(EU) 2024/2754Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/2754 ze dne 29. října 2024, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz nových bateriových elektrických vozidel určených pro přepravu osob, která pocházejí z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 4. října 2023 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) z vlastního podnětu antisubvenční šetření týkající se dovozu nových bateriových elektrických vozidel (dále jen „BEV“) určených pro přepravu osob, která pocházejí z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“, „ČLR“ nebo „Čína“), do Unie podle čl. 10 odst. 8 základního nařízení. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření z důvodu, že dovoz BEV, která pocházejí z ČLR, je subvencován, a tím způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu (3).

(3)

Po hloubkové analýze nedávného vývoje na trhu a s ohledem na citlivost odvětví elektrických vozidel a jeho strategický význam pro hospodářství EU, pokud jde o inovace, přidanou hodnotu a zaměstnanost, shromáždila Komise informace o trhu z různých nezávislých zdrojů. Tyto informace nasvědčovaly tomu, že ze strany ČLR dochází k subvencování, které negativně ovlivňuje situaci výrobního odvětví BEV Unie.

(4)

Na základě snadno dostupných informací existovaly dostatečné důkazy o tom, že dovoz BEV, která pocházejí z ČLR, využívá napadnutelných subvencí poskytovaných vládou Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“). Tyto subvence umožnily subvencovanému dovozu rychle zvýšit podíl na trhu Unie na úkor výrobního odvětví Unie.

(5)

Z dostupných důkazů vyplynulo, že existuje pravděpodobnost podstatného zvýšení dovozu subvencovaných výrobků za nízké ceny, který by představoval bezprostřední hrozbu újmy pro již tak zranitelné výrobní odvětví Unie. Takový prudký nárůst levného dovozu, který by získal významný podíl na rychle rostoucím trhu, na němž je s přechodem trhu Unie na plnou elektrifikaci nutná značná a trvalá míra investic, by vedl výrobní odvětví Unie k velkým finančním ztrátám, které by se mohly rychle ukázat jako neudržitelné.

(6)

Za těchto zvláštních okolností a vzhledem k tomu, že Komise měla k dispozici dostatečné důkazy nasvědčující existenci subvencování, hrozby újmy a příčinné souvislosti, které jsou nezbytné pro zahájení antisubvenčního šetření, rozhodla se v souladu s čl. 10 odst. 8 základního nařízení zahájit šetření, aniž by obdržela písemný podnět od výrobního odvětví Unie nebo jeho jménem.

(7)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise čínské vládě oznámila, že se rozhodla zahájit z moci úřední řízení týkající se dovozu nových BEV z ČLR, a vyzvala ji ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Čínská vláda nabídku konzultací přijala a konzultace se uskutečnily dne 2. října 2023. V průběhu konzultací byly připomínky předložené čínskou vládou náležitě zohledněny. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(8)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2024/1866 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“), Komise z vlastního podnětu zavedla celní evidenci dovozu nových BEV určených pro přepravu osob, která pocházejí z Číny, a to od 7. března 2024 prováděcím nařízením Komise (EU) 2024/785 (5) (dále jen „nařízení o celní evidenci“).

(9)

V souladu s článkem 29a základního nařízení Komise dne 12. června 2024 poskytla stranám souhrn navrhovaných prozatímních cel a podrobné údaje o výpočtu sazeb subvence. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se během tří pracovních dnů vyjádřily k přesnosti výpočtů. Připomínky byly obdrženy od čínských výrobců zařazených do vzorku – skupiny BYD, skupiny SAIC a skupiny Geely a od vyvážejících výrobců – společnosti Great Wall Motor Co. Ltd. (dále jen „GWM“), společnosti Spotlight Automotive Co. Ltd. (dále jen „Spotlight“) a společnosti Volkswagen (Anhui) Automotive Co. Ltd. (dále jen „Volkswagen (Anhui)“).

(10)

Dne 4. července 2024 uložila Komise prováděcím nařízením (EU) 2024/1866 prozatímní vyrovnávací opatření na dovoz BEV pocházejících z Číny.

(11)

Po zveřejnění podstatných skutečností a úvah, na jejichž základě byla uložena prozatímní vyrovnávací opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložily připomínky skupina BYD, skupina SAIC a dceřiné společnosti skupiny Geely Polestar Performance AB (dále jen „Polestar“) a Volvo Car Cooperation, vyvážející výrobci skupina Dongfeng, GWM, NIO Holding (dále jen „NIO“), Spotlight, Tesla (Shanghai) Co. Ltd. (dále jen „Tesla (Shanghai)“), Volkswagen (Anhui), čínská vláda, Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „komora CCCME“), Čínské sdružení výrobců automobilů (dále jen „sdružení CAAM“), výrobci v Unii společnost 18, společnost 22 a společnost 24 a německé sdružení Verband der Automobilindustrie e.V.

(12)

Na začátku Komise konstatovala, že komora CCCME a čínská vláda se k posouzením, která Komise provedla v prozatímním nařízení ohledně újmy a příčinné souvislosti, podrobně vyjádřily, avšak se zjištěními a jejich odůvodněním, které Komise uvedla v prozatímním nařízení, se často neztotožnily. Komora CCCME a čínská vláda rovněž zopakovaly velký počet připomínek, které vznesly ve svých podáních po zahájení řízení, aniž by se zabývaly konkrétními vysvětleními a odkazem na příslušné důkazy, které Komise uvedla v prozatímním nařízení. Komise rovněž konstatovala, že komora CCCME a čínská vláda analýzu provedenou Komisí z velké části zkritizovaly, aniž by v tomto ohledu předložily nové důkazy nebo svá tvrzení jakýmikoli důkazy podpořily. V následujících oddílech se Komise s připomínkami komory CCCME podrobně vypořádává, aniž by však opakovala stejné připomínky vznesené v jednotlivých oddílech.

(13)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta příležitost ke slyšení. Proběhla slyšení se skupinou BYD, komorou CCCME, skupinou Geely, čínskou vládou, společností Polestar, skupinou SAIC, společností Spotlight, společností Volkswagen (Anhui), společností 22, společností 24 a společností 27.

(14)

Komise nadále vyhledávala a ověřovala všechny informace, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Při formulování konečných zjištění zvážila Komise připomínky podané zúčastněnými stranami a v odůvodněných případech své předběžné závěry upravila. Aby získala obsáhlejší informace o prodejních cenách, výrobních nákladech a ziskovosti v Unii po období šetření, požádala výrobce v Unii zařazené do vzorku o doplňující údaje. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku poskytli požadované informace.

(15)

Dne 20. srpna 2024 Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě zamýšlí uložit konečné vyrovnávací clo na dovoz BEV pocházejících z ČLR (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska.

(16)

Stranám, které o to požádaly, byla po poskytnutí konečných informací rovněž dána příležitost ke slyšení. Slyšení se konalo se skupinou SAIC, společností 27, skupinou BYD, komorou CCCME, čínskou vládou, společností Tesla (Shanghai), skupinou Geely, společností 22 a společností Polestar.

(17)

Po poskytnutí konečných informací předložily připomínky skupina BYD, společnost CATL, čínská vláda, společnost Tesla (Shanghai), společnost GWM, komora CCCME, sdružení CAAM, skupina SAIC, skupina Geely, sdružení VDA, sdružení Eurofer, společnost 27, společnost 18, společnost 24, společnost 22 a společnost Polestar.

(18)

Na základě těchto připomínek Komise upravila některá ze svých prozatímních zjištění, změnila některé úvahy, na jejichž základě zamýšlela uložit konečné vyrovnávací clo, a dne 9. září 2024 o tom informovala všechny zúčastněné strany (dále jen „poskytnutí dodatečných konečných informací“).

(19)

V návaznosti na poskytnutí dodatečných konečných informací předložily připomínky čínská vláda, komora CCCME, skupina BYD, společnost Tesla, společnost Smart a společnost 18 (pouze v důvěrné verzi). Poté, co uplynula lhůta, v níž se strany mohly k těmto dodatečným informacím vyjádřit, předložila připomínky v důvěrné verzi ještě společnost 18. Většina těchto připomínek již byla vypořádána ve zvláštním důvěrném sdělení určeném dané společnosti.

(20)

Po poskytnutí prozatímních informací komora CCCME a čínská vláda tvrdily, že vzorek výrobců v Unii nebyl znám a nebyl reprezentativní a že zúčastněné strany nemohly reprezentativnost vzorku posoudit. Komora CCCME a čínská vláda dále tvrdily, že nebylo známo, zda byli do vzorku zařazeni výrobci původního zařízení v Unii, zda všechny společnosti zařazené do vzorku byli výrobci původního zařízení / společnosti v Unii přecházející z výroby vozidel se spalovacím motorem na BEV, nebo byli do vzorku zařazeni jiní výrobci BEV, neboť výrobci v Unii přecházející z vozidel se spalovacím motorem na BEV jsou případně v horší ekonomické pozici než jiní výrobci v Unii. Komora CCCME a čínská vláda rovněž tvrdily, že vzorek výrobců v Unii nebyl reprezentativní, neboť Komise na výrobce v Unii zařazené do vzorku neuplatnila zásadu jediného hospodářského subjektu, kterou uplatnila na vyvážející výrobce zařazené do vzorku. Komora CCCME a čínská vláda dále tvrdily, že zásada jediného hospodářského subjektu byla uplatněna na výrobní odvětví Unie v předchozím šetření na ochranu obchodu, jako je křemíkový kov z Číny (6), v němž byly dva výrobní subjekty (FerroPem a FerroAtlantica) ze skupiny výrobců v Unii – skupiny Ferroglobe – považovány za strany ve spojení a výroba výrobce v Unii zajišťovaná oběma těmito výrobními subjekty byla posuzována společně. Komora CCCME a čínská vláda rovněž tvrdily, že zásada jediného hospodářského subjektu je relevantní pro stanovení prodejních cen výrobního odvětví Unie, které jsou porovnávány s vývozní cenou pro účely analýzy cenového podbízení a stlačování cen.

(21)

Jak bylo vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byla výrobcům v Unii poskytnuta anonymita z důvodu rizika značně nepříznivého účinku v podobě odvetných opatření. Komise proto nemůže totožnost výrobců v Unii zařazených do vzorku zveřejnit. Anonymita poskytnutá výrobcům v Unii zařazeným do vzorku však neznamená, že vzorek není reprezentativní. Jak bylo vysvětleno ve 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byl výběr vzorku založen na největším reprezentativním objemu prodeje a výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření (7). Komise rovněž zohlednila zeměpisné rozložení výrobců v Unii a zajistila zahrnutí široké škály modelů BEV. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 38 % prodeje a 34 % celkového objemu výroby výrobního odvětví Unie v období šetření. Po inspekci na místě u výrobců v Unii zařazených do vzorku doplnila Komise dne 4. června 2024 do spisu poznámku (8) a potvrdila, že výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 32 % prodeje v Unii a 30 % výroby v Unii v období šetření. Kromě toho by zveřejnění informace o tom, zda všechny společnosti zařazené do vzorku byly výrobci původního zařízení, kteří vyráběli vozidla s spalovacím motorem a nyní vyrábějí BEV, také neúmyslně odhalila totožnost některých výrobců v Unii, a Komise by tak porušila svou zákonnou povinnost zachovat anonymitu poskytnutou výrobcům v Unii. Proto byla žádost o zveřejnění této informace zamítnuta.

(22)

Komora CCCME navíc zaměnila zásadu jediného hospodářského subjektu s výběrem vzorku na úrovni skupiny. Pro objasnění se dodává, že zásada jediného hospodářského subjektu se za určitých podmínek uplatňuje pro výpočet vývozní ceny na úrovni ceny ze závodu (tj. u brány výrobce) pro účely výpočtu dumpingových rozpětí. Ve stávajícím antisubvenčním šetření Komise vývozní cenu ze závodu vypočíst nemusela, a proto se daná zásada v tomto šetření neuplatila. Pokud jde o výběr vzorku výrobců v Unii, Komise při zahájení šetření informovala zúčastněné strany, že bude proveden na úrovni výrobního subjektu, nikoli na úrovni skupiny (9). To je běžná praxe Komise při výběru vzorku výrobců v Unii a nebyly k dispozici žádné informace, které by mohly naznačovat, že v tomto šetření by bylo vhodné použít jiný přístup. Komora CCCME a čínská vláda v tomto ohledu rovněž neposkytly žádné důkazy. Kromě toho v šetření křemíkového kovu z Číny Komise oproti tvrzení komory CCCME a čínské vlády neuplatnila zásadu jediného hospodářského subjektu, nýbrž provedla šetření dvou výrobců ze stejné skupiny. Navíc ve stávajícím šetření byl výpočet rozpětí cenového podbízení proveden na úrovni ceny pro prodejce v Unii, jak je vysvětleno ve 1023. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, která se liší od úrovně ceny ze závodu.

(23)

Závěry uvedené ve 24. až 45. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly proto potvrzeny.

(24)

Jelikož k výběru vzorku dovozců nebyly vzneseny žádné připomínky, byly závěry uvedené v 46. až 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(25)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD namítla, že výběrem vzorku byla výsledná zjištění zkreslena, neboť do vzorku nebyla navzdory svému velkému objemu vývozu BEV na trh Unie zařazena společnost Tesla (Shanghai), a že téměř při každém šetření týkajícím se nápravných opatření v oblasti obchodu vybrala Komise vzorek na základě objemu vývozu. Skupina BYD rovněž tvrdila, že Komise jasně nevysvětlila, proč společnost Tesla (Shanghai) nebyla do vzorku zařazena a z jakého důvodu Komise akceptovala žádost této společnosti o individuální zjišťování.

(26)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a komora CCCME zopakovaly své tvrzení, že vzorek vybraných čínských vyvážejících výrobců byl účelový, neobjektivní a v rozporu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení. Zejména nezařazení společnosti Tesla (Shanghai) do vzorku čínských vyvážejících výrobců bylo v rozporu se samotným účelem výběru vzorku, základním nařízením a odráželo diskriminační přístup Komise. Podle čínské vlády a komory CCCME ztratil vzorek v důsledku nezařazení společnosti Tesla (Shanghai) svou reprezentativnost a společnost Tesla (Shanghai) mohla být v daném časovém rámci přiměřeně prošetřena. Komise měla navíc na ověření této společnosti a zjištění její sazby subvence čas a zdroje, a proto ji bývala mohla zařadit do vzorku již od začátku. Nezařazením společnosti Tesla (Shanghai) do vzorku Komise údajně uměle zvýšila vážené průměrné clo platné pro spolupracující čínské vyvážející výrobce nezařazené do vzorku, což svědčí o cíleném a selektivním přístupu.

(27)

Komise zdůraznila, že podobná tvrzení již byla vypořádána v 54. a 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Výběr vzorku byl s ohledem na zvláštnosti tohoto případu plně v souladu s ustanoveními článku 27 základního nařízení, a byl proto považován za reprezentativní pro čínské odvětví vývozu BEV. Komise při sestavování vzorku nezaujala cílený a selektivní přístup. Důvody, proč Komise žádost o individuální zjišťování akceptovala, jsou vysvětleny ve 30. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Skutečnost, že Komise mohla společnosti Tesla (Shanghai) poskytnout individuální sazbu subvence, neznamená, že v době výběru vzorku bylo zařazení tohoto vývozce možné nebo vhodné.

(28)

Závěry uvedené ve 48. až 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly proto potvrzeny.

(29)

Společnost Tesla (Shanghai), vyvážející výrobce v ČLR, požádala o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení a toto individuální zjišťování jí bylo přiznáno.

(30)

Komise žádost společnosti Tesla (Shanghai) o individuální zjišťování akceptovala vzhledem k jednoduché podnikové struktuře této společnosti, což Komisi poskytlo dostatek času a zdrojů na její přezkoumání. Žádné další žádosti o individuální zjišťování nebyly obdrženy.

(31)

Po poskytnutí prozatímních informací se k procesním otázkám vyjádřily skupina BYD, sdružení CAAM, komora CCCME, skupina Geely, čínská vláda, skupina SAIC a společnost NIO.

(32)

Po poskytnutí konečných informací se k procesním otázkám vyjádřily komora CCCME a čínská vláda.

(33)

Po poskytnutí prozatímních informací sdružení CAAM namítlo, že Komise od společností požadovala, aby poskytovaly informace, podrobnosti a „obchodní tajemství“ nad rámec tohoto šetření.

(34)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise považovala požadované informace od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a stran, které jsou s nimi ve spojení, za nezbytné k posouzení existence napadnutelných subvencí týkajících se BEV a jejich částí a součástí. Jak již bylo uvedeno ve 284. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je na Komisi, aby určila, jaké informace jsou pro šetření považovány za nezbytné, a nikoli na kterékoli straně. Komise rovněž připomíná, že podle čl. 29 odst. 6 základního nařízení byly informace získané v rámci tohoto šetření použity pouze k účelu posouzení existence napadnutelného subvencování v souladu se základním nařízením a Dohodou WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(35)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD namítla, že zahájení šetření z moci úřední bylo neodůvodněné. Skupina BYD tvrdila, že formulace „zvláštní okolnosti“ obsažená v čl. 10 odst. 8 základního nařízení musí obnášet něco víc než to, co stanoví čl. 10 odst. 2 základního nařízení, a že vysvětlení uvedená v oznámení o zahájení popisují situaci, která se neliší od zahájení šetření na základě písemného podnětu.

(36)

Skupina BYD dodala, že důkazy, na jejichž základě Komise zahájila šetření, byly informace o údajných subvencích shromážděné na základě zpráv z médií, veřejně dostupné auditované finanční výkazy některých holdingových společností držících společnosti, které nevyrábějí pouze BEV, a seznam politik a odkazů z předchozích šetření týkajících se dovozu výrobků zahrnujících různá průmyslová odvětví z Číny a že seznam řady politik a subvencí z předchozích případů nelze považovat za vyhovující ustanovením čl. 11 odst. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a za splnění standardu dostatečnosti důkazů týkajících se odvětví BEV.

(37)

Skupina BYD dále namítla, že tvrzení o hrozbě podstatné újmy, a zejména o transformaci výrobních struktur automobilového průmyslu Unie nemohou být důvodem k zahájení šetření z moci úřední, neboť celková hospodářská výkonnost výrobního odvětví Unie vykazuje poměrně silnou pozitivní dynamiku.

(38)

Komise připomněla, že dokument o zahájení šetření a memorandum obsahovaly dostatečné důkazy nasvědčující existenci subvencování, hrozby újmy a příčinné souvislosti, které jsou nezbytné pro zahájení antisubvenčního šetření podle čl. 10 odst. 8 základního nařízení, a že zvláštní okolnosti pro zahájení tohoto řízení byly velmi podrobně popsány jak v dokumentu o zahájení šetření (10), tak v oznámení o zahájení (11). Jak již bylo vypořádáno ve 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, u všech různých režimů uvedených v dokumentu o zahájení šetření uvedla Komise právní základ, specifičnost těchto režimů subvencí pro odvětví BEV a podrobné informace z veřejně dostupných zdrojů o výši subvencí poskytnutých čínskou vládou vyvážejícím výrobcům BEV, pokud k nim měla Komise přístup. Komise proto měla za to, že má dostatečné důkazy o napadnutelném subvencování v souladu se základním nařízením a Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Komise konstatovala, že skupina BYD nezpochybňuje existenci daných politik, ale pouze to, do jaké míry jsou tyto politiky pro odvětví BEV závazné. Komise dále uvedla, že zmíněné snadno dostupné informace poskytly důkazy o tom, že odvětví BEV je zmíněno v několika vládních dokumentech. Skupina BYD nepředložila žádný důkaz o tom, že by uvedené dokumenty pro dotčený výrobek neplatily. Proto byly tyto argumenty považovány za bezpředmětné.

(39)

Kromě toho bylo ve 117. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětleno, že v dokumentu o zahájení šetření Komise odůvodnila zahájení šetření z moci úřední dostatečným způsobem. Komise měla zejména za to, že rychlé pronikání levného a subvencovaného čínského dovozu BEV na trh, jež hrozí nenapravitelným poškozením výrobního odvětví Unie, má zvláštní povahu odůvodňující zahájení šetření z moci úřední. Subvencování čínského odvětví BEV způsobilo rozsáhlý a zrychlující se příliv dovozu BEV vyráběných v Číně na trh Unie za ceny, které stlačují ceny nebo brání růstu cen, k němuž by jinak došlo, což hrozí způsobit výrobnímu odvětví BEV v Unii podstatnou újmu, která by mohla být nevratná vzhledem k technologickému vývoji a úrovni financování výzkumu a vývoje. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(40)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC a společnost NIO tvrdily, že protože oznámení o zahájení probíhajícího šetření bylo zveřejněno dne 4. října 2023, měla Komise podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení uložit prozatímní cla nejpozději do 4. července 2024, a nikoli nejpozději do 5. července 2024, tj. „nejpozději devět měsíců po zahájení řízení“.

(41)

Avšak podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 (12), kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, „je-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá“. To znamená, že počátečním datem pro výpočet devítiměsíční lhůty byl den následující po zveřejnění oznámení o zahájení, tj. 5. říjen 2023, a v souladu s čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení (EHS, Euratom) č. 1182/71 tato lhůta uplynula dne 5. července 2024. Komise má za to, že příslušná ustanovení základního nařízení dodržela, a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(42)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že neustálý tok dotazníků a žádostí Komise o doplňující vysvětlení pro ni představoval nepřiměřenou zátěž, čímž Komise porušila její příslušná procesní práva; konkrétně byla skupina Geely požádána, aby poskytla velké množství informací pouze jeden týden po svém zařazení do vzorku, a to před uplynutím minimální 30denní lhůty, kterou mají vyvážející výrobci zařazení do vzorku pro odpověď na dotazník, jak je stanovena v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a v základním nařízení.

(43)

Komise se domnívá, že její žádosti o informace byly přiměřené a že její komunikace se skupinou Geely probíhala při plném dodržení jejích procesních práv. Komise ocenila úsilí skupiny Geely, které vynaložila při poskytování odpovědí na dotazníky Komise a na žádosti Komise o doplňující informace, přičemž Komise toto úsilí považovala za úměrné velikosti a složitosti této skupiny. Konstatovala, že všechny odpovědi poskytnuté skupinou Geely byly analyzovány a v rámci možností ověřeny, díky čemuž informace poskytnuté touto skupinou odpovídaly úsilí, které vynaložila, a vedly ke zjištěním, která co nejvíce odrážela situaci této skupiny během období šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(44)

Skupina Geely dále tvrdila, že po zveřejnění dotazníku a rozhodnutí o výběru vzorku Komise rozšířila okruh subjektů, které měly odpovědět na dotazník (13). Skupina Geely shromáždila a předložila informace týkající se více než 120 subjektů, přestože mnohá z těchto podání nebyla pro šetření přímo relevantní. Touto nepřiměřenou zátěží byla údajně porušena její příslušná procesní práva.

(45)

Komise uvedla, že okruh subjektů, které měly odpovědět na dotazník, nebyl předmětným dopisem rozšířen. Společnosti ve spojení v rámci dané skupiny vykonávající činnosti uvedené v dopise Komise by byly nezbytné pro zjištění skutečností o subvencování této skupiny v kterémkoli antisubvenčním šetření a počet subjektů, které měly odpovědět na dotazník, byl úměrný velikosti a složitosti jakékoli šetřené skupiny vývozců. Informacemi, které tyto společnosti ve spojení poskytly, byla doplněna příslušná zjištění o skupině Geely, která pak co nejvíce odrážela situaci této skupiny během období šetření, čímž se zajistilo, že práva skupiny Geely byla dodržena. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(46)

Skupina Geely dále tvrdila, že šetření pro ni představovalo mimořádnou zátěž, konkrétně předložila více než 280 odpovědí, často musela dodržet velmi krátké lhůty, po dobu čtrnácti týdnů byla k dispozici pro inspekce na místě ve třech lokalitách a poskytla více než 880 ověřovacích písemností. Navzdory opakovaným žádostem (14) podle čl. 12 odst. 11 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních Komise tyto žádosti zamítla.

(47)

Komise uvedla, že všechny žádosti předložené skupinou Geely byly v průběhu šetření řádně zváženy. Chybějící prvky nezbytné k doplnění zjištění o této skupině však byly požadovány a použity v souladu s článkem 28 základního nařízení podle standardních postupů antisubvenčních šetření, jak jsou stanoveny v čl. 10 odst. 8 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(48)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že vzhledem k anonymitě přiznané výrobcům, dodavatelům a dovozcům v Unii i) Komise zacházela s údaji týkajícími se výrobního odvětví Unie jako s důvěrnými, čímž podstatně ovlivnila zpřístupnění základních informací o posouzení újmy, a tím pádem narušila řádný výkon práva skupiny Geely na obhajobu, ii) skupina Geely měla jen omezenou možnost nahlédnout do informací, které Komise shromáždila od výrobního odvětví Unie, a iii) Komise uplatnila na všechna podání stran z Unie velmi široké důvěrné zacházení.

