(EU) 2025/50Směrnice Rady (EU) 2025/50 ze dne 10. prosince 2024 o rychlejší a spolehlivější úlevě z nadměrných srážkových daní

(1)

Mezi klíčové politické priority Unie patří zajištění spravedlivého zdanění na vnitřním trhu a dobrého fungování unie kapitálových trhů. V této souvislosti je zásadní odstraňovat překážky přeshraničních investic a zároveň bojovat proti daňovým podvodům a zneužívání daňových předpisů. Takové překážky existují například tam, kde se používají neefektivní a nepřiměřeně zatěžující postupy při poskytování úlevy z nadměrných daní sražených u zdroje z dividend nebo úrokových příjmů vyplácených z veřejně obchodovaných akcií nebo dluhopisů nerezidentským investorům. V některých případech se navíc současná situace ukázala jako nedostatečná, pokud jde o předcházení opakujícím se rizikům daňových podvodů, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, o čemž svědčí četné případy systémů vícenásobného vracení daně a podvodů s využitím dividendové arbitráže nebo tzv. „praní dividend“ (dividend stripping) (Cum/Cum a Cum/Ex). Cílem této směrnice proto je zefektivnit postupy v oblasti srážkové daně a zároveň je posílit proti riziku daňových podvodů a zneužívání daňových předpisů.

(2)

S cílem posílit schopnost členských států předcházet daňovým podvodům a zneužívání daňových předpisů a bojovat proti nim, což je v současné době ztíženo obecným nedostatkem spolehlivých a včasných informací o investorech, je nezbytné umožnit společný rámec pro úlevu z nadměrných srážkových daní z přeshraničních investic do cenných papírů, který bude odolný vůči riziku daňových podvodů a zneužívání daňových předpisů. Uvedený rámec by vedl ke sblížení různých postupů při poskytování úlevy uplatňovaných v členských státech a zároveň zajistil transparentnost a jistotu ohledně totožnosti investorů pro emitenty cenných papírů, plátce srážkové daně, finanční zprostředkovatele či členské státy. Za tímto účelem by se měl rámec opírat o automatizované postupy, jako je digitalizace potvrzení o daňovém rezidentství z hlediska postupu i formy. Tento rámec by měl být rovněž dostatečně pružný, aby náležitě zohlednil různé systémy platné v různých členských státech a poskytl vhodné nástroje proti zneužívání, které by zmírnily riziko daňových podvodů, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu různé přístupy daňových orgánů v závislosti na zavedeném systému úlev. V rámci systému úlevy u zdroje mohou daňové orgány získat relevantní informace o investorech a platebním řetězci až po uplatnění úlevy. Naproti tomu při použití systému vracení daně má pro daňové orgány zásadní význam, aby získaly dostatečné informace před uplatněním úlevy, aby mohly posoudit, zda by měla být přiznána. V rámci obou systémů jsou v případě neoprávněné úlevy stanovena pravidla týkající se odpovědnosti finančního zprostředkovatele. Tato směrnice neomezuje možnost členských států upravit prostředky, jimiž certifikovaní finanční zprostředkovatelé získávají zpět veškeré náklady vzniklé v důsledku přizpůsobení se povinnostem, které tato směrnice stanoví, nebo v důsledku jejich plnění.

(3)

S ohledem na uvedené rozdíly a také na zásadu proporcionality by ustanovení této směrnice týkající se vnitrostátních registrů certifikovaných finančních zprostředkovatelů a povinnosti oznamovat informace neměla být závazná pro členské státy, které mají zavedený komplexní systém úlevy u zdroje a jejich poměr tržní kapitalizace je pod určitou prahovou hodnotou, jak je definována v této směrnici. Cíl spočívající v podpoře efektivních a spolehlivých systémů pro úlevu z nadměrné srážkové daně na celém vnitřním trhu by měl být považován za splněný, pokud členské státy, které nadále využívají svůj vnitrostátní systém úlev u zdroje, splňují obě uvedená kritéria stanovená v této směrnici. Zaprvé kritérium tržní kapitalizace souvisí s velikostí ekonomiky a možným rozsahem výplaty dividend. Nízká tržní kapitalizace znamená nízký objem vyplácených dividend, a tedy nižší riziko zneužití daňových předpisů. Pokud členský stát po určitou dobu dosahuje prahové hodnoty poměru tržní kapitalizace nebo ji překračuje, měla by se použít společná pravidla této směrnice a měla by již zůstat použitelná bez ohledu na to, zda kdykoli poté jeho poměr tržní kapitalizace opět klesne pod uvedenou prahovou hodnotu. Zadruhé komplexní systémy úlevy u zdroje, které umožňují jednoduché a efektivní uplatňování vhodné sazby daně v okamžiku výplaty, by měly být považovány za rovnocenné systému úlevy u zdroje stanovenému v této směrnici. Tato dvě kritéria společně mohou zajistit, aby investoři na celém vnitřním trhu měli účinný přístup k efektivním postupům při poskytování úlevy ze srážkové daně ve všech členských státech. V případě členských států, které mají relativně malý akciový trh a dostatečně efektivní vnitrostátní systém úlevy u zdroje, by požadavek na změnu uvedených systémů nebyl přiměřené. Vzhledem k tomu, že by se společná pravidla podle této směrnice vztahovala téměř na celý vnitřní trh, by tak navíc bylo dosaženo vhodné míry konvergence.

