(EU) 2024/3190Nařízení Komise (EU) 2024/3190 ze dne 19. prosince 2024 o používání bisfenolu A (BPA) a jiných bisfenolů a derivátů bisfenolů s harmonizovanou klasifikací ohledně specifických nebezpečných vlastností v některých materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami, o změně nařízení (EU) č. 10/2011 a zrušení nařízení (EU) 2018/213

(1)

Látka 4,4’-isopropylidendifenol (číslo CAS 80-05-7) (FCM 151), obecně známá jako bisfenol A (dále jen „BPA“), se používá při výrobě některých materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami. Používá se především jako monomer nebo výchozí látka při výrobě epoxidových pryskyřic, které tvoří základ laků a nátěrových hmot, včetně těch, které se aplikují na vnitřní a vnější povrchy kovových potravinových obalů, jako jsou plechovky, konzervy a víčka, jakož i velké nádrže a nádoby používané při výrobě potravin. Používá se rovněž při výrobě určitých druhů plastových materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, včetně těch, které jsou vyrobeny z polykarbonátu a polysulfonu. Vzhledem k jeho rozmanitým chemickým vlastnostem lze BPA používat také v tiskařských barvách, adhezivních látkách a jiných materiálech, které jsou součástí konečných předmětů určených pro styk s potravinami. BPA může migrovat do potravin z materiálu nebo předmětu, se kterým jsou potraviny ve styku, což má pro spotřebitele těchto potravin za následek expozici BPA.

(2)

Použití BPA jako monomeru při výrobě plastových materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami je povoleno nařízením Komise (EU) č. 10/2011 (2). Toto použití a rovněž přítomnost BPA v lacích a nátěrových hmotách určených pro styk s potravinami podléhají specifickému migračnímu limitu (SML) 0,05 mg BPA na kg potraviny (mg/kg), který je stanoven v nařízení Komise (EU) 2018/213 (3) na základě stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) zveřejněného v roce 2015 (4). Zmíněné nařízení rovněž zavedlo zákaz používání BPA v polykarbonátových hrnečcích na pití a lahvích pro kojence a malé děti a zákaz migrace z laků nebo nátěrových hmot aplikovaných na materiály a předměty specificky určené pro styk s počáteční a pokračovací kojeneckou výživou, obilnými příkrmy, potravinami pro malé děti, potravinami pro zvláštní lékařské účely vyvinutými tak, aby vyhovovaly výživovým požadavkům kojenců a malých dětí, nebo mléčnými nápoji a podobnými výrobky určenými kojencům a malým dětem. Tento zákaz byl zaveden jako doplněk k zákazu používání BPA při výrobě polykarbonátových kojeneckých lahví a hrnečků pro malé děti stanovenému v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 321/2011 (5).

(3)

Poté, co Komise v roce 2016 úřad pověřila přehodnocením BPA s cílem zohlednit výsledky nových studií a vědeckých údajů, aby bylo možné vyřešit zbývající nejistoty, včetně výsledků dvouleté chronické studie Národního toxikologického programu Spojených států, zveřejnil úřad v roce 2023 aktualizované stanovisko k BPA (6). V tomto stanovisku dospěl úřad k závěru, že BPA má řadu nepříznivých účinků, včetně účinků na imunitní systém, které považuje za nejcitlivější účinky BPA. Na tomto základě stanovil úřad tolerovatelný denní příjem (TDI) ve výši 0,2 nanogramu na kilogram (ng/kg) tělesné hmotnosti, který je 20 000krát nižší než dočasný TDI ve výši 4 mikrogramy na kilogram (μg/kg) (neboli 4 000 ng/kg) tělesné hmotnosti, který stanovil ve svém stanovisku z roku 2015. Úřad uvedl, že rozmezí dávek podobné rozmezí, které vedlo k účinkům na imunitní systém, má rovněž nepříznivé metabolické účinky, jakož i nepříznivé účinky na reprodukční a vývojový systém. Ze srovnání TDI ve výši 0,2 ng/kg tělesné hmotnosti s odhady dietární expozice uvedenými ve stanovisku úřadu z roku 2015 vyplývá, že expozice u všech věkových skupin překračuje TDI o dva až tři řády. Úřad proto dospěl k závěru, že hrozí zdravotní riziko z dietární expozice BPA u všech skupin obyvatelstva.