(49)

Komise nezacházela jako s důvěrnými se všemi informacemi týkajícími se výrobního odvětví Unie, nýbrž pouze s informacemi, které by mohly odhalit totožnost výrobců v Unii. Jak bylo vysvětleno v 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, z důvodu nízkého počtu skupin vyrábějících BEV na trhu Unie a značného množství veřejných informací a informací dostupných na základě předplatného o těchto skupinách nemohla Komise zveřejnit určité informace týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku, neboť tyto informace by mohly odhalit jejich totožnost. V oddíle 4 prozatímního nařízení Komise analyzovala všechny ukazatele újmy požadované základním nařízením. Kromě toho Komise do nedůvěrného spisu šetření doplnila nedůvěrné odpovědi na dotazník od čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku, nedůvěrné dopisy zaslané před inspekcí na místě a nedůvěrné zprávy o inspekci, jak je to obvyklé v kterémkoli jiném šetření. Oproti tvrzení skupiny Geely neuplatnila Komise na všechna podání stran z Unie velmi široké důvěrné zacházení. Patřičné nedůvěrné verze těchto podání byly doplněny do nedůvěrného spisu šetření a skupina Geely neuvedla, co přesně v těchto podáních chybí. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(50)

Po poskytnutí prozatímních informací komora CCCME, čínská vláda, skupina Geely a skupina SAIC tvrdily, že pokud jde o výpočty rozpětí cenového podbízení, Komise neposkytla komoře CCCME a čínské vládě dostatečné vysvětlení a věcné podrobné údaje, a proto nebyly schopny výpočtům porozumět a smysluplně se k nim vyjádřit. Komora CCCME, čínská vláda a skupina SAIC konkrétně tvrdily, že Komise neposkytla žádná odůvodněná vysvětlení ohledně toho, jak by popis kontrolních čísel výrobků (dále jen „PCN“) a souhrnných jednotkových cen a objemů výrobního odvětví Unie na úrovni PCN mohl vést k odhalení totožnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku, protože tyto údaje jsou pro tyto čtyři výrobce zařazené do vzorku souhrnné. Toto tvrzení komora CCCME a čínská vláda zopakovaly i po poskytnutí konečných informací.

(51)

Komora CCCME, čínská vláda a skupina SAIC proto požádaly Komisi, aby zveřejnila: i) PCN čínských vyvážejících výrobců a výrobců v Unii použitá pro srovnatelnost cen, ii) množství a hodnotu sedmi PCN výrobního odvětví Unie použitých pro srovnání. Komora CCCME a čínská vláda požádaly Komisi, aby zveřejnila i) rozpětí cenového podbízení pěti srovnatelných PCN, tj. s vyloučením velmi podobných PCN, a odpovídající procentní podíl prodeje čínských vývozců zařazených do vzorku a výrobců v Unii zařazených do vzorku, pokud by dvě velmi podobná PCN byla vyloučena, ii) rozdíl mezi prvky PCN a zda byly za účelem zohlednění rozdílů provedeny úpravy. Podobnou žádost podala i skupina SAIC. Skupina SAIC rovněž požádala Komisi, aby zveřejnila: i) kolik PCN prodali výrobci v Unii zařazení do vzorku, ii) kolik PCN prodali výrobci v Unii zařazení do vzorku během období šetření celkem a iii) množství a hodnotu sedmi PCN odpovídajících čínským PCN jako procentní podíl celkového unijního prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku. Komora CCCME a čínská vláda dále tvrdily, že je známo, že prodej výrobců BEV v Unii probíhá hlavně v luxusních/prémiových segmentech, v nichž je prodej čínských výrobců zanedbatelný nebo vůbec žádný, a proto je k pochopení reprezentativnosti výpočtu nezbytný objem unijního prodeje srovnatelný s prodejem čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(52)

Komise sdělila výpočet váženého průměrného rozpětí cenového podbízení pouze třem čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Zdá se však, že dané společnosti poskytly tyto spisy komoře CCCME a čínské vládě, ačkoli tyto informace nebyly komoře CCCME a čínské vládě sděleny. Komora CCCME navíc rovněž zastupovala čínské vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, a proto od Komise výpočet váženého průměrného rozpětí cenového podbízení neobdržela. Kromě toho tito tři čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku obdrželi od Komise rovněž podrobné výpočty prodejní ceny pro prodejce u každé ze svých prodejních transakcí. Dalo se tedy předpokládat, že čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku tyto spisy rovněž poskytli komoře CCCME a čínské vládě, a proto byly komora CCCME a čínská vláda u těchto tří čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku schopny vypočíst objem a prodejní ceny pro každé PCN. Vzhledem k tomu, že Komise rovněž zveřejnila celkový objem a hodnotu prodeje čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, mohou si komora CCCME a čínská vláda tyto údaje odpovídajícím způsobem ověřit. Navíc Komise zveřejnila odpovídající procentní podíl prodeje čínských vyvážejících výrobců (tj. procentní podíl prodeje čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, který odpovídal prodeji výrobců v Unii zařazených do vzorku). Vzhledem k tomu, že tato shoda byla velmi vysoká celkově i u každého čínského vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku a každé PCN bylo prodáno v různých objemech, jsou komora CCCME a čínská vláda schopny dokonale pochopit, která PCN čínských vyvážejících výrobců byla při výpočtu rozpětí cenového podbízení použita.

(53)

Kromě toho v individuálních informacích zaslaných čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku Komise vysvětlila, že PCN, množství a ceny výrobního odvětví Unie na úrovni PCN nelze zveřejnit, neboť by tím mohla být odhalena totožnost výrobců v Unii zařazených do vzorku. Navíc v 95. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise vysvětlila, že unijní trh s BEV tvoří malý počet skupin výrobců. O unijním odvětví BEV je k dispozici značné množství veřejných i velmi podrobných informací, které jsou dostupné na základě placeného předplatného a ke kterým by komora CCCME, čínská vláda, skupina Geely a skupina SAIC mohly mít přístup. Například technické popisy jednotlivých BEV prodávaných výrobním odvětvím Unie jsou veřejně dostupné buď v katalogu/brožuře výrobců nebo prodejců v Unii a dále i v některých databázích, například v Databázi elektrických vozidel (15). Každá zúčastněná strana tak může vytvořit PCN pro všechny modely BEV prodávaných výrobním odvětvím Unie a čínskými vyvážejícími výrobci na trhu Unie. Kromě toho mohou komora CCCME, čínská vláda, skupina SAIC a skupina Geely z veřejných informací zveřejněných Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) nebo z informací dostupných na základě placeného předplatného od společnosti S&P Global Mobility odvodit objem prodeje každého modelu BEV na trhu Unie. Z toho vyplývá, že pokud by došlo ke zveřejnění PCN výrobního odvětví Unie a/nebo objemu prodeje výrobního odvětví Unie v období šetření a množství a hodnoty sedmi PCN výrobního odvětví Unie použitých pro srovnání, existovalo by s ohledem na velké množství informací dostupných veřejně a na základě placeného předplatného velmi vysoké riziko, že totožnost výrobců v Unii zařazených do vzorku bude odhalena.

(54)

Pokud jde o zveřejnění rozpětí cenového podbízení pěti srovnatelných PCN, Komise uvedla, že zveřejnila rozpětí cenového podbízení pro každé PCN, které odpovídalo čínským PCN (sedm PCN ze sedmnácti PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci během období šetření). Komise však neshledala důvod ke zveřejnění příslušných výpočtů, neboť čínští vyvážející výrobci v období šetření zjevně nevyváželi na trh Unie pouze těchto pět PCN.

(55)

Pokud jde o rozdíl mezi prvky PCN a to, zda byly provedeny úpravy za účelem zohlednění těchto rozdílů, Komise objasnila, že rozdíl v PCN a velmi podobném PCN se týkal pouze výkonu BEV, tj. výkonnější čínská BEV byla porovnána s méně výkonnými unijními BEV. Komise žádnou úpravu za účelem zohlednění rozdílu ve výkonu neprovedla, neboť výkonnější BEV bylo dražší než méně výkonné BEV, přičemž všechny ostatní vlastnosti PCN byly stejné.

(56)

Kromě toho počet PCN prodávaných výrobním odvětvím Unie je pro výpočet cenového podbízení irelevantní. Navíc, jak je vysvětleno ve 53. bodě odůvodnění tohoto nařízení, Komise nemůže PCN prodaná během období šetření výrobci v Unii zařazenými do vzorku zveřejnit.

(57)

Pokud jde o množství a hodnotu sedmi PCN odpovídajících čínským PCN jako procentní podíl celkového unijního prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku, Komise v 1044. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že shoda mezi čínskými PCN a PCN Unie byla v průměru velmi vysoká a tato shoda odpovídá 88 % celkového prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku. Komise zjistila, že v 1044. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je tisková chyba, tato shoda odpovídá 83 % namísto 88 % výrobců v Unii zařazených do vzorku. Pokud by byla vyloučena velmi podobná PCN, činila by tato shoda 61 %. Tento výpočet byl proveden pro objem prodeje. Výpočet založený na hodnotě tržeb je v tomto ohledu irelevantní, neboť ceny PCN jsou odlišné, a výsledek by proto byl zavádějící.

(58)

Navíc, jak bylo zdůrazněno v 1042. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pro osobní automobily neexistuje všeobecně přijímaná segmentace a nebylo jasné, co značky „základní“, „střední“, „prémiový“ a „luxusní“ znamenají, neboť zde existuje široký prostor pro výklad. V zájmu vyjasnění je však třeba uvést, že není věcně správné, že prodej výrobců BEV v Unii probíhá hlavně v luxusních/prémiových segmentech, v nichž je prodej čínských výrobců zanedbatelný. Například podle společností LMC Automotive nebo S&P Global Mobility prodávají výrobci v Unii jako např. e.Go Mobile, Hyundai, Renault, Stellantis a Volkswagen značky, které nejsou považovány za luxusní/prémiové. Kromě toho skupina Geely prodávala v Unii značku Polestar 2, kterou společnosti LMC Automotive nebo S&P Global Mobility považují za prémiovou.

(59)

Komise navíc dopad neúplného zveřejnění informací zmírnila tím, že poskytla velmi podrobné posouzení použité metodiky a analýzu různých aktérů, prodejních kanálů a prodejních modelů použitých v období šetření. Jak je vysvětleno výše, další podrobnosti nemohly být zveřejněny z důvodu rizika, že by byla odhalena totožnost výrobců v Unii. Tento přístup je opodstatněný, protože unijní trh s BEV je otevřený a transparentní a všichni aktéři na trhu mají dobře vyvinuté marketingové schopnosti zkoumat modely svých konkurentů. Z těchto důvodů další podrobné údaje o výpočtu cenového podbízení, jako jsou PCN, nelze zveřejnit.

(60)

Uvedené žádosti byly proto zamítnuty.

(61)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC uvedla, že neobdržela individuální výpočet rozpětí cenového podbízení.

(62)

Komise nemá žádnou právní povinnost vypočíst rozpětí cenového podbízení u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku. Rozpětí cenového podbízení je ukazatelem újmy, a proto je výpočet váženého průměrného rozpětí cenového podbízení pro posouzení újmy dostatečný. Naopak musí být u každého vyvážejícího výrobce vypočteno rozpětí újmy (rozpětí prodeje pod cenou), je-li clo založeno na rozpětí prodeje pod cenou. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(63)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že při výpočtech cenového podbízení použila Komise jiná PCN než ta, která měla skupina Geely podle pokynů Komise použít, a že Komise ohledně okruhu nových PCN neposkytla žádné vysvětlení.

(64)

Komise však pro výpočet rozpětí cenového podbízení nepoužila jiná PCN než ta, která měli na základě její žádosti použít vyvážející výrobci zařazení do vzorku a výrobci v Unii zařazení do vzorku. Komise pouze nahradila každé PCN číslem PCN1, PCN2 atd., aby při výpočtu cenového podbízení nedošlo ke zveřejnění přesných použitých PCN, neboť by tím mohla být odhalena totožnost výrobců v Unii zařazených do vzorku, jak je vysvětleno ve 53. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(65)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a komora CCCME tvrdily, že tyto informace neobsahovaly podstatné skutečnosti, na nichž jsou založena zjištění Komise o subvencování a tím způsobené hrozbě újmy, zejména pokud jde o i) údajné poskytování preferenčních úvěrů, ii) údajné poskytování vstupů a iii) práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou, iv) věcný základ pro tvrzení Komise v 771. bodě odůvodnění tohoto nařízení, že bez dovozu čínských BEV by byl objem prodeje unijních výrobců diametrálně odlišný a velký, v) způsob, jak Komise filtrovala údaje EEA a rozdělila je na dovoz BEV čínských značek a vlastní dovoz a jak posuzovala původ BEV, základ pro segregaci údajů EEA na údaje týkající se dotčeného výrobku a údaje týkající se jiných výrobků, základ pro rozdělení výroby modelu Y společnosti Tesla v EU a mimo EU, vi) věcný základ pro zjištění Komise, že „nejhorší situace výrobního odvětví Unie nastane, až se v dohledné budoucnosti zvýší subvencovaný dovoz z Číny za podbízející se ceny“, vii) věcný základ, z něhož Komise vycházela ve své analýze nepřičtení újmy, když zamítla a) vlastní dovoz realizovaný výrobním odvětvím Unie, b) hospodářskou soutěž v rámci výrobního odvětví Unie a c) přechod výrobního odvětví Unie z vozidel se spalovacím motorem na BEV i další známé faktory mající nepříznivý dopad na situaci výrobního odvětví Unie, a viii) věcný základ pro závěr Komise, že jakékoli zvýšení nákladů v důsledku regulačních aspektů mělo na výrobní odvětví Unie dopad pouze v minulosti.

(66)

Při poskytnutí konečných informací informovala Komise všechny zúčastněné strany o svých zjištěních v obecném informačním dokumentu a poskytla podrobné informace o metodice a provedených výpočtech týkajících se sazeb subvence společností zařazených do vzorku a společností, u nichž bylo provedeno individuální zjišťování, včetně podrobností o výběru vzorku, poskytování preferenčních úvěrů, poskytování vstupů a práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou. Podrobný přehled obdržených připomínek k těmto režimům subvencí je uveden v oddílech 3.5 a 3.7 níže.

(67)

Pokud jde o bod iv), Komise v 771. bodě odůvodnění tohoto nařízení uvedla, že nesouhlasí s tím, že bez čínského dovozu by došlo ke stlačení cen a že trh Unie by byl bezpochyby diametrálně odlišný, kdyby na něm nebyl přítomen velký objem subvencovaného čínského dovozu za ceny podbízející se cenám v Unii. Bez nekalé čínské konkurence by výrobní odvětví Unie prodalo na trhu Unie mnohem víc BEV (je třeba poukázat na to, že subvencovaný dovoz během posuzovaného období získal nekale podíl na trhu na úkor prodeje výrobního odvětví Unie, přičemž Čína prodávala podobná BEV jako výrobní odvětví Unie, neboť shoda mezi čínskými PCN a PCN Unie v období šetření byla u každého z vyvážejících výrobců vyšší než 90 %, jak je vysvětleno v 1031. bodě odůvodnění prozatímního nařízení), díky čemuž by výrobní odvětví Unie mohlo snížit své jednotkové náklady, protože v rámci vyššího prodeje by bylo schopno své fixní náklady mnohem lépe rozložit. To by výrobcům v Unii umožnilo stanovit ceny na ziskovější úrovni v souvislosti s přechodem trhu z vozidel se spalovacím motorem na BEV.

(68)

Bod v) je vypořádán v 716. a 717. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(69)

Pokud jde o bod vi), jak je vysvětleno v 1023. bodě odůvodnění tohoto nařízení, dospěla Komise po posouzení několika opatření k závěru, že dovoz z Číny by se zvýšil, přičemž uvedla pravděpodobnost dalšího podstatného zvýšení dovozu v 1113. až 1118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, atraktivitu výrobního odvětví Unie v 1119. až 1129. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a pravděpodobný vývoj tržních podílů čínského dovozu na trhu Unie v 1130. až 1137. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho Komise v 1138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla k závěru, že v dohledné budoucnosti pravděpodobně dojde k nárůstu tržních podílů zejména čínských značek, a to na základě posouzení vysokého počtu oznámení od čínských vyvážejících výrobců o uvedení nových modelů BEV na trh Unie, jak je vysvětleno v 1126. a 1127. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, zatímco unijní výrobci původního zařízení se spalovacím motorem přecházející na výrobu BEV žádné významné plány na dovoz BEV z Číny neoznámili a většina z nich měla jeden model nebo značku BEV, která se z Číny dováží ve výrazně nižších objemech ve srovnání s jejich výrobou v Unii. Kromě toho jsou relevantním ukazatelem tlaku, který budou čínská BEV v budoucnu vyvíjet na výrobní odvětví Unie, zásoby čínských BEV v Unii uvedené v 1157. až 1159. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, neboť tato množství jsou zjevně určena především k prodeji na trhu Unie.

(70)

Zvýšení podílu čínského dovozu na trhu dále vedlo ke snížení tržního podílu výrobního odvětví Unie, což vyúsťuje v nižší objem výroby odvětví Unie, a tudíž i vyšší jednotkové náklady. Na druhé straně, aby výrobní odvětví Unie mohlo konkurovat čínským BEV, muselo by snížit své ceny, což by prohloubilo jeho finanční ztráty. Navíc výrobní odvětví, které neustále ztrácí podíl na trhu a zaznamenává rostoucí finanční ztráty, nebude moci nadále investovat a ani nebude schopno uvádět na trh Unie nové modely BEV. Nejhorší situace výrobního odvětví Unie proto nastane, až se v dohledné budoucnosti zvýší subvencovaný dovoz z Číny za podbízející se ceny.

(71)

Pokud jde o bod vii), vlastní dovoz realizovaný výrobním odvětvím Unie jakožto faktor způsobující hrozbu újmy výrobnímu odvětví Unie byl vypořádán v 1213. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 1218. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Konkrétně v 1218. bodě odůvodnění tohoto nařízení Komise uvedla, že analýzu tzv. vlastního dovozu provedla v 1212. až 1214. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v tabulkách 12a a 12b prozatímního nařízení uvedla rozpis tržních podílů dovozu i) čínských vyvážejících výrobců v souvislosti s přechodem výrobců původního zařízení se spalovacím motorem v Unii na výrobu BEV, ii) společnosti Tesla a iii) veškerého ostatního čínského dovozu (1132. a 1134. bod odůvodnění). Komise dále vysvětlila, že na tuto analýzu je třeba nahlížet ve spojitosti s údaji v tabulce 13 tohoto nařízení. Komise navíc uvedla, že právní norma týkající se příčinné souvislosti vyžaduje, aby byl veškerý dovoz pocházející z dotčené země posuzován společně. To již Komise učinila v oddíle 6.1 prozatímního nařízení. Kromě toho Komise čínský dovoz rozdělila, mimo jiné pomocí tabulek 12a a 12b prozatímního nařízení a tabulky 13 tohoto nařízení, aby určila vývoj jeho profilu. Komise dospěla k závěru, že význam dovozu čínských značek roste a že prodej na trhu Unie se bude zvyšovat v důsledku dostupnosti zásob a oznámení týkajících se zvýšení dovozu na trh Unie v době po období šetření i dále v nadcházejících letech. Tento závěr potvrdily i údaje z doby po skončení období šetření, které ukázaly, že dovoz čínských značek ve druhém čtvrtletí 2024 výrazně vzrostl, a to na 14,1 %, zatímco veškerý ostatní dovoz z Číny se snížil, jak ukazuje tabulka 10 tohoto nařízení. Komise tedy provedla řádnou analýzu tzv. vlastního dovozu a dospěla k závěru, že tento dovoz k hrozbě podstatné újmy pravděpodobně nepřispívá.

(72)

Tvrzení ohledně hospodářské soutěže v rámci výrobního odvětví Unie jakožto faktoru způsobujícího výrobnímu odvětví Unie hrozbu újmy bylo vypořádáno v 1225. a 1227. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Komise konkrétně vysvětlila, že komora CCCME a čínská vláda nepředložily žádné důkazy o tom, jak hospodářská soutěž v rámci výrobního odvětví Unie negativně ovlivňuje nebo by mohla ovlivňovat výrobce v Unii, a účelem šetření bylo každopádně posoudit, zda je dovoz BEV z Číny subvencovaný, představuje pro výrobní odvětví Unie hrozbu a zda je v zájmu Unie uložit při splnění zákonných podmínek vyrovnávací opatření. Komise dále vysvětlila, že šetřením bylo zjištěno, že zhoršující se situace výrobního odvětví Unie je způsobena nekalou vnější hospodářskou soutěží ze strany subvencovaného čínského dovozu, v jehož důsledku hrozí výrobnímu odvětví Unie podstatná újma. Toto šetření neposuzovalo hospodářskou soutěž mezi unijními výrobci na trhu Unie, neboť zjištění se týkají výrobního odvětví Unie jako celku. Komise navíc uvedla, že komora CCCME a čínská vláda nepředložily žádné důkazy o tom, že hospodářská soutěž v rámci výrobního odvětví Unie přispívá k újmě výrobního odvětví Unie nebo každopádně oslabuje souvislost mezi subvencovaným dovozem z Číny a hrozbou újmy.

(73)

Přechod výrobního odvětví Unie z vozidel se spalovacím motorem na BEV byl vysvětlen v 1232. až 1234. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Komise konkrétně uvedla, že přechod z vozidel se spalovacím motorem na BEV představuje hlavní kontext pro celkovou analýzu hrozby újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie. Tento přechod probíhá a předpokládá se, že bude pokračovat až do roku 2035. Je klíčovým prvkem Zelené dohody Komise pro dosažení cílů v oblasti emisí CO2. K dosažení souladu s příslušnými právními předpisy a splnění uvedených cílů vypracovali výrobci v Unii podrobné strategie, které zahrnují realizaci rozsáhlých investičních plánů. Tento přechod je proto pro budoucnost výrobního odvětví Unie nezbytný. Kromě toho je přechod trhu Unie z vozidel se spalovacím motorem na BEV součástí regulačního rámce automobilového průmyslu v Unii. Výrobci vozidel v Unii musí tento regulační rámec i další právní předpisy dodržovat. Takový regulační rámec nelze považovat za hrozbu újmy ve smyslu čl. 8 odst. 8 základního nařízení. Naopak se jedná o rámec, v němž se hrozba újmy ve smyslu čl. 8 odst. 8 základního nařízení posuzuje. Komise totiž shledala, že bezprostřední hrozbou pro výrobní odvětví Unie není samotný přechod, ale subvencovaný čínský dovoz, který ohrožuje jeho dosažení.

(74)

Pokud jde o bod viii), Komise v 1229. bodě odůvodnění tohoto nařízení uvedla, že podle ní by jakékoli zvýšení nákladů v důsledku regulačních aspektů mělo na výrobní odvětví Unie dopad. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by v letech následujících po období šetření představoval tento aspekt pro výrobní odvětví Unie hrozbu újmy. Kromě toho, i když někteří výrobci v Unii začali investovat do výroby BEV ještě před posuzovaným obdobím, jak je vysvětleno v 996. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, největší investice do výroby BEV se začaly uskutečňovat až po vyhlášení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 (16), které bylo později změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/851 (17). Jak ukazuje tabulka 1 prozatímního nařízení, na začátku posuzovaného období (tj. v roce 2020) přešlo na BEV pouze 5,4 % trhu s osobními vozidly v Unii. Nařízení (EU) 2019/631 požadovalo, aby výrobci osobních automobilů v Unii zvýšili výrobu BEV a snížili výrobu vozidel se spalovacím motorem určených k prodeji na trhu Unie. Jak je uvedeno v 1229. bodě odůvodnění tohoto nařízení, i když je přechod na elektrifikaci požadován právními předpisy, nepředstavuje to samo o sobě pro výrobní odvětví Unie hrozbu ve smyslu čl. 8 odst. 8 základního nařízení, neboť výrobci BEV se musí přizpůsobit stávajícímu regulačnímu rámci stejně jako každé jiné odvětví. Naopak je tento regulační rámec rámcem, v němž se hrozba újmy ve smyslu čl. 8 odst. 8 základního nařízení posuzuje. Kromě toho, zatímco různé předpisy je potřeba nadále dodržovat i po skončení období šetření, komora CCCME a čínská vláda neidentifikovaly žádné nové důležité předpisy, které by mohly výrobnímu odvětví Unie způsobit újmu ve smyslu čl. 8 odst. 8 základního nařízení. Komise naopak zjistila, že životaschopnost odvětví BEV v Unii je ohrožována subvencovaným dovozem. Bez spravedlivých tržních podmínek nebudou výrobci v Unii schopni dosáhnout nezbytných úspor z rozsahu.

(75)

Po poskytnutí konečných informací komora CCCME tvrdila, že se Komise nezabývala věcnými základy, z nichž Komise vycházela, když zamítla a/nebo nezohlednila a nezvážila dvě ekonomické analýzy vypracované profesory z Katolické univerzity v Lovani a z Centra pro výzkum hospodářské politiky, které komora CCCME předložila dne 20. prosince 2023 a 19. července 2024.

(76)

Komise v 1252. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že zpráva předložená dne 20. prosince 2023 dospěla k závěru, že čínský dovoz BEV je pro unijní trh s BEV, pro unijní výrobce a spotřebitele BEV a pro Unii jako celek nepostradatelný, protože je nezbytný pro zachování hospodářské soutěže a inovací v Unii a pro urychlení dostupnosti cenově dostupných BEV pro běžné spotřebitele a pro zajištění plnění cílů Unie v oblasti klimatu. Komise dále v 1253. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že bez ohledu na autoritativní a objektivní hodnotu zprávy předložené dne 20. prosince 2023 Komise konstatovala, že účelem vyrovnávacích cel není zastavit dovoz BEV z Číny, ale obnovit rovné podmínky na trhu Unie, které jsou narušeny subvencovaným dovozem z Číny za nízké ceny. Komise se proto hlavním účelem zprávy zabývala. Kromě toho bylo úplné znění předložené zprávy důvěrné a v nedůvěrné verzi bylo předloženo pouze její shrnutí. Zpráva navíc prezentuje stanovisko dvou profesorů a vychází z několika akademických článků a knih sepsaných v letech 1951–2020. Žádný z těchto článků a knih výslovně nezmiňuje odvětví BEV v Unii a Číně během posuzovaného období.

