(EU) 2024/3110Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3110 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č. 305/2011 (Text s významem pro EHP)

1.   Toto nařízení stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh bez ohledu na to, zda se provádí v rámci služby či nikoli, a to stanovením:

2.   Toto nařízení rovněž stanoví:

3.   Cílem tohoto nařízení je přispět k účinnému fungování vnitřního trhu zajištěním volného pohybu bezpečných a udržitelných stavebních výrobků v Unii. Jeho cílem je rovněž přispět k cílům zelené a digitální transformace tím, že bude předcházet dopadu stavebních výrobků na životní prostředí a na zdraví a bezpečnost osob a že bude tento dopad omezovat.

1.   Toto nařízení se vztahuje na stavební výrobky, včetně použitých výrobků, a na tyto předměty:

2.   Toto nařízení se nevztahuje na:

3.   Členské státy mohou z působnosti tohoto nařízení vyjmout výrobky, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, které jsou uváděny na trh v nejvzdálenějších regionech Unie ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU. Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům vnitrostátní právní a správní předpisy, v nichž jsou tyto výjimky stanoveny. Zajistí, aby výrobky, na něž se vztahuje výjimka, nebyly opatřeny označením CE v souladu s článkem 17. Výrobky uvedené na trh na základě takové výjimky se nepovažují za uvedené na trh v Unii ve smyslu tohoto nařízení.

1.   Komisi je nápomocna skupina odborníků (dále jen „expertní skupina pro acquis podle nařízení o stavebních výrobcích nebo „expertní skupina pro CPR acquis“). Expertní skupina pro CPR acquis je složena alespoň z odborníků jmenovaných členskými státy a zástupců evropských normalizačních organizací a příslušných evropských organizací zúčastněných stran, které využívají financování Unie podle nařízení (EU) č. 1025/2012. Expertní skupina pro CPR acquis podporuje Komisi při vyřizování žádostí členských států o harmonizaci na úrovni Unie prostřednictvím harmonizovaných technických specifikací. Expertní skupina pro CPR acquis je Komisi nápomocna zejména při vytváření a aktualizaci pracovního plánu vypracování harmonizovaných technických specifikací, při přípravě technického obsahu týkajícího se harmonizovaných technických specifikací, při rozhodování o tom, zda je třeba zahájit příslušné postupy, pokud harmonizované technické specifikace vykazují nedostatky, nejsou k dispozici nebo nejsou schopny pokrýt bezprostřední regulační potřeby, a při rozhodování o zahrnutí použitých výrobků do harmonizovaných technických specifikací.

2.   Po konzultaci s expertní skupinou pro CPR acquis sestaví Komise pracovní plán pro vypracování harmonizovaných technických specifikací pro skupiny výrobků uvedené v příloze VII, a to i pokud jde o požadavky na výrobek, jakož i o základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace, a to na období nejméně tří let. Komise stanoví seznam priorit pracovního plánu na základě transparentní a vyvážené metodiky, kterou spolu s pracovním plánem zveřejní. Tato metodika zohlední alespoň regulační potřeby členských států, otázky bezpečnosti stavebních prací a výrobků a cíle Unie v oblasti klimatu a oběhového hospodářství.

Komise zveřejní první pracovní plán nejpozději 8. ledna 2026.

Komise pracovní plán obnovuje a aktualizuje nejméně každé tři roky. Pracovní plán na následující tříleté období zveřejňuje jeden rok před uplynutím platnosti plánu stávajícího.

Komise informuje každý rok Evropský parlament a členské státy o pokroku, jehož bylo při provádění pracovního plánu dosaženo.

Pokud Komise zjistí, že nemůže cílů stanovených v pracovním plánu dosáhnout, bez zbytečného odkladu jej odpovídajícím způsobem změní a informuje Evropský parlament a členské státy o důvodech těchto změn.

3.   V návaznosti na pracovní plán vypracovaný podle odstavce 2 sdělí členské státy Komisi a expertní skupině pro CPR acquis základní charakteristiky, které požadují pro danou skupinu výrobků nebo kategorii výrobků, metody posuzování, mezní úrovně nebo třídy vlastností, jakož i požadavky na výrobky, které považují za nezbytné.

Pokud členské státy oznámí Komisi podle prvního pododstavce své regulační potřeby, Komise je začlení, nebo vysvětlí důvody, proč není možné tak učinit.

4.   Na základě základních požadavků na stavby stanovených v příloze I a s přihlédnutím k regulačním potřebám sděleným členskými státy v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, jakož i k cílům Unie v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, oběhovosti a klimatu, určí Komise s podporou expertní skupiny pro CPR acquis technické aspekty potřebné k přípravě žádostí o normalizaci, včetně příslušných základních charakteristik. Tyto základní charakteristiky a seznam předem stanovených základních environmentálních charakteristik uvedený v příloze II tvoří základ pro přípravu žádostí o normalizaci uvedených v čl. 5 odst. 2 a prováděcích aktů uvedených v čl. 6 odst. 1.

5.   Komise zajistí, aby se na základní charakteristiky vztahovaly harmonizované technické specifikace v rozsahu, v jakém je jejich vypracování technicky a ekonomicky přiměřené.

6.   Komise s podporou expertní skupiny pro CPR acquis určí požadavky na výrobky uvedené v článku 7, jakož i další harmonizované technické specifikace, a určí, zda se má žádost o normalizaci nebo harmonizovaná technická specifikace vztahovat na použité výrobky, nebo zda z nich mají být použité výrobky vyloučeny. Expertní skupina pro CPR acquis je neprodleně konzultována ve věci oznámení členských států učiněných v souladu s čl. 11 odst. 5.

7.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci, jimiž se mění:

1.   Metody a kritéria pro posuzování vlastností výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám se stanoví v harmonizovaných normách, které se stanou závaznými přijetím prováděcích aktů uvedených v odstavci 8 (dále jen „harmonizované normy pro vlastnosti“). Harmonizované normy pro vlastnosti stanoví ve vhodných případech, a aniž by byla ohrožena přesnost, spolehlivost nebo stálost výsledků, metody pro posuzování vlastností výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám, které jsou méně náročné než provádění zkoušek.

2.   Komise v souladu s článkem 10 nařízení (EU) č. 1025/2012 vyzve jednu nebo více evropských normalizačních organizací, aby vypracovaly harmonizované normy, kterými se stanoví základní charakteristiky a jejich metody posuzování pro jednu či více skupin výrobků nebo pro jednu či více kategorií výrobků v rámci jedné skupiny. Žádost o normalizaci stanoví základní zásady a referenční body pro stanovení těchto základních charakteristik a metod jejich posuzování. V žádosti o normalizaci se výslovně uvede, zda rozsah žádosti zahrnuje použité výrobky, či nikoli.

3.   Komise může v rámci žádostí o normalizaci uvedených v odstavci 2 tohoto článku rovněž evropské normalizační organizace vyzvat, aby poskytly technické údaje, které jsou nezbytné k provádění systému posuzování a ověřování, který má být použit v souladu s akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 10 odst. 2.

4.   Žádosti o normalizaci uvedené v odstavci 2 mohou obsahovat žádost o navržení jednoho či několika následujících prvků:

Žádosti o normalizaci stanoví hlavní zásady a referenční body pro stanovení požadovaných prvků.

5.   Pokud Komise do žádosti o normalizaci zahrne žádost o navržení prvků v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení o prvky uvedené v odst. 4 prvním pododstavci tohoto článku pro skupiny či kategorie výrobků nebo pro prvky zahrnuté v dotčené žádosti.

Komise se může po konzultaci s expertní skupinou pro CPR acquis odchýlit od návrhů evropské normalizační organizace.

Komisi je bez ohledu na předchozí žádosti o normalizaci, avšak na doporučení expertní skupiny pro CPR acquis, svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení o prvky uvedené v odst. 4. prvním pododstavci tohoto článku pro skupiny základních charakteristik horizontální povahy uvedené v příloze X.

6.   V případech, kdy je na základě povahy nebo technických charakteristik výrobku zřejmé, že zkoušení nebude nutné nebo bude zbytečné, je Komisi svěřena v souladu s článkem 89 pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení o podmínky, za kterých se výrobek považuje bez zkoušení nebo dalšího zkoušení za vyhovující určité úrovni či mezní úrovni nebo za způsobilý pro určitou třídu vlastností.

7.   Komise posoudí, zda jsou harmonizované normy v souladu s příslušnými žádostmi o normalizaci, s tímto nařízením a jinými právními předpisy Unie, včetně obecných právních zásad. Komise může posoudit, zda jsou harmonizované normy v souladu s jinými harmonizovanými normami podle tohoto nařízení nebo s jinými harmonizovanými normami, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie.

Komise do šesti měsíců ode dne, kdy jí byly předány příslušné harmonizované normy, vypracuje posouzení uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce a své důvody předloží písemně příslušné evropské normalizační organizaci a expertní skupině pro CPR acquis. Pokud se Komise domnívá, že některá norma nebo její část jsou nevyhovující, uvede jejich nedostatky. Aby Komise mohla tuto povinnost splnit v uvedené lhůtě, evropské normalizační organizace ji pravidelně informují o průběhu a obsahu produktu evropské normalizace v souladu s čl. 10 odst. 5 nařízení (EU) č. 1025/2012.

8.   Pokud je harmonizovaná norma v souladu s použitelnými právními požadavky a splňuje požadavky vztahující se k základním zásadám a referenčním bodům stanoveným v žádosti o normalizaci a k základním charakteristikám, které mají být zahrnuty s ohledem na základní požadavky na stavby, Komise neprodleně přijme prováděcí akt, kterým se dotčená norma stane závaznou. Pokud prováděcí akt nestanoví pozdější datum použitelnosti, harmonizovaná norma pro vlastnosti se stane závaznou pro účely tohoto nařízení jeden rok po přijetí daného prováděcího aktu. Pozdější datum použitelnosti se stanoví pouze ve výjimečných případech a musí být řádně odůvodněno. Harmonizovanou normu pro vlastnosti lze dobrovolně používat ode dne přijetí prováděcího aktu.

Pokud se Komise domnívá, že některá harmonizovaná norma nebo její část jsou nevyhovující, může přijmout prováděcí akt, v němž stanoví, že tato harmonizovaná norma je závazná s omezeními.

Prováděcí akty uvedené v prvním a druhém pododstavci se přijímají poradním postupem podle čl. 90 odst. 2.

Pokud není možné stanovit, že harmonizovaná norma je závazná s omezeními, může Komise přijmout prováděcí akt v souladu s článkem 6.

9.   Pokud se některý členský stát, Evropský parlament nebo Komise, poslední jmenovaná s podporou expertní skupiny pro CPR acquis zřízené podle článku 4 tohoto nařízení, domnívá, že harmonizovaná norma pro vlastnosti v plném rozsahu nesplňuje použitelné právní požadavky nebo podmínky ve vztahu k základním charakteristikám, na které se má vztahovat s ohledem na základní požadavky na stavby, použije se postup pro formální námitky proti harmonizovaným normám stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.

10.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění přílohy X o dodatečné skupiny základních charakteristik horizontální povahy.

1.   Ačkoli je třeba upřednostnit vypracování norem, může Komise odchylně od čl. 5 odst. 1 až 4 tohoto nařízení přijmout podle článku 5 tohoto nařízení prováděcí akty, které stanoví základní charakteristiky, metody jejich posuzování a technické údaje pro jednu či více skupin výrobků nebo pro jednu či více kategorií výrobků v rámci jedné skupiny, za účelem zohlednění regulačních potřeb členských států a sledování cílů článku 114 Smlouvy o fungování EU.

Tyto prováděcí akty se přijmou, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 3.

2.   Komise před vypracováním návrhu prováděcího aktu podle odstavce 1 tohoto článku informuje výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 o tom, že se domnívá, že podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly splněny.

3.   Komise při přípravě návrhu prováděcího aktu zohlední stanoviska příslušných subjektů a expertní skupiny pro CPR acquis a vede náležité konzultace se všemi příslušnými organizacemi zúčastněných stran, které jsou financovány Unií podle nařízení (EU) č. 1025/2012.

4.   Pokud prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje stejné základní charakteristiky nebo metody posuzování pro určitou skupinu nebo kategorii výrobků jako harmonizovaná norma, na niž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie nebo pro niž byl přijat prováděcí akt podle čl. 5 odst. 8, Komise zruší odkaz na tuto harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie nebo tento prováděcí akt zruší. Pokud prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje harmonizovanou normu pouze částečně, Komise prováděcí akt, který stanoví harmonizovanou normu s omezením, ponechá v platnosti.

5.   Pokud se některý členský stát nebo Evropský parlament domnívá, že prováděcí akt přijatý v souladu s odstavcem 1 v plném rozsahu nesplňuje požadavky ve vztahu k základním charakteristikám, které mají být zahrnuty s ohledem na základní požadavky na stavby, informuje o tom Komisi a předloží podrobné vysvětlení. Komise toto podrobné vysvětlení posoudí, a je-li to vhodné, může dotčený prováděcí akt změnit.

6.   Komise postupem uvedeným v článku 5 žádá o přezkum nebo aktualizaci základních charakteristik nebo metod posuzování pro stejné skupiny či kategorie výrobků jako jsou skupiny výrobků a kategorie výrobků, na něž se vztahuje prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku. Pokud je harmonizovaná norma vypracovaná evropskou normalizační organizací vhodná pro přijetí podle čl. 5 odst. 8, Komise zruší prováděcí akt přijatý v souladu s odstavcem 1 tohoto článku nebo jeho části, které zahrnují stejné základní charakteristiky nebo metody posuzování pro stejné skupiny výrobků či kategorie výrobků jako jsou ty, na něž se vztahuje harmonizovaná norma.

1.   Pokud se na skupinu výrobků nebo na jednu či více kategorií výrobků v rámci jedné skupiny vztahuje buď harmonizovaná norma pro vlastnosti, nebo prováděcí akt uvedený v čl. 6 odst. 1, je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení o požadavky na výrobek v souladu s přílohou III pro tuto skupinu výrobků či kategorii výrobků nebo jejich části.

2.   Výrobky, na které se vztahuje toto nařízení, musí před uvedením na trh splňovat příslušné požadavky na výrobek.

3.   Komise může v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012 požádat jednu nebo několik evropských normalizačních organizací o vypracování harmonizovaných norem zakládajících předpoklad shody (dále jen „dobrovolné harmonizované normy“) pro požadavky na výrobek stanovené akty v přenesené pravomoci podle odstavce I tohoto článku.

4.   Pokud evropská normalizační organizace přijme dobrovolnou harmonizovanou normu vyžádanou v souladu s odstavcem 3 a navrhne Komisi, aby na ni zveřejnila odkaz v Úředním věstníku Evropské unie, Komise tuto dobrovolnou harmonizovanou normu posoudí podle nařízení (EU) č. 1025/2012.

5.   Pokud je dobrovolná harmonizovaná norma v souladu s použitelnými právními požadavky a splňuje podmínky pro požadavky na výrobek stanovené v žádosti o normalizaci, Komise na ni neprodleně zveřejní odkaz v Úředním věstníku Evropské unie.

6.   Pokud odkaz na dobrovolnou harmonizovanou normu nelze zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie, může Komise takový odkaz zveřejnit s omezeními. Pokud odkaz na dobrovolnou harmonizovanou normu nelze zveřejnit ani v Úředním věstníku Evropské unie, ani jako odkaz s omezeními, předloží Komise tuto záležitost výboru uvedenému v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 a expertní skupině pro CPR acquis.

7.   Výrobek, na nějž se vztahují požadavky na výrobek a který je v souladu s dobrovolnými harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, se považuje za výrobek, který je v souladu s požadavky na výrobek, na které se tyto normy nebo jejich části vztahují.

8.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy III, aby ji přizpůsobila technickému pokroku, zahrnula nová rizika a environmentální aspekty a dodržela priority stanovené v článku 4, přičemž zohlední regulační potřeby členských států.

1.   Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví společné specifikace, které poskytnou alternativní způsoby pro dodržení požadavků na výrobek stanovených podle čl. 7 odst. 1.

Tyto prováděcí akty se přijmou, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 3.

2.   Komise před vypracováním návrhu prováděcího aktu podle odstavce 1 tohoto článku informuje výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 o tom, že se domnívá, že podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou splněny.

3.   Komise při přípravě návrhu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku zohlední stanoviska příslušných subjektů nebo expertní skupiny pro CPR acquis a vede náležité konzultace se všemi příslušnými organizacemi zúčastněných stran, které jsou financovány Unií podle nařízení (EU) č. 1025/2012.

