(EU) 2025/40Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Text s významem pro EHP)

(1)

Vhodné obaly jsou zapotřebí za účelem ochrany výrobků a jejich snadné přepravy z místa výroby do místa použití nebo spotřeby. Předcházení vzniku překážek na vnitřním trhu s obaly je klíčové pro fungování vnitřního trhu s výrobky. Roztříštěná pravidla a nejasné požadavky vystavují hospodářské subjekty nejistotě a způsobují jim dodatečné náklady.

(2)

Podle statistik Komise (Eurostatu) týkajících se obalových odpadů v období 2010-2021 se na výrobu obalů spotřebuje velké množství primárních surovin (původních materiálů); v Unii se na obaly použije 40 % z celkové spotřeby plastů a 50 % z celkové spotřeby papíru, přičemž obaly tvoří 36 % tuhého komunálního odpadu. Velký a neustále se zvyšující objem produkovaných obalů, jakož i nízká úroveň opětovného použití a sběru a nekvalitní recyklace představují závažné překážky, pokud jde o dosažení nízkouhlíkového oběhového hospodářství. Toto nařízení by tudíž mělo zavést pravidla vztahující se na celý životní cyklus obalů, kterými by harmonizovalo vnitrostátní opatření, a tím přispělo k účinnému fungování vnitřního trhu, a současně by mělo předcházet nepříznivým dopadům obalů a obalových odpadů na životní prostředí a lidské zdraví a tyto dopady omezovat. Tím, že stanoví opatření v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (3) (dále jen „hierarchie způsobů nakládání s odpady“), by toto nařízení mělo přispět k přechodu na oběhové hospodářství.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES (4) stanoví požadavky týkající se obalů, pokud jde o jejich složení a vlastnosti z hlediska opětovného použití a využitelnosti („základní požadavky na obaly“), a vytyčuje cíle pro členské státy v oblasti využití a recyklace.

(4)

V rámci kontroly účelnosti směrnice 94/62/ES, která byla provedena v roce 2014, doporučila Komise úpravy základních požadavků na obaly, které byly považovány za klíčový nástroj zlepšení environmentální výkonnosti obalů, tak, aby byly tyto požadavky konkrétnější a snadněji vymahatelné, ale také přísnější.

(5)

V souladu se Zelenou dohodou pro Evropu uvedenou ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 obsahuje nový akční plán pro oběhové hospodářství pro čistší a konkurenceschopnější Evropu, jenž je uveden ve sdělení Komise ze dne 11. března 2020, závazek zpřísnit základní požadavky na obaly, aby se zajistilo, že všechny obaly budou do roku 2030 opětovně použitelné nebo recyklovatelné, a zvážit další opatření ke snížení nadměrného množství obalů a obalových odpadů, k podnícení navrhování obalů zohledňujícího jejich opětovné použití a recyklovatelnost, ke snížení složitosti obalových materiálů a k zavedení požadavků na obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech. Uvedený plán rovněž zdůrazňuje, že je nezbytné omezit plýtvání potravinami. Komise se zavazuje, že posoudí proveditelnost celounijního označování, které by usnadnilo správné třídění obalových odpadů u zdroje.

(6)

Plasty jsou uhlíkově nejnáročnějším obalovým materiálem a recyklace plastového odpadu vyžaduje z hlediska využití fosilních paliv zhruba pětkrát méně fosilních paliv než spalování s energetickým využitím. Jak je uvedeno v Evropské strategii pro plasty v oběhovém hospodářství, jež je uvedena ve sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018, obsahuje akční plán pro oběhové hospodářství závazek zvýšit využívání recyklovaných plastů a přispět k udržitelnějšímu používání plastů. Ke snižování znečištění z plastových obalových odpadů přispívají rozpočet Unie a systém vlastních zdrojů. Rozhodnutím Rady (EU, Euratom) 2020/2053 (5) byl od 1. ledna 2021 zaveden příspěvek členských států úměrný množství plastových obalových odpadů, jež nejsou v jednotlivých členských státech recyklovány. Vlastní zdroj je jednou z pobídek ke snížení spotřeby plastů na jedno použití a k podpoře recyklace a oběhového hospodářství.

(7)

Rada v závěrech o zajištění oběhového a ekologického oživení přijatých dne 11. prosince 2020 zdůraznila, že by revize směrnice 94/62/ES měla aktualizovat příslušná ustanovení a stanovit konkrétnější, účinnější a snadněji proveditelná ustanovení s cílem posílit udržitelné obaly na vnitřním trhu a minimalizovat složitost obalů, aby se tak podpořila ekonomicky proveditelná řešení, zlepšila se opětovná použitelnost a recyklovatelnost obalů a minimalizovaly se látky vzbuzující obavy používané v obalových materiálech, zejména v potravinářských obalových materiálech. Rada rovněž zdůraznila, že by revize směrnice 94/62/ES měla v zájmu usnadnění recyklace zavést rovněž označování obalů snadno srozumitelným způsobem, aby byli spotřebitelé informováni o recyklovatelnosti obalů a o tom, kam by se daný obalový odpad měl vyhodit.

(8)

Evropský parlament v usnesení ze dne 10. února 2021 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství (6) zdůraznil cíl vyrábět do roku 2030 všechny obaly jako znovu použitelné nebo recyklovatelné, a to způsobem, který je z ekonomického hlediska přijatelný, a vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh na revizi směrnice 94/62/ES, který by zahrnoval opatření a cíle v oblasti snižování množství odpadu a ambiciózní základní požadavky s cílem snížit nadměrné množství obalů, a to i v elektronickém obchodování, zlepšit recyklovatelnost a minimalizovat složitost obalů, zvýšit obsah recyklovaného materiálu, postupně ukončit používání nebezpečných a škodlivých látek a podporovat opětovné použití.

(9)

Toto nařízení doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 (7), v němž obaly nejsou řešeny jako samostatná kategorie výrobků. Je však třeba připomenout, že akty v přenesené pravomoci přijatými na základě nařízení (EU) 2024/1781 lze stanovit dodatečné nebo podrobnější požadavky na obaly konkrétních výrobků, a to zejména v souvislosti se zmenšením obalů na možné minimum v případech, kdy lze designem výrobků nebo jeho přepracováním snížit dopad obalu na životní prostředí.

(10)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na veškeré obaly uváděné na trh v Unii a na veškeré obalové odpady bez ohledu na druh obalu či použitý materiál. Z důvodu právní jasnosti by měla být přeformulována definice obalů uvedená ve směrnici 94/62/ES, neměl by se však měnit její obsah. Prodejní obaly, skupinové obaly a přepravní obaly by měly být definovány samostatně. Mělo by se předejít zdvojování terminologie. V tomto nařízení proto termín „prodejní obaly“ odpovídá termínu „primární obaly“, termín „skupinové obaly“ termínu „sekundární obaly“ a termín „přepravní obaly“ termínu „terciární obaly“.

(11)

Kelímky, nádoby na potraviny, svačinové sáčky nebo jiné předměty, které mohou zastávat funkci obalu, by neměly být považovány za obal, pokud jsou navrženy a určeny k tomu, aby je konečný distributor prodával prázdné. Takové předměty by měly být považovány za obal, pouze pokud jsou navrženy a určeny k tomu, aby byly naplněny v místě prodeje, přičemž v takovém případě by měly být považovány za „obaly v rámci poskytování služeb“, nebo pokud v nich konečný distributor prodává potraviny či nápoje, plní-li funkci obalu.

(12)

Definice primárních výrobních obalů by neměla vést k rozšíření výrobků, které jsou považovány za obaly podle tohoto nařízení. Zavedení této definice a její použití v definici „producenta“ by mělo zaručit, že za producenta se podle tohoto nařízení považuje fyzická nebo právnická osoba, která uvedený druh obalů poprvé dodává, a nikoli podniky v primárním sektoru, jako jsou zemědělci, které tento druh obalů používají.

(13)

Za obal by se neměl považovat předmět, jenž je nedílnou součástí výrobku a je zapotřebí k tomu, aby uzavíral, zabezpečoval nebo uchovával tento výrobek po celou dobu jeho životnosti, přičemž všechny části daného předmětu jsou určeny pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění, neboť funkčnost tohoto předmětu je neoddělitelně spojena s tím, že je součástí daného výrobku. S ohledem na to, jak spotřebitelé odstraňují čajové a kávové sáčky a jednotky pro přípravu jedné porce kávy nebo čaje ve specializovaných systémech, které se v praxi odstraňují společně se zbytkem výrobku, čímž dochází ke kontaminaci kompostovatelných a recyklačních toků, by se však s těmito konkrétními předměty mělo zacházet jako s obaly. Tento přístup je v souladu s cílem zvýšit tříděný sběr biologického odpadu, jak požaduje článek 22 směrnice 2008/98/ES, a zajišťuje soudržnost, pokud jde o finanční a provozní povinnosti na konci životnosti. Barvy, inkousty, politury, laky a adheziva, které byly aplikovány přímo na výrobek, by neměly být považovány za obal. Štítky, které jsou na výrobku přímo zavěšeny nebo umístěny, včetně samolepicích štítků nalepených na ovoci a zelenině, by však za obal považovány být měly, neboť lepidlo na štítku je sice adhezivum, avšak štítek samotný nikoli. Pokud navíc daný materiál představuje pouze nevýznamnou část obalové jednotky a v každém případě ne více než 5 % její celkové hmotnosti, neměla by taková obalová jednotka být považována za kompozitní obal. Definice kompozitních obalů v tomto nařízení by obaly na jedno použití částečně vyrobené z plastů, bez ohledu na prahovou hodnotu, neměla osvobozovat od požadavků stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 (8).

(14)

Obal by měl být uveden na trh, pouze pokud splňuje požadavky na udržitelnost a označování stanovené tímto nařízením nebo na jeho základě. Mělo by se mít za to, že k uvedení obalu na trh došlo v okamžiku, kdy je obal poprvé dodán na trh Unie, tedy poskytnut výrobcem nebo dovozcem k distribuci, spotřebě nebo použití v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně. Obaly, které již byly uvedeny na trh Unie přede dnem použitelnosti příslušných požadavků a jsou již součástí zásob distributorů, včetně maloobchodníků a velkoobchodníků, by proto nemusely požadavky na udržitelnost a označování stanovené tímto nařízením nebo na jeho základě splňovat.

(15)

V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady a se zohledňováním životního cyklu v zájmu dosažení co nejlepšího celkového výsledku z hlediska životního prostředí by cílem opatření stanovených tímto nařízením mělo být snížení množství obalů uváděných na trh z hlediska jejich objemu a hmotnosti a předcházení vzniku obalových odpadů, a to především tím, že se obaly zmenší na možné minimum, zamezí se používání zbytečných obalů a zvýší se opětovné používání obalů. Cílem opatření stanovených tímto nařízením by navíc mělo být zvýšit využívání obsahu recyklovaného materiálu v obalech, především v plastových obalech, u nichž se recyklovaný materiál využívá velmi málo, a to skrze posílení systémů vysoce kvalitní recyklace, čímž se zvýší míra recyklace všech obalů, zlepší se kvalita výsledných druhotných surovin a současně se omezí jiné formy využití a konečné odstraňování.

(16)

V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, podle níž je odstraňování odpadů prostřednictvím skládek považováno za nejméně upřednostňovanou možnost, by cílem opatření stanovených tímto nařízením mělo být snížení objemu skládkování obalových odpadů.

(17)

Obaly by měly být navrhovány, vyráběny a uváděny na trh způsobem, který umožní co nejvyšší počet jejich opětovného použití nebo vysoce kvalitní recyklaci a minimalizuje jejich dopad na životní prostředí během celého jejich životního cyklu a životního cyklu výrobků, pro které byly navrženy. Za účelem dosažení uvedeného cíle by Komisi měla být v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) svěřena pravomoc přijímat akty, kterými se stanoví minimální počet cyklů pro opětovně použitelné obaly u obalových formátů, které jsou nejčastěji využívány pro opětovné použití.

(18)

V souladu s cíli akčního plánu pro oběhové hospodářství a se sdělením Komise ze dne 14. října 2020 s názvem „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek: K životnímu prostředí bez toxických látek“ (dále jen „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek“), jakož i v zájmu zajištění řádného nakládání s chemickými látkami po celou dobu jejich životního cyklu a zajištění přechodu na oběhové hospodářství bez toxických látek a s ohledem na význam obalů v každodenním životě je nutné, aby toto nařízení řešilo dopady obalů na lidské zdraví, na životní prostředí a na obecnější výkonnost v oblasti udržitelnosti včetně oběhovosti, které jsou způsobeny přítomností látek vzbuzujících obavy v rámci celého životního cyklu obalů, tedy od výroby přes použití až po konec životnosti včetně nakládání s odpady.

(19)

S ohledem na vědeckotechnický pokrok by obaly měly být navrhovány a vyráběny tak, aby byl v jejich složení omezen obsah některých těžkých kovů a dalších látek vzbuzujících obavy. Jak je stanoveno ve Strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek, mají být látky vzbuzující obavy co nejvíce minimalizovány a nahrazeny a ty nejškodlivější mají být v případě jiného než zásadního společenského použití, zejména ve spotřebitelských výrobcích, z užívání postupně vyřazeny. Používání látek vzbuzujících obavy jako složek obalového materiálu nebo složek součástí obalu by proto mělo být omezeno na minimum s cílem zajistit, aby obaly ani materiály získané jejich recyklací neměly po celý svůj životní cyklus žádné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.

(20)

Perfluoralkylové a polyfluoralkylové látky (PFAS) jsou skupinou tisíců syntetických chemických látek, které mají v Unii i ve zbytku světa časté a široké použití. Pokud jde o podíl látek PFAS, jsou jedním z nejrelevantnějších odvětví materiály a obaly určené pro styk s potravinami. Všechny látky PFAS spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení jsou buď samy o sobě vysoce perzistentní, nebo se na vysoce perzistentní PFAS rozkládají v životním prostředí. Pokud jde konkrétně o ty sledované parametry, které se při dlouhodobé expozici člověka považují z hlediska lidského zdraví za nejvíce znepokojivé, tj. karcinogenita, mutagenita, toxicita pro reprodukci, včetně účinků na laktaci nebo prostřednictvím laktace, a toxicita pro specifické cílové orgány, byl u velkého množství PFAS zjištěn alespoň jeden z uvedených parametrů. Na základě fyzikálních vlastností PFAS, zejména jejich perzistence, ale i zjištěných účinků některých PFAS na zdraví představují tyto látky riziko pro životní prostředí a lidské zdraví.

(21)

V důsledku přítomnosti PFAS v materiálech určených pro styk s potravinami dochází nevyhnutelně k expozici člověka těmto látkám. Vzhledem k tomu, že pro riziko vznikající v důsledku PFAS není stanovena prahová hodnota, představuje expozice vůči látkám PFAS obsaženým v materiálech určených pro styk s potravinami pro lidské zdraví nepřijatelné riziko. Látky PFAS by se proto měly v obalech určených pro styk s potravinami omezit. Aby se zabránilo překrývání s omezeními používání látek PFAS, jež jsou stanovena v jiných právních aktech Unie, měla by Komise provést hodnocení s cílem posoudit, zda je toto omezení látek PFAS v obalech určených pro styk s potravinami stanovené tímto nařízením zapotřebí změnit nebo zrušit.

(22)

Bisfenol A (BPA) je chemická sloučenina používaná při výrobě materiálů, které přicházejí do styku s potravinami, jako je opětovně použitelné plastové nádobí nebo potažení vnitřku plechovek, které slouží hlavně jako ochranná vrstva. Expozice BPA, k níž může dojít v důsledku migrace této látky do potravin a nápojů a jejího následného požití spotřebiteli, může podle posouzení zveřejněného v roce 2023 Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) představovat pro spotřebitele riziko i při nízké úrovni expozice.

(23)

Vzhledem k probíhajícímu řízení o omezení používání BPA se v souladu s pravomocemi svěřenými Komisi nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 (9) o materiálech určených pro styk s potravinami očekává, že omezení používání BPA bude přijato do konce roku 2024. Jakmile bude omezení používání BPA přijato, bude se vztahovat na veškeré obaly potravin a na další materiály určené pro styk s potravinami s tím, že všeobecné přechodné období bude trvat 18 měsíců.

