(EU) 2025/1892Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Text s významem pro EHP)

(1)

Předcházení vzniku všech druhů odpadů a nakládání s nimi je klíčovým nástrojem v úsilí o ochranu životního prostředí a lidského zdraví v Unii. Členské státy usilují o neustálé zlepšování svých plánů předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi, přičemž je nezbytné důsledně uplatňovat hierarchii způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (3) (dále jen „hierarchie způsobů nakládání s odpady“).

(2)

Zelená dohoda pro Evropu, která je předmětem sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019, a nový akční plán pro oběhové hospodářství pro čistší a konkurenceschopnější Evropu, jenž je uveden ve sdělení Komise ze dne 11. března 2020, vyzývají k posílení a urychlení opatření Unie a členských států, jež by zajistila environmentální a sociální udržitelnost textilního odvětví a potravinářského odvětví, neboť ta patří mezi odvětví s nejvyšší náročností na zdroje, která způsobují významné negativní environmentální externality. V těchto odvětvích brání pokroku při přechodu na oběhové hospodářství a dekarbonizaci mimo jiné nedostatky ve financování a technologiích. Potravinářství je odvětvím s největší spotřebou zdrojů a textilní průmysl je ve spotřebě zdrojů na čtvrtém místě, přičemž tato odvětví plně nedodržují základní zásady Unie pro nakládání s odpady stanovené v hierarchii způsobu nakládání s odpady, která vyžaduje upřednostnění předcházení vzniku odpadu, po němž následují příprava k opětovnému použití, a recyklace. Tyto problémy vyžadují systémová řešení založená na přístupu, který zohledňuje celý životní cyklus, se zvláštním zaměřením na potravinářské produkty a textilní výrobky.

(3)

Podle sdělení Komise o strategii EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky ze dne 30. března 2022 (dále jen „strategie“) je třeba provést podstatné změny, aby se upustilo od nyní převládajícího lineárního způsobu, jakým jsou textilní výrobky navrhovány, vyráběny, užívány a vyřazovány, přičemž je zejména nutno omezit rychlou módu. Podle vize strategie do roku 2030 spotřebitelé používají vysoce kvalitní a cenově dostupné textilní výrobky déle. Strategie zdůrazňuje, že je důležité, aby výrobci nesli odpovědnost za odpad, který z jejich výrobků vzniká, a odkazuje na zavedení harmonizovaných pravidel pro rozšířenou odpovědnost výrobce pro textilní výrobky s ekologickou úpravou poplatků na úrovni Unie. Stanoví, že hlavním cílem těchto pravidel je vytvořit ekonomické podmínky pro sběr, třídění, opětovné použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci textilních výrobků a motivovat výrobce k tomu, aby navrhovali své výrobky způsobem zohledňujícím zásady oběhového hospodářství. Za tímto účelem se předpokládá, že značný podíl poplatků, které výrobci odvedou do systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, bude věnován na opatření pro předcházení vzniku odpadu a na přípravu k opětovnému použití. Strategie podporuje také potřebu posílit a inovovat přístupy k udržitelnému nakládání s biologickými zdroji s cílem zvýšit oběhovost a zhodnocení potravinového odpadu a opětovné použití textilií vyrobených z biomateriálů.

(4)

Vhodný sběr textilních výrobků přispěje ke snížení výskytu syntetického textilního odpadu v životním prostředí, a to i v suchozemských a mořských ekosystémech, tím, že zajistí, aby textilní výrobky byly opětovně používány, recyklovány a nakonec využívány pro nové účely, čímž se podpoří oběhové hospodářství.

(5)

S ohledem na nepříznivé dopady plýtvání potravinami se členské státy zavázaly přijmout opatření na podporu předcházení vzniku potravinového odpadu a snižování jeho množství, a to v souladu s Agendou Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030, přijatou dne 25. září 2015, a zejména s cílem udržitelného rozvoje OSN č. 12.3 snížit do roku 2030 celosvětový potravinový odpad na úrovni maloobchodu a spotřebitelů v přepočtu na obyvatele o polovinu a omezit ztráty potravin ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně ztrát po sklizni. Tato opatření jsou zaměřena na předcházení vzniku potravinového odpadu a na snižování jeho množství v prvovýrobě, při zpracování a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách a také v domácnostech.

(6)

V návaznosti na Konferenci o budoucnosti Evropy, která probíhala od dubna 2021 do května 2022, se Komise zavázala k tomu, že umožní projednat některé klíčové návrhy v panelových diskusích občanů, kde k nim bude možné předkládat doporučení. V této souvislosti byla na období od prosince 2022 do února 2023 svolána evropská panelová diskuse občanů, na jejímž základě byl vypracován seznam doporučení, jak zintenzivnit opatření ke snížení plýtvání potravinami v Unii. Vzhledem k tomu, že více než polovina potravinového odpadu v Unii vzniká v domácnostech, jsou názory občanů v oblasti předcházení vzniku potravinového odpadu obzvláště důležité. Ve svých závěrečných doporučeních evropští občané v rámci panelové diskuse na téma plýtvání potravinami uvedli tři hlavní směry činnosti, mezi něž patří posílení spolupráce v potravinovém hodnotovém řetězci, motivace k iniciativám v oblasti potravinářství a podpora změny chování spotřebitelů. Doporučení vzešlá z panelové diskuse budou i nadále sloužit jako podklad pro celkový pracovní program Komise týkající se předcházení vzniku potravinového odpadu a mohly by sloužit jako vodítko, které členským státům pomůže při dosahování cílů v oblasti snižování množství potravinového odpadu.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (4) změnila směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES (5) tak, že z oblasti její působnosti vyloučila oxid uhličitý zachycený a přepravený za účelem geologického ukládání a geologicky uložený v souladu s požadavky směrnice 2009/31/ES. Tato změna však nebyla začleněna do směrnice 2008/98/ES, kterou byla zrušena směrnice 2006/12/ES. V zájmu zajištění právní jistoty proto tato pozměňující směrnice začleňuje uvedenou změnu do směrnice 2008/98/ES.

(8)

Do směrnice 2008/98/ES by měly být začleněny definice „výrobce textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků“, „dodání na trh“, „online platformy“, „poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek“, „subjektu sociální ekonomiky“, „spotřebitele“, „konečného uživatele“, „neprodaného spotřebního výrobku“ a „organizace odpovědnosti výrobců“, které jsou spojeny s uplatňováním rozšířené odpovědnosti výrobce v textilním odvětví, aby se vyjasnily oblasti působnosti těchto pojmů a související povinnosti.

(9)

Navzdory rostoucímu povědomí o nepříznivých dopadech a důsledcích plýtvání potravinami, politickým závazkům přijatým na úrovni Unie a členských států a opatřením Unie prováděným v návaznosti na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvané „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ se produkce potravinového odpadu nesnižuje v takové míře, aby bylo dosaženo významného pokroku při plnění cíle udržitelného rozvoje OSN č. 12.3. K jeho dosažení by výrazně přispělo posílení opatření, jež mají členské státy přijmout, aby pokročily v plnění tohoto cíle při provádění této směrnice, a dalších vhodných opatření k omezení vzniku potravinového odpadu. Tato směrnice proto stanoví oblasti intervence, v nichž by členské státy měly podle potřeby upravit nebo přijmout opatření pro každou fázi potravinového dodavatelského řetězce.