4.   Výrobek, který je v souladu se společnými specifikacemi stanovenými v prováděcích aktech podle odstavce 1 tohoto článku nebo s jejich částmi, se považuje za výrobek, který je ve shodě s požadavky na výrobek stanovenými akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 7 odst. 1, na které se tyto společné specifikace nebo jejich části vztahují.

5.   Komise zruší prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku nebo jejich části, které se vztahují na stejné požadavky na výrobek, jako jsou požadavky zahrnuté v dobrovolné harmonizované normě, na niž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s čl. 7 odst. 5 nebo 6.

6.   Pokud se některý členský stát nebo Evropský parlament domnívá, že společná specifikace v plném rozsahu nesplňuje požadavky na výrobek, které byly stanoveny akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 7 odst. 1, informuje o tom Komisi a předloží podrobné vysvětlení. Komise toto podrobné vysvětlení posoudí a případně může prováděcí akt, který dotčenou společnou specifikaci stanoví, změnit.

1.   U stavebních výrobků, na něž se vztahuje harmonizovaná technická specifikace nebo evropské technické posouzení, se poskytnou základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace. Obsah základních informací o výrobku, návodu k použití a bezpečnostních informací je stanoven v příloze IV.

2.   Komise rovněž může v rámci žádosti o normalizaci podle čl. 5 odst. 2 požádat evropskou normalizační organizaci o vydání pokynů, včetně technických údajů, které jsou nezbytné k vypracování základních informací o výrobku, návodu k použití a bezpečnostních informací v souladu s přílohou IV.

3.   Pokud se Komise domnívá, že pokyny vydané evropskou normalizační organizací podle odstavce 2 tohoto článku pro určitou skupinu výrobků či kategorii výrobků nezaručují řádné a jednotné uplatňování odstavce 1 tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením pravidel pro poskytování základních informací o výrobku, návodů k použití a bezpečnostních informací pro příslušnou skupinu výrobků či kategorii výrobků.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy IV tak, aby byla přizpůsobena technickému pokroku a novým informačním potřebám.

1.   Posuzování a ověřování vlastností výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám, jak jsou stanoveny v harmonizovaných technických specifikacích přijatých v souladu s články 5 a 6 nebo v evropských dokumentech pro posuzování uvedených v článku 31, nebo jeho shody výrobku s požadavky na výrobek přijatými v souladu s článkem 7 se provádí v souladu s jedním nebo několika systémy stanovenými v příloze IX.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijmout v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení, v nichž pro každou skupinu výrobků nebo kategorii výrobků určí použitelný systém posuzování a ověřování z těch, které jsou uvedeny v příloze IX. Tyto akty v přenesené pravomoci mohou určit různé systémy posuzování a ověřování v rámci stejné skupiny výrobků nebo kategorie výrobků, pokud se rozlišuje podle základních charakteristik nebo požadavků na výrobek. Systémy posuzování a ověřování se určí před tím, než se začnou používat harmonizované technické specifikace nebo evropské dokumenty pro posuzování.

3.   Akty v přenesené pravomoci přijaté podle odstavce 2 zohlední zamýšlená použití, potenciální škodu způsobenou nedostatky výrobku, náchylnost výrobku ke změně vlastností vlivem výrobních podmínek, pravděpodobnost chyb během výrobního procesu a možnost snadného odhalení výrobních chyb. Tyto akty v přenesené pravomoci jsou přizpůsobeny příslušným skupinám výrobků nebo kategoriím výrobků, minimalizují zátěž výrobců a současně zajišťují vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti osob a životního prostředí.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy IX, jimiž:

Komise nesmí v aktech v přenesené pravomoci přijímaných podle písmene a) zavádět dodatečné systémy, které hospodářským subjektům ukládají přísnější povinnosti, než jsou povinnosti stanovené v systému 1+. Kromě toho smí Komise dodatečné systémy zavádět pouze tehdy, když je zřejmé, že pokyny k používání existujících systémů jsou nedostatečné.

1.   Toto nařízení společně s harmonizovanými technickými specifikacemi, které byly přijaty podle tohoto nařízení, vytvářejí „harmonizovanou zónu“.

Harmonizovaná zóna zahrnuje všechny výrobky, na něž se vztahují harmonizované technické specifikace.

Harmonizované technické specifikace se považují za vyčerpávající v těchto ohledech:

Harmonizované technické specifikace pro nové produkty se použijí na použité výrobky ze třetích zemí, pokud harmonizované technické specifikace výslovně nestanoví pravidla pro použité výrobky.

2.   Členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech a správních opatřeních respektují harmonizovanou zónu a nezakazují ani nebrání dodávání výrobků na trh, na něž se harmonizovaná zóna vztahuje, pokud jsou tyto výrobky v souladu s tímto nařízením. Členské státy nestanoví jiné základní charakteristiky a metody jejich posuzování nebo požadavky na výrobek než jsou charakteristiky, metody a požadavky stanovené v harmonizovaných technických specifikacích.

Harmonizovanou zónou není dotčeno právo členských států stanovovat vnitrostátní požadavky na použití výrobků, na něž se vztahují harmonizované technické specifikace. Metody posuzování a systémy posuzování a ověřování stanovené v těchto vnitrostátních požadavcích musí být v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi.

Členské státy zajistí, aby předpisy nebo podmínky stanovené veřejnými subjekty nebo soukromými subjekty, které působí jako podnik veřejného práva nebo soukromými podniky působícími jako veřejný orgán na základě monopolního postavení nebo s veřejným zmocněním, nebránily v harmonizované zóně dodávání výrobků, které jsou v souladu s tímto nařízením, na trh.

3.   Členské státy se při plnění povinností stanovených v odstavci 2 řídí zejména těmito pravidly:

4.   Členské státy zaregistrují do jednotné digitální brány vytvořené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 (25) všechny vnitrostátní právní předpisy a správní opatření týkající se stavebních výrobků na jejich území, na něž se vztahuje harmonizovaná zóna.

5.   Pokud členský stát považuje z naléhavých důvodů týkajících se zdraví a bezpečnosti osob nebo ochrany životního prostředí a k naplnění naléhavých regulačních potřeb za nezbytné přijmout opatření použitelná na výrobky v harmonizované zóně ve vztahu k charakteristikám, které nebyly stanoveny v harmonizovaných technických specifikacích, oznámí to Komisi, přičemž odůvodní potřebu přijatých opatření a vysvětlí regulační potřebu, kterou chce řešit.

Členské státy za tímto účelem použijí postup zavedený směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (26). Členské státy při tom odkážou na tento odstavec a uvedou, které prvky jsou součástí opatření.

Komise na oznámení odpoví ve lhůtách, které jsou stanoveny v postupu podle směrnice (EU) 2015/1535. Komise do šesti měsíců od oznámení buď předloží návrh schválení podle odstavce 6 tohoto článku, nebo sdělí důvody zamítnutí vnitrostátního opatření.

Po obdržení oznámení uvedeného v prvním pododstavci Komise tuto záležitost neprodleně předloží expertní skupině pro CPR acquis, aby zkonzultovala, zda je nutné prioritně požadovat aktualizace stávajících harmonizovaných norem pro vlastnosti, a to bez ohledu na to, zda toto opatření hodlá schválit.

6.   Komise přijme prováděcí akt, jímž schválí vnitrostátní opatření oznámené podle odstavce 5, pokud:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 3. Tyto akty budou staženy, jakmile bude regulační potřeba upravena harmonizovanými technickými specifikacemi nebo jiným právním předpisem Unie.

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se zdraví a bezpečnosti osob nebo ochrany životního prostředí přijme Komise postupem podle čl. 90 odst. 4 okamžitě použitelné prováděcí akty.

7.   Tímto nařízením není dotčena možnost členských států zavést povinné systémy zálohování nebo zavázat výrobce k tomu, že budou přímo nebo prostřednictvím svých dovozců a distributorů nabývat zpět vlastnictví k novým, přebytečným nebo neprodaným výrobkům, které nebyly zhotoveny na zakázku a jsou ve stavu odpovídajícím stavu, v němž byly uvedeny na trh, pokud toto opatření nediskriminuje hospodářské subjekty v ostatních členských státech.

8.   Tímto nařízením není dotčena možnost členských států zakázat ničení přebytečných nebo neprodaných výrobků nebo podmínit ničení těchto výrobků jejich předchozím zpřístupněním na vnitrostátní zprostředkovatelské platformě pro nekomerční využití výrobků.

1.   Aby se u výrobků zabránilo dvojímu posuzování stejných aspektů týkajících se zdraví a bezpečnosti osob a environmentálních aspektů, je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením podmínek, za nichž lze povinnosti spojené s posuzováním vlastností výrobku nebo splnění určitých požadavků na výrobek, včetně rovnocennosti systémů posuzování a ověřování požadovaných tímto nařízením a povinností týkajících se základních informací o výrobku, návodů k použití výrobku a požadavků na bezpečnostní informace, splnit prostřednictvím splnění povinností podle jiných právních předpisů Unie.

Podmínky uvedené v prvním pododstavci neumožňují méně přísné úrovně bezpečnosti výrobků, než jsou úrovně stanovené v souladu s tímto nařízením.

2.   Pokud se vyskytne nesoulad mezi tímto nařízením a nařízením (EU) 2024/1781 a nařízením (EU) č. 1025/2012, uplatní se příslušná ustanovení tohoto nařízení.

1.   Pokud se na výrobek vztahuje harmonizovaná technická specifikace přijatá v souladu s články 5 nebo 6, výrobce před uvedením výrobku projde příslušným systémem posuzování a ověřování stanoveným v příloze IX a vypracuje prohlášení o vlastnostech a shodě. Pokud se na výrobek vztahuje harmonizovaná technická specifikace přijatá v souladu s článkem 7, výrobce rovněž ověří, zda je výrobek v souladu s příslušnými požadavky na výrobek stanovenými v aktech v přenesené pravomoci. Výrobce výrobku, na který se nevztahuje žádná harmonizovaná technická specifikace, může vydat prohlášení o vlastnostech a shodě v souladu s příslušným evropským dokumentem pro posuzování a evropským technickým posouzením.

2.   Vypracováním prohlášení o vlastnostech a shodě výrobce přebírá odpovědnost za shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení a se všemi použitelnými požadavky na výrobek a stává se odpovědným v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy o smluvní a mimosmluvní odpovědnosti. Členské státy považují prohlášení o vlastnostech a shodě vypracované výrobcem za správné a spolehlivé, ledaže z objektivních skutečností plyne opak.

V případě nesouladu nebo chybějícího prohlášení o vlastnostech a shodě, je-li toto prohlášení vyžadováno, nesmí být výrobek uveden na trh.

1.   Prohlášení o vlastnostech a shodě se vypracuje podle vzoru uvedeného v příloze V. Prohlášení o vlastnostech a shodě uvádí vlastnosti výrobků ve vztahu k základním charakteristikám dotčených výrobků v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi nebo evropskými dokumenty pro posuzování.

Pokud se uplatní požadavky na výrobek stanovené v článku 7, v prohlášení o vlastnostech a shodě se musí uvést, že splnění těchto požadavků bylo prokázáno.

2.   Prohlášení o vlastnostech a shodě musí zahrnovat vlastnosti environmentální udržitelnosti výrobku během životního cyklu ve vztahu k předem stanoveným základním environmentálním charakteristikám uvedeným v příloze II, pokud se jedná o charakteristiky, které mají být uvedeny v prohlášení. Vlastnosti zahrnují použitý obal nebo obal, který bude velmi pravděpodobně použit, a vypočtou se pomocí nejnovější verze softwaru, která je bezplatně dostupná na internetových stránkách Komise.

Pro účely tohoto nařízení jsou aktualizace softwaru uvedeného v prvním pododstavci povinné jeden rok po jejich zveřejnění. Tyto aktualizace softwaru mohou být prováděny dobrovolně počínaje dnem jejich zveřejnění.

3.   Prohlášení o vlastnostech a shodě zahrnuje alespoň vlastnosti výrobku během jeho životního cyklu, které se vztahují k těmto základním charakteristikám:

Prohlášení o vlastnostech a shodě zahrnuje rovněž základní charakteristiky, které musí být vždy uváděny v prohlášení, jak je stanoveno v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 5 odst. 5.

4.   Na prohlášení o vlastnostech a shodě nesmí být umístěno jiné označení než označení CE.

5.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny vzoru uvedeného v příloze V tak, aby byl přizpůsoben technickému pokroku a souvisejícím novým informačním potřebám, aby se usnadnilo plnění požadavků na digitální pas výrobku stanovených v článcích 76 a 77 a aby se zajistila interoperabilita a správná integrace se systémem digitálních pasů stavebních výrobků v souladu s článkem 75.

6.   Informace uvedené v článku 31, případně v článku 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (27) se poskytují spolu s prohlášením o vlastnostech a shodě.

1.   Výrobce poskytne elektronickými prostředky kopii prohlášení o vlastnostech a shodě každého výrobku, který je dodáván na trh, vyjma případů, kdy je prohlášení součástí digitálního pasu výrobku, který splňuje podmínky uvedené v článku 76, a je k dispozici v systému digitálních pasů stavebních výrobků vytvořeném v souladu s článkem 75.

Pokud je ovšem témuž uživateli dodána šarže více kusů jednoho výrobku, může k ní být připojena pouze jedna kopie prohlášení o vlastnostech a shodě.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může výrobce prohlášení o vlastnostech a shodě uvedené v čl. 13 odst. 1 zpřístupnit na internetových stránkách, pokud splní všechny tyto podmínky:

3.   Komise rovněž může v rámci žádosti o normalizaci podle čl. 5 odst. 2 požádat evropskou normalizační organizaci, aby vydala pokyny k zajištění interoperability formátu čitelného okem a strojově čitelného formátu uvedených v odst. 2 písm. b) tohoto článku.

4.   Výrobce dodá prohlášení o vlastnostech a shodě v jazyce nebo jazycích požadovaných všemi členskými státy, v nichž hodlá výrobek dodávat na trh, nebo toto prohlášení poskytne v digitálním pasu výrobku v souladu s odstavcem 1 nebo na internetové stránce v souladu s odstavcem 2. Jiný hospodářský subjekt, který dodává výrobek na trh v jiném členském státě, zpřístupní spolu s originálem překlad prohlášení o vlastnostech a shodě v jazycích požadovaných tímto členským státem.

1.   Označení CE podléhá obecným zásadám uvedeným v článku 30 nařízení (ES) č. 765/2008.

2.   Označení CE se umístí pouze na ty výrobky, pro které výrobce vypracoval prohlášení o vlastnostech a shodě v souladu s články 13 a 15. Označení CE se umístí na klíčové části.

3.   Umístěním označení CE, nebo tím, že toto označení nechá umístit, hospodářský subjekt vyjadřuje, že převzal odpovědnost za shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení a příslušnými požadavky na výrobek stanovenými v souladu s tímto nařízením. Umístěním označení CE se hospodářský subjekt stává odpovědným za vlastnosti uvedené v prohlášení a za splnění těchto požadavků v souladu s vnitrostátními právními předpisy o smluvní a mimosmluvní odpovědnosti.

4.   Označení CE je jediným označením, které potvrzuje vlastnosti výrobku s ohledem na posouzené základní charakteristiky v souladu s tímto nařízením a shodu výrobku s tímto nařízením.

1.   Označení CE musí být viditelně, čitelně a nesmazatelně umístěno na výrobek. Pokud to vzhledem k povaze výrobku není možné nebo opodstatněné, umístí se označení CE na štítek výrobku nebo na obal, nebo není-li ani toto možné, na průvodní dokumentaci.

2.   Po označení CE následují:

Informace uvedené v prvním pododstavci písm. d) až e) tohoto odstavce lze nahradit nosičem údajů, včetně trvalého odkazu, připojeného k prohlášení o vlastnostech a shodě podle čl. 16 odst. 2 písm. e), pokud je prohlášení o vlastnostech a shodě k dispozici na internetových stránkách. Informace uvedené v prvním pododstavci písm. d) a e) tohoto odstavce nemusí být uvedeny, pokud je k dispozici nosič údajů uvedený v prvním pododstavci písm. g) tohoto odstavce.

3.   Označení CE se umístí před uvedením výrobku na trh. Později mohou být připojeny piktogramy nebo jiné značky označující zvláštní riziko nebo použití.

