětví A, jak tvrdí společnost Nippon Steel, byla u jiných transakcí cena ve skutečnosti vyšší pro odvětví B.

(127)

Kromě toho byl cenový rozdíl mezi prodejem pro obě odvětví podle typu výrobku nekonzistentní a pohyboval se od záporného dvouciferného procentního podílu po kladný dvouciferný procentní podíl, a to jak měsíčně, tak během období šetření jako celku. Cenový rozdíl mezi oběma odvětvími by se navíc mohl v jednotlivých měsících lišit. Například u jednoho typu výrobku Komise zjistila, že cena pro odvětví A byla za jeden měsíc skutečně vyšší než pro odvětví B, za další měsíc nižší a za následující měsíc opět vyšší.

(128)

A konečně, ačkoli vyvážející výrobce Nippon Steel poskytl informace o prodeji pro dvě různá odvětví, Komise takové informace neobdržela od žádného z jeho subjektů ve spojení. Kromě výše uvedených otázek tudíž nebylo možné analyzovat údajný cenový rozdíl na úrovni subjektů ve spojení a dopad na konečnou prodejní cenu nezávislým odběratelům na domácím trhu.

(129)

Z výše uvedených důvodů Komise žádost společnosti Nippon Steel o úpravu zamítla.

(130)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(131)

Na tomto základě prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(132)

U spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, vypočítala Komise vážené průměrné dumpingové rozpětí v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(133)

Na tomto základě činí prozatímní dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, 32,9 %.

(134)

U všech ostatních vyvážejících výrobců v Japonsku stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce ze strany vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce znamená objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém dovozu z dotčené země do Unie v období šetření, který byl stanoven na základě údajů Eurostatu.

(135)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 100 % celkového dovozu během období šetření. Na základě toho Komise rozhodla, že stanoví dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce na úrovni spolupracující společnosti zařazené do vzorku s nejvyšším dumpingovým rozpětím.

(136)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

Tabulka 2

Dumpingová rozpětí

(137)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého jednotlivého spolupracujícího vyvážejícího výrobce (společnosti Formosa a Hoa Phat) reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. Na základě toho byl celkový prodej obdobného výrobku společností Formosa a Hoa Phat na domácím trhu shledán reprezentativním.

(138)

Komise následně určila u vyvážejících výrobců s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(139)

Komise poté v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení prověřovala, zda je domácí prodej každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce na jeho domácím trhu u každého typu výrobku, který je totožný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku na vývoz do Unie.

(140)

Komise zjistila, že v případě společnosti Formosa byl domácí prodej všech typů výrobku u každého typu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní. V případě společnosti Hoa Phat byl domácí prodej všech typů výrobku u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní, s výjimkou dvou typů výrobku, u nichž nebyl zaznamenán žádný domácí prodej nebo byl domácí prodej nižší než 5 %, a tudíž nebyl reprezentativní. V případě, že nebyl zaznamenán žádný prodej typu obdobného výrobku na domácím trhu, byla běžná hodnota zjištěna početně, protože prodejní cenu na domácím trhu jiného výrobce zařazeného do vzorku pro tento typ výrobku nebylo možné smysluplně sdělit, aniž by byla porušena důvěrnost informací tohoto výrobce. Komise nenašla žádné další informace o cenách těchto výrobků. U těchto typů výrobku byla běžná hodnota zjištěna početně v souladu metodou uvedenou níže v tomto oddíle.

(141)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(142)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(143)

V tomto případě je běžnou hodnotou vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření.

(144)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(145)

Analýza domácího prodeje ukázala, že v případě společnosti Formosa představoval objem ziskového prodeje všech typů výrobku během období šetření méně než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu. Proto byla pro tyto typy výrobku běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr pouze u ziskového prodeje.

(146)

V případě společnosti Hoa Phat objem prodeje typů výrobku prodávaného za čistou prodejní cenu rovnající se vypočteným výrobním nákladům nebo tyto náklady přesahující představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobku a vážená průměrná prodejní cena uvedeného typu výrobku se rovnala jednotkovým výrobním nákladům nebo byla vyšší. Běžná hodnota byla tudíž vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje během období šetření.

(147)

Pro typy výrobku společností Formosa a Hoa Phat, u kterých byl v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení prodej typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, protože prodejní cenu na domácím trhu jiného výrobce zařazeného do vzorku pro tento typ výrobku nebylo možné smysluplně sdělit, aniž by byla porušena důvěrnost informací tohoto výrobce. Komise nenašla žádné další informace o cenách těchto výrobků.

(148)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly společnostem Formosa a Hoa Phat během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(149)

U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly přičteny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z transakcí uskutečněných s těmito typy výrobku v běžném obchodním styku na domácím trhu. U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, byly přičteny vážené průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk ze všech transakcí uskutečněných v běžném obchodním styku na domácím trhu.

(150)

Spolupracující vyvážející výrobci uskutečňovali vývoz do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodníka ve spojení ve třetí zemi.

(151)

Proto byla vývozní cena cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dotčený výrobek prodaný na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(152)

Ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na úrovni cen ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, běžná hodnota a vývozní cena byly v případě potřeby upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(153)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, manipulace a nakládky.

(154)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady a bankovní poplatky.

(155)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění: vnitrozemské dopravy, námořní přepravy a pojištění, manipulace a nakládky.

(156)

Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: úvěrové náklady a bankovní poplatky.

(157)

U spolupracujících vyvážejících výrobců Komise v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku.

(158)

Na tomto základě prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(159)

U všech ostatních vyvážejících výrobců ve Vietnamu stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce ze strany vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce představuje objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém dovozu z dotčené země do Unie v období šetření, který byl stanoven na základě podnětu a informací poskytnutých vietnamskou vládou.

(160)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval téměř 100 % celkového dovozu během období šetření. Na základě toho Komise rozhodla, že stanoví dumpingové rozpětí veškerého ostatního dovozu na úrovni společnosti Formosa.

(161)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(162)

V rámci Unie poskytlo při ověřování postavení údaje o výrobě a prodeji patnáct společností, které uvedly, že vyráběly obdobný výrobek během období šetření. Na základě informací dostupných v podnětu těchto patnáct společností představovalo 86 % výroby obdobného výrobku v Unii.

(163)

Vedle těchto patnácti společností existovalo v období šetření dalších sedm společností vyrábějících obdobný výrobek.

(164)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 59,1 milionu tun. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě veškerých dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, například informací získaných od žadatele a všech známých výrobců v Unii.

(165)

Jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii, kteří představují 34 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii a 35 % odhadovaného celkového objemu prodeje obdobného výrobku v EU.

(166)

Výrobci v Unii představující celkovou výrobu v Unii proto představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení a jsou označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(167)

Podnikatelský model výrobců v Unii a jejich stupeň vertikální integrace se různí. Výrobní odvětví Unie lze však celkem charakterizovat jako odvětví s vysokým stupněm vertikální integrace, neboť bylo zjištěno, že výrobci v Unii jsou zároveň dodavateli obdobného výrobku dovozcům a uživatelům a sami jsou konkurenty týchž nezávislých dovozců, uživatelů a středisek služeb pro ocelářský průmysl, jak je uvedeno v 302. bodě odůvodnění.

(168)

Jak je uvedeno ve 46. bodě odůvodnění, výrobek, který je předmětem šetření, se zařazuje do několika kódů KN včetně některých kódů ex. Aby se spotřeba v Unii nepodhodnotila, a s ohledem na zjevně okrajový dopad těchto kódů na celkovou spotřebu byly objemy dovozu kódů ex KN pro účely stanovení spotřeby v Unii plně zohledněny.

(169)

Jelikož je výrobní odvětví Unie z větší části vertikálně integrované a výrobek, který je předmětem šetření, je považován za primární surovinu pro výrobu navazujících výrobků s přidanou hodnotou, jako jsou za studena válcované výrobky, žárově pozinkované svitky, za tepla válcované ocelové plechy, pásy a za tepla válcované plechy zkracované na míru nebo potažené, byly spotřeba na závislém trhu a spotřeba na volném trhu analyzovány odděleně.

(170)

Rozlišení mezi závislým a volným trhem je důležité pro analýzu újmy, neboť výrobky určené k využití pro vlastní spotřebu přímo nesoutěží s dovozem a převodní ceny se stanovují v rámci skupin podle různých cenových politik. Naproti tomu výroba určená pro volný trh podstupuje přímou hospodářskou soutěž s dovozem výrobku, který je předmětem šetření, a ceny jsou cenami na volném trhu.

(171)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě obdobného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh.