(24)

V souladu s Akčním plánem EU: „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, jenž je uveden ve sdělení Komise ze dne 12. května 2021, by politiky Unie měly být založeny na zásadě, že preventivní opatření by měla být přijímána u zdroje. Komise ve Strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek zdůrazňuje, že jakožto základ pro regulaci chemických látek v Unii by měla být posílena nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (10) a (ES) č. 1272/2008 (11) a že by měla být doplněna soudržnými přístupy k posuzování chemických látek a k nakládání s nimi podle stávajících odvětvových právních předpisů. Látky obsažené v obalech a v jejich součástech jsou tedy omezovány u zdroje a primárně jsou upraveny nařízením (ES) č. 1907/2006, a to v souladu s pravidly a postupy stanovenými v hlavě VIII uvedeného nařízení, s cílem chránit lidské zdraví a životní prostředí během všech fází životního cyklu látky, tj. i ve fázi odpadu. Mělo by proto být připomenuto, že se nařízení (ES) č. 1907/2006 vztahuje na přijímání či změny omezení látek vyráběných k použití nebo používaných ve výrobě obalů či jejich součástí, jakož i omezení uvádění látek obsažených v obalech nebo jejich součástech na trh. Pokud jde o obaly, které spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1935/2004, je třeba připomenout, že cílem uvedeného nařízení je zajistit vysoký stupeň ochrany spotřebitelů balených potravin. Na látky v obalech, součástech obalů nebo v obalových odpadech se navíc také mohou vztahovat omezení stanovená v jiných právních aktech Unie, jako jsou omezení a zákazy stanovené pro perzistentní organické znečišťující látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 (12).

(25)

Z důvodu jednotnosti je vhodné kromě omezení, jež se vztahují se na materiály a předměty určené pro styk s potravinami a jež jsou stanovena v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 a v nařízení (ES) č. 1935/2004, zachovat stávající omezení obsahu olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalech nebo jejich součástech.

(26)

V rozhodnutích Komise 2001/171/ES (13) a 2009/292/ES (14), přijatých na základě směrnice 94/62/ES, jsou stanoveny podmínky pro odchylku týkající se koncentrací olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu obsažených v obalech nebo jejich součástech, které by měly být zachovány v rámci tohoto nařízení. S cílem zohlednit vědeckotechnický pokrok by však na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem snížení koncentrace kteréhokoli z kovů uvedených v tomto nařízení, nebo za účelem určení podmínek, za kterých se součet koncentrací uvedených kovů nevztahuje na recyklované materiály nebo na okruhy výrobků, které tvoří uzavřený a kontrolovaný řetězec, nebo na určité druhy obalů či obalové formáty. Na základě Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek by se na původní i recyklovaný materiál měly v zásadě vztahovat stejné koncentrace pro nebezpečné látky. Mohou však nastat výjimečné okolnosti, kdy by mohlo být nezbytné se od této zásady odchýlit. Tyto výjimečné okolnosti, které odůvodňují odlišné koncentrace recyklovaného materiálu ve srovnání s koncentracemi primárních surovin, by měly být stanoveny na základě analýzy jednotlivých případů. Při změně stávajících výjimek týkajících se koncentrací olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu by Komise měla uvedenou zásadu zohlednit.

(27)

Aniž je dotčeno omezení látek PFAS, toto nařízení by nemělo umožňovat ukládání omezení týkajících se použití látek z důvodu chemické bezpečnosti nebo z důvodů týkajících se bezpečnosti potravin, pokud neexistuje nepřijatelné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, mimo jiné včetně omezení olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu, která již byla stanovena na základě směrnice 94/62/ES a která by měla být v tomto nařízení zachována, neboť takováto omezení jsou upravena jinými právními akty Unie. Toto nařízení by nicméně mělo rovněž umožňovat ukládat omezení, a to především z jiných důvodů než je chemická bezpečnost nebo bezpečnost potravin, pokud jde o látky obsažené v obalech a jejich součástech nebo používané v procesech jejich výroby, které mají negativní vliv na udržitelnost obalů, zvláště jejich oběhovost, a zejména procesy opětovného použití nebo recyklace.

(28)

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zlepšit oběhovost obalů a zvýšit míru recyklace obalů a využívání obsahu recyklovaného materiálu v obalech, je navrhovat obaly tak, aby v okamžiku, kdy se z nich stanou obalové odpady, byla možná jejich recyklace. Odvětví obalového průmyslu prostřednictvím dobrovolných odvětvových systémů a některé členské státy stanovily za účelem úpravy poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta u řady obalových formátů kritéria designu pro recyklaci obalů. S cílem zabránit překážkám na vnitřním trhu a zajistit v odvětví rovné podmínky a v zájmu podpory udržitelnosti obalů je důležité stanovit povinné požadavky týkající se recyklovatelnosti obalů tím, že budou na úrovni Unie harmonizovány kritéria a metodika pro posuzování recyklovatelnosti obalů na základě metodiky designu pro recyklaci. Aby byl splněn cíl stanovený v akčním plánu pro oběhové hospodářství, měly by být do roku 2030 všechny obaly recyklovatelné ekonomicky životaschopným způsobem. Recyklovatelné obaly by měly být navrženy tak, aby byla recyklace materiálů možná a aby, když se stanou odpadem, mohly být sbírány v rámci tříděného sběru, roztříděny do konkrétních toků odpadů, aniž by byla dotčena recyklovatelnost jiných toků odpadů, a recyklovány ve velkém měřítku. Recyklovatelnost obalů by měla být stanovena podle tříd založených na kritériích designu pro recyklaci použitelných od roku 2030, jakož i na kritériích designu pro recyklaci a kritériích recyklovatelnosti ve velkém měřítku použitelných od roku 2035, u kategorií obalů uvedených v příloze II a vyjádřené jako třídy A, B nebo C. Obaly těchto tříd by mělo být možné považovat za recyklovatelné, a mělo by být proto možné je uvést na trh. Obal klasifikovaný v nižší třídě, než je třída C, by měl být považován za technicky nerecyklovatelný a jeho uvádění na trh by mělo být omezeno. Obaly by však tato kritéria měly splňovat až od 1. ledna 2030, aby byl hospodářským subjektům poskytnut dostatek času se přizpůsobit. Od 1. ledna 2038 by měly být obaly, pokud mají být uvedeny na trh, klasifikovány alespoň jako třída B.

(29)

Definice recyklace materiálů v tomto nařízení by měla doplňovat definice recyklace a materiálového využití stanovené ve směrnici 2008/98/ES. Recyklace materiálů udržuje zdroje v oběhu v rámci materiálového hospodářství, a neměla by tudíž zahrnovat biologické zpracování odpadu. Definice recyklace materiálů by neměla mít vliv na výpočet cílů v oblasti recyklace stanovených pro členské státy podle tohoto nařízení. Dané cíle a jejich výpočet jsou založeny na definici recyklace stanovené ve směrnici 2008/98/ES.

(30)

Vysoce kvalitní recyklace znamená, že recyklované materiály jsou rovnocenné nebo kvalitnější ve srovnání s původním materiálem, neboť jsou zachovány jejich technické vlastnosti, a mohou být použity jako náhrada primárních surovin pro obaly nebo podobné účely. Recyklovaný materiál lze opětovně recyklovat. Aby bylo možné vyrábět vysoce kvalitní recyklované suroviny, je zásadní sběr řádně tříděných obalových odpadů. Rozdíl mezi recyklací materiálů a vysoce kvalitní recyklací spočívá v tom, že při recyklaci materiálů jsou z obalového materiálu recyklací získány materiály, zatímco při vysoce kvalitní recyklaci jsou z obalů recyklací získány tak kvalitní materiály, že je lze použít na obaly stejné kvality nebo pro jiné účely, přičemž je zachována kvalita recyklovaného materiálu.

(31)

Skutečnost, že bylo provedeno posouzení designu pro recyklaci, sama o sobě nezajišťuje, že obaly budou v praxi skutečně recyklovány. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k zavedení jednotné metodiky a mechanismu spotřebitelského řetězce, který zajistí, že obalové odpady budou účinně recyklovány ve velkém měřítku, a to na základě zavedených nejmodernějších postupů tříděného sběru a zavedených procesů třídění a recyklace ověřených v provozním prostředí. Od roku 2035 by proto mělo být provedeno nové posouzení na základě množství, tj. hmotnosti, účinně recyklovaného materiálu z každé kategorie obalů v souladu s metodikou a prahovými hodnotami stanovenými tímto nařízením. Prahové hodnoty pro recyklování ve velkém měřítku by měly být stanoveny s ohledem na cíl pro roční objem recyklovaného materiálu podle tohoto nařízení. Očekává se, že do roku 2030 členské státy předloží Komisi první údaje o objemu recyklovaného obalového odpadu podle jednotlivých kategorií obalů, aby bylo možné tyto údaje monitorovat. Producenti, kteří individuálně plní povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta, organizace odpovědnosti producentů pověřené plněním těchto povinností nebo provozovatelé zařízení pro nakládání s obalovými odpady, jsou-li za organizaci nakládání s obalovými odpady odpovědné orgány veřejné správy, by měli zajistit, aby obalový odpad byl materiálem sbíraným v rámci tříděného sběru, tříděným a recyklovaným v zavedené infrastruktuře za použití zavedených postupů ověřených v provozním prostředí, a měli by výrobci poskytnout veškerou technickou dokumentaci prokazující recyklaci obalů ve velkém měřítku.

(32)

Za účelem zavedení harmonizovaných pravidel pro design obalů, která zajistí jejich recyklovatelnost, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení kritérií designu pro recyklaci a tříd recyklovatelnosti, stanovení toho, jak provést posouzení recyklovatelnosti a vyjádřit jeho výsledek, stanovení popisu podmínek, na jejichž základě jsou jednotlivé kategorie obalů řazeny do příslušných tříd recyklovatelnosti, stanovení rámce pro úpravu finančních příspěvků, které producenti platí za účelem splnění svých povinností rozšířené odpovědnosti producenta, jakož i o změny souvisejících příloh tohoto nařízení.

(33)

V zájmu podpory inovací v oblasti obalů by měla být obalům, jež mají inovativní prvky vedoucí k podstatnému zlepšení jejich hlavní funkce a jež mají prokazatelný přínos pro životní prostředí, prodloužena lhůta pro splnění požadavků na recyklovatelnost. Inovativní prvky by měly být odůvodněné, zejména pokud jde o použití nových materiálů, a plánované zavedení cesty recyklace by mělo být vysvětleno v technické dokumentaci přiložené k obalu. Tyto informace by měly být použity mimo jiné k případné změně prováděcích aktů týkajících se kritérií designu pro recyklaci. Dříve než hospodářský subjekt uvede inovativní obal na trh, měl by rovněž podat oznámení Komisi a příslušnému orgánu.

(34)

Na ochranu zdraví a bezpečnosti lidí a zvířat by se vzhledem k povaze balených výrobků a souvisejícím požadavkům neměly požadavky na recyklovatelnost povinně vztahovat na vnitřní obaly podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES (15) a podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 (16), které jsou v přímém kontaktu s léčivým přípravkem, ani na vnější obaly, jak jsou vymezeny v uvedených legislativních aktech, pokud tyto obaly musí splňovat specifické požadavky pro zachování kvality léčivého přípravku. Kromě toho by požadavky na recyklovatelnost neměly být povinné pro plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 (17), pro plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 (18), pro plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro potraviny určené pro kojence a malé děti a potraviny pro zvláštní lékařské účely upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 (19) nebo pro obaly používané pro přepravu nebezpečných věcí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES (20). Na prodejní obaly vyrobené z lehkého dřeva, korku, textilu, kaučuku, keramiky nebo porcelánu by se tento požadavek rovněž neměl vztahovat, neboť tyto materiály jsou uváděny na trh ve velmi malých množstvích, tj. každá kategorie představuje méně než 1 % hmotnosti obalů uváděných na trh Unie. Touto výjimkou by neměla být dotčena povinnost platit finanční příspěvky v rámci rozšířené odpovědnosti producenta.

(35)

Některé členské státy přijímají opatření na podporu recyklovatelnosti obalů, která spočívají v úpravě poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta. Takové iniciativy na vnitrostátní úrovni mohou způsobit regulační nejistotu pro hospodářské subjekty, zejména pro ty, které dodávají obaly do více členských států. Úprava poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta je ale zároveň účinným ekonomickým nástrojem motivujícím k designu udržitelnějších obalů vedoucímu ke snadněji recyklovatelným obalům a současně ke zlepšení fungování vnitřního trhu. Je proto nutné harmonizovat kritéria pro upravování poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta na základě třídy recyklovatelnosti získané posouzením recyklovatelnosti, aniž by byla stanovena konkrétní výše těchto poplatků. Tato kritéria by měla navazovat na kritéria recyklovatelnosti obalů, a proto je vhodné svěřit Komisi pravomoc, aby tato harmonizovaná kritéria přijala současně s tím, že stanoví u jednotlivých kategorií obalů podrobná kritéria designu pro recyklaci.

(36)

Aby se zajistila oběhovost obalů, měly by být navrhovány a vyráběny způsobem, který umožní rozsáhlejší nahrazování primárních surovin recyklovanými materiály. Větší využívání recyklovaných materiálů podporuje rozvoj oběhového hospodářství s dobře fungujícími trhy s recyklovanými materiály, snižuje náklady, závislosti a negativní dopady na životní prostředí spojené s používáním primárních surovin a umožňuje používání materiálů založené na účinnějším využívání zdrojů. Ze všech obalových materiálů se nejméně recyklovaných materiálů používá na výrobu plastových obalů. Aby se tento problém vyřešil co nejvhodnějším způsobem, je nezbytné zvýšit využívání recyklovaných plastů tím, že budou stanoveny povinné cíle pro obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech v různé výši podle toho, zda jsou dané plastové obaly určeny pro styk s citlivými produkty (21), a tím, že se do roku 2030 zajistí, aby tyto cíle byly závazné. Za účelem postupně se zlepšujícího zajišťování oběhovosti obalů by od roku 2040 měly být stanoveny vyšší cíle.

(37)

Nemělo by se mít za to, že papírový materiál, který vzniká procesem rozvlákňování dřeva, spadá pod definici plastu podle tohoto nařízení.

(38)

Aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat v souladu s právními předpisy Unie a aby se zabránilo jakémukoli ohrožení zabezpečení dodávek či bezpečnosti léčivých přípravků i bezpečnosti zdravotnických prostředků, měly by být některé druhy plastových obalů z povinnosti obsahovat určité minimální množství recyklovaného materiálu vyjmuty. Těmito druhy plastových obalů jsou vnitřní obaly, definované ve směrnici 2001/83/ES a v nařízení (EU) 2019/6, plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky upravené nařízením (EU) 2017/745, obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením (EU) 2017/746, plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro potraviny určené pouze pro kojence a malé děti a plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro potraviny pro zvláštní lékařské účely upravené nařízením (EU) č. 609/2013. Uvedené vynětí by se mělo vztahovat rovněž na vnější obaly humánních a veterinárních léčivých přípravků, jak jsou definovány v nařízení (EU) 2019/6 a ve směrnici 2001/83/ES, v případech, kdy tyto obaly musí splňovat zvláštní požadavky na ochranu jakosti léčivého přípravku.

(39)

Za účelem dosažení cílů pro integraci recyklovaného materiálu podle tohoto nařízení by Komise měla nejpozději do tří let od jeho vstupu v platnost zveřejnit přezkum stavu technologického vývoje a environmentální výkonnosti plastových obalů na biologické bázi a případně předložit legislativní návrh s požadavky a cíli v oblasti udržitelnosti.

(40)

S cílem zabránit překážkám na vnitřním trhu a zajistit účinné provádění tohoto nařízení, měly by hospodářské subjekty zajistit, aby veškeré plastové části obalů obsahovaly v přepočtu na jeden výrobní závod za rok určitý minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, a to podle druhu obalu a obalového formátu uvedených v tomto nařízení.

(41)

Bude-li základem pro výpočet výrobní závod, výrobce obalů bude mít určitou flexibilitu při dosahování minimálního procentuálního podílu obsahu recyklovaného materiálu. Výrobním závodem by se mělo rozumět pouze jedno průmyslové zařízení, kde se obal vyrábí.

(42)

Hospodářské subjekty by měly být motivovány ke zvyšování obsahu recyklovaného materiálu v plastových částech obalů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zajistit úpravu poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta, a to podle procentuálního podílu recyklovaného materiálu, který je v obalech obsažen. Úprava poplatků by v takových případech měla být založena na společných pravidlech pro výpočet a ověřování obsahu recyklovaného materiálu v dotčených obalech. V této souvislosti by členské státy měly mít možnost zachovat stávající systémy umožňující přednostní a spravedlivý přístup k recyklovanému materiálu, aby splnily cíle týkající se minimálního obsahu recyklovaného materiálu za předpokladu, že jsou tyto cíle v souladu s tímto nařízením. Kromě toho by měl být k recyklovaným materiálům poskytnut přednostní přístup za tržní ceny, přičemž množství recyklovaných materiálů, k nimž je poskytnut přednostní přístup, by mělo odpovídat množství obalů, které hospodářský subjekt dodal ve stanoveném období na území dotčeného členského státu.

(43)

Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování pravidel pro výpočet a ověřování procentního podílu obsaženého recyklovaného materiálu získaného využitím spotřebitelského plastového odpadu a vypočteného podle druhu obalu a obalového formátu jako průměr pro jeden výrobní závod za rok, přičemž se zohlední environmentální dopad procesu recyklace a stanoví se formát technické dokumentace.