1.   Jiná označení než označení CE, včetně soukromých, mohou být na výrobek umístěna pouze tehdy, pokud neuvádějí, že vlastnosti výrobku ve vztahu k základním charakteristikám, na něž se vztahují příslušné harmonizované technické specifikace, musely být posouzeny jiným způsobem, než je stanoveno v tomto nařízení.

Na výrobek mohou být umístěny oficiálně uznávané ekoznačky EN ISO 14024 typu I, pokud splňují požadavky uvedené v prvním pododstavci.

2.   Na výrobku mohou být umístěna označení povolená v souladu s odstavcem 1 a jiná označení stanovená právními předpisy Unie, pokud nenarušují viditelnost, čitelnost a význam označení CE.

3.   Pokud se na výrobek vztahují harmonizované technické specifikace, musí prohlášení hospodářského subjektu o vlastnostech výrobku, které se týká základních charakteristik zahrnutých do těchto harmonizovaných technických specifikací, respektovat metodu posuzování dotčené konkrétní základní charakteristiky, jak je stanovena v harmonizovaných technických specifikacích.

4.   Pokud se na výrobek vztahují harmonizované technické specifikace, lze prohlášení o jeho vlastnostech ve vztahu k základním charakteristikám stanoveným v příslušných harmonizovaných technických specifikacích dále uvést jinde než v prohlášení o vlastnostech a shodě, pouze pokud jsou již uvedena také v prohlášení o vlastnostech a shodě.

První pododstavec se nevztahuje na situace, kdy nebylo vypracováno prohlášení o vlastnostech a shodě v souladu s článkem 14.

1.   Povinnosti hospodářských subjektů podle této kapitoly platí pouze pro výrobky, na něž se vztahuje harmonizovaná technická specifikace, nebo pro výrobky, které byly opatřeny označením CE na základě evropského technického posouzení.

2.   Hospodářský subjekt přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil trvalý soulad s tímto nařízením. Pokud byl zjištěno nesplnění požadavků na straně hospodářského subjektu nebo výrobku a orgán dozoru nad trhem vyzval k nápravnému opatření podle čl. 65 odst. 1, předkládá hospodářský subjekt tomuto orgánu zprávy o pokroku, dokud tento orgán nerozhodne, že nápravné opatření může být ukončeno.

3.   Hospodářský subjekt na žádost příslušného vnitrostátního orgánu identifikuje pro tento orgán každý hospodářský subjekt nebo jiný subjekt:

Při identifikaci hospodářských subjektů nebo jiných subjektů uvedených v prvním pododstavci hospodářský subjekt sdělí příslušnému vnitrostátnímu orgánu alespoň tyto údaje:

4.   Hospodářský subjekt uchovává všechny dokumenty a veškeré informace uvedené v této kapitole pro potřeby příslušných vnitrostátních orgánů po dobu deseti let poté, co hospodářský subjekt dodal daný výrobek či službu nebo mu byly dodány, pokud tyto dokumenty nebo informace nebyly zpřístupněny prostřednictvím digitálního pasu výrobku uvedeného v článku 76. Hospodářský subjekt předloží dokumentaci a informace do deseti dnů od obdržení žádosti příslušného vnitrostátního orgánu.

5.   Hospodářský subjekt se může zaregistrovat do svého příslušného vnitrostátního systému zřízeného podle čl. 71 odst. 5.

Hospodářský subjekt zpřístupní spotřebitelům a uživatelům komunikační kanály, včetně telefonních čísel, e-mailových adres nebo vyhrazených sekcí na svých internetových stránkách, které jim umožní informovat o každé nehodě, jiné události nebo bezpečnostním problému, k nimž došlo v souvislosti s výrobkem.

6.   Pokud se hospodářský subjekt domnívá, že nevyhovující výrobek představuje riziko pro zdraví a bezpečnost osob nebo životní prostředí, neprodleně o tom informuje příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž výrobek dodal na trh, a uvede podrobnosti zejména o nesouladu a o veškerých přijatých nápravných opatřeních. Hospodářský subjekt může informovat příslušné vnitrostátní orgány o jakémkoliv dalším pravděpodobném porušení tohoto nařízení, o kterém se dozví, o nesouladu s předpisy a o veškerých přijatých nápravných opatřeních.

7.   Hospodářský subjekt odpovídá za porušení tohoto článku nebo článků této kapitoly, které se týkají jeho činností, v souladu s vnitrostátními právními předpisy upravujícími smluvní a mimosmluvní odpovědnost.

1.   Výrobce má právo požadovat od svých dodavatelů a poskytovatelů služeb informace, které jsou ve vztahu k jejich výrobkům potřebné k tomu, aby mohl plnit své povinnosti podle tohoto nařízení.

2.   Pokud se na výrobce vztahují úkoly třetí strany prováděné oznámeným subjektem, má výrobce právo požadovat od svých dodavatelů nebo poskytovatelů služeb, aby tomuto oznámenému subjektu umožnili přístup ke své dokumentaci a do svých prostor v rozsahu, v jakém oznámený subjekt tento přístup vyžaduje pro účely plnění svých úkolů.

3.   Práva stanovená v odstavci 1 se vztahují rovněž na výrobce, který na trh uvádí použitý nebo repasovaný výrobek, ve vztahu k dodavateli použitého výrobku, případně i k osobě provádějící jeho odinstalování. Požadované informace mohou mimo jiné, nikoli však výlučně, zahrnovat informace o předchozím použití výrobku a o postupu jeho odinstalování.

4.   Výrobce má právo požadovat od svých dodavatelů a poskytovatelů služeb údaje a výpočty požadované podle čl. 15 odst. 2 ve vztahu k poskytnutým dodávkám nebo službám, včetně nezbytných protokolů o ověření vydaných oznámeným subjektem.

1.   Při uvedení výrobku na trh určí výrobce typ výrobku při dodržení rámce stanoveného definicí uvedenou v čl. 3 bodu 27. Výrobce zajistí, aby byly vlastnosti výrobku posuzovány jak z hlediska závazných základních charakteristik, tak z hlediska těch základních charakteristik, které hodlá uvést v prohlášení. Pokud se na výrobek vztahují požadavky na výrobek stanovené akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 7 odst. 1, zajistí výrobce, aby byl výrobek navržen a vyroben rovněž v souladu s těmito požadavky.

Fyzická nebo právnická osoba, která vyrobí výrobek za použití 3D tisku, musí při jeho uvedení na trh splnit povinnosti uložené výrobcům. Tyto povinnosti zahrnují mimo jiné používání vhodných 3D datových sad, používání materiálů, které jsou v souladu s platnými postupy podle tohoto nařízení, a ověření kompatibility použitých 3D datových sad, materiálu pro tisk a technologie tisku.

2.   Pokud byly soulad výrobku s příslušnými požadavky a jeho vlastnosti ve vztahu k základním charakteristikám uvedeným v odstavci 1 tohoto článku prokázány v souladu s příslušným systémem nebo systémy posuzování a ověřování výrobku stanovenými v příloze IX, vypracuje výrobce prohlášení o vlastnostech a shodě v souladu s články 13 až 15, umístí označení CE v souladu s články 17 a 18 a případně zajistí dostupnost náhradních dílů, které nejsou běžně dostupné na trhu, jak je uvedeno v odstavci 8 tohoto článku, a umístí označení podle odstavce 9 tohoto článku.

3.   Jako podklad pro prohlášení o vlastnostech a shodě vypracuje výrobce technickou dokumentaci, ve které uvede:

4.   Výrobce zajistí, aby byly zavedeny postupy, které zaručí, že výrobky mají vlastnosti uvedené v prohlášení a jsou ve shodě s tímto nařízením. Návrh výrobku, včetně 3D datových sad, výrobní procesy a použitý materiál musí být vhodné. Pokud je výrobek vyráběn v sériové výrobě, výrobce zajistí, aby byly zavedeny postupy pro to, aby si výrobek zachoval vlastnosti uvedené v prohlášení a aby zůstal ve shodě s tímto nařízením. Změny v návrhu výrobku, včetně změn 3D datových sad, výrobních procesů a použitém materiálu, musí být vhodné. Změny v příslušných harmonizovaných technických specifikacích musí být náležitě zohledněny a v případě, že tyto změny ovlivní vlastnosti nebo shodu výrobku, musí být provedeno nové posouzení v souladu s příslušným postupem posuzování.

Výrobce tam, kde to je považováno za vhodné vzhledem k zajištění přesnosti, spolehlivosti a stálosti vlastností a shody výrobku uvedených v prohlášení, provádí zkoušky vzorků výrobků uváděných nebo dodávaných na trh, provádí šetření a v případě nutnosti vede registr stížností, nevyhovujících výrobků a výrobků stažených z oběhu a průběžně o tom informuje dovozce a distributory.

5.   Výrobce zajistí, aby jeho výrobky byly opatřeny jedinečným identifikačním kódem typu výrobku specifickým pro výrobce, a je-li k dispozici, číslem šarže nebo sériovým číslem, které musí být pro uživatele snadno viditelné a čitelné. Není-li to vzhledem k povaze výrobku možné, musí být požadované informace uvedeny na připojeném štítku, na obalu, nebo není-li ani to možné, v průvodním dokumentu k výrobku.

Výrobce označí výrobek stejným způsobem, jak je uvedeno v prvním pododstavci, jako výrobek „Pouze pro profesionální použití“, jestliže jsou k jeho použití zapotřebí odborné znalosti, a toto označení viditelným způsobem zobrazí zákazníkům před uzavřením kupní smlouvy, včetně případů prodeje na dálku. Výrobky, které nejsou označeny „Pouze pro profesionální použití“, se považují za výrobky určené i pro neprofesionální uživatele a spotřebitele ve smyslu tohoto nařízení a nařízení (EU) 2023/988.

Výrobce před uzavřením kupní smlouvy, včetně prodeje na dálku, viditelným způsobem zobrazí zákazníkům informace, které musí být poskytnuty podle tohoto nařízení.

6.   Při dodávání výrobku na trh výrobce zajistí, aby byly k výrobku přiloženy základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace, jak je uvedeno v příloze IV, v jazyce určeném dotčeným členským státem, nebo pokud takový jazyk není určen, v jazyce snadno srozumitelném pro uživatele.

7.   Do 18 měsíců od vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v čl. 75 odst. 1 v platnost zpřístupní výrobce digitální pas výrobku uvedený v článku 76 prostřednictvím systému digitálních pasů stavebních výrobků uvedeného v článku 75, který je připojen k nosiči údajů uvedenému v čl. 18 odst. 2 písm. g).

8.   S cílem zajistit dostupnost náhradních dílů, které nejsou běžně dostupné na trhu, je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení tím, že u určitých skupin výrobků a kategorií výrobků výrobcům uloží povinnost dodávat na trh určité náhradní díly, které nejsou běžně dostupné pro výrobky, které uvádějí na trh.

Povinnost stanovená akty v přenesené pravomoci uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce platí po dobu deseti let od uvedení posledního výrobku příslušného typu na trh, pokud akt v přenesené pravomoci nestanoví jinou dobu.

Výrobci, na něž se vztahuje povinnost stanovená v prvním odstavci, nabízejí náhradní díly v přiměřeně krátké dodací lhůtě za přiměřenou a nediskriminační cenu a informují o tom veřejnost.

9.   Za účelem zajištění transparentnosti pro uživatele a podpory udržitelných výrobků je Komisi svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením zvláštních požadavků na označování environmentální udržitelnosti pro konkrétní skupiny výrobků a kategorie výrobků, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Označení je založeno na vlastnostech výrobku, posouzených v souladu s čl. 5 odst. 1 nebo čl. 6 odst. 1, a poskytuje uživatelsky vstřícné informace srozumitelné laikům.

10.   Akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 9 stanoví způsob, jakým má výrobce připojit štítek, a to upřesněním:

11.   Výrobce, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že výrobek, který uvedl na trh, není ve shodě s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo není v souladu s tímto nařízením, přijme okamžitě nezbytná nápravná opatření k uvedení výrobku ve shodu či v soulad, nebo, je-li to vhodné, jej stáhne z trhu nebo z oběhu. Je-li problém spojen s dodávanou součástí nebo externě poskytovanou službou, výrobce o tom informuje dodavatele nebo poskytovatele služeb a příslušný vnitrostátní orgán výrobce.

12.   Pokud výrobek představuje riziko, výrobce bez zbytečného prodlení, nejpozději však do tří pracovních dnů informuje všechny zplnomocněné zástupce, dovozce, distributory, poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek a on-line tržiště zapojené do distribuce, jakož i příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž výrobce nebo jiné hospodářské subjekty, jsou-li mu známy, výrobek dodaly na trh. Výrobce za tímto účelem poskytne veškeré užitečné podrobnosti, a zejména uvede druh nesouladu, četnost nehod nebo incidentů a přijatá nebo doporučená nápravná opatření. V případě rizik způsobených výrobky, které se již dostaly ke konečnému uživateli nebo spotřebiteli, kterého nelze přímo identifikovat nebo kontaktovat, výrobce prostřednictvím sdělovacích prostředků a dalších vhodných kanálů, které zajistí co nejširší dosah, šíří informace o vhodných opatřeních k odstranění, nebo pokud to není možné, ke snížení rizik. V případě vážného rizika výrobce na vlastní náklady stáhne výrobek z trhu a z oběhu.

1.   Výrobce usazený v Unii může písemným pověřením jmenovat jediným zplnomocněným zástupcem jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu usazenou v Unii. Výrobce, který není usazen v Unii, jmenuje jediného zplnomocněného zástupce.

Zplnomocněný zástupce nemůže být pověřen vypracováním technické dokumentace.

2.   Zplnomocněný zástupce vykonává úkoly stanovené v pověření, které obdržel od výrobce. Pověření zplnomocněnému zástupci umožňuje alespoň:

3.   Zplnomocněný zástupce ověří podle dokumentace, že:

4.   Pokud zplnomocněný zástupce zjistí případ nesouladu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, požádá výrobce, aby jednal v souladu s čl. 22 odst. 11 a odst. 12.

1.   Dovozci uvádějí na trh pouze výrobky, které jsou v souladu s tímto nařízením.

2.   Před uvedením výrobku na trh dovozce zajistí, aby výrobce v souladu s čl. 22 odst. 1 a 2 prokázal soulad výrobku s příslušnými požadavky a jeho vlastnosti ve vztahu k příslušným základním charakteristikám.

Dovozce zajistí, aby:

3.   Dovozce ověří, zda výrobce určil použití výrobku v prohlášení, a zajistí, aby byly k výrobku přiloženy základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace stanovené v příloze IV v jazyce určeném dotčeným členským státem, nebo pokud není určen, v jazyce, který je pro uživatele snadno srozumitelný. Dovozce před uzavřením kupní smlouvy, včetně prodeje na dálku, viditelným způsobem zobrazí zákazníkům informace, které musí být poskytnuty podle tohoto nařízení nebo harmonizovaných technických specifikací.

4.   Dovozce zajistí, aby v době, kdy nese za výrobek odpovědnost, podmínky jeho skladování nebo přepravy neohrožovaly shodu výrobku s prohlášením o vlastnostech a shodě nebo jeho soulad s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení.

5.   Dovozce, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že výrobek není ve shodě s prohlášením o vlastnostech a shodě nebo v souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení, nesmí takový výrobek uvést na trh, dokud nebude uveden ve shodu s připojeným prohlášením o vlastnostech a shodě a do souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení nebo dokud není prohlášení o vlastnostech a shodě opraveno. Dále, pokud výrobek představuje riziko, musí o tom být výrobce a příslušný vnitrostátní orgán dovozcem informováni.

6.   Dovozce uvede na výrobku, nebo není-li to možné, na obalu nebo v průvodním dokumentu k výrobku své jméno, zapsané obchodní jméno nebo zapsanou ochrannou známku, místo podnikání, kontaktní adresu a, pokud je to možné, elektronické způsoby komunikace.

7.   Dovozce prošetřuje stížnosti a v případě potřeby vede seznam stížností, nevyhovujících výrobků a výrobků stažených z trhu nebo z oběhu a informuje výrobce a distributory o každém takovém sledování.

8.   Dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že výrobek, který uvedli na trh, není ve shodě s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo není v souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení, přijmou okamžitě nezbytná nápravná opatření k uvedení výrobku ve shodu, nebo je-li to vhodné, jej stáhnou z trhu nebo z oběhu. Dále, pokud výrobek představuje riziko, informují o tom dovozci okamžitě příslušné vnitrostátní orgány, v nichž výrobek dodali na trh, a uvedou podrobnosti, zejména o neexistenci shody a o přijatých nápravných opatřeních.