(77)

Komise se domnívá, že argumenty obsažené v těchto zprávách dostatečně posoudila a zvážila, i když v řadě případů tyto argumenty nejsou podloženy žádnými důkazy nebo neodkazují na žádný relevantní zdroj. Pro objasnění se dodává, že zpráva konkrétně uvádí, že nárůst dovozu čínských BEV do Unie není způsoben údajnými subvencemi, neboť a) většina dovozu BEV do EU je „vlastním dovozem“ realizovaným společnostmi působícími ve výrobním odvětví EU, b) Čína má dlouhodobé zkušenosti s bateriemi pro spotřební elektroniku, c) dovoz z Číny odráží stav v technologickém cyklu, d) význam výroby baterií pro úspěch v odvětví BEV je dočasný.

(78)

V oddíle 3 prozatímního nařízení a oddíle 3 tohoto nařízení Komise prokázala, že BEV z Číny jsou subvencována. Pokud jde o písmeno a), Komise v 998. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že někteří výrobci v Unii dovážejí BEV z Číny. Kromě toho byl vlastní dovoz jakožto faktor způsobující hrozbu újmy výrobnímu odvětví Unie vypořádán v 1213. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 1183. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Konkrétně v 1183. bodě odůvodnění tohoto nařízení Komise uvedla, že analýzu tzv. vlastního dovozu provedla v 1212. až 1214. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v tabulkách 12a a 12b prozatímního nařízení uvedla rozpis tržních podílů dovozu i) čínských vyvážejících výrobců v souvislosti s přechodem výrobců původního zařízení se spalovacím motorem v Unii na výrobu BEV, ii) společnosti Tesla a iii) veškerého ostatního čínského dovozu (1132. a 1134. bod odůvodnění). Komise dále vysvětlila, že na tuto analýzu je třeba nahlížet ve spojitosti s údaji v tabulce 13 tohoto nařízení. Komise navíc uvedla, že právní norma týkající se příčinné souvislosti vyžaduje, aby byl veškerý dovoz pocházející z dotčené země posuzován společně. To již Komise učinila v oddíle 6.1 prozatímního nařízení. Kromě toho Komise čínský dovoz rozdělila, mimo jiné pomocí tabulek 12a a 12b prozatímního nařízení a tabulky 13 tohoto nařízení, aby určila vývoj jeho profilu. Komise dospěla k závěru, že význam dovozu čínských značek roste a že prodej na trhu Unie se bude zvyšovat v důsledku dostupnosti zásob a oznámení týkajících se zvýšení dovozu na trh Unie v době po období šetření i dále v nadcházejících letech. Tento závěr potvrdily i údaje z doby po skončení období šetření, které ukázaly, že dovoz čínských značek ve druhém čtvrtletí 2024 výrazně vzrostl, a to na 14,1 %, zatímco veškerý ostatní dovoz z Číny se snížil, jak ukazuje tabulka 10 tohoto nařízení. Komise tedy provedla řádnou analýzu tzv. vlastního dovozu a dospěla k závěru, že tento dovoz k hrozbě podstatné újmy pravděpodobně nepřispívá.

(79)

Pokud jde o písmena b), c) a d), skutečnost, že Čína má dlouhodobé zkušenosti s bateriemi pro spotřební elektroniku, je irelevantní. Jak je vysvětleno v oddíle 3 prozatímního nařízení a tohoto nařízení, baterie pro BEV jsou subvencovány čínskou vládou.

(80)

Zpráva dále uvádí, že žádná újma nehrozí, neboť a) dočasné případy nadměrné výroby jsou přirozeným jevem, b) vzhledem k tomu, že kapacita BEV je dynamická, nelze ji posuzovat odděleně od kapacity vozidel se spalovacím motorem, c) značná segmentace trhu snižuje jakýkoli konkurenční vliv, d) cenové rozdíly mezi modely jsou výsledkem mnohačetných faktorů, avšak ceny BEV dovážených z Číny nejsou systematicky nižší než ceny BEV vyrobených v EU, e) pronikání BEV na trh probíhá v souladu s předvídatelnými trendy nových technologií a v konečném důsledku vede k čínským investicím v Evropě, f) významné síťové účinky v dobíjecí infrastruktuře vyžadují rychlý přechod na BEV, g) vzhledem ke globálním hodnotovým řetězcům v oblasti součástí vozidel využívajících nové zdroje energie mohou výrobci v EU těžit z rozvinutého čínského trhu.

(81)

Komise však v oddíle 5 prozatímního nařízení a v oddíle 5 tohoto nařízení prokázala, že újma hrozí. Tohoto závěru bylo dosaženo posouzením faktorů stanovených v čl. 8 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení, jak je vysvětleno v 1105. bodě odůvodnění základního nařízení.

(82)

Otázkou kapacity, segmentace a cenovými rozdíly (tj. rozpětím cenového podbízení) se Komise zabývala v prozatímním nařízení i v tomto nařízení. Komise se navíc nedomnívá, že vysoká volná kapacita v Číně je dočasná, a komora CCCME v tomto ohledu nepředložila žádné důkazy. Kromě toho, jak je vysvětleno v 1142. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise neposuzovala kapacitu BEV odděleně od kapacity vozidel se spalovacím motorem. Budoucí investice čínských vyvážejících výrobců v Unii nejsou navíc aspektem, který je předmětem tohoto šetření, neboť účelem tohoto šetření je zajistit rovné podmínky na trhu Unie. Otázkou dobíjecí infrastruktury se Komise zabývala již v oddíle 7 prozatímního nařízení. Uložením opatření navíc nebude zastaven dovoz BEV ani jejich součástí z Číny, které výrobní odvětví Unie potřebuje.

(83)

Ve zprávě se ještě uvádí, že opatření k omezení dovozu čínských BEV by nebyla v zájmu Unie, neboť omezení dovozu BEV a) bude mít za následek zřeknutí se významných přínosů pro životní prostředí, b) vyústí ve snížení statické cenové konkurence, c) vyústí ve snížení dynamické konkurence a d) omezí motivaci podniků inovovat.

(84)

Jak je vysvětleno v 81. bodě odůvodnění tohoto nařízení, uložení vyrovnávacích opatření dovoz z Číny nezastaví. Zajistí pouze rovné podmínky na trhu Unie.

(85)

Zpráva ze dne 19. července 2024 se vyjádřila ke zjištěním uvedeným v prozatímním nařízení. Zpráva cituje tři zdroje – zprávu ze dne 20. prosince 2023 a dva akademické články sepsané v roce 2016 a 2023.

(86)

Ve zprávě se uvádí, že cenový rozdíl byl nadhodnocen a neznamená cenové podbízení z důvodu a) rozdílů v rozpoznatelných vlastnostech, b) různých segmentů trhu, c) hodnoty značky pro podniky v Unii, d) hodnoty tradičního prodejního zastoupení pro podniky v Unii, e) zaváděcích cen nových subjektů na trhu, f) rozdílů ve výrobních nákladech, g) selektivního výběru vzorku.

(87)

Tvrzení v písmenech a), b), c) a d) byla vypořádána v 1022. až 1049. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 748. až 831. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Pokud jde o písmeno e), skutečnost, že nové subjekty obvykle vstupují na trh s nižšími cenami, než jaké mají subjekty zavedené, je irelevantní. Faktem je, že BEV z Číny jsou subvencována a ohrožují trh Unie. Skutečnost, že Číňané mají nižší výrobní náklady, je rovněž irelevantní, neboť tyto nižší náklady jsou patrně spojeny s obdrženými subvencemi. V neposlední řadě nebyl v případě čínských vyvážejících výrobců uplatněn žádný selektivní výběr vzorku a tato záležitost již byla opakovaně objasněna v prozatímním nařízení i v tomto nařízení.

(88)

Zpráva rovněž uvádí, že nárůst dovozu z Číny je nadhodnocen a dovoz dále růst nebude. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak je vidno v tabulce 13 tohoto nařízení, ve druhém čtvrtletí roku 2024 dosáhl dovoz BEV čínských značek již podílu na trhu ve výši 14,1 %.

(89)

Zpráva dále uvádí, že argument týkající se nadměrné kapacity je irelevantní, neboť a) jak výrobci v Unii, tak čínští výrobci mají volnou kapacitu, což však nemá vliv na rozhodování o tvorbě cen a vývozu, b) střednědobá kapacita výrobců v Unii i čínských výrobců, která kombinuje vozidla se spalovacím motorem a BEV, je v poměru k velikosti trhu s BEV prakticky neomezená.

(90)

Komise rozhodně nesouhlasila s tím, že nadměrná kapacita čínských vyvážejících výrobců je irelevantní. Kromě toho skutečnost, že výrobní odvětví Unie má údajnou nadměrnou kapacitu (Komise toto tvrzení v 845. bodě odůvodnění tohoto nařízení navíc vyvrátila), je irelevantní, neboť výrobní odvětví Unie nepředstavuje pro čínské domácí výrobní odvětví hrozbu újmy. Vývoz BEV výrobního odvětví Unie do Číny je velmi nízký. Vzhledem k tomu, že toto šetření se týká pouze BEV, je Komise ze zákona povinna prošetřit BEV, a nikoli vozidla s spalovacím motorem. Komise se kapacitou pro výrobu vozidel se spalovacím motorem v Číně zabývala v rámci alternativního výpočtu volné kapacity pro BEV (viz 1142. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(91)

Kromě toho zpráva rovněž uvádí, že a) čínský vývoz BEV není obzvláště vysoký, b) výrobci v Unii zaznamenávají silný nárůst vývozu, c) čínští výrobci se nezaměřují na vývozní trhy.

(92)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Je zjevné, že podíl čínského dovozu na trhu, který v období šetření činil 25,0 %, jak je uvedeno v tabulce 2a prozatímního nařízení, je významný. Tvrzení ohledně vývozu výrobního odvětví Unie již byla vypořádána v oddíle 6.2.2 prozatímního nařízení. Skutečnost, že čínští výrobci se zaměřují na vývozní trhy, již byla rovněž vypořádána v 1114. až 1118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 1031. až 1043. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(93)

Zpráva rovněž uvádí, že a) možné subvence pro čínské podniky by měly být porovnány s možnými subvencemi pro podniky v Unii a b) subvence pro čínské výrobce BEV jsou pravděpodobně nadhodnoceny.

(94)

Tvrzení v písmenu a) již bylo vypořádáno v 1262. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud jde o písmeno b), Komise podrobně vysvětlila v oddíle 3 prozatímního nařízení a oddíle 3 tohoto nařízení, jak byly subvence vypočteny, a podrobné výpočty byly poskytnuty čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří dostali příležitost se k nim vyjádřit.

(95)

Zpráva dále opakuje argumenty týkající se zájmu Unie uvedené v 83. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(96)

Komora CCCME neozřejmila, kterými konkrétními body uvedenými v těchto zprávách se Komise v prozatímním nařízení ani v tomto nařízení přímo či nepřímo nezabývala. S ohledem na vysvětlení uvedená v 76. až 95. bodě odůvodnění tohoto nařízení se proto Komise domnívá, že klíčové body obou zpráv byly v prozatímním nařízení a/nebo v tomto nařízení přímo či nepřímo vypořádány.

(97)

Po poskytnutí konečných informací komora CCCME a čínská vláda rovněž tvrdily, že není jasné, jak Komise vypočítala objem výroby za období šetření, neboť údaje v databázi Prodcom nebyly vykazovány měsíčně. Komora CCCME a čínská vláda rovněž tvrdily, že o veřejně dostupných zdrojích, z nichž Komise vycházela, nebyly poskytnuty žádné podrobnosti.

(98)

Toto tvrzení bylo vypořádáno v 689. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Kromě toho Komise nemohla zveřejnit, jaké internetové stránky výrobce v Unii pro tento účel použila, neboť by tím prozradila, který výrobce v Unii při šetření spolupracoval. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(99)

Po poskytnutí konečných informací komora CCCME a čínská vláda rovněž tvrdily, že Komise v průběhu šetření nezpřístupnila informace poskytnuté zúčastněnými stranami rychle a včas jiným zúčastněným stranám.

(100)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Vzhledem k anonymitě poskytnuté některým stranám musela Komise informace předložené stranami důkladně zkontrolovat, aby se ujistila, že totožnost výrobců v Unii nebude neúmyslně odhalena. Tento proces byl značně časově náročný. V době, kdy Komise svá zjištění zveřejnila, byla navíc nedůvěrná verze spisu šetření plně aktualizována a komora CCCME a čínská vláda měly dostatek času na předložení připomínek. To je patrné i z výrazně velkého počtu připomínek vznesených komorou CCCME a čínskou vládou po poskytnutí prozatímních i konečných informací.

(101)

Po poskytnutí konečných informací komora CCCME a čínská vláda zopakovaly tvrzení, že Komise poskytla výrobcům v Unii nadměrnou míru důvěrnosti. Dále tvrdila, že i) nedůvěrný spis neobsahuje nedůvěrná shrnutí údajů z doby po skončení období šetření, které předložili výrobci v Unii zařazení do vzorku, a ii) Komise namísto toho vypracovala konsolidované nedůvěrné shrnutí odpovědí na dotazníky z doby po období šetření.

(102)

Dotazník z doby po období šetření neobsahoval na rozdíl od původního dotazníku pole pro volný text. Kromě toho se Komise v návaznosti na excelové tabulky v nedůvěrných odpovědích na původní dotazník rozhodla v zájmu ochrany anonymity totožnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku zahrnout do nedůvěrného spisu šetření konsolidovanou nedůvěrnou verzi hlavních informací požadovaných v excelových tabulkách dotazníku (tj. údaje všech výrobců v Unii zařazených do vzorku byly agregovány) s využitím indexů.

(103)

Komora CCCME a čínská vláda dále tvrdily, že Komise neposkytla dostatečné podrobnosti a dostatečně podrobná vysvětlení ke klíčovým podstatným skutkovým a právním otázkám týkajícím se zjištění o subvencování působícím újmu a neodpověděla na připomínky komory CCCME ani neuvedla důvody pro zamítnutí vznesených argumentů. Podle komory CCCME nebyly vypořádány následující aspekty nebo k nim nebyly poskytnuty dostatečné důkazy či vysvětlení: i) důvody pro rozhodnutí nezařadit společnost Tesla (Shanghai) do vzorku čínských vyvážejících výrobců a akceptovat její žádost o individuální zjišťování v pozdní fázi řízení, ii) složení výrobního odvětví Unie vyrábějícího BEV, úroveň spolupráce výrobního odvětví Unie, co jsou výrobci původního zařízení a jaký je jejich význam v kontextu výrobního odvětví Unie, a dále míra přechodu různých výrobců v Unii z vozidel se spalovacím motorem na BEV, iii) úloha a význam analýzy cenového podbízení a vyhodnocení použité při stanovení stlačení cen, že čínské ceny BEV jsou o 30 % nižší než výrobní náklady výrobního odvětví Unie.

(104)

Důvody, proč společnost Tesla (Shanghai) nebyla zařazena do vzorku a bylo jí přiznáno individuální zjišťování, jsou uvedeny v oddílech 1.5.3 a 1.6 výše.

(105)

Body ii) a iii) jsou vypořádány v 682. a 793. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(106)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že nebyla dodržena práva zúčastněných stran na obhajobu. Konkrétně tvrdila, že Komise nezohlednila argumenty a důkazy předložené čínskou vládou a dalšími stranami.

(107)

Komise uvedla, že toto tvrzení je nepodložené a představuje obecnou připomínku bez konkrétních důkazů. Komise zopakovala, že se všemi připomínkami stran zabývala. Celé šetření bylo provedeno plně transparentně a všechny strany měly v průběhu řízení několik příležitostí předložit údaje, argumenty a důkazy. Komise si vyžádala potřebné údaje, zaslala písemná upozornění na nedostatky, provedla inspekce na místě u více než stovky společností a zpřístupnila všechny relevantní výpočty. Připomínky stran byly vzaty v úvahu a umožnily Komisi, aby v řádně odůvodněných případech svá zjištění upravila. Toto tvrzení, které je nepodložené, obecné a není v souladu s tím, jak řízení reálně probíhalo, bylo proto zamítnuto.

(108)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací čínská vláda tvrdila, že ve veřejně přístupném spisu nejsou žádné důkazy o komunikaci mezi Komisí a výrobním odvětvím Unie, pokud jde o opětovné žádosti Komise o údaje za první čtvrtletí roku 2024 a jejich obdržení. Čínská vláda dále vyjádřila překvapení nad tím, že výrobní odvětví Unie mělo výsadu poskytovat informace až do poslední chvíle a že jeho údaje byly akceptovány v tak pozdní fázi šetření, což bylo v markantním rozporu s tím, že Komise důrazně a bez vysvětlení zamítla náležitě odůvodněnou žádost čínské vlády o naplánování slyšení po předložení písemných připomínek a stanovila čínské vládě striktní desetidenní lhůtu na to, aby se vyjádřila k 177stránkovému obecnému informačnímu dokumentu, dodala prezentaci na slyšení a zúčastnila se jej. Výše uvedené skutečnosti dále údajně dokládají, že zúčastněným stranám v Číně byla v rozporu s čl. 12 odst. 1, 1.2, 3 a 4.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nezákonně a diskriminačně upřena plná a řádná příležitost uplatnit jejich práva na obhajobu.

(109)

Příslušné informace byly předloženy dne 29. srpna 2024 (18), jakmile měla Komise k dispozici všechny požadované údaje. Kromě toho Komise dne 9. září 2024 v nedůvěrném spisu šetření aktualizovala poznámku ke spisu o čtvrtletní údaje z doby po skončení období šetření (19).

(110)

Komise byla schopna chybějící údaje od příslušného výrobce v Unii akceptovat, neboť tyto informace nebránily dokončení šetření v zákonných lhůtách. Tato záležitost byla výrazně odlišná od souhlasu s prodloužením lhůty pro konání slyšení. Navíc, ačkoli si čínská vláda stěžovala, že desetidenní lhůta pro vyjádření se k obecnému informačnímu dokumentu nebyla dostatečná, Komise konstatuje, že připomínky předložené čínskou vládou byly nakonec poměrně rozsáhlé (podání čínské vlády obsahovalo 151 stran připomínek). Čínská vláda neprokázala, jak jí předložení připomínek v požadované lhůtě bránilo ve výkonu jejího práva na obhajobu. Komise proto s tvrzením, že čínským zúčastněným stranám byla nezákonně a diskriminačně upřena plná a řádná příležitost uplatnit jejich práva na obhajobu, nesouhlasila.

(111)

Po poskytnutí prozatímních informací komora CCCME, čínská vláda a skupina Geely tvrdily, že definice výrobku, který je předmětem šetření, byla nezákonně a opožděně rozšířena zahrnutím elektrických vozidel s prodlužovačem dojezdu se spalovacím motorem, aniž by o této zamýšlené změně byly zúčastněné strany informovány a aniž by jim byla dána příležitost se k ní vyjádřit, což ovlivnilo jejich příslušná procesní práva. Komora CCCME a čínská vláda dále tvrdily, že i) v oznámení o zahájení ani v dokumentu o zahájení šetření nebyl zmíněn prodlužovač dojezdu, ačkoli v dokumentu o zahájení šetření bylo nabíjení/dobíjení vozidel jasně zmíněno, ii) BEV s prodlužovačem dojezdu mají délku dojezdu srovnatelnou s vozidly se spalovacím motorem, zatímco BEV bez prodlužovače dojezdu mají mnohem kratší dojezd než vozidla se spalovacím motorem, iii) kontrolní číslo výrobku (PCN) a vlastnosti výrobku uvedené v dotazníku pro čínské vývozce a výrobní odvětví Unie neobsahovaly odkaz na prodlužovač dojezdu a nezohledňovaly specifické vlastnosti těchto vozidel, iv) neexistují žádné informace o tom, jak Komise získala nebo odhadla údaje pro tato BEV, neboť žádný z čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tento typ BEV nevyráběl ani nevyvážel a takové informace o tomto typu BEV neposkytují ani Prodcom, ani S&P Mobility Data. Komora CCCME a čínská vláda proto tvrdily, že BEV s prodlužovačem dojezdu by měla být z oblasti působnosti stávajícího šetření vyloučena, protože kromě toho, že vývoz těchto vozidel z Číny do EU je extrémně nízký, jsou tato vozidla rovněž zcela odlišná od standardních BEV, pokud jde o fyzické a technické vlastnosti, výrobní náklady a ceny a vnímání ze strany spotřebitelů, a nejsou v přímé konkurenci se standardními BEV.

(112)

Komise uvedla, že komora CCCME a čínská vláda tyto argumenty sice vysvětlily, ale neposkytly v tomto ohledu žádné podkladové důkazy.

(113)

V oznámení o zahájení byl výrobek, který je předmětem tohoto šetření, vymezen jako nová bateriová elektrická vozidla konstruovaná především pro přepravu devíti nebo méně osob, včetně řidiče, poháněná výhradně jedním nebo více elektrickými motory. V oznámení o zahájení byl pro výrobek, který je předmětem šetření, rovněž uveden kód KN – 8703 80 10 . Popis výrobku, který je předmětem šetření, nemusí obsahovat všechny jeho vlastnosti. Kromě toho nebylo v oznámení o zahájení uvedeno, že BEV s prodlužovačem dojezdu jsou z působnosti tohoto šetření vyloučena.

(114)

Pokud jde o způsob, jakým Komise získala příslušné údaje – jelikož se tato BEV rovněž dovážejí s použitím kódu KN, který je v tomto šetření zahrnut, byl případný dovoz takových BEV z Číny nebo z jiných třetích zemí během posuzovaného období zachycen na základě údajů, na něž se vztahoval kód KN 8703 80 10 . S&P Mobility Data a EEA tato BEV vykazovaly a během období šetření nebyla na trhu Unie žádná taková BEV z Číny zaregistrována. Ve spisu jsou pouze údaje o tom, že po skončení období šetření oznámil uvedení těchto BEV na trh Unie čínský vyvážející výrobce Seres (Seres 7 s prodlužovačem dojezdu (20)) a po skončení období šetření byl zaregistrován jen bezvýznamný počet těchto BEV.

(115)

Kromě toho, pokud jde o výrobní odvětví Unie, údaje obsažené ve spisu ukazují, že prodej tohoto výrobku byl během posuzovaného období bezvýznamný.

(116)

Je třeba poznamenat, že BEV s prodlužovačem dojezdu se liší od plug-in elektrických vozidel (PHEV). Zatímco u BEV s prodlužovačem dojezdu spalovací motor pouze dobíjí baterii, u PHEV spalovací motor samostatně pohání kola. PHEV se rovněž dovážejí s použitím jiného kódu KN, než je ten, na nějž se vztahuje stávající šetření. Na rozdíl od BEV s prodlužovačem dojezdu proto PHEV do působnosti tohoto šetření skutečně nespadala.

(117)

Pokud jde o PCN, i když prodlužovač dojezdu nebyl v PCN jako takový specifikován, PCN specifikovalo dojezd vozidla a účelem prodlužovače dojezdu je zvýšit délku dojezdu automobilu.

(118)

Kromě toho, i když se během posuzovaného období BEV s prodlužovačem dojezdu z Číny prakticky nedovážela a unijní výrobci tato vozidla na trhu Unie prakticky neprodávali, nelze vyloučit, že v budoucnu bude tento typ BEV vyvážen ve významném množství a unijní výrobci jej budou na trhu Unie vyrábět, protože BEV jsou založena na technologii, která se neustále vyvíjí. V tomto ohledu měla Komise za to, že BEV bez prodlužovače dojezdu a BEV s prodlužovačem dojezdu jsou velmi podobná BEV, přičemž hlavním malým technickým rozdílem je prodlužovač dojezdu a související součásti, a proto jednoznačně představují tentýž výrobek, který spadá do působnosti tohoto šetření.

(119)

Proto BEV s prodlužovačem dojezdu do působnosti tohoto šetření spadala.

(120)

Kromě toho Komise v prozatímním nařízení vyloučila z působnosti tohoto šetření kategorie vozidel L6 a L7 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (21). Komise tímto objasňuje, že z působnosti tohoto šetření byly vyloučeny všechny kategorie vozidel L1 až L7 podle nařízení (EU) č. 168/2013.

(121)

Jelikož ohledně výrobku, který je předmětem šetření, dotčeného výrobku a obdobného výrobku nebyly vzneseny žádné další připomínky, zjištění uvedená ve 184. až 195. bodě odůvodnění se potvrzují.

(122)

Po poskytnutí prozatímních informací se k prozatímním zjištěním ohledně subvencí vyjádřily skupina BYD, sdružení CAAM, skupina Geely, skupina Dongfeng, čínská vláda, společnost NIO, skupina SAIC a společnost Tesla (Shanghai). Některé připomínky vznesené společností Tesla (Shanghai) byly z důvodu jejich důvěrné povahy vypořádány v samostatné korespondenci.