(44)

S cílem zajistit vnitřní trh pro vysoce kvalitní recyklaci plastů a používání druhotných surovin by měly veškeré plastové části obalů uváděných na trh obsahovat určitý minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, a to podle druhu obalu a obalového formátu uvedených v tomto nařízení, přičemž tento procentuální podíl se vypočte jako průměr pro jeden výrobní závod za rok. Druhem obalu by se měl rozumět převažující polymer, z něhož je obal vyroben, a obalovým formátem velikost a tvar konkrétní obalové jednotky.

(45)

Vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy, je zapotřebí z několika důvodů. Zaprvé, změna klimatu je celosvětový jev, který nemá hranice a jehož účinky nejsou přímo spojeny se zdrojem emisí skleníkových plynů, tj. země s nízkými emisemi skleníkových plynů mohou pociťovat dopady změny klimatu, které jsou neúměrné tomu, jakou měrou se na celosvětových emisích skleníkových plynů samy podílejí. Zadruhé, vodní systémy jsou vzájemně propojeny, například prostřednictvím oceánských proudů, a předchozí zkušenosti naznačují, že znečištění, včetně znečištění plastovým odpadem, k němuž dochází v jedné části planety, se může výrazně rozšířit do dalších oceánů a na další kontinenty. Zatřetí, emise do půdy mohou mít nejen místní, ale i přeshraniční účinky, zejména pokud tyto emise proniknou v přírodě do vodních toků. Podpora používání recyklovaného materiálu v plastových obalech je založena na předpokladu, že samotný recyklovaný materiál byl vyroben environmentálně udržitelným způsobem, aby se snížila uhlíková stopa a podpořilo se oběhové hospodářství. Za tímto účelem je třeba zavést určité záruky k zajištění toho, aby způsob, jakým je recyklovaný materiál získán, nenarušil přínosy pro životní prostředí plynoucí z používání tohoto recyklovaného materiálu v následných plastových obalech. V případě plastových obalů vyráběných na domácím trhu i dovážených plastových obalů je proto nezbytné řešit související otázky životního prostředí nediskriminačním způsobem. Za tímto účelem by se na dovoz do Unie měly vztahovat rovnocenné podmínky týkající se emisí či kritérií tříděného sběru a udržitelnosti technologií recyklace.

(46)

Tříděný sběr plastového odpadu má zásadní význam a přímý pozitivní dopad na úroveň sběru, na kvalitu sebraného materiálu i na kvalitu recyklovaných materiálů. Umožňuje vysoce kvalitní recyklaci a podporuje využívání kvalitních druhotných surovin. Přiblížení se „recyklační společnosti“ pomáhá předcházet vzniku odpadů a podporuje využívání odpadu jako zdroje a zároveň zamezuje zablokování zdrojů na nižších úrovních hierarchie způsobů nakládání s odpady, jež má škodlivé účinky na životní prostředí a nebere v potaz nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí. Tříděný sběr rovněž zabraňuje směšování nebezpečných odpadů a odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, přičemž zajišťuje bezpečnost odpadů a jejich přepravy, a zabraňuje znečišťování, jak stanoví mezinárodní pravidla, jako je Basilejská úmluva ze dne 22. března 1989 o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (22), Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (23), Úmluva o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek, přijatá v Londýně dne 29. prosince 1972, a její protokol z roku 1996 a příloha V Mezinárodní úmluvy o zamezení znečištění moří z lodí ze dne 2. listopadu 1973 (MARPOL), ve znění protokolu z roku 1978 k této úmluvě.

(47)

Diskuse na mezinárodní úrovni, které proběhly v rámci různých zasedání mezivládního vyjednávacího výboru a jejichž cílem je pro problematiku znečištění plasty, a to i v mořském prostředí, vypracovat mezinárodní právně závazný nástroj pod záštitou Programu OSN pro životní prostředí (dále jen „mezivládní vyjednávací výbor pro znečištění plasty“), dále v mezinárodním měřítku poukázaly na potřebu zintenzivnit opatření týkající se tříděného sběru plastů, aby se omezil jejich dopad na životní prostředí a podpořilo se oběhové hospodářství, a předcházelo se tak vzniku odpadů a omezilo se zneužívání přírodních zdrojů. Z těchto diskusí rovněž vyplynulo, že smluvní strany mají vůli přijmout v tomto směru opatření. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (24), přijatá v Ženevě dne 14. listopadu 1979, vyžaduje, aby smluvní strany úmluvy chránily životní prostředí před znečišťováním ovzduší a usilovaly o omezení a pokud možno postupné snižování a prevenci znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečišťování ovzduší přecházejícího hranice států. Podle Úmluvy o ochraně a využívání vodních toků přesahujících hranice státu a mezinárodních jezer (25), přijaté v Helsinkách dne 17. března 1992, jsou smluvní strany povinny přijmout opatření k prevenci, kontrole a omezování veškerých přeshraničních dopadů znečištění vody. V souladu s Deklarací z Ria z roku 1992, jež byla vypracována v rámci Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, by náklady na znečištění měl v zásadě nést znečišťovatel. Průmyslové činnosti, jako je recyklace plastů, by proto měly jít ruku v ruce s opatřeními v zájmu prevence a omezování znečišťování.

(48)

V souladu s environmentálním cílem spočívajícím v podpoře využívání materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu je nezbytné, aby se recyklace plastů prováděla způsobem, který minimalizuje z ní vyplývající znečišťování. Pokud tomu tak není, průmyslové znečišťující látky uvolňované během recyklace snižují nebo eliminují environmentální přidanou hodnotu podpory používání recyklovaných plastů. Měla být vypracována kritéria udržitelnosti vztahující se na technologie recyklace používané v případě spotřebitelského plastového odpadu. Tato kritéria by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy a o účinné využívání zdrojů. Za tímto účelem by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení kritérií udržitelnosti pro technologie recyklace plastů. Recyklace by proto měla být prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí, což povede k vysoké kvalitě procesů a produktů recyklace a zajistí vysoké standardy v odvětví recyklace. Zajištěním odpovídající úrovně udržitelnosti technologií recyklace a následně i recyklovaného materiálu se podpora používání recyklovaného materiálu v plastových obalech stává environmentálně zodpovědným opatřením. V diskusích během zasedání mezivládního vyjednávacího výboru pro znečištění plasty bylo rovněž zdůrazněno, že je důležité zajistit, aby technologie recyklace fungovaly způsobem šetrným k životnímu prostředí.

(49)

Metodika posuzování, ověřování a certifikace rovnocennosti pravidel uplatňovaných v případech, kdy je recyklovaný materiál získaný ze spotřebitelského plastového odpadu recyklován nebo sbírán ve třetí zemi, a to i prostřednictvím auditu prováděného třetí stranou, by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy, a zároveň by měla zohlednit potřebu zajistit, aby recyklace byla prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí, možnost zajistit vysoce kvalitní recyklaci, jakož i úroveň norem kvality pro odvětví recyklace či úroveň účinného využívání zdrojů. Tyto úvahy jsou klíčem k dosažení oběhovosti zdrojů, čímž se sníží tlak na vyčerpatelné přírodní zdroje. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení uvedené metodiky.

(50)

Materiály určené pro styk s potravinami obsahující recyklované plasty musí splňovat požadavky stanovené v nařízení Komise (EU) 2022/1616 (26), které zahrnuje požadavky na technologie recyklace. Co se týče plastových obalů, s výjimkou obalů vyrobených z polyethylentereftalátu (PET), je vhodné s dostatečným předstihem přede dnem použitelnosti souvisejících požadavků na obsah recyklovaného materiálu opětovně posoudit, zda jsou k dispozici vhodné technologie recyklace těchto plastových obalů. V tomto posouzení by měl být zahrnut rovněž stav udělování povolení podle příslušných pravidel Unie a zavedení takových technologií do praxe. Na základě uvedeného posouzení může být nezbytné stanovit odchylky od požadavků na obsah recyklovaného materiálu pro konkrétní plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty nebo změnit seznam odchylek stanovených v tomto nařízení. Za tímto účelem by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU.

(51)

Za účelem zohlednění rizik souvisejících s možnými nedostatečnými dodávkami určitého plastového odpadu pro účely recyklace, které by mohly vést k nepřiměřenému zvýšení cen nebo k nepříznivým účinkům na zdraví, bezpečnost a životní prostředí, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o úpravu minimálních procentuálních podílů recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu. V rámci hodnocení odůvodnění takového aktu v přenesené pravomoci by Komise měla posoudit řádně odůvodněné žádosti fyzických a právnických osob.

(52)

U jiných materiálů než plastů, například u skla či hliníku, je zřejmý trend nahrazovat primární suroviny recyklovanými materiály a na základě vývoje v právním a hospodářském prostředí a očekávání spotřebitelů se předpokládá, že tento trend bude pokračovat. Komise by nicméně využívání obsahu recyklovaného materiálu v jiných obalových materiálech, než jsou plasty, měla pečlivě sledovat a měla by posoudit, zda je vhodné navrhnout zavedení dalších opatření, například stanovení cílů, jejichž účelem by bylo zvýšit využívání recyklovaných materiálů v obalech z jiných materiálů než z plastů.

(53)

Tok biologického odpadu je často kontaminován konvenčními plasty a materiálové recyklační toky jsou často kontaminovány kompostovatelnými plasty. Tato křížová kontaminace má za následek plýtvání zdroji a nižší kvalitu druhotných surovin a mělo by se jí předcházet u zdroje. S ohledem na tuto obavu by členské státy měly upřesnit vhodné nakládání s kompostovatelnými odpady na svém území. Jelikož se spotřebitelé stále méně orientují v tom, jaký způsob odstranění kompostovatelných plastových obalů je správný, je odůvodněné a nezbytné stanovit jasná společná pravidla používání kompostovatelných plastových obalů, podle nichž bude jejich použití povinné pouze v případech, kdy bude mít jasný přínos pro životní prostředí nebo lidské zdraví. Tak tomu je obzvláště tehdy, usnadňuje-li používání kompostovatelných obalů sběr nebo odstraňování biologického odpadu, například u výrobků, u nichž je oddělení obsahu a obalu obzvláště složité, jako jsou čajové sáčky.

(54)

Přínos používání kompostovatelných obalů pro životní prostředí je prokazatelný u omezeného množství obalů vyrobených z biologicky rozložitelných plastových polymerů, které se dostávají do kompostáren, včetně zařízení pro anaerobní digesci za kontrolovaných podmínek. Pokud navíc členský stát uplatňuje ustanovení čl. 22 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2008/98/ES a v tomto členském státě jsou k dispozici odpovídající systémy sběru odpadů a infrastruktura pro zpracování odpadu, měla by mu být ponechána flexibilita při rozhodování o tom, zda povolí první dodání na své území kompostovatelných obalů pro přípravu jedné porce kávy, čaje nebo jiného nápoje ve specializovaných systémech, které se skládají z jiného než kovového obalového materiálu, velmi lehkých plastových nákupních tašek, lehkých plastových nákupních tašek, jakož i a jiných obalů, na něž se vztahoval požadavek na kompostovatelnost ještě přede dnem použitelnosti tohoto nařízení. Aby se na straně spotřebitelů předešlo nejasnostem ohledně správného způsobu odstraňování obalů, měly by být všechny ostatní obaly i vzhledem k přínosu oběhovosti uhlíku pro životní prostředí zpracovávány formou recyklace materiálu a design těchto obalů by měl zajišťovat, aby neměly vliv na recyklovatelnost ostatních toků odpadu.

(55)

Kromě toho by biologicky rozložitelný odpad neměl vést k přítomnosti kontaminujících látek v produkovaném kompostu. Požadavky harmonizované normy EN 13432:2000 „Obaly – Požadavky na obaly využitelné kompostováním a biologickým rozkladem – Zkušební schéma a hodnotící kritéria pro konečné přijetí obalů“ by měly být revidovány s ohledem na dobu kompostování, přípustné úrovně kontaminace a omezení uvolňování mikroplastů, aby takové materiály mohly být vhodným způsobem zpracovány v zařízeních na zpracování biologického odpadu. Kromě toho by v Unii měla být zavedena podobná norma pro domácí kompostování.

(56)

Jak je popsáno ve sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2022 nazvaném Politický rámec EU pro plasty na biologické bázi a biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty, nezaručuje dodržování norem pro průmyslové kompostování rozložitelnost i při domácím kompostování. Při průmyslovém kompostování jsou požadovanými podmínkami vysoké teploty a vysoká míra vlhkosti. Při domácím kompostování, které provádějí soukromé osoby, a to i v komunitách, závisí skutečné podmínky do značné míry na místních klimatických podmínkách a postupech spotřebitelů. Proto může být biologický rozklad při domácím kompostování pomalejší než při průmyslovém kompostování, nebo nemusí být úplný. Zejména domácí kompostování plastových obalů by mělo být zvažováno pouze pro konkrétní použití a v kontextu zvláštních místních podmínek pod dohledem příslušných orgánů.

(57)

Je-li to odůvodněné a vhodné s ohledem na technologický a regulační vývoj, který má vliv na možnosti odstraňování kompostovatelných plastů, a za zvláštních podmínek, jež zajišťují, že použití těchto materiálů je přínosné pro ochranu životního prostředí a lidské zdraví, by Komise měla ve vhodných případech předložit legislativní návrh za účelem změny výčtu obalů, které je povoleno kompostovat.

(58)

Pro usnadnění posuzování shody, pokud jde o požadavky na kompostovatelné obaly podle tohoto nařízení, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro kompostovatelné obaly, který je v souladu s harmonizovanými normami přijatými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (27). Při určování toho, zda se tento předpoklad použije, by měly být zohledněny podrobné technické specifikace uvedených požadavků v souladu s nejnovějším vědeckým a technologickým vývojem. Parametry, mimo jiné doba kompostování a přípustné míry kontaminace, by měly odrážet skutečné podmínky v zařízeních na zpracování biologického odpadu včetně procesů anaerobní digesce. Stávající normu pro průmyslové kompostování nelze použít jako základ předpokladu shody, neboť je třeba ji revidovat a nahradit aktualizovanou verzí. Dokud však nebude k dispozici nová nebo aktualizovaná harmonizovaná norma, lze stávající normu použít jako vodítko. Pokud jde o obaly vhodné pro domácí kompostování, Komise by v případě potřeby měla požádat o vypracování evropské normy.

(59)

Veškeré obaly, které mají přijít nebo přicházejí do styku s potravinami, včetně kompostovatelných obalů, musí splňovat požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 1935/2004. Ve vhodných případech by mělo být možné použít dokumentaci a informace požadované podle právních aktů Unie o materiálech určených pro styk s potravinami jako součást informací a dokumentace požadovaných podle tohoto nařízení.

(60)

Obaly by měly být navrhovány tak, aby měly co nejmenší objem a hmotnost a umožňovaly recyklovatelnost a přitom si zachovaly schopnost plnit funkce obalu. Výrobce by měl obal posoudit na základě funkčních kritérií uvedených v tomto nařízení. S ohledem na cíle tohoto nařízení, jimiž je omezit produkci obalů a obalových odpadů a zlepšit oběhovost obalů na celém vnitřním trhu, je vhodné stávající kritéria dále doplnit, upřesnit a zpřísnit. Z tohoto důvodu by měl být upraven seznam funkčních kritérií pro obaly, který je uveden v harmonizované normě EN 13428:2004: Obaly – Specifické požadavky na výrobu a složení – Prevence snižováním zdrojů. Dokud však nebude k dispozici nová nebo aktualizovaná harmonizovaná norma, lze použít stávající normu EN 13428:2004. I když marketing a přijetí ze strany spotřebitelů stále hrají z hlediska designu obalů významnou roli, neměly by být součástí funkčních kritérií a samy o sobě odůvodňovat větší hmotnost a objem obalů. Tím by však neměly být dotčeny specifikace řemeslných a průmyslových výrobků a potravinářských a zemědělských produktů, jež jsou zapsány a chráněny v rámci režimu ochrany zeměpisných označení EU, který je jedním z prostředků, jimiž Unie plní svůj cíl chránit kulturní dědictví a tradiční know-how, i podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (28) pro víno, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 (29) pro lihoviny, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411 (30) pro řemeslné a průmyslové výrobky, nebo na které se vztahují režimy jakosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143 (31).Rovněž by tím neměly být dotčeny designy obalů, které jsou chráněny podle unijního nebo vnitrostátního práva o průmyslovém vzoru nebo ochranných známkách nebo podle mezinárodních dohod s dopadem na jeden z členských států. Výjimka pro takové obaly je odůvodněná pouze v rozsahu, v němž by nová pravidla týkající se zmenšení obalů na možné minimum ovlivnila tvar obalu takovým způsobem, že by již nebylo možné odlišit zboží s ochrannou známkou od zboží jiného podniku a design obalu by si již nemohl zachovat své nové a individuální vlastnosti. Aby se zabránilo riziku zneužití, měla by se výjimka vztahovat pouze na práva k ochranným známkám a k průmyslovým vzorům chráněná před 11. únorem 2025. Recyklovatelnost, využívání obsahu recyklovaného materiálu a opětovné použití obalů by naopak mohly odůvodnit větší hmotnost či objem obalu a měly by být zařazeny mezi funkční kritéria. Na trh by neměly být uváděny obaly s dvojitými stěnami, falešnými dny a dalšími prvky, jejichž jediným účelem je vyvolat dojem, že výrobek má větší objem, neboť tyto obaly nesplňují požadavek zmenšení obalů na možné minimum. Totéž pravidlo by se mělo vztahovat na nadbytečné obaly, které nejsou nezbytné pro zajištění funkčnosti obalu.