9.   Dovozci prodávající konečným uživatelům musí rovněž plnit povinnosti, které mají distributoři.

1.   Při dodávání výrobků na trh jednají distributoři s náležitou péčí, pokud jde o povinnosti podle tohoto nařízení.

2.   Před dodáním výrobku na trh distributor ověří, že:

3.   Distributor před uzavřením kupní smlouvy, včetně prodeje na dálku, viditelným způsobem zobrazí zákazníkům informace, které musí být poskytnuty podle tohoto nařízení.

4.   Distributor, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že výrobek není ve shodě s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo v souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení, nesmí takový výrobek dodat na trh, dokud nebude uveden ve shodu s připojeným prohlášením o vlastnostech a shodě a do souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení. Dále, pokud výrobek představuje riziko, informuje o tom distributor výrobce a příslušný vnitrostátní orgán.

5.   Distributor zajistí, aby v době, kdy nese za výrobek odpovědnost, skladovací nebo přepravní podmínky neohrožovaly shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo jeho soulad s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení.

6.   Distributor, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že výrobek, který dodal na trh, není ve shodě s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo není v souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení, zajistí, aby byla přijata nezbytná nápravná opatření k uvedení výrobku ve shodu nebo, je-li to vhodné, ke stažení výrobku z trhu či z oběhu. Dále, pokud výrobek představuje riziko, informuje o tom distributor okamžitě příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž výrobek dodal na trh, a uvede podrobnosti, zejména o dané neexistenci shody a o přijatých nápravných opatřeních.

1.   Dovozce nebo distributor se pro účely tohoto nařízení považuje za výrobce a vztahují se na něj povinnosti výrobce podle článku 22, pokud:

2.   Odstavec 1 se vztahuje rovněž na hospodářský subjekt, který uvede na trh:

3.   Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud hospodářský subjekt pouze:

4.   Hospodářský subjekt, který vykonává činnosti uvedené v odstavci 3, o tom informuje výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce bez ohledu na to, zda tento hospodářský subjekt výrobky vlastní nebo poskytuje služby. Přebalení provede tak, aby přebalením nemohl být ovlivněn původní stav výrobku ani jeho soulad s tímto nařízením a aby veškeré informace požadované tímto nařízením byly stále správně uvedeny. Hospodářský subjekt jedná s náležitou péčí, pokud jde o povinnosti stanovené tímto nařízením.

1.   Poskytovatelé služeb kompletního vyřízení objednávek, kteří přispívají k dodání výrobku na trh, jednají s náležitou péčí ve vztahu k povinnostem stanoveným tímto nařízením.

2.   Poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek zajistí, aby označení a dokumenty poskytnuté výrobcem nebo dovozcem byly k dispozici nebo byly k výrobku přiloženy, zejména:

3.   Poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek zajistí, aby podmínky při skladování, balení, adresování nebo rozesílání neohrožovaly shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení nebo jeho soulad s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení. Výrobci nebo dovozci stavebních výrobků poskytnou svým poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek podrobné informace nezbytné pro zajištění bezpečného skladování, balení, adresování nebo rozesílání a dalšího fungování výrobku.

4.   Poskytovatelé služeb kompletního vyřízení objednávek podpoří stažení výrobků z trhu nebo z oběhu bez ohledu na to, zda je iniciují orgány dozoru nad trhem, výrobci, zplnomocnění zástupci nebo dovozci.

5.   Poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že výrobek není ve shodě s prohlášením o vlastnostech a shodě nebo v souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení, nesmí podpořit dodání takového výrobku na trh, dokud není výrobek uveden ve shodu s příslušným prohlášením o vlastnostech a shodě a do souladu s jinými příslušnými požadavky tohoto nařízení nebo dokud není prohlášení o vlastnostech a shodě opraveno. Dále, pokud výrobek představuje riziko, musí o tom poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek informovat výrobce a příslušný vnitrostátní orgán.

1.   On-line tržiště:

2.   Pokud jde o pravomoci svěřené členskými státy v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2019/1020, členské státy udělí pro všechny výrobky, na které se vztahuje toto nařízení, svým orgánům dozoru nad trhem pravomoc přikázat on-line tržišti, aby ze svého on-line rozhraní odstranilo konkrétní nezákonný obsah odkazující na nevyhovující výrobek, znemožnilo přístup k tomuto obsahu nebo zobrazilo výslovné varování konečným uživatelům v okamžiku přístupu k tomuto obsahu. Tento příkaz musí být v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2022/2065.

3.   On-line tržiště přijme nezbytná opatření k přijímání a zpracování příkazů uvedených v odstavci 2 tohoto článku v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2022/2065.

4.   Tento článek se vztahuje rovněž na výrobce, dovozce nebo distributory, kteří nabízejí výrobky on-line bez zapojení on-line tržiště.

1.   Výrobky nabízené k prodeji on-line nebo jinými prostředky prodeje na dálku se považují za dodávané na trh, pokud je nabídka zaměřena na zákazníky v Unii. Nabídka k prodeji je považována za zaměřenou na zákazníky v Unii, pokud příslušný hospodářský subjekt jakýmkoli způsobem směřuje své činnosti do některého členského státu. Nabídka se mimo jiné považuje za zaměřenou na zákazníky v Unii, pokud:

Podmínky uvedené v prvním pododstavci se nepoužijí, pokud hospodářský subjekt výslovně a účinně vyloučí trh Unie.

2.   Pokud hospodářský subjekt dodává výrobek na trh on-line nebo jinými prostředky prodeje na dálku, v nabídce daného výrobku se, je-li to vyžadováno, jasně a viditelně uvede označení CE, informace uvedené v čl. 18 odst. 2, štítek podle čl. 22 odst. 9 a nosič údajů připojený k digitálnímu pasu výrobku v souladu s čl. 22 odst. 7.

3.   Každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje zprostředkovatelské služby při uvádění výrobků na trh, musí ve vztahu k poskytovaným službám plnit povinnosti hospodářského subjektu podle odstavce 2.

1.   Metody a kritéria pro posuzování vlastností výrobků, včetně použitých výrobků, ve vztahu k jejich základním charakteristikám mohou být stanoveny v evropských dokumentech pro posuzování, pokud se na výrobky nevztahuje:

2.   Výrobek se nepovažuje za výrobek, na který se vztahují harmonizované normy nebo prováděcí akty uvedené v odstavci 1, pokud:

3.   Na žádost výrobce, skupiny výrobců nebo sdružení výrobců o evropské technické posouzení nebo z podnětu Komise může organizace subjektů pro technické posuzování po dohodě s Komisí vypracovat a přijmout evropský dokument pro posuzování.

Základní požadavky na stavby stanovené v příloze I a seznam předem stanovených základních environmentálních charakteristik uvedený v příloze II tvoří základ pro přípravu evropských dokumentů pro posuzování. Vytváření a přijímání evropského dokumentu pro posuzování probíhá podle zásad a postupu stanovených v článku 32.

4.   Evropské dokumenty pro posuzování se nevypracovávají ve vztahu k základní charakteristice výrobku nebo metodě jeho posuzování, pokud existuje jiný evropský dokument pro posuzování, který se zabývá stejnou základní charakteristikou nebo metodou posuzování ve vztahu k tomuto specifickému výrobku, a odkaz na tento dokument již byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie nebo byl tento dokument předložen Komisi k posouzení v souladu s čl. 34 odst. 1.

5.   Organizace subjektů pro technické posuzování a Komise mohou žádosti o vypracování evropského dokumentu pro posuzování podle bodu 5 přílohy VI sloučit nebo zamítnout.

6.   Ode dne závaznosti harmonizované technické specifikace, přijaté souladu s čl. 5 odst. 8 nebo čl. 6 odst. 1 a která se vztahuje na stejný výrobek a stejné zamýšlené použití jako některý evropský dokument pro posuzování, se tento evropský dokument pro posuzování již pro účely tohoto nařízení nepoužije. V takovém případě Komise v Úředním věstníku Evropské unie odkaz na evropský dokument pro posuzování zruší.

7.   Evropské dokumenty pro posuzování tvoří podklad pro evropská technická posouzení uvedená v článku 37.

1.   Při vypracovávání a přijímání evropských dokumentů pro posuzování se jednotlivé subjekty pro technické posuzování a organizace subjektů pro technické posuzování řídí postupem stanoveným v příloze VI.

2.   Při vypracovávání a přijímání evropských dokumentů pro posuzování musí jednotlivé subjekty pro technické posuzování a organizace subjektů pro technické posuzování:

Vyváženost požadavků stanovených v písmenech a) a b) prvního pododstavce umožní alespoň zpřístupnění názvu výrobku ve fázi schvalování a sdělení pracovního programu, jak je stanoveno v bodě 3 přílohy VI, a zpřístupnění podrobného obsahu návrhu evropského dokumentu pro posuzování stanoveného v bodě 8 přílohy VI.

3.   Subjekty pro technické posuzování společně s organizací subjektů pro technické posuzování nesou plné náklady na vypracování a přijetí evropských dokumentů pro posuzování, ledaže jejich vypracování iniciuje Komise.

4.   Subjekty pro technické posuzování a organizace subjektů pro technické posuzování se vyhnou zvyšování počtu evropských dokumentů pro posuzování, pokud neexistuje technické odůvodnění pro rozlišování mezi výrobky. Upřednostňují zejména rozšiřování rozsahu stávajících evropských dokumentů pro posuzování před vytvářením nových evropských dokumentů pro posuzování.

5.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat - po konzultaci s organizací subjektů pro technické posuzování - v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy VI doplněním dalších procesních pravidel pro vypracovávání a přijímání evropských dokumentů pro posuzování, pokud je to nezbytné pro zajištění řádného fungování systému evropských dokumentů pro posuzování.

1.   Poté, co subjekt pro technické posuzování obdrží žádost o evropské technické posouzení od výrobce, skupiny výrobců nebo sdružení výrobců, splní tyto požadavky:

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. c) tohoto článku, avšak pokud se očekává, že harmonizovaná norma vztahující se na stejný výrobek bude vydána ve lhůtě přesahující jeden rok stanovené v žádosti o normalizaci uvedené v čl. 5 odst. 2, informuje subjekt pro technické posuzování žadatele o možnosti, že evropský dokument pro posuzování podle čl. 31 odst. 6 již nebude používán.

2.   V případech uvedených v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a c) tohoto článku informuje subjekt pro technické posuzování organizaci subjektů pro technické posuzování a Komisi o obsahu žádosti a o odkazu na příslušný akt v přenesené pravomoci určující systém posuzování a ověřování uvedený v čl. 10 odst. 2, které má subjekt pro technické posuzování v úmyslu použít pro tento výrobek, anebo o neexistenci takového aktu v přenesené pravomoci.

3.   Pokud se Komise domnívá, že pro daný výrobek neexistuje vhodný akt v přenesené pravomoci, který by určoval systém posuzování a ověřování, může přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s čl. 10 odst. 2.

1.   Komise podle bodu 9 přílohy VI posuzuje, zda jsou evropské dokumenty pro posuzování v souladu s harmonizovanými technickými specifikacemi, s tímto nařízením a s dalším právem Unie. Pokud je evropský dokument pro posuzování v souladu s použitelnými právními požadavky, Komise neprodleně zveřejní odkaz na tento dokument v Úředním věstníku Evropské unie. Pokud odkaz na evropský dokument pro posuzování nelze zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie, může Komise takový odkaz zveřejnit s omezeními.

2.   Po zveřejnění podle odstavce 1 tohoto článku může být evropský dokument pro posuzování podle článku 37 použit jako podklad pro evropské technické posouzení po dobu deseti let, pokud nebyl odkaz na evropský technický dokument v Úředním věstníku Evropské unie zrušen nebo pokud se daný evropský dokument pro posuzování již nepoužívá podle čl. 31 odst. 6. Organizace subjektů pro technické posuzování může v posledním roce tohoto období rozhodnout, že požádá o obnovení evropského dokumentu pro posuzování. Komise v takovém případě evropský dokument pro posuzování znovu posoudí podle odstavce 1 tohoto článku.

1.   Evropský dokument pro posuzování obsahuje alespoň:

2.   Evropský dokument pro posuzování stanoví:

3.   Jestliže je možné odpovídajícím způsobem posoudit vlastnosti výrobku odkazem na jeho základní charakteristiky, včetně metod a kritérií posuzování, pro ně již stanovených v harmonizovaných technických specifikacích nebo jiných evropských dokumentech pro posuzování, tyto stávající základní charakteristiky a jejich metody a kritéria se začlení do evropského dokumentu pro posuzování, pokud není technicky nezbytné se od tohoto pravidla odchýlit.

Tyto zásady se v příslušných případech vztahují i na mezní úrovně a třídy vlastností přijaté v souladu s čl. 5 odst. 5.

1.   Členský stát informuje Komisi o všech těchto skutečnostech:

Dotčený členský stát své stanovisko odůvodní. Komise konzultuje otázky vznesené dotčeným členským státem s ostatními členskými státy.

2.   S ohledem na stanoviska všech členských států se Komise rozhodne zveřejnit, nezveřejnit, zveřejnit s omezením, zachovat, zachovat s omezením či zrušit odkazy na příslušné evropské dokumenty pro posuzování v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Komise informuje o svém rozhodnutí podle odstavce 2 členské státy a organizaci subjektů pro technické posuzování a v případě potřeby požádá o revizi dotčeného evropského dokumentu pro posuzování.

1.   Subjekt pro technické posuzování vydá evropské technické posouzení na žádost výrobce na podkladě evropského dokumentu pro posuzování, na nějž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s článkem 34.

Existuje-li evropský dokument pro posuzování, na který byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie podle článku 34, evropské technické posouzení může být vydáno i v případě, že byla vydána žádost o normalizaci. Toto vydání je možné do tehdy, kdy se evropský dokument pro posuzování nepřestane používat podle čl. 31 odst. 6.

2.   Je-li podána žádost o evropské technické posouzení, použije se postup stanovený v příloze VI.

3.   Evropské technické posouzení obsahuje vlastnosti, které mají být uvedeny v prohlášení, vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem těch základních charakteristik, které byly dohodnuty mezi výrobcem a subjektem pro technické posuzování přijímajícím žádost o evropské technické posouzení pro určené použití, a technické údaje nezbytné pro provádění systému posuzování a ověřování.

Evropské technické posouzení zahrnuje rovněž posouzení vlastností předem stanovených základních environmentálních charakteristik uvedených v čl. 15 odst. 3.

4.   Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví formát evropského technického posouzení.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 3.

5.   Evropská technická posouzení vydaná na podkladě evropského dokumentu pro posuzování zůstávají v platnosti buď po dobu pěti let po skončení období stanoveného v čl. 34 odst. 2 nebo po dobu pěti let po zrušení odkazu na evropský dokument pro posuzování v Úředním věstníku Evropské unie.

Pokud se příslušný evropský dokument pro posuzování výrobku pro určitý výrobek přestane používat podle čl. 31 odst. 6, tento výrobek již nesmí být uváděn na trh na základě evropského technického posouzení.

6.   Výrobky, na které se vztahuje evropský dokument pro posuzování, pro nějž bylo vydáno evropské technické posouzení, mohou nést označení CE, a získat tak stejný status jako výrobky nesoucí označení CE na základě harmonizovaných technických specifikací, pokud výrobce splňuje povinnosti stanovené v tomto nařízení. Tam, kde uvedené povinnosti odkazují na harmonizované technické specifikace, výrobce uvede odkaz na evropský dokument pro posuzování místo odkazu na harmonizované technické specifikace, nebo společně s odkazem na harmonizované technické specifikace v případě, že jsou také relevantní.

1.   Členské státy, které chtějí zřídit subjekty pro technické posuzování, zřídí jeden určující orgán, který ponese odpovědnost za stanovení a provádění nezbytných postupů pro posuzování a určování subjektů pro technické posuzování. Určující orgány musí splňovat požadavky na oznamující orgány stanovené v čl. 43 odst. 1 a článku 44. Členské státy mohou určit oznamující orgán uvedený v článku 43 jako určující orgán. Určující orgán není způsobilý k tomu, aby byl určen podle čl. 39 odst. 1.

2.   Není-li v této kapitole stanoveno jinak, ustanovení vztahující se na oznamující orgány a postupy oznamování se vztahují rovněž na určující orgány a postupy určení.