(10)

Pokud jde o předcházení vzniku potravinového odpadu, členské státy do určité míry sestavují komunikační materiály a vedou kampaně zaměřené na spotřebitele a provozovatele potravinářských podniků. Tyto aktivity se však zaměřují spíše na zvyšování povědomí nežli na podporu změny chování. Za účelem využití plného potenciálu při omezování plýtvání potravinami a za účelem zajištění průběžného pokroku by se měly vyvíjet intervence zaměřené na změnu chování, které budou přizpůsobeny konkrétním situacím a potřebám v členských státech a budou plně začleněny do vnitrostátních programů předcházení vzniku potravinového odpadu. Je rovněž důležité vzít v potaz změny ve stravování, regionální řešení oběhového hospodářství, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru a zapojení občanů, jakož i přizpůsobení se specifickým regionálním potřebám v případě nejvzdálenějších regionů nebo ostrovů.

(11)

V potravinových dodavatelských řetězcích v celé Unii přetrvávají rozdíly ve vyjednávací síle mezi dodavateli zemědělských a potravinářských produktů a těmi, kdo je kupují. To platí zejména v případě zemědělských produktů vzhledem k tomu, že ve větší či menší míře podléhají rychlé zkáze. Členské státy by proto měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby opatření přijatá k dosahování cílů v oblasti snižování množství potravinového odpadu stanovených v této směrnici nevedla k oslabení vyjednávací síly dodavatelů zemědělských produktů nebo k nárůstu nekalých obchodních praktik vůči uvedeným dodavatelům, které jsou zakázány směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/633 (6).

(12)

Evropský hospodářský a sociální výbor a Evropský mechanismus připravenosti a reakce na krize v oblasti potravinového zabezpečení uznávají přínos obalů ke snížení plýtvání potravinami a k zajištění dodávek potravin a potravinového zabezpečení. V této souvislosti je proto vhodné, aby členské státy podporovaly a prosazovaly technologická řešení, která přispívají k předcházení vzniku potravinového odpadu, jako jsou aktivní obaly určené k prodloužení trvanlivosti nebo k zachování či zlepšení stavu balených potravin, zejména během přepravy a skladování, a uživatelsky vstřícné nástroje, které jsou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (7), a tím přispěly k předcházení zbytečnému vyhazování potravin, které lze ještě bezpečně konzumovat.

(13)

S ohledem na jejich potenciál omezit plýtvání potravinami by členské státy měly podporovat inovativní a technologická řešení, která přesně uvádějí trvanlivost potraviny, zajišťují bezpečnost potravin a v souladu s nařízením (EU) č. 1169/2011 poskytují informace, včetně uvedení data minimální trvanlivosti nebo data použitelnosti, které jsou pro spotřebitele jasné a snadno srozumitelné.

(14)

Za účelem dosažení výsledků v krátkodobém horizontu a poskytnutí nezbytné dlouhodobé perspektivy provozovatelům potravinářských podniků, spotřebitelům a orgánům veřejné moci by měly být stanoveny kvantifikované cíle pro snížení produkce potravinového odpadu, kterých by členské státy měly dosáhnout do roku 2030.

(15)

S ohledem na závazek Unie plnit ambice stanovené v cíli udržitelného rozvoje č. 12.3 se očekává, že stanovení cílů v oblasti snižování množství potravinového odpadu, kterých mají členské státy dosáhnout do roku 2030, bude silným politickým impulsem k přijetí opatření a zajištění významného příspěvku k dosažení globálních cílů. Vzhledem ke své právně závazné povaze by však tyto cíle měly být přiměřené, dosažitelné a splnitelné a měly by zohledňovat úlohu různých subjektů, zejména mikropodniků a malých podniků, v potravinovém dodavatelském řetězci i jejich kapacitu. Stanovování právně závazných cílů by proto mělo probíhat postupně, počínajíc úrovní, která je nižší než úroveň stanovená v rámci cíle udržitelného rozvoje, aby byla zajištěna konzistentní reakce členských států a viditelný pokrok v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 12.3.

(16)

Omezení plýtvání potravinami v jakékoli fázi potravinového dodavatelského řetězce má významný pozitivní dopad na životní prostředí. Proces snižování množství potravinového odpadu ve fázích výroby a spotřeby vyžaduje různé přístupy a opatření a zapojují se do něj různé skupiny zúčastněných stran. Proto by jeden cíl pro snížení produkce potravinového odpadu měl být stanoven pro zpracování a výrobu a další cíl pro maloobchodní a jinou distribuci potravin, pro restaurace a stravovací služby a pro domácnosti.

(17)

Fáze distribuce a spotřeby v potravinovém dodavatelském řetězci jsou vzájemně provázané, zejména pokud jde o vliv maloobchodních praktik na chování spotřebitelů a o vztah mezi spotřebou potravin v domácnostech a mimo ně, a proto by měl být pro tyto fáze potravinového dodavatelského řetězce stanoven jeden společný cíl. Stanovení samostatných cílů pro každou z těchto fází by zbytečně komplikovalo situaci a členské státy by se nemohly dostatečně flexibilně zaměřovat na své specifické problematické oblasti. Aby společný cíl nevedl k nadměrnému zatížení některých hospodářských subjektů, měly by členské státy při stanovování opatření směřujících k dosažení společného cíle zohlednit zásadu proporcionality.

(18)

Značný vliv na množství spotřebovaných potravin a vzniklého potravinového odpadu mají demografické změny. Společný cíl snížení množství potravinového odpadu, který se vztahuje na maloobchod a jiné způsoby distribuce potravin, restaurace a stravovací služby a domácnosti, by proto měl být vyjádřen jako procentní změna množství potravinového odpadu na obyvatele, čímž se populační změny zohlední. Vzhledem k tomu, že se do celkové populace nezapočítávají turisté a v členských státech může dojít k nárůstu nebo poklesu cestovního ruchu ve srovnání s referenčním obdobím pro stanovení cíle snížení množství potravinového odpadu na obyvatele u maloobchodu a jiných způsobů distribuce potravin, restaurací a stravovacích služeb a domácností, měla by Komise s přihlédnutím k tokům cestovního ruchu přijmout opravný koeficient s cílem podpořit členské státy při dosahování uvedeného cíle snížení množství potravinového odpadu.

(19)

Rok 2020 byl prvním rokem, kdy členské státy měřily úrovně potravinového odpadu pomocí harmonizované metodiky stanovené v rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 (8). Vzhledem k ochranným opatřením přijatým během pandemie COVID-19 však údaje za rok 2020 nejsou pro potravinový odpad vzniklý v některých členských státech považovány za reprezentativní. Podobně tomu může být i v případě ročních údajů shromážděných za roky 2021, 2022 a 2023. Pro stanovení cílů v oblasti snižování potravinového odpadu je proto vhodné použít jako referenční období roční průměr mezi lety 2021 a 2023 a případně umožnit použití údajů z roku 2020. Členským státům, které mohou prokázat, že prováděly měření množství potravinového odpadu před rokem 2020 za použití metod, které jsou v souladu s rozhodnutím v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597, by mělo být rovněž povoleno použití dřívějšího roku než roku 2020 jako referenčního období.