(123)

Jelikož k existenci těchto plánů, projektů a dalších dokumentů nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 196. až 206. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(124)

Jelikož k existenci stávajících vládních plánů a politik na podporu odvětví BEV nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 207. až 253. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(125)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda vznesla námitku proti tomu, že Komise použila ve vztahu k materiálům o preferenčním financování dostupné údaje, a tvrdila, že povinností Komise jakožto vyšetřujícího orgánu je provést šetření a předat dotazník finančním institucím, jejichž spolupráce je vyžadována. Čínská vláda dodala, že dostupné údaje lze použít pouze při absenci určitých „nezbytných“ informací; tj. informací „požadovaných“ orgánem k dokončení jeho zjištění (22).. Čínská vláda konkrétně dodala, že informace o akciových podílech ve finančních institucích jsou veřejně dostupné a že nebyl žádný důvod pro to, aby Komise použila dostupné údaje.

(126)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise protiprávně obrátila vyšetřovací zátěž, a odkázala na článek 12 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a související judikaturu, podle níž jsou údajně některé povinnosti uloženy vyšetřujícímu orgánu a nemohou být přeneseny na „zúčastněného Člena“ (čínskou vládu) (23). Čínská vláda se proto domnívala, že použití dostupných údajů je protiprávní, neboť Komise respondentovi řádně nesdělila. že od něj požaduje informace. Čínská vláda rovněž uvedla, že orgán nemůže nutit vládu vyvážející země (zúčastněného Člena), aby „vykonávala práci za vyšetřující orgán“.

(127)

Čínská vláda uvedla, že vyšetřujícímu orgánu a zúčastněnému Členovi jsou uloženy odlišné a nezastupitelné povinnosti. A, jak rovněž konstatoval panel ve věci Mexiko – antidumpingová opatření týkající se rýže, že „vyšetřující orgán nemůže za účelem splnění povinností, které náleží ve skutečnosti jemu, spoléhat na iniciativu zúčastněných stran“.

(128)

Jak je popsáno ve 266. až 268. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise konstatovala, že požadované informace byly čínské vládě k dispozici s ohledem na všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či většinovým akcionářem. Obdobně v případě finančních institucí, které nejsou ve vlastnictví státu, má čínská vláda jakožto regulační orgán pravomoc si od všech finančních institucí usazených v Čínské lidové republice vyžádat informace a vydat finančním institucím pokyn, aby poskytly informace veřejnosti. Komise následně zdůraznila, že čínská vláda se nemůže vyhnout svým povinnostem tím, že neposkytne informace, které má na základě své pravomoci a regulační úlohy k dispozici.

(129)

V zájmu administrativního zjednodušení a za účelem efektivnějšího získání informací Komise čínskou vládu požádala, aby předala zvláštní dotazník všem relevantním finančním institucím, což čínská vláda neučinila, ačkoli má příslušnou pravomoc vyžádat si od finančních institucí, které poskytly financování vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, odpovědi na konkrétní otázky. Kromě toho bylo shledáno nelogickým tvrdit, že Komise měla relevantní finanční instituce kontaktovat sama, zejména proto, že seznam relevantních finančních institucí je Komisi znám až poté, co od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku obdrží odpovědi na dotazník. Navíc skutečnost, že banka EXIM informovala Komisi z vlastního podnětu, a to, že v předchozím antisubvenčním šetření byly obdrženy odpovědi na dotazník od různých finančních institucí, ukázaly, že čínská vláda je schopna dotazník předat. Internetové stránky poskytnuté čínskou vládou uvádějící údaje o akciových podílech ve finančních institucích neobsahovaly všechny nezbytné informace, které Komise v dotazníku ohledně poskytování preferenčních úvěrů požadovala. Komise toto tvrzení proto zamítla.

(130)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 255. až 273. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(131)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda zopakovala své tvrzení ohledně toho, že Komise použila ve vztahu k vstupním materiálům dostupné údaje, a trvala na tom, že povinností Komise jakožto vyšetřujícího orgánu je provést šetření a předat dotazník dodavatelům vstupů a požádat je o spolupráci. Čínská vláda dodala, že považovala požadované informace a informace, které skupina SAIC neposkytla, za informace, které nejsou pro toto šetření nezbytné a v rámci obvyklého antisubvenčního šetření nejsou potřeba, a že informace o dodavatelích a tržních podmínkách mohly být získány od společností zařazených do vzorku.

(132)

Komise konstatovala, že tato tvrzení již byla vypořádána v oddíle 3.3.1.2 prozatímního nařízení. Komise zaprvé zopakovala svůj postoj, že je na ní, aby určila, jaké informace jsou pro šetření považovány za nezbytné, a nikoli na kterékoli straně. Komise dále zdůraznila, že na rozdíl od některých minulých šetření (24) čínská vláda dotazník nepředala třetím stranám. O zaslání odpovědí na dotazník byla prostřednictvím společností zařazených do vzorku, s nimiž byla ve spojení, požádána i společnost CATL, ale neučinila tak. Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc komunikovat s výrobci vstupů bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví státu, či nikoli. Čínská vláda navíc neposkytla relevantní informace týkající se některých trhů, například trhu s bateriemi a s lithiem. Komise musela proto vycházet z dostupných údajů. Pokud jde o požadované informace, zdůrazňuje se, že Komise si vyžádala pouze informace, které byly nezbytné k posouzení existence a míry subvencování dotčeného výrobku. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(133)

Po poskytnutí konečných informací společnost CATL namítla, že Komise mohla potřebné informace o nákupech baterií získat od skupin společností zařazených do vzorku a že nedostatečná spolupráce společnosti CATL nemohla v žádném případě poskytnout základ pro „neomezené vývody a dohady vycházející ze zkreslených skutečností“.

(134)

Tvrzení společnosti CATL byla obecná a nepodložená. Jak již bylo uvedeno v 810. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise poukázala na to, že společnost CATL, ačkoli ji kontaktovaly dvě ze skupin zařazených do vzorku, s nimiž měla společné podniky, odmítla na dotazník odpovědět, takže Komise neměla k dispozici zásadní informace, aby mohla posoudit situaci společnosti CATL na základě jejích vlastních údajů. Dostupné údaje o poskytování baterií byly navíc rovněž použity i v případě skupiny SAIC (338. a 860. bod odůvodnění prozatímního nařízení), která je jednou ze společností, s nimiž má společnost CATL společný podnik. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(135)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 274. až 286. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(136)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda zopakovala své tvrzení týkající se neexistence informací o přípravě, sledování a provádění tohoto režimu a statistických údajů o dotčených vozidlech. Čínská vláda proto nemohla poskytnout informace, které neměla k dispozici, a jakékoli použití dostupných údajů by bylo neoprávněné a nezákonné.

(137)

Jak je popsáno v 297. a 298. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise uvedla, že informace týkající se přípravy, sledování a provádění tohoto režimu, a statistiky o vozidlech těžících z tohoto programu, který probíhá již několik let a zahrnuje značné částky z ústředního rozpočtu spravovaného čínskou vládou, jsou relevantní a nezbytné k tomu, aby Komise mohla dospět ke svému závěru. Vzhledem k absenci těchto informací, které čínská vláda neposkytla, byla Komise oprávněna použít v příslušných případech dostupné údaje. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(138)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 287. až 299. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(139)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 300. až 305. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(140)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 306. až 317. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(141)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC namítla, že Komise informace poskytnuté subjekty ze skupiny SAIC, které považovala v některých ohledech za nedostatečné, povětšinou nezohlednila a místo toho použila alternativní zdroje informací. Skupina SAIC tvrdila, že Komise měla u každé společnosti tyto nedostatky konkrétně přezkoumat, posoudit jejich rozsah a použít informace, které měla ve spisu pro každou společnost z této skupiny k dispozici. Skupina SAIC dále tvrdila, že podle pravidel WTO by měl být pojem „dostupné údaje“ v tomto kontextu vykládán jako „nejlepší dostupné údaje“, protože Odvolací orgán ve věci USA – ocel válcovaná za tepla rozhodl, že vyšetřující orgán je „oprávněn odmítnout informace předložené zúčastněnými stranami“, pouze pokud tyto informace nejsou i) ověřitelné, ii) náležitě předloženy tak, aby mohly být při šetření použity bez zbytečných obtíží, iii) poskytnuty včas a iv) dodány na nosiči nebo v počítačovém jazyce požadovaném orgány. Vyšetřující orgány nesmějí opomenout informace, které „nejsou ve všech ohledech dokonalé“, pokud „zúčastněná strana jednala podle svých nejlepších schopností“. Není-li vyšetřující orgán s informacemi předloženými zúčastněnou stranou spokojen, rozhodl Odvolací orgán WTO, že vyšetřující orgán musí ty prvky informací, s nimiž není spokojen, přezkoumat.

(142)

Pokud jde o údajnou „dobrou víru“, kterou skupina SAIC prokázala, co se týče její spolupráce při tomto šetření, Komise uvedla, že v několika případech, které byly na konci každé inspekce na místě řádně zaznamenány jak vyšetřujícím týmem, tak zástupci společnosti, odmítly společnosti patřící do skupiny SAIC předložit nebo zpřístupnit vyšetřujícímu týmu zásadní informace, ačkoli byly tyto informace snadno dostupné a mohly být poskytnuty, pokud by skupina SAIC jednala podle svých nejlepších schopností. Komise se proto rozhodla částečné informace, které byly považovány za nedostatečné nebo neúplné a nemohly být plně ověřeny, nezohlednit. V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 28 odst. 3 základního nařízení se k těmto částečným informacím nepřihlédlo z toho důvodu, že skupina SAIC úmyslně nejednala podle svých nejlepších schopností, jak vyplývá z výše uvedených nerozporovaných příloh zpráv o inspekci na místě, v nichž jsou uvedeny dokumenty, které subjekty, jež jsou součástí skupiny SAIC, odmítly poskytnout zcela nebo u nichž byly některé relevantní části zakryty, ačkoli byly snadno dostupné. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(143)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že prozatímní zjištění neodrážejí skutečnost, že „při šetření vždy v dobré víře spolupracovala a soustavně usilovala o usnadnění práce Komise“. Skupina SAIC dále tvrdila, že nemohla přimět právnické osoby, které jsou součástí struktur společných podniků, při šetření ke spolupráci.

(144)

V tomto ohledu Komise odkazuje na dva dopisy podle článku 28 zaslané skupině SAIC po obdržení její odpovědi na dotazník a po inspekci na místě, které oba uváděly četné oblasti, v nichž skupina SAIC neposkytla zásadní informace požadované v rámci tohoto šetření, a tím bránila šetření. Komise skupinu SAIC dále podrobně informovala o důsledcích použití dostupných údajů, pokud jde o ni i o právní subjekty ve spojení, které jsou součástí struktur společných podniků. Komise zopakovala, že vzhledem ke stávajícím vazbám z hlediska akciových podílů a/nebo k povaze jejich činnosti měli poskytnout odpověď na dotazník, která by Komisi umožnila dané informace ověřit a případně si vyžádat další důkazy. Vzhledem k absenci spolupráce některých právních subjektů ve spojení, které jsou součástí struktur společných podniků, byla Komise oprávněna v příslušných případech použít dostupné údaje. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(145)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že Komise neměla použít článek 28 základního nařízení na některé společnosti ve skupině SAIC a v konečném důsledku na skupinu SAIC.

(146)

Jak je uvedeno v 318. až 371. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly odpovědi obdržené od různých subjektů, které jsou součástí skupiny SAIC, shledány jako velmi nedostatečné. V důsledku toho prozatímní zjištění vyplývající z šetření musela podle článku 28 základního nařízení částečně vycházet z dostupných údajů. Skupina SAIC totiž nezveřejnila ani existenci společností ve spojení, ani neposkytla odpovědi na dotazník za jiné společnosti ve spojení. Navzdory možným existujícím důkazům o společných rozhodnutích přijatých třemi akcionáři jedné společnosti ve skupině SAIC tvrdila skupina SAIC, že jeden z těchto tří akcionářů není přímo spojen se skupinou SAIC, ale pouze s jednou zahraniční společností, a proto nad ním skupina SAIC nemůže vykonávat žádnou kontrolu ani tuto společnost přinutit k poskytnutí dotazníku. Tyto informace se na základě veřejně dostupných finančních výkazů nezdají být správné a nebylo možné je ověřit, neboť daná společnost zakryla některé části zápisů z jednání představenstva, na nichž by mohli být přítomni zástupci jejích tří akcionářů.

(147)

To nemění nic na tom, že navzdory žádostem zaslaným skupině SAIC o poskytnutí odpovědi na dotazník týkající se několika subjektů, které jsou s ní ve spojení, se tato společnost rozhodla nespolupracovat, a proto musely být u těchto společnosti, které jsou s ní ve spojení, použity v souladu s článkem 28 základního nařízení dostupné údaje.

(148)

Skupina SAIC dále tvrdila, že Komise použila informace týkající se cenných papírů zajištěných aktivy, které emitovala jedna společnost ve spojení, u níž Komise skupinu SAIC nikdy nepožádala o poskytnutí odpovědi na dotazník. Tento subjekt je totiž jednou z nových společností zmíněných v 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, u nichž bylo z veřejně dostupných zdrojů zjištěno, že jsou ve spojení a jsou zapojeny do různých klíčových smluvních vztahů zahrnujících činnosti, jako je poskytování vstupních materiálů, kapitálu, úvěrů, záruk a jiných typů financování v rámci skupiny SAIC. Vzhledem k tomu, že skupina SAIC neposkytla ohledně existence této společnosti žádné informace, nemohla Komise požádat o odpověď na dotazník. Pokud by tato společnost poskytla odpověď na dotazník, mohla by Komise zjistit její existenci, činnosti a přesné vazby mezi různými společnostmi ve spojení. Vzhledem k tomu, že odpověď na dotazník a příslušné informace nebyly k dispozici, musela se Komise pro stanovení svých zjištění uchýlit k použití dostupných údajů, které zahrnovaly informace týkající se cenných papírů zajištěných aktivy emitovaných touto společností, jež byly považovány za zdroj preferenčního financování, jak je vysvětleno v 368. a 369. bodě odůvodnění. Na základě těchto skutečností bylo toto tvrzení zamítnuto.

(149)

Jelikož k použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu SAIC nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 318. až 371. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(150)

Po poskytnutí prozatímních informací předložila skupina Geely připomínky týkající se použití dostupných údajů.

(151)

Skupina Geely zaprvé zopakovala své tvrzení, že její neschopnost vykonávat kontrolu nad společností CATL jí brání v tom, aby tuto třetí stranu přinutila k poskytnutí informací. Dále tvrdila, že pokud jsou vyvážející výrobce a třetí strana propojeny výhradně prostřednictvím společného podniku, nelze informacemi od třetí strany odůvodnit použití dostupných údajů.

(152)

Jak je uvedeno v 376. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise konstatovala, že společnost CATL a skupina Geely založily společný podnik pro vývoj, výrobu a prodej bateriových článků, modulů a sad. Byly tedy právně uznanými obchodními partnery. Ve smyslu článku 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (25) byly považovány za strany ve spojení, a proto byly obě tyto strany požádány, aby předložily odpověď na dotazník týkající se subvencí. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(153)

Skupina Geely zadruhé tvrdila, že žádost o informace týkající se společností v rámci její skupiny zapojených do financování BEV došla až v pokročilé fázi šetření a postrádala specifičnost.

(154)

Komise však uvedla, že žádost o informace týkající se společností zapojených do financování byla obsažena již v dotazníku pro vyvážející výrobce, který byl k dispozici od zahájení šetření v říjnu. Kromě toho bylo v dopisu Komise ze dne 6. března 2024 konkrétně poukázáno na subjekty, které mohly případně získat finanční prostředky prostřednictvím cenných papírů zajištěných aktivy (včetně cenných papírů zajištěných zelenými aktivy) a dalších prostředků. Komise rovněž prodloužila lhůtu pro poskytnutí těchto informací. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(155)

Zatřetí, pokud jde o granty, skupina Geely tvrdila, že v odpovědi na dotazník a během inspekcí na místě poskytla veškeré dostupné informace. Účel grantů byl uveden v bankovních výpisech, které byly při inspekcích na místě důkladně projednány. Skupina rovněž tvrdila, že granty souvisejícími s aktivy jsou zajištěna výhradně příslušná aktiva, zatímco z grantů, které s aktivy nesouvisejí, jsou financovány každodenní činnosti jak u BEV, tak u jiných vozidel.

(156)

Komise konstatovala, jak je popsáno v 300. a 380. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že z omezených informací, které byly na bankovních výpisech k dispozici, nebyla schopna určit příslušné režimy subvencí pro grantové programy ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření. Čínská vláda navíc nedodala podrobnosti o ad hoc grantech poskytnutých skupinám zařazeným do vzorku. Uvedené tvrzení této skupiny bylo proto zamítnuto.

(157)

Skupina Geely rovněž tvrdila, že poskytla nezbytné informace v rané fázi šetření a prokázala plnou transparentnost tím, že zveřejnila a vysvětlila strukturu a organizaci svých činností.

(158)

Komise ocenila úsilí skupiny Geely při odpovědi na její žádost o informace. Komise však rovněž konstatovala, jak je popsáno v 384. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že pozdní předložení některých informací jí znemožnilo ověřit jejich úplnost a přesnost. Komise zejména nebyla schopna ověřit dodávky vstupů ve vztahu k objemu výroby a nákladům na BEV, protože poskytnuté informace o nákladech neobsahovaly nezbytné podrobnosti požadované od výrobních subjektů v dotazníku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(159)

Pokud jde o práva k užívání pozemků, skupina Geely tvrdila, že její ústředí s výrobou a prodejem BEV nesouvisí, a proto jsou tato práva pro toto šetření irelevantní. Rovněž tvrdila, že požadované informace poskytla.

(160)

Jak je uvedeno v 387. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo zjištěno, že dané ústředí je pro činnosti související s BEV zčásti využíváno. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(161)

Ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací skupina Geely zopakovala své tvrzení, že žádosti týkající se budoucích projektů spojených s výrobou BEV překračují rámec tohoto šetření. Komise však toto tvrzení zamítla jako nekonzistentní, neboť skupina Geely současně v jednom ze svých podání požádala o doplnění jednoho výrobního subjektu z této skupiny na seznam jejích výrobních subjektů (26) poté, co byla po skončení období šetření, jak je vymezeno v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, zahájena výroba a vývoz nového modelu BEV.

(162)

Jelikož k použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu Geely nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 372. až 387. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(163)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD zpochybnila použití článku 28 týkajícího se neposkytnutí odpovědi na dotazník od jejího dodavatele LFP, který s ní byl ve spojení – společnosti Hunan Yuneng New Energy Materials Co. Ltd., a to na základě skutečnosti, že tento dodavatel spadal do definice „společnosti ve spojení“ se skupinou BYD pouze po část období šetření. Skupina BYD požádala Komisi, aby zahrnula množství a ceny poskytnuté daným dodavatelem do výpočtu výhody pro LFP za cenu nižší než přiměřenou. Tato žádost byla po poskytnutí konečných informací zopakována. Skupina BYD rovněž zopakovala své připomínky, v nichž zpochybnila použití článku 28 na jednu společnost ze skupiny BYD, která s ní údajně není ve spojení, a dodala, že smlouva uzavřená mezi oběma stranami se týká výrobní kapacity, nikoli stanovování cen, a že nákupní ceny se stanoví podle nabídky a poptávky na trhu. Skupina BYD jako doplňující důkaz pro svá tvrzení rovněž předložila kopii tří nákupních objednávek v různých časových obdobích.

(164)

Komise připomněla, že nákupní smlouvy mezi skupinou BYD a společností Hunan Yuneng New Energy Materials Co., Ltd., které skupina BYD předložila, byly uzavřeny před začátkem období šetření, a že tedy nákupy byly prováděny za ceny stanovené v době, kdy byla skupina BYD ve vztahu ke svému dodavateli LFP společností ve spojení. Pokud jde o tvrzení skupiny BYD, že smlouvy mezi oběma stranami stanoví pouze výrobní kapacitu, nikoli ceny, Komise připomíná, že jak již bylo uvedeno v 892. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, obsahují tyto smlouvy ustanovení týkající se ceny, která zajišťují, že skupina bude mít prospěch z nejvýhodnější nabídky, tj. že nebude platit vyšší cenu než kterýkoli jiný zákazník společnosti Hunan Yuneng New Energy Materials Co. Ltd., a vzorec pro stanovování cen. Pokud jde o tvrzení, že tyto transakce probíhají podle tržní dynamiky; jak je uvedeno v 864. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, čínský trh je považován za narušený v důsledku vnitrostátních a odvětvových politik uplatňovaných domácími dodavateli baterií a LFP, zejména politik týkajících se struktur tvorby cen. Navíc vzhledem k nedostatečné spolupráci dodavatele surovin nemohla Komise posoudit, zda lze cenu, za kterou skupina BYD nakupovala LFP, považovat za cenu odpovídající obvyklým tržní podmínkám a, jak je vysvětleno v 928. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise proto tuto cenu nahradila průměrnou nákupní cenou LFP od dodavatelů, kteří nebyli s touto skupinou ve spojení. Vzhledem k tomu, že nebyly poskytnuty žádné ověřitelné informace, Komise toto tvrzení zamítla.

(165)

Jelikož k použití ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení na skupinu BYD nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 388. až 400. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(166)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 401. až 406. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(167)

Jelikož k subvencím a subvenčním programům uvedeným v oddíle 3.4 prozatímního nařízení nebyly vzneseny žádné připomínky, byl 407. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(168)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise byla povinna analyzovat základní charakteristiky, funkce a vztah každého subjektu s vládou (v závislosti na jeho vlastní situaci) a určit, zda lze daný subjekt (individuálně, nikoli jako skupinu) klasifikovat jako veřejnoprávní subjekt (27).

(169)

V tomto ohledu čínská vláda tvrdila, že s výjimkou banky EXIM Komise takové individuální posouzení neprovedla, nýbrž že údajně vycházela z minulých šetření a jiných veřejně dostupných dokumentů a opírala se o povrchové hodnocení banky EXIM a některých dalších bank, které se údajně podílely na poskytování financování pro odvětví BEV. Dále tvrdila, že banka EXIM nevykonává „vládní funkci“ (28) a že čínská vláda banku EXIM neovládá. Na tomto základě dospěla čínská vláda k závěru, že Komise nezaložila své závěry na spolehlivých důkazech a řádném zdůvodnění.

(170)

Komise analyzovala nejen situaci banky EXIM, ale také situaci všech ostatních čínských státem vlastněných komerčních bank, které odvětví BEV poskytovaly preferenční financování a které nespolupracovaly. Vzhledem k absenci spolupráce ostatních státem vlastněných komerčních bank se Komise musela uchýlit k použití dostupných údajů, aby mohla v tomto ohledu učinit svá zjištění, na jejichž základě dospěla k závěru uvedenému ve 460. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Z těchto důvodů, jak je vysvětleno v 464. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se Komise rozhodla k určení toho, zda lze uvedené finanční instituce ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje. Na tomto základě bylo dané tvrzení zamítnuto a závěry vyvozené v 466. až 467. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

(171)

Poté, co odkázala na stávající normativní rámec, v němž státem vlastněné komerční banky působí, uvedený ve 461. a 462. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise nejprve individuálně určila státní vlastnictví v každé z patnácti státem vlastněných komerčních bank, které poskytovaly preferenční financování skupinám zařazeným do vzorku. Konkrétní příklady v tomto ohledu byly uvedeny ve 430. a 431. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a týkaly se bank, které do konce roku 2021/2022 společně představovaly velmi velký podíl finančního sektoru ČLR z hlediska aktiv. Kromě toho Komise na základě veřejně dostupných informací, jako jsou nedávné výroční zprávy, ve 463. bodě odůvodnění prozatímního nařízení poskytla důkaz o státním vlastnictví ostatních státem vlastněných komerčních bank, které odvětví BEV poskytovaly financování.

(172)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že stanovení podílu vlastnictví (státu) provedené Komisí, jak je uvedeno ve 430. a 431. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a ve 170. bodě odůvodnění tohoto nařízení, nebylo rovnocenné s individuálním posouzením jednotlivých subjektů a nestačilo k závěru, že dotčené finanční instituce jsou ve vlastnictví státu. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise údajně dospěla k závěru, že čínská vláda nemá podíl ve všech finančních institucích (státem vlastněných komerčních bankách).

(173)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné nové podpůrné skutečnosti, které by závěr Komise ohledně podílu vlastnictví státu vyvrátily, Komise trvá na svém závěru, který je založen na důkladné analýze informací obsažených ve spisu. Shromažďování informací však ovlivnila nedostatečná spolupráce ze strany čínských finančních institucí s výjimkou banky EXIM, přičemž i ta spolupracovala pouze částečně, takže Komise musela vycházet z dostupných údajů. Kromě toho Komise nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že Komise údajně připustila, že čínská vláda nemá podíl ve všech státem vlastněných komerčních bankách. Závěry čínské vlády jsou nepodložené a jsou v rozporu se zásadou, že státem vlastněná komerční banka je ze své podstaty ve vlastnictví státu.

(174)

Komise poté zjistila, že čínská vláda vykonává nad státem vlastněnými komerčními bankami účinnou kontrolu. Byly předloženy důkazy o formálních indiciích kontroly nad státem vlastněnými komerčními bankami prostřednictvím jejich řídicí struktury. Jak je uvedeno v 431. až 432. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ve stanovách všech státem vlastněných komerčních bank je totiž od roku 2017 začleněna jasná úloha Komunistické strany Číny v dohledu nad finančními institucemi a jejich rozhodovacím procesu. Důkazy týkající se účinné kontroly čínské vlády prostřednictvím regulačního rámce byly nadto uvedeny v oddíle 3.5.1.5 prozatímního nařízení. Komise konstatovala, že všechny státem vlastněné komerční banky mají stejnou řídicí strukturu a vztahuje se na ně stejný regulační rámec jako v případě banky EXIM.

