(EU) 2025/36Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/36 ze dne 9. ledna 2025, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz určitých polyvinylchloridů pocházejících z Egypta a Spojených států amerických

(1)

Dne 15. listopadu 2023 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu suspenzního polyvinylchloridu (dále jen „S-PVC“) pocházejícího z Egypta a Spojených států amerických (dále jen „dotčené země“) na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který dne 2. října 2023 podal Výbor pro obchod s polyvinylchloridy (dále jen „žadatelé“). Podnět byl podán jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího S-PVC ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

V souladu s článkem 19a základního nařízení Komise dne 14. června 2024 poskytla stranám souhrn navrhovaných cel a podrobné údaje o výpočtu dumpingových rozpětí a rozpětí dostatečných k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se během tří pracovních dnů vyjádřily k přesnosti výpočtů.

(4)

Komise obdržela od zúčastněných stran řadu připomínek.

(5)

Společnost Foamalite Ltd (dále jen „Foamalite“), uživatel S-PVC se sídlem v Irsku, vyjádřila své obavy ohledně „problému specifického pro Irsko“, neboť její hlavní konkurent se nachází v Severním Irsku a může dovážet S-PVC s nižšími cly a čelit vyšší konkurenci ze strany uživatele mimo Unii, zejména z Turecka. Společnost Foamalite vyváží přibližně třetinu své produkce mimo Unii, z toho velkou část do Spojeného království. Komise uvádí, že použití režimu aktivního zušlechťovacího styku v Unii by umožnilo dovoz S-PVC bez cla, pokud by zpracované zboží bylo zpětně vyvezeno. Tím by se zajistilo, že konkurenceschopnost společnosti Foamalite mimo Unii nebude ovlivněna cly. Pokud jde o hospodářskou soutěž s konkurentem nacházejícím se v Severním Irsku, Komise uvedla, že na konkurenta v Severním Irsku se budou vztahovat stejná opatření jako na společnost Foamalite v Unii, jak je stanoveno v článku 5 Protokolu o Irsku/Severním Irsku připojeného k Dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (3).

(6)

Komise objasnila, že připomínky společností TCI Sanmar a Foamalite se netýkaly přesnosti základních výpočtů dumpingu a újmy ve smyslu článku 19a základního nařízení. Komise se proto těmito připomínkami v prozatímním nařízení nezabývala. Těmito připomínkami se však podrobně zabývají 35. a 36. bod odůvodnění níže.

(7)

Společnost Formosa Plastics Corporation (dále jen „Formosa“), americký výrobce, tvrdila, že Komise se ve svých výpočtech dopustila řady administrativních chyb. Těmito připomínkami se zabývá 60. bod odůvodnění níže.

(8)

V červenci 2024 uložila Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2024/1896 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých polyvinylchloridů (PVC) pocházejících z Egypta a Spojených států amerických.

(9)

Po zveřejnění prozatímních opatření předložili vlády Egypta a Spojených států, společnosti TCI Sanmar Chemicals S.A.E. (dále jen „TCI Sanmar“), Formosa, Oxy Vinyls, LP (dále jen „Oxy Vinyls“), Westlake Corporation (dále jen „Westlake“) a žadatelé písemná podání, v nichž vyjádřili svá stanoviska k prozatímním zjištěním ve lhůtě stanovené v čl. 2 odst. 1 prozatímního nařízení.

(10)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta příležitost ke slyšení. Dne 3. října 2024 se konalo slyšení se společností Oxy Vinyls.

(11)

Komise nadále vyhledávala a ověřovala všechny informace, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Při formulování konečných zjištění zvážila Komise připomínky podané zúčastněnými stranami a v odůvodněných případech své předběžné závěry revidovala.

(12)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz S-PVC pocházejících z Egypta a Spojených států amerických (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k poskytnutí konečných informací zaslat připomínky. Ve stanovené lhůtě předložily připomínky vláda Spojených států, společnosti TCI Sanmar, Formosa, Oxy Vinyls, Westlake, Shin-tech, Tricon Dry Chemicals a sdružení European PVC Window Profiles Association (EPPA).

(13)

Připomínky, které byly předloženy k prozatímnímu nařízení a které strany zopakovaly ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací bez nových podstatných prvků, jsou v tomto nařízení řešeny jednou.

(14)

Po poskytnutí prozatímních informací obdržela Komise připomínky od vlád Egypta a USA a společnosti Formosa týkající se reprezentativnosti vzorku výrobců v Unii. Strany zpochybnily reprezentativnost vzorku Unie, který představoval přibližně 25 % odhadované výroby S-PVC a 26 % prodeje v Unii. Vláda USA v tomto ohledu odkázala na zprávu Odvolacího orgánu WTO ve věci EC – Fasteners (ES – spojovací prostředky), která uváděla, že domácí výrobní odvětví představující 27 % celkové odhadované výroby obdobného výrobku nesplňuje kvantitativní prahovou hodnotu a není v souladu s článkem 4.1 antidumpingové dohody WTO (dále jen „antidumpingová dohoda“). (5)

(15)

Komise zaprvé uvádí, že žádná ze zúčastněných stran neposkytla připomínky ke vzorku výrobců v Unii, když byl oznámen ve fázi zahájení řízení. Zadruhé, případ zmíněný vládou USA se týká definice „většího podílu“ podle článku 4.1 antidumpingové dohody a zahájení šetření podle článku 5.4 antidumpingové dohody, nikoli výběru vzorků. Proto se tyto články na výběr vzorku nevztahují. Tato připomínka byla tudíž zamítnuta.

(16)

Vláda USA rovněž požádala Komisi o vysvětlení způsobu výběru vzorku. Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení (6), Komise při zahájení šetření vybrala předběžný vzorek a informace o něm jsou zúčastněným stranám k dispozici k nahlédnutí ve spisu (7). V poznámce ke spisu byly uvedeny názvy společností zařazených do vzorku a kritéria použitá k jejich výběru, tj. objem výroby a prodeje obdobného výrobku v EU během období šetření. Stranám byla poskytnuta příležitost vyjádřit připomínky k předběžnému vzorku. Komise neobdržela žádné připomínky a předběžný vzorek potvrdila.

(17)

Vláda USA a společnost Formosa rovněž zpochybnily skutečnost, že vzorek zahrnoval dva tollingové partnery. Společnosti INOVYN Manufacturing Belgium SA a Vynova Wilhelmshaven GmbH skutečně vyrábějí S-PVC na základě dohod o poplatcích. Komise se domnívá, že výroba S-PVC na základě dohody o poplatcích neznamená, že tyto dva subjekty zařazené do vzorku nejsou výrobci, spíše naopak. Jak uvedlo výrobní odvětví Unie ve své odpovědi na tyto připomínky, zahrnutí tollingových partnerů bylo nezbytné, aby byly pokryty různé obchodní modely použitelné v Unii. Tyto dva subjekty, které vyrábějí S-PVC na základě dohod o poplatcích, patří mezi největší výrobce S-PVC v Unii. Na rozdíl od toho, co uvedla vláda USA, vzala Komise v úvahu veškeré výrobní náklady výrobců a za tímto účelem získala přístup k účetním záznamům podnikatelů.

(18)

Společnost Formosa rovněž tvrdila, že informací o přesných ujednáních mezi tollingovými partnery a jejich podnikateli není ve veřejně přístupném spisu dost na to, aby zúčastněné strany mohly posoudit reprezentativnost vzorku.

(19)

Společnost Formosa však nepředložila připomínky k navrhovanému vzorku výrobního odvětví Unie, když byl zpřístupněn ve veřejně přístupném spisu, ani se v průběhu šetření nevyjádřila k úplnosti veřejně přístupného spisu. V každém případě veřejně přístupný spis šetření obsahoval dostatečně podrobné údaje, aby bylo možné identifikovat tollingové partnery v dřívější fázi řízení, včetně jejich různých prodejních struktur, a proto bylo možné posoudit reprezentativnost vzorku zúčastněných stran. Tato tvrzení jsou tudíž zamítnuta.

(20)

Vláda USA a společnost Formosa tvrdily, že Komise při výběru vzorku nezohlednila zeměpisné rozložení výrobního odvětví Unie. V odpovědi na tuto připomínku Komise zopakovala, že vzorek výrobců v Unii byl vybrán zcela v souladu s článkem 17 základního nařízení, neboť se skládal ze tří největších výrobců v Unii z hlediska výroby a prodeje v Unii. Kromě toho se všichni tito výrobci v Unii nacházejí v různých členských státech (v Belgii, Německu a Nizozemsku), což zajišťuje dobré zeměpisné rozložení s ohledem na váhu vyrábějících členských států. Tyto připomínky jsou proto zamítnuty.

(21)

Připomínky k reprezentativnosti vzorku Unie byly tudíž zamítnuty.

(22)

Jelikož k výběru vzorku nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 8. až 15. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(23)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 16. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(24)

Vláda USA kritizovala „nadměrnou úpravu“ dokumentů žadateli, která podle jejího názoru bránila stranám z USA vyjádřit se ke klíčovým prvkům podnětu. To by bylo v rozporu s články 6.4 a 6.5 antidumpingové dohody WTO.

(25)

Komise tento problém zanalyzovala. Shledala, že vláda USA zkreslila situaci, když uvedla, že „všechny přílohy podnětu jsou důvěrné v celém rozsahu“, ačkoli tomu tak nebylo. V případě mnoha příloh je veřejně přístupná verze totožná s důvěrnou verzí. U mnoha dalších příloh verze, která není důvěrná, řádně odráží informace uvedené v důvěrné verzi, přičemž jsou náležitě zohledněny citlivé informace o společnostech. V některých konkrétních případech nebylo možné vzhledem k povaze daných informací vypracovat shrnutí, které by nemělo důvěrný charakter. V takových případech to strany poskytující informace odůvodnily a Komise žádost o zachování důvěrnosti posoudila a přijala. Komise proto dospěla k závěru, že nedůvěrná verze podnětu je v souladu s ustanoveními čl. 19 odst. 2 základního nařízení a článků 6.4 a 6.5 antidumpingové dohody WTO.

(26)

Vláda USA rovněž kritizovala skutečnost, že Komise ignorovala připomínky společnosti Oxy Vinyls týkající se nadměrně upravených materiálů předložených výrobním odvětvím EU. V této souvislosti je třeba podotknout, že po připomínkách společnosti Oxy Vinyls se Komise spojila s výrobcem v Unii zařazeným do vzorku, který poté ve lhůtě stanovené Komisí předložil revidovanou nedůvěrnou verzi odpovědi na dotazník.

(27)

Vzhledem k výše uvedeným závěrům byl 17. až 29. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(28)

Vláda USA a společnost Formosa předložily připomínky týkající se omezeného prodloužení lhůty poskytnutého vyvážejícím výrobcům na vyplnění antidumpingového dotazníku a nedostatečné pružnosti při stanovení harmonogramu inspekcí, což v obou případech respondentům z USA způsobuje zbytečné potíže. Vláda USA na podporu těchto tvrzení poukázala na časový odstup mezi prodlouženou lhůtou pro vyplnění dotazníku a uložením prozatímních opatření a mezi provedením inspekce na místě a vydáním zprávy o této inspekci.