(4)

Tato směrnice harmonizuje přístup investorů k systémům úlevy z daně ve všech členských státech tím, že stanoví společný systém úlevy u zdroje a společný systém rychlého vracení daně a zároveň ponechává členským státům za určitých podmínek a s ohledem na rozdíly v rozvoji jejich ekonomik možnost zachovat si své vnitrostátní systémy úlevy u zdroje a zajišťuje přístup k systémům úlevy z daně v členských státech. V závislosti na kritériích pro posouzení rizik by mohly dotčené členské státy, které by považovaly za vhodné například posílit své nástroje pro boj proti daňovým podvodům a zneužívání daňových předpisů, v každém případě použít nástroje stanovené v této směrnici.

(5)

Aby mohl být vnitrostátní systém úlevy u zdroje považován za komplexní, měl by obsahovat řadu konkrétních klíčových prvků stanovených v této směrnici. Měl by fyzickým osobám nebo subjektům, které mají nárok na takovou úlevu, poskytovat široký přístup a měl by poskytnout úlevu, pokud na ni má daňový poplatník nárok, ledaže nesplní povinnost oznámit informace požadované členským státem. Požadované informace by v zásadě neměly překračovat rámec údajů uvedených v článcích 12, 13 nebo 15. Vnitrostátní systém úlevy u zdroje by měl poskytovat přístup pro přímé i nepřímé investice a neměl by mít další překážky vstupu jiné než ty, které jsou uvedeny v čl. 11 odst. 2. Vnitrostátní systém úlevy u zdroje by tedy neměl poskytovat pouze právní možnost úlevy – úleva by v případě, že na ni má daňový poplatník nárok, měla být i fakticky poskytnuta. Vnitrostátní systém úlevy u zdroje by neměl ukládat další povinnosti, jako je paralelní systém podávání zpráv. Členský stát by měl stanovit pravidla týkající se odpovědnosti za ztrátu příjmů ze srážkové daně a sankce za porušení vnitrostátních předpisů týkajících se tohoto systému úlev u zdroje. Pokud jde o podmínku poměru tržní kapitalizace, Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) by měl poskytovat údaje, jež jsou vyžadovány podle regulačních technických norem. Pokud členský stát nesplňuje nebo přestal splňovat alespoň jednu z obou podmínek týkajících se komplexního systému úlevy u zdroje a prahové hodnoty poměru tržní kapitalizace, měl by do vnitrostátních právních předpisů provést všechna ustanovení této směrnice.

(6)

Aby byl zajištěn přiměřený přístup, měla by se tato směrnice týkat postupů při poskytování úlevy z nadměrných srážkových daní pouze v těch členských státech, které vybírají srážkovou daň z peněžních nebo akciových dividend v různých sazbách v závislosti na daňovém rezidentství konkrétního investora. V takových případech musí členské státy poskytnout úlevu, pokud byla použita vyšší sazba v situaci, pro kterou platí sazba nižší. Členské státy by rovněž měly mít možnost zavést podobné postupy v souvislosti s výplatami úroků z veřejně obchodovaných dluhopisů nerezidentům, aby se zlepšila efektivnost příslušného postupu při poskytování úlevy a zajistila vyšší úroveň dodržování předpisů ze strany daňových poplatníků. Členských států, které postupy při poskytování úlevy v souvislosti s nadměrnými srážkovými daněmi z dividend a případně úroků nepotřebují, se postupy stanovené touto směrnicí netýkají. V případech, kdy je nutná úleva z nadměrných srážkových daní, a v zájmu zajištění společného přístupu k úlevě z nadměrných srážkových daní by tato směrnice měla upravovat společný systém úlevy u zdroje a systém rychlého vracení daně, který mají členské státy zavést.

(7)

Vzhledem k tomu, že by se investoři mohli nacházet v kterémkoli členském státě, měla by pravidla pro společné a digitální potvrzení o daňovém rezidentství (eTRC) platit ve všech členských státech. Aby se zajistilo, že všichni daňoví poplatníci v Unii budou mít přístup ke společnému, vhodnému a účinnému dokladu o svém daňovém rezidentství, měly by členské státy používat automatizované postupy pro vydávání potvrzení o daňovém rezidentství pro účely uplatňování systému úlevy u zdroje, komplexního systému úlevy u zdroje, systému rychlého vracení daně nebo standardního systému vracení daně s cílem získat úlevu z nadměrné srážkové daně z dividend vyplacených z veřejně obchodovaných akcií nebo případně z úroků vyplacených z veřejně obchodovaných dluhopisů. Potvrzení eTRC by navíc měla být vydávána ve stejné rozpoznatelné a přijatelné digitální podobě a se stejným obsahem.