(4)

Na základě vědeckého stanoviska úřadu z roku 2023 by povolení BPA pro použití při výrobě plastových materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, jakož i pro jeho použití v jiných materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami mělo být aktualizováno. S ohledem na TDI, který úřad stanovil ve svém stanovisku z roku 2023, by i velmi malá množství BPA, která migrují z materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami a která jsou několikanásobně nižší než stávající SML, mohla vést k expozici přesahující nově stanovený TDI. Kromě toho, i když mohou být k ověření souladu nebo k podpoře úředních kontrol zapotřebí validované analytické metody, neexistují žádné takové metody, které by byly schopny spolehlivě a konzistentně kvantifikovat migraci BPA na úrovni SML, jenž by byl odvozen z nového TDI. Aby se tedy co nejvíce minimalizovala přítomnost BPA a jeho migrace do potravin a následná dietární expozice spotřebitelů, mělo by být jeho použití, včetně použití jeho solí, zakázáno při výrobě těch materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, jejichž složkou by mohl být, včetně adhezivních látek, pryží, iontoměničových pryskyřic, plastů, tiskařských barev, silikonů a laků a nátěrových hmot.

(5)

Ve výjimečných případech je nezbytné zohlednit kritický význam BPA při výrobě některých materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami pro specifická použití při výrobě potravin a rozsah, v jakém jsou v současné době k dispozici vhodné alternativy, přičemž je třeba vzít v úvahu jakoukoli případnou expozici plynoucí z takových použití a to, zda z ní vyplývá nějaké následné zdravotní riziko.

(6)

Za prvé se BPA používá jako výchozí látka při výrobě plastových polysulfonových pryskyřic. Tyto polysulfonové pryskyřice se používají buď při výrobě separačních membrán pro mikrofiltraci a ultrafiltraci, nebo jako mikroporézní nosiče tenkých polyamidových membrán pro nanofiltraci nebo reverzní osmózu. Tyto postupy mají zásadní význam při výrobě široké škály potravin, včetně mléčných potravin, aby se zajistila jejich bezpečná konzumace tím, že se odfiltrují patogeny, včetně virů a bakterií, jakož i některé kontaminující látky, jako jsou těžké kovy a pesticidy. V současné době však neexistují žádné alternativy, které by byly technicky proveditelné v komerčním měřítku a které by mohly zajistit nezbytnou mechanickou pevnost a chemickou stabilitu pro taková použití. Aby se zabránilo možným zdravotním rizikům vyplývajícím z přítomnosti zbytkového BPA v polysulfonové membráně, pokud se BPA používá k výrobě polysulfonu, mohou výrobci zajistit, aby se takové přítomnosti zabránilo nebo aby se omezila na zanedbatelné množství v souladu se správnou výrobní praxí. Toho lze dosáhnout jak při výrobě polymerů, tak v konečných fázích výroby, a sice propláchnutím a vyčištěním membrány před jejím prvním použitím, aby se odstranil veškerý zbytkový BPA. To může provést uživatel membrány, včetně provozovatele potravinářského podniku. Pokud by navíc v polysulfonovém materiálu zůstalo stopové množství BPA, jeho skutečná migrace by byla velmi nízká, jelikož doba kontaktu potraviny s membránou je krátká. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a k opakovanému používání membrán po dlouhou dobu se odhaduje, že taková použití nevedou k expozici BPA, která představuje riziko pro spotřebitele. S ohledem na uvedené faktory a na kritický význam těchto specifických použití polysulfonu pro zajištění bezpečnosti spotřebitelů u široké škály potravin je vhodné připustit odchylku od zákazu používání BPA a povolit jeho použití konkrétně při výrobě polysulfonových filtračních membránových sad spolu s omezením, že BPA nesmí migrovat do potravin.