(172)

Komise stanovila vlastní spotřebu v Unii na základě využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje na trhu Unie všech známých výrobců v Unii. Na tomto základě se vlastní spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 3

Vlastní spotřeba na trhu Unie (v tunách)

(173)

Bylo zjištěno, že 56,1 % výroby plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli v Unii je určeno pro závislý trh, zatímco zbývajících 43,9 % se prodává za podmínek volného trhu.

(174)

V průběhu posuzovaného období se vlastní spotřeba na trhu v Unii snížila přibližně o 16 %. Tento pokles je způsoben zejména snížením poptávky na závislých trzích, včetně výrobních segmentů, například pro automobilový a stavební průmysl.

(175)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že by měl být zohledněn podíl vlastní spotřeby (tj. vnitřních převodů za účelem dalšího zpracování výrobku, který je předmětem šetření, bez fakturace a vstupu na volný trh a „závislého prodeje, který není v souladu se zásadou tržního odstupu vůči společnostem ve spojení“, za účelem dalšího zpracování) na celkové výrobě plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli. Podle názoru tohoto vyvážejícího výrobce by to mělo silný dopad na konečné stanovení újmy, zejména proto, že byl uplatněn odlišný přístup k trendům zaměstnanosti nebo rozpětím ziskovosti.

(176)

Jeden uživatel tvrdil, že několik výrobců plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli v Unii je vertikálně integrováno a jejich využití obdobného výrobku pro vlastní spotřebu a závislý prodej představuje přibližně 50 % celkové výroby. Ve skutečnosti podíl výrobců v Unii na (volné) spotřebě v EU představoval více než 70 %.

(177)

Komise důkladně prozkoumala otázku „využití pro vlastní spotřebu“ a „závislého prodeje“, která je v daném šetření velmi důležitá. Ve svém posouzení újmy posuzovala prodej na volném trhu a závislý prodej samostatně.

(178)

Komise konstatuje, že zatímco někteří výrobci v Unii mají společnosti ve spojení, které buď obchodují s obdobným výrobkem, nebo jej zpracovávají, též jejich prodej těmto subjektům ve spojení se uskutečňuje za obvyklých tržních podmínek a že tyto subjekty ve spojení mohou nakupovat od všech dodavatelů, včetně dodavatelů z dotčených zemí, a nikoli pouze od primárních výrobců oceli ve spojení, a veškerý tento nákup se uskutečňuje za tržní cenu. Proto nebyl veškerý prodej mezi stranami ve spojení považován za závislý prodej a zahrnut do jeho objemu nebo hodnoty.

(179)

Komise stanovila spotřebu na volném trhu v Unii na základě a) prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie, b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu (8) a rovněž při zohlednění údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci v dotčených zemích. Na tomto základě se spotřeba na volném trhu v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 4

Spotřeba na volném trhu v Unii (v tunách)

(180)

Podle informací poskytnutých výrobním odvětvím Unie se během posuzovaného období spotřeba na volném trhu v Unii v období šetření snížila přibližně o 6 %.

(181)

Celková spotřeba – součet vlastní spotřeby a spotřeby na volném trhu – se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 5

Celková spotřeba v Unii (na volném i závislém trhu) (v tunách)

(182)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že celková spotřeba v roce 2022 klesla ve srovnání s rokem 2021 o 13 %. Vlastní spotřeba představovala téměř 56,1 % celkové spotřeby v období šetření.

(183)

Po zahájení řízení tři vyvážející výrobci z Egypta a Japonska, jakož i uživatelé zpochybnili původní rozhodnutí Komise posoudit souhrnně dovoz ze čtyř dotčených zemí a tvrdili, že:

(184)

Na základě výše uvedených skutečností tyto zúčastněné strany tvrdily, že pokud jde o vývoz z Egypta a Japonska, nebyly splněny kumulativní podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(185)

Komise zjišťovala, zda by dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí neměl být posouzen souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(186)

Zmíněné ustanovení stanoví, že dovoz z více než jedné země se posuzuje souhrnně pouze tehdy, pokud se zjistí, že:

(187)

Komise tvrzení předložená třemi vyvážejícími výrobci zamítla z těchto důvodů:

(188)

Komise tudíž dospěla k závěru, že všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 byla pro dvě dotčené země splněna a prozatímně potvrdila, že dovozy z Egypta, Japonska a Vietnamu by měly být pro účely stanovení újmy zkoumány souhrnně.

(189)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů poskytnutých Eurostatem a v případě Vietnamu na základě objemů vývozu vykázaných vyvážejícími výrobci (viz tabulka 6). Podíly na trhu byly stanoveny porovnáním objemu dovozu se spotřebou na volném trhu Unie, jak je uvedeno v tabulce 4.

(190)

Dovoz do Unie z dotčených zemí se vyvíjel takto:

Tabulka 6

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(191)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech se dovoz z dotčených zemí během posuzovaného období zvýšil. Současně se celkový podíl na trhu v případě jejich dovozu do Unie během posuzovaného období zvýšil o téměř 3 procentní body (ze [4,9–5,4] % v roce 2021 na [8,0–8,5] %, což představuje zvýšení o 56 %).

(192)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu.

(193)

Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 7

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

(194)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání: vážených průměrných prodejních cen tří výrobců v Unii účtovaných odběratelům na volném trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, podle typu výrobku, upravených na úroveň ceny ze závodu, a odpovídajících vážených průměrných cen dovozu na úrovni CIF s dodáním na hranice Unie podle typu výrobku od spolupracujících výrobců z dotčených zemí prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovených na základě cen CIF (zahrnujících náklady, pojištění a přepravu zboží), s příslušnou úpravou o náklady po dovozu.

(195)

Srovnání cen bylo provedeno podle jednotlivých typů u transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření.

(196)

Na základě výše uvedeného bylo zjištěno, že dumpingové dovozy od většiny dotčených vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se podbízí cenám výrobního odvětví Unie v rozmezí od –0,0 % do 10,1 %, jak ukazuje níže uvedená tabulka.

Tabulka 8

Rozpětí cenového podbízení

(197)

Většina dotčeného výrobku je velmi citlivá na ceny a hospodářská soutěž je z velké části založena na ceně. Kromě toho jsou ceny na trhu známy prostřednictvím různých specializovaných internetových stránek. Šetření odhalilo, že pouze část objednávek je založena na smlouvách na pevně stanovenou dobu, přičemž odběratelé mají vždy možnost přejít od jednoho dodavatele k jinému na poměrně nestabilním trhu. V této souvislosti jsou uvedená rozpětí cenového podbízení, s výjimkou Egypta, považována za významná. Šetření rovněž odhalilo, že ceny výrobního odvětví Unie byly stlačeny levným dovozem pocházejícím z Egypta, který sledoval podobné trendy a strukturu obchodu.

(198)

Posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie zahrnovalo v souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav daného výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(199)

Jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(200)

Pro účely zjištění újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Posouzení vycházelo z informací poskytnutých žadatelem, které poté byly porovnány s údaji poskytnutými výrobci v Unii, s dostupnými oficiálními statistikami (Eurostat) a s údaji vyvážejících výrobců, pokud jde o Vietnam. Analýza mikroekonomických ukazatelů byla provedena na úrovni výrobců v Unii zařazených do vzorku. Posouzení se zakládalo na jejich údajích, které byly řádně ověřeny. Údaje se týkaly výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(201)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě obdobného výrobku, který je předmětem šetření, a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh. U některých ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Unie Komise analyzovala samostatně údaje vztahující se k volnému a závislému trhu a provedla srovnávací analýzu.

(202)

Těmito činiteli jsou na jedné straně: prodej, podíl na trhu, jednotkové ceny, jednotkové výrobní náklady, ziskovost a peněžní tok. Další hospodářské ukazatele však bylo možné smysluplně posoudit pouze se zřetelem na veškerou činnost, včetně využití pro vlastní spotřebu v rámci výrobního odvětví Unie.

(203)

Těmito činiteli jsou: výroba, kapacita, využití kapacity, investice, návratnost investic, zaměstnanost, produktivita, zásoby a náklady práce. U těchto činitelů může Komise provést účelné prozkoumání pouze vztažením k celé činnosti výrobního odvětví Unie. Tato analýza je v souladu s judikaturou soudů Evropské unie a WTO (9).

(204)

Konsorcium tvrdilo, že výrobní odvětví Unie vyrábějící ploché za tepla válcované výrobky z oceli je již nadměrně chráněno antidumpingovými a ochrannými opatřeními. V posledních osmi letech byla proti dovozu výrobku, který je předmětem šetření, z několika vyvážejících zemí, jako je Čína, Rusko, Brazílie, Írán, Ukrajina a Turecko, přijata antidumpingová a antisubvenční opatření. Platnost opatření vůči Ukrajině mohla skončit v roce 2023. Kromě toho byl ochranný režim nedávno upraven stanovením stropu omezujícího dovoz ze zemí, na něž se vztahují celní kvóty, jako jsou např. Vietnam, Egypt a Japonsko, na 15 %.