(29)

Komise tato tvrzení zamítla a uvedené příklady shledala irelevantními, neboť vyvážejícím výrobcům poskytla čas na vyplnění dotazníku delší než 37 dnů stanovených v oznámení o zahájení řízení, a to z důvodu pracovního volna Komise, a pečlivě sestavila harmonogram inspekcí s cílem co možná nejvíce vyhovět preferencím vyvážejících výrobců. Poukázala rovněž na skutečnost, že celý proces šetření je časově náročný a že vyvážející výrobci měli po předložení odpovědí na dotazník několik dalších příležitostí poskytnout chybějící nebo doplňující údaje, a to až do inspekcí na místě i během nich

(30)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 30. a 31. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(31)

Společnost Oxy Vinyls uvedla, že Komise zvolila období šetření takovým způsobem, že zajistila nejhorší možný výsledek pro vývozce z USA z hlediska újmy, jak vyplývá z rozdílu mezi smluvními cenami v USA a v Unii. Komise uvedla, že období šetření bylo zvoleno v souladu s její stálou praxí a s čl. 6 odst. 1 základního nařízení. Toto tvrzení se proto zamítá.

(32)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 32. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(33)

Jelikož nebyla vznesena žádná připomínka, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 33. až 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(34)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 50. až 58. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(35)

Společnost TCI Sanmar uvedla, že došlo k závažné chybě ve výpočtu, neboť nahlášené hodnoty CIF, které Komise použila, nebyly cenami s dodáním na hranice Unie, protože v jejích tabulkách prodeje nebyly uvedeny náklady na dopravu a související náklady pro všechny transakce uskutečněné za ceny FAS nebo FCA.

(36)

Komise podotýká, že v souladu se svou ustálenou praxí a za účelem shromáždění údajů potřebných k posouzení vývozních cen a dumpingových rozpětí v souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení jsou vyvážející výrobci povinni uvádět u každé vývozní transakce nejen skutečnou fakturovanou cenu, ale také samostatnou cenu CIF téže transakce. V případě, že dodací podmínka uskutečněné transakce není CIF, musí vyvážející výrobce tuto hodnotu CIF odhadnout. V daném případě se Komise skutečně opírala o hodnoty CIF poskytnuté společností TCI Sanmar. Pokud dodací podmínka uskutečněné transakce byla CIF, Komise srovnala hodnotu CIF, kterou společnost TCI Sanmar chybně uvedla, se skutečnou fakturovanou hodnotou. Připomínka a vysvětlení Komise se obdobně vztahovaly také na cenu CIF použitou při výpočtu rozpětí újmy (viz 129. a 130. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(37)

Na základě poskytnutí konečných informací se společnost TCI Sanmar vrátila ke svým předchozím připomínkám k této otázce a tvrdila, že Komise vycházela z nevhodných hodnot CIF a že následná chyba ve výpočtu vznikla částečně v důsledku žádostí Komise o změnu údajů, které společnost TCI Sanmar původně předložila ve své odpovědi na dotazník. Společnost TCI Sanmar dodala, že údaje Eurostatu ukazují hodnotu CIF ve výši 926 EUR za tunu, která byla výrazně vyšší než hodnota, kterou Komise použila ve svých výpočtech, a to i proto, že hodnoty CIF Eurostatu zahrnovaly rozpětí obchodníka (mimo jiné náklady), zatímco hodnoty CIF použité Komisí nikoli.

(38)

Komise objasňuje, že podle její ustálené rozhodovací praxe jsou údaje vykazované jednotlivými společnostmi v odpovědích na dotazník, včetně odpovědí na písemné upozornění na nedostatky, upřednostňovány před obecnými a veřejnými statistickými údaji, zejména pokud se použijí pro výpočet specifický pro konkrétní společnost. Statistické údaje nejsou specifické pro konkrétní společnosti, ani nejsou k dispozici pro jednotlivé transakce. Komise rovněž objasnila, že odpovědnost za vykazování přesných údajů v konečném důsledku nese každá strana, která je předmětem šetření.

(39)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 59. a 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(40)

Připomíná se, že ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na obchodní úrovni odpovídající ceně ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, byly běžná hodnota a vývozní cena ve vhodných případech upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(41)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění nákladů na balení.

(42)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a balení. Byly provedeny úpravy za účelem zohlednění nákladů na úvěry, pokud tyto náklady ovlivnily ceny a srovnatelnost cen (viz také 47. bod odůvodnění tohoto nařízení a 67. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(43)

Po uložení prozatímních opatření společnost TCI Sanmar zopakovala předchozí tvrzení, že by běžné hodnoty měly být s ohledem na dopady měnové krize na egyptské hospodářství během období šetření upraveny směrem dolů. Za tímto účelem společnost TCI Sanmar odkázala na 64. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který shrnoval předchozí tvrzení společnosti TCI Sanmar, podle nějž se má pro účely výpočtu dumpingu s ohledem na transakce uskutečněné během období šetření, tj. od 1. října 2022 do 30. září 2023, použít směnný kurz stanovený Egyptskou centrální bankou (dále jen „CBE“) dne 6. března 2024. Společnost TCI Sanmar dodala, že okolnosti devalvace EGP ukázaly, že během období šetření byla skutečná hodnota EGP výrazně nižší než zveřejněný kurz CBE. Společnost TCI Sanmar ve svém podání po poskytnutí prozatímních informací tvrdila, že se Komise v prozatímním nařízení argumentem společnosti TCI Sanmar nezabývala.

(44)

Po zveřejnění prozatímních opatření předložila egyptská vláda rovněž vyjádření, v němž odkázala na tvrzení společnosti TCI Sanmar ve 43. bodě odůvodnění a dodala, že předložené důkazy (úprava směnného kurzu ze dne 6. března 2024) jsou pro toto šetření relevantní. Egyptská vláda ve svém podání nejasně odkázala na zprávu Odvolacího orgánu WTO ve věci Argentina – keramické obkládačky, v níž Odvolací orgán WTO stanovil, že důkazy po období šetření, které se přímo týkají transakcí v období šetření, by neměly být zamítnuty jako irelevantní.

(45)

Komise odkazuje na 65. a 66. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde byly připomínky plně řešeny a vyvráceny. Komise považovala tvrzení egyptské vlády za chybné, protože CBE stanovila směnné kurzy platné po celé období šetření, které by se proto měly použít na transakce uskutečněné v tomto období šetření. Je zjevné, že směnný kurz stanovený dne 6. března 2024 by se neměl použít na transakce uskutečněné v období šetření trvajícím od 1. října 2022 do 30. září 2023. V tomto ohledu se zdá, že použití směnného kurzu navrženého společností TCI Sanmar není v souladu s požadavky čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení.

(46)

Na základě poskytnutí konečných informací společnost TCI Sanmar opět tvrdila, že oficiální směnné kurzy stanovené egyptskou centrální bankou (CBE) pro období šetření neodrážely tržní realitu. Komise konstatuje, že opakované tvrzení nemohlo změnit předchozí posouzení Komise uvedené v 65. a 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a ve 45. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(47)

Společnost TCI Sanmar předložila druhé tvrzení týkající se srovnání běžných hodnot a vývozních cen, na které se Komise odvolávala v 67. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Vzhledem k citlivé povaze základních skutečností se Komise tímto tvrzením zabývala pouze u společnosti TCI Sanmar.

(48)

Na základě poskytnutí konečných informací společnost TCI Sanmar zopakovala tvrzení uvedené v předchozím bodě odůvodnění týkající se úpravy provedené za účelem zohlednění nákladů na úvěry. Vzhledem k citlivé povaze základních skutečností Komise opět potvrdila vyvrácení tohoto tvrzení pouze vůči společnosti TCI Sanmar.

(49)

Egyptská vláda zopakovala tvrzení společnosti TCI Sanmar uvedené ve 47. bodě odůvodnění výše s tím, že pouze uvedla, že na základě předložených důkazů by měla být provedena úprava vývozních cen egyptského vývozce TCI Sanmar směrem nahoru. Toto tvrzení společnosti TCI Sanmar mělo zvýšit vývozní cenu směrem nahoru, ale výsledkem analýzy tohoto tvrzení provedené Komisí byla úprava vývozní ceny směrem dolů. Egyptská vláda se domnívala, že odmítnutí Komise provést úpravu vývozních cen společnosti TCI Sanmar směrem nahoru je v rozporu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení, který stanoví zásadu spravedlivého srovnání běžných hodnot a vývozních cen. V tomto ohledu egyptská vláda odkázala na zprávu Odvolacího orgánu WTO ve věci EU – Fasteners (EU – spojovací prostředky) (Čína), která obsahuje vyjádření k potřebě spravedlivého srovnání podle článku 2.4 antidumpingové dohody.

(50)

Komise potvrzuje, že zajistila spravedlivé srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozními cenami. Základní údaje mohly být z důvodu zachování důvěrnosti sděleny pouze přímo společnosti TCI Sanmar.

(51)

Jelikož nebyly vzneseny další připomínky, potvrzují se 61. až 68. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(52)

Vzhledem k tomu, že k metodice výpočtu dumpingového rozpětí nebyla přijata žádná tvrzení, potvrzuje se 72. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(53)

Konečná dumpingová rozpětí, jež jsou vyjádřena jako procentní podíl z ceny zahrnující náklady, pojištění a přepravné (CIF) s dodáním na hranice Unie před proclením, jsou následující:

(54)

Společnost Westlake ve své odpovědi na dotazník uvedla konsolidované náklady na výrobu chloru a hydroxidu sodného a odečetla příjmy z prodeje hydroxidu sodného. V předběžné fázi Komise tuto úpravu zamítla. Důvody pro tento přístup byly podrobně popsány v individuálním poskytnutí informací společnosti Westlake takto:

(55)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Westlake zpochybnila přístup Komise k této otázce. Uvedla, že je nezbytné zohlednit skutečnost, že S-PVC a hydroxid sodný jsou při své výrobě vzájemně propojeny a založeny na společném zisku. Na podporu tohoto tvrzení odkázala na popis výroby PVC, který Komise uvedla ve svém rozhodnutí o šetření spojení podniků INEOS/Solvay/JV (8). V tomto rozhodnutí Komise hydroxid sodný popsala jako vedlejší produkt výroby PVC.

(56)

Komise nejprve uvedla, že společnost Westlake nepředložila žádné argumenty vyvracející body ii) až iv) 54. bodu odůvodnění, které byly obsaženy v jejím individuálním poskytnutí informací. Vyjádřila se pouze k bodu v) (a tedy implicitně i k bodu i)), přičemž uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byl hydroxid sodný považován za druhotný produkt. Společnost Westlake tvrdila, že hydroxid sodný by měl být spíše považován za vedlejší produkt, jak Komise zjistila ve zmíněném šetření spojení podniků.

(57)

V souvislosti s věcí INEOS/Solvay/JV Komise uvedla, že rozhodnutí přijatá v rámci šetření spojení podniků Generálním ředitelstvím Komise pro hospodářskou soutěž nejsou závazná pro šetření na ochranu obchodu, která provádí Generální ředitelství pro obchod podle jiného souboru pravidel. V každém případě zveřejněné rozhodnutí ve věci INEOS/Solvay/JV ve skutečnosti potvrzuje, že hydroxid sodný je vedlejším produktem elektrolýzy soli a vody – nikoliv výroby S-PVC. Uvádí také, že hydroxid sodný je ekonomicky nejvýznamnějším vedlejším produktem v samotném vertikálním řetězci PVC, nikoliv pouze S-PVC (9).