(7)

Za druhé se BPA používá také při výrobě tekutých epoxidových laků a nátěrových hmot, které se aplikují na povrch velkých nádrží a nádob, jakož i velkokapacitních potrubí propojujících tyto nádoby. Tyto předměty se obvykle používají při zpracování, skladování a přepravě potravin, včetně vína, piva, olejů, mléčných výrobků a obilných zrn. V současné době přetrvávají problémy, pokud jde o včasné nahrazení epoxidových laků a nátěrových hmot na bázi BPA pro taková použití, což by pravděpodobně vedlo k odstranění a likvidaci zmíněných velkých fixních nádrží a nádob s nepřiměřenými náklady. Přítomnosti zbytkového BPA však lze zabránit nebo ji lze omezit na zanedbatelné množství pomocí správné výrobní praxe a propláchnutím a vyčištěním před prvním použitím, aby se odstranil veškerý zbytkový BPA. Kromě toho je u použití takových laků a nátěrových hmot na velké nádrže a nádoby výsledkem nízký poměr plochy povrchu k objemu, pokud jde o množství potravin, které přijdou do styku s daným materiálem, zejména pokud mají nádoby objem vyšší než 1 000 litrů, kdy se neočekává, že skutečná migrace povede k takové úrovni expozice BPA, která by představovala riziko pro spotřebitele. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a k opakovanému používání těchto nádob po dlouhou dobu je vhodné připustit odchylku od zákazu používání BPA a povolit jeho použití konkrétně při výrobě tekutých epoxidových laků a nátěrových hmot, které se aplikují na povrch zmíněných velkokapacitních konečných předmětů určených pro styk s potravinami, s omezením, že BPA nesmí migrovat do potravin.

(8)

Ve fázích před výrobou materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami může být BPA rovněž použit jako prekurzor při chemické syntéze jiných monomerů nebo výchozích látek, jako je bisfenol-A-diglycidylether (dále jen „BADGE“) (č. CAS 1675-54-3), a v důsledku toho tvoří součást chemické struktury těchto látek, což vede ke vzniku jiného bisfenolu nebo derivátu bisfenolu. Ačkoli jsou jiné bisfenoly nebo deriváty bisfenolů chemicky poněkud odlišné od samotného BPA, jejich použití jako monomerů nebo jiných výchozích látek při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami může vést k přítomnosti malých množství BPA v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. To platí zejména pro výrobu tekutých epoxidových pryskyřic, které se jako laky nebo nátěrové hmoty aplikují na substrát při výrobě konečného předmětu určeného pro styk s potravinami. Pravidla Unie týkající se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami v zásadě neregulují fáze před formováním monomerů nebo jiných výchozích látek, a proto by mělo být zajištěno, aby použití jiných bisfenolů nebo derivátů bisfenolů jako monomerů nebo jiných výchozích látek nevedlo k přítomnosti volného BPA ve výsledném materiálu nebo předmětech určených pro styk s potravinami, včetně meziproduktů určených pro styk s potravinami, které mají být použity k výrobě konečných předmětů určených pro styk s potravinami.