(205)

Je třeba poznamenat, že antidumpingová a ochranná opatření sledují odlišné cíle. Antidumpingová a antisubvenční opatření řeší nespravedlivou cenovou situaci, zatímco ochranná opatření se vztahují na objemy dovozu (tj. hrozbu vážné újmy v důsledku rychlého nárůstu objemu dovozu). Mimoto se Komise těmito tvrzeními o dvojím nápravném opatření zabývala v tzv. „nařízení o dvojím nápravném opatření“ (10). Komise dříve podobné argumenty týkající se dvojích nápravných opatření zamítla na základě skutečnosti, že nařízení o ochranných opatřeních zajišťují, aby v případě, že dovoz překročí objem celních kvót s nulovým clem, se příslušné antidumpingové a/nebo vyrovnávací clo mohlo vztahovat pouze na uvedený dovoz, takže to nepovede k většímu ovlivnění obchodu, než je žádoucí.

(206)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(207)

Během posuzovaného období se objem výroby výrobního odvětví Unie snížil přibližně o 11,274 milionu tun (–16 %) v důsledku kombinovaného poklesu prodeje na volném a závislém trhu.

(208)

Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Výrobní kapacita zůstala během posuzovaného období stabilní.

(209)

Míra využití kapacity se během posuzovaného období snížila a pohybovala se mezi 63 % a 75 % v souladu s poklesem objemu výroby.

(210)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na volném trhu

(211)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na volném trhu v Unii (vyjma závislého prodeje) se během posuzovaného období snížil o 15 % z 27,729 milionu tun na 23,570 milionu tun.

(212)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu z hlediska spotřeby v Unii během posuzovaného období poklesl o 2 procentní body, ze 72,2 % na 70,2 %. Pokles objemu prodeje na volném trhu v Unii a ztráta podílu výrobního odvětví Unie na trhu významně převýšily pokles spotřeby na volném trhu v Unii, což je ukazatel zhoršení konkurenčního postavení výrobců oceli v Unii.

(213)

Pokud jde o závislý trh v rámci trhu Unie, objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie a podíl na trhu

(214)

Objem pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie (složený z převodů pro vlastní spotřebu a ze závislého prodeje na trhu Unie) na trhu Unie se v absolutních číslech během posuzovaného období snížil o více než 16 % z 39,224 milionu tun na 33,143 milionu tun.

(215)

Podíl využití pro vlastní spotřebu (vyjádřený jako procento celkové výroby) výrobního odvětví Unie v posuzovaném období zůstal stabilní a pohyboval se mezi 55,7 % až 56,1 %.

(216)

Zaměstnanost byla vypočítána na základě počtu zaměstnanců přímo pracujících na obdobném výrobku u různých primárních výrobců oceli v Unii. Tato metoda poskytla přesné údaje.

(217)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Zaměstnanost a produktivita

(218)

Úroveň zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie se během posuzovaného období snížila, aby se snížily výrobní náklady a zvýšila efektivita s ohledem na rostoucí konkurenci ze strany dovozu z dotčených zemí a ostatního dovozu na trhu. To během posuzovaného období vedlo ke snížení počtu zaměstnanců o 9,7 %, bez zohlednění nepřímé zaměstnanosti. V důsledku toho a s ohledem na snížení objemu výroby (–16,0 %) v průběhu posuzovaného období byl pokles produktivity pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřené jako výstup na zaměstnance na rok, nižší (–7,0 %) než pokles skutečné výroby. Z toho je patrné, že výrobní odvětví Unie bylo ochotné přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám, aby bylo i nadále konkurenceschopné.

(219)

S výjimkou jednoho vyvážejícího výrobce ve Vietnamu byla všechna dumpingová rozpětí podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí nebyl dopad rozsahu skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zanedbatelný.

(220)

Spotřeba v Unii (na volném trhu) klesla během posuzovaného období o 6 %, avšak objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie se snížil ještě víc, a sice o 15 %. Výrobnímu odvětví Unie tak podíl na trhu klesl, na rozdíl od podílu, který měl na trhu dovoz z dotčených zemí a jenž se během posuzovaného období zvýšil.

(221)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 13

Prodejní ceny na volném trhu v Unii

(222)

Výše uvedená tabulka znázorňuje vývoj jednotkové prodejní ceny na volném trhu Unie ve srovnání s odpovídajícími jednotkovými výrobními náklady. Průměrné prodejní ceny byly nejprve vyšší než průměrné jednotkové výrobní náklady v letech 2021 a 2022. Situace se změnila v roce 2023 a v období šetření, kdy jednotkové výrobní náklady byly vyšší než průměrné prodejní ceny.

(223)

Mimořádná situace jednoho z výrobců zařazených do vzorku, kdy se jeho výroba během období šetření podstatně snížila z důvodu delšího období údržby jedné z jeho pecí, než se původně plánovalo, je vysvětlena v 254. až 256. bodě odůvodnění. Dodatečné náklady vzniklé touto situací nebyly při určování vývoje výrobních nákladů zohledněny.

(224)

Krize COVID-19 ovlivnila tržní poptávku a ceny v letech 2021 a 2022 v menší míře ve srovnání s rokem 2023 a obdobím šetření, jež vykazovalo negativní trend ilustrovaný prudkým poklesem cen v důsledku poklesu poptávky po oceli.

(225)

Navzdory úsilí výrobního odvětví Unie o snížení nákladů (viz 218. bod odůvodnění) zůstaly výrobní náklady výrazně vyšší než klesající prodejní ceny v roce 2023 a v období šetření. V zájmu omezení ztrát podílu na trhu výrobci v Unii sledovali sestupnou spirálu cen a výrazně snižovali své prodejní ceny, především v průběhu roku 2023 a v období šetření. Jelikož výrobek, který je předmětem šetření, je komoditou, výrobci v Unii museli sledovat sestupnou spirálu cen.

(226)

Určité ploché za tepla válcované výrobky ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli k využití pro vlastní spotřebu byly u výrobců zařazených do vzorku převáděny nebo dodávány za převodní ceny k dalšímu navazujícímu zpracování na různé výrobky za použití různých cenových politik / politik stanovení nákladů (náklady a/nebo náklady a přirážky), které nebylo možné považovat za spadající do podmínek volného trhu. Z vývoje cen, pokud jde o využití pro vlastní spotřebu, ani z vývoje nákladů proto nelze vyvodit žádný významný závěr. Pokud se prodej mezi stranami ve spojení uskutečnil za obvyklých tržních podmínek, jak je popsáno ve 177. bodě odůvodnění, byl zohledněn při výpočtu průměrné jednotkové prodejní ceny na volném trhu Unie uvedené v tabulce 13.

(227)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 14

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(228)

Během posuzovaného období vzrostla průměrná mzda na jednoho zaměstnance o 5 %, převážně v důsledku vnějších faktorů, jako je vysoká míra inflace. Nárůst v roce 2023 lze přičíst odstupnému, které muselo být zaúčtováno po snížení počtu zaměstnanců.

(229)

Stav zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 15

Zásoby

(230)

Stav zásob se během posuzovaného období zvýšil, přičemž vykazoval opačný trend než objem výroby. Ačkoli tyto zásoby představují významný objem finančních zdrojů v absolutních číslech, zůstaly na přiměřené úrovni, jsou-li vyjádřeny jako procento objemu výroby.

(231)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 16

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(232)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. V letech 2021 a 2022 mohlo výrobní odvětví Unie kvůli situaci po krizi COVID-19 dosáhnout určitého zisku. Během druhé poloviny období šetření se však ziskovost vyvíjela negativně. Ztráty vznikly v roce 2023 a v období šetření.

(233)

Jak ukazuje tabulka 13, po výrazném zvýšení prodejních cen v roce 2022 se jednotková prodejní cena prudce snížila a vrátila se na úroveň dosaženou v roce 2021. Jednotkové výrobní náklady nesledovaly podobný trend a zůstaly na mnohem vyšší úrovni, což vedlo ke ztrátě ve výši –5,1 % v roce 2023 a –3,0 % během období šetření.

(234)

Navzdory zhoršující se situaci výrobní odvětví Unie nadále investovalo značné částky. Tyto investice byly provedeny především za účelem nahrazení stávajícího zařízení, což náleží k běžné činnosti společnosti působící v kapitálově náročném odvětví, kde jsou takové investice vyžadovány. Výrobní odvětví Unie rovněž investovalo do ekologické transformace, aby snížilo svou uhlíkovou stopu.