(61)

Aby byly splněny požadavky týkající se zmenšení obalů na možné minimum, měla by se zvláštní pozornost věnovat omezení prázdného prostoru ve skupinových a přepravních obalech včetně obalů pro elektronický obchod.

(62)

Pro usnadnění posuzování shody, pokud jde o požadavky týkající se zmenšení obalů na možné minimum podle tohoto nařízení, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací uvedených požadavků a určení měřitelných kritérií pro design obalů, jimiž mohou případně být například maximální hmotnost nebo omezení prázdného prostoru u konkrétních obalových formátů, a typizované, standardizované designy obalů splňující požadavky zmenšení na možné minimum.

(63)

Aby se podpořila oběhovost a udržitelné používání obalů, měly by být zajištěny pobídky k používání opětovně použitelných obalů a systémů opětovného použití. Za tímto účelem je nutné vyjasnit pojem opětovně použitelný obal a zajistit, aby nebyl spojován pouze s designem obalů, ale také se zřízením systémů opětovného použití, které splňují minimální požadavky stanovené v tomto nařízení. Design obalů by měl umožňovat nejvyšší možný počet cyklů a dodržení bezpečnostních, jakostních a hygienických požadavků při vyprazdňování, vykládání, opětovném plnění nebo opětovném nakládání. Pro usnadnění posuzování shody, pokud jde o požadavky na opětovně použitelné obaly podle tohoto nařízení, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací podle tohoto nařízení a kritérií a formátů pro opětovně použitelné obaly zahrnující například minimální počet obrátek nebo cyklů, standardizované designy a také požadavky na systémy opětovného použití včetně hygienických požadavků.

(64)

Je zapotřebí informovat spotřebitele a zajistit, aby mohli náležitě odstraňovat obalové odpady. Z tohoto důvodu je vhodné zavést pro účely třídění odpadu systém harmonizovaného označování založený na materiálovém složení obalů a doplněný odpovídajícími štítky umísťovanými na nádoby na odpad. Potřeba, aby tento systém harmonizovaného označování byl uznáván všemi občany bez ohledu na jejich situaci, jako je věk a jazykové znalosti, by měla být určujícím faktorem při designu uvedených štítků. Tento systém lze vytvořit pomocí piktogramů s minimálním používáním textu. Příslušné designy by zároveň umožnily minimalizovat náklady na překlad, které by jinak vznikly.

(65)

Třídění je zásadním krokem k zajištění větší oběhovosti obalů. Mělo by se podporovat zlepšování třídicích kapacit, zejména prostřednictvím technologických inovací, aby se umožnilo účinnější třídění, a získaly se tak kvalitnější vstupní suroviny pro recyklaci.

(66)

Aby se spotřebitelům usnadnilo třídění a odstraňování obalových odpadů, měl by být zaveden systém harmonizovaných symbolů, kterými by byly povinně opatřeny obaly i nádoby na odpad, což by spotřebitelům umožnilo řídit se při odstraňování uvedených odpadů shodnými symboly. Tyto symboly by měly umožnit náležité nakládání s odpady, neboť by měly spotřebitelům poskytovat informace o vlastnostech obalů z hlediska kompostování. Tyto informace by především měly předejít neporozumění ze strany spotřebitelů, pokud jde o kompostovatelné obaly, které jako takové nejsou vhodné pro domácí kompostování, nýbrž jsou kompostovatelné pouze za řízených podmínek při průmyslovém zpracování. Měly by tudíž zabránit tomu, aby byly kompostovatelné obaly vyhazovány do přírody. Takový přístup zlepší tříděný sběr obalových odpadů, čímž se zvýší kvalita recyklace těchto odpadů, a má zavést určitou úroveň harmonizace systémů sběru obalových odpadů na vnitřním trhu. Rovněž je třeba harmonizovat symboly používané v rámci povinných systémů zálohování a zpětného odběru zavedených po vstupu tohoto nařízení v platnost. Členské státy by měly mít možnost vyžadovat používání takových harmonizovaných štítků na obalech zahrnutých do systémů zálohování a zpětného odběru zřízených podle vnitrostátních právních předpisů před vstupem tohoto nařízení v platnost. Vzhledem k tomu, že sběr přepravních obalů neprobíhá v rámci systémů sběru komunálního odpadu, nemělo by používání uvedených symbolů být u těchto obalů s výjimkou obalů pro elektronický obchod povinné.

(67)

Označování obsahu recyklovaného materiálu v obalech by nemělo být povinné, jelikož tyto informace nejsou nijak zásadní pro to, aby bylo zajištěno náležité zpracování obalů na konci životnosti. Výrobci však budou povinni splnit cíle pro obsah recyklovaného materiálu stanovené v tomto nařízení a mohou chtít tyto informace na svých obalech uvádět, aby informovali spotřebitele o obsahu recyklovaného materiálu v obalech. Aby byly tyto informace poskytovány v celé Unii harmonizovaně, měl by být harmonizován štítek, který bude obsah recyklovaného materiálu uvádět.

(68)

Označování obsahu plastů na biologické bázi v obalech by rovněž nemělo být povinné, neboť plasty na biologické bázi musí splňovat řadu podmínek, aby byla zajištěna udržitelnost, a je zapotřebí více vědeckých důkazů, aby se zajistilo, že používání plastů na biologické bázi bude během celého jejich životního cyklu v souladu se zásadami oběhového hospodářství stanovenými ve sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2022 o politickém rámci Unie pro plasty na biologické bázi a biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty. Výrobci však mohou chtít tyto informace na svých obalech uvádět s cílem informovat spotřebitele o obsahu plastů na biologické bázi. Aby byly tyto informace poskytovány v celé Unii harmonizovaně, měl by být harmonizován štítek, který bude obsah plastů na biologické bázi uvádět.

(69)

Za účelem informování konečných uživatelů o opětovné použitelnosti, dostupnosti systémů opětovného použití a umístění sběrných míst v souvislosti s opětovně použitelnými obaly by tyto obaly měly být opatřeny QR kódem nebo jiným normalizovaným otevřeným nosičem digitálního záznamu dat poskytujícím příslušné informace. QR kód nebo nosič digitálního záznamu dat by měl obsahovat informace, které usnadňují sledování obrátek a cyklů a jejich výpočet, případně není-li možné výpočet provést, uvede se odhadovaný průměr. Tento štítek by měl být dobrovolný pro otevřené systémy, které nemají provozovatele systému. Opětovně použitelné prodejní obaly by kromě toho měly být jasně označeny v místě prodeje.

(70)

Nemělo by docházet k násobení počtu označení na obalech. Aby se mu předešlo v případech, kdy jiné právní akty Unie vyžadují, aby byly informace o baleném výrobku zpřístupněny v digitální podobě pomocí nosiče údajů, měly by být informace o obalu požadované podle tohoto nařízení i informace o baleném výrobku požadované podle jiného právního aktu Unie přístupné prostřednictvím téhož nosiče údajů. Tento nosič údajů by měl splňovat požadavky stanovené tímto nařízením nebo ostatními použitelnými právními předpisy Unie. Zejména tehdy, pokud se na balený výrobek vztahuje nařízení (EU) 2024/1781 nebo jiný právní předpis Unie, který vyžaduje digitální pas výrobku, by měl být digitální pas výrobku použit rovněž k poskytnutí příslušných informací podle tohoto nařízení. Pokud obaly obsahují látky vzbuzující obavy, mělo by to být vyznačeno pomocí normalizované otevřené digitální technologie značení, jak stanoví prováděcí akty přijaté Komisí. Tyto informace by měly zajistit, aby provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady měli přístup k relevantním informacím o chemickém složení s cílem určit nejvhodnější možnost nakládání s daným odpadem v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, a podpořit tak oběhovost obalů.

(71)

Aby se přispělo k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, měli by být spotřebitelé chráněni před zavádějícími a matoucími informacemi o vlastnostech obalů a jejich příslušném zpracování na konci životnosti, pro které toto nařízení zavádí harmonizované štítky. Obaly, které jsou zahrnuty do systému rozšířené odpovědnosti producenta, by mělo být možné na celém území, kde se daný systém uplatňuje pro to, aby bylo zjevné, že daný producent plní své povinnosti v rámci rozšířené odpovědnosti producenta, identifikovat prostřednictvím příslušného symbolu. Tato identifikace by se měla provádět pouze pomocí QR kódu nebo jiné normalizované otevřené digitální technologie značení,. Tento symbol by měl spotřebitelům srozumitelně a jednoznačně sdělovat, zda je obal recyklovatelný.

(72)

Obaly, na něž se vztahují povinné systémy zálohování a zpětného odběru, by měly být opatřeny štítkem informujícím spotřebitele, že se na tyto obaly uvedený systém vztahuje, a že by proto měly být sbírány prostřednictvím zvláštních sběrných kanálů, které jsou pro tyto účely schváleny vnitrostátními orgány. Toto označení by měl tvořit harmonizovaný štítek EU zavedený Komisí. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby se takové harmonizované štítky používaly na obalech, které jsou zahrnuty do systémů zálohování a zpětného odběru zřízených podle vnitrostátních právních předpisů před vstupem tohoto nařízení v platnost.

(73)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (32) funguje jako „záchranná síť“, která zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele ve všech odvětvích a doplňuje podrobnější požadavky obsažené v právních předpisech Unie týkajících se konkrétních odvětví nebo konkrétních výrobků, s výjimkou případů rozporu mezi uvedenou směrnicí a jinými pravidly Unie týkajícími se konkrétních aspektů nekalých obchodních praktik, kdy by tato jiná pravidla Unie měla mít ve vztahu k těmto konkrétním aspektům přednost. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/825 (33) stanoví, že použití dobrovolného označení udržitelnosti, které nesplňuje určité požadavky, představuje nekalou obchodní praktiku.

(74)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro plnění požadavků na označování by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o další zlepšení třídění odpadů, stanovení metodiky pro identifikaci materiálového složení obalů a pro identifikaci látek vzbuzujících obavy pomocí normalizovaných otevřených digitálních technologií a stanovení podrobných harmonizovaných štítků a specifikací pro požadavky na označování a formátů označování obalů a nádob na odpad zavedené tímto nařízením. Komise by při vypracovávání uvedených specifikací měla omezit jazykové prvky na minimum a zohlednit vědecké či jiné dostupné technické poznatky včetně příslušných mezinárodních norem. Existence případných rozdílů mezi členskými státy, pokud jde o výši účtovaných záloh, by měla být zohledněna při navrhování harmonizovaného označování obalů, na které se vztahuje systém zálohování a zpětného odběru. S ohledem na zavedení nového systému by dnem 12. srpna 2028 mělo být zrušeno rozhodnutí Komise 97/129/ES (34).

(75)

Hospodářské subjekty by měly zajistit, aby obaly splňovaly požadavky stanovené tímto nařízením. Za tímto účelem by měly podle své úlohy v dodavatelském řetězci přijmout vhodná opatření, a tím zajistit volný pohyb obalů na vnitřním trhu a zlepšit jejich udržitelnost.

(76)

Vzhledem k tomu, že výrobce zná podrobně proces vytváření designu a výroby, má nejlepší předpoklady k tomu, aby provedl posuzování shody stanovené v tomto nařízení. Posuzování shody podle tohoto nařízení by proto mělo zůstat výhradně povinností výrobce.

(77)

Mělo by se zajistit, aby dodavatelé obalů nebo obalových materiálů poskytovali výrobci všechny informace a dokumentaci nezbytné pro to, aby mohl výrobce prokázat shodu těchto obalů a obalových materiálů. Tyto informace a dokumentace by měly být poskytnuty v papírové nebo elektronické podobě.

(78)

V zájmu zabezpečení fungování vnitřního trhu je nezbytné zajistit, aby obaly ze třetích zemí vstupující na trh Unie byly v souladu s tímto nařízením bez ohledu na to, zda jsou dováženy jako samostatné obaly, nebo ve spojení s baleným výrobkem. Zejména je nezbytné zajistit, aby výrobci u těchto obalů provedli vhodné postupy posuzování shody. Dovozci by tedy měli zajistit, aby obaly, které uvádějí na trh, byly ve shodě s příslušnými požadavky a aby dokumentace vypracovaná výrobci byla k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům ke kontrole.

(79)

Při uvádění obalu na trh by měl každý dovozce na obalu uvést své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a svou poštovní adresu a případně elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím jej lze kontaktovat. Pro případy, kdy to obal neumožňuje, by měly být stanoveny výjimky.

(80)

Vzhledem k tomu, že distributor dodává obal na trh poté, co jej tam uvedl výrobce nebo dovozce, měl by řádně dbát na soulad s příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením. Distributor by měl rovněž zajistit, aby jeho nakládání s obalem nemělo nepříznivý vliv na soulad obalu s uvedenými požadavky.

(81)

Jelikož distributoři a dovozci jsou blízko trhu a hrají důležitou roli při zajišťování shody obalu s předpisy, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být připraveni aktivně se účastnit a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného obalu.

(82)

Každý dovozce nebo distributor, který uvede obal na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo upraví obal, který již byl uveden na trh, způsobem, který by mohl ovlivnit jeho soulad s tímto nařízením, by měl být považován za výrobce a měl by převzít odpovědnost za povinnosti výrobce.

(83)

Zajištění sledovatelnosti obalu v celém dodavatelském řetězci usnadňuje orgánům dozoru nad trhem jejich úkol vysledovat hospodářské subjekty, které na trh uvedly nebo dodaly nevyhovující obaly. Od hospodářských subjektů by proto mělo být vyžadováno, aby po určitou dobu uchovávaly informace o svých transakcích.

(84)

Problém s produkcí nadměrného množství obalových odpadů nelze zcela vyřešit tím, že budou stanoveny povinnosti týkající se designu obalů. Hospodářským subjektům, které plní nebo jinak používají určité druhy obalů, by měla být uložena povinnost omezit podíl prázdného prostoru uvnitř těchto obalů. V případě skupinových a přepravních obalů a obalů pro elektronický obchod, v nichž jsou dodávány výrobky konečným distributorům nebo konečným uživatelům, by podíl prázdného prostoru uvnitř obalu neměl přesáhnout 50 %. Tato povinnost by se neměla vztahovat na opětovně použitelné obaly. V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady a v zájmu prosazování inovativních obalů s cílem omezit obalový odpad by mělo být možné, aby od této povinnosti byly osvobozeny hospodářské subjekty, které používají prodejní obaly jako obaly pro elektronický obchod. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro výpočet podílu prázdného prostoru uvnitř obalu by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení metodiky takového výpočtu.

(85)

Aby se zajistila vysoká úroveň ochrany životního prostředí na vnitřním trhu a vysoká úroveň bezpečnosti a hygieny potravin a aby se usnadnilo dosažení cílů v oblasti předcházení vzniku obalových odpadů, neměly by být na trh uváděny zbytečné či nepotřebné obaly. Seznam takových obalových formátů je uveden v tomto nařízení. Komise by měla zveřejnit pokyny, které tento seznam podrobněji vysvětlí, mimo jiné tím, že uvede příklady obalů a pokynů, pokud jde o výjimky z omezení.

(86)

V zájmu dalšího přiblížení cíli, kterým je dosáhnout oběhovosti a udržitelného používání obalů, je nutné snížit riziko, že obaly uváděné na trh jako opětovně použitelné nebudou v praxi opětovně používány, a zajistit, aby spotřebitelé opětovně použitelné obaly vraceli. Nejvhodnějším způsobem, jak toho docílit, je uložit hospodářským subjektům, které opětovně použitelné obaly využívají, povinnost zajistit zavedení systému opětovného použití, a tím umožnit oběh a cyklické a opětovné používání těchto obalů. Aby se zajistil maximální přínos těchto systémů, měly by být stanoveny minimální požadavky na otevřené a uzavřené systémy. Potvrzení o souladu opětovně použitelného obalu se systémem opětovného použití by rovněž mělo být součástí technické dokumentace tohoto obalu. Systémy opětovného použití se mohou lišit rozsahem a zeměpisným pokrytím, od menších místních systémů po větší systémy, které mohou pokrývat území jednoho nebo několika členských států.

(87)

Opětovně použitelné obaly musí být pro uživatele bezpečné. Hospodářské subjekty, které své výrobky nabízejí v opětovně použitelných obalech, by proto měly zajistit, aby opětovně použitelný obal před dalším použitím prošel procesem obnovy, pro nějž by měly být stanoveny požadavky.

(88)

Opětovně použitelné obaly se stávají odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES v okamžiku, kdy se jich držitel zbaví, má v úmyslu se jich zbavit nebo je povinen se jich zbavit. Opětovně použitelné obaly, které se nacházejí v procesu obnovy, se běžně za odpad nepovažují.