(20)

S ohledem na potřebu zajistit, aby přístup k dosažení globálního cíle založený na postupných krocích plnil svůj účel, by se úrovně stanovené pro právně závazné cíle v oblasti snižování množství potravinového odpadu měly přezkoumávat a případně revidovat na základě pokroku, kterého členské státy v průběhu času dosáhly, jakož i případného dopadu změn úrovní produkce v potravinářském a zpracovatelském odvětví. Tím by bylo možné uvedené cíle případně upravit z hlediska posílení příspěvku Unie a dalšího sladění s cílem udržitelného rozvoje č. 12.3, jehož má být dosaženo do roku 2030, i z hlediska nasměrování dalšího pokroku po tomto dni. V zájmu další podpory prvovýrobců v jejich úsilí o snížení plýtvání potravinami a potravinových ztrát je nezbytné řešit nedostatky ve znalostech s cílem určit vhodné nástroje k omezení potravinového odpadu a ztrát.

(21)

Za účelem zajištění lepšího, včasnějšího a jednotnějšího provádění ustanovení týkajících se předcházení vzniku potravinového odpadu a vzhledem k tomu, že je potřeba předvídat případné nedostatky v provádění a umožnit členským státům přijímat opatření před uplynutím lhůt pro splnění cílů, by se měl systém zpráv včasného varování zavedený v roce 2018 rozšířit tak, aby zahrnoval cíle v oblasti snižování množství potravinového odpadu.

(22)

V souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ uvedenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) je nezbytné, aby výrobci, kteří poprvé dodávají na trh na území některého členského státu určité textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky, převzali odpovědnost za nakládání s těmito výrobky po skončení jejich životnosti a rovněž za prodloužení jejich životnosti tím, že použité textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, zpřístupní na trhu pro opětovné použití. Při uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ je vhodné stanovit povinnosti týkající se nakládání s textilem pro výrobce textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků, včetně jakýchkoli výrobců, dovozců nebo distributorů, kteří bez ohledu na způsob prodeje, včetně smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (9), na profesionálním základě dodávají uvedené výrobky pod vlastní firmou nebo ochrannou známkou poprvé na trh na území členského státu. Mezi výrobce, na něž se vztahuje rozšířená odpovědnost výrobce, by neměli být zahrnuti samostatně výdělečně činní krejčí, kteří zhotovují výrobky na zakázku, a to vzhledem k jejich omezené roli na textilním trhu, ani výrobci, kteří poprvé dodávají na trh použité textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, nebo textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky, které jsou z těchto použitých nebo odpadních výrobků či jejich částí vyrobeny, s cílem podpořit jejich opětovné použití a prodloužení životnosti v rámci Unie, a to i s využitím oprav, renovací, modernizace, repasování a upcyklace, při nichž se mění některé funkční vlastnosti původního výrobku.

(23)

V souvislosti s touto pozměňující směrnicí by se „použitými textilními výrobky“ měl rozumět odděleně sebraný textil, který konečný uživatel vyřadí, ať už se záměrem a možností, že bude opětovně použit, či nikoli. V této fázi tyto použité textilní výrobky mohou být vhodné k opětovnému použití nebo mohou být odpadem, jelikož nebyly posouzeny. Z tohoto důvodu by se použitý textil, který je sbírán odděleně, měl při sběru považovat za odpad, pokud není přímo předán konečnými uživateli a přímo a odborně posouzen na sběrném místě provozovatelem zařízení pro opětovné použití nebo subjekty sociální ekonomiky jako vhodný k opětovnému použití. „Použitými textilními výrobky posouzenými jako vhodné k opětovnému použití“ by se měly rozumět textilní výrobky, které byly po sběru, třídění, přípravě k opětovnému použití nebo po přímém odborném posouzení na sběrném místě posouzeny jako vhodné k opětovnému použití. Použité textilní výrobky posouzené jako vhodné k opětovnému použití by se neměly považovat za textilní odpad.

(24)

Podle sdělení Komise ze dne 9. prosince 2021 nazvaného „Rozvoj hospodářství ve prospěch lidí: akční plán pro sociální ekonomiku“ zahrnuje sociální ekonomika řadu subjektů s různými obchodními a organizačními modely. Působí v celé řadě hospodářských odvětví. Mezi tři hlavní zásady sociální ekonomiky patří upřednostnění zájmů lidí a sociálních nebo environmentálních cílů před ziskem, reinvestování všech nebo většiny zisků a přebytků za účelem dalšího plnění jejich sociálních nebo environmentálních cílů a provádění činností v zájmu členů nebo uživatelů nebo společnosti obecně a demokratická nebo participativní správa. V tomto ohledu mohou mít subjekty sociální ekonomiky podobu družstev, vzájemných společností, sdružení, včetně charitativních organizací, nadací a mohou zahrnovat náboženské a církevní organizace. Subjekty sociální ekonomiky zahrnují rovněž soukromoprávní subjekty, které jsou sociálními podniky ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1057 (10).

(25)

Existují velké rozdíly ve způsobu, jakým je nebo má být zaveden tříděný sběr textilu, ať už prostřednictvím systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, nebo jinými přístupy. Velké rozdíly se objevují i v rámci zvažovaných systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, například pokud jde o výrobky, které spadají do jejich působnosti, o odpovědnost výrobců i o modely řízení. Na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce uplatňované u výrobců textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků by se proto měla vztahovat pravidla týkající se rozšířené odpovědnosti výrobce stanovená ve směrnici 2008/98/ES. Uvedená pravidla by však měla být doplněna dalšími zvláštními ustanoveními, která zohledňují typické rysy textilního odvětví, zejména vysoké zastoupení malých a středních podniků mezi výrobci, úlohu subjektů sociální ekonomiky a význam opětovného použití pro zvýšení udržitelnosti textilního hodnotového řetězce. Tato pravidla by také měla být podrobnější a harmonizovanější, aby se zabránilo vytvoření roztříštěného trhu, pokud jde o sběr nebo zpracování textilních výrobků, včetně jejich recyklace, který by mohl mít nepříznivý dopad na uvedené odvětví, zejména na mikropodniky a malé a střední podniky, a také by měla jasně motivovat k uplatňování udržitelného designu textilních výrobků i udržitelných politik v této oblasti a usnadňovat fungování trhu s druhotnými surovinami. V této souvislosti se členské státy vyzývají, aby zvážily povolení více organizací odpovědnosti výrobců, protože konkurence mezi těmito organizacemi může přinést větší výhody pro spotřebitele, zvýšit inovace, snížit náklady, zlepšit tříděný sběr textilních výrobků a zvětšit výběr pro výrobce, kteří chtějí s těmito organizacemi uzavřít smlouvu.

(26)

Podle Evropské agentury pro životní prostředí se v současné době na výrobu nových oděvů v oběhovém hospodářství používá méně než 1 % veškerého oděvního odpadu. Většina textilních výrobků navíc není navržena tak, aby byly zohledněny zásady oběhového hospodářství, a 78 % všech textilních výrobků musí být před recyklací textilu na textil rozebrána na části. S cílem podpořit a podnítit technologický rozvoj a rozvoj infrastruktury, jakož i prosazování ekodesignu textilních výrobků, by měly být podporovány investice do oběhového textilního průmyslu za účelem předcházení vzniku odpadu, sběru, třídění, opětovného použití a místního opětovného použití, jakož i recyklace a recyklace vláken textilních výrobků na nová vlákna. Celkové množství vyprodukovaného textilního odpadu, včetně oděvů a obuvi, domácích textilií, technických textilií a post-industriálního a předspotřebitelského odpadu, se odhaduje na 12,6 milionu tun. To zahrnuje i části, které jsou jako odpad vyřazeny během výroby textilu, na maloobchodní úrovni nebo domácnostmi a obchodními subjekty.