(235)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobců v Unii financovat svou činnost z vlastních zdrojů. Trend čistého peněžního toku se během posuzovaného období značně zhoršil a dostal se z kladných do záporných hodnot na neudržitelné úrovni v důsledku zhoršující se ziskovosti a zvýšeného stavu zásob.

(236)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Návratnost investic se zhoršila a v roce 2023 a v období šetření v návaznosti na záporný trend ziskovosti dosáhla záporné úrovně. Schopnost výrobců v Unii zařazených do vzorku opatřit si kapitál byla ovlivněna ztrátami vzniklými během posuzovaného období, jak je patrné z investic, které musely být odloženy (viz 277. bod odůvodnění, jenž se zabývá otázkou ušlých investic).

(237)

Výrobní odvětví Unie jako celek si kvůli snížení vlastní a volné spotřeby nemohlo udržet objem výroby a prodeje a zlepšit míru využití kapacity. Objem výroby a prodeje se ve skutečnosti snížil více než spotřeba na trhu Unie. S ohledem na klesající výrobu přijalo výrobní odvětví Unie konkrétní opatření za účelem zlepšení efektivity tím, že přísně kontrolovalo výrobní náklady (zejména náklady na suroviny a pracovní sílu) a zvýšilo výrobu na zaměstnance, když se situace výrobního odvětví Unie začala zhoršovat. Výrobní náklady se nicméně zvýšily o 18 %, když jednotková prodejní cena zůstala během posuzovaného období stabilní, s výjimkou roku 2022. V důsledku toho se ziskovost výrobního odvětví Unie výrazně zhoršila, a to z 12 % v letech 2021 a 2022, kdy výrobní odvětví Unie mělo prospěch z oživení hospodářství po krizi COVID-19, na ztrátu v roce 2023 a v období šetření. Výrobci v Unii zařazení do vzorku mohli během celého posuzovaného období stále investovat, což svědčí o jejich dynamice na pozadí zhoršující se finanční situace.

(238)

Vzhledem k výše uvedenému se v této fázi má za to, že výše uvedená data naznačují, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(239)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobnímu odvětví Unie mohly ve stejnou dobu působit újmu i jiné známé činitele. Komise dbala na to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána tomuto dumpingovému dovozu. Objemy dovozu týkající se Indie a vietnamského vývozce Ha Tinh Steel Corporation, u nichž nebyl zjištěn dumping, nebyly zohledněny v analýze příčinné souvislosti mezi dovozem z dotčených zemí a výrobním odvětvím Unie, ale při analýze jiných možných příčin újmy.

(240)

Komise zvažovala tyto činitele:

(241)

Prodejní ceny vyvážejících výrobců během posuzovaného období výrazně klesly v průměru z 828 EUR za tunu v roce 2021 na 679 EUR za tunu během období šetření. Stálým snižováním svých jednotkových prodejních cen během posuzovaného období dokázali vyvážející výrobci z Egypta, Japonska a Vietnamu zvýšit svůj podíl na trhu z [4,9–5,4] % v roce 2021 na [8,0–8,5] % v období šetření, jak ukazuje tabulka 6. V porovnání s předchozím rokem v roce 2023 rovněž došlo k významnému nárůstu v objemu dovozu z dotčených zemí: z [1 676 689–2 029 676] na [2 654 306–3 201 585] tun v roce 2023.

(242)

Komise zjistila, že narůstající objemy a prudký pokles v cenách dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu. Důvodem je skutečnost, že výrobci v Unii čelící agresivní cenové strategii vyvážejících výrobců z dotčených zemí neměli jinou možnost, než také snížit ceny a prodávat se ztrátou, aby si tak udrželi určitou úroveň objemu prodeje a podíl na trhu. Kromě toho současná opatření proti dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli zejména z Číny a Ruska umožnila dotčeným zemím během posuzovaného období zvýšit jejich podíl na trhu, který dříve zaujímali čínští vyvážející výrobci, a zároveň snížit jejich jednotkovou prodejní cenu. To mělo negativní dopad na ziskovost odvětví, která během období šetření dosáhla neudržitelné úrovně –3,0 %. Komise dále rovněž poznamenala, že prudký nárůst dovozu z dotčených zemí ve spojení s dumpingovými cenami, které se buď podbízely vůči cenám výrobního odvětví Unie, nebo je stlačovaly, se časově shodoval s významným zhoršením situace výrobního odvětví Unie v roce 2023, a v období šetření pokračoval.

(243)

Ačkoli skupina Hoa Phat Group tvrdila, že neexistuje příčinná souvislost mezi újmou a dovozem z dotčených zemí, argumentovala, že využití kapacity výrobního odvětví Unie bylo nízké již na začátku posuzovaného období, i když podíl dotčených zemí na trhu se pohyboval v rozmezí [4,9–5,4] %.

(244)

Ve skutečnosti byla míra využití výrobní kapacity v roce 2021 (75 %) mnohem vyšší než v roce 2023 nebo v období šetření, kdy v důsledku nárůstu dovozu z dotčených zemí a poklesu poptávky klesla na méně než 65 %. To, zda by využití kapacity výrobního odvětví EU bylo v roce 2021 vyšší, kdyby se neuskutečnil žádný dovoz z dotčených zemí, je irelevantní a v žádném případě neznamená, že by tento dumpingový dovoz nezpůsobil újmu. Naopak časová shoda mezi nárůstem dumpingového dovozu a poklesem využití kapacity naznačuje, že příčinou snížení kapacity byl dumpingový dovoz. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(245)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 17

Prodej na vývoz výrobců v Unii

(246)

Žadatel tvrdil, že jeho vývozní výkonnost nemůže být příčinou újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Šetření ukázalo, že prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku představoval pouze přibližně 15,4 % jejich celkového prodeje na volném trhu během období šetření a ještě menší podíl na celkové výrobě (4,7 %) ve stejném období. Zadruhé, zatímco vývoz výrobního odvětví Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, výrazně poklesl, sledoval podobný trend jako celková spotřeba v Unii, která se mezi lety 2022 a 2023 snížila o 11 %, jak je uvedeno ve 179. bodě odůvodnění. Zatřetí, vývozní ceny byly většinou na vyšší úrovni než ceny na volném trhu Unie (+38 EUR/t v období šetření) a vykazovaly stejný trend.

(247)

Komise dospěla k závěru, že výkonnost prodeje na vývoz výrobců v Unii přispěla k oslabení výrobního odvětví Unie. Zjistila však, že tento činitel vzhledem k omezenému objemu a paralelnímu trendu, který sledoval prodej na vývoz, neoslabil příčinnou souvislost.

(248)

Společnosti Marcegaglia, Al Ezz Dekheila Steel Company S.A.E a Hoa Phat Group tvrdily, že žadatel ve svém podnětu řádně neposoudil dopad dovozu výrobku, který je předmětem šetření, z Jižní Koreje a Tchaj-wanu. Podle jejich názoru řádné posouzení trendů týkajících se objemu a hodnoty potvrdilo, že tento dovoz měl být nutně zohledněn jak při analýze újmy, tak při analýze dumpingu obsažených v podnětu.

(249)

Společnosti Nippon a JFE Steel Corporation tvrdily, že zaprvé nižší podíl žadatele na trhu přímo souvisel se zvýšením dovozu z Tchaj-wanu a Jižní Koreje, které společně zvýšily svůj podíl na trhu o více než 5,5 %. Zadruhé, slabá vývozní výkonnost žadatele by mohla vysvětlit nejprudší a nejvýraznější pokles, pokud jde o ukazatele újmy uvedené v podnětu. Objem prodeje výrobního odvětví Unie na vývoz klesl během posuzovaného období o 31 %.

(250)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a na předběžné závěry vyvozené v oddílech 3.2 a 3.4 Komise analyzovala vývoj dovozu ze třetích zemí včetně Indie a Vietnamu, pokud jde o společnost Hoa Phat. Objem dovozu z jiných třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 18

Objemy, jednotkové ceny a podíly na trhu ze třetích zemí

(251)

Šetření ukázalo, že dovoz z Indie, Jižní Koreje, Tchaj-wanu a Vietnamu (Hoa Phat) se v posuzovaném období zvýšil v absolutním i relativním vyjádření. Komise naopak zjistila, že dovoz z jiných třetích zemí, kterých se toto šetření netýká, se ve stejném období ještě více snížil, takže dovoz ze všech třetích zemí, na které se toto šetření nevztahuje, se celkově snížil. Současně se výrazně zvýšil dovoz z dotčených zemí.

(252)

Komise rovněž analyzovala vývoj dovozních cen ze třetích zemí. S výjimkou roku 2021 byly průměrné dovozní ceny ze třetích zemí v průměru vyšší než dovozní ceny z dotčených zemí. Na tomto základě se Komise domnívala, že vývoj dovozu ze třetích zemí neoslabil příčinnou souvislost.