(8)

Pro větší efektivitu by se potvrzení eTRC mělo vztahovat na maximální období kalendářního roku nebo zdaňovacího období, například zdaňovací období, jež se nekryje s kalendářním rokem nebo je delší než jeden kalendářní rok, pro které je vydáno, a mělo by zůstat platné pro potvrzení rezidentství po období, na které se vztahuje. Vydávající členské státy by měly mít možnost potvrzení eTRC zcela nebo částečně zrušit, pokud mají daňové orgány důkazy o tom, že daňový poplatník není po celé období, na které se potvrzení vztahuje, nebo jeho část rezidentem vydávajícího členského státu. Aby bylo možné efektivně identifikovat subjekty z Unie, mělo by potvrzení eTRC obsahovat daňové identifikační číslo, nebo neexistuje-li, tj. pokud dotčený členský stát takové číslo pro své daňové poplatníky nevydává, jeho funkční ekvivalent pro daňové účely. Kromě toho, pokud má orgán vydávající potvrzení eTRC dané údaje k dispozici, by potvrzení eTRC mělo obsahovat jedinečný evropský identifikační kód (EUID), identifikační kód právnické osoby (LEI) nebo registrační číslo právnické osoby, které je platné po celé období, na které se potvrzení vztahuje. Navíc, pokud daňové identifikační číslo v případě fyzické osoby neexistuje, protože členský stát rezidence takové číslo pro své daňové poplatníky nevydává, by mělo být možné rovněž použití jeho funkčního ekvivalentu pro daňové účely. Použité identifikátory by měly být platné po celé období, na které se potvrzení vztahuje.

(9)

Potvrzení eTRC by v příslušných případech mělo obsahovat odkaz na smlouvu o zamezení dvojího zdanění, ve vztahu k níž daňový poplatník žádá, aby byl považován za daňového rezidenta. Aby mohlo být potvrzení eTRC členským státem zdroje uznáno jako platný doklad o daňové rezidenci, je-li uplatňován nárok na úlevu z nadměrné srážkové daně podle ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění, je nezbytné, aby byl v potvrzení eTRC uveden odkaz na příslušnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Vydávající orgán by měl mít možnost se rozhodnout, že v daném potvrzení eTRC uvede více než jednu platnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Ačkoli je potvrzení eTRC určeno především k provádění postupů týkajících se srážkové daně, mohlo by mít rovněž širší oblast využití a sloužit k prokázání daňového rezidentství nad rámec postupů týkajících se srážkové daně. Pro účely postupů při poskytování úlevy ze srážkové daně by potvrzení eTRC nemělo obsahovat žádné další informace. Potvrzení eTRC má být vydáváno pouze jednou za kalendářní rok nebo za zdaňovací období, a to i v případě, že tentýž daňový poplatník několikrát investuje ve stejných členských státech zdroje, pokud je daňové rezidentství tohoto daňového poplatníka stále stejné.

(10)

Pro splnění cíle efektivnější úlevy z nadměrné srážkové daně by měly být v celé Unii zavedeny společné postupy, které umožní získat jasné a spolehlivé informace o totožnosti investora, zejména v případě velkých skupin investorů, tedy v souvislosti s investicemi do veřejně obchodovaných cenných papírů, kde je určení totožnosti jednotlivých investorů náročné. Tyto postupy by měly rovněž umožnit uplatnění příslušné sazby daně v okamžiku výplaty (úleva u zdroje) nebo rychlé vrácení případného přeplatku na dani. Vzhledem k tomu, že přeshraniční investice obvykle zahrnují platební řetězec finančních zprostředkovatelů, měly by příslušné postupy umožňovat i sledování a identifikaci řetězce zprostředkovatelů, a tudíž toku příjmů od emitenta daného cenného papíru až po registrovaného vlastníka a informací o příslušném investorovi. Nejběžnější typy investičních mechanismů obvykle zahrnují uschovatelskou banku nebo jiný investiční subjekt, např. makléře, který drží cenné papíry svým jménem na účet příslušného investora. V těchto mechanismech by byl za registrovaného vlastníka daných cenných papírů považován příslušný investor. Členské státy, které uplatňují srážkovou daň z příjmu z cenných papírů a poskytují úlevu z nadměrné srážkové daně a které nemají zaveden komplexní systém úlevy u zdroje nebo jejichž poměr tržní kapitalizace se rovná prahové hodnotě stanovené touto směrnicí nebo ji překračuje, by proto měly zřídit a vést vnitrostátní registr finančních zprostředkovatelů, kteří mají v platebním řetězci významnou úlohu. Po registraci by tito finanční zprostředkovatelé měli mít povinnost oznamovat informace, které mají k dispozici o výplatách dividend nebo případně úroků, které zpracovávají. Požadované informace by měly být omezeny na informace, které jsou zásadní pro rekonstrukci platebního řetězce, a tudíž užitečné pro předcházení riziku daňových podvodů nebo zneužívání daňových předpisů, pokud jsou tyto informace oznamujícímu zprostředkovateli dostupné. Členské státy, které uplatňují srážkovou daň z úroků v různých sazbách a potřebují provádět podobné postupy při poskytování úlevy nebo které mají zaveden komplexní systém úlevy u zdroje pro výplaty dividend a jejich poměr tržní kapitalizace nedosahuje prahové hodnoty stanovené touto směrnicí, by mohly případně rovněž zvážit použití zavedeného vnitrostátního registru.