(89)

Za účelem motivace k předcházení vzniku odpadů by měl být zaveden nový koncept „opětovného plnění“. Opětovným plněním by se mělo rozumět zvláštní opatření k předcházení vzniku odpadů, které se započítává k dosažení cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů stanovených v tomto nařízení a je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(90)

Pokud hospodářské subjekty nabízejí možnost zakoupit výrobky formou opětovného naplnění, měly by zajistit, aby doplňovací stanice splňovaly určité požadavky, které zabezpečují zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Používají-li spotřebitelé k takové koupi vlastní nádoby, měly by jim hospodářské subjekty poskytnout informace o podmínkách bezpečného opětovného naplnění a použití těchto nádob. V zájmu podpory opětovného plnění by hospodářské subjekty neměly u doplňovacích stanic poskytovat bezplatné obaly ani obaly, které nejsou zařazeny do systému zálohování a zpětného odběru. Hospodářské subjekty by měly být zproštěny odpovědnosti za problémy s bezpečností potravin, které by mohly vzniknout v důsledku používání nádob poskytnutých spotřebiteli.

(91)

Aby se snížil zvyšující se podíl obalů na jedno použití a rostoucí množství produkovaných obalových odpadů, je nezbytné stanovit kvantitativní cíle v oblasti opětovného použití obalů v odvětvích, která byla vyhodnocena jako odvětví s největším potenciálem ke snížení množství obalových odpadů, totiž v odvětví potravin a nápojů k odnesení s sebou, velkého bílého zboží a přepravních obalů. Hodnocení bylo provedeno na základě faktorů, jako jsou stávající systémy opětovného použití, nezbytnost použití obalů a možnost splnit funkční požadavky, pokud jde o uzavření, čistotu, zdraví, hygienu a bezpečnost. Zohledněny byly také rozdíly mezi výrobky a mezi systémy jejich výroby a distribuce. Při plnění těchto cílů by měly být zohledněny přínosy pro životní prostředí dosažené během celého životního cyklu výrobku. Očekává se, že stanovením cílů se podpoří inovace a zvýší se podíl řešení umožňujících opětovné použití a opětovné plnění. Nemělo by být povoleno používat plastové obaly na jedno použití k servírování a konzumaci potravin a nápojů v prostorách zařízení v odvětví ubytování, stravování a pohostinství. Spotřebitelé by měli mít vždy možnost nakupovat potraviny a nápoje k odnesení s sebou v opětovně použitelných nebo vlastních nádobách za podmínek, které nejsou méně příznivé než podmínky pro potraviny a nápoje nabízené v obalech na jedno použití. Hospodářské subjekty prodávající potraviny nebo nápoje k odnesení s sebou by měly nabídnout spotřebitelům možnost zakoupit si potraviny nebo nápoje do vlastních nádob a možnost zakoupit si potraviny a nápoje v opětovně použitelných obalech.

(92)

Za určitých podmínek by členské státy měly mít možnost osvobodit hospodářské subjekty od povinností týkajících se opětovného použití na dobu pěti let, kterou lze prodloužit. Tyto podmínky by měly vycházet z vysoké míry recyklace a použitelné míry předcházení vzniku odpadů v členském státě, který výjimku umožňuje, včetně první prozatímní míry předcházení vzniku odpadu ve výši 3 % do roku 2028, jakož i s přijetím podnikového plánu předcházení vzniku odpadů a recyklace ze strany daných hospodářských subjektů.

(93)

Uvádění obalů, na něž se vztahují omezení použití některých obalových formátů podle tohoto nařízení, na trh pro použití v přeshraničních dopravních prostředcích, kde jsou k dispozici stravovací služby na palubě, jako jsou letadla, letouny, vlaky, výletní lodě, trajekty, jachty a čluny, by mělo být chápáno jako cestování s těmito obaly do Unie nebo v rámci Unie. Cestování v rámci Unie by mělo být chápáno jako situace, kdy se dopravní prostředek pohybuje mezi výchozími a cílovými místy určení nacházejícími se v Unii.

(94)

V zájmu zvýšení účinnosti cílů v oblasti opětovného použití a zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty by uvedené cíle měly být určeny pro hospodářské subjekty. V případě cílů opětovného použití týkajících se nápojů by tyto cíle měly být určeny pro konečné distributory, kteří dodávají spotřebitelům nápoje v prodejních obalech. Některé nápoje, které jsou považovány za snadno podléhající zkáze, neboť jsou citlivé na mikrobiologické znehodnocení způsobené bakteriemi nebo kvasinkami, potřebují zvláštní aseptické technologie, aby je chránily před znehodnocením při zachování dlouhé trvanlivosti. Mléko a jiné nápoje snadno podléhající zkáze by proto měly být osvobozeny od povinnosti plnit cíle opětovného použití obalů. Cíle by měly být vypočítány jako procentuální podíl prodeje, objemu nebo váhy prodaných výrobků v obalech opětovně použitelných v rámci systému opětovného použití nebo v případě přepravních obalů jako procentuální podíl počtu použití. Cíle by neměly být navázány na žádné konkrétní materiály. Aby se zajistily jednotné podmínky pro plnění cílů v oblasti opětovného použití, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o metodiku pro jejich výpočet.

(95)

V některých případech není nezbytné používat formáty přepravních obalů na jedno použití, protože existuje široké spektrum opětovně použitelných alternativ, jež dobře plní svůj účel. Aby se zajistilo, že tyto alternativy budou využívány účinným způsobem, je vhodné po hospodářských subjektech požadovat, aby při přepravě výrobků mezi různými provozovnami téhož hospodářského subjektu nebo mezi hospodářským subjektem a přidruženými či partnerskými podniky používaly výhradně opětovně použitelné přepravní obaly, pokud jde o obalové formáty, jako jsou palety, skládací plastové boxy, plastové přepravky, pevné i pružné velké nádoby pro volně ložené látky nebo barely. Tatáž povinnost by se ze stejných důvodů měla vztahovat na hospodářské subjekty, které přepravují výrobky v rámci jednoho členského státu. V případě některých druhů přepravních nebo prodejních obalů se opětovně použitelné alternativy nemohou používat. To platí pro lepenkové krabice, jejichž počet cyklů je velmi nízký, a pro určité obaly určené pro styk s citlivými produkty, které vyžadují speciální mytí mezi jednotlivými použitími. Na takové obaly by se proto povinnost plnit cíle opětovného použití přepravních obalů a prodejních obalů používaných pro přepravu výrobků vztahovat neměla.

(96)

Dosáhnout cílů v oblasti opětovného použití a opětovného plnění může být problematické pro menší hospodářské subjekty. Určité hospodářské subjekty by proto měly být osvobozeny od povinnosti splnit cíle týkající se opětovného použití obalů, pokud na trh uvádějí objem obalů, jenž nedosahuje určité hranice, a splňují definici mikropodniku stanovenou v doporučení Komise 2003/361/ES (35) ve znění platném ke dni 11. února 2025 nebo pokud prodejní plocha konečného distributora nepřekračuje určitou hraniční rozlohu. Za tímto účelem by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu prahové hodnoty prodejní plochy, stanovení a upřesnění podrobných podmínek a požadavků na podávání zpráv, které se mají uplatňovat na ujednání o sdružování, změnu prahových hodnot pro osvobození hospodářských subjektů a stanovení dalších výjimek pro určité další hospodářské subjekty nebo konkrétní obalové formáty, na něž se vztahují cíle v oblasti opětovného použití či opětovného plnění v případě, že nastanou zvláštní hospodářská omezení, závažné problémy týkající se hygieny, bezpečnosti potravin nebo ochrany životního prostředí, které budou dosažení uvedených cílů bránit.

(97)

K usnadnění ověřování souladu s cíli v oblasti opětovného použití je nezbytné, aby příslušné hospodářské subjekty podávaly zprávy příslušným orgánům. Hospodářské subjekty by měly předkládat příslušné údaje za každý kalendářní rok, počínaje kalendářním rokem 2030. Členské státy by tyto údaje měly zveřejňovat.

(98)

Jelikož hospodářské subjekty mohou mít více různých obalových formátů, plnění cílů v oblasti opětovného použití by mělo být vypočítáno na základě celkového množství potravin či nápojů dodaných na trh, a to podle celkového počtu prodejních jednotek, případně podle hmotnosti potravin nebo objemu nápojů.

(99)

Vzhledem k přetrvávající vysoké míře spotřeby plastových nákupních tašek, neúčinnému využívání zdrojů a potenciálnímu odhazování těchto tašek mimo místa určená k odkládání odpadu, je vhodné zachovat ustanovení, která již byla s cílem dosáhnout trvalého snížení spotřeby plastových nákupních tašek zavedena směrnicí 94/62/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720 (36). Kvůli tomu, že se v současnosti uplatňují rozdílné přístupy a požadavky na předkládání údajů o plastových nákupních taškách jsou omezené, lze jen obtížně posoudit, zda členské státy opatřeními přijatými ke snížení spotřeby těchto tašek cíle snížit tuto spotřebu „trvale“ dosáhly a také zda se v důsledku uvedených opatření nezvýšila spotřeba jiných druhů plastových nákupních tašek. Je tedy nutné harmonizovat definici trvalého snížení spotřeby plastových nákupních tašek a stanovit společný cíl a také zavést nové požadavky na předkládání údajů.

(100)

S ohledem na výsledky hodnoticí studie z roku 2021 týkající se plastových nákupních tašek nazvané „Studie oblasti působnosti zaměřená na posouzení toho, zda je proveditelné zavést další opatření EU k předcházení vzniku odpadu, a na posouzení provádění směrnice o plastových taškách. Část II – Provádění směrnice o plastových taškách“ je třeba přijmout další opatření ke snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek a k posouzení možných dopadů jejich nahrazení velmi lehkými plastovými nákupními taškami a silnějšími plastovými nákupními taškami s tloušťkou stěny nad 50 mikronů.

(101)

Vzhledem k tomu, že velmi lehké plastové nákupní tašky o tloušťce stěny nižší než 15 mikronů mají vysoký potenciál stát se odpadem a přispívat ke znečištění moří, měla by být přijata opatření omezující jejich uvádění na trh s výjimkou nezbytně nutných použití. Tyto plastové tašky by neměly být uváděny na trh jako obaly pro potraviny bez obalu, s výjimkou hygienických důvodů nebo balení mokrých potravin bez obalu, jako jsou syrové maso, ryby nebo mléčné výrobky.

(102)

Aby členské státy dosáhly trvalého snížení objemu spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na svém území, měly by mít možnost přijmout opatření, mezi něž patří zákaz těchto druhů plastových nákupních tašek, provádění vnitrostátních cílů snižování, zachování nebo zavedení ekonomických nástrojů, jakož i jiná omezení při uvádění na trh pod podmínkou, že budou tato opatření přiměřená a nediskriminační. Tato opatření se mohou lišit v závislosti na tom, jaký mají lehké plastové nákupní tašky při svém využití nebo odstranění dopad na životní prostředí, a rovněž v závislosti na jejich vlastnostech z hlediska kompostování, trvanlivosti nebo konkrétního zamýšleného způsobu použití. Za předpokladu, že tak bude dosaženo cílů stanovených v tomto nařízení pro plastové nákupní tašky, měly by mít členské státy možnost provést ustanovení týkající se těchto tašek prostřednictvím dohod mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími.

(103)

Omezení používání plastových nákupních tašek by nemělo vést k jejich nahrazení taškami z jiných obalových materiálů. Komise by měla sledovat používání jiných obalových materiálů a navrhnout cíl a případně opatření ke snížení spotřeby těchto obalových materiálů.

(104)

V zájmu zajištění účinného a harmonizovaného uplatňování požadavků na udržitelnost stanovených tímto nařízením nebo podle tohoto nařízení by mělo být dodržování těchto požadavků měřeno pomocí spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod, které zohledňují nejmodernější obecně uznávané metody.

(105)

Aby se zajistilo, že nebudou existovat žádné překážky obchodu na vnitřním trhu, měly by být na úrovni Unie harmonizovány požadavky na udržitelnost obalů včetně požadavků na látky vzbuzující obavy, jež jsou v obalech obsaženy, kompostovatelné obaly, zmenšení obalů na možné minimum, opětovně použitelné obaly a systémy opětovného použití. Pro usnadnění posuzování shody, pokud jde o uvedené požadavky, a to včetně požadavků na metody zkoušení, měření nebo výpočtů, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly a balené výrobky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací uvedených požadavků.

(106)

Nejsou-li k dispozici harmonizované normy, záložním řešením, které usnadní povinnost výrobce splnit požadavky na udržitelnost, by mělo být využití společných specifikací, například v případě, že dojde k nepřiměřeným prodlevám při stanovování harmonizované normy. Kromě toho by mělo být možné použít společné specifikace v případě, že by Komise omezila nebo zrušila odkazy na příslušné harmonizované normy v souladu s čl. 11 odst. 5 nařízení (EU) č. 1025/2012. Soulad se společnými specifikacemi přijatými Komisí prostřednictvím prováděcích aktů by měl rovněž vést k předpokladu shody.

(107)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro využívání společných specifikací by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení, změny nebo zrušení společných specifikací pro požadavky na udržitelnost, označování a systémy opětovného použití a za účelem přijetí metod zkoušení, měření nebo výpočtů. Komise by měla zohlednit názory příslušných subjektů a skupin odborníků a při přípravě návrhů prováděcích aktů by měla konzultovat všechny příslušné zúčastněné strany.

(108)

V zájmu zajištění souladu s jinými právními předpisy Unie by postupem posuzování shody měl být modul interního řízení výroby uvedený v tomto nařízení, který je založen na modulech uvedených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES (37).

(109)

Označení CE umístěné na obalu by nemělo znamenat, že daný obal je v souladu s požadavky stanovenými tímto nařízením, ale mělo by pouze vyjadřovat, že balený výrobek je v souladu s platnými právními předpisy Unie v oblasti výrobků, které se na něj případně vztahují. Právní předpisy Unie týkající se výrobků totiž obvykle vyžadují, aby byl označením CE opatřen buď samotný výrobek, k němuž se označení váže, anebo obal tohoto výrobku. Pokud by bylo požadováno, aby označení CE na obalu vyjadřovalo soulad s požadavky stanovenými tímto nařízením, mohlo by to způsobit nejasnosti a mylné pochopení týkající se toho, zda se označení vztahuje na samotný obal, nebo na balený výrobek, a ve výsledku by to mohlo vést k nejistotě ohledně faktické bezpečnosti a faktického souladu dotčených balených výrobků.

(110)

Soulad obalu výrobku s požadavky stanovenými tímto nařízením by měl být prokázán EU prohlášením o shodě.

(111)

Výrobci by měli vypracovat EU prohlášení o shodě s cílem poskytnout informace o shodě obalů s tímto nařízením. Výrobci však také mohou mít povinnost vypracovat EU prohlášení o shodě i podle jiných právních předpisů Unie. Aby se pro účely dozoru nad trhem zajistil přístup k informacím, mělo by být pro všechny příslušné právní akty Unie vypracováno jediné EU prohlášení o shodě. Pro snížení administrativní zátěže hospodářských subjektů by mělo být možné, aby toto jediné EU prohlášení o shodě obsahovalo složku s příslušnými jednotlivými prohlášeními o shodě.

(112)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (38) stanoví rámec pro dozor nad trhem s výrobky a pro kontroly výrobků ze třetích zemí. Uvedené nařízení by mělo být použitelné na obaly, na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem zajistit, aby obaly, na které se vztahuje volný pohyb zboží v rámci Unie, splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako jsou lidské zdraví, bezpečnost a životní prostředí.

(113)

V Unii je třeba zlepšit nakládání s odpady, aby bylo možné chránit, zachovat a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti. Účinnější využívání zdrojů by také přineslo v Unii podstatné čisté úspory podnikům, orgánům veřejné správy a spotřebitelům a současně by snížilo celkové roční emise skleníkových plynů.

(114)

I přesto, že byly směrnicí 94/62/ES stanoveny požadavky a cíle na zmenšení obalů na možné minimum, zvyšuje se produkce obalových odpadů jak v absolutním vyjádření, tak v přepočtu na obyvatele, a vývoj naznačuje, že dojde k dalšímu rychlému ústupu od opětovného používání a opětovného plnění obalů, který bude umocněn větší mírou spotřeby produktů odnášených s sebou a intenzivnějším elektronickým obchodem. Jak se vyvíjely výrobky, materiály a spotřební návyky, podstatně se rozšířilo používání obalů na jedno použití, a především plastů na jedno použití. Souvisí to se situací v maloobchodě, kde se rozvinuly větší distribuční sítě, a s tím, že se výrobky vyrábějí a balí na vysokorychlostních linkách, což dohromady vytváří tlak na smršťování trhu se službami v oblasti opětovného použití a opětovného plnění.

(115)

Za účelem sledování a ověřování toho, zda producenti a organizace odpovědnosti producentů plní v rámci rozšířené odpovědnosti producenta povinnosti týkající se sběru a zpracování odpadu, jenž pochází z výrobků producentů, je nezbytné, aby členské státy určily jeden nebo několik příslušných orgánů.