(253)

Společnosti Nippon a JFE Steel Corporation tvrdily, že se žadatel nezabýval otázkou vlastního dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli do EU výrobním odvětvím Unie, a pouze, bez dalších důkazů, uvedly, že tento činitel není takový, aby ovlivnil příčinnou souvislost. Pokud jde o nákupy dotčeného výrobku uskutečněné subjekty ve spojení s výrobci v Unii z dotčených zemí, šetření ukázalo, že vzhledem k tomu, že tyto subjekty působí za obvyklých tržních podmínek a že se tento dovoz týkal velmi omezeného množství, nemůže tento dovoz narušit příčinnou souvislost.

(254)

Jedna společnost zařazená do vzorku čelila v období šetření mimořádné situaci, která dočasně snížila její výrobní kapacitu z důvodu delšího období údržby jedné z jejích pecí, než se původně plánovalo. Tato výjimečná situace zostřila pokles výroby této společnosti během posuzovaného období. Tato situace však nevysvětluje snížení celkové úrovně výroby výrobního odvětví Unie (–11,3 milionu tun) během posuzovaného období. Tento výrobce totiž údržbu anticipoval vyšším objemem výroby, aby kompenzoval nadcházející období údržby. Proto i s ohledem na velký počet dalších výrobců v Unii s volnou kapacitou, kteří byli schopni vyrábět a prodávat relativně více, aby „zaplnili mezeru“, neměla tato mimořádná situace vliv na úroveň výroby výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(255)

Komise rovněž zajistila, aby náklady vykázané dotčeným výrobcem v Unii zařazeným do vzorku byly upraveny tak, aby touto mimořádnou situací nebyly ovlivněny.

(256)

Komise tudíž dospěla k závěru, že tato mimořádná situace nepřispěla k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(257)

Společnosti Nippon Steel, JFE Steel Corporation, Marcegaglia, Al Ezz Dekheila Steel Company S.A.E a Hoa Phat Group tvrdily, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní z důvodu poměrně vyšších výrobních nákladů vyplývajících z vyšších nákladů na suroviny a vyšších nákladů na energii, a rovněž poukázaly na inflaci a investice do úsilí výrobního odvětví Unie o dekarbonizaci s cílem splnit přísnější environmentální normy.

(258)

Pokud jde o energii, tvrdily, že zvýšení nákladů bylo umocněno důsledky neodůvodněné a nevyprovokované válečné agrese Ruska vůči Ukrajině. Alternativně tvrdily, že strukturálně vysoké náklady na energii v EU ve srovnání s prakticky všemi ostatními hlavními zeměmi vyrábějícími ocel vážně znevýhodňují ocelářský průmysl EU v hospodářské soutěži ve srovnání s mnoha jinými výrobci oceli.

(259)

Šetření ukázalo, že náklady na hlavní surovinu, jak je uvedeno v tabulce 19, se v roce 2022 podstatně zvýšily a v roce 2023 a v období šetření klesly. Výrobní odvětví Unie mohlo přenést zvýšení výrobních nákladů na své odběratele v letech 2021 a 2022, což vedlo k náhlému a významnému zvýšení jednotkové prodejní ceny. V roce 2023 se výrazně snížily náklady na suroviny na tunu konečného výrobku. Úroveň cen na trhu Unie se však snížila ještě více, takže výrobní odvětví Unie muselo absorbovat rozdíl v nákladech. Rok 2023 a období šetření se časově shodují s nárůstem objemu dovozu z dotčených zemí, který ještě zesílil v důsledku souvisejícího prudkého poklesu cen.

Tabulka 19

Náklady na suroviny (železná ruda, koksovatelné uhlí a některé slitiny)

(260)

Komise tudíž dospěla k závěru, že za spravedlivých tržních podmínek by mohlo výrobní odvětví Unie zachovat úroveň svých prodejních cen, aby tak těžilo z výhod poklesu nákladů od roku 2023 a zachovalo si ziskovost. Komise proto tvrzení, že celosvětové zvýšení cen surovin přispělo k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, zamítla.

(261)

Dopad nákladů na energii byl pečlivě prozkoumán. Ačkoli je energie důležitá, není to hlavní nákladová složka výroby výrobku, který je předmětem šetření. Argumenty týkající se nákladů na energii rovněž nebyly slučitelné se skutečností, že výrobci v Unii zařazení do vzorku byli stále schopni dosáhnout zisku ve výši přesahující 10 % v roce 2022, kdy rovněž existovalo toto údajné relativní znevýhodnění v oblasti nákladů. Vzhledem k omezenému podílu nákladů na energii na celkových výrobních nákladech (v průměru 8 % u výrobců zařazených do vzorku v období šetření) dospěla Komise k závěru, že zvýšení nákladů na energii nepřispělo k podstatné újmě zjištěné během období šetření.

(262)

Rovněž byl zkoumán dopad investic v souvislosti s dodržováním právních předpisů v oblasti životního prostředí a Komise předběžně zjistila, že investice do výzkumu, vývoje a inovací související s dodržováním právních předpisů v oblasti životního prostředí zůstaly během posuzovaného období v zásadě stabilní. Komise proto dospěla k závěru, že náklady, které výrobnímu odvětví EU vznikly v souvislosti s dodržováním právních předpisů v oblasti životního prostředí, nepřispěly ke zjištěné podstatné újmě.

(263)

Společnosti Marcegaglia, Formosa, Al Ezz Dekheila Steel Company S.A.E a Hoa Phat Group tvrdily, že žadatel ve své analýze příčinné souvislosti nezohlednil značný pokles poptávky na trhu EU.

(264)

Šetření ukázalo, že ačkoli se tržní poptávka v posuzovaném období snížila, dovoz z dotčených zemí vykazoval opačný trend a v absolutních číslech vzrostl o téměř 1 milion tun, čímž získal významný podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Komise rovněž uvedla, že situace výrobního odvětví Unie byla v roce 2022 lepší než v období šetření, přestože spotřeba byla na nižší úrovni než v období šetření. Komise proto dospěla k závěru, že pokles poptávky po plochých za tepla válcovaných výrobcích z oceli nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(265)

Byla zjištěna příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem z Egypta, Japonska a Vietnamu na jedné straně a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie na straně druhé. Existovala časová spojitost mezi prudkým nárůstem objemu dumpingového dovozu za trvale klesající prodejní ceny z Egypta, Japonska a Vietnamu a zhoršující se výkonností Unie, což se se plně projevilo v roce 2023. Výrobní odvětví Unie nemělo jinou volbu než sledovat cenovou hladinu nastavenou dumpingovým dovozem, aby se vyhnulo další ztrátě podílu na trhu. To vedlo ke zhoršení situace výrobního odvětví Unie, jak ukazují různé makroekonomické a mikroekonomické ukazatele, jako je ziskovost, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost a peněžní tok. Souběžně s tím výrobní odvětví Unie nemohlo mít prospěch z antidumpingových a vyrovnávacích opatření vztahujících se na dovoz z různých zemí, která byla rovněž uložena během posuzovaného období (viz 53. bod odůvodnění).

(266)

Komise zjistila, že další činitele, které mohly mít dopad na situaci výrobního odvětví Unie, jsou: výkonnost prodeje na vývoz výrobců v Unii a dovoz z jiných zemí než z dotčených zemí.

(267)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že jiné činitele, jednotlivě ani společně, neoslabily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou.

(268)

Jak je uvedeno v oznámení o zahájení, žadatel předložil Komisi dostatečné důkazy, že v Indii a ve Vietnamu existují ohledně výrobku, který je předmětem šetření, zkreslení na trhu surovin. V průběhu šetření žadatel požádal Komisi, aby rozšířila uplatňování čl. 7 odst. 2a i na Egypt a Japonsko.

(269)

Dodatečná žádost však neobsahovala dostatečné důkazy o zkresleních uvedené v čl. 7 odst. 2a základního nařízení, a proto neodůvodňovala změnu oznámení o zahájení a následné šetření týkající se možných zkreslení na trhu surovin v případě Egypta a Japonska.

(270)

Vzhledem ke zjištění nepatrné úrovně dumpingu v Indii a záměru Komise ukončit toto řízení vůči Indii v souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení se tvrzení týkající se zkreslení na trhu surovin v Indii stalo bezpředmětným.

(271)

Komise proto posoudila opatření pro odstranění újmy podle čl. 7 odst. 2a pro Vietnam a podle čl. 7 odst. 2 pro Egypt a Japonsko.

(272)

Za účelem posouzení vhodné úrovně opatření v případě Vietnamu Komise nejprve stanovila prodej pod cenou (tj. jaké by bylo rozpětí újmy v případě neexistence zkreslení podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení) u vietnamského vyvážejícího výrobce, u něhož byl zjištěn dumping. Poté zkoumala, zda bylo jeho dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí újmy.