(175)

Vzhledem k tomu, že čínská vláda na dotaz ohledně řídicí struktury, posuzování rizik nebo příkladů týkajících se specifických úvěrů pro odvětví BEV neodpověděla, musela se Komise rovněž uchýlit k použití dostupných údajů. Oproti tvrzení čínské vlády Komise neodkazovala pouze na minulá šetření, ale také na podrobné zprávy (29), které byly vydány během období šetření nebo krátce po jeho skončení a které potvrdily závěry vyvozené v předchozích šetřeních. V každém případě, pokud jde o zjištění z minulých šetření, Komise shledala, že jsou stále platná a že čínská vláda neuvedla žádná fakta, která by byla s těmito závěry v rozporu. Na základě všech těchto skutečností Komise toto tvrzení zamítla a svá zjištění potvrdila.

(176)

Dále, pokud jde o údajnou povrchní analýzu vlastnictví, Komise odkázala na informace poskytnuté čínskou vládou v průběhu inspekce na místě, podle nichž čínská vláda údajně nebyla schopna poskytnout informace o akcionáři, který vlastní téměř 90 % splaceného kapitálu banky EXIM, tj. Wutongshu Investment Platform Co., Ltd. Podle informací Komise vycházejících z veřejně dostupných zdrojů (30) je tato investiční platforma ve stoprocentním vlastnictví čínských orgánů prostřednictvím čínské Státní devizové správy. V této souvislosti se Komise rovněž musela pro stanovení svých zjištění uchýlit k použití dostupných údajů, aby si obstarala informace, které jí čínská vláda z důvodu nedostatečné spolupráce neposkytla. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(177)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise neanalyzovala, zda vláda svěřila dotčeným subjektům vládní pravomoc, a odkázala na judikaturu WTO (31). V tomto ohledu se Komise domnívá, že použitelná judikatura, podle níž „státní vlastnictví, i když není rozhodujícím kritériem, může sloužit jako důkaz, který ve spojení s dalšími prvky naznačuje svěření vládní pravomoci“, potvrdila, že Komise jednala v souladu s platným právním rámcem, když analyzovala státní vlastnictví a další prvky, jako jsou formální indicie kontroly a regulační rámec.

(178)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda rovněž uvedla, že pravomoc vlády nominovat úředníky nebo najímat zaměstnance do určitého subjektu není k prokázání kontroly dostačující a že by Komise měla doložit, zda tito „nominanti“ jednají nezávisle. Dále dodala, že tvrzení Komise, že „čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví BEV“, a že banka EXIM jedná „způsobem předepsaným čínskou vládou“, postrádají podpůrné důkazy.

(179)

Pokud jde o výše uvedená tvrzení, Komise odkázala na 426. a 427. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde je uvedeno, že „vedení banky EXIM jmenuje přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou“ a že „stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu“ a že „vedoucí úloha strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti“. V takto vymezeném kontextu se Komise domnívá, že členům vedení a dozorčí rady nominovaným nebo jmenovaným státem je nařízeno provádět vládní opatření v souladu s politikami a hlavním směřováním strany. Kromě toho je třeba poznamenat, že Komise k prokázání toho, že čínská vláda vykonává nad státem vlastněnými komerčními bankami kontrolu, nevycházela pouze z pravomoci čínské vlády nominovat do daného subjektu zaměstnance.

(180)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprovedla individuální posouzení povahy řízení jiných finančních institucí, než je banka EXIM.

(181)

V tomto ohledu Komise odkázala na 431. až 433. bod odůvodnění prozatímního nařízení, které se nevztahují výhradně na banku EXIM, ale na všechny finanční instituce ve vlastnictví státu v ČLR. Proto nebylo takové individuální posouzení považováno za nezbytné. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(182)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda rovněž dodala, že Komise se ve svém závěru, že banky jsou povinny jednat určitým způsobem nebo že banka EXIM je účinně kontrolována čínskou vládou, nemůže opírat o článek 34 bankovního zákona a že by celý bankovní zákon včetně jeho článků 4, 5 a 41 měla chápat komplexněji, neboť tento zákon čínské vládě zakazuje vykonávat jakoukoli formu kontroly nad rozhodnutími bank a zajišťuje, aby banky fungovaly nezávisle.

(183)

Čínská vláda rovněž odkázala na článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, který stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z úvěrů s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech“, a uvedla, že toto ustanovení neprokazuje účinnou kontrolu vlády nebo výkon vládní pravomoci.

(184)

Čínská vláda rovněž uvedla, že rozhodnutí č. 40 je spíše orientačním dokumentem a že článek 17 tohoto rozhodnutí „požaduje, aby banky dodržovaly úvěrové zásady“, a že úvěrová podpora je omezena „pouze na investiční projekty spadající do podporované kategorie“, přičemž Komise má zákonnou povinnost prokázat, že „takové dluhopisy“ souvisejí s údajně podporovanými investičními projekty.

(185)

Čínská vláda rovněž odkázala na prozatímní opatření týkající se správy úvěrů na provozní kapitál uvedená v její odpovědi na dotazník a poukázala na skutečnost, že přijímání žádostí o úvěr, jejich kontrola, posuzování a schvalování nezahrnují žádné požadavky na zohlednění údajných průmyslových politik.

(186)

Čínská vláda rovněž uvedla, že se Komise nemůže opírat o „stěžejní cíle“ čínské vlády (citovaný tříletý akční plán CBIRC na roky 2020 až 2022) a musí prokázat, že některá konkrétní opatření vlády vedou k její kontrole nad dotčeným subjektem (veřejnoprávním subjektem), a nemůže skutečnost, že se daná finanční instituce řídí zákony dané země, považovat za ekvivalent vládní kontroly.

(187)

Čínská vláda dále uvedla, že Komise si z výroční zprávy banky EXIM za rok 2022 vybrala jen určitá fakta a že některé části týkající se aspektů obecné hospodářské stability země byly vytrženy z kontextu a nemají nic společného s rozvojem průmyslové politiky, v jejímž rámci banka EXIM poskytovala financování různým odvětvím.

(188)

Pokud jde o povahu a právní účinek článků 4, 5, 31 a 41 bankovního zákona, článku 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů, článku 19 rozhodnutí č. 40 a prozatímních opatření týkajících se správy úvěrů na provozní kapitál, Komise odkázala na 449. a 450. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v nichž se s těmito tvrzeními již vypořádala. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné nové skutečnosti, byla výše uvedená tvrzení zamítnuta.

(189)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že státní vlastnictví se nerovná pojmu „veřejnoprávní subjekt“ a že pravomoc vlády jmenovat úředníky sama o sobě nestačí k tomu, aby tyto vládou jmenované osoby nejednaly nezávisle. V tomto ohledu čínská vláda odkázala na článek 5 „Prozatímních pravidel týkajících se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ a poukázala na skutečnost, že dozorčí rada „se nesmí podílet na obchodních rozhodovacích a obchodních řídících činnostech finanční instituce ve vlastnictví státu ani do těchto činností nesmí zasahovat“, aby zdůraznila, že žádná institucionální kontrola neexistuje.

(190)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila a odkázala na 178. bod odůvodnění tohoto nařízení, kde shledala, že členům vedení a dozorčí rady nominovaným nebo jmenovaným státem je nařízeno provádět vládní opatření v souladu s politikami a hlavním směřováním strany. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(191)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že nominace členů vedení a dozorčí rady banky EXIM státem neznamená, že těmto osobám je nařízeno provádět vládní opatření v souladu s politikami a hlavním směřováním strany. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise opominula důkazy obsažené ve spisu, které údajně dokládají, že finanční instituce a členové jejich vedení jsou povinni jednat nezávisle. Ve stejném duchu čínská vláda tvrdila, že z důkazů obsažených ve spisu vyplývá, že dozorčí rada ze zákona nesmí do rozhodování finančních institucí ve vlastnictví státu zasahovat.

(192)

Komise v tomto ohledu odkázala na 178. bod odůvodnění tohoto nařízení, kde shledala, že členům vedení a dozorčí rady nominovaným nebo jmenovaným státem je nařízeno provádět vládní opatření v souladu s politikami a hlavním směřováním strany. Kromě toho se Komise rovněž domnívá, že členové dozorčí rady provádějí vládní opatření v souladu s politikami a hlavním směřováním strany v rámci svých funkcí a povinností. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(193)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda rovněž uvedla, že Plán rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie na období 2012–2020 (dále jen „plán na období 2012–2020“) neuvádí žádnou konkrétní částku financování, jež má být dotčeným odvětvím poskytnuta, a že během období šetření nebyl tento plán realizován.

(194)

Komise považovala skutečnost, že plán neuvádí žádnou konkrétní částku financování, za irelevantní. Komise rovněž uvedla, že plán na období 2012–2020 je předchůdcem Plánu rozvoje výrobního odvětví vozidel využívajících nové zdroje energie na období 2021–2035 a že oba plány se týkají daného odvětví včetně výrobku, který je předmětem šetření. V každém případě, jak vyplývá z oddílu 3.2 prozatímního nařízení, plán na období 2012–2020 není jediným, který předpokládá preferenční financování podporovaných odvětví, jako je odvětví BEV.

(195)

Čínská vláda rovněž uvedla, že Komise poukázala v oznámení Ministerstva financí o metodě hodnocení výkonnosti komerčních bank, které bylo vydáno dne 15. prosince 2020, pouze na některé prvky a ignorovala skutečnost, že toto oznámení rovněž zahrnuje aspekty jako například „zohlednit rozhodující úlohu tržního mechanismu“, které podporují její tvrzení, že finanční instituce nejsou povinny věnovat pozornost aspektům průmyslové politiky na úkor obchodních (tržně orientovaných) hledisek.

(196)

Na základě výše uvedeného Komise podle čínské vlády neprokázala, že „normativní rámec neponechal řídícím pracovníkům a orgánům dohledu banky žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda se mají tímto rámcem řídit, s ohledem na vyvážející výrobce zařazené do vzorku, čímž se vedení této banky dostalo do závislého postavení“.

(197)

Pokud by Komise trvala na tom, že finanční instituce jsou skutečně veřejnoprávními subjekty, měla čínská vláda za to, že Komise neprokázala, jakou (pokud vůbec nějakou) vládní funkci vykonávají.

(198)

Ve stejné souvislosti čínská vláda tvrdila, že žádné politické úvěry neexistují a že čínská vláda do procesu poskytování úvěrů nezasahuje, a banky tedy fungují nezávisle a na základě tržně orientovaných zásad. Čínská vláda rovněž zopakovala svá tvrzení, jimiž zamítla závěr Komise, že státem vlastněné komerční banky jsou veřejnoprávní subjekty.

(199)

Čínská vláda dále odkázala na zjištění Komise, že výrobci BEV získali úvěry za „úrokové sazby nižší než základní úroková sazba nebo na úrovni blížící se této sazbě“ (viz 486. bod odůvodnění prozatímního nařízení), a tvrdila, že tato sazba ve skutečnosti pochází od kotujících bank a je založena na reálných úvěrových sazbách, které jsou k dispozici nejkvalitnějším klientům, s přihlédnutím k nákladům na financování, nabídce a poptávce na trhu, rizikovým přirážkám a dalším faktorům.

(200)

Komise měla za to, že zjistila, jaké vládní funkce státem vlastněné komerční banky vykonávaly – poskytování preferenčního financování podporovanému odvětví, tj. odvětví BEV v souladu s příslušnými národními plány vymezenými v oddíle 3.2 prozatímního nařízení. Vzhledem k tomu, že s výjimkou částečné spolupráce banky EXIM žádná banka nespolupracovala, nebyla Komise navíc schopna ověřit tvrzení čínské vlády týkající se důležitých aspektů, jako je posouzení úvěruschopnosti.

(201)

Naopak, jak je uvedeno v 453. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise zjistila, že uvedeným třem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku byly poskytnuty úvěry za úrokové sazby nižší než základní úroková sazba nebo na úrovni blížící se této sazbě, což je sazba, která je údajně k dispozici nejkvalitnějším klientům, s přihlédnutím k nákladům na financování, nabídce a poptávce na trhu, rizikovým přirážkám a dalším faktorům (32). Skutečnost, že tito tři výrobci zařazení do vzorku měli výhodu z ještě nižších sazeb, než jaké mají k dispozici nejkvalitnější klienti, potvrdila existenci normativního rámce, v němž finanční instituce nefungují nezávisle, nýbrž je jim nařízeno provádět vnitrostátní politiky prostřednictvím poskytování preferenčního financování pro odvětví BEV, jak je popsáno v 455. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Na tomto základě byla výše uvedená tvrzení zamítnuta.

(202)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise si na podporu svého názoru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, aby mohla vykonávat účinnou kontrolu nad finančními institucemi, selektivně vybrala informace z různých dokumentů. Čínská vláda na podporu svého tvrzení uvedla, že Komise pouze zopakovala argumenty čínské vlády, ale ignorovala důkazy obsažené ve spisu.

(203)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise se celkově domnívá, že se tvrzeními čínské vlády zabývala a že na podporu svého závěru ohledně normativního rámce neprováděla selektivní výběr informací; svůj závěr naopak založila na důkladné analýze skutečností ve spisu, které vyplynuly z dokumentů týkajících se právního rámce, v němž finanční instituce působí, z dokumentů vnitrostátní a odvětvové politiky, z informací shromážděných od spolupracujících výrobců BEV, ze zjištění z minulých šetření a z dostupných údajů vzhledem k nedostatečné spolupráci čínských bank. Vzhledem k absenci spolupráce čínských finančních institucí poté, co čínská vláda nepředala dotčeným finančním institucím ad hoc dotazník, nebyla Komise schopna údajné „důkazy obsažené ve spisu“ předložené čínskou vládou potvrdit. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(204)

Po poskytnutí prozatímních informací sdružení CAAM tvrdilo, že komerční banky nelze považovat za veřejnoprávní instituce, neboť banky provádějí tržně orientované operace s cílem dosáhnout zisku a že automobilové společnosti provádějí financování prostřednictvím těchto komerčních bank v souladu s tržními mechanismy.

(205)

Jak je popsáno v oddíle 3.5.1.1 prozatímního nařízení, Komise dospěla k závěru, že finanční instituce ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a že jsou v každém případě považovány za pověřené nebo řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení. V oddíle 3.5.1.9 prozatímního nařízení Komise dospěla k závěru, že soukromé finanční instituce jsou rovněž pověřeny a řízeny vládou. Kromě toho zjištění v rámci tohoto šetření, jakož i zjištění Komise v rámci předchozích šetření (33) týkajících se týchž finančních institucí nepodpořila tvrzení, že banky fungují podle tržních mechanismů a při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(206)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 409. až 467. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(207)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda namítla, že Komise vycházela k prokázání toho, že finanční instituce jsou pověřeny a řízeny čínskou vládou, ze stejných faktů, a toto zjištění zamítla. Odkázala na judikaturu WTO a tvrdila, že analýzy pověření/řízení a veřejnoprávního subjektu se liší a že pojem přenesení pravomoci (v případě pověření) nebo příkaz (v případě nařízení) musí mít podobu potvrzujícího aktu (34). Rovněž poznamenala, že pověření a nařízení i) nemůže být vedlejším produktem vládní regulace, ii) znamená aktivnější úlohu než pouhé pobízení a iii) musí být prokázáno na základě důkazů o tom, že vláda v případě pověření „dává odpovědnost“ nebo v případě nařízení „uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc za účelem poskytnutí finančního příspěvku“ (35). V tomto ohledu čínská vláda tvrdila, že Komise neidentifikovala žádné „funkce obvykle svěřené vládě“, jejichž výkon byl finančním institucím svěřen/nařízen. Čínská vláda dále poukázala na posouzení toho, zda (a jak) čínská vláda „[dala] odpovědnost soukromému subjektu – nebo uplatň[ovala] nad soukromým subjektem svou moc – za účelem poskytnutí finančního příspěvku“, a na absenci „prokazatelné souvislosti“ mezi čínskou vládou a chováním soukromých subjektů. Čínská vláda rovněž namítla, že Komise neprovedla u finančních institucí individuální posouzení pověření/nařízení.

(208)

V tomto ohledu měla Komise za to, že skutečnosti, na jejichž základě bylo možné dospět k závěru, že státem vlastněné banky jsou veřejnoprávními subjekty, dokládají rovněž existenci pověření a nařízení na úrovni soukromých finančních institucí. Jak je vysvětleno v 471. až 473. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise konkrétně prokázala existenci normativního rámce, který platí pro všechny finanční instituce v ČLR bez ohledu na to, zda jsou v soukromém, nebo státním vlastnictví, a vytváří podobné podmínky. Tato zjištění jsou rovněž v souladu se zjištěními z minulých šetření.

(209)

Pokud jde o individuální posouzení, Komise připomněla, že od soukromých finančních institucí neobdržela žádnou odpověď na dotazník, a proto musela vycházet z dostupných údajů.

(210)

Čínská vláda rovněž namítla, že uplatňování podobných podmínek na úvěrové smlouvy se soukromými i státem vlastněnými finančními institucemi je dokladem toho, že na trhu panuje konkurenční prostředí a se všemi bankami je zacházeno stejně.

(211)

Komise připomněla, že vzhledem k absenci spolupráce soukromých i státem vlastněných bank musela vycházet z dostupných údajů. Skutečnost, že sazby se překrývaly, svědčí o tom, že soukromé banky rovněž poskytovaly úvěry za příznivějších podmínek, než jsou podmínky tržní, nikoli o opaku.

(212)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své tvrzení, že závěr Komise ohledně podobných úvěrových podmínek, jak je rozveden v 472. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je nesprávný, neboť fakta naopak dokládají, že čínský finanční trh je plně konkurenční.

(213)

Komise své posouzení potvrdila a domnívá se, že právě existence podobných podmínek prokazuje, že státem vlastněné komerční banky a soukromé finanční instituce působí ve stejném normativním rámci a je jim nařízeno a/nebo mají pověření poskytovat preferenční financování pro odvětví BEV, které je jedním z podporovaných odvětví. V každém případě vzhledem k absenci spolupráce finančních institucí s výjimkou banky EXIM, přičemž i ta spolupracovala pouze částečně, musela Komise vycházet z dostupných údajů, které posouzení provedené Komisí potvrzují, zatímco čínská vláda nepředložila žádné podpůrné důkazy svědčící o opaku, které by bylo možné v rámci tohoto šetření ověřit. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(214)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise nedodržela právní normu pro pověření/nařízení a neprokázala, že čínská vláda dala soukromým finančním institucím odpovědnost nebo nad nimi uplatňovala svou moc pro účely poskytování financování výrobcům BEV. Zejména tvrdila, že závěr Komise o existenci normativního rámce je založen na selektivním výběru informací, a nikoli na všech důkazech ve spisu. Rovněž tvrdila, že kromě posouzení, zda se jedná o veřejnoprávní subjekt, které bylo založeno na povaze daného subjektu a jeho vztahu k vládě, měla Komise rovněž prokázat souvislost mezi chováním soukromého subjektu a vládou (36).

(215)

Komise odkázala na 203. bod odůvodnění tohoto nařízení, v němž se tvrzením týkajícím se údajného selektivního výběru informací ve vztahu k normativnímu rámci již zabývala. Pokud jde o souvislost mezi chováním soukromého subjektu a vládou, Komise odkázala na existenci normativního rámce, který se vztahuje na státem vlastněné komerční banky (viz 445. bod odůvodnění prozatímního nařízení) i na banky soukromé (viz 208. bod odůvodnění tohoto nařízení). Na základě tohoto rámce jsou soukromé finanční instituce pověřeny nebo je jim nařízeno se chovat určitým způsobem; tj. poskytovat preferenční financování pro odvětví BEV. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(216)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 467. až 473. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(217)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací čínská vláda tvrdila, že informace, na jejichž základě Komise nesouhlasila s čínskými úvěrovými ratingy, jsou zastaralé a nezohledňují nedávný vývoj na čínském ratingovém trhu. Čína totiž vydala pro tento trh nové předpisy, včetně správních opatření pro ratingovou činnost na trhu s cennými papíry z roku 2021. Čína rovněž aktivně otevřela svůj ratingový trh zahraničním agenturám a poskytla jim stejné podmínky jako čínským agenturám v souladu se stávajícími pravidly a předpisy příslušných správních a obchodních orgánů ratingového odvětví. V Číně působí S&P Global Ratings Inc. i Fitch Ratings. Komise proto nemůže považovat čínský ratingový trh za uzavřený nebo narušený.

(218)

Komise nezpochybňuje, že na čínském trhu působí některé zahraniční agentury. Čínská vláda však opominula důkazy uvedené Komisí v 474., 475. a 477. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, které dokládají, že tyto zahraniční agentury provádějí na čínském ratingovém trhu pouze malý zlomek ratingů, řídí se stejnými ratingovými stupnicemi jako čínské agentury a uplatňují navýšení ratingu v závislosti na strategickém významu daných společností pro čínskou vládu a implicitních státních zárukách.

(219)

Pokud jde o údajně zastaralou povahu důkazů předložených Komisí, Komise uvedla, že čínská vláda z těchto důkazů selektivně vybrala ty nejstarší a ignorovala několik zdrojů z let 2021–2022 použitých v 474., 478. a 479. bodě odůvodnění prozatímního nařízení i odkaz na pracovní dokument útvarů Komise o podstatných zkresleních v hospodářství Čínské lidové republiky, který byl vydán v dubnu 2024. Tyto zdroje jasně ukazují, že situace čínského ratingového trhu se během období šetření významně nezměnila. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(220)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD namítla, že analýza posouzení úvěrového ratingu provedená Komisí neposkytla důkazy o tom, proč byl rating skupiny BYD snížen na B. Toto tvrzení bylo po poskytnutí konečných informací zopakováno.

(221)

Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti, jak je uvedeno v 492. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, provedla Komise hodnocení úvěrového ratingu skupiny BYD v 495. až 498. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(222)

Stejně jako v předchozích případech Komise přihlédnutím ke skutečné situaci každé skupiny snížila čínský rating AAA na rating BB. Z tohoto ratingu však vyplývá poměrně nízká míra zadlužení. Jak je prokázáno v 498. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, skupina BYD měla na základě konsolidované účetní závěrky skupiny BYD a společnosti BYD Finance velmi vysoký poměr dluhu k vlastnímu kapitálu ve výši 0,78. Vzhledem k tomu, že míru zadlužení ve výši téměř 80 % nelze považovat za nízkou, byl úvěrový rating dále snížen na B. Výpočet poměru uvedeného v 495. až 498. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl součástí dokumentu poskytujícího konečné informace.

(223)

Snížení úvěrového ratingu skupiny BYD na B zpochybnila i čínská vláda. Toto tvrzení bylo zamítnuto, protože čínská vláda porovnala rating konkrétního dluhopisu emitovaného skupinou BYD a určitými individuálními společnostmi. Informace poskytnuté čínskou vládou nejsou srovnatelné. Konkrétní dluhopis emitovaný určitou společností neznamená, že rating tohoto dluhopisu platí rovněž pro celou skupinu BYD. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(224)

Po poskytnutí konečných informací si skupina BYD vyžádala kritéria nebo metodu, na jejichž základě byla klasifikována jako společnost s ratingem B, přičemž tvrdila, že pro stanovení různých ratingů používaných Komisí musí existovat mezinárodně uznávaná nebo obecně akceptovaná standardní pravidla. Rovněž tvrdila, že metodika použitá Komisí měla být součástí podstatných skutečností, které nebyly zveřejněny.

(225)

Komise uvedla, že pro stanovení různých ratingů žádná zvláštní mezinárodně uznávaná kritéria neexistují. Každá ratingová agentura má vlastní specifickou metodiku, která se nezveřejňuje. Ratingové agentury se však řídí určitými obecnými zásadami, jak zdůraznila agentura S&P ve svých hlavních ratingových principech: „Při formulaci svých stanovisek k úvěrovému riziku používají ratingové agentury obvykle analytiky nebo matematické modely nebo jejich kombinaci. ... Malý počet ratingových agentur se zaměřuje téměř výhradně na kvantitativní údaje, které začleňují do matematického modelu... Při hodnocení podniku nebo obce pověří agentury, které používají přístup založený na analyticích, vedením hodnocení úvěruschopnosti daného subjektu obvykle analytika, často ve spojení s týmem odborníků. Analytici zpravidla získávají informace ze zveřejněných zpráv a dále z rozhovorů a diskusí s vedením emitenta. Vycházejí z těchto informací a uplatňují svůj analytický úsudek k posouzení finanční situace, provozní výkonnosti, zásad a strategií řízení rizik daného subjektu. (37)“

(226)

Tentýž dokument rovněž zdůrazňuje, že „úvěrová analýza korporátního emitenta obvykle zohledňuje mnoho finančních a nefinančních faktorů, včetně klíčových ukazatelů výkonnosti, hospodářských, regulačních a geopolitických vlivů, atributů vedení a správy a řízení společnosti a konkurenčního postavení (38)“.