(116)

Za účelem zajištění lepšího, včasnějšího a jednotnějšího plnění povinností ze strany členských států v oblasti předcházení vzniku odpadů a recyklace a předjímání jakýchkoli problémů při jejich plnění by měl být zachován systém zpráv včasného varování k odhalování nedostatků a přijímání opatření před uplynutím lhůt pro splnění cílů. Do tohoto systému by vedle cílů v oblasti recyklace, na jejichž dosahování se podle směrnice 94/62/ES vztahuje, měly nově být zahrnuty i cíle týkající se snížení množství obalových odpadů, jichž mají členské státy dosáhnout do roku 2030, 2035 a 2040.

(117)

Nakládání s obaly a obalovými odpady je důležitou součástí všeobecného nakládání s odpady, a proto by členské státy této otázce měly věnovat samostatnou kapitolu ve svých plánech pro nakládání s odpady, jejichž vypracovávání je povinné podle směrnice 2008/98/ES. Opatření zaměřená na předcházení vzniku odpadů a opětovné použití by měla být zahrnuta do programů pro předcházení vzniku odpadů požadovaných podle směrnice 2008/98/ES. Dané kapitoly by měly být zahrnuty do plánů nakládání s odpady a programů pro předcházení vzniku odpadů jakožto součást jejich příštího pravidelného hodnocení požadovaného podle směrnice 2008/98/ES nebo dříve.

(118)

Toto nařízení vychází z pravidel nakládání s odpady a obecných zásad stanovených ve směrnici 2008/98/ES.

(119)

Nejefektivnějším způsobem, jak zvýšit účinné využívání zdrojů a snížit dopad odpadů na životní prostředí, je předcházení vzniku odpadů. Je tudíž důležité, aby hospodářské subjekty přijaly vhodná opatření, kterými se sníží produkce odpadů díky tomu, že se nebude používat nadměrné množství obalů a také některé obalové formáty, a která budou spočívat v prodloužení životnosti obalů, v takové změně designu výrobků či prodejních strategií, aby nebylo zapotřebí používat žádné obaly nebo se mohlo použít menší množství obalů, jako například v případě prodeje ve velkoobjemových baleních, a v přechodu od obalů na jedno použití k opětovně použitelným obalům.

(120)

Za účelem splnění ambiciózního úkolu trvale snížit celkovou produkci obalových odpadů by měly být stanoveny cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů, a to v podobě snížení množství obalových odpadů na obyvatele, jichž by se mělo dosáhnout do roku 2030. Aby byl splněn cíl snížit toto množství obalových odpadů do roku 2030 o 5 % oproti roku 2018, je třeba do roku 2030 dosáhnout v rámci celé Unie průměrného celkového absolutního snížení přibližně o 19 % ve srovnání se základním scénářem pro rok 2030. Aby se zajistilo, že úsilí o snížení množství obalových odpadů bude pokračovat i po roce 2030, měl by být pro rok 2035 stanoven cíl snížení o 10 % oproti roku 2018, čímž by se podle odhadů mělo množství obalových obalů ve srovnání se základním scénářem pro rok 2035 snížit o 29 %. Dodatečný cíl snížení o 15 % oproti roku 2018 by měl být stanoven také pro rok 2040, čímž by se podle odhadů mělo množství obalových obalů ve srovnání se základním scénářem pro rok 2040 snížit o 37 %. Za účelem podpory členských států při dosahování cílů v oblasti předcházení vzniku obalových odpadů by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení opravného koeficientu zohledňujícího nárůst nebo pokles cestovního ruchu oproti výchozímu roku 2018. Vzhledem k tomu, že vznik obchodních a průmyslových obalových odpadů nesouvisí se spotřebou v domácnostech, nelze cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů na obyvatele jako takové uplatnit na obchodní a průmyslové obalové odpady. Členské státy, které zavedly odlišný systém nakládání s obalovými odpady z domácností na jedné straně a s průmyslovými a obchodními obalovými odpady na straně druhé, by měly mít možnost zachovat si svá specifika.

(121)

Členské státy by měly mít možnost dosáhnout cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů tím, že využijí ekonomické nástroje a další opatření k poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, například opatření, jež budou prováděna prostřednictvím systémů rozšířené odpovědnosti producenta, a také tím, že budou podporovat zřizování a efektivní provoz systémů opětovného použití a motivovat hospodářské subjekty k tomu, aby konečným uživatelům nabízely další možnosti využití opětovného plnění. Uvedená opatření by měla být přijata zároveň s ostatními opatřeními požadovanými tímto nařízením, jejichž cílem je snížit množství obalů a obalových odpadů a k nimž patří například požadavky na zmenšení obalů na možné minimum, cíle v oblasti opětovného použití a povinnosti v oblasti opětovného plnění, prahové hodnoty objemu a opatření k trvalému snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek, a měla by uvedená opatření doplnit. Za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a budou jednat v souladu s tímto nařízením, by členské státy měly mít možnost přijmout ustanovení nad rámec minimálních cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů stanovených v tomto nařízení. Při provádění těchto opatření by si členské státy měly být vědomy rizika přechodu od těžších obalových materiálů k lehčím obalovým materiálům a měly by upřednostňovat opatření, která toto riziko minimalizují.

(122)

S cílem uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, vyjádřenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, je vhodné uložit producentům povinnosti týkající se nakládání s obalovými odpady. Proto toto nařízení vychází z požadavků týkajících se rozšířené odpovědnosti výrobce stanovených ve směrnici 2008/98/ES, aby se zajistilo, že systém rozšířené odpovědnosti producenta pokrývá plné náklady na nakládání s obalovými odpady, a aby se usnadnilo provádění odpovídajících kontrol ze strany příslušných orgánů. Cílem tohoto nařízení je jasně definovat, co znamená jeden producent na jednu obalovou jednotku, ať už jde o prázdné obaly nebo o obaly obsahující výrobky. Obecně by tímto producentem měl být hospodářský subjekt, který jakožto výrobce, dovozce nebo distributor usazený v členském státě dané balené výrobky dodává z území a na území tohoto členského státu. To zahrnuje jakoukoli nabídku k distribuci, spotřebě nebo použití, která by mohla vést ke skutečnému dodání. Tudíž v případě, že určitá společnost nakupuje balený výrobek z jiného členského státu, než je členský stát, v němž se nachází, nebo ze třetí země a dodává tento balený výrobek v členském státě, v němž se nachází, by tato společnost měla být považována za producenta, neboť je první společností, která daný balený výrobek dodává na území tohoto členského státu. Pokud jde o online platformy, počáteční nabídka výrobku by měla být považována za dodání výrobku ve smyslu pojmu producenta. Aby se však omezila veškerá zbytečná administrativní zátěž pro malé podniky, které plní přepravní obaly, primární výrobní obaly nebo obaly v rámci poskytování služeb, ať již se jedná o obaly na jedno použití, nebo opětovně použitelné obaly, v místě prodeje, producentem by měl být výrobce, distributor nebo dovozce takového obalu, který daný obal poprvé dodává z území daného členského státu, neboť daný hospodářský subjekt má nejlepší předpoklady k tomu, aby splnil povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta.

(123)

Na druhou stranu, pokud je obal nebo balený výrobek dodáván prostřednictvím smluv na dálku přímo konečnému uživateli, producent by mohl být usazen také v jiném členském státě nebo ve třetí zemi. V takových případech, pokud je producent usazen v jiném členském státě, měl by jmenovat pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v členském státě, v němž se nachází konečný uživatel. Jestliže je producent usazen ve třetí zemi, měly by mít členské státy rovněž možnost stanovit, že jmenování pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta je povinné, aby se zabránilo riziku vyhýbání se povinnostem vyplývajícím z rozšířené odpovědnosti producenta. Za účelem zajištění dodržování zásady „znečišťovatel platí“ a v souvislosti s dodržováním rozšířené odpovědnosti producenta je nezbytné zajistit jistotu ohledně toho, který druh producenta je za obalové odpady odpovědný, zejména v případě „logistických společností“. Logistické společnosti jsou společnosti, které přijímají zboží dovážené ze třetích zemí a manipulují s ním (jedná se například o rozbalování a opětovné balení do menších formátů či v menším množství, aby se vyhovělo požadavkům zákazníků) před odesláním zboží svým zákazníkům, ať už se nacházejí v tomtéž či jiném členském státě, s celým původním přepravním obalem, s jeho částí nebo bez něj. V takových případech by měl být určen producent původních přepravních obalů, které pocházejí ze třetí země, zůstávají u logistické společnosti a stávají se odpadem v Unii. Logistická společnost obvykle nevlastní zboží, ale měla by být považována za producenta v případě obalů pocházejících ze třetí země, s nimiž manipuluje během své činnosti.

(124)

Kromě nákladů uložených producentům podle tohoto nařízení a podle směrnice 2008/98/ES bude zachována možnost, aby členské státy i nadále pokrývaly nezbytné náklady vyplývající z činností v oblasti čištění, včetně přepravy a následného zpracování obalových odpadů přítomných v odpadcích, jako součást celkových nákladů na nakládání s odpady z obalů, na které by se měla vztahovat rozšířená odpovědnost producenta. Tyto náklady by neměly přesáhnout náklady, které jsou nezbytné k nákladově efektivnímu poskytování těchto služeb, a měly by být transparentně a nediskriminačně stanoveny mezi dotčenými subjekty.

(125)

Za účelem kontroly, zda producenti plní své finanční a organizační povinnosti, aby zabezpečili nakládání s odpady pocházejícími z obalů, které poprvé dodají na území členského státu, nebo vybalí balené výrobky, aniž by byli konečnými uživateli, je nezbytné, aby byl v každém členském státě zřízen registr producentů, který bude spravovat příslušný orgán, a aby producenti měli povinnost se zaregistrovat.

(126)

Požadavky na registraci producentů by měly být v celé Unii v největší možné míře harmonizovány, aby se registrace usnadnila zejména vzhledem k tomu, že producenti dodávají obaly do více členských států. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro plnění registračních požadavků by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení formátu pro zápis do registru a pro podávání informací pro účely registru a určení toho, jak podrobné mají být poskytované údaje a jakých druhů obalů a kategorií materiálů se mají podávané informace týkat.

(127)

V souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ je klíčové, aby producenti,- včetně aktérů elektronického obchodu, kteří uvádějí obaly a balené výrobky na trh Unie, nebo vybalují balené výrobky, aniž by byli konečnými uživateli, převzali odpovědnost za to, jak s těmito obaly a balenými výrobky bude naloženo na konci životnosti. Podle směrnice 94/62/ES mají být do 31. prosince 2024 zavedeny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, které představují nejvhodnější prostředek, jímž toho lze dosáhnout, a mohou mít pozitivní dopad na životní prostředí díky tomu, že se sníží produkce obalových odpadů a zvýší jejich sběr a recyklace. Existují nicméně velké rozdíly v tom, jak jsou tyto systémy rozšířené odpovědnosti producenta nastaveny, v jejich účinnosti a v rozsahu odpovědnosti producentů. Na systémy rozšířené odpovědnosti producenta podle tohoto nařízení by se proto měla obecně vztahovat pravidla týkající se rozšířené odpovědnosti výrobce stanovená ve směrnici 2008/98/ES, která by v nutných a vhodných případech měla být doplněna dalšími zvláštními ustanoveními. Aby se například usnadnil tříděný sběr obalových odpadů, měli by producenti financovat označování nádob na odpad. Taková povinnost by byla v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a s obecnými minimálními požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce podle směrnice 2008/98/ES.

(128)

Pokud jde o povinnosti rozšířené odpovědnosti producenta, toto nařízení má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu ke směrnici 2008/98/ES. To znamená, že ustanovení tohoto nařízení týkající se rozšířené odpovědnosti producenta by měla mít přednost před veškerými protichůdnými ustanoveními uvedené směrnice. Tato zásada se týká například požadavků na registraci producenta, úpravu poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta a podávání zpráv.

(129)

Kromě harmonizovaného požadavku, že podmínkou pro úpravu finančních příspěvků producentů je recyklovatelnost, který má být stanoven v aktech v přenesené pravomoci přijatých v souladu s tímto nařízením, by členské státy měly mít možnost používat jiná kritéria, jako je obsah recyklovaného materiálu, opětovná použitelnost, přítomnost nebezpečných látek nebo jiná kritéria v souladu se směrnicí 2008/98/ES.

(130)

Producentům by mělo být umožněno plnit povinnosti týkající se rozšířené odpovědnosti producenta kolektivně, prostřednictvím organizací odpovědnosti producentů, které převezmou odpovědnost jejich jménem. Producenti nebo organizace odpovědnosti producentů by měli podléhat schválení členskými státy a měli by mimo jiné doložit, že mají finanční prostředky na úhradu nákladů, jež vyplývají z rozšířené odpovědnosti producenta. Členské státy by při stanovování správních a procesních pravidel schvalování producentů pro účely individuálního plnění povinností a schvalování organizací odpovědnosti producentů pro účely kolektivního plnění povinností měly mít možnost odlišit postupy pro samostatné producenty a pro organizace odpovědnosti producentů, aby se snížila administrativní zátěž samostatných producentů. Členské státy mohou schválit více organizací odpovědnosti producentů, neboť konkurence mezi nimi může přinést větší výhody spotřebitelům. Příslušný orgán by měl mít možnost producentům nebo organizacím odpovědnosti producentů pověřeným plněním povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta účtovat za schvalovací postup týkající se plnění těchto povinností přiměřené poplatky založené na nákladech.

(131)

Pokud je poplatek za rozšířenou odpovědnost producenta účtovaný organizací odpovědnosti producentů klasifikován jako veřejný příjem, jako je tomu v případě státem řízených organizací odpovědnosti producentů, a s cílem řídit se rozpočtovými pravidly, která vyžadují, aby veřejné příjmy vycházely z přesných údajů, měl by mít členský stát možnost požadovat, aby producent předkládal příslušnému orgánu odpovědnému za registr informace častěji než jednou ročně. Jelikož státem řízené organizace odpovědnosti producentů nedisponují pověřením od zastupovaného producenta, neměly by se požadavky tohoto nařízení týkající se takového pověření uplatňovat.

(132)

Toto nařízení by mělo vymezit, jak povinnosti sledovatelnosti obchodníků stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (39), včetně jeho čl. 30 odst. 2 a 3, mají být uplatňovány poskytovateli online platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat smlouvy na dálku s producenty, kteří nabízejí obaly spotřebitelům nacházejícím se v Unii, ve vztahu k registrům producentů zřízeným podle tohoto nařízení. Pro účely tohoto nařízení by se mělo mít za to, že každý producent nabízející obaly prostřednictvím smluv uzavřených na dálku přímo spotřebitelům nacházejícím se v členském státě, bez ohledu na to, zda je usazen v členském státě nebo ve třetí zemi, spadá do definice obchodníka ve smyslu nařízení (EU) 2022/2065. Aby se zabránilo přenášení povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta, mělo by být stanoveno, jak by tito poskytovatelé online platforem měli uvedené povinnosti plnit, pokud jde o registry producentů obalů zřízené podle tohoto nařízení. Pokud poskytovatelé online platforem, kteří spadají do oblasti působnosti oddílu 4 kapitoly III nařízení (EU) 2022/2065, umožňují spotřebitelům uzavírat s producenty smlouvy na dálku, měli by v této souvislosti v souladu s nařízením (EU) 2022/2065 a před tím, než umožní producentům využívat jejich služby, obdržet od těchto producentů informace dokládající, že dodržují povinnosti rozšířené odpovědnosti producenta stanovená v tomto nařízení. Pravidla sledovatelnosti obchodníků, kteří prodávají obaly online, podléhají pravidlům pro vymáhání stanoveným v nařízení (EU) 2022/2065.

(133)

Podobné nežádoucí situace přenášení povinností by mohly nastat ve vztahu k poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek. Cílem tohoto nařízení je zabránit přenášení povinností prostřednictvím podobného přístupu jako v případě nařízení (EU) 2022/2065, pokud jde o poskytovatele online platforem.

(134)

Registr producentů zřízený podle tohoto nařízení se má považovat za veřejný rejstřík pro účely nařízení (EU) 2022/2065. Poskytovatelé online platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat smlouvy s producenty na dálku, by tudíž měli vynaložit maximální úsilí k posouzení toho, zda informace poskytnuté dotčenými producenty jsou spolehlivé a úplné, a to zejména tím, že využijí nebo prověří volně dostupné oficiální online databáze a online rozhraní nebo požádají dotčené obchodníky o poskytnutí důvěryhodných podkladů v souladu s nařízením (EU) 2022/2065. Pokud jde o veřejně dostupné údaje v registru producentů, vyžaduje „vynaložení maximálního úsilí“ ve smyslu čl. 30 odst. 2 prvního pododstavce nařízení (EU) 2022/2065 obvykle ověření informací poskytnutých producentem na základě veřejně dostupných údajů z registru producentů. To platí zejména v případě, že členské státy zřídily online rozhraní pro automatizované srovnávání údajů podle tohoto nařízení.