(9)

Zákaz BPA následně povede k tomu, že provozovatelé podniků budou muset identifikovat látky – včetně jiných bisfenolů a derivátů bisfenolů –, které představují bezpečnou alternativu pro nahrazení BPA při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, aby mohli i nadále odpovídajícím způsobem plnit potřeby potravinového řetězce a zajišťovat bezpečnost potravin. V důsledku podobnosti jejich chemické struktury a aktivity mohou některé jiné bisfenoly nebo deriváty bisfenolů rovněž představovat rizika podobná BPA, pokud se používají v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a migrují do potravin. U některých bisfenolů již bylo potvrzeno, že mají vlastnosti, které jsou nebezpečné pro lidské zdraví vzhledem k jejich reprodukční toxicitě, a proto jsou předmětem harmonizované klasifikace a jako takové jsou uvedeny na seznamu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (7). Mezi uvedené látky patří 4,4’-sulfonyldifenol (číslo CAS 80-09-1) (FCM 154), obecně známý jako bisfenol S (dále jen „BPS“), který je v současnosti povolen pro použití v plastových materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. Úřad vydal v roce 2020 technickou zprávu o BPS (8), která nezohlednila úplný soubor toxikologických údajů dostupný pro BPS, a úřad zároveň doporučil sběr údajů o používání BPS v plastových materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o jeho výskytu a migraci do potravin v souvislosti s jeho možným použitím jako alternativy k BPA. To samo o sobě podporuje potřebu aktualizovat posouzení používání BPS v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami, zejména s ohledem na jeho harmonizovanou klasifikaci jako látky toxické pro reprodukci kategorie 1B. Další harmonizovaná klasifikace bisfenolů a derivátů bisfenolů bude pravděpodobně v budoucnu následovat, jelikož některé z nich byly identifikovány jako látky vzbuzující mimořádné obavy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (9), a v návaznosti na zavedení nových tříd nebezpečnosti pro endokrinní disruptory nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/707 (10). Je proto vhodné zajistit, aby používání bisfenolů nebo derivátů bisfenolů se specifickou harmonizovanou klasifikací, včetně solí těchto látek, nebylo povoleno při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami bez aktuálního posouzení úřadem, které prokáže, že jejich použití neohrožuje lidské zdraví.

(10)

Vzhledem k tomu, že tyto nebezpečné bisfenoly nebo deriváty nebezpečných bisfenolů mohou být nezbytné nebo mohou mít kritický význam při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami pro specifické použití v případech, kdy neexistují vhodné alternativy, měli by mít provozovatelé podniků možnost požádat o povolení používat příslušný nebezpečný bisfenol nebo derivát bisfenolu při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami pro specifické použití. Žádosti o povolení těchto nebezpečných bisfenolů nebo derivátů nebezpečných bisfenolů by měly být předkládány v souladu s postupy stanovenými v nařízení (ES) č. 1935/2004 o povolování látek. Pokud je taková žádost podána v přiměřené lhůtě, mělo by být povoleno, aby materiály a předměty určené pro styk s potravinami, které byly vyrobeny za použití nebezpečného bisfenolu nebo derivátu bisfenolu a které jsou již na trhu, mohly být nadále uváděny na trh, dokud Komise o žádosti nerozhodne.

(11)

Ačkoli pokyny týkající se vypracovávání a podávání žádosti o povolení látky při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, zejména pokud jde o plastové materiály a předměty určené pro styk s potravinami, již existují, může být nutné je aktualizovat nebo doplnit v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem a požadavky úřadu, zejména v souvislosti s posuzováním nebezpečných bisfenolů nebo derivátů nebezpečných bisfenolů, včetně jejich použití v jiných materiálech než v plastu. V souladu s iniciativou Komise „jedna látka, jedno posouzení“ by úřad a Evropská agentura pro chemické látky měly spolupracovat, jelikož Evropská agentura pro chemické látky již posuzuje bezpečnost bisfenolů a jejich derivátů. Na podporu této práce by provozovatelé podniků, kteří při výrobě svých materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami používají nebezpečný bisfenol nebo derivát nebezpečného bisfenolu, měli v případě nutnosti předkládat úřadu informace o aktuálním používání uvedených bisfenolů a derivátů bisfenolů.