1.   Členské státy mohou prostřednictvím svých určujících orgánů určit na svém území subjekty pro technické posuzování pro jednu nebo více skupin výrobků uvedených v tabulce 1 přílohy VII. Členské státy mohou rovněž určit subjekty pro technické posuzování na svém území jako subjekty příslušné pro nově vznikající nebo inovativní výrobky, které nespadají do již existujících skupin výrobků uvedených v příloze VII.

Členské státy sdělí Komisi jméno subjektu pro technické posuzování, jeho adresu a skupinu nebo skupiny výrobků, pro které je příslušný.

2.   Komise každému subjektu pro technické posuzování přidělí identifikační číslo.

Komise zveřejní seznam subjektů pro technické posuzování určených podle tohoto nařízení elektronickými prostředky, a co nejpřesněji uvede jejich identifikační čísla, skupiny výrobků, pro které jsou určeny, a případná omezení.

Komise zajistí, aby byl tento seznam aktualizován.

3.   Určující orgán kontroluje činnosti a způsobilost subjektů pro technické posuzování určených v příslušném členském státě, případně jejich poboček a subdodavatelů, a hodnotí je ve vztahu k příslušným požadavkům stanoveným v této kapitole. Určující orgán uloží subjektům pro technické posuzování nápravná opatření, pokud dojde k porušení tohoto nařízení.

Členské státy informují Komisi o svých vnitrostátních postupech pro určení subjektů pro technické posuzování, o kontrole jejich činnosti, způsobilosti a o veškerých změnách těchto informací.

4.   Subjekty pro technické posuzování neprodleně, nejpozději však do 15 dnů, informují určující orgán o všech změnách, které mohou ovlivnit jejich soulad s požadavky stanovenými v této kapitole nebo jejich schopnost plnit povinnosti podle tohoto nařízení.

5.   Na žádost příslušného určujícího orgánu poskytnou subjekty pro technické posuzování všechny příslušné informace a dokumenty nezbytné k tomu, aby daný orgán, Komise a členské státy mohly ověřit jejich plnění požadavků podle tohoto nařízení.

6.   Nesplňuje-li již subjekt pro technické posuzování požadavky podle tohoto nařízení, určující orgán podle potřeby omezí, pozastaví nebo zruší určení tohoto subjektu pro technické posuzování pro příslušnou skupinu výrobků v závislosti na závažnosti neplnění těchto požadavků. Pokud subjekt pro technické posuzování opakovaně nesplní nápravná opatření uložená v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, může určující orgán určení tohoto subjektu pro technické posuzování omezit, pozastavit nebo zrušit. Určující orgán informuje Komisi a ostatní členské státy o jakémkoli omezení, pozastavení nebo zrušení určení. Použijí se čl. 53 odst. 2 a 54.

1.   Subjekt pro technické posuzování je způsobilý a vybavený k provádění posuzování týkajícího se skupin výrobků, pro které byl určen. Pracovníci s rozhodovací pravomocí a nejméně polovina technicky způsobilých pracovníků jsou zaměstnanci subjektu pro technické posuzování podle vnitrostátního práva členského státu, který jej určil.

2.   Subjekt pro technické posuzování musí v rozsahu svého určení splňovat požadavky stanovené v příloze VIII. Použije se čl. 46 odst. 2 až 5, čl. 46 odst. 6 písm. a) a b), čl. 46 odst. 7, 8, 9 a 11 a článek 47.

3.   Subjekt pro technické posuzování musí zveřejnit svou organizační strukturu a jména členů svých vnitřních rozhodovacích orgánů.

4.   Subjekt pro technické posuzování se podílí na činnostech organizace subjektů pro technické posuzování nebo zajišťuje, aby jeho pracovníci provádějící posuzování byli o těchto činnostech informováni.

1.   Subjekty pro technické posuzování zřídí organizaci pro technické posuzování („organizace subjektů pro technické posuzování“) podle tohoto nařízení.

2.   Organizace subjektů pro technické posuzování provádí alespoň tyto úkoly:

Organizace subjektů pro technické posuzování zřídí svůj sekretariát, aby mohla plnit uvedené úkoly.

3.   Členské státy zajistí, aby subjekty pro technické posuzování přiměřeně přispívaly organizaci subjektů pro technické posuzování svými finančními a lidskými zdroji. Organizace subjektů pro technické posuzování stanoví příspěvek každého subjektu pro technické posuzování, který je přiměřený s ohledem na roční rozpočet nebo obrat každého subjektu pro technické posuzování související s jeho činnostmi jako subjektu pro technické posuzování.

4.   Váha v rozhodovacích procesech při rozhodování organizace subjektů pro technické posuzování se neodvozuje od finančního příspěvku jednotlivých subjektů pro technické posuzování, počtu jimi vypracovaných evropských dokumentů pro posuzování ani počtu jimi vydaných evropských technických posouzení.

5.   K účasti na všech zasedáních organizace subjektů pro technické posuzování je přizvána Komise.

6.   Financování Unií může být poskytnuto organizaci subjektů pro technické posuzování pro provádění úkolů stanovených v odstavci 2. Komise může podmínit financování organizace subjektů pro technické posuzování, ať už prostřednictvím grantů nebo veřejných soutěží, splněním určitých organizačních a výkonnostních požadavků stanovených v těchto úkolech.

1.   Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům subjekty oprávněné provádět úkoly třetích stran při posuzování a ověřování vlastností, posuzování shody a ověřování výpočtů environmentální udržitelnosti pro účely tohoto nařízení.

2.   Členské státy informují Komisi o svých postupech pro posuzování a oznamování subjektů, které mají být oprávněny tyto úkoly vykonávat, a o postupech pro kontrolu oznámených subjektů, a o veškerých změnách týkajících se těchto postupů. Komise tyto informace zveřejní.

1.   Členské státy určí oznamující orgán odpovědný za vytvoření a provádění nezbytných postupů posuzování a oznamování subjektů s oprávněním provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování pro účely tohoto nařízení a za kontrolu oznámených subjektů, včetně souladu s požadavky stanovenými v článcích 46 a 48.

2.   Členské státy mohou rozhodnout o tom, že posuzování a kontrolu uvedené v odstavci 1 provádí jejich vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a v souladu s ním.

3.   Pokud oznamující orgán přenese posuzování, oznamování nebo kontrolu podle odstavce 1 tohoto článku na subjekt, který není orgánem státní správy, nebo takový subjekt těmito úkoly jinak pověří, musí být tento subjekt právnickou osobou, která obdobně splňuje požadavky stanovené v článku 44. Dále musí tento subjekt přijmout opatření, aby byla pokryta odpovědnost vyplývající z jeho činnosti.

4.   Oznamující orgán nese za úkoly prováděné subjektem uvedeným v odstavcích 2 a 3 plnou odpovědnost.

1.   Oznamující orgán musí být zřízen takovým způsobem, aby nedocházelo ke střetu zájmů s oznámenými subjekty.

2.   Oznamující orgán musí být organizován a provozován tak, aby byla zaručena objektivita a nestrannost jeho činností.

3.   Oznamující orgán musí být organizován a provozován takovým způsobem, aby každé rozhodnutí o oznámení subjektu, který má oprávnění provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování, prováděly jiné způsobilé osoby, než osoby, které provedly posouzení.

4.   Oznamující orgán nesmí nabízet nebo poskytovat žádné činnosti, které vykonávají oznámené subjekty, ani poradenské služby na komerčním nebo soutěžním základě.

5.   Oznamující orgán zachovává důvěrnost získaných informací. Vyměňuje si však na požádání informace o oznámených subjektech s Komisí, s oznamujícími orgány ostatních členských států a s jinými příslušnými vnitrostátními orgány, které zajistí důvěrnost obdržených informací.

6.   Oznamující orgán, včetně případů, kdy je oznamujícím orgánem vnitrostátní akreditační orgán, posuzuje pouze konkrétní subjekt posuzování shody, který žádá o oznámení, a nezohledňuje kapacity ani zaměstnance mateřských nebo sesterských společností. Oznamující orgán tento subjekt posuzuje z hlediska všech příslušných požadavků a úkolů třetích stran při posuzování a ověřování.

7.   Oznamující orgán musí mít k dispozici dostatečný počet způsobilých pracovníků a dostatečné finanční prostředky, aby mohl řádně plnit své úkoly.

1.   Komise zajistí, aby byla zavedena a prováděna náležitá koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány členských států odpovědnými za politiku oznamování a oznamujícími a určujícími orgány ve formě koordinační skupiny oznamujících a určujících orgánů v oblasti stavebních výrobků. Tato skupina se schází pravidelně a alespoň jednou za rok.

Činností této skupiny se účastní vnitrostátní orgány členských států odpovědné za politiku oznamování a oznamující a určující orgány podle tohoto nařízení.

2.   Komise může stanovit zvláštní podmínky pro fungování koordinační skupiny oznamujících a určujících orgánů.

3.   Komise zajišťuje organizaci pravidelné výměny zkušeností mezi vnitrostátními orgány členských států, odpovědnými za politiku oznamování, a oznamujícími a určujícími orgány.

1.   Pro účely oznámení musí subjekt posuzování shody splňovat požadavky stanovené v odstavcích 2 až 12.

2.   Subjekt posuzování shody musí být zřízen podle vnitrostátního práva členského státu a mít právní subjektivitu.

3.   Subjekt posuzování shody je třetí stranou nezávislou na organizaci nebo výrobku, které posuzuje.

Nemá žádné obchodní vazby s organizacemi, které mají zájem na výrobcích, jež posuzuje, zejména s výrobci, jejich obchodními partnery a investory, kteří jsou jejich akcionáři.

Za takovýto subjekt však může být považován subjekt patřící k hospodářskému sdružení nebo profesnímu svazu zastupujícímu podniky, jež se podílejí na navrhování, výrobě, dodávání, montáži, používání nebo údržbě výrobků, které tento subjekt posuzuje, pokud je prokázána jeho nezávislost a neexistence jakéhokoli střetu zájmů. To nebrání tomu, aby subjekt prováděl činnosti posuzování a ověřování pro konkurující výrobce.

4.   Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za provádění úkolů třetí strany v postupu posuzování a ověřování nesmí být projektantem, výrobcem, dodavatelem, dovozcem, distributorem, osobou, která instaluje výrobek, kupujícím, vlastníkem, uživatelem nebo údržbářem výrobku, který posuzují, a nesmí být ani zástupci jakékoli z těchto stran. To nevylučuje používání posuzovaných výrobků, které jsou nezbytné pro činnost subjektu posuzování shody, ani používání takových výrobků k osobním účelům.

Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za provádění úkolů třetí strany v postupu posuzování a ověřování se nesmějí přímo podílet na navrhování, výrobě nebo konstrukci, uvádění na trh, instalaci, používání nebo údržbě těchto výrobků, ani zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. Nesmějí provádět žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo nedotknutelnost ve vztahu k činnostem posuzování, k jejichž vykonávání jsou tyto osoby oznámeny. To platí zejména pro poradenské služby týkající se skupin výrobků, pro které byly oznámeny.

Subjekty posuzování shody zajistí, aby činnosti jejich mateřských nebo sesterských společností, jejich poboček nebo subdodavatelů neohrožovaly důvěrnost, objektivitu a nestrannost jejich činností posuzování nebo ověřování.

Subjekt posuzování shody nesmí pověřit subdodavatele ani dceřinou společnost stanovením interních postupů, obecných politik, kodexů chování nebo jiných interních pravidel a dohledem nad jejich dodržováním, přidělováním svých pracovníků na konkrétní úkoly a rozhodováním o posouzení shody.

5.   Subjekty posuzování shody a jejich pracovníci provádějí úkoly třetí strany v postupu posuzování a ověřování s nejvyšší mírou profesní bezúhonnosti a požadované technické způsobilosti v konkrétní oblasti. Nesmějí být vystaveni žádným tlakům a stimulům, zejména finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich činnosti při posuzování nebo ověřování, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem.

6.   Subjekt posuzování shody musí být schopen provádět všechny úkoly třetí strany v postupu posuzování a ověřování, které tomuto subjektu ukládá příloha IX a pro něž byl oznámen, ať již tyto úkoly provádí sám subjekt posuzování shody, nebo jsou prováděny jeho jménem a na jeho odpovědnost.

Subjekt posuzování shody musí mít vždy k dispozici pro každý systém posuzování a ověřování a pro každý druh nebo kategorii výrobků, základních charakteristik a úkolů, pro něž byl oznámen:

Subjekt posuzování shody musí mít prostředky nezbytné k vhodnému provedení technických a administrativních úkolů spojených s činnostmi, pro něž chce být oznámen, a přístup k veškerému nezbytnému vybavení nebo zařízení.

7.   Pracovníci odpovědní za provádění činností, pro něž chce být subjekt oznámen, musí:

8.   Pracovníci odpovědní za přijímání rozhodnutí o posouzení:

9.   Musí být zaručena nestrannost subjektu a jeho nejvyššího vedení a pracovníků, kteří posuzování provádějí.

Odměňování nejvyššího vedení a pracovníků subjektu nesmí nezáviset na počtu provedených posouzení ani na jejich výsledcích.

10.   Subjekt posuzování shody uzavře pojištění odpovědnosti, pokud tuto odpovědnost nepřevzal členský stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za prováděné posuzování nebo ověřování přímo odpovědný sám členský stát.

11.   Pracovníci subjektu posuzování shody jsou povinni zachovávat služební tajemství, pokud jde o veškeré informace, které získali při plnění svých povinností podle přílohy IX, s tím, že tato povinnost se neuplatní ve vztahu k oznamujícím orgánům a jiným příslušným vnitrostátním orgánům členského státu, v němž vykonávají svou činnost. Musí být chráněna práva k duševnímu vlastnictví.

12.   Subjekty posuzování shody se podílejí na příslušných normalizačních činnostech a na činnostech koordinační skupiny oznámených subjektů zřízené podle tohoto nařízení nebo zajistí, aby byli jejich pracovníci provádějící posuzování o těchto činnostech informováni, a používají jako všeobecné pokyny správní rozhodnutí a dokumenty, které jsou výsledkem práce této skupiny.

1.   Pokud oznámený subjekt zadá konkrétní úkoly týkající se úkolů třetí strany v postupu posuzování a ověřování subdodavateli nebo jejich plnění využívá dceřinou společnost, zajistí, že subdodavatel nebo dceřiná společnost splňuje požadavky stanovené v článku 46, a odpovídajícím způsobem informuje oznamující orgán.

2.   Oznámený subjekt nese plnou odpovědnost za úkoly provedené subdodavateli nebo dceřinými společnostmi bez ohledu na místo jejich usazení a kontroluje jejich způsobilost ve vztahu ke své vlastní způsobilosti, jak je popsána v čl. 46 odst. 6 písm. b).

3.   Činnosti lze zadat subdodavateli nebo dceřiné společnosti pouze se souhlasem zákazníka.

4.   Oznámený subjekt uchovává pro potřebu oznamujícího orgánu příslušné doklady týkající se posouzení a kontroly kvalifikací subdodavatele nebo dceřiné společnosti a práce jimi provedené podle přílohy IX.

1.   Na žádost výrobce a je-li to opodstatněné technickými, ekonomickými nebo logistickými důvody souvisejícími s povahou výrobku nebo zkušebního vybavení se mohou oznámené subjekty rozhodnout provést zkoušky uvedené v příloze IX pro systémy posuzování a ověřování 1+, 1 a 3 nebo nechat takové zkoušky vykonat pod svým dohledem buď ve výrobních závodech za použití zkušebního vybavení vnitropodnikové laboratoře výrobce, nebo po předchozím souhlasu výrobce v externí laboratoři za použití vybavení této laboratoře.

Oznámené subjekty provádějící tyto zkoušky musí být výslovně určeny jako kompetentní pro práci mimo svá vlastní zkušební zařízení a musí rovněž v tomto ohledu splňovat požadavky stanovené v článku 46.

2.   Před provedením zkoušek uvedených v odstavci 1 oznámené subjekty ověří, zda jsou splněny požadavky zkušební metody, a vyhodnotí, zda:

Oznámené subjekty přebírají plnou odpovědnost za zkoušky jako celek, včetně přesnosti a návaznosti kalibrace a měření, a za spolehlivost výsledků zkoušek.

1.   Subjekt, který hodlá získat pověření k provádění úkolů třetí strany v systémech posuzování a ověřování, podává žádost o oznámení oznamujícímu orgánu členského státu, v němž je usazen.