(273)

V případě neexistence zkreslení na trhu surovin by újma byla odstraněna, pokud by výrobní odvětví Unie mohlo dosáhnout cílového zisku prodejem za cílovou cenu ve smyslu čl. 7 odst. 2c a čl. 7 odst. 2d základního nařízení.

(274)

V tomto ohledu se žadatel domníval, že přiměřený cílový zisk by se měl pohybovat v rozmezí od 10 % do 15 %, zatímco několik zúčastněných stran tvrdilo, že by se měl pohybovat mezi 6 a 8 %.

(275)

V souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení vzala Komise při stanovení cílového zisku v úvahu tyto činitele: míru ziskovosti před zvýšením dovozu z dotčené země, míru ziskovosti potřebnou na krytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje a inovací, jakož i míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže. Toto ziskové rozpětí nesmí být nižší než 6 %. Pokud jde o míru ziskovosti před zvýšením dovozu z dotčených zemí, nebylo možné stanovit ziskové rozpětí podle žádného ziskového rozpětí z roků, které předcházely nárůstu dovozu, neboť v těchto letech bylo výrobní odvětví Unie vystaveno přílivu dumpingového dovozu jiného původu. Rovněž bylo zjištěno, že roky 2021 a 2022 byly silně ovlivněny hospodářským oživením po pandemii COVID-19 a nejeví se jako vhodné pro stanovení cílového zisku. Žádný z těchto roků nemohl být proto považován za rok s obvyklou konkurenční situací na trhu Unie.

(276)

Komise tudíž považovala za vhodnější použít úroveň ziskovosti ve výši 6,8 % dosaženou v roce 2017, jak bylo zjištěno v případě řízení ve věci plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli proti Turecku (11).

(277)

Výrobní odvětví EU poskytlo důkazy, že úroveň jeho investic, výzkumu a vývoje a inovací během posuzovaného období by byla za běžných podmínek hospodářské soutěže vyšší. Komise tyto informace ověřila během inspekcí na místě kontrolou interních záznamů společnosti týkajících se investičních plánů, rozhodnutí vedení a účetních závěrek. Tvrzení výrobního odvětví EU byla shledána oprávněnými. Aby tuto skutečnost zohlednila v cílovém zisku, vypočítala Komise rozdíl mezi výdaji na investice, výzkum a vývoj a inovace (dále jen „výdaje na IVVI“) za běžných podmínek hospodářské soutěže, které poskytlo výrobní odvětví EU a které Komise ověřila, a skutečnými výdaji na IVVI v posuzovaném období. Na základě ověřených informací o investicích, jež nemohly být realizovány během posuzovaného období, byla cílová zisková rozpětí zvýšena až o 1,05 % v závislosti na výrobcích zařazených do vzorku.

(278)

Cílový zisk, který byl stanoven v tomto šetření a v souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení, se proto pohyboval mezi 6,8 % a 7,85 % podle situace zjištěné u každé ze společností zařazených do vzorku.

(279)

Na základě toho pak Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu, a to tak, že příslušná cílová zisková rozpětí použila na výrobní náklady, které výrobci v Unii zařazení do vzorku vykazovali během období šetření.

(280)

V souladu s čl. 7 odst. 2d základního nařízení Komise v posledním kroku posoudila budoucí náklady vyplývající z mnohostranných environmentálních dohod a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou, které výrobnímu odvětví Unie vzniknou během období uplatňování opatření podle čl. 11 odst. 2. Na základě informací, které společnosti předložily a které byly doloženy za použití jejich nástrojů pro podávání zpráv a prostřednictvím jejich prognóz, stanovila Komise ve srovnání s náklady na dodržování uvedených úmluv během období šetření dodatečné náklady v rozmezí od 15,28 do 41,12 EUR za tunu. Tyto dodatečné náklady byly připočteny k ceně nepůsobící újmu.

(281)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila pro jednotlivé typy výrobku na základě porovnání dovozní ceny vyvážejícího výrobce ve Vietnamu (cena franko přístav určení) s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na volném trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu. Případný rozdíl vyplývající z tohoto porovnání byl vyjádřen jako procento vážené průměrné dovozní hodnoty CIF. Výsledky tohoto výpočtu jsou uvedeny v následující tabulce.

(282)

Poté, co bylo zjištěno, že prodej pod cenou byl vyšší než dumping, se analýza zkreslení na trhu surovin stala bezpředmětnou, neboť antidumpingové clo nemůže být vyšší než skutečný dumping.

(283)

Podle důkazů uvedených v podnětu podléhal vývoz železné rudy a koksovatelného uhlí, který představoval [30–40 %] výrobních nákladů Vietnamu v případě železné rudy a [26–39 %] v případě koksovatelného uhlí, vývoznímu clu.

(284)

Ve své analýze zkreslení podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení, jak je uvedeno v oznámení o zahájení, Komise zkoumala všechna zkreslení, na něž se uvedené ustanovení vztahuje.

(285)

Komise nejprve určila hlavní suroviny používané při výrobě dotčeného výrobku každým ze spolupracujících vyvážejících výrobců. Za hlavní suroviny byly považovány ty suroviny, které pravděpodobně představovaly nejméně 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku.

(286)

Šetření potvrdilo, že jak železná ruda, tak koksovatelné uhlí patří k hlavním surovinám používaným při výrobě dotčeného výrobku a že každý z nich představoval více než 17 % výrobních nákladů každého vyvážejícího výrobce. Během období šetření však obě společnosti dovážely železnou rudu i koks od několika různých dodavatelů a z několika různých zemí, a to z důvodu neexistující nebo nedostatečné domácí produkce a obecně nízké kvality domácí produkce. Proto nebylo zjištěno, že by nákupní ceny těchto dvou surovin u vyvážejících výrobců byly ovlivněny domácími cenami, a nemohly být předmětem domácích zkreslení.

(287)

Komise dospěla k závěru, že existenci zkreslení týkajících se železné rudy a koksovatelného uhlí nelze zjistit.

(288)

V souvislosti s Japonskem by újma, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, byla odstraněna, pokud by výrobci v Unii mohli dosáhnout cílového zisku prodejem za cílovou cenu ve smyslu čl. 7 odst. 2c a čl. 7 odst. 2d základního nařízení.

(289)

Ke stanovení úrovně pro odstranění újmy u uvedených zemí použila Komise stejnou metodiku, jež je popsána v 275. až 281. bodě odůvodnění. Rozpětí újmy pro každého z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku jsou uvedena níže. Pro „ostatní spolupracující společnosti“ a pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z Japonska“ byla rozpětí újmy stanovena stejným způsobem jako dumpingová rozpětí (viz 132. až 135. bod odůvodnění).

(290)

Poté, co se Komise rozhodla použít čl. 7 odst. 2 základního nařízení, zkoumala, zda může navzdory zjištění dumpingu působícího újmu jednoznačně konstatovat, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření v souladu s článkem 21 základního nařízení. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a spotřebitelů.

(291)

Výrobní odvětví Unie je rozmístěno v několika členských státech (Francie, Německo, Česká republika, Slovenská republika, Itálie, Lucembursko, Belgie, Polsko, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Maďarsko a Španělsko) a zaměstnává přibližně 38 047 zaměstnanců, kteří přímo pracují na obdobném výrobku u různých primárních výrobců oceli v Unii (viz 216. bod odůvodnění).

(292)

Při šetření spolupracovalo patnáct výrobců. Žádný ze známých výrobců nevznesl proti zahájení šetření námitku. Jak je uvedeno v oddíle 4.5, situace celého výrobního odvětví Unie se v důsledku dumpingového dovozu z dotčených zemí zhoršila. Podstatná újma byla prokázána jak u mikroekonomických, tak u makroekonomických ukazatelů, a byla obzvláště významná, pokud jde o ziskovost, objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu.

(293)

Očekává se, že antidumpingová opatření proti dovozu z dotčených zemí obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a umožní výrobnímu odvětví Unie, které je kapitálově velmi náročné, dosáhnout udržitelné úrovně ziskovosti. Výrobci v Unii se díky nim budou moci ze způsobené újmy zotavit, dále investovat a dostát svým různým závazkům, včetně závazků v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí.

(294)

Neuložení opatření by pro toto výrobní odvětví Unie znamenalo ještě vážnější ztráty, ohrozilo by jeho životaschopnost a pravděpodobně by vedlo k uzavření výrobních závodů a k propouštění.

(295)

V této fázi proto Komise dospěla k závěru, že uložení antidumpingových cel bude v zájmu výrobního odvětví Unie.