(12)

Ačkoli pokračující používání BPA k výrobě velmi omezeného počtu materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami pro specifická použití je v současné době odůvodněné a nepředstavuje nepřijatelné riziko, mělo by být v dlouhodobém horizontu cílem zcela nahradit BPA, jakož i jiné bisfenoly a jejich deriváty se specifickými vlastnostmi, které jsou obzvláště nebezpečné pro lidské zdraví, a to alternativami, které takové vlastnosti nemají. Aby se podpořil tento cíl a Komisi bylo umožněno vyhodnotit pokračující potřebu odchylek stanovených tímto nařízením, je vhodné požadovat, aby výrobci příslušných materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, kteří používají BPA nebo jiný nebezpečný bisfenol nebo deriváty bisfenolů, podávali zprávy o stavu vývoje alternativních řešení. S ohledem na potřebu minimalizovat regulační zátěž malých a středních podniků je však vhodné, aby se tento požadavek vztahoval na velké podniky s větší kapacitou a větším množstvím zdrojů pro vývoj a zavádění alternativ.

(13)

Z důvodu jednotnosti by pravidla pro kontrolu souladu, včetně pravidel pro používání potravinových simulantů a zkušebních podmínek, jakož i pro vyjádření výsledků zkoušek, měla být v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 10/2011 pro plastové materiály a předměty určené pro styk s potravinami. Volba analytických metod pro potvrzení nepřítomnosti migrace BPA nebo jiných nebezpečných bisfenolů nebo derivátů nebezpečných bisfenolů by měla být v souladu s požadavky Unie týkajícími se úředních kontrol. Metody pro určení nepřítomnosti těchto látek v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami, které by již mohly být jednotně uplatňovány v celé Unii, však nemusí existovat. Po konzultaci s národními referenčními laboratořemi a příslušnými zúčastněnými stranami proto může být nezbytné požádat referenční laboratoř Evropské unie, aby tyto metody ve lhůtě dohodnuté s Komisí a členskými státy vypracovala.

(14)

V souladu s čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 1935/2004 mají zvláštní opatření přijatá Komisí vyžadovat, aby materiály a předměty určené pro styk s potravinami byly doprovázeny písemným prohlášením potvrzujícím jejich soulad s platnými předpisy (dále jen „prohlášení o shodě“). Uvedené prohlášení by mělo být přiloženo k materiálům a předmětům určeným pro styk s potravinami ve všech fázích uvádění na trh, s výjimkou fáze maloobchodního prodeje, jako je předání balených potravin nebo prodej materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami spotřebitelům. Všichni provozovatelé podniků odpovědní za uvádění meziproduktů určených pro styk s potravinami, jakož i konečných předmětů určených pro styk s potravinami na trh by proto měli mít prohlášení o shodě k dispozici. V zájmu jasnosti a jednoduchosti, pokud jde o soulad, zejména s ohledem na přechodná ustanovení, by dané prohlášení mělo obsahovat údaj o tom, zda byl při výrobě daného materiálu nebo předmětu určeného pro styk s potravinami použit BPA nebo jiné relevantní bisfenoly či deriváty bisfenolů.

(15)

V zájmu zajištění soudržnosti a usnadnění souladu by se požadavky tohoto nařízení měly vztahovat na všechny relevantní materiály a předměty určené pro styk s potravinami, včetně plastů. Nařízení (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(16)