(135)

Finančními příspěvky uloženými producentům podle tohoto nařízení spolu s náklady uvedenými v čl. 8a odst. 4 písm. a) směrnice 2008/98/ES by neměla být dotčena žádná dobrovolná dohoda mezi online tržišti a producenty, pokud online tržiště jménem producentů na základě písemného pověření souhlasí s přijetím všech těchto nákladů nebo jejich části.

(136)

Členské státy by měly stanovit opatření k provádění rozšířené odpovědnosti producenta a pravidla pro tříděný sběr obalového odpadu a pro označování nádob na odpad v případech, kdy toto nařízení nestanoví plnou harmonizaci těchto opatření a pravidel. Kromě toho by mělo být možné, aby členské státy stanovily další požadavky na provádění rozšířené odpovědnosti producenta v souladu se směrnicí 2008/98/ES a tímto nařízením, pokud taková opatření nevytvářejí překážky na vnitřním trhu. Toto nařízení neupravuje určení toho, který provozovatel je odpovědný za sběr obalových odpadů, ani další vnitrostátní smluvní ujednání o sběru obalových odpadů.

(137)

Členské státy by měly zřídit systémy zpětného odběru a sběru obalových odpadů, aby tyto obalové odpady byly v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady směrovány k nejvhodnější alternativě nakládání s odpady. Uvedené systémy by měly být otevřené pro účast všech zúčastněných stran, zejména hospodářských subjektů a orgánů veřejné správy. Měly by být zřízeny s ohledem na ochranu životního prostředí a zdraví spotřebitelů, bezpečnost a hygienu. Systémy zpětného odběru a sběru by měly být dostupné a použitelné i pro obaly dovážených výrobků za nediskriminačních podmínek.

(138)

Některé členské státy mohly již při provádění článku 7 směrnice 94/62/ES do vnitrostátního práva zavést systémy tříděného sběru a recyklace odpadů, které jsou základem pro příslušná vnitrostátní povolení a smluvní ujednání. Pokud tyto členské státy správně plní povinnosti podle tohoto nařízení, měly by mít možnost uvedené systémy nadále používat.

(139)

Členské státy by rovněž měly přijmout opatření na podporu recyklace, která splňuje normy kvality, jimiž je podmíněno použití recyklovaných materiálů v příslušných odvětvích. Vhledem k tomu, že je stanoven minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu, který musí být obsažen v plastových obalech, je tato povinnost obzvláště důležitá.

(140)

Sběr obalů je zásadním krokem k zajištění jejich oběhovosti a k zajištění robustního trhu s druhotnými surovinami. Zavedení úrovně povinného sběru je pobídkou k rozvoji účinných a cílených systémů sběru na celostátní úrovni a má zvýšit množství vytříděného a případně recyklovaného odpadu.

(141)

Bylo prokázáno, že dobře fungující systémy zálohování a zpětného odběru zabezpečují velmi vysokou úroveň sběru a vysoce kvalitní recyklaci, a to především nápojových lahví a plechovek. Je vhodné, aby členské státy zřídily systémy zálohování a zpětného odběru, kterými se podpoří dosažení cíle pro tříděný sběr plastových nápojových lahví na jedno použití, jenž byl stanoven ve směrnici (EU) 2019/904, zvýší se úroveň sběru a dosáhne se vysoce kvalitní recyklace kovových nádob na nápoje. Díky těmto systémům se navýší dodávky kvalitních druhotných surovin vhodných k recyklaci v uzavřeném systému a omezí se odhazování nádob na nápoje mimo místa určená k odkládání odpadu.

(142)

Systémy zálohování a zpětného odběru by měly být povinné pro plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje na jedno použití. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout, že do těchto systémů zařadí i jiné obaly pro jiné výrobky nebo obaly vyrobené z jiných materiálů, zejména skleněné lahve na jedno použití. Členské státy by měly zajistit, aby se systémy zálohování a zpětného odběru určené pro obalové formáty na jedno použití, zejména pro skleněné nápojové lahve na jedno použití, daly v případech, kdy je to z technického a ekonomického hlediska možné, použít i pro opětovně použitelné obaly. Měly by také zvážit zavedení systémů zálohování a zpětného odběru opětovně použitelných obalů. Při dodržení obecných pravidel stanovených ve Smlouvě o fungování EU a jednajíce v souladu s tímto nařízením by členské státy měly mít možnost přijmout ustanovení nad rámec minimálních požadavků stanovených v tomto nařízení, jako je například účtování zálohy v místě prodeje při konzumaci v pohostinských zařízeních nebo povinnost, aby všichni koneční distributoři přijímali zálohované obaly bez ohledu na obalový materiál a formát, který distribuují, nebo na velikost jejich prodejních prostor.

(143)

Toto nařízení by mělo zohlednit rozmanitost systémů zálohování a zpětného odběru, které v Unii existují, a zajistit, aby technologický vývoj těchto systémů nebyl brzděn, pokud splňují požadavky a kritéria týkající se zvýšení úrovně sběru a zajištění kvalitnější recyklace.

(144)

Vzhledem k povaze výrobků a k rozdílům v systémech jejich výroby a distribuce by však systémy zálohování a zpětného odběru obalů neměly být povinné pro obaly vína, aromatizovaných vinných výrobků a výrobků podobných vinařským produktům, lihovin a mléka a mléčných výrobků uvedených v příloze I části XVI nařízení (EU) č. 1308/2013. Členské státy nicméně mohou zavést systémy zálohování a zpětného odběru, které se budou vztahovat na tyto nápojové obaly, jakož i na jiné nápojové a jiné než nápojové obaly.

(145)

Od 1. ledna 2029 by všechny systémy zálohování a zpětného odběru pro plastové nápojové lahve na jedno použití a kovové nádoby na nápoje na jedno použití měly splňovat obecné minimální požadavky stanovené tímto nařízením, s výjimkou systémů zálohování a zpětného odběru zřízených před vstupem tohoto nařízení v platnost, které do 1. ledna 2029 dosáhnou 90 % cíle pro tříděný sběr. Tyto požadavky pomohou zajistit větší jednotnost a vyšší míru zpětného odběru v rámci všech členských států. Byly stanoveny na základě názorů zúčastněných stran, odborné analýzy a postupů, které se osvědčily u stávajících systémů zálohování a zpětného odběru. Požadavky jsou koncipovány tak, aby umožňovaly inovace a přitom poskytovaly určitou míru flexibility pro přizpůsobení systémů místním okolnostem.

(146)

Členské státy s regiony, v nichž ve velkém měřítku probíhá přeshraniční obchod, by měly zajistit, aby systémy zálohování a zpětného odběru umožňovaly sběr obalů ze systémů zálohování a zpětného odběru dotčených členských států na určených sběrných místech, a měly by se snažit umožnit vrácení zálohy.

(147)

Členským státům, které v roce 2026 dosáhnou i bez systému zálohování a zpětného odběru 80 % úrovně sběru cílových druhů obalů, by mělo být umožněno požádat o osvobození od povinnosti systém zálohování a zpětného odběru zřídit.

(148)

Členské státy by měly mít možnost rozhodnout se zavést systému zálohování a zpětného odběru na nižší než celostátní úrovni s přihlédnutím k příslušnému vnitrostátnímu správnímu rozdělení a specifické situaci zámořských území, pokud prokážou environmentální a ekonomickou výkonnost tohoto systému a jeho plný soulad s 90 % úrovní sběru plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje na jedno použití stanovenou v tomto nařízení.

(149)

Členské státy by jako zvláštní opatření k předcházení vzniku obalových odpadů měly aktivně prosazovat řešení umožňující opětovné použití a opětovné naplnění. Měly by podporovat zavádění systémů opětovného použití a opětovného plnění a sledovat, jak fungují a zda splňují hygienické normy. Členské státy se vybízejí, aby přijaly i další opatření, například aby zřídily systémy zálohování a zpětného odběru zahrnující formáty opětovně použitelných obalů, aby používaly ekonomické pobídky nebo aby zavedly požadavky, na jejichž základě by koneční distributoři museli dodávat určitý procentuální podíl jiných výrobků než těch, na něž se vztahují cíle v oblasti opětovného použití a povinnosti v oblasti opětovného plnění, v opětovně použitelných obalech nebo formou opětovného naplnění, ovšem za předpokladu, že takové požadavky nepovedou k roztříštěnosti jednotného trhu a ke vzniku překážek obchodu.

(150)

Požadavky na sběr, třídění, redistribuci do plniček a čištění jsou v případě systémů zálohování a zpětného odběru pro obaly na jedno použití a systémů opětovného použití založených na zálohování zcela odlišné. Tyto minimální požadavky na systémy zálohování a zpětného odběru by se proto na systémy opětovného použití založené na zálohování neměly vztahovat. Místo toho by pro systémy opětovného použití měly platit zvláštní požadavky.

(151)

Směrnice 94/62/ES byla pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 (40), v níž byly stanoveny cíle v oblasti recyklace, jichž mají členské státy dosáhnout do roku 2025 a do roku 2030. Tyto cíle i pravidla jejich výpočtu by měly být zachovány. Vzhledem k odlišné výchozí pozici každého členského státu, pokud jde o cíle v oblasti recyklace, a i když jsou v tomto nařízení navržena opatření usnadňující dosažení těchto cílů, by mělo být stále možné za určitých podmínek prodloužit lhůty pro dosažení cílů v oblasti recyklace do roku 2030. Komise by však měla být zmocněna k zamítnutí revidovaného plánu provádění předloženého členským státem.

(152)

Směrnice 94/62/ES vyžaduje, aby Komise přezkoumala cíle v oblasti recyklace obalů stanovené pro rok 2030 s cílem je zachovat nebo případně zvýšit. Cíle pro rok 2030 však zatím není vhodné měnit, neboť z důkazů vyplývá, že některé členské státy mají stále problémy s plněním stávajících cílů. Měla by proto být zavedena opatření, která by výrobce motivovala k tomu, aby na trh uváděli lépe recyklovatelné obaly, a která by tudíž členským státům pomohla cílů v oblasti recyklace dosáhnout. V budoucnu by Komisi měly být předkládány podrobnější údaje o tocích obalů a recyklace obalového odpadu. Komise bude na základě těchto předložených údajů schopna cíle přezkoumat s možností je zachovat nebo zvýšit. Aby bylo možné zohlednit účinky opatření zaměřených na zlepšení recyklovatelnosti obalů, neměl by přezkum proběhnout dříve než plánované všeobecné hodnocení tohoto nařízení, tedy dříve než sedm let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Při tomto přezkumu by se rovněž měla věnovat pozornost možnosti stanovit nové cíle, které by byly podrobnější než ty současné.

(153)

Výpočet cílů v oblasti recyklace by měl vycházet z hmotnosti obalových odpadů, které vstupují do recyklace. Členské státy by měly zajistit, aby shromážděné údaje o recyklovaných obalových odpadech byly spolehlivé a přesné. Obecně by měla být hmotnost obalových odpadů započtených jako recyklované skutečně měřena v místě, kde obalové odpady vstupují do recyklace. Nicméně pro snížení administrativní zátěže by členským státům mělo být při dodržení přísných podmínek a odchylně od obecného pravidla umožněno, aby určily hmotnost recyklovaných obalových odpadů na bázi měření výstupu z jakéhokoliv třídění, jehož výsledek se opraví s ohledem na průměrnou míru ztrát vzniklých před vstupem odpadů do recyklace. Ztráty materiálů, k nimž dojde předtím, než odpady vstoupí do recyklace, například v důsledku třídění nebo jiných předběžných postupů, by neměly být zahrnuty do množství odpadu vykazovaného jako recyklovaný. Tyto ztráty lze určit na základě elektronických registrů, technických specifikací, podrobných pravidel pro výpočet průměrné míry ztrát u různých toků odpadů nebo jiných odpovídajících opatření. Členské státy by měly informace o takových opatřeních zahrnout do zpráv o kontrole kvality připojených k údajům o recyklaci odpadů, jež předkládají Komisi. Průměrná míra ztrát by pokud možno měla být zavedena na úrovni jednotlivých třídicích zařízení a měla by být spojena s hlavními různými druhy odpadů, různými zdroji (jako jsou domácnosti či obchody), různými systémy sběru a různými druhy postupů třídění. Průměrná míra ztrát by se měla používat pouze v případech, kdy nejsou dostupné jiné spolehlivé údaje, zejména v souvislosti s přepravou a vývozem odpadů. Hmotnostní ztráty materiálů či látek v důsledku fyzikální nebo chemické přeměny, která je recyklaci vlastní, neboť při recyklaci jsou obalové odpady skutečně přepracovány na výrobky, materiály či látky, by neměly být odečítány od hmotnosti odpadu, který se vykazuje jako recyklovaný.

(154)

Pokud se výpočet míry recyklace uplatní u aerobního nebo anaerobního zpracování biologicky rozložitelných obalových odpadů, lze množství odpadu, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, započítat jako recyklovaný odpad, pokud při takovém zpracování vzniká výstup, který se má použít jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka. Nejčastěji je výstupem takového zpracování kompost nebo digestát, ale mohl by být brán v úvahu i jiný výstup, pokud obsahuje srovnatelné množství recyklovaného materiálu ve vztahu k množství zpracovaného biologicky rozložitelného obalového odpadu. V jiných případech by v souladu s definicí recyklace nemělo být k dosažení cílů v oblasti recyklace započítáváno přepracování biologicky rozložitelných obalových odpadů na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie, jsou odstraněny nebo mají být použity jiným postupem, který má stejný účel jako využití odpadu jiné než recyklace.

(155)

Pokud obalový odpad po přípravě před samotným přepracováním přestane být odpadem, měl by být započten jako recyklovaný, je-li daný materiál určen k následnému přepracování na výrobky, materiály nebo látky, ať již pro původní, nebo pro jiný účel. K dosažení cílů v oblasti recyklace by neměly být započítávány materiály, které přestaly být odpadem a které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie, jsou zasypány nebo odstraněny nebo mají být použity jiným postupem, který má stejný účel jako využití odpadu jiné než recyklace.

(156)

Při stanovování metodiky pro výpočet a ověřování procentuálního podílu recyklovaného materiálu by Komise měla posoudit dostupné technologie recyklace z hlediska jejich hospodářské a environmentální výkonnosti, včetně kvality výstupu, dostupnosti odpadu, potřebné energie, emisí skleníkových plynů a dalších příslušných dopadů na životní prostředí. Komise by rovněž měla vzít v úvahu, že by takové technologie mohly být potenciálně využity v souvislosti s klamavými environmentálními tvrzeními.

(157)

Tvrzení týkající se vlastností obalů, pro která jsou v tomto nařízení stanoveny právní požadavky, jako je recyklovatelnost, úroveň obsahu recyklovaného materiálu a opětovná použitelnost, by měla být uváděna pouze v souvislosti s vlastnostmi obalů překračujícími příslušné minimální požadavky stanovené v tomto nařízení a v souladu s metodikami a pravidly stanovenými tímto nařízením. Tato tvrzení by rovněž měla upřesňovat, zda se týkají obalových jednotek, částí obalových jednotek nebo všech obalů uvedených na trh hospodářskými subjekty.

(158)

Členské státy by měly mít právo zohlednit recyklaci kovů vytříděných po spálení odpadu, a to v poměru k podílu spálených obalových odpadů, pokud tyto recyklované kovy splňují určitá kvalitativní kritéria stanovená v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004 (41).

(159)

V případě vývozu obalových odpadů z Unie za účelem recyklace se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 (42) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 (43).

(160)

Jelikož se v případě opětovného použití neuvádějí žádné nové obaly na trh, měly by být opětovně použitelné prodejní obaly, které jsou uvedeny na trh, a dřevěné obaly opravené pro opětovné použití započteny pro účely plnění příslušných cílů v oblasti recyklace obalů. Členské státy by měly mít tuto možnost upravit úroveň cílů v oblasti recyklace tak, že započtou nejvýše pět procentních bodů průměrného podílu opětovně použitelných prodejních obalů, které byly v předcházejících třech letech poprvé uvedeny na trh a opětovně použity v rámci systému opětovného použití.

(161)

Producenti a organizace odpovědnosti producentů by měli být aktivně zapojeni do poskytování informací konečným uživatelům, zejména spotřebitelům, o tom, jak lze předcházet vzniku obalových odpadů a jak se s těmito odpady nakládá. Tyto informace by měly zahrnovat dostupné možnosti opětovného použití obalů, význam štítků umístěných na obalech a další pokyny týkající se vyhazování obalových odpadů. Producenti a organizace odpovědnosti producentů by rovněž měli spotřebitele informovat o tom, že pokud jsou obaly označené jako kompostovatelné, znamená to, že jsou kompostovatelné v průmyslově kontrolovaných podmínkách v zařízeních na zpracování biologického odpadu a nejsou vhodné pro domácí kompostování. Obaly by neměly být odhazovány mimo místa určená k odkládání odpadu. Producenti by rovněž měli informovat o tom, že koneční uživatelé hrají důležitou roli při zajišťování optimálního nakládání s obalovými odpady z hlediska životního prostředí. Ke zveřejňování informací pro všechny konečné uživatele a podávání zpráv o obalech by se měly využívat moderní informační technologie. Informace by měly být poskytovány buď klasickými způsoby, jako jsou vnitřní i venkovní plakáty a kampaně v sociálních médiích, nebo s využitím inovativnějších prostředků, jako je elektronický přístup k internetovým stránkám poskytovaný pomocí QR kódů umístěných na obalech.