(11)

Vzhledem k tomu, že finančními zprostředkovateli, kteří se nejčastěji zapojují do platebních řetězců cenných papírů, jsou velké instituce ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) a centrální depozitáři cenných papírů poskytující služby plátce srážkové daně, měly by uvedené subjekty mít povinnost požádat o registraci ve vnitrostátních registrech členských států. Pokud takové subjekty s povinností registrace působí prostřednictvím pobočky nebo poboček nebo prostřednictvím jednoho či více dceřiných podniků v kterémkoli členském státě, měly by mít možnost zvolit si splnění registrační povinnosti v každém členském státě zdroje buď jako jeden certifikovaný finanční zprostředkovatel na úrovni skupiny, nebo na úrovni jednotlivých poboček nebo dceřiných podniků, nebo jejich kombinace. Ostatní finanční zprostředkovatelé by měli rovněž mít možnost požádat o registraci ve vnitrostátních registrech členských států podle vlastního uvážení. V obou situacích, ať už v rámci povinné nebo dobrovolné registrace, by finanční zprostředkovatelé měli mít možnost se zaregistrovat nebo se nechat zastoupit jiným finančním zprostředkovatelem, který je součástí téže skupiny a který jedná jejich jménem, aby se minimalizovala administrativní zátěž a dopad na to, jak chtějí být organizováni. Žádosti o registraci by finanční zprostředkovatelé měli podávat prostřednictvím Evropského portálu certifikovaných finančních zprostředkovatelů (dále jen „portál“), který by měl sloužit jako jednotné kontaktní místo. Tyto žádosti by měly být prostřednictvím portálu předávány příslušným členským státům. Následně by o žádosti o registraci měly rozhodnout tyto členské státy. Portál by proto měl sloužit jako nástroj, který odráží rozhodnutí členských států, pokud jde o registraci finančních zprostředkovatelů.

(12)

Tato směrnice by měla rovněž stanovit pravidla týkající se požadavků na registraci ve vnitrostátních registrech, jakož i pravidla pro zamítání registrace. V případě zamítnutí žádosti o registraci by finanční zprostředkovatelé měli mít možnost podat později další žádost o registraci, pokud byly důvody zamítnutí napraveny. Po registraci by finanční zprostředkovatelé měli být v příslušném členském státě považováni za „certifikované finanční zprostředkovatele“ a měly by se na ně vztahovat povinnosti certifikovaných finančních zprostředkovatelů podle této směrnice. Členské státy by měly v souvislosti s registrací certifikovaného finančního zprostředkovatele aktualizovat portál. Tato směrnice by měla rovněž stanovit pravidla pro výmaz certifikovaných finančních zprostředkovatelů z vnitrostátního registru nebo pro odepření možnosti požádat o úlevu. Pokud se členský stát rozhodne vymazat certifikovaného finančního zprostředkovatele z registru, odepře certifikovanému finančnímu zprostředkovateli možnost požádat o úlevu nebo zamítne žádost o registraci, měl by portál odpovídajícím způsobem aktualizovat. Účelem těchto aktualizací je umožnit členským státům vyhodnotit přijatá opatření, jako jsou výmaz nebo zamítnutí registrace, a posoudit je v souvislosti s jakoukoli budoucí žádostí o registraci téhož finančního zprostředkovatele ve svém vnitrostátním registru. Na práva a povinnosti dotčených stran, včetně práva na odvolání, v souvislosti s jakýmkoli rozhodnutím přijatým členským státem ohledně registrace v jeho vnitrostátního registru a výmazu z něj se vztahují vnitrostátní pravidla dotyčného členského státu.

(13)

Aby byla zajištěna větší transparentnost, pokud jde o totožnost a okolnosti týkající se investora, který obdrží výplatu dividend nebo úroků, a o tok plateb od emitenta, měli by certifikovaní finanční zprostředkovatelé ve stanovených lhůtách oznamovat relevantní informace. Tato směrnice by měla stanovit dvě možnosti oznamování: přímé a nepřímé. Při přímém oznamování by měl certifikovaný finanční zprostředkovatel podávat oznámení přímo příslušnému orgánu členského státu zdroje. Je-li oznamování nepřímé, měli by certifikovaní finanční zprostředkovatelé poskytovat informace v celém platebním řetězci cenných papírů v postupném pořadí a s ohledem na postavení uvedených certifikovaných finančních zprostředkovatelů v platebním řetězci cenných papírů, jehož jsou součástí. Výsledkem by mělo být, že uvedené informace obdrží plátce srážkové daně nebo určený certifikovaný finanční zprostředkovatel, kteří je oznámí příslušnému orgánu členského státu zdroje. Oznámené údaje by měly zahrnovat informace o způsobilosti dotčeného investora, ale měly by se omezovat na informace, které má k dispozici oznamující certifikovaný finanční zprostředkovatel. Finanční zprostředkovatelé, kteří nejsou povinni se registrovat jako certifikovaní finanční zprostředkovatelé a kteří se rozhodli se takto neregistrovat, by neměli mít povinnost oznamovat informace podle této směrnice. Informace o platbách zpracovávaných těmito zprostředkovateli, kteří nejsou certifikovanými finančními zprostředkovateli, nicméně zůstávají relevantní pro řádnou rekonstrukci platebního řetězce před uplatněním systémů úlev stanovených touto směrnicí.