Zákaz používání BPA představuje významný odklon od používání materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami se specifickým složením, na něž provozovatelé podniků spoléhají již několik desetiletí při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami pro mnoho různých použití a které jsou v současné době v Unii široce využívány. To platí zejména pro laky a nátěrové hmoty aplikované na kovové obaly, kde existuje několik stovek možných složení epoxidových pryskyřic na bázi BPA v závislosti na potřebách konečného předmětu určeného pro styk s potravinami. Přechod na materiály a předměty určené pro styk s potravinami, které budou vyráběny bez BPA, by proto měl být organizován tak, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti potravin a zabránilo se narušení potravinových dodavatelských řetězců v Unii. Mnoho provozovatelů podniků, zejména těch v dodavatelském řetězci s lakovanými a potahovanými kovovými obaly, se již aktivně připravuje na odklon od BPA a již došlo ke změnám v reakci na poptávku v dodavatelském řetězci. Aby měli provozovatelé podniků dostatek času na dokončení tohoto procesu a na dosažení souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení, mělo by být povoleno uvádět poprvé na trh Unie konečné předměty určené pro styk s potravinami, které jsou v souladu se stávajícími pravidly platnými před datem vstupu tohoto nařízení v platnost, a nikoli s pravidly platnými v tomto nařízení, a sice během přechodného období 18 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(17)

U některých specifických materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami je však přechodné období v délce 18 měsíců nedostatečné, jelikož provozovatelé podniků potřebují více času, aby určili alternativy v rozsahu nezbytném pro celý trh Unie a zajistili jejich technickou proveditelnost. To zahrnuje dobu potřebnou k úplnému vývoji náhradních složení a posouzení jejich funkčnosti a výkonnosti ve vztahu ke kritickým parametrům, včetně chemické bezpečnosti, ochrany potravin, aby se zabránilo mikrobiologickému znehodnocení a aby byla zajištěna odpovídající doba skladovatelnosti tam, kde neexistují zrychlené metody pro testování doby skladovatelnosti, a to před tím, než dojde k případnému zvýšení dostupnosti na komerční úrovni. Změna složení specifických materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami a úplné ukončení používání BPA, aniž by došlo k narušení potravinového řetězce, proto vyžaduje dodatečnou přechodnou dobu.

(18)

Konkrétně některé druhy ovoce a zeleniny, které jsou konzervovány uvnitř lakovaných nebo potahovaných plechovek nebo sklenic s lakovanými víčky, vytvářejí uvnitř obalu kyselé prostředí. To pak představuje dodatečnou zátěž při validačních krocích nezbytných k zajištění toho, aby alternativy byly bezpečné a fungovaly, jak mají. Kromě toho sezónní povaha produkce ovoce a zeleniny, jakož i produktů rybolovu vede k výkyvům v produkci potravin, a tedy i v poptávce po obalech během určitých období, které nemohou být během standardního 18měsíčního přechodného období uspokojeny pouze obaly vyrobenými bez BPA. Aby se tedy poskytl dostatek času pro zavedení používání těchto druhů obalů v komerčním měřítku a aby se zabránilo plýtvání potravinami, je vhodné umožnit, aby konečné předměty určené pro styk s potravinami, které používají laky a nátěrové hmoty vyrobené s BPA, konkrétně v případě obalů používaných k uchovávání ovoce, zeleniny a zpracovaných výrobků z ryb, byly uváděny na trh po dobu 36 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(19)

V současnosti se rovněž vyvíjí složení pro výrobu laků a nátěrových hmot s použitím alternativ k BPA aplikovaných na vnější povrchy kovových obalů, ačkoli tento vývoj nepokročil tolik, jako u vnitřních povrchů. I pro uvedené výrobky je proto rovněž nutné přechodné období delší než 18 měsíců, které se na základě informací poskytnutých výrobním odvětvím odhaduje na 36 měsíců. Migraci BPA přítomného v lacích a nátěrových hmotách aplikovaných na vnější povrch kovových obalů do potravin obvykle zabraňuje kovový substrát, který působí jako bariérová vrstva. Může se však příležitostně během výroby lakovaných a potahovaných materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami přenést na vnitřní povrch obalu, který nakonec přijde do styku s potravinami, a to buď přímým kontaktem v důsledku přenosu otiskem, nebo přenosem během parní fáze. Jelikož to lze minimalizovat nebo vyloučit správnou výrobní praxí, která riziko takového přenosu snižuje, a vzhledem k tomu, že funkce laků a nátěrových hmot je důležitá pro zajištění neporušenosti obalu a bezpečnosti potravin, je vhodné stanovit přechodné období v délce 36 měsíců. Takové období by umožnilo přechod ke konečným výrobkům využívajícím laky a nátěrové hmoty vyrobené bez BPA, které se budou aplikovat na vnější povrchy kovových obalů.