(296)

Jak je uvedeno ve 31. bodě odůvodnění, žádný dovozce, který není ve spojení, nevyplnil dotazník ani neposkytl Komisi podklady prokazující, do jaké míry by dovozcům uložení opatření způsobilo újmu. Několik dovozců, kteří byli seskupeni do konsorcia, se však přihlásilo a předložilo obecné připomínky k zájmu Unie.

(297)

„Konsorcium“ je „ad hoc“ organizací, jež byla vytvořena za účelem ochrany zájmů některých uživatelů, středisek služeb pro ocelářský průmysl, jakož i dovozců výrobku, který je předmětem šetření, po zahájení daného šetření.

(298)

Konsorcium předložilo připomínky proti uložení cel s odůvodněním, že by vedly k(e) i) nedostatečné nabídce evropských oceláren, jejichž jmenovitá kapacita je mnohem vyšší než jejich skutečná kapacita, ii) neúnosnému zvýšení nákladů pro navazující odvětví, iii) konkurenčnímu znevýhodnění uživatelů vůči uživatelům, kteří jsou ve spojení, (tj. střediskům služeb pro ocelářský průmysl, kteří jsou ve spojení s primárními výrobci oceli) a iv) zkreslením celosvětového dodavatelského řetězce, neboť uživatelé a střediska služeb pro ocelářský průmysl by byli jednoznačně znevýhodněni oproti svým konkurentům ve třetích zemích. Kromě toho se konalo jedno slyšení týkající se jejich žádosti.

(299)

Konsorcium tvrdilo, že představuje více než 50 % celkového dovozu výrobku, který je předmětem šetření, z dotčených zemí a že uložení antidumpingových cel by mělo závažné negativní účinky na obchodní aktivity uživatelů/dovozců. Ploché za tepla válcované výrobky z oceli jsou hlavní surovinou, kterou uživatelé používají při výrobě navazujících výrobků. Jedná se o hlavní nákladovou položku pro ně a silně spoléhají na dovoz ze třetích zemí při dodávkách pro uživatele a střediska služeb pro ocelářský průmysl v Unii.

(300)

Jak je uvedeno v 298. bodě odůvodnění, členové konsorcia rovněž přímo konkurovali výrobnímu odvětví Unie, které zpracovává dotčený výrobek na základě závislého prodeje nebo využití pro vlastní spotřebu pro podobné navazující výrobky prodávané na volném trhu. Vzhledem k tomu, že konsorcium zastupovalo zájmy obou uživatelů, kteří při šetření spolupracovali, byla tato tvrzení podrobněji analyzována v další kapitole.

(301)

Přihlásili se a odpověď na dotazník poskytli dva uživatelé se sídlem v Itálii (Marcegaglia Carbon Steel Spa) a Španělsku (Network Steel S.L.) s dovozem z dotčených zemí, kteří vyrábějí mimo jiné trubky, duté profily a navazující výrobky z oceli. Dotčený výrobek / obdobný výrobek byl pro tyto uživatele hlavní nákladová položka. Ostatní uživatelé se přihlásili, ale neposkytli odpověď na dotazník. Jak společnost Network Steel S.L., tak společnost Marcegaglia Carbon Steel Spa byly proti zahájení řízení a případnému uložení opatření.

(302)

Uživatelé v Unii na navazujících trzích s výrobkem, který je předmětem šetření, soutěží se společnostmi, které jsou ve spojení s výrobci v Unii. Výrobek, který je předmětem šetření, používají jako surovinu pro výrobu navazujících výrobků, jako jsou ploché za studena válcované oceli, povrstvené oceli, duté profily, svařované trubky a profily v různé jakosti, a rovněž jej používají jako průmyslovou výrobu pro různá použití, včetně stavebnictví, stavby lodí, nádob na plyn a tlakových nádob.

(303)

Činnost ocelářského průmyslu úzce souvisí s hospodářským cyklem a je významně ovlivněna všeobecnými hospodářskými podmínkami, trendy spotřeby, jakož i celosvětovou výrobní kapacitou, výkyvy v mezinárodním obchodu s ocelí a uloženými cly.

(304)

Několik stran vzneslo otázky týkající se konkurenceschopnosti a hospodářské soutěže. Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že uložení opatření vůči dotčeným zemím by vedlo k (posílenému) oligopolu v Unii, zatímco uživatelé, kteří nejsou ve spojení, si stěžovali na to, že výrobci v Unii staví nezávislá střediska služeb pro ocelářský průmysl a uživatele do méně konkurenceschopného postavení než subjekty, které jsou ve spojení. Druhé tvrzení rozporovali žadatelé s odůvodněním, že jejich transakce se středisky služeb pro ocelářský průmysl, která jsou ve spojení, probíhají za obvyklých tržních podmínek.

(305)

Komise shledala tvrzení týkající se oligopolu neodůvodněným s ohledem na počet oceláren a skupin v Unii, jak je uvedeno v 317. bodě odůvodnění. Výrobci v Unii vykazují mezi sebou zdravou hospodářskou soutěž a budou i nadále soutěžit s dovozem ze třetích zemí, který se nezastaví.

(306)

Druhé tvrzení Komise považovala za neopodstatněné, a to v rozsahu, v jakém výrobní odvětví Unie dodává značná množství nezávislým střediskům služeb pro ocelářský průmysl a uživatelům, kteří poskytli odpovědi na dotazník, a to v obou případech za obvyklých tržních podmínek.

(307)

Oba uživatelé tvrdili, že jejich podnikání je do značné míry závislé na dovozu, a to nejen z hlediska objemu, ale také z hlediska určitých druhů surovin s vlastnostmi, jako je vysoká kvalita a tloušťka, jež výrobní odvětví Unie buď nebylo schopno vyrobit, až na několik výjimek, nebo nebylo ochotno, protože by snížilo produktivitu výrobní linky na výrobky válcované za tepla. Dále tvrdili, že dodavatelé ze třetích zemí jsou obzvláště spolehliví. Avšak šetření odhalilo, že tyto výrobky budou moci získávat od jiných vyvážejících výrobců v jiných třetích zemích, jako je Indie nebo Vietnam, u nichž nebyl zjištěn dumping, jakož i od vyvážejících výrobců ze zemí, jako je Jižní Korea nebo Tchaj-wan. Jejich odhadovaná kapacita výroby plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli v roce 2023 činila 21,8 milionu tun, respektive 12,5 milionu tun.

(308)

Uživatelé tvrdili, že vzhledem ke zvýšení ceny jejich surovin a nedostatku dotčeného výrobku na volném trhu v důsledku uplatnění opatření vůči dotčeným zemím nebudou uživatelé schopni soutěžit za rovných podmínek s vyvážejícími výrobci navazujících výrobků vyrobených z výrobku, který je předmětem šetření, ve třetích zemích.

(309)

Kromě toho by podle týchž uživatelů mohli být vyvážející výrobci v dotčených zemích v pokušení soustředit se na vývoz výrobků z oceli s přidanou hodnotou vyrobených z dotčeného výrobku, jako jsou pozinkované svitky, předem natřené svitky, za studena válcované svitky, svařované trubky atd., pokud by byla vůči plochým za tepla válcovaným výrobkům z oceli uplatněna opatření.

(310)

V neposlední řadě by střediska služeb pro ocelářský průmysl nacházející se v Unii mohla přemístit svou výrobu navazujících výrobků do třetích zemí, což by mohlo vážně ohrozit hospodářskou udržitelnost uživatelů, kteří nejsou ve spojení, jako jsou převálcovny, výrobci trubek, střediska služeb, jež rovněž poskytují navazujícím trhům Unie dosah, orientaci na služby a přímo i nepřímo zaměstnávají tisíce pracovníků.

(311)

Tito dva uživatelé tvrdili, že uložení opatření na dovoz z dotčených zemí by vedlo k situaci, v níž by již neměli přístup ke spolehlivým zdrojům dodávek výrobku, který je předmětem šetření, na trhu Unie, především ke svitkům vysoké kvality používaným pro opakované válcování. Tvrdili, že výrobci v Unii mají stále poměrně vysoký podíl na trhu a mohou vyvíjet silný tlak jak na trh s výrobkem, který je předmětem šetření, tak na navazující trh.