(14)

Aby se zajistilo, že v platebním řetězci nebudou žádné informační mezery, a aby investoři měli přístup k postupům při poskytování úlevy, měla by tato směrnice umožnit certifikovanému finančnímu zprostředkovateli, bez ohledu na to, zda je přímo zapojen do konkrétního platebního řetězce, aby vstoupil v rámci tohoto řetězce do role finančního zprostředkovatele. To znamená, že certifikovaný finanční zprostředkovatel plní povinnosti a závazky související s oznamováním informací a systémem úlevy, které by se vztahovaly na finančního zprostředkovatele, pokud by byl certifikovaným finančním zprostředkovatelem. Na základě uvedeného uspořádání mezi finančními zprostředkovateli by daňové orgány měly možnost získat veškeré relevantní informace a účinně sladit informace v celém platebním řetězci a investoři by měli přístup k systému úlevy, a to i v případech týkajících se finančního zprostředkovatele, který není registrován v členském státě ani vázán povinnostmi podle této směrnice.

(15)

Tato směrnice by neměla certifikovaným finančním zprostředkovatelům bránit v externím zajišťování úkolů souvisejících s plněním jejich povinností podle této směrnice. Certifikovanému finančnímu zprostředkovateli by proto mělo být povoleno, aby při plnění příslušných povinností týkajících se postupů v oblasti srážkové daně využíval třetí stranu. V každém případě by za uvedené povinnosti měl nadále nést odpovědnost certifikovaný finanční zprostředkovatel, který své povinnosti zadal externím dodavatelům.

(16)

Aby byla unie kapitálových trhů efektivnější a konkurenceschopnější, měly by být usnadněny a urychleny postupy při poskytování úlevy z nadměrných srážkových daní z příjmů z cenných papírů, pokud příslušní certifikovaní finanční zprostředkovatelé poskytli odpovídající informace, včetně informací o totožnosti investora. Příslušnými certifikovanými finančními zprostředkovateli jsou všichni certifikovaní finanční zprostředkovatelé v platebním řetězci cenných papírů nacházející se mezi investorem a emitentem cenných papírů, od nichž může být požadováno, aby poskytovali informace o platbách provedených necertifikovanými finančními zprostředkovateli v řetězci. S ohledem na různé přístupy v členských státech by se měly stanovit dva typy postupů: za prvé systém úlevy u zdroje, kdy je příslušná sazba daně uplatněna přímo v okamžiku srážky daně, a za druhé systém rychlého vracení daně, kdy je žádost o vrácení daně podána certifikovaným finančním zprostředkovatelem a zpracována daňovým orgánem členského státu zdroje ve lhůtě stanovené touto směrnicí. Není-li toto vrácení daně zpracováno v uvedené lhůtě, měly by se uplatnit úroky z prodlení, pokud tak stanoví vnitrostátní pravidla. Členské státy, které uplatňují kapitolu III této směrnice, by měly mít možnost zavést systém úlevy u zdroje nebo systém rychlého vracení daně nebo jejich kombinaci, a zajistit tak, aby alespoň jeden systém byl v souladu s požadavky této směrnice k dispozici všem investorům. Členský stát, který si zvolil uvedenou kombinaci systémů, by měl mít možnost omezit používání jednoho systému pouze na konkrétní případy, jako jsou scénáře s nízkým rizikem, pokud druhý systém zůstane k dispozici pro všechny ostatní případy, na něž se vztahuje tato směrnice. Osoby přijímající platby mimo oblast působnosti této směrnice, jako jsou dividendy od kotovaných společností vyplácené registrovaným vlastníkům, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu zdroje, dividendy od nekotovaných společností nebo úroky v případech, kdy se členský stát nerozhodl uplatňovat tuto směrnici na výplaty úroků, by mohly i nadále mít nárok na podání žádosti o úlevu z nadměrné srážkové daně podle vnitrostátního systému úlevy u zdroje nebo vracení daně použitelného na postupy odpovídající těmto platbám.

(17)

Nejsou-li pro platby spadající do oblasti působnosti této směrnice splněny její příslušné požadavky nebo pokud si to dotčený investor přeje, měly by členské státy jako záložní řešení pro zrychlené postupy stanovené v této směrnici použít postupy při poskytování úlevy ze srážkové daně vycházející z vnitrostátního standardního systému vracení daně. Investoři, kteří mají nárok na úlevu, nebo jejich zplnomocnění zástupci by měli mít možnost požadovat vrácení nadměrné srážkové daně zaplacené v členském státě, pouze pokud certifikovaný finanční zprostředkovatel nevyužil systém úlevy u zdroje nebo systém rychlého vracení daně.