(20)

Konečné předměty na jedno použití určené pro styk s potravinami, včetně kovových obalů, se často používají k balení potravin s dlouhou dobou skladovatelnosti, které proto mohou být skladovány a konzumovány řadu let po zabalení potravin, a během této doby bude pokračovat migrace a expozice BPA. Aby se omezila doba, během níž budou konzumovány potraviny balené v konečných předmětech na jedno použití určených pro styk s potravinami obsahujících BPA, měly by být tyto konečné předměty na jedno použití určené pro styk s potravinami určené pro balení potravin naplněny potravinami a uzavřeny do 12 měsíců od konce příslušných přechodných období. Poté je nicméně vhodné povolit uvádění balených potravin na trh až do vyčerpání zásob, aby se zabránilo plýtvání potravinami a narušení potravinových dodavatelských řetězců.

(21)

Některé konečné předměty určené pro styk s potravinami vyrobené s BPA se používají jako součásti pro opakované použití v profesionálních zařízeních na výrobu potravin, jako jsou formy na cukrovinky, uzávěry, čerpadla, příruby, kalibry a měrky a průhledítka. Ne všechny tyto konečné předměty pro opakované použití určené pro styk s potravinami, které se používají jako profesionální zařízení na výrobu potravin, mohou být snadno vyrobeny z materiálů, které při výrobě nevyžadují BPA. Náhradní předměty musí být často navrhovány a vyráběny s ohledem na jejich funkci a interakci s jinými součástmi v rámci celkového systému výroby nebo zpracování potravin, aby se zabránilo nutnosti nahradit celý systém. S ohledem na tyto faktory je vhodné stanovit pro tyto konečné předměty určené pro styk s potravinami přechodné období v délce 36 měsíců, aby byla zajištěna kontinuita dodávek potravin, a zároveň uznat, že je třeba nařídit provozovatelům podniků, aby pokročili v postupném ukončování technologií založených na BPA a nakonec je zcela nahradili.

(22)

S cílem zabránit tomu, aby distributoři vytvářeli velké zásoby předmětů, na něž se vztahují přechodná opatření stanovená v tomto nařízení, je vhodné, aby konečné předměty pro opakované použití určené pro styk s potravinami, které jejich výrobci poprvé uvedli na trh, mohly být nadále uváděny na trh za účelem prodeje a předání zákazníkům, včetně provozovatelů potravinářských podniků nebo spotřebitelů, po dobu nejvýše jednoho roku. V případě konečných předmětů pro opakované použití určených pro styk s potravinami, které se používají jako profesionální zařízení na výrobu potravin, by nebylo praktické ani účinné zastavit a zrušit jejich používání, jelikož často tvoří součást širšího systému a mohou vyžadovat okamžité nahrazení celého tohoto systému s nepřiměřenými náklady a zátěží pro potravinářské podniky, včetně malých a středních podniků. Potravinářské podniky proto mohou pokračovat v používání daného konečného předmětu pro opakované použití určeného pro styk s potravinami až do doby, kdy daný předmět přestane být funkční a bude muset být nahrazen.

(23)

Opatřeními stanovenými tímto nařízením se nahrazují opatření stanovená v nařízení (EU) 2018/213. Je proto vhodné uvedené nařízení zrušit.

(24)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

1)

v článku 6 se doplňuje nový odstavec, který zní:

2)

v tabulce 1 přílohy I se zrušují položky týkající se látky č. 151 (2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan) a látky č. 154 (4,4’-sulfonyldifenol/bis(4-hydroxyfenyl)sulfon).