(58)

Na základě výše uvedených skutečností bylo tvrzení společnosti Westlake týkající se úpravy hydroxidu sodného zamítnuto.

(59)

Společnost Formosa předložila řadu tvrzení týkajících se výpočtu běžné hodnoty. První tvrzení se týkalo údajné chyby, které se Komise měla dopustit, když nejprve ve fázi předběžného poskytování informací upravila finanční příjmy a výdaje uvedené v tabulce ziskovosti společnosti Formosa a následně při uložení prozatímních opatření nezohlednila připomínky, které k této úpravě obdržela od společnosti Formosa. Druhá údajná chyba se týkala posouzení nákladů spojených s dopravou uvedených ve stejné tabulce. Třetí tvrzení se týkalo zacházení s prodejními slevami. Čtvrté tvrzení se týkalo výpočtu prodejních, režijních a správních nákladů, pokud je třeba běžnou hodnotu zjistit početně. Poslední tvrzení se týkalo metodiky výpočtu ziskového prodeje společnosti při výpočtu dumpingu.

(60)

Čtyři z těchto tvrzení byla zamítnuta a jedno bylo přijato. Důvody zamítnutí oněch čtyř tvrzení a přijetí jednoho tvrzení byly sděleny pouze samotné společnosti, protože připomínky nebyly shrnuty ve veřejně přístupné verzi.

(61)

Jelikož nebyly vzneseny další připomínky, potvrzují se 73. až 81. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Po poskytnutí konečných informací zopakovala společnost Formosa dvě tvrzení týkající se výpočtu běžné hodnoty uvedená v 59. bodě odůvodnění, konkrétně tvrzení týkající se žádosti o revizi rozdělení finančních příjmů a výdajů uvedených v tabulce ziskovosti a tvrzení týkající se metodiky, kterou by měla Komise použít pro výpočet procentního podílu prodejních, režijních a správních nákladů.

(63)

Komise obě tvrzení zamítla na základě vysvětlení, která již byla předložena v příloze III specifických informačních dokumentů zaslaných společnosti Formosa dne 29. října 2024 (10). Stručně řečeno, pokud jde o první tvrzení, Komise vycházela z ověřených údajů. Pokud jde o druhé tvrzení, Komise potvrdila, že procentní podíl prodejních, režijních a správních nákladů byl vypočten v souladu se zavedenou metodikou výpočtu dumpingu jako procentní podíl obratu z prodeje v cenách ze závodu uvedeného v tabulce ziskovosti.

(64)

Jak je vysvětleno v 83. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, u nepřímého prodeje prostřednictvím obchodníků, kteří nejsou ve spojení, v USA byla vývozní cena stanovena na základě ceny, za kterou byl dotčený výrobek prodáván těmto obchodníkům.

(65)

Společnost Westlake uvedla, že v době prodeje těmto obchodníkům, kteří nejsou ve spojení, nevěděla, zda je konkrétní prodané zboží určeno pro Unii, resp. v jakém objemu. Proto uvedla, že ceny tohoto prodeje se netýkaly konkrétně trhu Unie a že u tohoto prodeje nelze mít za to, že odráží ceny vývozu do Unie. Z toho důvodu tvrdila, že tento prodej neměl být při výpočtu dumpingu zohledněn. Komise připomněla, že v průběhu šetření získala informace, které jí umožnily určit místo určení v EU u velkého počtu transakcí s těmito obchodníky, kteří nejsou ve spojení, a do výpočtu vývozní ceny byly zahrnuty pouze ty transakce, u nichž bylo možné určit místo určení v EU. Z výpočtu dumpingu byl vyloučen nepřímý prodej na vývoz, u nějž nebylo možné potvrdit místo určení v EU. Komise dospěla k závěru, že není důležité, zda společnost Westlake v době prodeje domácímu obchodníkovi, který není ve spojení, věděla o konečném místě určení tohoto prodeje na vývoz. Skutečnosti prokázaly, že tyto prodejní transakce byly prodejem do Unie, a proto byly zahrnuty do výpočtu dumpingu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(66)

Jelikož nebyly vzneseny další připomínky, 82. a 83. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(67)

Připomíná se, že ustanovení čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla spravedlivé srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na stejné úrovni obchodu a zohlednila rozdíly v činitelích, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V tomto případě se Komise rozhodla srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na obchodní úrovni odpovídající ceně ze závodu. Jak je dále vysvětleno níže, byly běžná hodnota a vývozní cena ve vhodných případech upraveny tak, aby: i) byly vyrovnány na úroveň ceny ze závodu a ii) byly zohledněny rozdíly v činitelích, které podle tvrzení a prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(68)

Aby bylo možné očistit běžnou hodnotu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejší výdaje, přepravné a pojištění. Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: náklady na úvěry, náklady na balení, slevy a v příslušných případech jiné úpravy.

(69)

Aby bylo možné očistit vývozní cenu zpět na úroveň ceny ze závodu, byly provedeny úpravy za účelem zohlednění nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejší výdaje, přepravné a pojištění. Byly provedeny úpravy o tyto činitele ovlivňující ceny a srovnatelnost cen: náklady na úvěry, náklady na balení a v příslušných případech slevy.

(70)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, 84. a 85. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(71)

Částečně přijaté tvrzení společnosti Formosa vedlo k mírné změně jejího dumpingového rozpětí, které se zvýšilo ze 70,3 %, jak je uvedeno v 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na 71,2 %.

(72)

Konečná dumpingová rozpětí, jež jsou vyjádřena jako procentní podíl z ceny zahrnující náklady, pojištění a přepravné (CIF) s dodáním na hranice Unie před proclením, jsou následující:

(73)

Po zveřejnění prozatímního nařízení společnost Formosa tvrdila, že skutečnost, že několik ukazatelů újmy bylo založeno na odhadech, zpochybňuje spolehlivost těchto ukazatelů.

(74)

V odpovědi na tuto připomínku Komise uvedla, že odhadla makroukazatele pro posouzení újmy, jako je objem výroby a prodeje atd., na základě informací obdržených od výrobců v Unii zařazených i nezařazených do vzorku a od Eurostatu, jak je v podstatě vysvětleno ve 100. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Společnost Formosa navíc neidentifikovala žádné konkrétní problémy s těmito odhady ani nepředložila alternativní odhady.

(75)

Na základě výše uvedených skutečností byla tato tvrzení společnosti Formosa zamítnuta.

(76)

Jelikož k tomuto oddílu nebyla vznesena žádná další připomínka, byly závěry uvedené v 92. až 93. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(77)

Po vyhlášení prozatímního nařízení společnosti Westlake a Oxy Vinyls zopakovaly své tvrzení, že při analýze újmy by měly být zohledněny příjmy a zisky z hydroxidu sodného a že S-PVC a hydroxid sodný mají propojenou výrobu i trhy. Společnost Oxy Vinyls zejména tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné odůvodnění, když odmítla, že by posouzení újmy mělo zohlednit také obchod s hydroxidem sodným. Společnost Westlake dále tvrdila, že výrobci S-PVC, kteří jsou zapojeni do výroby chloru, spoléhají na společný zisk.

(78)

Komise podotýká, že společnosti Westlake a Oxy Vinyls neposkytly žádné další důkazy, které by zpochybnily zjištění uvedená v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a prozatímní zjištění vysvětlená v 55. až 58. bodě odůvodnění výše. Komise v každém případě připomíná, že ne všichni výrobci v Unii se zabývají výrobou chloru. Kromě toho jsou S-PVC a hydroxid sodný druhotnými produkty procesu výroby chloru a alkalických hydroxidů a hydroxid sodný není druhotným ani vedlejším produktem výroby S-PVC, a proto by měl být zohledněn odděleně.

(79)

Připomínka společnosti Oxy Vinyls, že Komise neposkytla dostatečné odůvodnění pro vyloučení hydroxidu sodného z analýzy újmy, byla velmi vágní a nespecifikovala příslušné faktory, které by měly vliv na výrobní odvětví Unie kvůli tomuto vyloučení. Komise nesouhlasí s výše uvedeným prohlášením společnosti Oxy Vinyls z následujících důvodů. V 96. a 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise jasně vysvětlila výrobní proces výrobku, který je předmětem šetření, u různých výrobců v Unii zařazených do vzorku a význam hydroxidu sodného v tomto procesu. Komise zde znovu konstatuje, že všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku nakupovali chlor buď od samostatných právních subjektů ve spojení, nebo od samostatných právních subjektů, které nejsou ve spojení. Výroba hydroxidu sodného proto byla oddělená od procesu výroby S-PVC a neovlivnila výrobní náklady ani ziskovost výrobku, který je předmětem šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Společnost Oxy Vinyls rovněž tvrdila, že Komise měla povinnost analyzovat segmentaci trhu s výrobkem, který je předmětem šetření. V tomto ohledu Komise zjistila, že neexistuje segmentace trhu pro S-PVC, jak je podrobně vysvětleno v 98. a 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Vyvážející výrobce nepředložil žádné nové důkazy, které by zpochybnily prozatímní závěr o segmentaci trhu, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(80)

Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené v 94. až 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(81)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls zopakovala své tvrzení, že Komise měla s PVC a hydroxidem sodným nakládat jako s integrovanými odvětvími, což by odůvodnilo kumulativní zohlednění při posouzení újmy. Na podporu tohoto tvrzení odkázala hlavně na popis výroby PVC, který Komise uvedla ve svém rozhodnutí o šetření spojení podniků INEOS/Solvay/JV.

(82)

Pokud jde o výše uvedené skutečnosti, Komise trvá na svém stanovisku, které je rozvedeno v 57. bodě odůvodnění výše. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(83)

Jelikož nebyla vznesena žádná připomínka týkající se spotřeby v Unii, byly potvrzeny závěry uvedené ve 100. až 103. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(84)

Egyptská vláda a společnosti TCI Sanmar a Westlake zpochybnily kumulativní posouzení účinků dovozu z Egypta a USA, neboť podle jejich názoru byl podíl egyptského dovozu na trhu zanedbatelný. Na podporu svého tvrzení se společnosti Westlake a TCI Sanmar rovněž odvolávaly na rozsudek Soudního dvora ve věci Eurofer v. Komise (11), v němž Soudní dvůr objasnil, že požadavek ve výši 1 % podle čl. 5 odst. 7 a čl. 9 odst. 3 základního nařízení není závaznou prahovou hodnotou, při jejímž překročení by Komise nemohla dojít k závěru, že dovoz z určité země je zanedbatelný.

(85)

Komise opakuje, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byly splněny. Komise rovněž uvádí, že dovoz z dotčených zemí rovněž překročil prahovou hodnotu pro zanedbatelnost stanovenou v antidumpingové dohodě WTO (12). Komise připomněla, že dovoz z Egypta dosáhl v období šetření podílu na trhu ve výši 1,92 %, což je zjevně nad prahovou hodnotou de minimis stanovenou v čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Ve věci Eurofer v. Komise navíc Soudní dvůr uvedl, že podíl na trhu „mírně“ vyšší než 1 % lze považovat za zanedbatelný, přičemž Komisi ponechal určitou volnost při posuzování toho, co bude v každém jednotlivém případě považováno za zanedbatelné. V tomto konkrétním šetření podíl na trhu během období šetření ve výši 1,92 % nebyl jen „mírně“ vyšší než 1 %, a proto nebyl považován za zanedbatelný.