(312)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je uložení opatření v zájmu Unie, zvážila situaci jiných zúčastněných stran, uživatelů, jmenovitě středisek služeb pro ocelářský průmysl. Střediska služeb pro ocelářský průmysl jsou společnosti, jež se zabývají činnostmi ocelářského průmyslu souvisejícími se službami. Působí jako prostředník mezi primárními výrobci oceli, distributory oceli a spotřebiteli a nabízejí služby s přidanou hodnotou, jako je řezání, stříhání a tvarování výrobků z oceli podle specifikací zákazníků. Podle organizace EUROMETAL (12) v roce 2023 zpracovalo 150 skupin středisek služeb pro ocelářský průmysl nebo společností ploché kovové výrobky s odhadovanou přepravní kapacitou 31,3 milionu tun. Toto odvětví poskytuje v EU více než 20 000 přímých a nepřímých pracovních míst. Odhaduje se, že střediska služeb pro ocelářský průmysl mají 48% podíl na trhu, zbytek připadá na střediska služeb pro ocelářský průmysl ve vlastnictví primárních výrobců oceli nebo jejich partnerů. Primární výrobci oceli a zpracovatelé oceli soutěží také s dovozem ze třetích zemí, a proto sdílejí výzvy a obavy způsobené nadměrnou kapacitou ve světě.

(313)

Zaprvé, Komise poznamenala, že cílem antidumpingových cel není uzavřít trh Unie před dovozem, ale obnovit rovné obchodní podmínky odstraněním vlivu dumpingu působícího újmu. Nelze tedy očekávat, že by dovoz z dotčených zemí skončil, ale že bude pokračovat, i když ne za dumpingové ceny.

(314)

Zadruhé, Komise zjistila, že uživatelé nebyli závislí výhradně na dovozu z dotčených zemí, ale během období šetření rovněž nakupovali obdobný výrobek od výrobců v Unii i od výrobců, u nichž nebyl zjištěn dumping, v třetích zemích, jako je Indie, Vietnam, Jižní Korea a Tchaj-wan.

(315)

Zatřetí, vzhledem k tomu, že se očekává, že většina dovozu z dotčených zemí bude pokračovat i po uložení antidumpingových cel, a vzhledem k tomu, že alternativní zdroje dodávek bez antidumpingových opatření (Jižní Korea, Tchaj-wan a Indie) stále zůstanou, je tvrzení, že uložení antidumpingových cel by vedlo k tomu, že výrobní odvětví Unie bude schopno vyvíjet silný cenový tlak, neopodstatněné. Výrobní odvětví Unie tvoří 22 výrobců, kteří již poskytují uživatelům v rámci Unie širokou škálu dodávek, přičemž existuje i možnost dovozu ze třetích zemí, které vyrábějí a vyvážejí obdobný výrobek.

(316)

Kromě toho podle specializovaných odvětvových zdrojů (13), zatímco u některých třetích zemí, jako je Vietnam, Japonsko a Tchaj-wan, byly bezcelní kvóty v rámci ochranných opatření vztahujících se na výrobky z oceli (14) překročeny, jiné země, jako je Indie nebo Jižní Korea, však byly i nadále nedostatečně využívány, což dovozcům ponechalo prostor pro diverzifikaci jejich zdrojů, aby si udrželi dodávky. Podle společnosti MEPS International, jež se zabývá analýzou trhu s ocelí, „mnoho dovozců již bylo schopno diverzifikovat svůj dodavatelský řetězec. Objemy dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli se od zavedení 15% stropu pro „ostatní země“ zvýšily. Tento zjevný nárůst [.] pomohl udržet tlak na snižování cen za tepla válcovaných svitků zaznamenaných organizací MEPS ve druhé polovině minulého roku“(2024). Proto Komise odmítla tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečné nabídce dotčeného výrobku / obdobného výrobku.

(317)

Kromě toho vzhledem k existenci několika výrobců náležejících do různých skupin se sídlem v různých zemích nelze trh považovat za vysoce koncentrovaný nebo dokonce kontrolovaný omezeným počtem velkých výrobců oceli. Přítomnost několika podniků na trhu totiž svědčí o vysoce konkurenčním prostředí.

(318)

Neexistovaly žádné důkazy o tom, že by se nezávislí uživatelé a obchodníci nacházeli v nevýhodném vyjednávacím postavení vůči výrobcům v Unii ani že by uživatelé byli nuceni přemístit výrobu mimo EU. Kromě toho, jak bylo uvedeno výše, účelem antidumpingových opatření není potlačovat hospodářskou soutěž ze strany dovozu, ale pouze zajistit, aby s nimi bylo obchodováno za spravedlivých podmínek, tj. ne za dumpingové ceny. Dovoz může nadále vstupovat do EU i po uložení opatření, byl by však prodáván za spravedlivé ceny.

(319)

Komise rovněž dospěla k závěru, že antidumpingová opatření neposilují postavení výrobců v EU na úkor navazujících odvětví. Vzhledem ke konkurenčnímu trhu a dostupnosti volné kapacity u výrobců v EU by ceny na rozdíl od toho, co tvrdili uživatelé, měly zůstat konkurenceschopné.

(320)

Bylo konstatováno, že odhadovaná celková výrobní kapacita plochých za tepla válcovaných výrobků v Unii činí více než 90 milionů tun, a tudíž výrazně převyšuje spotřebu v Unii (na volném a závislém trhu), která se odhaduje na přibližně 66 milionů tun. Je tudíž velmi nepravděpodobné, že by zachování opatření vedlo k nedostatku dodávek.

(321)

Šetření rovněž odhalilo, že uživatelé, kteří poskytli odpověď na dotazník, vykazovaly během období šetření a po většinu posuzovaného období navzdory konkurenčním tržním podmínkám na trhu EU ve skutečnosti lepší výsledky než výrobní odvětví Unie, pokud jde o zpracování a další prodej výrobku, který je předmětem šetření.

(322)

Ačkoli byla ziskovost spolupracujících uživatelů příznivější než ziskovost výrobního odvětví Unie, museli se vypořádat s těmito činiteli:

(323)

Pro srovnání, situace výrobců v EU je ještě zranitelnější, protože nemohou zvýšit ceny, aniž by riskovali ztrátu prodeje ve prospěch konkurentů nabízejících nižší ceny, ať už se jedná o výrobce v EU, nebo o dovoz, zejména proto, že ploché za tepla válcované výrobky z oceli jsou komoditou citlivou na cenu. Uživatelé by snadno přešli k alternativním, cenově dostupnějším dodávkám.

(324)

Pokud jde o dopad opatření na uživatele, Komise se domnívala, že uživatelé se již po vyčerpání kvót s nulovým clem mohli vypořádat s existencí ochranných opatření ve výši 25 %, aniž vykázali ztráty, a to díky své flexibilitě, štíhlejší struktuře nákladů a schopnosti nabízet výrobky s vyšší přidanou hodnotou a ziskovým rozpětím.

(325)

Na tomto základě a s ohledem na relativně podobnou výši navrhovaných cel a existenci alternativních zdrojů dodávek dospěla Komise k závěru, že účinky možného uložení cel na uživatele nebudou významné a nepřeváží nad pozitivními účinky opatření na výrobní odvětví Unie. Výše uvedená analýza spíše ukazuje, že uložení cel by na uživatele plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli mělo pouze omezený dopad.

(326)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody k domněnce, že uvalení opatření na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Egypta, Japonska a Vietnamu není v této fázi šetření v zájmu Unie.

(327)

Na základě závěrů, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, úrovně opatření a zájmu Unie, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(328)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Egypta, Japonska a Vietnamu uvalena podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise porovnala rozpětí újmy a dumpingové rozpětí (viz 288. bod odůvodnění). Výše cla byla stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy.

(329)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby prozatímního antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením měly činit:

(330)

Individuální sazby antidumpingového cla pro dotčené společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyráběného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z [dotčené země]“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(331)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla je možné až poté, co je celním orgánům členských států předložena platná obchodní faktura. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud nebude taková faktura předložena, měl by dovoz podléhat antidumpingovému clu použitelnému na „veškerý ostatní dovoz pocházející z [dotčené země]“.

(332)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států totiž musí i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití nižší celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(333)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(334)

Jak je uvedeno ve 3. bodě odůvodnění, Komise zavedla na dovoz dotčeného výrobku celní evidenci. Celní evidence byla zavedena za účelem případného výběru cla se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení.

(335)

Vzhledem ke zjištěním v prozatímní fázi by celní evidence dovozu měla být ukončena.

(336)

V této fázi řízení nebylo přijato žádné rozhodnutí o možném zpětném uplatnění antidumpingových opatření.

(337)

V souladu se základním nařízením informovala Komise zúčastněné strany o plánovaném uložení prozatímních cel. Tyto informace byly zpřístupněny také široké veřejnosti na internetových stránkách GŘ TRADE. Zúčastněné strany dostaly tři pracovní dny na to, aby předložily připomínky k přesnosti výpočtů, které jim byly konkrétně sděleny. Na základě připomínek obdržených od NSC a EZZ provedla Komise v odůvodněných případech opravy výpočtů. Připomínky po předběžném poskytování informací týkající se metodických nebo jiných aspektů šetření, které nesouvisejí s přesností výpočtů, budou zváženy v konečné fázi šetření.

(338)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(339)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,