2.   Součástí žádosti je popis činností, které mají být prováděny, postupy posuzování a ověřování, pro něž se subjekt považuje za způsobilý, popis odborné způsobilosti podle čl. 46 odst. 6 písm. b), osvědčení o akreditaci, pokud nějaké existuje, vydané vnitrostátním akreditačním orgánem, které potvrzuje, že subjekt splňuje požadavky stanovené v článku 46. Osvědčení o akreditaci se musí vztahovat výlučně na konkrétní právní subjekt, který žádá o oznámení, a kromě příslušných harmonizovaných norem musí být založeno na konkrétních požadavcích a úkolech stanovených v tomto nařízení.

3.   Nemůže-li dotčený subjekt předložit osvědčení o akreditaci, poskytne oznamujícímu orgánu veškeré doklady nezbytné k ověření, uznání a pravidelné kontrole jeho souladu s požadavky stanovenými v článku 46.

1.   Oznamující orgány mohou oznámit pouze subjekty, které splňují požadavky stanovené v článku 46.

2.   Oznamující orgány využijí k oznámení Komisi a ostatním členským státům í elektronický nástroj pro oznamování vyvinutý a spravovaný Komisí.

Výjimkou jsou případy týkající se skupin základních charakteristik uvedených v příloze X, pro které není k dispozici odpovídající elektronický nástroj a pro které se oznámení přijímají v jiné elektronické podobě.

3.   Oznámení obsahuje veškeré podrobnosti o úkolech, které má subjekt plnit, odkaz na příslušnou harmonizovanou technickou specifikaci nebo na příslušný evropský dokument pro posuzování a pro účely systému uvedeného v příloze IX základní charakteristiky, pro které je subjekt způsobilý, a příslušné potvrzení této způsobilosti.

Odkaz na příslušnou harmonizovanou technickou specifikaci nebo na příslušný evropský dokument pro posuzování není požadován v případech týkající se skupin základních charakteristik stanovených v příloze X.

4.   Pokud se oznámení nezakládá na osvědčení o akreditaci uvedeném v čl. 50 odst. 2, poskytne oznamující orgán Komisi a ostatním členským státům veškeré podklady, které dokládají způsobilost oznámeného subjektu, a informuje je o opatřeních, jež zajišťují, aby byl tento subjekt pravidelně kontrolován a i nadále splňoval požadavky uvedené v článku 46.

5.   Dotčený subjekt může vykonávat činnosti oznámeného subjektu, jestliže Komise nebo ostatní členské státy proti němu nevznesly námitky do dvou týdnů od oznámení, pokud se použije osvědčení o akreditaci, nebo do dvou měsíců od oznámení, pokud se akreditace nepoužije.

Pouze takový subjekt se pro účely tohoto nařízení považuje za oznámený subjekt.

6.   Komise zařadí platná oznámení na seznam oznámených subjektů uvedený v čl. 52 odst. 2.

7.   Komisi a ostatním členským státům je třeba oznámit jakékoli následné významné změny týkající se oznámení.

1.   Komise oznámenému subjektu přidělí identifikační číslo.

Přidělí mu jediné číslo i v případě, že je subjekt oznámen podle několika aktů Unie.

2.   Komise zveřejní seznam subjektů oznámených podle tohoto nařízení, včetně identifikačních čísel, která jim byla přidělena, a činností, pro něž byly oznámeny.

Komise zajistí, aby byl tento seznam aktualizován.

1.   Pokud oznamující orgán zjistí nebo je informován o tom, že oznámený subjekt již nesplňuje požadavky stanovené v článku 46 nebo neplní své povinnosti, omezí, pozastaví nebo případně zruší oznámení podle toho, jak je neplnění těchto požadavků nebo povinností závažné. Neprodleně o tom informuje Komisi a ostatní členské státy.

2.   V případě omezení, pozastavení nebo zrušení oznámení nebo v případě, že oznámený subjekt ukončil svou činnost, podnikne oznamující členský stát příslušné kroky a zajistí, aby byla dokumentace tohoto subjektu buď zpracována jiným oznámeným subjektem, nebo byla k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům na vyžádání.

1.   Komise vyšetří všechny případy, ve vztahu k nimž má pochybnosti nebo je upozorněna na pochybnosti o způsobilosti oznámeného subjektu nebo o tom, zda oznámený subjekt nadále splňuje požadavky a plní povinnosti, které jsou mu uloženy.

2.   Oznamující členský stát předloží Komisi na vyžádání všechny informace, za nichž je oznámení založeno, nebo které se týkají toho, zda je dotčený subjekt nadále způsobilý.

3.   Komise zajistí, aby se se všemi citlivými informacemi získanými v průběhu tohoto šetření nakládalo jako s důvěrnými.

4.   Pokud Komise zjistí, že oznámený subjekt nesplňuje nebo přestal splňovat požadavky pro své oznámení, informuje o tom oznamující členský stát a požádá ho, aby přijal nezbytná nápravná opatření, včetně zrušení oznámení, je-li to třeba.

1.   Oznámené subjekty provádějí v souladu s přílohou IX tato posuzování a ověřování:

Tyto úkoly jsou dále označovány jako „posuzování a ověřování“.

2.   Posuzování a ověřování se provádí transparentně s ohledem na výrobce a přiměřeným způsobem, aby se zabránilo přílišnému zatížení hospodářských subjektů. Oznámené subjekty při výkonu své činnosti řádně zohlední velikost podniku, odvětví, v němž působí, jeho strukturu, míru složitosti příslušné technologie výrobku a hromadnou nebo sériovou povahu výrobního procesu.

Oznámené subjekty však musí respektovat míru přísnosti požadovanou pro daný výrobek tímto nařízením a význam, jaký má výrobek pro splnění všech základních požadavků na stavby.

3.   Shledá-li oznámený subjekt během počáteční inspekce výrobního závodu a řízení výroby, že výrobce nezajistil stálost vlastností a shodu výrobků, požádá výrobce, aby přijal odpovídající nápravná opatření, a osvědčení nebo protokol o ověření nevydá.

4.   Pokud v průběhu kontroly činnosti zaměřené na ověřování shody a stálosti vlastností výrobků oznámený subjekt zjistí, že výrobek již nesplňuje vlastnosti, které jsou stanoveny pro typ výrobku, požádá výrobce, aby přijal odpovídající nápravná opatření, a v případě nutnosti může osvědčení nebo protokol o ověření pozastavit nebo odejmout.

5.   Pokud nejsou nápravná opatření přijata nebo pokud nemají požadovaný účinek, oznámený subjekt podle potřeby příslušná osvědčení nebo protokoly o ověření omezí, pozastaví nebo odejme.

6.   Při rozhodování o posouzení, včetně rozhodování o nutnosti pozastavit nebo odejmout osvědčení nebo protokol o ověření s ohledem na možné případy nesouladu, oznámené subjekty uplatňují jasná a předem stanovená kritéria.

7.   Na žádost výrobce nebo poskytovatele oznámené subjekty spolupracují a sdílejí veškeré příslušné informace s oznámenými subjekty, které uznaly jejich posouzení a ověření v souladu s článkem 62. Oznámené subjekty za tímto účelem uzavřou dohodu.

1.   Oznámené subjekty informují oznamující orgán:

2.   Oznámené subjekty poskytnou ostatním subjektům, jež jsou oznámeny podle tohoto nařízení a které provádějí obdobné úkoly třetí strany v souladu se systémy posuzování a ověřování pro výrobky, na které se vztahuje stejná harmonizovaná technická specifikace nebo stejný evropský dokument pro posuzování, příslušné informace o otázkách týkajících se negativních výsledků takového posuzování a ověřování, zejména o každém zamítnutí, omezení, pozastavení nebo odnětí osvědčení, protokolů o ověření nebo protokolů o zkouškách, a na vyžádání informace o pozitivních výsledcích takového posuzování.

Oznámený subjekt na žádost jiného oznámeného subjektu, příslušného vnitrostátního orgánu nebo Komise informuje žádající stranu o tom, zda jsou osvědčení, protokoly o ověření nebo protokoly o zkouškách, které vydal, platné, omezené, pozastavené nebo odejmuté.

3.   Pokud Komise nebo příslušný vnitrostátní orgán členského státu předloží oznámenému subjektu usazenému na území jiného členského státu žádost týkající se posouzení provedeného uvedeným oznámeným subjektem, zašle kopii této žádosti oznamujícímu orgánu uvedeného jiného členského státu. Dotčený oznámený subjekt na tuto žádost neprodleně a nejpozději do 15 dnů odpoví. Oznamující orgán zajistí, aby oznámený subjekt tyto žádosti vyřídil, pokud neexistuje oprávněný důvod, aby tak neučinil.

4.   Pokud oznámené subjekty mají nebo získají důkazy, že:

upozorní příslušný orgán dozoru nad trhem nebo případně oznamující orgán a tento důkaz mu poskytne.

1.   Komise zajistí zavedení a řádné provádění vhodné koordinace a spolupráce mezi subjekty oznámenými podle tohoto nařízení ve formě skupiny oznámených subjektů.

Oznámené subjekty se účastní práce této skupiny, a to přímo nebo prostřednictvím určených zástupců. Oznamující orgány zajistí, aby se oznámené subjekty účastnily práce této skupiny.

2.   Oznámené subjekty použijí jako obecné pokyny veškeré příslušné dokumenty, které jsou výsledkem práce skupiny uvedené v odstavci 1.

3.   Cílem koordinace a spolupráce ve skupině uvedené v odstavci 1 je zajistit harmonizované uplatňování tohoto nařízení.

1.   Výrobce může nahradit zkoušku typu nebo výpočet pro typ zvláštním oddílem v technické dokumentaci uvedené v čl. 22 odst. 3, kterou se prokazuje, že:

Pokud jsou splněny podmínky v písm. c), je výrobce oprávněn uvést v prohlášení vlastnosti odpovídající všem výsledkům tohoto jiného VÝROBKU nebo jejich části. Výrobce použije tento zjednodušený postup pouze poté, co získal povolení od tohoto jiného výrobce, který zůstává odpovědný za přesnost, spolehlivost a stabilitu výsledků zkoušek.

2.   Jestliže použitelný systém posuzování a ověřování zahrnuje posouzení vlastností ze strany oznámeného subjektu, jak je stanoveno v příloze IX, oznámený subjekt nebo subjekt pro technické posuzování namísto posouzení vlastností výrobku stanovených v příloze IX posoudí a osvědčí řádné plnění povinností uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

1.   Mikropodnik může nahradit zkoušku typu nebo výpočet pro typ pro základní charakteristiku v rámci systému posuzování a ověřování 3 uvedeného v bodě 5 přílohy IX zvláštním oddílem v technické dokumentaci podle čl. 22 odst. 3, která poskytuje údaje rovnocenné posouzení požadovanému pro tuto základní charakteristiku v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi nebo evropským dokumentem pro posuzování.

2.   Oznámený subjekt nebo subjekt pro technické posuzování místo posouzení vlastností výrobku uvedeného v příloze IX posoudí a osvědčí správné plnění povinností uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

1.   Alternativně k výjimce uvedené v čl. 14 písm. a) může výrobce výrobku, který splňuje podmínky čl. 14 písm. a), nahradit posouzení vlastností výrobku zvláštním oddílem v technické dokumentaci uvedené v čl. 22 odst. 3 prokazující soulad výrobku s použitelnými požadavky a uvádějící údaje rovnocenné údajům požadovaným tímto nařízením a příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi nebo evropským dokumentem pro posuzování.

2.   Pokud použitelný systém posuzování a ověřování zahrnuje posouzení vlastností ze strany oznámeného subjektu, jak je stanoveno v příloze IX, oznámený subjekt nebo subjekt pro technické posuzování namísto posouzení vlastností výrobku uvedeného v příloze IX posoudí a osvědčí správné plnění povinností uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

1.   Pokud má oznámený subjekt posoudit a ověřit určitý výrobek v souladu s přílohou IX, může upustit od posouzení a ověření a uznat posouzení a ověření provedené jiným oznámeným subjektem pro tentýž hospodářský subjekt, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

Tento odstavec se vztahuje rovněž na protokoly o ověření a na posouzení výpočtu environmentální Udržitelnosti provedeného podle nařízení (EU) 2024/1781.

2.   Má-li oznámený subjekt posuzovat a ověřovat určitý výrobek v souladu s přílohou IX, může upustit od posouzení a ověření jeho dílů nebo materiálů a uznat výsledky posouzení a ověření provedené jiným oznámeným subjektem, pokud na ně poskytovatel těchto dílů nebo materiálů použil požadovaný systém posuzování a ověřování a existuje dohoda mezi výrobcem výrobku a poskytovatelem, která zajišťuje volný tok všech informací mezi nimi a oznámenými subjekty v zájmu zajištění dodržování tohoto nařízení.

Tento odstavec se vztahuje rovněž na posouzení výpočtu environmentální udržitelnosti provedené podle nařízení (EU) 2024/1781.

1.   Aniž jsou dotčeny povinnosti hospodářských subjektů podle tohoto nařízení a činnosti orgánů dozoru nad trhem podle nařízení (EU) 2019/1020, zřídí Komise systém, který umožní jakékoli fyzické nebo právnické osobě sdílet stížnosti nebo zprávy týkající se možného nedodržování tohoto nařízení.

2.   Pokud Komise považuje stížnost nebo zprávu za důležitou a odůvodněnou na základě jasně vymezených kritérií, předá tuto stížnost nebo zprávu bez zbytečného prodlení jednotnému kontaktnímu místu dotčeného členského státu, aby v souladu s čl. 11 odst. 7 písm. a) nařízení (EU) 2019/1020 přijalo následná opatření vůči příslušné fyzické nebo právnické osobě.

1.   Členské státy určí ze svých orgánů dozoru nad trhem jeden nebo více orgánů, které disponují zvláštními znalostmi potřebnými k technickému a právnímu posouzení výrobků.

2.   Členské státy určí jednotné kontaktní místo, který je styčným místem pro kontakty s Komisí a jednotnými kontaktními místy ostatních členských států, které jsou příslušné podle tohoto nařízení, a to i pro žádosti podle článků 22, 23 a 24 nařízení (EU) 2019/1020.

3.   Orgány dozoru nad trhem určené v souladu s odstavcem 1 tohoto článku mají veškeré pravomoci uvedené v článku 14 nařízení (EU) 2019/1020. Pro účely tohoto nařízení se tyto pravomoci rovněž uplatní vůči všem hospodářským subjektům, na které se vztahuje toto nařízení.

4.   Pro účely dozoru nad trhem, provádění šetření a vymáhání práva mají orgány dozoru nad trhem pravomoc požadovat od jiných orgánů nebo subjektů relevantní informace, které mají k dispozici.

1.   Pokud má orgán dozoru nad trhem jednoho členského státu dostatečný důvod se domnívat, že některé výrobky, na které se vztahuje harmonizovaná technická specifikace nebo pro které bylo vydáno evropské technické posouzení, nebo jejich výrobce, nesplňují požadavky, provede ve vztahu k těmto výrobkům a dotčenému výrobci hodnocení zahrnující příslušné požadavky stanovené tímto nařízením. Příslušné hospodářské subjekty spolupracují v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

Pokud v průběhu tohoto hodnocení orgán dozoru nad trhem zjistí, že výrobky nebo jejich výrobce nesplňují požadavky stanovené tímto nařízením a povinnosti stanovené v tomto nařízení, neprodleně vyzvou příslušný hospodářský subjekt, aby přijal vhodná a přiměřená nápravná opatření podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2019/1020 k odstranění nesouladu nebo, není-li to možné, ke stažení výrobků z trhu nebo z oběhu, a to v přiměřené lhůtě úměrné povaze nesouladu.

Orgán dozoru nad trhem odpovídajícím způsobem informuje oznámený subjekt, pokud je tento subjekt nějak dotčen.

2.   Domnívá-li se orgán dozoru nad trhem, že se nesoulad neomezuje pouze na území jeho členského státu, informuje prostřednictvím jednotného kontaktního místa Komisi a ostatní členské státy o výsledcích hodnocení a opatřeních, která měl hospodářský subjekt na jeho výzvu přijmout.

3.   Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata všechna vhodná nápravná opatření u všech dotčených výrobků, které dodal na trh v celé Unii.

4.   Pokud příslušný hospodářský subjekt ve lhůtě uvedené v odst. 1 druhém pododstavci nepřijme nápravná opatření uvedená v odst. 1 druhém pododstavci nebo pokud nesoulad přetrvává, orgán dozoru nad trhem zajistí, aby byl dotčený výrobek stažen z trhu nebo z oběhu nebo aby jeho dodávání na trh bylo zakázáno či omezeno.

Orgán dozoru nad trhem o takových opatřeních neprodleně informuje veřejnost a prostřednictvím jednotného kontaktního místa Komisi a ostatní členské státy.