(227)

Komise použila k formulaci svého stanoviska ke společnostem zařazeným do vzorku stejné zásady, jaké uplatňují ratingové agentury, jak jsou popsány ve dvou předchozích bodech odůvodnění. Komise zaprvé pro každou skupinu společností zařazenou do vzorku vypočetla a vyložila řadu finančních ukazatelů. Jak je uvedeno ve 222. bodě odůvodnění výše, tyto ukazatele byly součástí dokumentu poskytujícího konečné informace. Zadruhé Komise použila celý soubor informací předložených těmito společnostmi v průběhu šetření, jako jsou finanční výkazy, prospekty dluhopisů, podrobnosti poskytnuté o finančních transakcích a o situaci na trhu jako celku, k provedení analýzy finanční situace konkrétní společnosti, ale také celkových hospodářských, regulačních a obecných tržních podmínek, v nichž daná společnost působí.

(228)

V tomto ohledu tedy Komise zohlednila nejen konkrétní finanční situaci skupiny BYD, ale i kontext, v němž tyto společnosti působí. Komise uvedla, že společnosti vyrábějící BEV působí v prostředí vysoce kapitálově náročného a volatilního trhu, kde dochází k rychlým technologickým změnám a inovacím, kde si čínské subjekty tvrdě konkurují a kde společnosti musí neustále investovat a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám na trhu. Stručně řečeno, jedná se o velmi podobné prostředí, jako je startupové prostředí s novými produkty, které s sebou obvykle nese vyšší celková rizika, a tak společnosti působící na tomto trhu mívají nižší celkové úvěrové ratingy.

(229)

Komise navíc konstatuje, že podle agentury S&P odpovídá rating B situaci, kdy je společnost „zranitelnější vůči nepříznivým obchodním, finančním a ekonomickým podmínkám, ale v současné době je schopna plnit své finanční závazky (39)“. Vzhledem ke specifickým finančním ukazatelům vypočteným pro skupinu BYD ve spojení s riziky tržního prostředí, v němž působí, proto Komise na svém postoji k úvěrovému ratingu skupiny BYD trvá. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(230)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že byla snížením svého úvěrového ratingu z AAA na B nespravedlivě znevýhodněna.

(231)

Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti, jak je uvedeno v 518. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, provedla Komise hodnocení úvěrového ratingu skupiny Geely v 506. až 517. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(232)

Komise analyzovala konkrétní ukazatele krátkodobé likvidity včetně průměrného ukazatele běžné likvidity, ukazatele pohotové likvidity a ukazatele okamžité likvidity. Z posouzení vyplynulo, že skupina vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, které vedly k tomu, že získala profil rizikového dlužníka. Komise kromě toho analyzovala dlouhodobé dluhy pomocí poměrů, jako je poměr dluhu k aktivům a poměr dluhu k vlastnímu kapitálu, a dospěla k závěru, že skupina financuje svou činnost především prostřednictvím dluhu.

(233)

S ohledem na zjištěné problémy s krátkodobou likviditou a závislost skupiny na dluhovém financování dospěla Komise k závěru, že udělený úvěrový rating AAA je pro tuto skupinu neopodstatněný a měl by být spíše BB.

(234)

Kromě toho Komise v 510. až 512. bodě odůvodnění prozatímního nařízení identifikovala další rizika spojená se skupinou Geely. Tato rizika zahrnovala emisi dluhopisů na restrukturalizaci dluhu, uzavírání smluv o úvěrech, jimiž měly být nahrazeny úvěry stávající, a ujednání o kapitalizaci dluhu.

(235)

S cílem zohlednit zvýšenou rizikovou expozici bank, zejména v důsledku problémů s likviditou a s krátkodobým i dlouhodobým financováním, snížila Komise rating rizika o jeden stupeň a rozhodla se jako základ pro určení tržní referenční hodnoty použít korporátní dluhopisy B (namísto BB). Na tomto základě bylo toto tvrzení zamítnuto.

(236)

Snížení úvěrového ratingu skupiny Geely na B zpochybnila i čínská vláda. Komise uvedla, že čínská vláda poskytla na podporu svého tvrzení pouze odkaz na internetové stránky s úvěrovým ratingem, z nichž nebylo možné zjistit, zda se tento rating týká určitých individuálních společností, nebo celé skupiny. Z poskytnutých informací rovněž nebylo jasné, k jakému období se rating vztahuje. Kromě toho byl na uvedených internetových stránkách u společnosti Geely rating BBB- se záporným výhledem. Tyto informace naznačují zkreslení úvěrového ratingu v Číně, kde skupina získala rating AAA, a uvedený rating není příliš odlišný od standardního ratingu BB používaného Komisí. Vzhledem k nedostatku informací a nepodloženým argumentům Komise toto tvrzení zamítla.

(237)

Po poskytnutí konečných informací skupina Geely tvrdila, že Komise nezohlednila skutečnost, že jedné společnosti z její skupiny – Genius Auto Finance Co. Ltd (dále jen „GAF“) agentura S&P udělila rating AAA. K tomu Komise poznamenala, že tento skupinou Geely zmíněný úvěrový rating byl udělen správci cenného papíru zajištěného aktivy (ABS), konkrétně společnosti Shanghai International Trust Co. Ltd., nikoli společnosti GAF (poskytovateli služeb hypotečních úvěrů ABS). Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(238)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že byla nespravedlivě znevýhodněna jednak snížením svého úvěrového ratingu AAA na B a jednak uplatněním rozpětí na referenční úrokovou sazbu Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) (nebo na základní úrokovou sazbu Národního mezibankovního centra financování (dále jen „NIFC“) v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na délku trvání každého dotčeného úvěru, nikoli na sazbu platnou pro skupinu SAIC.

(239)

Vzhledem k tomu, že čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti, jak je uvedeno v 518. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, provedla Komise hodnocení úvěrového ratingu skupiny SAIC v 519. až 527. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V těchto bodech odůvodnění nejprve posoudila některé poměry a ukazatele týkající se ziskovosti – průměrný ukazatel běžné likvidity, ukazatel pohotové likvidity, ukazatel okamžité likvidity, poměr dluhu k aktivům a poměr dluhu k vlastnímu kapitálu a usoudila, že tyto poměry a ukazatele neodůvodňují údajný rating AAA uvedený ve 238. bodě odůvodnění tohoto nařízení a v 524. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ale spíše rating BB. Kromě toho, jak je uvedeno v 522. a 523. bodě odůvodnění, někteří vyvážející výrobci BEV ve skupině SAIC se museli uchýlit ke kapitalizaci dluhu nebo ke kapitálové injekci, aby zajistili udržitelné pokračování své činnosti. Kromě toho si Komise rovněž povšimla, že skupina uzavřela smlouvy o úvěrech, jimiž měly být nahrazeny úvěry stávající. Na tomto základě se Komise rozhodla snížit rating skupiny SAIC z BB na B, aby zohlednila další rizika spojená s jejími finančními problémy a problémy s likviditou.

(240)

Kromě toho Komise nesouhlasí s tím, že by skupina SAIC byla nespravedlivě znevýhodněna. Za účelem posouzení úrovně subvence, kterou skupina obdržela, Komise porovnala úroky splatné v období šetření, jak je uvedla skupina SAIC, s úroky, které by musela zaplatit na nezkresleném trhu, pokud by byl použit nezkreslený úvěrový rating.

(241)

Pro tento účel použila Komise základní úrokovou sazbu, tj. referenční sazbu tvořenou velkými čínskými bankami kotujícími reálné úvěrové sazby, které jsou k dispozici nejkvalitnějším klientům, s přihlédnutím k nákladům na financování, nabídce a poptávce na trhu, rizikovým přirážkám a dalším faktorům (40). Vzhledem k tomu, že skupině SAIC byly poskytnuty úvěry za nižší sazby, než je průměrná sazba nabízená nejkvalitnějším klientům používaná k tvorbě základní úrokové sazby, měla Komise za to, že základ pro nezkreslenou referenční sazbu by měl být stanoven alespoň na úrovni základní úrokové sazby. Ve druhém kroku, aby se zohlednila úvěruschopnost skupiny SAIC, bylo použito rozpětí založené na rozdílu mezi úvěrovým ratingem AA a B, jak je vysvětleno v 504. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(242)

Snížení úvěrového ratingu skupiny SAIC na B zpochybnila i čínská vláda. Komise uvedla, že čínská vláda poskytla na podporu svého tvrzení pouze odkaz na internetové stránky s úvěrovým ratingem předního latinskoamerického výrobce cukrovinek. Komise nevidí mezi argentinskými čokoládami a čínským odvětvím BEV žádnou souvislost. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(243)

Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto. Jelikož nebyl v tomto ohledu vznesen žádný další argument, byly závěry vyvozené v 474. až 481. a 491. až 527. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(244)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC namítla, že výše výhody plynoucí z úvěrů v cizí měně neměla být přičtena pouze na základě vývozního obratu výrobku, který je předmětem šetření, nýbrž na základě celkového vývozního obratu. Po poskytnutí konečných informací společnost SAIC předložila další argumenty, v nichž tvrdila, že Komise měla ve spisu dostatečné a ověřené informace o vývozním obratu z prodeje do Unie a mimo Unii. Rovněž poznamenala, že úvěrové smlouvy neupřesňují účel ani použití těchto úvěrů. Naopak z nich vyplývá, že se týkají pouze provozního kapitálu. K těmto úvěrům v cizích měnách by se proto mělo přistupovat jako k úvěrům v CNY a měly by být přičteny k celkovému obratu skupiny.

(245)

Komise tvrzení týkající se přičtení výše výhody vyplývající z úvěrů v cizí měně akceptovala a výpočet odpovídajícím způsobem upravila. Vzhledem k absenci transakcí v cizích měnách souvisejících s jinými aspekty, než je prodej hotových výrobků, měla Komise za to, že úvěry v cizích měnách souvisely výhradně s vývozními prodejními činnostmi.

(246)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC namítla, že z výpočtu subvence mělo být vyňato několik mezipodnikových úvěrů v CNY. Skupina SAIC proto navrhla pro výpočet výše subvence pozměněnou metodu.

(247)

Toto tvrzení bylo částečně akceptováno, neboť Komise měla k dispozici podpůrné důkazy. Tyto podpůrné důkazy týkající se dlouhodobých závazků jedné společnosti ve skupině SAIC splatných do jednoho roku, které skupina SAIC poskytla v rámci svých připomínek, vedly rovněž k identifikaci preferenčního financování ve formě dluhopisů, o nichž Komise dříve nevěděla. Výpočet výše subvence byl odpovídajícím způsobem upraven.

(248)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že jeden mezibankovní úvěr jedné společnosti ve skupině SAIC se od úvěrů zásadně liší, a proto neměl být za úvěr považován. Pokud by však Komise k tomuto mezibankovnímu úvěrování přistupovala obdobně jako k úvěru, měla by být jako referenční úroková sazba použita sazba pro krátkodobé úvěry s tříměsíční splatností od prosince 2022 (tj. 3,65 %), neboť splatnost mezibankovních úvěrů pro společnosti financující automobily je zákonem omezena na tři měsíce.

(249)

Komise tvrzení skupiny SAIC zamítla a domnívá se, že přístup dané společnosti k mezibankovnímu úvěrování v rámci skupiny SAIC za výjimečně nízké sazby představuje preferenční financování. Komise proto k tomuto mezibankovnímu úvěrování přistupovala obdobně jako k úvěru. Vzhledem k tomu, že skupina SAIC o uvedeném mezibankovním úvěru nebo o potenciální existenci dalších podobných úvěrů neposkytla žádné informace, vychází Komise při posuzování výhody spojené s těmito mezibankovními úvěry nadále z dostupných údajů.

(250)

Jelikož nebyly k těmto druhům úvěrů vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 482. až 485. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(251)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprovedla řádnou analýzu specifičnosti jednotlivých programů údajného preferenčního financování, která by prokázala, že k dotčené údajné subvenci existuje „jednoznačné“ a „jasné“ omezení přístupu, tj. takové omezení, které „zřetelně vyjadř[uje] vše, co je míněno, tj. nic není pouze naznačeno nebo nadneseno“ (41).

(252)

Čínská vláda rovněž dodala, že Komise nikdy nespecifikovala, která část dotčených dokumentů výslovně nařizuje poskytovat výrobcům BEV preferenční financování.

(253)

Čínská vláda rovněž namítla, že Komise neprokázala, že poskytování údajných preferenčních úvěrů je výslovně omezeno na určité podniky nebo určitá odvětví, neboť preferenční úvěry nejsou zacíleny na úzce vymezenou skupinu – údajná subvence totiž není určena pouze pro odvětví BEV, ale pro všechna tzv. „podporovaná“ odvětví.

(254)

Jak je uvedeno ve 486. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví BEV, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví BEV. Podle čl. 4 odst. 2 základního nařízení není k tomu, aby byla subvence považována za specifickou, nutné, aby byla omezena pouze na odvětví BEV, nýbrž postačuje, aby byl přístup k subvenci výslovně omezen na určité podniky. Má se za to, že povaha skupiny podporovaných odvětví je výslovně omezena. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(255)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala, že Komise neodůvodnila své rozhodnutí týkající se specifičnosti na základě skutečných důkazů a vycházela z dokumentů, které „údajně“ prokazují, že finanční instituce „poskytují preferenční financování pouze omezenému počtu společností/odvětví dodržujících příslušné politiky čínské vlády“. Konkrétně čínská vláda tvrdila, že podporovaná odvětví jako celek netvoří dostatečně samostatný segment hospodářství, aby představovala „určitá odvětví“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení a čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda dále tvrdila, že velký rozsah tzv. „podporovaných“ odvětví vede k tomu, že tyto údajné subvence jsou široce dostupné v celém čínském hospodářství, takže je logicky nelze považovat za výslovně specifické. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise neprokázala, že tato specifičnost je „jednoznačná“ a „jasná“ (42), a že dokumenty, o něž se Komise opírá (viz 254. bod odůvodnění tohoto nařízení), jsou buď irelevantní pro odvětví BEV nebo nezávazné.

(256)

Komise se domnívá, že soubor dokumentů uvedených v 486. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jako je článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů (prováděných Čínskou lidovou bankou) a článek 34 bankovního zákona, představuje skutečné důkazy, které jednoznačně a jasně prokazují, že poskytování preferenčního financování je specifické pro odvětví BEV. Kromě toho, jak již bylo vysvětleno v 253. a 254. bodě odůvodnění tohoto nařízení, se Komise domnívá, že dokumenty, o něž se opírá, výslovně omezují tento program na určité podniky a nejsou široce dostupné v celém čínském hospodářství. Komise ve skutečnosti uvedla, že odvětví BEV je podporovaným odvětvím a že tento status není obecně dostupný v tom smyslu, že je vyhrazen pro omezený počet odvětví, která jsou uvedena ve speciálním katalogu, jak je vysvětleno v 711. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho je odvětví BEV rovněž sektorem, pro nějž byly koncipovány zvláštní víceleté plány na celostátní nebo nižší úrovni, což jasně dokládá, že se nejedná o libovolné odvětví, nýbrž o odvětví, které má z pohledu čínské vlády nárok na preferenční zacházení, a že tento status je spojen s určitými preferenčními politikami, jak jsou rozpracovány v různých strategických dokumentech uvedených v oddíle 3.2 prozatímního nařízení. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(257)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž poukázala na skutečnost, že Komise požádala čínskou vládu, aby předala dotazníky relevantním finančním institucím, a tvrdila, že shromažďování informací by měl provádět vyšetřující orgán a zátěž by neměla být přenášena na respondenty. Čínská vláda dále tvrdila, že předpoklad, že podnik získal výhodu, nesmí vycházet „pouze z negativní domněnky založené na nedostatku informací, které by umožnily konstatovat opak, pokud neexistují jiné důkazy, které by mohly reálnou existenci takové výhody pozitivně prokázat“.

(258)

Jak je vysvětleno ve 129. bodě odůvodnění tohoto nařízení, Komise v zájmu administrativního zjednodušení a za účelem efektivnějšího získání informací požádala čínskou vládu, aby předala zvláštní dotazníky, které Komise připravila, všem relevantním finančním institucím. Takovou žádost nelze v žádném případě vykládat jako přenesení odpovědnosti za shromažďování informací. Vzhledem k tomu, že čínská vláda nespolupracovala, nemohla Komise posoudit další dokumenty, které by údajně prokázaly absenci specifičnosti (ačkoli se o specifičnost jedná), takže Komise musela vycházet z informací obsažených ve spisu, které její závěry podporují. Takové právní odůvodnění není rovnocenné negativní domněnce, neboť Komise vycházela ze skutečností ve spisu v důsledku odmítnutí čínské vlády spolupracovat, což je v rozporu s jejím chováním v minulých šetřeních, kdy finanční instituce spolupracovaly a umožnily Komisi provést šetření a shromáždit a ověřit informace, které považovala za nezbytné, pokud jde o odvětví BEV, a zejména o výrobce zařazené do vzorku. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(259)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise měla posoudit specifičnost každého z údajných programů nebo nástrojů, které napadla, a že Komise nemůže různé formy financování označit za specifické jen proto, že zúčastněné strany nepředložily důkaz o opaku. Čínská vláda dále tvrdila, že zúčastněné strany prokázaly, že tyto nástroje jsou dostupné všem subjektům ve všech odvětvích čínského hospodářství.

(260)

Jak vyplývá z různých oddílů prozatímního nařízení, Komise posoudila specifičnost každého napadeného programu na základě skutečných důkazů, které žádná ze stran nevyvrátila podloženými argumenty. Tvrzení, že zúčastněné strany prokázaly, že tyto nástroje jsou dostupné všem subjektům ve všech odvětvích čínského hospodářství, bylo shledáno vágním a nepodloženým. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta. Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 486. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(261)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise použila zahraniční referenční hodnotu, aniž by v souladu s platnou judikaturou WTO poskytla dostatečné důkazy o tom, že trh v Číně je narušen a že následkem tohoto narušení nelze jako referenční hodnotu použít domácí sazby (43).

(262)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila a argumentovala, že tvrzení čínské vlády je vágní, neboť odkazuje obecně na referenční hodnoty používané pro preferenční financování, ale zároveň odkazuje konkrétně na úvěrové linky (117. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Komise dále znovu poukázala na to, že čínská vláda zřejmě opomíjí skutečnost, že referenční hodnota použitá pro úvěry v CNY, kapitálové injekce, dluhopisy a návrhy bankovních akceptů vycházela z čínské referenční hodnoty, tj. základní úrokové sazby. Jedinou zahraniční část referenční hodnoty tvořila prémie za úvěrové riziko, která byla připočtena k základní úrokové sazbě. V této souvislosti Komise v oddíle 3.5.1.10 prozatímního nařízení poskytla rozsáhlé důkazy o tom, že úvěrové ratingy, a tudíž i prémie za úvěrové riziko jsou v ČLR zkresleny, a proto je nelze pro stanovení referenční hodnoty použít.

(263)

Pokud jde o analýzu existence zkreslení v ČLR, Komise rovněž odkázala na 471. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který potvrzuje existenci normativního rámce, a 473. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se dospělo k závěru, že všechny finanční instituce (včetně soukromých finančních institucí) působící v Číně pod dohledem Národní finanční regulační správy byly pověřeny státem nebo jim bylo státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví BEV. V každém případě vzhledem k tomu, že žádná spolupracující finanční instituce nespolupracovala plně, nebylo možné stanovit žádnou jinou referenční hodnotu. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(264)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise neodpověděla na její připomínky týkající se volby relativního rozpětí namísto absolutního rozpětí pro stanovení rozdílu mezi korporátními dluhopisy s ratingem AA a B. Podle připomínek předložených po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že použití relativního rozpětí nemá žádný ekonomický smysl a že Komise nevysvětlila, jak přičtení relativního rozpětí napodobuje „srovnatelnou obchodní půjčku, kterou by firma mohla skutečně získat na trhu“ ve smyslu čl. 14 písm. b) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a proč se Komise domnívala, že referenční hodnotu nebylo potřeba nijak upravit s ohledem na připočtení (relativního) rozpětí.

(265)

Komise nejprve uvedla, že čínská vláda při poskytnutí prozatímních informací učinila k použití relativního rozpětí pouze několik obecných poznámek. Neuvedla důvody, proč by relativní rozpětí mělo být považováno za ekonomicky nelogické, proč považuje absolutní rozpětí za vhodnější, ani jaké úpravy referenční hodnoty by podle ní bylo nezbytné provést. Čínská vláda rovněž nepředložila na podporu svých tvrzení ani na vyvrácení stanoviska Komise žádné důkazy.

(266)

Pokud jde o použití relativního rozpětí jako takového, Komise v 490. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně zdůraznila, že postupovala v souladu se stejnou metodikou výpočtu pro preferenční financování prostřednictvím úvěrů, jako je metodika stanovená v antisubvenčním šetření týkajícím se konvertovaných hliníkových fólií pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, v antisubvenčních šetřeních týkajících se pneumatik pocházejících z ČLR, některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR a kabelů z optických vláken pocházejících z ČLR, a uvedla příslušné odkazy na tato nařízení, v nichž byly důvody pro použití daného rozpětí velmi podrobně vysvětleny. Použití této metodiky výpočtu pro každou jednotlivou skupinu společností zařazených do vzorku bylo dále podrobněji vysvětleno ve zvláštním informačním dokumentu poskytnutém jednotlivým společnostem. Čínská vláda nepředložila žádné nové argumenty, které by pro Komisi byly důvodem k tomu, aby svou dlouhodobou praxi používání relativního rozpětí změnila.

(267)

Pro úplnost však Komise čínské vládě připomíná, že cílem relativního rozpětí je v zásadě stanovit pro každou společnost prémii za úvěrové riziko, která se uplatní na bezrizikovou sazbu, aby se dospělo k referenční úrokové sazbě. V této souvislosti Komise připomíná následující postřehy učiněné v souvislosti s ekonomickým smyslem relativního rozpětí a skutečností, že toto rozpětí napodobuje obchodní půjčku, uvedené v 256. bodě odůvodnění konečného nařízení o antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik pocházejících z ČLR:

(268)

Čínská vláda neposkytla žádné skutečnosti, které by byly důvodem k revizi těchto postřehů, a ani Komise v tomto šetření neidentifikovala žádné nové skutečnosti, na jejichž základě by musela své předchozí posouzení změnit.

(269)

Závěrem je třeba podotknout, že tvrzení čínské vlády, že relativní rozpětí nebylo nijak upraveno, je nesprávné. Jako výchozí bod pro výpočet byla totiž použita čínská základní úroková sazba. Kromě toho použití relativního rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek jednotlivých zemí, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou, jak je vysvětleno v 267. bodě odůvodnění výše. Kromě toho je v 504., 516. a 526. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně zdůrazněno, že relativní rozpětí bylo stanoveno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené skupině společností podle data, kdy byl úvěr poskytnut, a délky trvání dotčeného úvěru. Při použití relativního rozpětí tak byla zohledněna i specifika každého jednotlivého úvěru. Tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(270)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise zaměnila svou povinnost prokázat existenci finančního příspěvku od vlády s existencí výhody vyplývající z takového finančního příspěvku, protože existuje rozdíl mezi částkou, kterou hradí příjemce, a částkou, kterou by byla společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který mohla získat na trhu.

(271)

Komise se domnívá, že při posuzování tohoto režimu existenci finančního příspěvku a výhody prokázala. Konkrétně ve 487. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je vymezen základ, podle něhož výrobci BEV získali výhodu, jako rozdíl mezi částkou úroků, kterou společnost uhradila za preferenční úvěr, a částkou, kterou by byla společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který mohla získat na trhu. Pokud jde o finanční příspěvek, Komise se domnívá, že poskytování preferenčního financování prostřednictvím úvěrů nebo jiných finančních nástrojů spočívá ve finančním příspěvku od čínské vlády, protože finanční instituce jednající jako veřejnoprávní subjekty nebo pověřené či řízené čínskou vládou účtují společnostem, které působí v jiném odvětví, než je odvětví BEV nebo jiné podporované odvětví využívající podobného příznivého zacházení, vyšší úrokovou sazbu nebo poplatek. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(272)

Skupina Geely tvrdila, že Komise by neměla ke stanovení referenční hodnoty pro úvěry používat údaje o korporátních dluhopisech vzhledem k významným odlišnostem v souvisejících rizicích, obchodovatelností, lhůtách splatnosti a podmínkách (včetně možností předčasného splacení) a restrukturalizaci dluhu. Tvrdila, že tyto odlišnosti vedou k rozdílům v úrokových sazbách.

(273)

Komise s tvrzením skupiny Geely nesouhlasila, neboť ke stanovení referenční hodnoty pro úvěry nepoužila korporátní dluhopisy. Jak je vysvětleno v 526. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise při stanovení nezkreslené tržní úrokové sazby vycházela z kombinace korporátních dluhopisů AA a B, aby stanovila rozpětí, které má být připočteno k referenční úrokové sazbě vyhlášené PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(274)

Skupina Geely tvrdila, že výpočet úvěrů pro určité společnosti v rámci skupiny obsahuje specifické chyby. Komise toto tvrzení akceptovala a následně výpočet upravila.

(275)

Jelikož nebyly k výpočtu výše subvence vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 487. až 490. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(276)

Závěry vyvozené v 528. až 529. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny a sazby subvence zjištěné s konečnou platností s ohledem na preferenční financování prostřednictvím úvěrů během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činily:

Preferenční financování: úvěry

(277)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD posouzení úvěrových linek provedené Komisí zpochybnila a tvrdila, že čínské ani mezinárodní banky, které poskytovaly úvěrové linky společnostem ve skupině BYD (se sídlem v Číně i mimo Čínu), si za otevření linek neúčtovaly žádné poplatky.