(86)

Na základě výše uvedených skutečností byl potvrzen 104. až 107. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(87)

Po poskytnutí konečných informací společnost TCI zopakovala své tvrzení ohledně zpochybnění kumulativního posouzení, přičemž odkázala na rozsudek Soudního dvora ve věci Eurofer v. Komise. Komise se domnívá, že její tvrzení řádně přezkoumala, jak je vysvětleno v 85. bodě odůvodnění výše. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(88)

Společnost Westlake zpochybnila metodiku, kterou Komise zvolila pro odhad objemu dovozu E-PVC kódu KN 3904 10 00 . Společnost Westlake zejména zpochybnila, jak bylo dosaženo závěru, že 4 % objemu dovozu pod kódem KN představují objem dovozu E-PVC do EU. V tomto ohledu, jak je vysvětleno ve 102. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise založila rozdělení dovozu kódu KN 3904 10 00 mezi dva typy PVC na informacích o trhu obsažených v podnětu. Komise navíc podotýká, že společnost Westlake nepředložila žádné důkazy o tom, že odhady Komise jsou nesprávné, ani alternativní, vhodnější metodiku výpočtu podílu E-PVC. Kromě toho pouhé vyjádření pochybností bez uvedení jakýchkoli problémů nestačí ke zpochybnění přístupu Komise založeného na informacích o trhu. Společnost Oxy Vinyls tvrdila, že nedošlo k významnému nárůstu dumpingového dovozu z USA, neboť dovoz po celé období šetření vykazoval klesající tendenci. Komise podotýká, že toto tvrzení vychází z údajů o čtvrtletním dovozu z USA během období šetření, a jelikož dovoz v posledním čtvrtletí období šetření byl nejnižší, dospěla společnost k závěru, že dovoz vykazoval klesající tendenci. Tabulka 1 ukazuje čtvrtletní vývoj dovozu. Během všech čtyř čtvrtletí období šetření byl dovoz z dotčených zemí vyšší než čtvrtletní dovoz zjištěný o rok dříve.

Tabulka 1

Objem dovozu z dotčených zemí (v tunách), čtvrtletní vývoj

(89)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise připomínky zamítla a potvrdila své závěry uvedené ve 108. až 110. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(90)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls tvrdila, že se Komise nezabývala jejím tvrzením týkajícím se údajné překládky dovozu z USA do Spojeného království přes členské státy EU, což vedlo k zaznamenání vyššího objemu dovozu z USA v tomto řízení.

(91)

Komise uvedla, že údaje o dovozu získané z Eurostatu nezahrnují zboží přicházející do přístavů Unie a přeložené do jiných míst určení prostřednictvím tranzitního režimu, ale zachycují zboží, které je propuštěno do volného oběhu na celním území Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(92)

Společnost Oxy Vinyls dále tvrdila, že nedošlo ke skutečnému nárůstu dumpingového dovozu z USA, ale že veškerý nárůst se časově shodoval s obdobími, kdy zasáhla vyšší moci, z čehož lze usoudit, že byl způsoben čistě jen snahou řešit výpadek dodávek na trhu Unie.

(93)

V tomto ohledu Komise zjistila, že k většině případů vyšší moci došlo na počátku posuzovaného období, tj. v letech 2020 a 2021, a nelze jimi tedy vysvětlit újmu prokázanou v období šetření po prudkém nárůstu dumpingového dovozu od druhé poloviny roku 2022.

(94)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla tvrzení společnosti Oxy Vinyls po poskytnutí konečných informací zamítnuta.

(95)

Po vyhlášení prozatímního nařízení společnost TCI Sanmar tvrdila, že skutečnost, že dovozní ceny byly během období šetření nižší než ceny Unie, nepostačuje k prokázání toho, že výrobnímu odvětví Unie byla během období šetření způsobena újma. Společnost vyzvala Komisi, aby použila stejný přístup jako v rozhodnutí o pentaerythritolu (13) a šetření ukončila.

(96)

Věc citovaná společností TCI Sanmar nebyla na dané šetření vůbec použitelná, protože skutková situace v rozhodnutí o pentaerythritolu byla velmi odlišná. V uvedeném šetření se objem dumpingového dovozu během období šetření zvýšil o 8 %, zatímco v tomto šetření činil nárůst dumpingového dovozu mezi rokem 2022 a obdobím šetření 91 %, jelikož se objem během období šetření zvýšil dvojnásobně (od roku 2020 do roku 2022 se objem dumpingového dovozu zvýšil o 131 286 tun, zatímco od roku 2022 do období šetření se objem dumpingového dovozu zvýšil o dalších 157 119 tun). V každém případě jsou skutečnosti každého antidumpingového řízení zkoumány samostatně a Komise není vázána držet se závěrů učiněných v jiných věcech. (14) Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(97)

Kromě toho společnost Oxy Vinyls požadovala dynamické posouzení cenového podbízení za celé posuzované období a tvrdila, že posouzení provedené Komisí nebylo vhodné, protože bylo statické. Společnost Oxy Vinyls citovala na podporu svého tvrzení řadu zpráv WTO (15). Stejná strana tvrdila, že mezi spotovými a smluvními cenami výrobců v USA a v Unii existuje znatelný rozdíl a že Komise měla provést srovnání újmy a dumpingových cen na základě stejného souboru cen.

(98)

A nakonec vláda USA tvrdila, že analýza cenového podbízení provedená Komisí byla založena výhradně na cenách CIF získaných od výrobců v USA zařazených do vzorku během období šetření a že použití stejného dvanáctiměsíčního období jak pro analýzu cenového podbízení, tak pro výpočet dumpingového rozpětí neodráží zásadní rozdíly mezi oběma analýzami.

(99)

Komise uvádí, že její analýza cenového podbízení byla provedena v souladu s čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Kromě toho Komise provedla srovnání cen za celé posuzované období, přičemž zkoumala cenový vývoj a kombinovala jej s podrobnými výpočty cenového podbízení a prodeje pod cenou, které vycházely z údajů specifických pro konkrétní společnosti jak na straně vyvážejícího výrobce, tak na straně výrobního odvětví Unie, za období šetření. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 115. až 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výpočet rozpětí cenového podbízení byl proveden na úrovni typu výrobku a v dotaznících pro vyvážející výrobce a výrobce v Unii zařazené do vzorku Komise tyto strany požádala, aby poskytly údaje o prodeji založené na typu výrobku pouze za období šetření. Žádná ze zúčastněných stran se k dotazníku nevyjádřila a netvrdila, že by Komise měla vyvážející výrobce a výrobce v Unii zařazené do vzorku požádat o uvedení údajů o prodeji na úrovni typu výrobku za celé posuzované období, ani se nevyjádřila ke skutečnosti, že struktura kontrolního čísla výrobku (PCN) nevyžaduje rozlišení spotového a smluvního prodeje. Na základě výše uvedených skutečnosti byly připomínky týkající se cenového podbízení zamítnuty.

(100)

Společnosti Oxy Vinyls a Westlake rovněž uvedly, že neexistuje žádný důkaz o souvislosti mezi cenami výrobního odvětví Unie a dovozem, ale že výrobci v Unii museli snížit ceny spíše kvůli dynamice trhu než kvůli vlivu dovozu. Kromě toho společnosti TCI Sanmar a Oxy Vinyls tvrdily, že neexistují žádné důkazy o stlačování cen. Vláda USA rovněž tvrdila, že Komise došla k závěru, že dovoz z Egypta a USA stlačoval cenu obdobného výrobku pouze během období šetření.

(101)

Komise shledala, že existuje jasná souvislost mezi nárůstem objemu dovozu z dotčených zemí a postupným snižováním dovozních cen v posuzovaném období. V důsledku toho nebylo výrobní odvětví Unie schopno prodávat za ceny pokrývající jeho výrobní náklady, a proto bylo v období šetření ztrátové. Tato souvislost byla totiž zřejmá při pohledu na změny mezi rokem 2022 a obdobím šetření, kdy se dovoz zvýšil o 91 % z hlediska objemu a o 116 % z hlediska podílu na trhu, což způsobilo pokles cen výrobního odvětví Unie o 28 %. Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(102)

Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené v 111. až 117. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(103)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls zopakovala své dřívější tvrzení týkající se dynamického posouzení cenového podbízení. Komise trvá na svých zjištěních, která jsou rozvedena v 99. bodě odůvodnění výše.

(104)

Kromě několika připomínek ke konkrétním ukazatelům újmy, kterými se zabývaly jednotlivé oddíly, obdržela Komise od společnosti Formosa připomínky k celkové analýze újmy. Společnost Formosa tvrdila, že Komise nepředložila přesvědčivé důkazy o újmě způsobené výrobcům v Unii, jelikož několik ukazatelů újmy nevykazovalo negativní trend, ale spíše zůstávaly pozitivní nebo alespoň stabilní, jako například výrobní kapacita, ceny a ziskovost. Pokles podílu na trhu lze navíc považovat pouze za marginální, neboť tržní podíl výrobního odvětví Unie se i během období šetření udržel nad úrovní 80 %.

(105)

Komise neposuzovala jednotlivé ukazatele újmy izolovaně, ale všechny dohromady, přičemž navzdory tvrzení společnosti Formosa většina těchto ukazatelů vykazovala negativní trend. Kromě toho není právním požadavkem pro stanovení podstatné újmy, aby všechny ukazatele újmy vykazovaly negativní trend.

(106)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další konkrétní připomínky k tomuto oddílu, byly závěry uvedené ve 118. až 122. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(107)

Vláda USA kritizovala Komisi za to, že k odhadu výroby S-PVC v Unii za období šetření prozatímně použila oficiální statistiky z roku 2022.

(108)

Komise použila pro odhad výroby S-PVC v Unii nejnovější dostupné statistické údaje. Vláda USA navíc nepředložila žádné důkazy, které by zpochybnily spolehlivost údajů použitých Komisí nebo novějších údajů pro odhad výroby.

(109)

Po vyhlášení prozatímního nařízení zveřejnil Eurostat své nejnovější údaje o výrobě dotčeného výrobku pro rok 2023. (16) Po této aktualizaci činila relativní váha výrobců S-PVC 65 % celkové výroby za období šetření. Závěrem lze říci, že analýza provedená Komisí na základě údajů z roku 2022, kdy váha výrobců S-PVC činila 66 %, zůstala pro stanovení výroby v Unii během období šetření platná. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(110)

Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené v 123. až 127. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(111)

Společnost TCI Sanmar tvrdila, že skutečnost, že výrobní odvětví Unie ztratilo své téměř monopolní postavení na trhu Unie, nebyla důsledkem dumpingu působícího újmu, ale pouze odrážela běžný proces hospodářské soutěže a cyklickou povahu výrobního odvětví s výkyvy v poptávce a změnami v podílu nabídky. Společnost TCI Sanmar tvrdila, že v rozsudku ve věci Hubei (17) Tribunál shledal, že snížení podílu na trhu musí být posuzováno s ohledem na skutečnost, že výrobní odvětví mělo významný podíl na trhu.