5.   Součástí informací uvedených v druhém pododstavci odstavce 4 jsou všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujících výrobků, údaje o původu těchto výrobků, povaze údajného nesouladu a souvisejícího rizika, povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni, jakož i argumenty příslušného hospodářského subjektu. Orgány dozoru nad trhem zejména uvedou, zda je důvodem nesouladu některý z těchto nedostatků:

6.   Členské státy jiné než členský stát, který zahájil tento postup, neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých opatřeních, která přijaly, a o všech dalších informacích o nesouladu dotčených výrobků, které mají k dispozici, a v případě nesouhlasu s oznámenými vnitrostátními opatřeními o svých námitkách.

7.   Pokud do dvou měsíců od přijetí informací uvedených v odstavci 4 nevznese žádný členský stát ani Komise námitku, pokud jde o prozatímní opatření, která členský stát přijal v souvislosti s dotčeným výrobkem, považují se tato opatření za oprávněná.

8.   Členské státy zajistí, aby byla v souvislosti s dotčeným výrobkem nebo výrobcem neprodleně přijata vhodná omezující opatření, jako je stažení daných výrobků z jejich trhů.

1.   Pokud jsou po dokončení postupu stanoveného v čl. 65 odst. 4, 6 a 7 vzneseny námitky proti opatření přijatému členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že jsou vnitrostátní opatření v rozporu s právními předpisy Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem a vyhodnotí vnitrostátní opatření. Období konzultací nepřesáhne dva měsíce. Po jeho skončení usiluje Komise o to, aby na základě výsledků tohoto hodnocení přijala do dvou měsíců prováděcí akty, v nichž uvede své rozhodnutí, zda je přijaté opatření důvodné, či nikoli.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 90 odst. 2.

Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům a Komise o něm neprodleně informuje všechny členské státy a příslušný hospodářský subjekt.

2.   Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, všechny členské státy neprodleně zajistí, aby byla v souvislosti s nevyhovujícím výrobkem přijata vhodná omezující opatření, například jeho stažení z trhu, a informují o tom Komisi. Je-li vnitrostátní opatření považováno za neoprávněné, dotčený členský stát toto opatření zruší.

3.   Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad výrobku nebo jeho výrobce přisuzován nedostatkům v harmonizovaných technických specifikacích, evropských dokumentech pro posuzování, dobrovolných harmonizovaných normách nebo společných specifikacích stanovených v prováděcích aktech, jak je uvedeno v čl. 65 odst. 5 písm. d) tohoto nařízení, použije Komise postup stanovený v čl. 5 odst. 9, čl. 6 odst. 5, čl. 7 odst. 6 nebo článku 36 tohoto nařízení nebo v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.

1.   Pokud orgán dozoru nad trhem po provedení hodnocení podle čl. 65 odst. 1 zjistí, že ačkoli je některý výrobek v souladu s tímto nařízením, představuje riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob nebo případně pro životní prostředí nebo pro ochranu jiného veřejného zájmu, vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby přijal veškerá vhodná opatření a zajistil, aby dotčené výrobky, pokud byly uvedeny na trh, nadále nepředstavovaly toto riziko, aby je stáhl z trhu nebo z oběhu ve lhůtě, kterou může stanovit a která je přiměřená povaze rizika.

2.   Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata veškerá nápravná opatření u všech dotčených výrobků, které dodával na trh v celé Unii.

3.   Orgán dozoru nad trhem prostřednictvím jednotného kontaktního místa neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy. Informace musí obsahovat všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci dotčeného výrobku, údaje o jeho původu a dodavatelském řetězci, údaje o povaze souvisejícího rizika a údaje o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni.

4.   Komise neprodleně konzultuje členské státy a příslušné hospodářské subjekty a vyhodnotí přijatá vnitrostátní opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise přijme prováděcí akt, v němž uvede své rozhodnutí, zda je vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli, a v případě nutnosti nařídí vhodná opatření.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 90 odst. 2.

5.   Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům a Komise o něm neprodleně informuje všechny členské státy a příslušný hospodářský subjekt.

1.   Pro účely tohoto nařízení se skupina pro správní spolupráci zřízená podle čl. 30 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1020 (dále jen „skupina ADCO“) schází v pravidelných intervalech a v případě potřeby na odůvodněnou žádost Komise nebo dvou či více zúčastněných orgánů dozoru nad trhem.

V souvislosti s plněním svých úkolů stanovených v článku 32 nařízení (EU) 2019/1020 podporuje skupina ADCO provádění tohoto nařízení, a to určováním společných priorit pro dozor nad trhem.

2.   Na základě priorit stanovených po konzultaci se skupinou ADCO Komise:

Unie ve vhodných případech financuje činnosti uvedené v písmenech a), b) a c).

3.   Komise poskytuje technickou a logistickou podporu, aby zajistila, že skupina ADCO plní své úkoly stanovené v tomto článku a článku 32 nařízení (EU) 2019/1020.

1.   Orgány dozoru nad trhem vkládají do informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 informace o povaze a tvrdosti každé sankce uložené v souvislosti s nedodržením tohoto nařízení.

2.   Komise vypracuje každé čtyři roky do 30. června zprávu na základě informací, které orgány dozoru nad trhem vložily do informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020. První z těchto zpráv se zveřejní do 9. ledna 2030.

Tato zpráva musí obsahovat:

3.   Komise zveřejní zprávu podle odstavce 2 tohoto článku v informačním a komunikačním systému uvedeném v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 a zveřejní shrnutí zprávy.

1.   Komise zřídí a udržuje informační a komunikační systém pro shromažďování, zpracování a uchovávání informací ve strukturované podobě o otázkách týkajících se výkladu nebo uplatňování pravidel stanovených v tomto nařízení nebo na jeho základě s cílem zajistit harmonizované uplatňování těchto pravidel.

Kromě Komise a členských států mají do informačního a komunikačního systému přístup také orgány dozoru nad trhem, ústřední styčné úřady jmenované podle čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2019/1020, orgány určené podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020, oznamující orgány, zástupci skupiny oznámených subjektů a organizace subjektů pro technické posuzování a kontaktní místa pro stavební výrobky.

2.   Subjekty uvedené v odstavci 1 mohou využívat informační a komunikační systém, aby vznesly jakoukoli otázku nebo problém související s výkladem nebo uplatňováním pravidel stanovených v tomto nařízení nebo na jeho základě, včetně jejich vztahu k jiným ustanovením práva Unie.

3.   Pro účely odstavce 2 mohou subjekty uvedené v odstavci 1 vznést otázky nebo problémy týkající se těchto témat:

4.   Při vznesení otázky nebo problému vloží příslušný orgán do informačního a komunikačního systému informace týkající se:

5.   Členské státy zřídí vnitrostátní informační systém nebo službu informačních e-mailů, aby informovaly své příslušné vnitrostátní orgány, hospodářské subjekty působící na jejich území, subjekty pro technické posuzování a oznámené subjekty s místem podnikání na jejich území a na požádání také ostatní subjekty pro technické posuzování a oznámené subjekty o všech záležitostech důležitých pro správný výklad nebo uplatňování pravidel stanovených v tomto nařízení nebo na jeho základě. Přitom zohlední informace dostupné v informačním a komunikačním systému uvedeném v odstavci 1.

6.   Příslušné vnitrostátní orgány, subjekty pro technické posuzování a oznámené subjekty s místem podnikání v příslušném členském státě se zaregistrují do tohoto systému nebo se přihlásí k odběru těchto informačních e-mailů a zohlední všechny informace předávané jejich prostřednictvím. Zaregistrovat se do tohoto systému nebo přihlásit se k odběru informačních e-mailů mohou i hospodářské subjekty. Členské státy přijmou vhodná opatření, aby na tento systém nebo službu hospodářské subjekty upozornily.

7.   Vnitrostátní informační systém nebo služba informačních e-mailů musí být schopny přijímat stížnosti od jakékoli fyzické nebo právnické osoby, včetně subjektů pro technické posuzování a oznámených subjektů, na nejednotné uplatňování pravidel stanovených v tomto nařízení nebo na jeho základě. Pokud to jednotné kontaktní místo považuje za vhodné, předá tyto stížnosti svým kolegům v ostatních členských státech a Komisi.

1.   Členské státy podporují hospodářské subjekty prostřednictvím kontaktních míst pro stavební výrobky. Členské státy určí a udržují na svém území alespoň jedno kontaktní místo pro stavební výrobky a zajistí, aby jejich kontaktní místa pro stavební výrobky měla dostatečné pravomoci a přiměřené zdroje pro řádné plnění svých úkolů. Zajistí, aby kontaktní místa pro stavební výrobky poskytovala své služby v souladu s nařízením (EU) 2018/1724 a aby koordinovala svou činnost s kontaktními místy pro výrobky pro vzájemné uznávání zřízenými podle čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 (29).

2.   Kontaktní místa pro stavební výrobky poskytnou na žádost hospodářského subjektu nebo příslušného vnitrostátního orgánu jiného členského státu veškeré užitečné informace týkající se výrobku, jako jsou:

Kontaktní místa pro stavební výrobky rovněž poskytují informace o ustanoveních tohoto nařízení a aktů přijatých v souladu s ním, která se týkají výrobků.

3.   Kontaktní místa pro stavební výrobky poskytnou bezplatně informace do 15 pracovních dnů od obdržení žádosti podle odstavce 2.

4.   Kontaktní místa pro stavební výrobky musí být schopna plnit své úkoly tak, aby nedocházelo ke střetu zájmů, zejména pokud jde o postupy získávání označení CE.

5.   Odstavce 1 až 4 se vztahují i na výrobky, na které se dosud nevztahovaly harmonizované technické specifikace.

6.   Komise zveřejní a průběžně aktualizuje seznam vnitrostátních kontaktních míst pro stavební výrobky.

1.   Orgány dozoru nad trhem, kontaktní místa pro stavební výrobky, určující orgány, subjekty pro technické posuzování, oznamující orgány a oznámené subjekty zajistí, aby jejich zaměstnanci:

2.   Komise pravidelně, nejméně jednou ročně pořádá společná školení pro zaměstnance orgánů dozoru nad trhem, kontaktních míst pro stavební výrobky, určujících orgánů, oznamujících orgánů a oznámených subjektů. Komise pořádá tato školení ve spolupráci s členskými státy.

Školení se mohou účastnit zaměstnanci orgánů určených podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020, ústředních styčných úřadů jmenovaných podle čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2019/1020 a případně dalších orgánů členských států zapojených do provádění nebo prosazování tohoto nařízení.

3.   Komise může ve spolupráci s členskými státy organizovat programy výměny pracovníků mezi orgány dozoru nad trhem, oznamujícími orgány a oznámenými subjekty dvou nebo více členských států.

1.   Členské státy mohou za účelem plnění svých povinností podle tohoto nařízení, pokud jde o dozor nad trhem, určení subjektů pro technické posuzování, oznámených subjektů a kontaktních místy pro stavební výrobky a dohled nad nimi, určit:

Dotčené členské státy společně zajistí, aby sdílené subjekty nebo orgány splňovaly všechny příslušné požadavky. Jsou za ně společně odpovědné, přičemž rozhodnutí přijatá vůči fyzickým nebo právnickým osobám na území určitého členského státu lze právně přičítat pouze tomuto členskému státu.

2.   Aniž jsou dotčeny individuální povinnosti členských států podle tohoto nařízení nebo jiných právních aktů, mohou orgány různých členských států sdílet zdroje a povinnosti, aby zajistily harmonizované uplatňování nebo účinné prosazování tohoto nařízení.

Za tímto účelem mohou také:

Příslušné členské státy jsou společně odpovědné za opatření přijatá v souladu s tímto odstavcem.

1.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89 za účelem doplnění tohoto nařízení zavedením systému digitálních pasů stavebních výrobků v souladu s podmínkami stanovenými v této kapitole.

2.   Systém digitálních pasů stavebních výrobků:

1.   Informace v digitálním pasu výrobku jsou přesné, úplné a aktuální.

2.   Digitální pas výrobku pro výrobek podle tohoto nařízení:

3.   Požadavky uvedené v odstavci 2:

4.   Výrobky, na které se vztahuje výjimka stanovená v článku 14, nemusí být ani opatřeny digitálním pasem výrobku.

1.   Digitální pas výrobku splňuje tyto podmínky:

2.   Pokud jiné právní předpisy Unie vyžadují nebo umožňují, aby v digitálním pasu výrobku byly uvedeny určité informace, lze tyto informace uvést v digitálním pasu výrobku v souladu s aktem v přenesené pravomoci uvedeným v čl. 75 odst. 1.

3.   Výrobce, který uvádí výrobek na trh, poskytne subjektům, které dodávají výrobky na trh on-line nebo jinými prostředky prodeje na dálku, digitální kopii nosiče údajů a identifikátor výrobku, aby mohly zákazníkům údaje zpřístupnit i tehdy, když nemají k výrobku fyzický přístup. Hospodářský subjekt poskytne tuto digitální kopii nebo odkaz na internetovou stránku zdarma a do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti.

1.   Článek 12 nařízení (EU) 2024/1781 se použije pro účely provádění tohoto nařízení, pokud jde o jedinečné identifikátory a nosiče údajů, nestanoví-li akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 75 odst. 1 tohoto nařízení podrobnější nebo alternativní pravidla týkající se těchto jedinečných identifikátorů a nosičů údajů, jak je uvedeno v čl. 75 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení.

2.   Článek 13 nařízení (EU) 2024/1781 se použije pro účely provádění tohoto nařízení, pokud jde o registr digitálních pasů výrobků, nestanoví-li akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 75 odst. 1 tohoto nařízení podrobnější nebo alternativní pravidla týkající se tohoto registru, jak je uvedeno v čl. 75 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení.

3.   Článek 14 nařízení (EU) 2024/1781 se použije pro účely provádění tohoto nařízení, pokud jde o internetový portál pro informace v digitálním pasu výrobku.

1.   Šest měsíců poté, co akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 75 odst. 1 vstoupí v platnost, musí být systém plně funkční a plnit zamýšlené cíle, včetně funkcí stanovených v článku 76. 18 měsíců poté, co akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 75 odst. 1 vstoupí v platnost, se začnou uplatňovat povinnosti stanovené podle čl. 22 odst. 7. V přechodném období je používání systému výrobci dobrovolné.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 89 akty v přenesené pravomoci za účelem změny tohoto nařízení, pokud jde o:

1.   Pro účely ochrany zdraví a bezpečnosti osob nebo životního prostředí může Komise spolupracovat s orgány třetích zemí nebo mezinárodními organizacemi v oblasti použití tohoto nařízení. Taková spolupráce může zahrnovat:

Výměna informací podle tohoto odstavce musí být v souladu s pravidly důvěrnosti a platnými právními předpisy Unie.

2.   Výměna informací uvedená v odstavci 1 může probíhat formou:

Komise pravidelně informuje členské státy o činnostech v rámci spolupráce se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, které provádí podle prvního pododstavce.

3.   Komise může přijmout prováděcí akty, kterými umožní, aby měly orgány vybraných třetích zemí, které dobrovolně uplatňují toto nařízení nebo které mají regulační systémy pro stavební výrobky podobné tomuto nařízení, přístup k jednomu nebo více z těchto systémů a školení nebo právo se jich plně účastnit:

Přístup k systémům a školením uvedeným v prvním pododstavci se udělí pod podmínkou, že se dotčená třetí země zaváže přijmout opatření proti hospodářským subjektům, které z jejího území toto nařízení porušují, a že zajistí důvěrnost.

Plnou účast v systémech uvedených v článcích 71 a 75 lze umožnit pouze v případě, že tak stanoví dohody mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Tato účast může být nabídnuta třetím zemím za předpokladu, že jsou jejich právní předpisy v souladu s tímto nařízením a jejich příslušné vnitrostátní orgány uznávají osvědčení vydaná oznámenými subjekty nebo evropská technická posouzení v souladu s tímto nařízením. Tato účast je podmíněna splněním stejných povinností, jaké se podle tohoto nařízení vztahují na členské státy EU, včetně oznamovací povinnosti a povinnosti přijmout následná opatření.

Prováděcí akty podle prvního pododstavce tohoto odstavce se přijímají poradním postupem podle čl. 90 odst. 2.