(27)

Členské státy by měly vyžadovat, aby organizace odpovědnosti výrobců zajistily důvěrnost údajů, jimiž disponují, pokud jde o chráněné informace nebo informace, které lze přímo přiřadit k jednotlivým výrobcům nebo jejich pověřeným zástupcům. V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (11) má být tato důvěrnost zachována během všech procesů zpracovávání, uchovávání a oznamování údajů, přičemž musí být zavedena důsledná bezpečnostní opatření a normy ochrany údajů, aby se zabránilo neoprávněnému přístupu k údajům nebo možnému narušení jejich ochrany.

(28)

Bytový textil a oděvy a oděvní doplňky zaujímají největší podíl spotřeby textilu v Unii a nejvíce přispívají k neudržitelným vzorcům nadměrné výroby a nadměrné spotřeby. Na bytový textil a oděvy se také soustředí všechny stávající systémy tříděného sběru v členských státech spolu s ostatními oděvy, doplňky a obuví po spotřebě, které nejsou primárně složeny z textilních materiálů. Textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky pro použití v domácnosti nebo pro jiné účely, pokud jsou tyto výrobky uvedené v příloze IVc svou povahou a složením podobné výrobkům pro použití v domácnosti, by proto měly spadat do oblasti působnosti zavedeného systému rozšířené odpovědnosti výrobce. Jiné účely použití, při nichž jsou textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc svou povahou a složením podobné těm, které jsou určeny pro použití v domácnosti, by měly zahrnovat profesionální použití, pokud nejsou povinnosti zavést specializované systémy tříděného sběru a následné zpracování odpadu pro tyto výrobky pro profesionální použití již stanoveny v této pozměňující směrnici podle jiných ustanovení, než jsou ustanovení obsažená v článcích týkajících se rozšířené odpovědnosti výrobce za textil a nakládání s textilním odpadem, nebo v jiných příslušných právních předpisech Unie a vnitrostátních právních předpisech. Výrobky pro profesionální použití, včetně použití pro vojenské účely, které mohou představovat bezpečnostní, zdravotní a hygienická rizika nebo vzbuzovat bezpečnostní obavy, by měly být ze systémů rozšířené odpovědnosti výrobce zavedených pro textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc vyloučeny. Aby byla zajištěna právní jistota výrobců ohledně výrobků, na něž se vztahuje rozšířená odpovědnost výrobce, měly by se tyto výrobky určit odkazem na kódy kombinované nomenklatury (KN) podle přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (12).

(29)

V souladu s politickými směry pro příští Evropskou komisi na období 2024–2029 bude Komise pracovat na novém aktu o oběhovém hospodářství, aby pomohla vytvořit tržní poptávku po druhotných surovinách a jednotný trh s odpady, zejména v souvislosti s kritickými surovinami. V této souvislosti se očekává, že právní předpisy Unie o odpadech budou aktualizovány a Komise posoudí potřebu změnit články 8, 8a a 10 směrnice 2008/98/ES s cílem zavést rozšířenou odpovědnost výrobce za další toky odpadů, jako jsou matrace a koberce, a dále harmonizovat způsoby využití a požadavky rozšířené odpovědnosti výrobce, a to i pokud jde o registry výrobců.

(30)

Textilní odvětví je náročné na zdroje. Pokud jde o výrobu surovin a textilu, většina tlaků a dopadů, které souvisejí se spotřebou oděvů, obuvi a bytového textilu v Unii, se odehrává ve třetích zemích. Především se 73 % oděvů a bytového textilu, které se v Evropě spotřebují, dováží. Tyto tlaky a dopady se však týkají i Unie, jelikož mají celosvětový vliv na klima a životní prostředí. Předcházení vzniku textilního odpadu, jeho příprava k opětovnému použití a jeho recyklace proto mohou přispět ke snížení globální environmentální stopy tohoto odvětví, a to i v Unii. Nynější nakládání s textilním odpadem, které je z hlediska využívání zdrojů neefektivní, navíc není v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady a způsobuje škody na životním prostředí v Unii i ve třetích zemích, a to i prostřednictvím emisí skleníkových plynů ze spalování a skládkování.

(31)

Účelem rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví v Unii, vytvořit ekonomické podmínky pro sběr, třídění, opětovné použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci, zejména recyklaci vláken na nová vlákna, jakož i poskytnout pobídky pro výrobce, které je budou motivovat k navrhování výrobků tak, aby byly zohledněny zásady oběhového hospodářství. Aby bylo zajištěno, že povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce nebudou uplatňovány se zpětnou účinností a budou v souladu se zásadou právní jistoty, měli by náklady na sběr, třídění za účelem opětovného použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci a na recyklaci a jiné zpracování sebraných použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků, včetně neprodaných spotřebních výrobků považovaných za odpad, které byly dodány na území členských států po vstupu této pozměňující směrnice v platnost, financovat výrobci textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků. Tito výrobci by měli financovat rovněž náklady na provádění průzkumů složení sebraného směsného komunálního odpadu, poskytování informací konečným uživatelům o dopadu textilních výrobků a udržitelném nakládání s textilem, podávání zpráv o tříděném sběru, opětovném použití a dalším zpracování, technologie třídění a recyklace a podporu výzkumu a vývoje ekodesignu textilních výrobků, které neobsahují látky vzbuzující obavy.

(32)

Finanční příspěvky hrazené výrobcem by měly pokrývat náklady na nakládání s odpady z výrobků, které tento výrobce dodává na trh Unie, a proto by měly členské státy zajistit, aby se v případě, že jsou výrobky v oběhu v Unii, zabránilo platbám těchto příspěvků ve více než jednom členském státě. Výrobce by proto měl hradit příspěvky vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce za výrobky, které dodal na trh členského státu, v němž se tyto výrobky pravděpodobně stanou odpadem, s výjimkou výrobků, které opustily území tohoto členského státu předtím, než byly prodány konečným uživatelům nebo se staly odpadem.

(33)

Podle článku 193 Smlouvy o fungování EU nebrání ochranná opatření přijatá podle článku 192 Smlouvy o fungování EU žádnému členskému státu v zachování nebo zavedení přísnějších ochranných opatření za podmínek stanovených Smlouvami a judikaturou. Členský stát by například mohl zachovat systém rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní odpad pro mikropodniky, který se v době vstupu této pozměňující směrnice v platnost již uplatňuje.

(34)

Výrobci by měli odpovídat za zavedení systémů sběru veškerých použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků a za zajištění jejich následného třídění za účelem opětovného použití, přípravy k opětovnému použití a recyklace s cílem maximalizovat dostupnost použitých oděvů a obuvi na trhu a snížit objem textilu u těch druhů zpracování odpadů, které jsou v hierarchii způsobů nakládání s odpady na nižší úrovni. Zajistit, aby textilní výrobky mohly být a byly používány a opětovně používány po delší dobu, je nejúčinnějším způsobem, jak výrazně snížit jejich dopad na klima a životní prostředí. Současně by se tím mělo umožnit fungování udržitelných a oběhových obchodních modelů, jako jsou opětovné použití, pronájem a opravy, služby zpětného odběru a maloobchodní prodej použitého zboží, které vytvářejí nová kvalitní zelená pracovní místa a občanům nabízejí příležitosti k úsporám. Stanovení odpovědnosti výrobců za odpad, který jejich výrobky vytvářejí, je zásadní pro to, aby bylo možné oddělit růst v tomto odvětví od vzniku textilního odpadu. Výrobci by měli odpovídat i za recyklaci, přičemž by měli zejména upřednostňovat vyšší míru recyklace vláken na nová vlákna a další způsoby využívání a odstraňování odpadu.