(112)

Komise připomíná, že okolnosti šetření, které stálo za rozsudkem ve věci Hubei, nebyly stejné jako v této věci. V uvedeném rozsudku se zejména uvádí, že „jak to v podstatě správně tvrdí žalobkyně – vyjma vývoje podílu trhu výrobního odvětví Společenství, jsou všechny výše uvedené hospodářské faktory pozitivní a v souhrnu tvoří profil odvětví ve stavu síly, a nikoliv ve stavu nestálosti nebo zranitelnosti“. (18) Komise se proto domnívá, že z uvedeného rozsudku nelze vyvodit, že by posouzení Tribunálu, pokud jde o podíl na trhu, bylo relevantní pro toto šetření, v němž kromě ztráty podílu na trhu a skutečnosti, že na rozdíl od výroby bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli je PVC cyklickým odvětvím, které navíc v daném případě zachovalo stabilní výrobní kapacitu, jak je připomenuto ve 126.–127. a 187. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, existovalo několik negativních faktorů, které svědčily o újmě. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(113)

Na základě výše uvedených skutečností byl potvrzen 128. až 132. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(114)

K tomuto ukazateli nebyly obdrženy žádné připomínky. Z tohoto důvodu byl 133. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(115)

K těmto ukazatelům nebyly obdrženy žádné připomínky. Z tohoto důvodu byl 134. až 138. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(116)

K velikosti dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu nebyly obdrženy žádné připomínky. Z tohoto důvodu byl 139. až 140. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(117)

Vláda USA odkázala na důkazy poskytnuté společností Oxy Vinyls ohledně skutečnosti, že náklady na ethylen na trhu EU vzrostly téměř o 50 % a že náklady na ethylen na trhu EU byly v první polovině roku 2023 více než trojnásobné oproti nákladům na ethylen na trhu USA, a na skutečnost, že toto nebylo v prozatímním nařízení řešeno. Společnost Oxy Vinyls zároveň uznala, že výrazný nárůst nákladů na ethylen v Unii dosáhl vrcholu v roce 2022.

(118)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ethylen, hlavní surovina při výrobě S-PVC, byl řádně zohledněn spolu s dalšími výrobními faktory v tabulce 7 prozatímního nařízení. Jelikož však újma byla viditelnější v období šetření, kdy se dovoz z dotčených zemí ve srovnání s rokem 2022 téměř zdvojnásobil, nebyl vrchol ethylenu v roce 2022 škodlivým faktorem pro situaci způsobující újmu výrobnímu odvětví Unie v období šetření. Rovněž je třeba poznamenat, že nebýt dumpingového dovozu, výrobní odvětví Unie by bylo schopno zvýšit ceny, aby se mu vrátily náklady (podrobněji viz tabulka 1, ve které je uveden čtvrtletní vývoj dovozu z dotčených zemí).

(119)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls tvrdila, že náklady na ethylen v roce 2023 nadále rostly a vyvíjely na výrobce v Unii trvalý tlak. Zatímco společnost Oxy Vinyls v tomto ohledu neposkytla žádné podpůrné důkazy, Komise nahlédla do veřejně přístupných statistik a zjistila, že průměrná celosvětová cena ethylenu v období šetření byla o 16 % nižší než průměrná cena v roce 2022 (19). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(120)

Společnost Oxy Vinyls tvrdila, že výrobci v Unii se v období šetření nestali „subjekty přijímajícími ceny“, ale že museli v období šetření snížit své ceny kvůli dynamice trhu. Společnost Oxy Vinyls tvrdila, že po třech letech neustálého zvyšování cen začali výrobci v Unii jednoduše riskovat odcizení svých zákazníků, kteří se nacházeli na stále se zmenšujícím trhu. Bylo zjištěno, že během období šetření nemohlo výrobní odvětví Unie zvýšit ceny s cílem pokrýt náklady kvůli prudkému nárůstu dumpingového dovozu, a nikoli v důsledku jiné dynamiky trhu ani odcizení zákazníků, jak tvrdí společnost Oxy Vinyls. Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené v 141. až 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(121)

K nákladům práce nebyly obdrženy žádné připomínky. Z tohoto důvodu byl 144. až 146. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(122)

K zásobám nebyly obdrženy žádné připomínky. Z tohoto důvodu byl 147. až 148. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(123)

Vláda USA a společnosti Oxy Vinyls a TCI Sanmar tvrdily, že újma zjištěná výrobním odvětvím Unie byla vysvětlena vysokými investicemi v období šetření. Tvrdily, že tyto investice měly negativní důsledky na výrobní náklady a zisky výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(124)

Komise uznala, že značné investice byly vyvolány potřebou zajistit soulad s platnými předpisy (jinými slovy, aby bylo možné pokračovat v činnosti). Zjištěnou újmu však nelze přičítat těmto investicím, protože takové investice se odepisují po dlouhá období a nezvýšily běžné náklady na odpisy, a proto nepřispěly ke zjištěné újmě, která způsobila, že se výrobní odvětví Unie dostalo v období šetření do ztráty.

(125)

Pro ilustraci chybnosti argumentace těchto stran je v následující tabulce uvedena výše investic a nákladů na odpisy za posuzované období. Z tabulky vyplývá, že zatímco investice se zvýšily, celkové odpisy v nákladech na výrobu S-PVC se u výrobců zařazených do vzorku v posuzovaném období snížily o 14 procentních bodů, protože společnosti investice odkládaly. To dokazuje, že ztráty, které výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření, nelze spojovat s úrovní provedených investic.

Tabulka 2

Investice a náklady na odpisy (EUR)

(126)

Na základě výše uvedených skutečností byl potvrzen 149. až 154. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(127)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls uvedla, že rostoucí náklady na dodržování předpisů v souvislosti s četnými environmentálními a sociálními opatřeními v Unii jsou významným faktorem jakékoli újmy, se kterou se výrobní odvětví Unie může potýkat, a požádala, aby to bylo odpovídajícím způsobem zohledněno v posouzení Komise. Dále tvrdila, že výrobci v Unii vyčlenili zdroje pro účely dodržování předpisů ke konci posuzovaného období, což je doba, kdy údajná újma začala vznikat. Tvrdila rovněž, že tyto náklady přispěly k poklesu návratnosti investic výrobců v Unii na konci posuzovaného období.

(128)

Komise nejprve odkazuje na 124. a 125. bod odůvodnění výše, kde jsou rozebrány náklady na dodržování předpisů v podobě odpisů. Jejich dopad na investice byl v analýze újmy řádně zohledněn. Návratnost investic byla posouzena ve 153. a 159. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde bylo zřejmé, že se vyvíjela negativně vzhledem ke ztrátové situaci výrobců v Unii v období šetření.

(129)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls uvedla, že její tvrzení po poskytnutí prozatímních informací, že neschopnost výrobců v Unii získat kapitál nelze rozumně přičíst dovozu USA, nebylo při poskytnutí konečných informací zohledněno.

(130)

Jak je uvedeno ve 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise zkoumala zvláštní situaci společností zařazených do vzorku a identifikovala různé důvody, které těmto společnostem ztížily možnost využít přerozdělení zdrojů na úrovni skupiny. Jak je uvedeno ve 154. bodě odůvodnění, bylo vzato na vědomí upřednostňování investic v jiných regionech světa, neřešení problematických míst výrobního procesu, mimořádné pokračující rozpočtové škrty a další. Úlohu dumpingového dovozu však nebylo možné ignorovat z důvodu jeho vlivu na ztrátovou situaci těchto výrobců během období šetření a nejistoty do budoucna, která z toho vyplývá. Tvrzení společnosti Oxy Vinyls bylo proto zamítnuto.

(131)

Všechna tvrzení stran podle prozatímního nařízení byla zamítnuta. Komise proto na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení, a 155. až 161. bod odůvodnění prozatímního nařízení byly tudíž potvrzeny.

(132)

Společnost TCI Sanmar zpochybnila, že dumpingový dovoz způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu, a tvrdila, že i) „prudký“ nárůst objemu dovozu byl měřen z extrémně nízkého výchozího základu představujícího 1 % podíl na trhu a že výrobní odvětví Unie si během období šetření udrželo převažující podíl na trhu ve výši 80 %, ii) ceny dovozu nepůsobily újmu a výrobní odvětví bylo ziskové po celé posuzované období, s výjimkou období šetření, a iii) příčinou ztrát výrobního odvětví Unie v období šetření byla vysoká úroveň investic. Komise usoudila, že tyto aspekty byly řešeny v jiných oddílech: viz 85., 96., 99., 124. a 125. bod odůvodnění výše.

(133)

Na základě výše uvedených skutečností byly závěry uvedené ve 163. až 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(134)

Společnost Formosa zpochybnila, že dovoz ze třetích zemí zůstal relativně stabilní, a vyzvala Komisi, aby pečlivěji prozkoumala dovozní trendy.

(135)

Komise potvrdila, že dovoz ze všech třetích zemí s výjimkou dotčených zemí byl v období šetření stabilní jako v roce 2020 (322 205 tun v období šetření oproti 317 781 tunám v roce 2020 v absolutních číslech) a že jeho podíl na trhu se zvýšil pouze mírně (z 8 % v roce 2020 na 10 % v období šetření). Komise dále uvádí, že společnost Formosa nevysvětlila, co přesně měla Komise analyzovat jinak, ani nepředložila žádné důkazy, které by zpochybnily závěr Komise týkající se dovozu ze třetích zemí. Toto tvrzení společnosti Formosa bylo proto zamítnuto.

(136)

Společnost TCI Sanmar tvrdila, že dovoz z Mexika je významný a že je obtížné pochopit, jak může Komise na dovoz z dotčených zemí nahlížet jako na dovoz s účinkem stlačování cen, ale nenahlížet stejným způsobem na dovoz z Mexika. Dovoz z Mexika byl v období šetření cenově o něco vyšší než dovoz z Egypta, ale stále nižší než cena výrobního odvětví Unie. Společnost TCI Sanmar vyzvala Komisi, aby napravila své opomenutí a náležitě zvážila, zda dovoz z Mexika, druhého největšího vývozce do Unie, během období šetření neoslabil příčinnou souvislost.

(137)

Komise odkazuje na tabulku 11 v prozatímním nařízení, kde je jasně uvedeno, že objem dovozu z Mexika byl v období šetření o 9 % nižší než v roce 2020 a jeho podíl na trhu zůstal po celé posuzované období stabilní. Vzhledem k těmto trendům Komise tvrdí, že dovoz z Mexika společně s jinými než dotčenými zeměmi neoslabil příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem.

(138)

Společnost TCI Sanmar rovněž konstatovala, že dovoz z Jižní Koreje se během posuzovaného období zvýšil z 0 % v roce 2020 na 2 % v období šetření. Společnost TCI Sanmar uvedla, že nárůst objemu a podílu na trhu je podobný nárůstu egyptského dovozu a že Komise dostatečně nezkoumala nárůst dovozu z Jižní Koreje.