(162)

Tříděný sběr mimo domácnost je důležitým aspektem pro zvýšení úrovně sběru obalů a zlepšení jejich oběhovosti. Členské státy a hospodářské subjekty by měly mít možnost přijmout zvláštní opatření pro tříděný sběr mimo domácnost, přizpůsobená místu a zvyklostem spotřebitelů.

(163)

Členské státy by měly Komisi poskytovat informace o plnění cílů v oblasti recyklace za každý kalendářní rok. Pro účely hodnocení účinnosti opatření, jejichž cílem je snížit spotřebu lehkých plastových nákupních tašek, by rovněž měly být předkládány údaje o spotřebě velmi lehkých plastových nákupních tašek, lehkých plastových nákupních tašek, tlustostěnných plastových nákupních tašek a velmi tlustostěnných plastových nákupních tašek, aby bylo možné posoudit, zda stoupla spotřeba těchto tašek v důsledku opatření ke snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek. Aby bylo možné provést posouzení, zda jsou povinné systémy zálohování a zpětného odběru, jež mají členské státy zřídit, účinné nebo zda je osvobození členských států od povinnosti tyto systémy zřídit odůvodněné, je důležité, aby na základě informací předložených členskými státy, bylo možné získat informace o úrovni tříděného sběru obalů, na něž se vztahuje povinnost zřídit systémy zálohování a zpětného odběru.

(164)

Pro účely stanovení metodiky posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku by členské státy měly každoročně předkládat údaje také o objemu recyklovaných obalových odpadů u jednotlivých kategorií obalů a o množství obalů dodaných poprvé na území daného členského státu nebo rozbalených producentem, který není konečným uživatelem, pro jednotlivé kategorie obalů. Komise by tyto údaje měla shrnout a zveřejnit pro účely sledování ročního vývoje obalových odpadů recyklovaných ve velkém měřítku.

(165)

Členské státy by údaje Komisi měly předkládat elektronicky i se zprávou o kontrole kvality. K údajům týkajícím se cílů v oblasti recyklace by kromě toho měla být připojena zpráva, v níž jsou popsána opatření přijatá s cílem zavést účinný systém kontroly kvality a sledovatelnosti obalových odpadů.

(166)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro plnění povinností v oblasti předkládání údajů by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení pravidel pro výpočet a ověřování údajů o plnění cílů v oblasti recyklace, údajů o úrovních tříděného sběru obalů zahrnutých do systému zálohování a zpětného odběru a údajů nezbytných pro stanovení metodiky posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku. Přijatý prováděcí akt by měl rovněž obsahovat metodiku pro určování množství vyprodukovaných obalových odpadů a stanovit formát pro předkládání údajů. Měl by rovněž stanovit metodiku pro výpočet roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na obyvatele a formát pro předkládání těchto údajů, poněvadž jsou tyto údaje nezbytné pro podporu sledování a úplného provedení podstatných požadavků, které se týkají plastových nákupních tašek, a zejména pro zajištění rozčleněných a povinných údajů o různých kategoriích plastových nákupních tašek. Uvedený prováděcí akt by měl nahradit rozhodnutí Komise 2005/270/ES (44) a prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/896 (45).

(167)

Aby se podpořila schopnost členských států a Komise sledovat uskutečňování cílů stanovených tímto nařízením, měly by členské státy vytvořit databáze obalů a zajistit, že budou dobře fungovat.

(168)

Účinné prosazování požadavků na udržitelnost má zásadní význam pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a toho, že bude dosaženo očekávaných přínosů tohoto nařízení a že toto nařízení očekávaným způsobem přispěje ke splnění cílů Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Proto by příslušné orgány měly usilovat o každoroční kontrolu přesnosti alespoň u části EU prohlášení o shodě. Na obaly, u nichž jsou požadavky na udržitelnost stanoveny podle tohoto nařízení, by se mělo vztahovat nařízení (EU) 2019/1020, kterým se stanoví horizontální rámec pro dozor nad trhem a kontrolu výrobků vstupujících na trh Unie. Mechanismy dozoru nad trhem vymezené v nařízení (EU) 2019/1020 stanoví požadavky na dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a ochranné mechanismy pro kontrolu souladu s tímto nařízením, pokud jde o uvádění obalů na trh.

(169)

Obaly by měly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud o nich není známo, že by představovaly riziko pro životní prostředí a lidské zdraví. K zajištění toho, aby se úsilí v oblasti dozoru nad trhem zaměřilo na případy nedodržování tohoto požadavku, by pro účely tohoto nařízení měl být obal představující riziko definován jako obal, který by tím, že nedodržuje požadavek na udržitelnost nebo že požadavek na udržitelnost nedodržuje odpovědný hospodářský subjekt, mohl nepříznivě ovlivnit životní prostředí nebo jiné veřejné zájmy chráněné příslušnými požadavky.

(170)

Měl by existovat postup, na jehož základě by byly zúčastněné strany informovány o opatřeních, jež mají být přijata ve vztahu k obalům představujícím riziko. Tento postup by měl rovněž orgánům dozoru nad trhem v členských státech umožňovat, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly jednat v souvislosti s těmito obaly co nejdříve. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, aby rozhodla, zda jsou vnitrostátní opatření týkající se nevyhovujících výrobků důvodná. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se ochrany životního prostředí nebo lidského zdraví, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(171)

Orgány dozoru nad trhem by měly mít právo vyžadovat od hospodářských subjektů, aby přijaly nápravné opatření na základě zjištění, že obal není v souladu s požadavky na udržitelnost a označování nebo že hospodářský subjekt porušil jiná pravidla týkající se uvedení nebo dodání obalu na trh. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění požadavku, aby hospodářské subjekty přijímaly nápravná opatření, by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, aby rozhodla, zda je určité vnitrostátní opatření důvodné.

(172)

Existují-li obavy o lidské zdraví, orgán dozoru nad trhem by neměl hodnotit riziko, které by pro zdraví lidí nebo zvířat znamenal obalový materiál, pokud by toto riziko bylo přeneseno na zabalený obsah, nýbrž by měl upozornit orgány příslušné k provádění kontrol tohoto rizika jmenované podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 (46), nařízení (EU) 2017/745, (EU) 2017/746 a (EU) 2019/6 nebo směrnice 2001/83/ES.

(173)

Veřejné zakázky představují 14 % HDP Unie. V zájmu přispění k plnění cíle dosažení klimatické neutrality, zlepšení energetické účinnosti a účinnosti při využívání zdrojů a přechodu na oběhové hospodářství, které chrání veřejné zdraví a biologickou rozmanitost, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, aby mohla v příslušných případech uložit veřejným zadavatelům a zadavatelům ve smyslu směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (47) a 2014/25/EU (48) povinnost sladit jejich veřejné zakázky se zvláštními minimálními povinnými požadavky na zadávání zelených veřejných zakázek, které budou vymezeny v prováděcích aktech přijatých podle tohoto nařízení. Na rozdíl od dobrovolného přístupu by měly povinné požadavky zajistit maximální využití veřejných výdajů na podporu poptávky po obalech s lepší výkonností. Tyto požadavky by měly být transparentní, objektivní a nediskriminační. Členské státy by měly mít možnost odkazovat ve svých požadavcích na veřejné zakázky na technické specifikace, kritéria výběru nebo podmínky plnění veřejné zakázky, přičemž tyto požadavky nemusí být kumulativní. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a jednají v souladu s tímto nařízením, měli mít možnost přijmout ustanovení nad rámec minimálních požadavků na zadávání zelených veřejných zakázek stanovených v tomto nařízení.

(174)

V zájmu zabezpečení fungování vnitřního trhu a vytvoření rovných podmínek je nezbytné zajistit, aby obaly ze třetích zemí vstupující na trh Unie byly v souladu s tímto nařízením bez ohledu na to, zda jsou dováženy jako samostatné obaly, nebo ve spojení s baleným výrobkem. Zejména je nezbytné zajistit, aby výrobci u těchto obalů provedli vhodné postupy posuzování shody. Měla by být upřednostňována spolupráce orgánů dozoru nad trhem a hospodářských subjektů. I když se tedy zásahy orgánů určených podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020 mohou týkat jakýchkoli obalů, které vstupují na trh Unie, měly by se zaměřovat hlavně na obaly, na něž se vztahují zákazy vydané orgány dozoru nad trhem. Pokud tyto orgány vydají zákaz, který se netýká pouze území daného členského státu, měly by orgánům, které jsou určeny k provádění kontrol obalů vstupujících na trh Unie, sdělit podrobnosti nezbytné pro identifikaci nevyhovujících obalů na hranicích, včetně informací o dotčených balených výrobcích a hospodářských subjektech, aby bylo možné uplatňovat u výrobků vstupujících na trh Unie přístup založený na rizicích. Celní orgány se potom v takových případech snaží dotčené obaly na hranicích identifikovat a zadržet.

(175)

Za účelem optimalizace a odlehčení procesu kontrol na vnějších hranicích Unie je nutné umožnit automatický přenos dat mezi Informačním a komunikačním systémem pro dozor nad trhem (ICSMS) a celními systémy. S ohledem na daný účel by se měly rozlišovat dva různé druhy přenosu dat. Zaprvé by měly být posílány zákazy, které vydaly orgány dozoru nad trhem a které slouží k identifikaci nevyhovujících obalů, ze systému ICSMS celním orgánům, aby je orgány určené k provádění kontrol na vnějších hranicích mohly použít k identifikaci obalu, na nějž by se měl dotčený zákaz vztahovat. Pro tento první druh přenosu dat by se měl používat elektronický celní systém řízení rizik stanovený v článku 36 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (49), aniž by tím byl dotčen budoucí vývoj celního systému pro řízení rizik. Zadruhé je tehdy, pokud celní orgány identifikují nevyhovující obal, zapotřebí v rámci správy případů (tzv. case management) předat mimo jiné oznámení o pozastavení propuštění, závěry orgánů dozoru nad trhem a výsledky opatření přijatých celními orgány. Tento druhý druh přenosu dat mezi systémem ICSMS a vnitrostátními celními systémy podporuje jednotný portál EU pro oblast celnictví.

(176)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provedení propojení systémů pro účely komunikace mezi orgány dozoru nad trhem a celními orgány by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení procesních pravidel a podrobných prováděcích opatření, včetně funkcí, prvků údajů a zpracování údajů, jakož i pravidel týkajících se zpracování osobních údajů, důvěrnosti a správy v rámci uvedeného propojení.

(177)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla vhodné konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (50). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků z Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Komise by při vypracovávání aktů v přenesené pravomoci měla zohlednit vědecké či jiné dostupné technické poznatky včetně příslušných mezinárodních norem.

(178)

Prováděcí pravomoci, které jsou svěřeny Komisi tímto nařízením, by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (51).

(179)

Aby se zajistilo, že bude možné sledovat a prosazovat požadavky na výrobky stanovené směrnicí (EU) 2019/904 a že tyto požadavky budou podléhat náležitému dozoru nad trhem, měla by být ustanovení uvedené směrnice začleněna do oblasti působnosti nařízení (EU) 2019/1020 na základě jeho změny. Ustanovení o požadavcích týkajících se obsahu recyklovaného plastu v plastových nápojových lahvích, které mají platit od 1. ledna 2030, a související povinnosti týkající se podávání zpráv by ze směrnice (EU) 2019/904 měly být vyňaty, neboť tuto oblast upravuje výhradně toto nařízení.

(180)

Toto nařízení stanoví obecná pravidla, která se týkají všech obalů. Nicméně některé plastové výrobky na jedno použití, na něž se vztahuje směrnice (EU) 2019/904, jako jsou plastové nákupní tašky, nápojové kelímky, nádoby na potraviny a nápoje, včetně lahví, jsou považovány za obal. Směrnice (EU) 2019/904 má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu k tomuto nařízení. V případě rozporu mezi směrnicí (EU) 2019/904 a tímto nařízením by se měla použít směrnice (EU) 2019/904 v rámci její oblasti působnosti. Podle směrnice (EU) 2019/904 musí členské státy přijmout opatření ke snížení spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití, včetně omezení týkajících se uvádění na trh. Taková omezení týkající se uvádění na trh by se měla použít a převážit nad jakýmikoli protichůdnými ustanoveními v tomto nařízení. Toto nařízení stanoví omezení uvádění na trh pro plastové výrobky obsažené v příloze V bodě 3, zatímco směrnice (EU) 2019/904 umožňuje členským státům přijmout potřebná opatření k dosažení omezení spotřeby daných plastových výrobků na jedno použití. Jelikož vnitrostátní prováděcí opatření podle směrnice (EU) 2019/904 mohou být méně omezující než zákaz uvádění na trh, mělo by toto nařízení převážit nad směrnicí (EU) 2019/904, pokud jde o takové výrobky spadající do definice obalu, aby se podpořilo omezení plastových výrobků na jedno použití a snížilo množství plastových obalů na jedno použití v životním prostředí. V důsledku toho by členské státy neměly mít možnost přijmout výjimku ze zákazu uvádění obalů vyrobených z expandovaného polystyrenu na trh stanoveného ve směrnici (EU) 2019/904. V zájmu zohlednění této skutečnosti by měla být směrnice (EU) 2019/904 odpovídajícím způsobem změněna.

(181)

Jelikož toto nařízení neupravuje obsah recyklovaného materiálu v žádné plastové části obalu před 1. lednem 2030, měla by do daného data nadále platit ustanovení týkající se požadavků na obsah recyklovaných materiálů v plastových nápojových lahvích podle směrnice (EU) 2019/904.

(182)

Za účelem zvýšení důvěry veřejnosti v obaly uváděné na trh, zejména pokud jde o to, že splňují požadavky na udržitelnost, by měly hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nevyhovující obaly nebo které neplní své povinnosti, podléhat sankcím. Je proto nutné, aby členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušování tohoto nařízení.

(183)

Ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) vyžaduje, aby členské státy stanovily prostředky, které jsou nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie, včetně soudů členských států. Členské státy by v tomto ohledu měly zajistit, aby osoby, které by mohly zahrnovat fyzické nebo právnické osoby, jež podaly stížnost týkající se údajného nesouladu obalu, ať již samostatného obalu, nebo ve spojení s baleným výrobkem, s tímto nařízením nebo tento údajný nesoulad oznámily, měly přístup k právní ochraně v souladu se závazky, které členské státy přijaly jako smluvní strany Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (52), přijaté dne 25. června 1998 v Aarhusu (dále jen „Aarhuská úmluva“).

(184)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na pěti kritériích, a to na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě EU, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření. Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů předložit zprávu o provádění tohoto nařízení a jeho dopadu na environmentální udržitelnost obalů a fungování vnitřního trhu.

(185)

Je nezbytné poskytnout hospodářským subjektům dostatek času pro uzpůsobení své činnosti, aby splňovaly své povinnosti a požadavky podle tohoto nařízení. Členským státům by měl být obdobně poskytnut dostatek času pro to, aby mohly přijmout nezbytná správní opatření, pokud jde o organizaci schvalovacích postupů příslušných orgánů, při současném zachování kontinuity z hlediska hospodářských subjektů, a vytvořit správní infrastrukturu nezbytnou pro uplatňování tohoto nařízení. Toto nařízení by se proto mělo použít až ode dne, kdy lze rozumně očekávat dokončení těchto příprav. Zvláštní pozornost by měla být věnována tomu, aby se plnění povinností a požadavků podle tohoto nařízení usnadnilo mikropodnikům a malým a středním podnikům, mimo jiné tím, že Komise vypracuje pokyny, jež budou zvláště zaměřeny na malé a střední podniky a jež jim a dalším hospodářským subjektům s plněním povinností a požadavků pomohou.

(186)

Aby bylo možné uvedené závazky splnit a vytvořit ambiciózní a přitom harmonizovaný rámec pro oblast obalů, je nutné přijmout nařízení, jímž se stanoví požadavky na obaly, které se budou vztahovat na celý jejich životní cyklus. Směrnice 94/62/ES by proto měla být zrušena.

(187)

Směrnice 94/62/ES by měla být zrušena s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Aby se však zajistil hladký přechod a kontinuita do doby, než Komise přijme nová pravidla podle tohoto nařízení, a aby se zajistila kontinuita používání systému vlastních zdrojů Unie, pokud jde o vlastní zdroj, jehož základ tvoří nerecyklované plastové obalové odpady, měly by některé povinnosti podle uvedené směrnice, které se týkají označování, cílů v oblasti recyklace a předávání údajů Komisi, ještě určitou dobu zůstat v platnosti.

(188)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšit environmentální udržitelnost obalů a zajistit volný pohyb obalů na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,