(35)

Výrobci a organizace odpovědnosti výrobců by měli financovat rozšiřování recyklace textilu, především recyklace vláken na nová vlákna, a umožnit tak recyklaci širšího spektra materiálů a vytvořit zdroj surovin pro textilní výrobu v Unii. Rovněž je důležité, aby výrobci finančně podporovali výzkum a inovace v oblasti technologického vývoje řešení automatického třídění odpadu a třídění jednotlivých složek materiálů, která umožňují dělení a recyklaci směsných materiálů a dekontaminaci odpadů a díky nimž by bylo možné používat vysoce kvalitní řešení pro recyklaci vláken na nová vlákna a využívat obsah recyklovaných vláken. Pro usnadnění dodržování této pozměňující směrnice mají členské státy zajistit, aby byly hospodářským subjektům z textilního odvětví, zejména malým a středním podnikům, k dispozici informace a pomoc, které by měly mít podobu poradenství, finanční podpory, přístupu k financím, specializovaných materiálů pro řízení a školení zaměstnanců nebo organizační a technické pomoci. Jsou-li tyto informace a pomoc financovány ze státních prostředků, mohou představovat státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, a to i tehdy, jsou-li zcela financovány z příspěvků uložených orgánem veřejné moci a vybíraných od příslušných podniků. V takových případech mají členské státy zajistit soulad s pravidly státní podpory. Mobilizace soukromých a veřejných investic do oběhového hospodářství a dekarbonizace textilního odvětví je také předmětem několika unijních programů a plánů financování, jako jsou nástroj „centra pro oběhové hospodářství“ a zvláštní výzvy v rámci programu Horizont Evropa. Je rovněž nezbytné dále posoudit, zda lze stanovit cíle Unie v oblasti recyklace textilu, které by podpořily a podnítily technologický rozvoj a investice do recyklační infrastruktury, jakož i prosazování ekodesignu pro účely recyklace.

(36)

Použité a odpadní textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky by se měly sbírat odděleně od ostatních toků odpadu, jako jsou kovy, papír a lepenka, sklo, plasty, dřevo a bioodpad, aby se zachovala jejich opětovná použitelnost a potenciál pro vysoce kvalitní recyklaci. S ohledem na dopad na životní prostředí a na ztráty materiálů způsobené tím, že se použitý textil a textilní odpad nesbírají odděleně, a tudíž se s nimi nenakládá způsobem šetrným k životnímu prostředí, by síť zařízení zajišťujících sběr použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, jakož i odpadu z nich, měla pokrývat celé území členských států včetně nejvzdálenějších regionů, měla by být v dosahu konečného uživatele a neměla by se zaměřovat pouze na oblasti a výrobky, u nichž sběr přináší zisk. Sběrná síť by měla být organizována ve spolupráci s dalšími subjekty, které působí v odvětvích nakládání s odpady a opětovného použití, jako jsou obce a subjekty sociální ekonomiky. Vzhledem k významným přínosům pro životní prostředí a klima, které souvisejí s opětovným použitím, by primárním účelem sběrné sítě měl být odpovídající sběr opětovně použitelných textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků a sekundárním účelem sběr recyklovatelných textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků. Trvalé zvyšování tříděného sběru by vedlo k větší míře opětovného použití a kvalitní recyklaci v textilních dodavatelských řetězcích, posílilo by využívání kvalitních druhotných surovin a podpořilo by plánování investic do infrastruktury pro třídění a zpracování textilu. Pro ověřování a zvyšování účinnosti sběrné sítě a informačních kampaní by se měly provádět pravidelné průzkumy složení sebraného směsného komunálního odpadu, a to alespoň na úrovni NUTS 2, aby se zjistilo, jaké množství odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků je v tomto odpadu obsaženo. Kromě toho by organizace odpovědnosti výrobců měly každoročně zveřejňovat informace o výkonnosti systémů tříděného sběru a množství tříděného sběru v hmotnostním vyjádření dokládající jeho trvalý růst.

(37)

Vzhledem ke klíčové úloze, jakou zaujímají subjekty sociální ekonomiky ve stávajících systémech sběru textilu, a k jejich potenciálu vytvářet v Unii místní, udržitelné, participativní a inkluzivní modely podnikání a kvalitní pracovní místa v souladu s cíli uvedenými ve sdělení Komise ze dne 9. prosince 2021 nazvaném „Rozvoj hospodářství ve prospěch lidí: akční plán pro sociální ekonomiku“ by zavedení systémů rozšířené odpovědnosti výrobce mělo zachovat a podpořit činnosti subjektů sociální ekonomiky zapojených do nakládání s použitým textilem. Tyto subjekty by se proto v systémech tříděného sběru měly považovat za partnery, kteří podporují rozšiřování opětovného použití a oprav a vytvářejí kvalitní pracovní místa pro všechny, a zejména pro zranitelné skupiny. Požadavky na třídění by se měly vztahovat i na použité a odpadní textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky sebrané subjekty sociální ekonomiky. V tomto ohledu by subjekty sociální ekonomiky měly rovněž poskytovat informace příslušnému orgánu o svém sběru textilu a následném nakládání s tímto sebraným textilem na základě minimálních povinností spočívajících v předkládání informací. Členské státy by měly mít možnost subjekty sociální ekonomiky od těchto povinností spočívajících v předkládání informací zcela nebo zčásti osvobodit, pokud by jejich plnění vedlo k nepřiměřené administrativní zátěži pro tyto subjekty.

(38)

Výrobci a organizace odpovědnosti výrobců by se měli aktivně podílet na informování konečných uživatelů, zejména spotřebitelů, o tom, že by se měly použité a odpadní textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky sbírat odděleně, že jsou k dispozici systémy sběru a že koneční uživatelé zastávají důležitou úlohu při zajišťování předcházení vzniku odpadu a optimálního nakládání s textilním odpadem z hlediska ochrany životního prostředí. Poskytované informace by se měly mimo jiné týkat dostupnosti možností opětovného použití textilu a obuvi, environmentálních přínosů udržitelné spotřeby a environmentálních, zdravotních a sociálních dopadů textilního oděvního průmyslu. Koneční uživatelé by měli být rovněž informováni o významu informovaných, odpovědných a udržitelných rozhodnutí v oblasti spotřeby textilu a zajišťování optimálního nakládání s odpadními textilními výrobky, výrobky souvisejícími s textilem a obuvnickými výrobky z hlediska ochrany životního prostředí. Tyto požadavky na informace platí nad rámec požadavků na poskytování informací konečným uživatelům v souvislosti s textilními výrobky, které jsou stanoveny v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 (13) a (EU) 2024/1781 (14). Ke zpřístupnění informací všem konečným uživatelům by se měly využívat moderní informační technologie. Informace by měly být poskytovány jak konvenčními způsoby, jako jsou vnitřní i venkovní plakáty a kampaně v sociálních médiích, tak s využitím inovativnějších prostředků, jako je elektronický přístup k internetovým stránkám poskytovaný pomocí kódů QR.