(278)

Z důkazů předložených skupinou BYD, které sestávaly ze smluv o úvěrových linkách se zahraničními institucemi pro společnosti ze skupiny BYD nacházející se mimo Čínu, však vyplynulo, že součástí těchto smluv byly buď provize, poplatky za sjednání a poplatky za změnu, nebo že si banka žádné poplatky za poskytnutí úvěru neúčtovala, neboť se k poskytnutí financování pro danou společnost nezavázala. Z doplňujících důkazů předložených skupinou BYD proto vyplynulo, že některé banky si za závazek vyčlenit pro své klienty peníze obvykle účtují poplatek. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(279)

Po poskytnutí konečných informací skupina BYD zpochybnila analýzu provedenou Komisí a zopakovala, že za zpracování/otevření úvěrových linek nejsou účtovány žádné poplatky a že se Komise místo toho zaměřila na to, co souvisí s následnými bankovními operacemi, jako jsou úvěry.

(280)

Komise připomněla, že zaprvé, jak je vysvětleno v 530. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, účelem úvěrové linky je stanovit limit pro úvěry, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací (prostřednictvím krátkodobých úvěrů, návrhů bankovních akceptů atd.), a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Úvěry jako takové jsou tedy jednou z bankovních operací spojených s úvěrovými linkami. Zadruhé Komise nesouhlasila s tvrzením, že za úvěrové linky nejsou účtovány žádné poplatky, neboť jeden ze tří předložených dokumentů jasně zmiňoval provizi, která má být zaplacena, druhý odkazoval na jinou úvěrovou smlouvu, takže daná společnost nepředložila úplnou dokumentaci, a třetí se týkal nepřidělené úvěrové linky. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(281)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely rovněž tvrdila, že existence úvěrové linky není při uzavírání smluv o jednotlivých úvěrech vyžadována. Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu nebyly předloženy žádné podpůrné důkazy, bylo toto tvrzení zamítnuto. Jelikož nebyly k obecnému posouzení úvěrových linek vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 530. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(282)

Jelikož nebyly k zjištěním vyplývajícím z šetření vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 531. až 533. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(283)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD uvedla, že úvěrové linky nejsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť úvěrové linky mohou získat všechny podniky v Číně bez ohledu na to, do jakého typu odvětví patří, a že v rozhodnutí č. 40 není nikde zmínka o tom, že by byl přístup k úvěrovým linkám omezen.

(284)

Komise s tvrzením skupiny BYD, že úvěrové linky nejsou specifické, nesouhlasila. V tomto ohledu Komise uvedla, že skupina BYD neprokázala, že preferenčních podmínek pozorovaných v souvislosti s výrobním odvětvím BEV mohou využívat i všechny ostatní společnosti v ČLR. Navíc vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neoddělitelně spjaty s jinými typy preferenčních půjček, jako jsou úvěry, a jsou součástí úvěrové podpory poskytované konkrétně podporovaným odvětvím, se analýza specifičnosti u úvěrů, jak je popsána v oddíle 3.5.2.2 prozatímního nařízení, vztahuje rovněž na úvěrové linky. V důsledku toho bylo toto tvrzení zamítnuto.

(285)

Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 534. až 535. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(286)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že pro poplatky za úvěrové linky skupiny SAIC měla být použita alternativní referenční hodnota, neboť sazby uvedené v 537. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou nevhodné. Podle názoru skupiny SAIC není vhodné použít sazby Metrobanky ve Spojeném království, neboť se jedná o sazby uplatňované na úvěrové linky nižší než 60 000 GBP, zatímco úvěrové linky subjektů ve skupině SAIC činí až několik miliard EUR, a tudíž nejsou s úvěry získanými skupinou SAIC srovnatelné. Skupina Geely rovněž tvrdila, že použitá referenční hodnota není vhodná. Po poskytnutí konečných informací skupina BYD namítla, že Komise ke svému závěru, že absence poplatků účtovaných bankami v Číně za otevření úvěrových linek představuje subvenci, nesprávně vycházela z úvěrových linek v GBP poskytovaných jednou malou bankou.

(287)

Čínská vláda tvrdila, že zahraniční referenční hodnota, kterou Komise použila, je nepřiměřeně vysoká (1,25 % až 1,75 %) ve srovnání s jinými veřejně dostupnými informacemi (0,25 % až 1 %) (45). Po poskytnutí prozatímních a konečných informací měla čínská vláda za to, že zvolená banka a objem úvěrové linky (do 60 000 GBP) jsou problematické. Tvrdila rovněž, že dané společnosti neprovádějí transakce v GBP. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž tvrdila, že čl. 14 písm. b) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních vyžaduje, aby vyšetřující orgán upravil referenční hodnotu tak, aby napodobovala srovnatelnou obchodní půjčku od vlády (46). Čínská vláda rovněž odkázala na veřejně dostupné informace (47), v nichž jsou údajně uvedeny nižší použitelné sazby, a také na vzorek bank, které údajně účtují poplatky za poskytnutí úvěru nebo za sjednání v rozmezí 0,25–1 %. Dále čínská vláda tvrdila, že referenční sazby použité v tomto šetření byly neodůvodněně vyšší než v předchozích šetřeních a že Komise nevysvětlila, proč byly tyto sazby vyšší než v předchozích šetřeních.

(288)

Komise s výše uvedenými tvrzeními nesouhlasila. V podkladových informacích týkajících se referenční hodnoty použité v tomto šetření výše poplatku na objemu úvěrové linky nezávisí. Sazby uvedené čínskou vládou nebyly podloženy původními informacemi pocházejícími od konkrétních bank nebo poukazujícími na určité podmínky. Referenční hodnota použitá v tomto šetření je navíc v souladu s referenčními hodnotami použitými v předchozích šetřeních, pro něž nebyl stanoven žádný horní limit a které pocházejí od významné mezinárodní banky (48). Tato tvrzení byla proto zamítnuta. Komise se rovněž domnívá, že referenční hodnota, kterou použila, dostatečně odráží finanční podmínky, na jejichž základě by byla úvěrová linka poskytnuta za běžných tržních podmínek v zemi, kde společnosti působí. Čínská vláda každopádně neposkytla žádné doplňující informace ohledně úprav, které by byly zapotřebí, ani konkrétní důvody pro jejich provedení.

(289)

Pokud jde o zmíněné veřejně dostupné informace, Komise shledala, že čínská vláda jasně neuvedla, o jaké konkrétní údaje na odkazovaných internetových stránkách se jedná. V každém případě informace obsažené na internetových stránkách poskytnutých na podporu jejího tvrzení nebyly považovány za přesvědčivé, neboť se týkaly poplatků za sjednání / poskytnutí úvěru do výše 4–5 % a/nebo zmiňovaly poplatek za poskytnutí úvěru platný během tzv. „doby odkladu“, aniž by poskytly další informace o tom, co tato doba odkladu obnáší.

(290)

Komise se nedomnívá že použitá referenční hodnota byla neodůvodněně vyšší. Ve skutečnosti byla hodnotě použité v minulých šetřeních velmi blízká a vycházela z veřejně dostupných informací. Skutečnost, že výrobci BEV neprovádějí transakce v GBP, nebyla pro vhodnost zvolené referenční hodnoty považována za relevantní, neboť v tomto případě jsou důležité podmínky na trhu k půjčování peněz (bez ohledu na měnu). Každopádně vzhledem k úrokové sazbě LIBOR platné v období šetření, která byla nižší než srovnatelná sazba platná v ČLR, byla zvolená referenční hodnota považována za konzervativní. Na tomto základě bylo toto tvrzení zamítnuto.

(291)

Čínská vláda dodala, že Komise neodůvodnila, jak zvolená referenční hodnota napodobuje úvěrovou linku, kterou mají k dispozici přední čínští výrobci automobilů, a že tato hodnota neodráží podmínky převládající na trhu v ČLR. Čínská vláda rovněž tvrdila, že velké společnosti, jako jsou výrobci BEV, si mohou obvykle vyjednat výhodnější poplatky. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné podpůrné důkazy, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(292)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že v Číně je běžnou praxí, že banky si za úvěrové linky neúčtují žádné poplatky, pokud není úvěr nárokován a nedojde k jeho čerpání. V tomto ohledu odkázala na článek 1.1 oběžníku Čínské komise pro regulaci bankovnictví a pojišťovnictví, Ministerstva průmyslu a informačních technologií, Národní komise pro rozvoj a reformy, Ministerstva financí, Čínské lidové banky a Státní správy pro regulaci trhu o další regulaci úvěrů a poplatků za financování s cílem snížit celkové náklady na financování pro podniky, v němž se stanoví, že „[za převedené úvěrové výnosy, které dosud nebyly podnikem využity]“„[nebude účtován žádný poplatek za správu finančních prostředků]“. Čínská vláda rovněž odkázala na odpovědi společnosti Zhihu, v nichž se uvádí, že „za úvěrové linky nejsou účtovány žádné poplatky“.

(293)

Komise s tímto zjištěním nesouhlasila a odkázala na internetové stránky Bank of China, které dokládají, že v období šetření byly za existenci úvěrových linek účtovány poplatky (49). Na tomto základě Komise rovněž zamítla tvrzení čínské vlády poukazující na pokyny neúčtovat poplatky za správu finančních prostředků. Čínská vláda každopádně nepředložila důkazy o tom, že „poplatky za správu finančních prostředků“ odpovídají poplatkům za sjednání nebo obnovení. Tvrzení společnosti Zhihu bylo tedy nepodložené a postrádalo legitimitu. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(294)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl 536. až 538. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(295)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina Geely uvedly, že návrhy bankovních akceptů nejsou formou preferenčního financování, které by mělo být napadnuto. Tvrdily, že návrhy bankovních akceptů umožňují společnostem „nakupovat na úvěr“ od prodávajícího zboží s připojenou zárukou. Argumentovaly, že banky poskytují záruku za platbu kupujícího, nikoli však financování. Čínská vláda rovněž tvrdila, že pokud se Komise domnívá, že tato operace představuje subvenci, měla by vyčíslit pouze výhodu vyplývající z poskytnutí záruky, jak je stanovena v podmínkách bank týkajících se návrhů bankovních akceptů (50).

(296)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise vycházela ze zjištění z minulých šetření, která nejsou totožná (51), a neprokázala, že návrhy bankovních akceptů v Číně vedou k preferenčnímu financování výrobců BEV, a že Komise opominula skutečnost, že návrhy bankovních akceptů fungují v jednotlivých zemích odlišně.

(297)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Uvedla, že vzhledem k absenci spolupráce čínských finančních institucí se musela uchýlit k použití dostupných údajů. V této souvislosti se musela částečně opírat o nerozporovaná zjištění z minulých šetření, včetně zjištění týkajících se údajných rozdílů mezi zeměmi. Komise každopádně vycházela rovněž z faktů shromážděných při tomto šetření, kde dospěla k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR zajišťuje všem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku bezplatné financování jejich běžných operací, čímž jim poskytuje napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 562. až 566. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(298)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise nezohlednila systém kompenzace bankovních akceptů zavedený s různými bankami, jak je uveden v 557. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Vzhledem k tomu, že čínská vláda ani vyvážející výrobci zařazení do vzorku v tomto ohledu nepředložili žádné nové skutečnosti, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(299)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD tvrdila, že vzhledem k procentnímu podílu vkladů nebo rovnocenných zástav vůči bankám neplynuly z bankovních akceptů žádné výhody, a požádala Komisi, aby výpočet výhody upravila, přičemž argumentovala tím, že vklady nebo zástavami, které skupina BYD bankám poskytla, a úrokovými výnosy z nich byly plně kompenzovány rizika a úrokové náklady nesené bankami, a tím pádem žádnou výhodu nepřinesly.

(300)

Jak Komise konstatovala v předchozích šetřeních (52), je třeba nejprve uvést, že banky při poskytování financování běžně žádají od svých klientů záruky a kolaterály. Dále je třeba poznamenat, že tyto záruky slouží k zajištění toho, aby vyvážející výrobce nesl svou finanční odpovědnost vůči bance, a nikoli vůči dodavateli. Šetření rovněž odhalilo, že tyto záruky nejsou čínskými bankami systematicky vyžadovány a nejsou vždy spojeny s konkrétními návrhy bankovních akceptů. V tomto ohledu nepředstavují údajné vklady žádnou zálohovou platbu výstavce bankám, ale pouze dodatečnou záruku požadovanou bankami, která nemá žádný dopad na rozhodnutí banky o vydání návrhů bankovních akceptů bez dodatečných zápůjčních úroků pro výstavce. Kromě toho mohou mít různé formy včetně termínovaných vkladů a zástav. Vklady mohou být úročeny ve prospěch výstavce, a proto nepředstavují pro výstavce návrhu bankovního akceptu náklady. Obdobně, jak je popsáno v oddíle 3.5.3.2 prozatímního nařízení, návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, neboť je společnosti používají k financování svých běžných operací, místo aby využívaly krátkodobé úvěry na provozní kapitál, a proto by měly nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(301)

Skupina SAIC tvrdila, že bankovní akcepty by měly být v tomto případě považovány za platební metodu, neboť banky žádný finanční příspěvek neposkytly, pouze převzaly zákonné platební povinnosti podle pokynů kupujících a ti zase jednali na základě příslušných kupních a dodavatelských smluv. Kromě toho tato metoda nebyla specifická pro výrobce BEV, ale mohla ji využít i jakákoli jiná společnost v Číně.

(302)

Komise tvrzení skupiny SAIC, že banky žádný finanční příspěvek neposkytly, zamítla z toho důvodu, že banky reálně přebírají pohledávky skupiny SAIC a poskytují jí prodlouženou platební lhůtu, aniž by požadovaly platbu jakékoli formy úroků, které by byly za běžných okolností splatné. Vzhledem k absenci důkazů o tom, že by byly návrhy bankovních akceptů nabízeny za podobných podmínek jakékoli jiné straně v Číně, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(303)

Po poskytnutí konečných informací skupina Geely tvrdila, že během období šetření bankovní finanční prostředky nikdy nevyužila, neboť se jí nikdy nestalo, že by při splatnosti nebyla schopna zaplatit. Komise toto tvrzení zamítla z důvodu, že výhoda se neposkytuje v případě, že daná společnost nesplatí vypůjčené prostředky, nýbrž na základě bezplatného krátkodobého úvěru, který obdrží díky návrhům bankovních akceptů. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(304)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala, že Komise neměla na návrhy bankovních akceptů nahlížet podobně jako na krátkodobé úvěry, neboť se jedná o odlišnou formu financování.

(305)

Z důvodů uvedených v oddíle 3.5.3.2 prozatímního nařízení se Komise domnívá, že návrhy bankovních akceptů jsou krátkodobým úvěrům rovnocenné, a toto tvrzení zamítla.

(306)

Jelikož nebyly k obecnému posouzení návrhů bankovních akceptů vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 539. až. 557. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(307)

Po poskytnutí prozatímních informací, pokud jde o návrhy bankovních akceptů, čínská vláda uvedla, že Komise obrátila důkazní břemeno tím, že tvrdila, že návrhy bankovních akceptů by mohl za stejných preferenčních podmínek v ČLR využít jakýkoli podnik (nejen v rámci podporovaných odvětví).

(308)

Čínská vláda tvrdila, že Komise neprovedla analýzu specifičnosti a že v souvislosti s úvěry vycházela ze svého posouzení, což je nedostačující.

(309)

Čínská vláda, skupina BYD a skupina SAIC rovněž namítly, že bankovní akcepty nejsou ve smyslu článku 4 základního nařízení a článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních specifické, neboť nárok na bankovní akcepty mají všechny čínské právní subjekty, společnosti nejsou nijak omezeny v tom, jak tyto akcepty pro účely obchodních transakcí využijí, a podmínky pro podávání žádostí o bankovní akcepty jsou neutrální a nejsou omezeny na specifický typ podniků/odvětví. Čínská vláda rovněž uvedla, že Komise obrátila důkazní břemeno i tím, že tvrdila, že neexistují žádné důkazy o tom, že návrhy bankovních akceptů by mohl za stejných preferenčních podmínek v ČLR využít jakýkoli podnik (nejen v rámci podporovaných odvětví).

(310)

Tato tvrzení musela být zamítnuta. Tvrzení skupiny SAIC bylo nepodložené. Navzdory skutečnosti, že skupina BYD předložila jako platné právní předpisy pro bankovní akcepty opatření pro správu komerčních návrhů akceptů, diskontů a diskontů Centrální banky (vyhláška č. 4 [z roku 2022] Čínské lidové banky a Čínské komise pro regulaci bankovnictví a pojišťovnictví) (53) a opatření pro provádění správy obchodovatelných nástrojů (54), předložené důkazy neprokázaly, že návrhy bankovních akceptů by mohl za stejných preferenčních podmínek jako pro odvětví BEV v ČLR využít jakýkoli podnik (nejen v rámci podporovaných odvětví). Kromě toho, i kdyby určitá forma financování mohla být v zásadě dostupná i pro společnosti v jiných odvětvích, konkrétní podmínky, za nichž je takové financování nabízeno společnostem z určitého odvětví, jako je výnos z financování a objem financování, by ji mohly učinit specifickou. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že preferenční financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů poskytované společnostem v odvětví BEV vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Pokud jde o důkazní břemeno, Komise odkázala na svá zjištění shrnutá v 555. a 558. až 560. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde je uvedeno, že všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku měli výhodu z bezplatného financování svých běžných operací a že tato výhoda souvisí s vnitrostátními rozhodnutími, jako je rozhodnutí č. 40 nebo oznámení CBIRC uvedené v 560. bodě odůvodnění. Navíc vzhledem k tomu, že žádná čínská finanční instituce nespolupracovala plně, se Komise musela uchýlit k použití dostupných údajů. V této souvislosti Komise zastává názor, že důkazní břemeno neobrátila, ale že čínská vláda a čínské finanční instituce nepředložily žádné skutečnosti, jimiž by zjištění Komise vyvrátily. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(311)

Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 558. až 561. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(312)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC vznesla námitku proti skutečnosti, že u několika subjektů byl při výpočtu subvence započten určitý počet dnů po skončení období šetření. Dále požadovala, aby byly z výpočtu vyňaty mezipodnikové bankovní akcepty poskytnuté jednou finanční společností ve skupině SAIC, neboť tato společnost nebyla příjemcem tohoto režimu. Jakožto finanční společnost tento subjekt bankovní akcepty poskytoval, nikoli přijímal.

(313)

Komise uvedla, že některé společnosti neposkytly informace v souladu s pokyny obsaženými v dotazníku, jelikož neoznámily návrhy bankovních akceptů, jejichž platnost začala před obdobím šetření, takže tyto chybějící návrhy nemohly být do výpočtu ani zahrnuty. Avšak po dohodě s některými společnostmi a jak bylo vysvětleno ve zvláštním informačním dokumentu, nebyly společnosti ve skupině SAIC požádány, aby tyto podrobné informace předložily znovu, protože by to bylo zatěžující, ale souhlasily s tím, že výpočet výhody bude i nadále založen na návrzích bankovních akceptů, jejichž platnost pokračovala i po skončení období šetření. U ostatních společností, s nimiž nebyla uzavřena žádná dohoda, uplatnila Komise stejný přístup založený na informacích, které tyto společnosti předložily, a měla za to, že použití těchto informací je přiměřené, neboť se vztahovaly k čistému období dvanácti měsíců od vystavení návrhů bankovních akceptů. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(314)

Pokud jde o návrhy mezipodnikových bankovních akceptů, Komise tato tvrzení akceptovala a ve svém upraveném výpočtu výše subvence je zohlednila.

(315)

Skupina Geely tvrdila, že výpočet výhody by měl být založen na poplatku za úvěr, nikoli na úrokové sazbě banky, že u návrhů bankovních akceptů plně krytých hotovostním vkladem nebo bankovní zárukou by neměla být vypočtena žádná výhoda a že poplatky zaplacené skupinou Geely by měly být od výpočtu výhody odečteny.

(316)

Komise s tvrzeními skupiny Geely nesouhlasila. Vzhledem k povaze návrhů bankovních akceptů, které poskytují prodlouženou platební lhůtu prostřednictvím bezplatné krátkodobé půjčky, měla Komise za to, že výhoda by měla být vypočtena na základě nezkreslené referenční hodnoty. Kromě toho, jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních, skutečnost, že návrhy bankovních akceptů jsou kryty hotovostním vkladem nebo zárukou, je pro výpočet výhody irelevantní. Výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi částkou, kterou daná společnost skutečně zaplatila jako odměnu za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by bývala zaplatila uplatněním krátkodobé úrokové sazby úvěru. Je totiž běžnou praxí, že banky při poskytování úvěrů požadují různé formy záruk. Existence záruky neznamená, že finanční prostředky byly zapůjčeny za tržních podmínek. Komise rovněž neměla za to, že poplatek zaplacený za vystavení návrhu bankovního akceptu je srovnatelný s platbou úroků. Komise proto nesouhlasila s tím, že by takový poplatek měl být odečten. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(317)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že použitá referenční hodnota by měla mít stejnou strukturu jako srovnávaný finanční příspěvek v souladu s čl. 14 písm. b) a c) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Komise toto tvrzení zamítla s odůvodněním, že použitá referenční hodnota a uplatněná metodika odpovídají příslušnému finančnímu nástroji, na jehož základě výrobci BEV využívající návrhy bankovních akceptů získali preferenční financování prostřednictvím bezplatného krátkodobého úvěru. Komise se proto domnívá, že použití krátkodobé úrokové sazby platné na dobu trvání úvěru bylo vhodným základem pro výpočet výhody poskytnuté příjemci. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(318)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly závěry uvedené v 562. až 566. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(319)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise by se pro stanovení svých zjištění neměla opírat o minulá šetření a že Komise neprokázala, že diskontované směnky představují formu preferenčního financování.

(320)

Jak je popsáno v 567. až 570. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, finanční zprostředkovatelé prostřednictvím diskontovaných směnek postoupili částky pohledávek před jejich splatností. Dotčené společnosti obdržely počáteční finanční prostředky převodem práv k budoucím pohledávkám na finanční instituce po odečtení poplatků a použitelných diskontních sazeb. Bylo zjištěno, že použitelná diskontní sazba je na preferenční úrovni. Výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi diskontní sazbou uplatňovanou čínskými finančními institucemi a diskontní sazbou použitelnou na srovnatelnou operaci na trhu. Vzhledem k absenci spolupráce čínských finančních institucí potvrdila Komise své zjištění, že diskontované směnky poskytovaly financování s preferenční sazbou. Komise s tvrzením čínské vlády, že se opírá o zjištění z minulých šetření, nesouhlasila. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(321)

Skupina BYD namítla, že z výpočtu výhody měly být vyloučeny vnitroskupinové diskontované směnky s určitým procentním podílem vkladů, protože skupina BYD nepřevedla dosud nesplatné pohledávky na banky, nýbrž vklady poskytnuté bankám znovu získala.

(322)

Komise toto tvrzení neakceptovala, protože transakce s diskontovanými směnkami se neuskutečnila mezi stranami ve spojení, nýbrž mezi příjemcem směnky a bankou. To, že původní bankovní akcept, který byl následně diskontován, vystavila nejprve společnost ve spojení, je irelevantní a nemění skutečnost, že daná společnost získala výhodu z nízké diskontní sazby ve srovnání s diskontní sazbou platnou pro srovnatelnou operaci na trhu.

(323)

Jelikož nebyly k obecnému posouzení diskontovaných směnek vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 567. až. 570. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(324)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina BYD namítly, že diskontované směnky nejsou specifické, nýbrž dostupné všem odvětvím. Skupina BYD odkázala na ustanovení obsažená v článku 15 opatření pro správu komerčních návrhů akceptů, diskontů a diskontů Centrální banky (55).

(325)

Jak je uvedeno v 572. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, diskontované směnky jsou jako forma financování součástí systému preferenční finanční podpory, kterou poskytují finanční instituce podporovaným odvětvím, jako je odvětví BEV, a důkazy předložené skupinou BYD neprokázaly, že diskontované směnky by mohl za stejných preferenčních podmínek jako pro odvětví BEV v ČLR využít jakýkoli podnik (nejen v rámci podporovaných odvětví). Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(326)

Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné další připomínky, byly závěry uvedené v 571. až 573. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(327)

Jelikož nebyly k výpočtu výše subvence vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 574. až 576. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(328)

Jelikož nebyly k obecnému posouzení kapitalizace dluhu vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 577. až. 580. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(329)

Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 581. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(330)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že vzhledem k tomu, že subjekty zapojené do kapitalizace dluhu mají nárok na práva akcionářů, neměla být pro výpočet výhody kapitálová investice považována za bezúročný úvěr.

(331)

Komise měla za to, že výhoda kapitalizace dluhu by měla být posuzována z pohledu příjemce subvence, tj. společnosti NHBGAP. Práva akcionářů, která čínská vláda zohlednila, se však týkala investorů, nikoli společnosti NHBGAP, a nejsou tudíž pro výpočet výhody, kterou NHBGAP získala, relevantní. Komise naopak konstatovala, že tato výhoda představovala ekvivalent bezúročného úvěru, neboť z pohledu společnosti NHBGAP byl dluh s určitou úrokovou sazbou vůči dlužníkovi přeměněn na jiný druh podřízeného dluhu vůči stejnému dlužníkovi, který však již nezahrnoval žádné platby úroků. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(332)

Jelikož nebyly k výpočtu výhody vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 582. až 583. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(333)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise neanalyzovala, zda jsou různé uvedené kapitálové injekce výhodnější než soukromá kapitálová injekce.