(18)

Členské státy by v případech, kdy existuje riziko daňových podvodů nebo zneužití daňových předpisů, měly mít možnost před zpracováním žádosti o rychlé vrácení daně prosazovat opatření proti podvodům a provádět důkladné vyšetřování. Za tímto účelem by měly mít právo za určitých podmínek žádost o vrácení daně zamítnout. Uvedené podmínky by měly zahrnovat případy, kdy nejsou požadavky týkající se žádosti splněny nebo kdy nelze rekonstruovat platební řetězec. Žádost o vrácení daně by mělo být rovněž možné zamítnout, pokud se členský stát na základě kritérií pro posouzení rizik rozhodne zahájit ověřovací řízení nebo daňovou kontrolu. Uvedená ověřovací řízení nebo daňové kontroly by mělo být možné uplatnit v každém případě, kdy je zjištěno riziko daňového podvodu nebo zneužití daňových předpisů.

(19)

V zájmu ochrany systémů pro úlevu z nadměrných srážkových daní by členské státy, které vedou vnitrostátní registr, měly rovněž vyžadovat, aby certifikovaní finanční zprostředkovatelé ověřovali způsobilost investorů, kteří chtějí úlevu nárokovat. Certifikovaní finanční zprostředkovatelé by měli zejména získat potvrzení o daňovém rezidentství příslušného investora a prohlášení, že tento investor má nárok na úlevu ze srážkové daně podle vnitrostátních pravidel členského státu zdroje nebo smlouvy o zamezení dvojího zdanění, a pokud to členský stát zdroje vyžaduje, prohlášení investora, že je skutečným vlastníkem dividend nebo úroků v souladu s vnitrostátními pravidly členského státu zdroje nebo smlouvou o zamezení dvojího zdanění, jak je popsáno v komentáři k článku 10 nebo článku 11 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku. Členské státy zdroje by tak měly mít možnost vyžádat si prohlášení o skutečném vlastnictví.

(20)

Certifikovaní finanční zprostředkovatelé by měli mít povinnost ověřit příslušnou sazbu srážkové daně na základě konkrétní situace investora a uvést, zda si jsou vědomi jakékoli finanční dohody týkající se podkladových cenných papírů, která před ex-dividend dnem nebyla vypořádána, jejíž platnost neuplynula nebo která nebyla jinak ukončena. V této souvislosti je třeba tuto povinnost chápat v tom smyslu, že certifikovaný finanční zprostředkovatel, který je investorovi, tj. svému klientovi, nejblíže, by měl přijmout přiměřená opatření k provádění takových kontrol v dobré víře. Certifikovaní finanční zprostředkovatelé by například měli zkontrolovat, zda informace v potvrzení eTRC nebo rovnocenném dokladu nebo informace v prohlášení investora nejsou v rozporu s informacemi, které tito certifikovaní finanční zprostředkovatelé o svých klientech shromáždili v rámci své běžné činnosti. Takové informace zahrnují informace o účtu investora a další informace, které mohli shromáždit v důsledku dodržování platných pravidel „poznej svého klienta“. Certifikovaní finanční zprostředkovatelé by proto neměli mít povinnost provádět další kontroly nebo požadovat a shromažďovat od svého klienta další informace. Investor by navíc měl mít povinnost informovat finančního zprostředkovatele o veškerých změnách svých relevantních okolností. Členské státy by měly mít možnost povolit, aby se požadavky náležité péče prováděly jednou ročně, ledaže certifikovaný finanční zprostředkovatel ví nebo má vědět, že došlo ke změně okolností nebo že dané informace jsou nesprávné nebo nespolehlivé.

(21)

Uplatnění postupů při poskytování úlevy ze srážkové daně podle této směrnice podléhá podmínce, že registrovaný vlastník, jímž je buď fyzická osoba, nebo subjekt, a jenž je způsobilý obdržet dividendu nebo úrok jako držitel cenných papírů, je rovněž osobou, která má nárok na úlevu ze srážkové daně v souladu s vnitrostátními pravidly členského státu zdroje nebo případně smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Pokud má registrovaný vlastník rovněž nárok na úlevu, měla by se použít pouze ustanovení o přímých investicích. Avšak v situacích, kdy registrovaný vlastník není shodný s osobou, která má nárok na úlevu, by se měla použít ustanovení o nepřímých investicích. Ustanovení o nepřímých investicích poskytují úlevu v případech, kdy by určité subjekty kolektivního investování nebo investoři v jejich rámci mohli mít nárok na úlevu, ale nejsou registrovaným vlastníkem, protože dané cenné papíry drží jiná právnická osoba nebo daňově transparentní subjekt kolektivního investování. Ustanovení o nepřímých investicích zajišťují, aby legitimní investoři měli přístup k postupům podle této směrnice. Pojem „subjekt kolektivního investování“ by proto měl být chápán tak, že zahrnuje subjekty kolektivního investování, které mají nárok na úlevu z nadměrné srážkové daně vlastním jménem, jakož i subjekty kolektivního investování, kde investoři, kteří v daném subjektu kolektivního investování drží kapitál, mají nárok na úlevu na základě vnitrostátních pravidel členského státu zdroje nebo smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Pokud se certifikovaný finanční zprostředkovatel podílí na nepřímých investicích, měl by stále splnit požadavky náležité péče. Kromě toho by mělo být možné, aby byl certifikovaný finanční zprostředkovatel odpovědný v případě ztráty příjmů z daně.