(39)

S cílem zvýšit oběhovost a environmentální udržitelnost textilu a snížit nepříznivé dopady na klima a životní prostředí stanoví nařízení (EU) 2024/1781 povinnost vypracovat závazné požadavky na ekodesign textilních a obuvnických výrobků, které budou v závislosti na tom, co posouzení dopadů ukáže jako přínosné pro zvýšení environmentální udržitelnosti textilií, upravovat životnost, opětovnou použitelnost a opravitelnost textilií a recyklovatelnost jejich vláken na nová vlákna, jakož i povinný obsah recyklovaných vláken v textiliích. Nařízení (EU) 2024/1781 upravuje rovněž přítomnost látek vzbuzujících obavy, aby bylo možné minimalizovat a sledovat jejich výskyt s cílem snížit produkci odpadu a posílit recyklaci, a věnuje se prevenci a omezování uvolňování syntetických vláken do životního prostředí s cílem výrazně omezit uvolňování mikroplastů. Účinným ekonomickým nástrojem, jímž lze motivovat k udržitelnějšímu designu textilií a potažmo k lepšímu designu, jenž by byl v souladu se zásadami oběhového hospodářství, je dále úprava poplatků souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce. Aby byla poskytnuta silná pobídka pro ekodesign a zároveň se zohlednily cíle vnitřního trhu a skladba textilního odvětví, které je tvořeno především malými a středními podniky, je nutné kritéria pro úpravu poplatků souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce harmonizovat na základě nejdůležitějších parametrů ekodesignu a umožnit tak nakládání s textilem v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Úprava těchto poplatků podle kritérií založených na ekodesignu by měla vycházet z požadavků na ekodesign a souvisejících metodik měření, které jsou pro textilní a obuvnické výrobky přijaty v souladu s nařízením (EU) 2024/1781 nebo v souladu s případnými jinými právními předpisy Unie, jež stanovují harmonizovaná kritéria udržitelnosti a metody měření pro textilní a obuvnické výrobky. Aby byla kritéria pro úpravu poplatků sladěna s uvedenými požadavky na výrobky, je vhodné zmocnit Komisi k přijetí harmonizovaných pravidel pro úpravu poplatků.

(40)

Průmyslové a obchodní praktiky, jako je ultrarychlá a rychlá móda, ovlivňují délku doby používání výrobku a pravděpodobnost, že se výrobek stane odpadem, a to kvůli aspektům, které nutně nesouvisejí s jeho designem, a jsou často založeny na segmentaci trhu. Tyto praktiky mohou vést k předčasnému vyřazení výrobku ještě před tím, než dosáhne konce své potenciální životnosti, což vede k nadměrné spotřebě textilních výrobků, a v důsledku toho k nadměrné produkci odpadních textilních výrobků. Aby bylo možné tyto praktiky lépe identifikovat a umožnit ekologickou úpravu poplatků souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce, mohly by členské státy zvážit kritéria, jako je šířka sortimentu výrobků, chápaná jako počet odkazů na výrobky nabízené k prodeji výrobcem s definovanými prahovými hodnotami pro jednotlivé segmenty trhu, nebo četnost nabídek, chápaná jako počet odkazů na výrobky podle segmentu trhu nabízené k prodeji výrobcem v daném období, nebo pobídky k opravě, chápané jako pravděpodobnost opravy výrobku na základě nákladů na jeho opravu nebo poskytování opravárenské služby výrobcem.

(41)

Členské státy by měly při určování finančního příspěvku vyplývajícího z rozšířené odpovědnosti výrobce požadovaného od mikropodniků zohlednit kritéria, jako je objem textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které jsou dodávány na trh, aby byl zajištěn přiměřený přístup, a měly by minimalizovat povinnosti předkládat informace.

(42)

Za účelem kontroly, zda výrobci plní své finanční a organizační povinnosti, pokud jde o nakládání s použitými a odpadními textilními výrobky, výrobky souvisejícími s textilem a obuvnickými výrobky, které poprvé dodají na trh na území některého členského státu, je nezbytné, aby každý členský stát zřídil a spravoval registr výrobců a aby výrobci byli povinni se v něm registrovat. Požadavky na registraci a její formát by měly být co nejvíce harmonizovány v celé Unii, aby se registrace usnadnila zejména v případech, kdy výrobci dodají textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky poprvé na trh v různých členských státech. Informace v registru by měly být přístupné subjektům, které se podílejí na ověřování a vymáhání plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti výrobce.

(43)

Vzhledem k tomu, že 99 % textilního odvětví tvoří malé a střední podniky, mělo by zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce za textil, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky směřovat k co největšímu snížení administrativní zátěže. Plnění rozšířené odpovědnosti výrobce by proto mělo být vykonáváno kolektivně prostřednictvím organizací odpovědnosti výrobců, včetně státem řízených organizací odpovědnosti výrobců zavedených dotčeným členským státem, které by za výrobce tuto odpovědnost převzaly. Organizace odpovědnosti výrobců by měly podléhat schválení členskými státy a měly by mimo jiné dokládat, že mají finanční prostředky potřebné na pokrytí výdajů souvisejících s povinnostmi vyplývajícími z rozšířené odpovědnosti výrobce. Jelikož v případě státem řízených organizací odpovědnosti výrobců neexistuje žádné pověření od zastupovaného výrobce, neměly by se požadavky týkající se takového pověření stanovené v této směrnici uplatňovat.

(44)

Podle článku 30 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (15) se požaduje, aby poskytovatelé online platforem, jež spotřebitelům umožňují uzavírat smlouvy na dálku s obchodníky, před tím, než výrobci umožní využívat jejich služeb, získali od tohoto obchodníka určité identifikační údaje a autocertifikaci obchodníka, kterou se obchodník zavazuje nabízet pouze výrobky nebo služby, jež jsou v souladu s použitelným právem Unie. Pro účely této směrnice by výrobci nabízející textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky poprvé dodávané na trh spotřebitelům nacházejícím se v Unii měli být považováni za obchodníky ve smyslu článku 30 nařízení (EU) 2022/2065.

(45)

V zájmu zajištění účinného prosazování povinností rozšířené odpovědnosti výrobce by informace o registraci v registru výrobců textilií zřízeném podle této směrnice měly být považovány za přiměřené pro účely čl. 30 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2022/2065. Dále by autocertifikací uvedenou v čl. 30 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení měl být splněn závazek výrobce nabízet pouze textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky, na něž se vztahují požadavky rozšířené odpovědnosti výrobce stanovené touto směrnicí. Splnění požadavků stanovených v čl. 30 odst. 1 písm. d) a e) nařízení (EU) 2022/2065 by se nemělo považovat za splnění obecné povinnosti monitorovat informace, které poskytovatelé online platforem umožňující spotřebitelům uzavírat smlouvy na dálku s výrobci zasílají nebo ukládají, ani povinnosti aktivně zjišťovat skutečnosti nebo okolnosti naznačující nezákonnou činnost. Na poskytovatele těchto platforem se v souvislosti s těmito požadavky vztahují pravidla pro vymáhání stanovená v kapitole IV nařízení (EU) 2022/2065.

(46)

Nežádoucí situace přenášení povinností by mohly nastat rovněž ve vztahu k poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek. Tato směrnice zavádí ustanovení, která mají uvedeným nežádoucím situacím zabránit pomocí podobného přístupu k poskytovatelům online platforem, jaký uplatňuje nařízení (EU) 2022/2065.