4.   Jakákoli výměna informací podle tohoto článku, pokud zahrnuje osobní údaje, se provádí v souladu s pravidly Unie pro ochranu údajů. Pokud Komise nepřijala ve vztahu k dotčené třetí zemi nebo mezinárodní organizaci žádné rozhodnutí o odpovídající ochraně podle článku 45 nařízení (EU) 2016/679, výměna informací nezahrnuje osobní údaje. Pokud bylo přijato rozhodnutí o odpovídající ochraně pro danou třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, může výměna informací s touto třetí zemí nebo mezinárodní organizací obsahovat osobní údaje spadající do rozsahu rozhodnutí o odpovídající ochraně, avšak pouze v rozsahu, v jakém je tato výměna nezbytná výhradně pro účely ochrany zdraví a bezpečnosti osob nebo životního prostředí.

1.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením závazných minimálních požadavků na environmentální udržitelnost stavebních výrobků.

2.   V případě zadávacích řízení spadajících do oblasti působnosti směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (32) nebo 2014/25/EU (33), vyžadují-li smlouvy minimální environmentální udržitelnost stavebních výrobků, pokud jde o jejich základní charakteristiky, na něž se vztahují harmonizované technické specifikace, použijí veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé závazné minimální požadavky na environmentální udržitelnost stanovené v aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1.

To nevylučuje, aby veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé stanovili:

3.   Členské státy a Komise poskytují veřejným zadavatelům a jiným zadavatelům odpovědným za zadávání veřejných zakázek technickou pomoc a poradenství ohledně toho, jak splnit závazné minimální požadavky na environmentální udržitelnost stanovené v aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1.

4.   Závazné minimální požadavky na environmentální udržitelnost stanovené v aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 pro veřejné zakázky zadávané veřejnými zadavateli nebo zadavateli mohou mít, je-li to vhodné pro danou skupinu výrobků nebo kategorii výrobků, podobu:

5.   Při stanovení závazných minimálních požadavků na environmentální udržitelnost podle odstavce 1 týkajících se veřejných zakázek Komise v souladu s odstavci 13 a 28 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů konzultuje odborníky určené každým členským státem a příslušnými zúčastněnými stranami, provede posouzení dopadů a zohlední alespoň tato kritéria:

Komise zahájí první posouzení dopadů do 31. prosince 2026.

6.   Veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé se mohou výjimečně rozhodnout neuplatňovat odstavec 2 tohoto článku, pokud bylo po předběžné tržní konzultaci podle článku 40 směrnice 2014/24/EU a článku 58 směrnice 2014/25/EU zjištěno, že:

Veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé mohou na základě objektivních a transparentních údajů považovat rozdíly v odhadované hodnotě zakázky, které činí více než 10 %, za nepřiměřené.

Pokud veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé použijí výjimku uvedenou v tomto odstavci, nelze zadávací řízení na stavební výrobky, na něž byly výjimky uplatněny, považovat za environmentálně udržitelné.

Každé tři roky podávají členské státy Komisi zprávu o použití tohoto odstavce v souladu s článkem 83 směrnice 2014/24/EU.

Tímto odstavcem není dotčena možnost vyloučit mimořádně nízké nabídky podle článku 69 směrnice 2014/24/EU a článku 84 směrnice 2014/25/EU.

7.   K prokázání souladu s minimálními požadavky na environmentální udržitelnost lze použít ekoznačku EU a jiné celostátní nebo regionální systémy ekoznaček vycházející z normy EN ISO 14024 (typ I) úředně uznané v souladu s článkem 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 (34), pokud tyto značky splňují požadavky stanovené v článku 19 tohoto nařízení.

1.   Články 86 až 88 tohoto nařízení se použijí pouze v případě, že Komise přijala prováděcí akt podle článku 28 nařízení EU 2024/2747 ohledně stavebních výrobků, na něž se vztahuje toto nařízení.

2.   Články 86 až 88 tohoto nařízení se použijí pouze na stavební výrobky, které byly označeny za krizově relevantní zboží podle čl. 18 odst. 4 nařízení (EU) 2024/2747.

3.   Tato kapitola, s výjimkou pravomoci Komise uvedené v čl. 87 odst. 7 tohoto nařízení, se použije pouze během režimu mimořádné situace na jednotném trhu aktivovaného v souladu s článkem 18 nařízení (EU)2024./2747.

4.   Komise může přijmout prováděcí akty týkající se nápravných nebo omezujících opatření, která mají být přijata, postupů, které je třeba dodržovat, a zvláštních požadavků na označování a sledovatelnost stavebních výrobků uváděných na trh v souladu s články 86 a 87. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 3.

1.   Tento článek se vztahuje na stavební výrobky uvedené v prováděcích aktech zmíněných v čl. 85 odst. 1, na které se vztahují úkoly třetí strany, jež plní oznámené subjekty v souvislosti s posuzováním a ověřováním v souladu stavebních výrobků s čl. 10 odst. 1.

2.   Oznámené subjekty vynaloží maximální úsilí, aby přednostně zpracovaly žádosti třetích stran týkající se posuzování a ověřování stavebních výrobků uvedených v odstavci 1, bez ohledu na to, zda byly podány před aktivací mimořádných postupů podle článku 85, nebo po ní.

3.   Upřednostněním žádostí o provedení úkolů třetí strany týkajících se posuzování a ověřování stavebních výrobků podle odstavce 2 nevznikají výrobcům, kteří tyto žádosti podali, žádné další nepřiměřené náklady.

4.   Oznámené subjekty vynaloží přiměřené úsilí za účelem zvýšení svých příslušných kapacit pro posuzování a ověřování stavebních výrobků uvedených v odstavci 1, ve vztahu k nimž byly oznámeny.

1.   Pokud jsou stavební výrobky označeny za krizově relevantní zboží, je Komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty, v nichž uvede příslušné normy nebo kterými stanoví společné specifikace zahrnující metody a kritéria pro posuzování vlastností těchto výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám, a to v těchto případech:

2.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 stanoví nejvhodnější alternativní technické řešení pro účely poskytování posouzení a prohlášení o vlastnostech v souladu s odstavcem 5. Za tímto účelem mohou být v těchto prováděcích aktech zveřejněny odkazy na evropské normy nebo odkazy na příslušné použitelné mezinárodní nebo vnitrostátní normy, nebo pokud neexistuje evropská norma nebo příslušná použitelná mezinárodní nebo vnitrostátní norma, mohou stanovit společné specifikace.

3.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem uvedeným v čl. 90 odst. 3 a uplatňují se do posledního dne období, během kterého je režim mimořádné situace na vnitřním trhu aktivní, nedojde-li ke změně nebo jejich zrušení v souladu s odstavcem 7 tohoto článku.

4.   Před vypracováním návrhu prováděcího aktu podle odstavce 1 tohoto článku informuje Komise výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 o tom, že se domnívá, že podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly splněny. Při přípravě tohoto návrhu prováděcího aktu Komise zohlední stanoviska expertní skupiny pro CPR acquis a vede náležité konzultace se všemi příslušnými zúčastněnými stranami.

5.   Aniž jsou dotčeny články 13 a 15, mohou být metody a kritéria stanovené v normách nebo ve společných specifikacích uvedených v odstavci 1 tohoto článku nebo jeho části použity pro posuzování vlastností stavebních výrobků, na které se tyto normy nebo společné specifikace vztahují, a pro prohlášení o jejich vlastnostech, pokud jde o jejich základní charakteristiky. Ode dne následujícího po skončení nebo deaktivaci režimu mimořádné situace na vnitřním trhu již není možné vypracovat prohlášení o vlastnostech a shodě založené na normách nebo společných specifikacích uvedených v prováděcím aktu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku.

6.   Odchylně od čl. 85 odst. 3, pokud neexistuje dostatečný důvod se domnívat, že stavební výrobky, na něž se vztahují normy nebo společné specifikace uvedené v odstavci 1 tohoto článku, představují riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob nebo nedosahují vlastností uvedených v prohlášení, zůstávají prohlášení o vlastnostech a shodě stavebních výrobků, která byla uvedena na trh v souladu s těmito normami nebo společnými specifikacemi, v platnosti i po uplynutí doby platnosti nebo zrušení prováděcího aktu přijatého podle odstavce 3 tohoto článku a po uplynutí doby platnosti nebo deaktivaci režimu mimořádné situace na vnitřním trhu.

7.   Pokud se členský stát domnívá, že norma nebo společná specifikace uvedená v odstavci 1 je nesprávná, pokud jde o metody a kritéria posuzování vlastností ve vztahu k základním charakteristikám, informuje o tom Komisi předložením podrobného vysvětlení. Komise toto podrobné vysvětlení posoudí a v odůvodněném případě může prováděcí akt, v němž je daná norma uvedena nebo kterým se daná společná specifikace stanovuje, změnit nebo zrušit.

1.   Členské státy upřednostňují činnosti v oblasti dozoru nad trhem pro stavební výrobky uvedené v prováděcích aktech zmíněných v čl. 85 odst. 1 tohoto nařízení,. Komise usnadní koordinaci tohoto upřednostnění prostřednictvím sítě Unie pro soulad výrobků s předpisy zřízené podle článku 29 nařízení (EU) 2019/1020.

2.   Orgány členských států pro dozor nad trhem musí zajistit, že vyvinou maximální úsilí za účelem poskytnutí pomoci jiným orgánům dozoru nad trhem během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu, a to včetně mobilizace a vysílání týmů odborníků, kteří dočasně posílí personál orgánů dozoru nad trhem, které požádaly o pomoc, případně poskytnutí logistické podpory, jako je například posílení kapacity pro testování stavebních výrobků uvedených v prováděcích aktech zmíněných v čl. 85 odst. 1.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 7, čl. 5 odst. 5, 6 a 10, čl. 7 odst. 1 a 8, čl. 9 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 2 a 4, článku 12, čl. 15 odst. 5, čl. 22 odst. 8 a 9, čl. 32 odst. 5, čl. 75 odst. 1, čl. 80 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 7. ledna 2025. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 7, čl. 5 odst. 5, 6 a 10, čl. 7 odst. 1 a 8, čl. 9 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 2 a 4, článku 12, čl. 15 odst. 5, čl. 22 odst. 8 a 9, čl. 32 odst. 5, čl. 75 odst. 1, čl. 80 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 7, čl. 5 odst. 5, 6 nebo 10, čl. 7 odst. 1 a 8, čl. 9 odst. 3 nebo 4, čl. 10 odst. 2 nebo 4, článku 12, čl. 15 odst. 5, čl. 22 odst. 8 nebo 9, čl. 32 odst. 5, čl. 75 odst. 1, čl. 80 odst. 2 nebo čl. 83 odst. 1 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro stavební výrobky. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

4.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

1.   Veškeré žádosti oznámených subjektů nebo subjektů pro technické posuzování a rozhodnutí těchto subjektů vydaná v souladu s tímto nařízením mohou být předloženy v papírové podobě nebo v běžně používaném elektronickém formátu za předpokladu, že podpis je v souladu s požadavky nařízení (EU) č. 910/2014 a podepisující osoba byla pověřena zastupováním subjektu nebo hospodářského subjektu v souladu s právem členských států, případně právem Unie.

2.   Není-li stanoveno jinak, mohou být všechny informační povinnosti podle tohoto nařízení splněny elektronickými prostředky. Jsou-li informace poskytovány elektronickými prostředky, vydávají se v běžně čitelném elektronickém formátu, který příjemci umožňuje tyto informace stáhnout a vytisknout.

Je-li tato povinnost stanovena v souladu s čl. 22 odst. 7, splní hospodářské subjekty informační povinnosti týkající se dokumentů uvedených v čl. 76 odst. 2 tím, že poskytnou digitální pas výrobku.

Prohlášení o vlastnostech a shodě, jakož i základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace se poskytují v tištěné podobě, a to bezplatně, pokud o to konečný uživatel v době nákupu požádá.

1.   Kontaktní místa pro stavební výrobky určená podle nařízení (EU) č. 305/2011 se považují za určená i podle tohoto nařízení.

2.   Subjekty pro technické posuzování a oznámené subjekty, které jsou určené nebo oznámené podle nařízení (EU) č. 305/2011 se považují za určené nebo oznámené i podle tohoto nařízení. Určující členské státy je však znovu posoudí a určí v souladu s cyklem pravidelného přehodnocování, a to nejpozději 8. ledna 2030. Použije se postup pro podávání námitek stanovený v čl. 51 odst. 5 tohoto nařízení.

3.   Harmonizované normy, na něž jsou odkazy uvedeny v seznamu zveřejněném v souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení (EU) č. 305/2011 a které jsou v platnosti ke dni 8. ledna 2026 zůstávají v platnosti podle nařízení (EU) č. 305/2011, dokud je Komise nezruší nebo nejsou zrušeny jiným způsobem.

4.   Evropské dokumenty pro posuzování, na něž jsou uvedeny odkazy v seznamu zveřejněném v souladu s článkem 22 nařízení (EU) č. 305/2011 do 8. ledna 2026, zůstávají v platnosti do 9. ledna 2031, pokud jejich platnost neskončila z jiných důvodů. Výrobky nesmějí být uváděny na trh na základě evropských technických posouzení vydaných v souladu s těmito evropskými dokumenty pro posuzování po 9. lednu 2036.

5.   Pokud se harmonizovaná technická specifikace přijatá v souladu s čl. 5 odst. 8 nebo čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení vztahuje na stejný výrobek a stejné zamýšlené použití jako evropský dokument pro posuzování, na nějž je uveden odkaz na seznamu zveřejněném v souladu s článkem 22 nařízení (EU) č. 305/2011, evropský dokument pro posuzování se již pro účely tohoto nařízení nepoužije a výrobky nesmějí být uváděny na trh na základě evropských technických posouzení vydaných v souladu s tímto evropským dokumentem pro posuzování.

6.   Evropská technická posouzení vydaná podle evropských dokumentů pro posuzování, na něž nejsou odkazy uvedeny v seznamu zveřejněném v souladu s článkem 22 nařízení (EU) č. 305/2011 do 8. ledna 2026, se považují za žádosti o evropské technické posouzení podle tohoto nařízení. Administrativní převod se uskuteční bez jakýchkoli nákladů pro výrobce.

7.   Jako technický základ k prokázání souladu výrobku s tímto nařízením lze použít osvědčení a evropská technická posouzení vydaná podle nařízení (EU) č. 305/2011 v případech, kdy typ výrobku odpovídá typu výrobku podle tohoto nařízení a požadavky a metody posuzování jsou platné s ohledem na příslušnou harmonizovanou technickou specifikaci nebo evropský dokument pro posuzování. Uznávání těchto dokumentů je možné za podmínek stanovených v článku 62 tohoto nařízení, které se použijí obdobně.

8.   Články 2, 4 až 9, 11 až 18, 27 a 28, 36 až 40, 47 až 49, 52 a 53, 55 a články 60 až 64 nařízení (EU) č. 305/2011 se použijí pouze na výrobky, na něž se vztahují normy uvedené v odstavci 3 tohoto článku, nebo na výrobky, na něž se vztahují evropské dokumenty pro posuzování uvedené v odstavci 4 tohoto článku.

Pro účely čl. 5 odst. 7, čl. 6 odst. 1 a čl. 31 odst. 2 tohoto nařízení se harmonizované normy, na něž jsou uvedeny odkazy v seznamu zveřejněném v souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení (EU) č. 305/2011 a které nebyly staženy, považují za harmonizované normy pro vlastnosti.

9.   Požadavky a povinnosti hospodářských subjektů stanovené v kapitolách I, II a III se vztahují na určitou skupinu výrobků nebo kategorii výrobků v rámci takové skupiny až po uplynutí jednoho roku ode dne přijetí prováděcího aktu uvedeného v čl. 5 odst. 8, kterým se harmonizovaná norma stane závaznou, nebo prováděcího aktu uvedeného v čl. 6 odst. 1, které se vztahují na tuto skupinu výrobků nebo kategorii výrobků, pokud v prováděcím aktu nebyl stanoven pozdější den použitelnosti. Hospodářské subjekty se však mohou rozhodnout, že tyto harmonizované technické specifikace uplatní od okamžiku jejich vstupu v platnost tím, že podstoupí proces vedoucí k prohlášení o vlastnostech a shodě.

10.   Do jednoho roku ode dne použitelnosti požadavků a povinností ve vztahu k určité skupině výrobků nebo kategorii výrobků, jak je stanoveno v odstavci 9 tohoto článku, Komise zruší odkazy na harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování nebo jejich části v Úředním věstníku Evropské unie, které v něm byly zveřejněny v souladu s čl. 17 odst. 5 a článkem 22 nařízení (EU) č. 305/2011, pokud se vztahují na stejnou příslušnou skupinu výrobků nebo kategorii výrobků.