(22)

Uznává se, že finanční dohody lze použít k úplnému nebo částečnému přesunu vlastnictví cenného papíru nebo příslušných investičních rizik. Objevily se rovněž případy, kdy byly takovéto dohody použity v rámci mechanismů spočívajících v dividendové arbitráži a v tzv. „praní dividend“ (dividend stripping), jako jsou mechanismy Cum/Ex a Cum/Cum, s jediným cílem získat vrácení daně, i když na toto vrácení nebyl nárok, nebo dosáhnout vyšší částky vrácené daně, než na kterou měl investor nárok. Ujednání, jako jsou futures, repo obchody, půjčky a výpůjčky cenných papírů, koupě se současným sjednáním zpětného prodeje nebo prodej se současným sjednáním zpětné koupě, deriváty, maržové obchody a rozdílové smlouvy by mělo být možné považovat za finanční dohody v případě, že z nich vyplývá dočasné nebo trvalé rozdělení mezi fyzickou osobou nebo subjektem nesoucím ekonomická rizika investice a právním vlastníkem podílu nebo podkladových práv. Tento výčet příkladů není vyčerpávající.

(23)

Dále se v případě finančních dohod rozumí, že vlastnictví cenných papírů se nepřevádí na kupujícího nebo vypůjčovatele, pokud ekonomické riziko zůstává u prodávajícího nebo věřitele při zapůjčení cenných papírů prostřednictvím jakýchkoli právních transakcí, jako jsou půjčky cenných papírů, opce nebo futures. Za finanční dohodu by mělo být možné považovat jakoukoli dohodu, na jejímž základě obdrží dotčené strany za dividendy protiplnění. Dotčené strany neobdrží protiplnění vždy v hotovosti – může se jednat rovněž o nepřímé protiplnění, jako je rozdíl v ceně cenných papírů nebo derivátů. Informace o finančních dohodách jsou nezbytné k tomu, aby daňové orgány mohly bojovat proti daňovým podvodům a zneužívání daňových předpisů. Jsou-li tyto informace oznamovány přímo, měly by být vyžadovány pouze od certifikovaných finančních zprostředkovatelů, kteří se vzhledem ke své pozici v řetězci mohli přímo podílet na příslušné finanční dohodě, což bude případ těch certifikovaných finančních zprostředkovatelů, kteří žádají o úlevu. Jsou-li tyto informace oznamovány nepřímo, měl by informace o finančních dohodách oznamovat certifikovaný finanční zprostředkovatel registrovaného vlastníka. V těchto případech by informace by měly být oznamovány v celém řetězci plateb cenných papírů v postupném pořadí tak, aby se nakonec dostaly k plátci srážkové daně nebo k určenému certifikovanému finančnímu zprostředkovateli. To znamená, že ostatní oznamující certifikovaní finanční zprostředkovatelé musí informace o uvedených finančních dohodách předat plátci srážkové daně nebo určenému certifikovanému finančnímu zprostředkovateli, a to i v případě, že uvedení oznamující certifikovaní finanční zprostředkovatelé nejsou do příslušné finanční dohody přímo zapojeni. Oznamování finančních dohod by nemělo být vyžadováno v případě dluhopisů a úrokových plateb.

(24)

Členské státy by měly mít možnost omezit využívání systému úlevy u zdroje nebo systému rychlého vracení daně, pokud představují zvýšené riziko daňových podvodů a zneužívání daňových předpisů. Proto je vhodné stanovit seznam takových případů, kdy mají členské státy možnost žádosti o úlevu vyloučit a provést další kontroly. Aby se zohlednily rozdíly ve vnitrostátních právních systémech, a zejména posouzení daňových rizik, nemělo by být stanovení tohoto seznamu povinné a členské státy by měly mít možnost určit, na které z těchto případů by se měl vztahovat standardní systém vracení daně. Členské státy by měly zajistit, aby vnitrostátní pravidla provádějící tuto směrnici neumožňovala, aby případy, které podle členských států představují zvýšené riziko, mohly využít úlevy u zdroje nebo rychlé vrácení daně. Toto opatření by zajistilo, že daňové orgány budou mít lepší předpoklady k boji proti zneužívajícím režimům, neboť by měly možnost provádět další kontroly s cílem určit, zda jsou žádosti o úlevu oprávněné a zda by měly být schváleny. Jedním takovým opatřením je prahová hodnota, která souvisí s hrubou výší dividendy. Tato prahová hodnota by se měla vypočítat pro každého registrovaného vlastníka nebo každého investora, který má nárok na úlevu z nadměrné srážkové daně, pokud je registrovaným vlastníkem subjekt kolektivního investování nebo určená právnická osoba tohoto subjektu. Tato prahová hodnota by se neměla použít v případech, kdy má na úlevu nárok subjekt kolektivního investování usazený a regulovaný v Unii, nebo jehož správce je usazen a regulován v Unii, státní důchodový systém členského státu nebo instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění registrovaná nebo povolená v členském státě v souladu s čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 (4). Tyto subjekty, systémy a instituce jsou výrazně regulovány a podléhají dohledu příslušných vnitrostátních orgánů a důkladným vnitřním kontrolám. Touto regulací a dohledem se prosazuje dodržování příslušných předpisů a minimalizuje riziko daňových podvodů a zneužívání daňových předpisů.