(47)

Rychle rostoucí trh elektronického obchodu přináší mnoho příležitostí, ale představuje také značnou výzvu, zejména pokud jde o ochranu životního prostředí. Nařízení (EU) 2022/2065 zakazuje ukládat poskytovatelům zprostředkovatelských služeb obecné povinnosti v oblasti monitorování, zároveň však stanoví jasné oblasti odpovědnosti a povinnosti náležité péče pro poskytovatele online platforem s cílem bojovat proti nezákonnému obsahu dostupnému na jejich službách. Podle kapitoly III oddílu 4 uvedeného nařízení zejména mohou poskytovatelé online platforem umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku nést odpovědnost, pokud neplní své zvláštní povinnosti jako zprostředkovatelé při online prodeji zboží. Očekává se, že dohled nad dodržováním povinností stanovených v uvedeném nařízení a jeho monitorování podpoří prosazování a dodržování směrnice 2008/98/ES, zejména tím, že zajistí, aby informace, které tyto online platformy obdrží od obchodníků, byly přesné, úplné, aktuální a dostupné na jejich online rozhraní. Komise a příslušné vnitrostátní orgány by měly vykonávat své příslušné monitorovací pravomoci v souladu s nařízením (EU) 2022/2065 a směrnicí 2008/98/ES, podle případu, a pokud je toho třeba, měly by jednat v úzké spolupráci s cílem zajistit dodržování povinností poskytovateli online platforem.

(48)

K dosažení toho, aby se s textilem nakládalo v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, by organizace odpovědnosti výrobců měly zajistit, aby veškerý odděleně sebraný textil a obuv byly roztříděny takovým způsobem, že je získán materiál vhodný k opětovnému použití a jsou uspokojeny potřeby trhu s použitým textilem a trhu s recyklovanými vstupními surovinami v Unii i ve světě. Vzhledem k větším přínosům pro životní prostředí, jež vyplývají z prodloužené životnosti textilií, by hlavním cílem třídění mělo být opětovné použití, následované tříděním pro účely recyklace v případech, kdy je výrobek odborně posouzen jako opětovně nepoužitelný. Tyto požadavky na třídění by Komise měla vypracovat přednostně jako součást harmonizovaných kritérií Unie pro stanovení toho, kdy odpad přestává být odpadem, platných pro použité textilní výrobky, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, a pro recyklovaný textil, a to včetně požadavků na prvotní třídění, které může probíhat na sběrném místě. Tato harmonizovaná kritéria by měla přinést konzistentnost a vysokou kvalitu sbíraných složek textilu i přeshraničních toků materiálu pro účely třídění, využití odpadů a získání druhotných surovin, což by zase mělo usnadnit rozšiřování hodnotových řetězců v oblasti opětovného použití a recyklace. Použité textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky, které přímo předávají koneční uživatelé a které provozovatelé zařízení pro opětovné použití nebo subjekty sociální ekonomiky přímo na sběrném místě odborně posoudí jako vhodné k opětovnému použití, by neměly být považovány za odpad. Jelikož konečný uživatel není vyškolen k tomu, aby rozlišoval mezi opětovně použitelnými a recyklovatelnými předměty, je třeba provést odborné posouzení. Odborným posouzením se rozumí, že konečné rozhodnutí o klasifikaci použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků jako vhodných k opětovnému použití není ponecháno na konečném uživateli, ale na osobách, které přijímají použité výrobky na sběrném místě a které jsou k tomu vyškoleny nebo obdržely k zajištění odpovídajícího posouzení pokyny. V případě, že opětovné použití, přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci nelze po technické stránce provést, měla by se i nadále uplatňovat hierarchie způsobů nakládání s odpady, pokud možno s vyloučením skládkování, zejména biologicky rozložitelných textilií, které jsou zdrojem emisí metanu, a při spalování by se mělo uplatňovat energetické využití.

(49)

Komise na základě probíhající práce Společného výzkumného střediska vypracuje a navrhne prováděcí akt, kterým pro textil stanoví kritéria k určení toho, kdy odpad přestává být odpadem. Tato kritéria by měla zahrnovat kritéria platná pro textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, a textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky, které byly recyklovány.

(50)

Množství použitých textilních výrobků, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, a textilního odpadu vyvezených do místa určení mimo Unii se neustále zvyšuje, přičemž vývoz zaujímá největší podíl na trhu pro opětovné použití textilních výrobků po spotřebě vyprodukovaných v Unii. Vzhledem k očekávanému významnému nárůstu sebraného textilního odpadu po zavedení tříděného sběru do roku 2025 je pro zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí důležité posílit úsilí v boji proti nedovolené přepravě odpadů vydávaných za materiály, které nejsou odpadem, do třetích zemí. V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 (16) a s cílem zajistit udržitelné nakládání s textilními výrobky po jejich spotřebě a řešit nedovolenou přepravu odpadů by mělo být stanoveno, že všechny odděleně sebrané použité textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky se před přepravou roztřídí. Dále by mělo být stanoveno, že všechny odděleně sebrané použité textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky mají být do okamžiku, než projdou tříděním provedeným vyškoleným provozovatelem třídění za účelem opětovného použití a recyklace, který je může posoudit jako vhodné k opětovnému použití, považovány za odpad a podléhat právním předpisům Unie týkajícím se odpadů, včetně právních předpisů Unie o přepravě odpadů. Třídění by se mělo provádět v souladu s harmonizovanými požadavky na třídění, které umožní získat vysoce kvalitní opětovně použitelné složky, jež splňují potřeby přijímajících trhů s použitým textilem v Unii a ve světě, a podle stanovených kritérií pro rozlišení mezi použitým zbožím, které je posouzeno jako vhodné k opětovnému použití, a odpadem. K přepravovaným použitým textilním výrobkům, výrobkům souvisejícím s textilem a obuvnickým výrobkům, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, by měly být přiloženy informace prokazující, že tyto položky jsou výsledkem třídění nebo přípravy k opětovnému použití, jakož i informace o společnosti odpovědné za toto třídění a přípravu s cílem zvýšit transparentnost a odpovědnost v rámci tohoto procesu, a informace prokazující, že tyto položky jsou vhodné k opětovnému použití. Organizace odpovědnosti výrobců a subjekty sociální ekonomiky by měly podávat zprávy o vývozu odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků a o vývozu použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, což členským státům umožní sledovat tento vývoz a lépe tak porozumět hodnotovému řetězci textilu.

(51)

V zájmu dosažení cílů stanovených v této směrnici by členské státy měly své programy předcházení vzniku potravinového odpadu vyhodnotit a upravit tak, aby případně zahrnovaly nová opatření, která by zapojila více partnerů z veřejného i soukromého sektoru, včetně výrobců, distributorů, dodavatelů, maloobchodníků a poskytovatelů stravovacích služeb, jakož i subjektů sociální ekonomiky a ekologických a spotřebitelských organizací, a obsahovala by koordinované postupy zaměřené na řešení konkrétních závažných problémů, jakož i na změnu postojů a chování, jež vedou k plýtvání potravinami. Při přípravě těchto programů by se členské státy mohly inspirovat doporučeními, která vzešla z panelové diskuse občanů na téma plýtvání potravinami, sborníku Evropského fóra spotřebitelů pro omezení plýtvání potravinami, který obsahuje nástroje, osvědčené postupy a doporučení ke snížení plýtvání spotřebitelů potravinami, a z výměn v rámci platformy EU věnované ztrátám potravin a plýtvání potravinami.