(139)

Komise konstatuje, že dovoz z Jižní Koreje se v posuzovaném období zvýšil o 48 368 tun, což představuje podíl na trhu ve výši 1,6 % v období šetření. Rovněž uvádí, že dovozní ceny Jižní Koreje v období šetření byly sice o 14 % nižší než ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku, ale o 7 % vyšší než dovozní ceny dotčených zemí. Současně byly ceny dovozu z Jižní Koreje ve všech ostatních obdobích posuzovaného období trvale vyšší než ceny výrobců v Unii. Komise uznává, že dovoz z Jižní Koreje, zejména s ohledem na zvýšení jeho podílu na trhu během posuzovaného období, mohl přispět k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření, avšak potvrzuje závěr uvedený ve 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že dovoz ze třetích zemí (včetně Jižní Koreje) neoslabil příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(140)

Ve světle výše uvedených skutečností byly závěry uvedené ve 171. až 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(141)

Po poskytnutí konečných informací společnost TCI Sanmar nesouhlasila s posouzením Komise, že dovoz z Jižní Koreje neoslabil příčinnou souvislost, zaprvé proto, že dovozní ceny z Jižní Koreje byly nižší než ceny výrobců v Unii během období šetření, a zadruhé proto, že Komise vycházela z údajů z jiných období, než je období šetření.

(142)

Jak je uvedeno ve 139. bodě odůvodnění, Komise uznala, že dovoz z Jižní Koreje mohl přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, avšak trvá na svém stanovisku, že jeho dopad nelze jednotlivě považovat za významný z hlediska objemu a cen a tento dovoz nemohl oslabit příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(143)

Společnosti Formosa a Oxy Vinyls rovněž tvrdily, že odkaz na vývoz do Švýcarska za cenu nižší, než je tržní hodnota, a tvrzení, že „levný“ dovoz z USA a Egypta zaplavuje trhy třetích zemí, jako je Spojené království a Švýcarsko, jsou nepodložené.

(144)

Toto zjištění však vycházelo z posouzení údajů o prodeji poskytnutých výrobci v USA a obchodníky, kteří nejsou ve spojení, a z odkazu na dovozní statistiky Švýcarska a Spojeného království. Probíhající šetření ve Spojeném království, zejména po rozhodnutí o celní evidenci dovozu od 26. července 2024 (20), navíc potvrdilo, že závěry Komise nebyly neopodstatněné.

(145)

Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené v 176. až 184. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(146)

Společnost Westlake tvrdila, že důvodem nízkého využití kapacity výrobního odvětví Unie během období šetření a všech negativních důsledků, které z toho vyplývají, je skutečnost, že výrobní odvětví Unie mělo mnohem větší kapacitu, než jakou mohl domácí trh absorbovat. Společnost Westlake uvedla, že instalovaná kapacita výrobního odvětví Unie zůstala výrazně nad poptávkou v Unii, a to i v roce 2021, kdy poptávka dosáhla vrcholu, tedy v roce, který se vyznačoval silným hospodářským oživením v EU, přičemž kapacita výrobců v Unii v uvedeném roce převyšovala poptávku v Unii o 22,5 %, a že taková stálá nadměrná kapacita musela mít na výrobce v Unii negativní účinky, avšak nemohla být známkou újmy způsobené dumpingovým dovozem.

(147)

Podobně společnost Oxy Vinyls tvrdila, že Komise sice připustila „relativně vysokou úroveň nadměrné kapacity“, ale tento problém označila za irelevantní z hlediska situace výrobního odvětví Unie s poněkud vyhýbavým odůvodněním, že taková nadměrná kapacita je jaksi normální. Společnost Oxy Vinyls argumentovala, že není možné, aby se na nadměrnou kapacitu v zahraničí pohlíželo s podezřením a byla proti ní přijata opatření, zatímco nadměrná kapacita v tuzemsku bude považována za neškodnou.

(148)

V tomto ohledu Komise uvedla, že připomínky společnosti Westlake nezohledňují při měření nadměrné kapacity vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie. Jsou tudíž zamítnuty, protože měří nadměrnou kapacitu pouze ve vztahu k poptávce v Unii. Navíc číselné údaje uvedené v tvrzení společnosti byly nepřesné. Kromě toho, a pokud jde o připomínky společnosti Oxy Vinyls, Komise uvedla, že výrobní odvětví Unie před prudkým nárůstem dumpingového dovozu na konci roku 2022 (21) nevykazovalo známky nízké míry využití kapacity a relativně vysoká úroveň nadměrné kapacity výrobního odvětví Unie v období šetření byla přímým důsledkem prudkého nárůstu dumpingového dovozu a dočasného hospodářského poklesu, který byl posouzen samostatně v oddíle 5.2.5 níže.

(149)

Na základě výše uvedených skutečností byly závěry uvedené ve 185. až 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(150)

Vláda USA tvrdila, že Komise ve 192. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uznala, že zvýšení cen obdobného výrobku v roce 2022 lze přičíst energetické krizi v tomto roce. Rovněž uvedla, že výrobní odvětví Unie bylo v roce 2022 ovlivněno energetickou krizí, která zvýšila ceny obdobného výrobku.

(151)

Egyptská vláda tvrdila, že „Komise dostatečně nezohlednila významné účinky energetické krize a hospodářského poklesu na trhu Unie“, neboť „závěr Komise, že dovozní ceny způsobily újmu, není podložený, jelikož výrobci v Unii měli v důsledku energetické krize zvýšené náklady, které však přenesli na odběratele, aniž by utrpěli podstatnou újmu“.

(152)

Společnost Formosa požádala Komisi, aby zrevidovala své posouzení a zvážila škodlivý dopad energetické krize, aniž by tuto újmu přičítala dumpingovému dovozu. Společnost Formosa rovněž tvrdila, že Komise se příliš spoléhala na údaje z roku 2021 a první poloviny roku 2022 a neoprávněně nezohlednila dopad energetické krize v pozdějších měsících roku 2022 a na začátku roku 2023.

(153)

K výše uvedenému Komise podotkla, že její prohlášení ve 193. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se týká toho, že výrobní odvětví Unie bylo v roce 2022 schopno přenést vyšší náklady, včetně vyšších nákladů na energii, na uživatele. Jak je však uvedeno ve 142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, situace nebyla stejná na konci roku 2022, kdy měli výrobci v Unii zařazení do vzorku potíže s pokrytím všech nákladů prodejními cenami.

(154)

Komise zopakovala, že energetická krize ovlivnila náklady výrobního odvětví Unie počínaje rokem 2022. Výrobní odvětví Unie však bylo schopno tyto vyšší náklady přenášet až do prudkého nárůstu dumpingového dovozu koncem roku 2022 a v roce 2023 (tj. v období šetření). Komise na závěr shledala, že analýza dovozu ze třetích zemí potvrdila, že pokud by újmu způsobila energetická krize, a nikoli dumpingový dovoz, a výrobní odvětví Unie by bylo schopno tyto náklady na energii přenést, dalo by se očekávat, že dojde k výraznému zvýšení podílu na trhu u dovozu z jiných zemí. Významné zvýšení podílu na trhu však bylo pozorováno pouze u dumpingového dovozu.

(155)

Společnost Westlake zpochybnila prohlášení žadatelů o konci energetické krize na konci roku 2022. V tomto ohledu se Komise domnívala, že zatímco žadatelé a Komise se odvolávali na energetickou krizi jako na období, během něhož se ceny energie neustále zvyšovaly, společnost Westlake a další výrobci v USA, jako je společnost Formosa, byli toho názoru, že energetická krize se týkala období, během něhož byly ceny energie v Unii výrazně vyšší než v USA. Komise nezpochybnila, že ceny energie v USA byly nižší než v Unii (a nadále jsou), ale je skutečností, že ceny energie v Unii přestaly růst. Komise poznamenala, že díky společným opatřením členských států cena plynu (zdroje energie nejvíce postiženého ruskou útočnou válkou proti Ukrajině) „ke konci roku 2022 výrazně poklesla a v roce 2023 zůstala relativně stabilní“. (22) Komise proto zopakovala, že údaje za období šetření nebyly ovlivněny neustálým růstem cen energie v Unii. Naopak stabilizace cen potvrdila, že údaje za období šetření nebyly ovlivněny změnami cen energie.

(156)

Závěry uvedené ve 191. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly tudíž potvrzeny.

(157)

Společnost Oxy Vinyls tvrdila, že jakákoli údajná újma vzniklá výrobnímu odvětví Unie byla způsobena poklesem na trhu Unie. V souladu s dřívější praxí požádala Komisi, aby šetření z tohoto důvodu ukončila. Společnost Formosa požádala Komisi, aby zrevidovala své posouzení a zvážila škodlivý dopad obecného hospodářského poklesu výrobního odvětví, aniž by tuto újmu přičítala údajně dumpingovému dovozu. Společnost TCI Sanmar rovněž tvrdila, že zjištění Komise zpochybnila její posouzení, a ukázala, že Komise řádně nezvážila, zda pokles poptávky neoslabil příčinnou souvislost.

(158)

Jak je uvedeno ve 196. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, poptávka po S-PVC na trhu Unie v posuzovaném období klesla o 18 %. Ve 197. bodě odůvodnění Komise dále vysvětlila, že důvodem poklesu poptávky byla kombinace vysoké inflace a výpůjčních nákladů, které měly dopad na ekonomiku obecně a omezily poptávku v odvětví stavebnictví, které je pro PVC hlavním trhem. Kromě toho bylo ve 200. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uznáno, že pokles měl omezený dopad, který ale nenarušil ani neoslabil příčinnou souvislost. V tomto ohledu lze skutečně zdůraznit, že v období šetření byla zjištěna újma a pokles poptávky ve vztahu k roku 2022 činil 11 %, zatímco dumpingový dovoz z Egypta a USA se ve stejném období zvýšil o 91 % v absolutním objemu a o 116 % v podílu na trhu a jeho ceny byly o 20 % nižší než ceny výrobců v Unii. Tyto údaje jasně ukazují, že i když pokles poptávky mohl přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, hlavní příčinou újmy způsobené výrobcům v Unii byl nárůst dumpingového dovozu a pokles poptávky tuto souvislost nezmírnil.

(159)

Společnost Westlake tvrdila, že skutečnost, že se výroba v Unii během příslušného období mohla snížit, nesvědčí o újmě způsobené dumpingovým dovozem, ale je pouze logickým důsledkem klesající poptávky v Unii v roce 2022 a později.

(160)

Argument společnosti Westlake byl v rozporu se skutečností, že v situaci poklesu poptávky o 18 % se dovoz z dotčených zemí osminásobně zvýšil a v posuzovaném období zaznamenal nárůst podílu na trhu o 9,2 procentního bodu, zatímco prodej výrobního odvětví Unie se snížil o 28 %. Navíc snížení výroby v Unii bylo v porovnání s poklesem spotřeby o 4 procentní body výraznější, což lze vysvětlit ztrátou podílu na trhu ve prospěch dumpingového dovozu.

(161)

Komise uvedla, že tyto trendy potvrzují její posouzení, pokud jde o újmu způsobenou dumpingovým dovozem v kontextu omezené poptávky.