(25)

Existují však případy, kdy by daňoví poplatníci mohli uplatňovat sníženou sazbu srážkové daně na základě právních aktů Unie provedených vnitrostátními pravidly. Obvykle by tomu tak bylo v případě, kdy vnitrostátní pravidla zajišťují, aby svoboda usazování nebo volný pohyb kapitálu byly přiznány rovnocenně ve srovnatelných vnitrostátních i zahraničních situacích, nebo v případě provedení směrnice. Takové případy mohou vyžadovat ověření, zejména za účelem posouzení srovnatelnosti situací a použitelnosti vnitrostátních právních předpisů na přeshraniční případy. Pokud je takové ověření požadováno, měly by mít členské státy možnost řešit dané případy v rámci svých stávajících vnitrostátních systémů úlevy u zdroje, což vede k co nejrychlejší a nejspolehlivější úlevě z nadměrné srážkové daně.

(26)

Vzhledem k důležité úloze certifikovaných finančních zprostředkovatelů při oznamování úplných a správných informací, které slouží jako základ pro úlevu ze srážkové daně nebo vrácení daně, je vhodné, aby vnitrostátní pravidla členských států obsahovala alespoň pravidla, na jejichž základě mohou certifikovaní finanční zprostředkovatelé nést úplnou nebo částečnou odpovědnost za ztrátu příjmů ze srážkové daně, k níž došlo v důsledku toho, že zcela nebo částečně nedodrželi klíčové povinnosti vyplývající z této směrnice. Členské státy by měly mít možnost stanovit ve svých vnitrostátních pravidlech objektivní a společnou a nerozdílnou odpovědnost certifikovaných finančních zprostředkovatelů žádajících o úlevu. Kromě toho by další aspekty odpovědnosti měly být i nadále plně upraveny vnitrostátními pravidly členských států. Tyto další aspekty zahrnují plátce srážkové daně, kteří jednají společně nebo nerozdílně, ale nejednají jako certifikovaní finanční zprostředkovatelé, a případy související s přímou či nepřímou odpovědností registrovaných vlastníků a investorů, kteří certifikovaným finančním zprostředkovatelům předkládají neúplné nebo nesprávné informace. Tato směrnice nestanoví pravidla týkající se odpovědnosti v souvislosti se standardním systémem vracení daně.

(27)

Aby byla zajištěna účinnost platných pravidel, měly by členské státy stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(28)

Řádné provedení této směrnice v každém dotčeném členském státě má zásadní význam pro prosazování unie kapitálových trhů jako celku i pro ochranu daňových příjmů členských států. Členské státy by proto měly Komisi pravidelně sdělovat statistické informace o provádění a vymáhání vnitrostátních opatření přijatých podle této směrnice na jejich území. Komise by měla na základě informací poskytnutých členskými státy a dalších dostupných údajů vypracovat hodnocení účinnosti platných pravidel. V této souvislosti by Komise měla zvážit potřebu aktualizovat pravidla zavedená touto směrnicí.

(29)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice, zejména pro digitální potvrzení o daňovém rezidentství, portál, podávání zpráv finančními zprostředkovateli, prohlášení registrovaného vlastníka a žádost o úlevu podle této směrnice, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí standardních formulářů s omezeným počtem prvků, včetně jazykového režimu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

(30)

Zpracování osobních údajů prováděné na základě této směrnice by mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (6). Zpracování údajů stanovené touto směrnicí má za cíl sloužit obecnému veřejnému zájmu, konkrétně daňovým věcem, a dále cílům boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, ochraně daňových příjmů a podpoře spravedlivého zdanění, které posilují příležitosti k sociálnímu, politickému a ekonomickému začlenění v členských státech. Pro účely správného uplatňování této směrnice a za účelem ochrany uvedených cílů obecného veřejného zájmu by proto členské státy měly mít možnost omezit rozsah některých práv subjektů údajů stanovených v nařízení (EU) 2016/679. Tato omezení by však neměla překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné pro dosažení výše uvedených cílů. Pokud jde o dodatečné informace, které by mohly být podle této směrnice vyžadovány k prokázání daňového rezidentství daňového poplatníka, mělo by být shromažďování těchto informací týkajících se fyzické osoby chápáno tak, že se omezuje na identifikaci fyzické osoby.

(31)

Jelikož cíle této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu přeshraniční povahy dotčených obchodů a potřeby snížit náklady na dodržování předpisů na vnitřním trhu jako celku lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(32)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7) a vydal stanovisko dne 8. srpna 2023,