(52)

Jasná odpovědnost a řízená opatření pro předcházení vzniku potravinového odpadu jsou nezbytné k zajištění účinné koordinace kroků, jež povedou ke změně a k dosažení cílů stanovených v této směrnici. Vzhledem ke sdílené agendě mnoha orgánů členských států a různorodosti zúčastněných stran zapojených do boje proti plýtvání potravinami v členských státech je zapotřebí určit příslušný orgán, jenž bude mít na starosti celkovou koordinaci opatření na celostátní úrovni.

(53)

Měla by se zlepšit granularita informací shromažďovaných na úrovni Unie v oblasti komunálního nakládání s textilními výrobky po jejich spotřebě, aby bylo možné účinněji sledovat opětovné použití výrobků, včetně opětovného použití a přípravy k opětovnému použití textilu, a to i s ohledem na možné stanovení výkonnostních cílů v budoucnu. Údaje o opětovném použití a přípravě k opětovnému použití představují klíčové datové toky pro sledování procesu oddělení produkce odpadů od hospodářského růstu a přechodu na udržitelné, inkluzivní a oběhové hospodářství. Proto by tyto datové toky měla spravovat Evropská agentura pro životní prostředí.

(54)

Je nezbytné, aby Komise a členské státy nadále rozvíjely, podporovaly a rozšiřovaly informační a vzdělávací kampaně týkající se předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi. Ačkoli se obecné povědomí o významu předcházení vzniku odpadů a správného nakládání s odpady ve všech odvětvích zlepšuje, je stále nutné dosáhnout dalšího pokroku.

(55)

Rozhodnutí v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 stanoví společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní potravinového odpadu v souladu s čl. 9 odst. 8 směrnice 2008/98/ES. S cílem zlepšit kvalitu, spolehlivost a srovnatelnost údajů o úrovních potravinového odpadu oznamovaných členskými státy, a to i dalším zvýšením jednotnosti metodik měření používaných členskými státy, by měla být na Komisi i nadále přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci stanovená v uvedeném ustanovení. V zájmu vyjasnění by toto zmocnění mělo být s drobnými úpravami stanoveno v novém článku, který se týká specificky předcházení vzniku potravinového odpadu.

(56)

Za účelem sladění kódů KN uvedených ve směrnici 2008/98/ES s kódy uvedenými v příloze I nařízení (EHS) č. 2658/87 by v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o změny přílohy IVc směrnice 2008/98/ES. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (17). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(57)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění směrnice 2008/98/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci týkající se harmonizovaného formátu pro registraci v registru výrobců textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků a týkající se kritérií pro úpravu poplatků souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce pro textilní výrobky a opravný koeficient s cílem zohlednit nárůst nebo pokles cestovního ruchu ve vztahu k referenčnímu období, pokud jde o cíl snížení množství potravinového odpadu stanovený v této směrnici pro maloobchod a jiné způsoby distribuce potravin, restaurace a stravovací služby a domácnosti. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (18).

(58)

Směrnice 2008/98/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(59)

Je důležité, aby členské státy výrazně a rychle zlepšily provádění směrnice Rady 1999/31/ES (19), s cílem zabránit škodám na životním prostředí v Unii, včetně přeshraničních problémů, které vznikají v důsledku nezákonného skládkování odpadů. Je proto vhodné, aby Komise vyhodnotila směrnici 1999/31/ES s cílem posoudit způsoby, jak posílit její provádění, a případně předložila legislativní návrh na její změnu. Dále na základě výsledku možné aktualizace právních předpisů Unie o odpadech vyplývající z připravovaného aktu o oběhovém hospodářství, jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 26. února 2025 nazvaném „Dohoda o čistém průmyslu: společný plán konkurenceschopnosti a dekarbonizace“, by Komise měla provést hodnocení směrnice 2008/98/ES a případně předložit legislativní návrh. V souvislosti s tímto hodnocením a vzhledem k současnému nedostatku spolehlivých údajů o odpadních textilních výrobcích, výrobcích souvisejících s textilem a obuvnických výrobcích a o financování souvisejících systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, které mají členské státy zavést, by Komise měla nejprve posoudit možnost stanovení cílů v oblasti předcházení vzniku odpadu, sběru, přípravy k opětovnému použití a recyklace a poté, zda jsou vnitrostátní systémy rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky účinně financovány, včetně toho, zda by k jejich financování mohli finančně přispět provozovatelé komerčních zařízení pro opětovné použití. Dále by Komise měla rovněž posoudit možnost, že by členské státy zavedly předběžné třídění směsného komunálního odpadu s cílem zabránit tomu, aby odpad, který by bylo možné využít pro přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci, byl odeslán ke spálení nebo uložen na skládku.

(60)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení environmentální udržitelnosti nakládání s potravinovým odpadem a s použitým textilem a textilním odpadem a zajištění volného pohybu použitého textilu a textilního odpadu na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

V čl. 2 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114), ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2009/31/oj).“ "

2)

V článku 3 se vkládají nové body, které znějí:

(*2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2011/83/oj)."

(*3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. L 277, 27.10.2022, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2022/2065/oj)."

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1020/oj)."

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L, 2024/1781, 28.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1781/oj).“ "

3)

V článku 9 se zrušují odst. 1 písm. g) a h) a odstavce 5, 6 a 8.

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/1308/oj)."

(*7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Úř. věst. L, 2025/40, 22.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/40/oj)."

(*8)  Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 ze dne 3. května 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní potravinového odpadu (Úř. věst. L 248, 27.9.2019, s. 77, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_del/2019/1597/oj).“ "

5)

V čl. 11 odst. 1 se za třetí pododstavec vkládá nový pododstavec, který zní:

„Za účelem dosažení souladu s cíli tohoto článku členské státy zajistí, aby byla k dispozici nezbytná infrastruktura pro tříděný sběr odpadu, včetně dostatečného materiálového a územního pokrytí sběrných míst tříděného odpadu v souladu s čl. 28 odst. 3 písm. cb).“

6)

V článku 11b se odstavec 1 nahrazuje tímto:

7)

Vkládají se nové články, které znějí:

(*9)  Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/1987/2658/oj)."

(*10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Úř. věst. L, 2025/1892, 26.9.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/1892/oj)."

(*11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1150/oj)."

(*12)  Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004, ze dne 7. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů o odpadech v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES a kterým se zrušuje prováděcí rozhodnutí Komise C(2012) 2384 (Úř. věst. L 163, 20.6.2019, s. 66, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_impl/2019/1004/oj)."

(*13)  Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/19 ze dne 18. prosince 2020, kterým se stanoví společná metodika a formát pro podávání zpráv o opětovném použití v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (Úř. věst. L 10, 12.1.2021, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_impl/2021/19/oj).“ "

8)

V článku 29 se odstavec 2a nahrazuje tímto:

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

10)

Článek 37 se mění takto:

11)

Článek 38a se mění takto:

12)

V článku 41 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„Od 17. dubna 2029 se články 22a, 22b, 22c a 22d použijí v případě podniků, které zaměstnávají méně než deset osob a jejichž roční obrat a roční bilanční suma nepřesahuje 2 miliony EUR.“

13)

Vkládá se nový článek, který zní:

14)

Znění obsažené v příloze této směrnice se vkládá jako příloha IVc.