(162)

Na základě výše uvedených skutečností byly závěry uvedené ve 195. až 200. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(163)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls tvrdila, že výrobnímu odvětví Unie se odcizili zákazníci v důsledku jeho cenové strategie, která se vyznačovala opakovaným zvyšováním cen až do roku 2022, a že výrobní odvětví Unie bylo nuceno snížit ceny, neboť zákazníci nebyli ochotni přijmout jakékoli další zvýšení. Dále tvrdila, že tato kombinace vysokých cen a klesající poptávky v konečném důsledku způsobuje ztráty prodeje výrobního odvětví Unie. Na podporu tohoto tvrzení odkázala na rozhodnutí Soudního dvora týkající se potřeby posoudit chování výrobců v Unii při stanovení újmy (23).

(164)

Komise v tomto ohledu uvedla, že ve 195. až 200. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zohlednila pokles poptávky během období šetření, a uznala, že měl určitý dopad na újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Pokud však jde o ceny, v rozporu s tvrzením společnosti Oxy Vinyls Komise zjistila, že v období šetření ve skutečnosti výrazně poklesly (o 28 %), což se shoduje s výrazným prudkým nárůstem dumpingového dovozu (o 91 %) ve srovnání s rokem 2022. Pokud jde o důkazy o odcizení zákazníků předložené společností Oxy Vinyls, tvrzení nebylo doloženo a nebere v úvahu skutečnost, že výrobní odvětví Unie netvoří jediný výrobce. A konečně, vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie se skládá z řady výrobců v Unii, tvrzení společnosti Oxy Vinyls by naznačovalo, že se společně podíleli na praktikách narušujících hospodářskou soutěž.

(165)

Na základě výše uvedených skutečností byly připomínky společnosti Oxy Vinyls po poskytnutí konečných informací zamítnuty.

(166)

Společnost Oxy Vinyls uvedla, že nárůst dovozu z USA v letech 2021–2022 a v době od roku 2022 do období šetření se shodoval s obdobím opakovaných prohlášení o vyšší moci ze strany výrobců v Unii, a že dovoz z USA proto pouze zaplnil mezeru v dodávkách S-PVC pro uživatele v Unii. Společnost TCI Sanmar tvrdila, že prohlášení o vyšší moci mohla mít negativní dopad na vztah důvěry mezi zákazníky a výrobci v Unii a motivovat zákazníky k hledání spolehlivých obchodních partnerů v dotčených zemích.

(167)

Komise připomněla, že strany šetření nepředložily žádné důkazy o těchto argumentech. Komise podotkla, že v odvětví S-PVC, které je rozděleno do mnoha závodů v Unii a které je závislé na předcházejících průmyslových odvětvích, pokud jde o kritické suroviny, není výskyt vyšší moci neobvyklý, ale že dosud nebyly předloženy žádné důkazy o spojitosti událostí vyšší moci s nárůstem dumpingového dovozu. Většina událostí vyšší moci nastala v letech 2020 a 2021, tedy dlouho před nárůstem dumpingového dovozu z dotčených zemí.

(168)

Pro ilustraci slabosti těchto tvrzení Komise rovněž uvedla, že všichni tři výrobci S-PVC v USA oznámili v roce 2021 události vyšší moci (24), což potvrzuje, že tato prohlášení nejsou specifická pro výrobní odvětví Unie, a naznačuje, že tyto události nemohou ovlivnit vztah mezi uživateli a výrobci. Navíc, jak je jasně uvedeno ve 203. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, k událostem vyšší moci ve výrobním odvětví Unie došlo na počátku posuzovaného období (oznámeny v letech 2020 a 2021), tedy dlouho před prudkým nárůstem dumpingového dovozu v období šetření.

(169)

Závěry uvedené ve 201. až 206. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly tudíž potvrzeny.

(170)

Po poskytnutí konečných informací předložila společnost Oxy Vinyls určitá oznámení událostí vyšší moci z let 2022 a 2023, přičemž uvedla, že navzdory tomu, jaký je postoj Komise, není výskyt těchto událostí omezen jen na roky 2020 a 2021. Komise uznala, že není neobvyklé, že v odvětví vyznačujícím se větším množstvím výrobních závodů dochází k událostem vyšší moci, avšak skutečností zůstává, že většina případů vyšší moci byla ohlášena v letech 2020 a 2021, tj. před tím, než došlo k prudkému nárůstu dumpingového dovozu, jak rovněž uvedli spolupracující dovozci v průběhu šetření (25).

(171)

Vzhledem k nadměrné kapacitě výrobního odvětví Unie navíc Komise během svého šetření nalezla důkazy o tom, že výrobcům v Unii, kteří byli postiženi vyšší mocí, se podařilo využít výrobní kapacitu svých výrobců ve spojení (viz 205. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(172)

Všechna tvrzení stran podle prozatímního nařízení byla zamítnuta. Komise proto na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že dumpingový dovoz z Egypta a Spojených států způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že ostatní činitele, jednotlivě ani společně, neoslabily ani nenarušily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou.

(173)

Jak je stanoveno v čl. 9 odst. 4 třetím pododstavci základního nařízení a vzhledem k tomu, že Komise po dobu předběžného poskytování informací celně neevidovala dovoz, analyzovala vývoj objemu dovozu s cílem zjistit, zda došlo k dalšímu podstatnému zvýšení dovozu, který je předmětem šetření, během období předběžného poskytování informací popsaného ve 3. bodě odůvodnění, a proto při stanovení rozpětí újmy zohlední dodatečnou újmu vyplývající z takového zvýšení.

(174)

Na základě údajů od Eurostatu byl objem dovozu z Egypta a Spojených států amerických během čtyřtýdenního období předběžného poskytování informací o 35 % nižší než průměrný objem dovozu v období šetření za čtyři týdny. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že během období předběžného poskytování informací nedošlo k podstatnému zvýšení dovozu, který je předmětem šetření.

(175)

Komise proto v tomto ohledu úroveň odstranění újmy neupravovala.

(176)

Vlády Egypta a USA předložily připomínky k úpravě po dovozu. Komise provedla své výpočty se zohledněním obezřetného odhadu nákladů po dovozu ve výši 1,0 % hodnoty CIF, který byl sdělen vývozcům zařazeným do vzorku, a k tomuto aspektu stanovení rozpětí újmy neobdržela žádné připomínky.

(177)

Komise obdržela připomínky od vlády USA a spolupracujícího vyvážejícího výrobce, které poukazovaly na nadměrný cílový zisk. Bylo argumentováno, že cílový zisk ve výši 13,1 % neodpovídá cílovému zisku rozumně dosažitelnému za běžných podmínek hospodářské soutěže, neboť nadstandardní výsledky dosažené v roce 2021 pokračovaly po většinu roku 2022. Společnost Westlake kritiku rozvedla a uvedla, že objem dovozu z Egypta a USA se začal zvyšovat již v roce 2022.

(178)

V odpovědi na tato tvrzení Komise opakuje nejprve argumenty uvedené ve 217. až 219. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že zisk dosažený v roce 2022 je nejvhodnějším ziskem, který lze použít jako cílový zisk z let, na něž se vztahuje posuzované období. Komise rovněž poznamenává, že oživení po pandemii COVID-19 bylo v roce 2022 již u konce, neboť toto hospodářské oživení vrcholilo v roce 2021. Komise dále uznává, že dumpingový dovoz byl na trhu přítomen již v roce 2022 a mohl ovlivnit zisk dosažený výrobním odvětvím Unie. Pokud však měl vliv na dosaženou úroveň zisku, byl tento vliv negativní a tlačil zisky dolů, což by mohlo být pro vyvážející výrobce výhodné, pokud by se tento zisk použil pro výpočet úrovně odstranění újmy.

(179)

Společnost TCI Sanmar argumentovala, že v roce 2022 výrobní odvětví těžilo ze silného oživení po skončení pandemie COVID-19, a proto by se zisk zaznamenaný v tomto roce neměl používat jako cílový zisk. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila, protože spotřeba z hlediska objemu v roce 2022 klesla o 18,3 %. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(180)

Společnosti Westlake a TCI Sanmar navrhly použít zisk výrobního odvětví Unie zjištěný v roce 2019. Komise došla k závěru, že si lze oprávněně položit otázku, proč by použití cílového zisku založeného na výsledcích mimo posuzované období bylo vhodnější než použití ziskového rozpětí z roku 2022, tedy z roku, kdy výrobní odvětví Unie trpělo energetickou krizí a začalo pociťovat dopad dumpingového dovozu.

(181)

Na základě výše uvedených skutečností byl potvrzen 216. až 224. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(182)

Po poskytnutí konečných informací společnost TCI Sanmar tvrdila, že cena nepůsobící újmu ve výši 1 405,48 EUR/t byla značně nadhodnocená, přičemž odkázala na zprávy společnosti PVC týkající se Platts v období od ledna 2014 do března 2024. Kromě toho zopakovala své tvrzení týkající se nevhodnosti cílového zisku za rok 2022 a zopakovala svůj návrh použít zisk za rok 2019.

(183)

Komise uvedla, že cena nepůsobící újmu byla vypočtena v souladu s čl. 7 odst. 2c a 2d základního nařízení a nemůže být založena na zprávách nebo jiných druzích externích zdrojů.

(184)

Pokud jde o cílový zisk, Komise kromě argumentace uvedené ve 180. bodě odůvodnění výše zjistila, že v roce 2019 bylo výrobní odvětví Unie ve ztrátové situaci, a rok 2019 proto není pro tento účel vhodný.

(185)

Po poskytnutí konečných informací společnost Oxy Vinyls tvrdila, že důvodem vysokého rozpětí újmy pro vývozce v USA byla skutečnost, že Komise porovnávala spotové vývozní ceny USA se smluvními cenami v Unii nebo stanovila cílovou cenu, která zahrnuje „vyšší“ ziskové rozpětí pro smluvní ceny.

(186)

Společnost Oxy Vinyls rovněž tvrdila, že cílová cena použitá Komisí byla nadhodnocená, protože byla vyšší než prodejní ceny v Unii v letech 2020, 2021 a v období šetření. Navrhla použít průměrné ziskové rozpětí a výrobní náklady za všechna čtyři období posuzovaného období, z čehož by vyplynuly výrobní náklady ve výši 1 040 EUR/t a ziskové rozpětí 7,9 %.

(187)

Za prvé, Komise připomíná, že cena nepůsobící újmu byla početně zjištěna na základě výrobních nákladů výrobců v Unii zařazených do vzorku a že tento postup nezahrnoval žádné srovnání cen. Kromě toho cílový zisk nemůže být založen na obdobích, v nichž byla vykázána ztráta, což je případ období šetření navrženého společností Oxy Vinyls.

(188)

Za druhé, pokud jde o cílový zisk, Komise uvedla, že i kdyby použila nejnižší zisk ve výši 6 % stanovený v čl. 7 odst. 2c základního nařízení namísto 13,1 %, byla by dumpingová rozpětí u všech vývozců v USA nižší než příslušná rozpětí újmy. To znamená, že by nedošlo k žádné změně úrovně antidumpingových cel platných pro vývozce v USA.

(189)

Konečná úroveň odstranění újmy pro spolupracující vyvážející výrobce a všechny ostatní společnosti je proto následující:

(190)

K zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky. Závěry uvedené ve 227. až 232. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly tudíž potvrzeny.

(191)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu dovozců, kteří nejsou ve spojení, byly potvrzeny závěry učiněné ve 233. až 235. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(192)

Společnost TCI Sanmar tvrdila, že Komise nezohlednila škodlivý účinek uložení cel na uživatele, když uvedla, že výrobci v Unii mají na trhu Unie téměř monopolní postavení a během období oživení po pandemii COVID-19 byli schopni zvýšit ceny výrazně nad náklady a že cla omezí schopnost uživatelů odebírat výrobky z dotčených zemí s cílem udržet si určitý konkurenční tlak na výrobce v Unii.

(193)

Komise opakuje, že uživatelé by v konečném důsledku měli prospěch z konkurenčního trhu Unie s řadou výrobců S-PVC, což by bylo možné pouze v případě, že by byla vyřešena nekalá soutěž dumpingového dovozu. Navíc je třeba připomenout, že odvětví výroby S-PVC v Unii zahrnuje dvanáct výrobců a že trh je díky vlastnostem výrobku velmi konkurenční. Kromě toho jsou na trhu Unie k dispozici i alternativní zdroje, jako je dovoz z Mexika, Jižní Koreje, Norska a Spojeného království. Účelem cel v žádném případě není zastavit dovoz z dotčených zemí, ale obnovit rovné podmínky na trhu Unie.

(194)

Společnost TCI Sanmar odkázala na situaci téměř monopolní nabídky S-PVC na trhu Unie. Komise konstatuje, že toto tvrzení je v rozporu s připomínkami společnosti TCI Sanmar ohledně cílového ziskového rozpětí, neboť S-PVC je komodita, a se skutečností, že tři největší závody / právní subjekty vyrábějící S-PVC v Unii kontrolují pouze čtvrtinu výroby v Unii. Kromě toho existují zdroje dodávek z jiných třetích zemí, jak je uvedeno ve 171. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(195)

Společnost Westlake tvrdila, že „uložení tak vysokých cel bude mít zcela jistě velmi negativní dopad na uživatele a navazující průmyslová odvětví v EU, která jsou na PVC závislá“. Společnost Westlake zopakovala dřívější připomínky předložené společností Rehau Industries SE & Co (Rehau) – jednoho z uživatelů, který předložil připomínky po zahájení řízení –, které se týkaly poškození navazujících průmyslových odvětví Unie, pro která je S-PVC hlavním materiálem, zejména kvůli vysokým cenám účtovaným výrobním odvětvím Unie a narušením dodávek. Společnost Oxy Vinyls se vyjádřila podobně a zdůraznila význam dovozu z USA pro zabezpečení dodávek S-PVC.

(196)

V tomto ohledu Komise uznává, že uživatelé mohli zejména díky dumpingovým praktikám nakupovat S-PVC z dotčených zemí za nižší ceny. Komise však poukazuje na rozporuplnost v tom, že se na jedné straně tvrdí, že tyto nižší ceny jsou výhodné, a na straně druhé se obhajuje potřeba zabránit narušení dodávek. Komise opakuje, že újma způsobená dumpingovým dovozem by měla být řešena právě z důvodu zájmu navazujících průmyslových odvětví mít zabezpečené dodávky S-PVC. Pokud by nebyla přijata nápravná opatření, není pochyb o tom, že by výrobní odvětví Unie mělo negativní výhled a že by uživatelé čelili situaci v podobě nižšího počtu výrobců v Unii a nabídky soustředěné do nižšího počtu výrobců. Takový pokles počtu výrobců v Unii by skutečně mohl způsobit problém se zabezpečením dodávek S-PVC v Unii.

(197)

Po uložení prozatímních opatření se přihlásilo patnáct dovozců/uživatelů, sdružení European PVC Window Profiles Association (EPPA) a všichni vyvážející výrobci, kteří tvrdili, že budou vystaveni velmi vysokým cenám na trhu EU, protože předmětný dovoz bude vytlačen z trhu a výrobci v Unii budou chráněni před jakoukoli účinnou zahraniční konkurencí. Tvrdili také, že opatření rovněž ovlivní dostupnost S-PVC na trhu EU, protože výrobci v Unii se v posledních několika letech stali neefektivními, prošli několika uzavřeními výroby a obecně nevěnují dostatečnou pozornost potřebám zákazníků.

(198)

Výše uvedené argumenty jsou opakováním dřívějších argumentů, které již byly řešeny a zamítnuty v prozatímním nařízení; to se týká zejména vyjádření, že výrobní odvětví S-PVC v Unii zahrnuje dvanáct výrobců a že trh je díky vlastnostem výrobku mimořádně konkurenční. Konkrétně argument týkající se uzavření výrobního závodu byl již řešen ve 126.–127. a ve 187. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho, pokud jde o zahraniční konkurenci, jsou na trhu Unie k dispozici i alternativní zdroje, jako je dovoz z Mexika, Jižní Koreje, Norska a Spojeného království. Účelem cel v žádném případě není zastavit dovoz z dotčených zemí, ale obnovit rovné podmínky na trhu Unie.

(199)

Připomínky týkající se zájmu uživatelů byly zamítnuty. Z tohoto důvodu byl 236. až 241. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(200)

Po poskytnutí konečných informací sdružení EPPA tvrdilo, že navrhovaná úroveň opatření je neúměrně vysoká. Místo toho navrhlo výši cla nepřesahující 25 %. Kromě toho sdružení tvrdilo, že v důsledku opatření nejsou zajištěny jejich dodávky, a to z důvodu zásahů vyšší moci u výrobců v Unii a proto, že ostatní producentské země nemají zájem o trh EU nebo se zaměřují především na zásobování svých domácích trhů. Navíc uvedlo, že podle jeho odhadů domácí ceny v Unii vzrostou o 40–50 % a dosáhnou nebývale vysoké úrovně.

(201)

Na podporu těchto tvrzení odkázalo na případy vyšší moci v roce 2021 a na statistiky vývozu PVC z Mexika a Jižní Koreje. V případě Jižní Koreje předložilo rovněž článek zveřejněný v tisku, podle nějž „vyšší náklady na přepravu a delší dodací lhůty způsobují, že pro evropské kupující je méně rentabilní odebírat PVC z Asie“.

(202)

V reakci na tato tvrzení Komise konstatuje, že případy vyšší mocí byly řádně projednány ve 168. až 171. bodě odůvodnění výše a ve 201. až 206. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud jde o Jižní Koreu, Komise uvedla, že evropské destinace jsou v jejích vývozních statistikách PVC dobře zastoupeny, zatímco Mexiko mělo stálou a stabilní přítomnost na trhu Unie, jak bylo zjištěno pro celé posuzované období (viz tabulka 11 prozatímního nařízení). A konečně, odhady sdružení EPPA týkající se údajného vysokého růstu cen v Unii byly nepodložené.

(203)

Sdružení EPPA dále tvrdila, že zvýšení cen S-PVC s ohledem na cla povede k vyšším stavebním nákladům, nižší cenové dostupnosti bydlení a zpožděným projektům bydlení.

(204)

Tato tvrzení, jak je vysvětleno ve 202. bodě odůvodnění výše, zůstala nepodložená, a byla proto zamítnuta.

(205)

Na základě výše uvedených skutečností byl závěr uvedený ve 242. bodě odůvodnění potvrzen.

(206)

Vzhledem k závěrům, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, úrovně opatření a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(207)

Společnost Westlake navrhla, aby Komise s ohledem na zájem uživatelů zvážila „méně omezující formu opatření ... a konkrétněji valorické (ad valorem) clo omezené minimální dovozní cenou“. Žadatelé zpochybnili vhodnost takového opatření, neboť minimální dovozní ceny nejsou přiměřeným opatřením vzhledem ke skutečnosti, že suroviny pro S-PVC, které tvoří přibližně 80 % výrobních nákladů, jsou cenově nestálé, že existuje riziko obcházení a absorpce v důsledku existence nepřímého prodeje prostřednictvím obchodníků, kteří nejsou ve spojení, a že v Unii existuje dostatečná volná kapacita, která zajišťuje bezpečnost dodávek uživatelům.

(208)

Komise souhlasila s tím, že minimální dovozní cena by nebyla vhodná, protože ceny S-PVC jsou ovlivňovány kolísáním cen energie, které způsobuje nestálost cen surovin. Komise měla rovněž za to, že taková minimální cena by uživatelům a výrobcům neposkytla jistotu ohledně dostupnosti S-PVC, protože by neodrážela dynamiku trhu.

(209)

Po poskytnutí konečných informací společnost Westlake a další tři vyvážející výrobci (Oxy Vinyls, Shin-tech a Tricon) tuto žádost objasnili. Upřesnili, že původní minimální dovozní cena by byla stanovena na úrovni váženého průměru běžné hodnoty včetně nákladů na dopravu u dvou amerických výrobců zařazených do vzorku během období šetření a že by se vztahovala na veškerý dovoz z USA. Dovoz za ceny nižší než minimální dovozní cena by podléhal individuálnímu valorickému (ad valorem) clu uplatněnému na rozdíl mezi dovozní cenou a minimální dovozní cenou. Aby bylo zohledněno kolísání cen surovin používaných k výrobě PVC a odrážena dynamika trhu, navrhli, že by Komise mohla minimální dovozní cenu pravidelně indexovat (čtvrtletně nebo pololetně) na základě cen ethylenu v západní Evropě, které zveřejňuje společnost Chemical Market Analytics.

(210)

Kromě toho uvedli, že cenové rozdíly mezi spotovými vývozními cenami v USA a spotovými cenami v EU se v roce 2022 a v období šetření výrazně zvýšily a že po období šetření se vrátily na podobnou úroveň jako dříve. Požádali, aby v případě, že by opatření byla uložena, byl za dva roky automaticky zahájen prozatímní přezkum.

(211)

Komise tuto žádost zanalyzovala. Zjistila, že jednotná minimální dovozní cena pro výrobce s výrazně odlišnými dumpingovými rozpětími by neodrážela různé úrovně dumpingu, které byly u stran zjištěny, a mohla by tak ohrozit účinnost opatření. Kromě toho by bylo velmi obtížné zavést navrhovaný systém, neboť by vyžadoval značné množství opakovaných administrativních a legislativních aktualizací. Z tohoto důvodu nebylo s konečnou platností možné návrh přijmout.

(212)

Pokud jde o žádost o automatický prozatímní přezkum za dva roky, Komise uvedla, že tento požadavek vychází z informací po období šetření, které nebylo možné náležitě a přiměřeně ověřit. V každém případě může kterýkoli vývozce nebo dovozce podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení požádat o prozatímní přezkum, pokud od uložení konečných opatření uplynul jeden rok.

(213)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením měly činit:

(214)

Individuální sazby antidumpingového cla pro dotčené společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí tedy stav zjištěný během šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto sazby cla jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pochází z dotčených zemí a je vyráběn uvedenými právními subjekty. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, se tyto sazby nevztahují a měla by se na něj vztahovat celní sazba platná pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z Egypta a Spojených států amerických“.

(215)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být předložena Komisi (26). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(216)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření kvůli rozdílu mezi celními sazbami je nutno přijmout zvláštní opatření, která zajistí řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud nebude taková faktura předložena, mělo by se na dovoz vztahovat antidumpingové clo platné pro „veškerý další dovoz pocházející z Egypta a Spojených států amerických“.

(217)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(218)

Pokud by se zejména po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(219)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(220)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány, a to až do výše stanovené tímto nařízením.

(221)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (27), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(222)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,