(334)

Komise s tímto hodnocením nesouhlasí. V každém z těchto případů Komise vysvětlila výhodnou povahu dané transakce, například v 579. a 582. bodě odůvodnění prozatímního nařízení u výše uvedené kapitalizace dluhu nebo v 585. až 587. bodě odůvodnění prozatímního nařízení u kapitálové injekce pro skupinu Geely.

(335)

Kromě toho, pokud jde o kapitálovou injekci pro skupinu SAIC, muselo posouzení provedené Komisí plně vycházet z dostupných údajů, jak je zdůrazněno v 600. a 605. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a přesné související podmínky dané transakce tedy nebyly známy. Na druhé straně, podle veřejně dostupných informací uvedených v 601. až 606. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dospěla Komise v 607. bodě odůvodnění prozatímního nařízení k závěru, že účastníci transakce jednali pro účely bezplatného poskytnutí dalšího kapitálu skupině SAIC jako veřejnoprávní subjekty v souladu s platným legislativním rámcem.

(336)

Komise rovněž uvedla, že čínská vláda kromě obecné argumentace nedodala do spisu žádné nové skutečnosti, které by byly se zjištěními Komise v rozporu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(337)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že fond Hubei Jiyuan Yangtze River Industrial Fund Partnership není veřejnoprávním subjektem ani mu není svěřena vládní pravomoc. Kromě toho v důsledku převodu jeho akcií na soukromý subjekt v roce 2024 tvrdí, že referenční hodnota by měla být změněna.

(338)

Komise uvedla, jak je popsáno v 590. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že Yangtze River Industrial Fund – čínský vládní poradenský fond od roku 2017 – se zaměřuje na rozvoj strategických rozvíjejících se odvětví v provincii Chu-pej, včetně BEV. Fond jedná v souladu s národními strategiemi pro moderní průmyslové klastry a zdůrazňuje svou úlohu při realizaci klíčových vládních průmyslových projektů v tomto regionu. Pokud jde o tvrzení, že tento fond převedl po skončení období šetření své akcie na soukromý subjekt, není to v rozporu se zjištěním, že čínská vláda prostřednictvím tohoto fondu během období šetření převedla finanční prostředky přímo skupině Geely. V důsledku toho byla tato tvrzení zamítnuta.

(339)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC namítla, že celá výše výhody kapitálové injekce uvedená v 598. bodě odůvodnění prozatímního nařízení neměla být přičtena k celkovému obratu výrobku, který je předmětem šetření. Skupina SAIC tvrdila, že veřejně dostupné informace, z nichž Komise vycházela, neuváděly jasně, co bylo určeno pouze pro BEV a co bylo na jiné účely nebo co nebylo specifické pro výrobek, který je předmětem šetření.

(340)

Komise toto tvrzení částečně akceptovala, jelikož z veřejně dostupných informací uvedených v 339. bodě odůvodnění tohoto nařízení vyplývalo, že kapitálová injekce se netýkala pouze BEV, a výpočet upravila. Vzhledem k absenci ověřených informací, které skupina SAIC neposkytla, byla Komise oprávněna použít v příslušných případech dostupné údaje. Proto byla zbývající část tvrzení zamítnuta. Jelikož nebyly k obecnému posouzení kapitalizace dluhu, kapitálové injekce, zjištění vyplývajících z šetření, výhody, specifičnosti a výpočtu výhody vzneseny žádné další připomínky, byly závěry vyvozené v 584. až 610. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(341)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala svá tvrzení, že dotazy položené Komisí v souvislosti se zelenými dluhopisy byly příliš široké na to, aby čínská vláda poskytla nějaké smysluplné informace, a že nedostatečná spolupráce čínské vlády, jak tvrdí Komise, byla ve skutečnosti zapříčiněna samotnou Komisí.

(342)

Komise znovu připomíná, jak je uvedeno ve 270. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že v průběhu šetření položila čínské vládě řadu podrobných, přesně vymezených a relevantních otázek ve svém dopise o nedostatcích, v další žádosti o informace a během inspekce v prostorách čínské vlády, avšak čínská vláda nezbytné informace neposkytla. Kromě toho Komise ve své žádosti o informace citovala několik konkrétních oficiálních dokumentů týkajících se zelených dluhopisů a společností financujících automobily. Vzhledem k tomu, že čínská vláda trvá na uvedení konkrétních příkladů těchto dokumentů, jednalo se např. o Pokyny pro vydávání zelených dluhopisů, které vydala NDRC, Řídící stanoviska k podpoře rozvoje zelených dluhopisů, které vydala CSRC, Oznámení o vydání katalogu schválených projektů se zelenými dluhopisy (vydání z roku 2021), které vydaly PBOC, NDRC a CSRC, Nástroj pro financování environmentálního kapitálu, který vydala PBOC, a Zelený program finančního hodnocení pro bankovní finanční instituce, který vydala PBOC. Jedná se o zásadní dokumenty, které tvoří základ právního a regulačního rámce pro vydávání zelených dluhopisů a zelené financování v širším smyslu. Bez těchto dokumentů Komisi jednoznačně chyběly základní informace, které by jí umožnily určit, zda bylo preferenční financování poskytováno prostřednictvím emise zelených dluhopisů. Čínská vláda však tyto dokumenty neposkytla ani neobjasnila právní a regulační rámec a ani nevysvětlila, co se rozumí zeleným dluhopisem, přestože je zmíněn v oficiálních dokumentech. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(343)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací vznesla čínská vláda námitku proti odkazům na článek 16 zákona ČLR o cenných papírech. Čínská vláda uvedla, že článek 16 byl v roce 2019 změněn. Dále uvedla, že článek 12 nařízení o správě korporátních dluhopisů, který vyžaduje, aby byl účel získaných finančních prostředků v souladu s průmyslovými politikami státu, je pouze požadavkem pro emitenta podnikových dluhopisů, tj. podniky, nikoli však požadavkem pro investory. Kromě toho upravuje pouze využití získaného kapitálu; žádné instituce nenutí k tomu, aby investovaly do dluhopisů daného podniku.

(344)

Čínská vláda dále opět tvrdila, že odvětví BEV není podporovaným odvětvím, že finanční instituce nejednají jako veřejnoprávní subjekty a že úvěrové ratingy jsou spolehlivé.

(345)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise nedodala žádné důkazy o tom, že „většina investorů jsou institucionální investoři, včetně finančních institucí“, kromě „dva roky starého“ článku agentury Bloomberg. Čínská vláda tvrdila, že z tohoto článku mohlo beztak vyplynout pouze obecné složení čínských investorů do dluhopisů, nikoli konkrétních investorů do dluhopisů emitovaných vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda znovu zopakovala své argumenty a trvala na tom, že výhoda by měla být v každém případě vypočtena pouze pro ty konkrétní dluhopisy, u nichž Komise mohla prokázat, že byly investovány veřejnoprávními subjekty.

(346)

Komise na svém stanovisku i po poskytnutí prozatímních informací trvá. Komise uznala, že článek 16 zákona ČLR o cenných papírech byl v roce 2019 změněn. Nesouhlasí však s tím, jak čínská vláda vykládá článek 12 nařízení o správě korporátních dluhopisů. Skutečnost, že emitent dluhopisu musí dodržovat průmyslové politiky státu, aby mohl mít na trh s dluhopisy přístup, totiž dokazuje, že tyto další způsoby financování prostřednictvím trhu s dluhopisy jsou dostupné pouze určitým podporovaným podnikům a pouze pro využití podporovaná státem.

(347)

Tato skutečnost spolu se všemi ostatními obecnými zjištěními Komise týkajícími se preferenčního financování v tomto případě, která byla podrobně popsána v oddíle 3.5.1 prozatímního nařízení a potvrzena v oddíle 3.5.1 výše, například skutečnost, že finanční instituce jednají jako veřejnoprávní subjekty, a skutečnost, že úvěrové ratingy jsou zkreslené, byly Komisí při posuzování preferenčního financování na trhu s dluhopisy použity společně.

(348)

Komise dále uvedla, že tzv. „článek“ agentury Bloomberg je ve skutečnosti 74stránková zpráva z roku 2022 o čínském trhu s dluhopisy. Vzhledem k tomu, že hlavní činností agentury Bloomberg je analýza dat a trendů na kapitálových trzích, se Komise domnívá, že tuto studii lze považovat za spolehlivý důkaz vztahující se k období šetření. Tato zpráva navíc znovu potvrzuje informace shromážděné během předchozích šetření a to, že se situace během období šetření nezměnila.

(349)

Komise dále upozorňuje na některé další nedávné zprávy, které zjištění uvedená ve zprávě agentury Bloomberg také potvrzují. Podle informací, které má Komise k dispozici, totiž jako investoři na čínském trhu s dluhopisy nadále do značné míry dominují finanční instituce, které jsou rovněž upisovateli většiny dluhopisů (56). Banky jsou rovněž největšími držiteli korporátních dluhopisů a po nich následují instituce spravující fondy (57). Mezinárodní investoři navíc v roce 2021 drželi méně než 3 % čínského trhu s dluhopisy (58).

(350)

Co se týče dluhopisů emitovaných vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, Komise zjistila, že určitý počet dluhopisů jsou dluhopisy emitované na mezibankovním trhu, který je ze své podstaty přístupný pouze institucionálním investorům / finančním institucím. Je třeba rovněž připomenout, že s výjimkou banky EXIM žádná z finančních institucí při tomto šetření nespolupracovala.

(351)

Kromě toho čínská vláda opominula fakta zdůrazněná Komisí v 620. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, totiž že dluhopisy vydané společnostmi zařazenými do vzorku mají úrokovou sazbu blížící se základní úrokové sazbě nebo nižší, což znamená, že výnos těchto dluhopisů pro investory se blíží sazbě, za kterou mohou finanční instituce samy získat finanční prostředky od jiných finančních institucí, nebo je nižší. Jinak řečeno, tyto dluhopisy představují pro banky ztrátovou operaci. To jasně dokládá, že finanční instituce jednají jako veřejnoprávní subjekty, které zohledňují jiné aspekty než investora působícího v tržních podmínkách.

(352)

Čínská vláda rovněž opominula konkrétní důkaz poskytnutý v souvislosti se zelenými dluhopisy v 617. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde Komise konstatovala, že v souladu se „Zeleným programem finančního hodnocení pro bankovní finanční instituce“ banky PBOC musí čínské banky zelené dluhové nástroje upsat, aby dosáhly určité prahové hodnoty svých finančních aktiv, která přispěje k pozitivnímu posouzení jejich výkonnosti ze strany bankovního regulačního orgánu. Kromě toho musí finanční instituce podle „Nástroje měnové politiky na podporu projektů snižování emisí uhlíku“ banky PBOC poskytovat podnikům financování na podporu zelených průmyslových činností za zvýhodněné úrokové sazby blízké úrovni základní úrokové sazby v zemi. PBOC na oplátku navrhuje bankám preferenční refinanční sazby pro vyplacené zelené finanční prostředky. To opět jasně prokazuje, že finanční instituce jednají v případě zelených dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku jako veřejnoprávní subjekty.

(353)

Čínská vláda neposkytla na podporu svých tvrzení, že investory na čínském trhu s dluhopisy nejsou převážně finanční instituce, žádné důkazy.

(354)

Komise proto potvrdila svůj závěr, že věřitelé poskytující kapitál na trhu s dluhopisy a věřitelé poskytující kapitál ve formě úvěrů se z velké části překrývají, a že jako takové jsou dluhopisy do určité míry pouze dalším prostředkem k poskytování korporátních úvěrů. Komise tato tvrzení proto zamítla.

(355)

Jelikož nebyly k právnímu základu a ke zjištění, že finanční instituce jednají jako veřejnoprávní subjekty, vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 611. až 630. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(356)

Pokud jde o dluhopisy, čínská vláda uvedla, že tzv. „zelené dluhové nástroje“ jsou k dispozici řadě odvětví. Rovněž tvrdila, že tyto dluhopisy nelze považovat za specifické nebo vyhrazené jen pro určitá odvětví, neboť „dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů“.

(357)

Obecněji čínská vláda tvrdila, že rozhodnutí č. 40 o podporovaných odvětvích se nevztahuje na dluhopisy, neboť výraz „úvěr“ v tomto rozhodnutí odkazuje pouze na úvěry v úzkém slova smyslu. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda předložila další čínské dokumenty, v nichž byl výraz „úvěr“ použit společně s výrazem „dluhopisy“. Čínská vláda rovněž tvrdila, že klíčové právní a správní předpisy, z nichž Komise vycházela na podporu svého závěru v oddíle 3.5.1 prozatímního nařízení, se vztahují pouze na úvěry, nikoli však na dluhopisy. Kromě toho skupina Geely po poskytnutí prozatímních informací tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné vysvětlení ohledně specifičnosti.

(358)

Pokud jde o zelené dluhopisy, Komise v 632. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zdůraznila, že tyto dluhopisy jsou specifické, neboť je mohou emitovat pouze společnosti působící v určitých průmyslových činnostech uvedených v katalogu zelených průmyslových činností. Skutečnost, že tento katalog zahrnuje více než jedno odvětví, je v tomto ohledu irelevantní a není se závěrem Komise v rozporu.

(359)

Komise rovněž potvrdila svůj nesouhlas s úzkým výkladem pojmu „úvěr“ v rozhodnutí č. 40 ze strany čínské vlády a nadále vykládá tento pojem spíše jako „financování“ v širším smyslu. Čínská vláda nevyvrátila poznámku Komise v dokumentu s konečnými informacemi, konkrétně skutečnost, že článek 12 nařízení o správě korporátních dluhopisů vytváří vazbu na průmyslové politiky státu, které se řídí rozhodnutím č. 40. Kromě toho se čínská vláda rozhodla zaměřit se výhradně na rozhodnutí č. 40 a opominula další důkazy o specifičnosti poskytnuté Komisí v oddíle 3.5.1.5 prozatímního nařízení. Například v 435. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je zmíněn Plán rozvoje průmyslu energeticky úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020), který stanoví „politické pobídky prostřednictvím podpory finančních služeb“ a který je jasně specifický pro dané průmyslové odvětví. Další příklad je uveden ve 444. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde Komise konstatovala, že kritéria hodnocení výkonnosti NFRA pro komerční banky musí zohledňovat to, jak finanční instituce „slouží cílům národního rozvoje a reálné ekonomice“, a především to, jak „slouží strategickým a nově vznikajícím odvětvím“.

(360)

Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(361)

Jelikož nebyly ke specifičnosti vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 631. až 632. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(362)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že ne všechny dluhopisy emitované některými ze subjektů by měly být považovány za „zelené dluhopisy“. Podle čínských zásad pro zelené dluhopisy z července 2022 se zelené dluhopisy vyznačují čtyřmi hlavními charakteristikami:

(363)

Podle skupiny SAIC vytyčují tyto čtyři charakteristiky v Číně jasnou hranici mezi zelenými dluhopisy a korporátními dluhopisy, což se odráží v informačních dokumentech o zelených dluhopisech, které jsou obecně veřejně dostupné, například na internetových stránkách burzovních trhů nebo regulačních orgánů. Zatímco zelené dluhopisy mají ve svém názvu zpravidla výraz „zelené“, jiné dluhopisy tento výraz ve svém názvu mít nesmějí, protože nemohou splnit požadavky na emisi zelených dluhopisů stanovené Čínskou lidovou bankou. Z toho vyplývá, že Komise nemůže všechny dluhopisy považovat za zelené jen proto, že činnosti, které s nimi byly spojeny, byly uvedeny v Katalogu projektů, na něž lze čerpat podporu ze zelených dluhopisů (vydání z roku 2021), zmíněného v 263. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho u dluhopisů, které nebyly zelené, měla Komise přičíst výši výhody k celkovému obratu společnosti, a nikoli k obratu výrobku, který je předmětem šetření.

(364)

Komise nezpochybnila skutečnost, že ne všechny dluhopisy skupiny SAIC jsou zelenými dluhopisy. Komise by však chtěla zdůraznit, že použití obratu výrobku, který je předmětem šetření, pro výpočet výhody z dluhopisů nebylo nutně založeno na kvalifikaci dluhopisu jakožto „zeleného dluhopisu“. Běžné dluhopisy určené pro jakékoli účely byly přičteny k celkovému obratu. Za související s výrobkem, který je předmětem šetření, byly rovněž považovány korporátní dluhopisy, pokud bylo v emisních dokumentech uvedeno propojení s oblastmi, které jsou specifické pro BEV, jako je například financování výzkumu a vývoje nových technologií, z nichž budou mít pravděpodobně přínos spíš elektrická vozidla než spalovací motory. Dluhopisy určené pro BEV byly přičteny k obratu BEV. Všechny zelené dluhopisy byly přičteny k obratu BEV. Komise by rovněž ráda připomněla, že převážná část výše výhody související s dluhopisy se týkala různých finančních společností v dané skupině, které nikdy neposkytly odpověď na dotazník, jako jsou SFMH, VW Finance a GMAC. Vzhledem k absenci ověřených informací, které skupina SAIC neposkytla, Komise použila dostupné údaje. Konkrétně byl výpočet výše subvence založen na informacích týkajících se částek, počátečních a konečných dat a úrokových sazeb dluhopisů zjištěných buď ve veřejně dostupných finančních výkazech, nebo v informacích vydaných pro investory na burzách cenných papírů. V některých případech byly tyto dluhopisy klasifikovány jako zelené dluhopisy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(365)

Jak je uvedeno ve 147. bodě odůvodnění tohoto nařízení, skupina SAIC tvrdila, že článek 28 neměl být použit k přičtení všech cenných papírů zajištěných aktivy (ABS), které emitoval jeden nespolupracující subjekt, jednomu z výrobců a v konečném důsledku celé skupině SAIC. Skupina SAIC zaprvé tvrdila, že dotčený subjekt nebyl o poskytnutí odpovědi na dotazník nikdy požádán. Skupina SAIC zadruhé tvrdila, že nad tímto subjektem nevykonává žádnou účinnou kontrolu, neboť tento subjekt je součástí dohody o společném podniku. Zatřetí, pokud Komise na tomto přičtení trvala, měla vypočítat, jaký podíl výhody lze tomuto výrobci přičíst.

(366)

Pokud jde o první argument, Komise uvedla, že na oddíly A a E dotazníku měly odpovědět všechny společnosti ve spojení, které poskytují financování výrobcům nebo jejich jménem. Dotčený subjekt na dotazník nikdy neodpověděl, přestože se zjevně podílel na poskytování finančních služeb jménem jednoho z výrobců, a existence těchto služeb vešla v průběhu řízení ve známost až poměrně pozdě, těsně před vyhlášením prozatímního nařízení.

(367)

Pokud jde o druhou námitku, dotčený subjekt ve spojení byl plně vlastněn partnerem společného podniku ze skupiny SAIC a poskytoval finanční služby jednomu z výrobců ve skupině SAIC, který je spoluvlastněn skupinou SAIC a partnerem společného podniku. Komise tedy neměla pochybnosti o tom, že se jednalo o subjekt ve spojení, který měl poskytnout odpověď na dotazník.

(368)

Pokud jde o třetí námitku, vzhledem k absenci ověřených informací, které skupina SAIC neposkytla, byla Komise oprávněna použít v příslušných případech dostupné údaje. Podle dostupných informací dotčený subjekt poskytoval finanční služby jednomu z výrobců ve skupině SAIC a další činnosti nebylo možné určit. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(369)

Po poskytnutí konečných informací skupina SAIC zopakovala své připomínky týkající se nespolupracujícího subjektu, který emitoval ABS. Společnost tvrdila, že přičtení těchto ABS subjektu, který poskytoval finanční služby jednomu z výrobců ve skupině SAIC, není v souladu s praxí Komise. Skupina SAIC upřesnila, že Komise by měla vycházet z akciového podílu vyvážejícího výrobce v přijímající společnosti a že v souladu s judikaturou WTO je použití článku 28 striktně omezeno na chybějící informace, tj. v tomto případě na výši výhody, a nemělo by být rozšiřováno na další aspekty. V daném případě byla akcionářská struktura přijímající společnosti veřejně dostupná a její vztah ke skupině byl v podáních skupiny SAIC jasně uveden.

(370)

Skupina SAIC rovněž uvedla, že „další činnosti“ přijímající společnosti jsou jasné a Komise je měla k dispozici a že pokud Komise přičte výhodu jednomu výrobnímu subjektu ve skupině, povede to za určitých okolností k dvojímu započtení.

(371)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí. Zaprvé Komisi chyběla informace nejen o výši výhody, ale také o tom, kterému subjektu (subjektům) ve skupině by měla být tato výhoda přičtena. Skutečnost, že nespolupracující společnost byla v rámci skupiny prvním přímým příjemcem preferenčního financování poskytnutého vnějšími stranami, neznamená, že byla zároveň jediným příjemcem tohoto preferenčního financování v rámci skupiny. Použití článku 28 pro určení toho, komu má být výhoda přičtena, bylo proto nezbytné.

(372)

Zadruhé, na rozdíl od tvrzení skupiny SAIC, bylo toto přičtení provedeno v souladu s dřívější praxí Komise. Příklad z dřívější praxe uvedený skupinou SAIC se totiž týkal holdingového subjektu, který poskytoval finanční služby svým dceřiným společnostem, mezi něž patřili i vyvážející výrobci. Na základě faktické situace bylo v uvedeném konkrétním případě rozhodnuto, že podíl investic holdingového subjektu v jeho dceřiných společnostech (který je vázán na výši vlastního kapitálu, a tedy na akciový podíl v každé dceřiné společnosti) je přiměřeným zástupným ukazatelem podílu preferenčního financování ve prospěch každé dceřiné společnosti, a tedy vhodným alokačním klíčem pro přičtení výhody vyvážejícím výrobcům. Ve stávajícím případě však nespolupracující společnost ze skupiny SAIC žádné známé dceřiné společnosti nemá. Pokud je Komisi známo, neexistuje ani žádná souvislost mezi formální organizační strukturou obou partnerů společného podniku a skutečným podílem finančních služeb poskytovaných nespolupracující společností různým subjektům v rámci této skupiny.

(373)

Zatřetí, jak je poukázáno v 368. bodě odůvodnění výše, vzhledem k tomu, že nespolupracující společnost neposkytla odpověď na dotazník, nebylo možné určit přesný rozsah a strukturu jejích finančních činností. Neexistuje ani žádná souvislost mezi vlastníkem kolaterálu, který byl podkladem pro emitované ABS, a skutečným příjemcem finančních prostředků získaných prostřednictvím ABS. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(374)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že výrobci neměli z ABS žádnou výhodu, neboť tyto transakce zůstaly mezi financujícím subjektem a maloobchodním dlužníkem.

(375)

Komise uvedla, že v rámci těchto operací měla skupina Geely výhodu z preferenčního financování. Jak je popsáno v 619. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ABS umožnily této skupině nahradit střednědobé pohledávky z úvěrů na automobily likvidními prostředky, které byly okamžitě k dispozici, a tak velmi výhodně předfinancovat své úvěrové obchody. Tyto výhody byly odpovídajícím způsobem přičteny. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(376)

Skupina Geely vznesla námitku proti tomu, že u dluhopisů byla použita stejná referenční hodnota jako u úvěrů, ačkoli dluhopisy a úvěry jsou odlišné finanční nástroje.

(377)

V tomto ohledu Komise poukázala na to, že úvěry a dluhopisy jsou podobné finanční dluhové nástroje. Dluhopis je totiž druhem úvěru, který velké subjekty používají k získání kapitálu. Jak úvěry, tak dluhopisy jsou smluvně sjednány / emitovány na určitou dobu a jsou zatíženy úrokovou sazbou / kupónovou sazbou. Skutečnost, že financování prostřednictvím úvěru poskytuje finanční instituce a financování prostřednictvím korporátního dluhopisu poskytují investoři, kteří jsou ve většině případů také finančními institucemi, je pro určení základních charakteristik obou nástrojů irelevantní. Oba nástroje totiž slouží k financování obchodních operací, mají stejný druh odměny a podobné podmínky splatnosti. Kromě toho nebyly navrženy žádné alternativní referenční hodnoty a nebylo možné identifikovat žádné další veřejně dostupné informace, které by poskytly přesnější referenční hodnotu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(378)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené v 633. až 635. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(379)

Jelikož nebyly k závěru o jiných typech financování vzneseny žádné připomínky, byly závěry vyvozené v 636. až 637. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzeny.

(380)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na jiné typy preferenčního financování během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činily:

Preferenční financování: jiné typy financování

(381)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina SAIC tvrdily, že specifičnost grantů, které obdržely skupina Geely a skupina SAIC, nebyla individuálně posouzena na základě skutečných důkazů. Obdobně skupina Geely tvrdila, že granty měly být přičteny k celkovému obratu (u BEV a jiných vozidel), aby se řádně zohlednilo, že granty se týkaly celkových činností přijímajících subjektů.

(382)

Čínská vláda tvrdila, že Komise při posuzování grantů, které obdržely skupina Geely a skupina SAIC, použila dostupné údaje sankčním způsobem a že Komise vydávala nejasné pokyny, které zabránily řádnému posouzení společností zařazených do vzorku. Podle čínské vlády Komise neprovedla podrobné posouzení všech důkazů obsažených ve spisu za účelem výběru nejvhodnějších náhradních údajů a údajné subvence by neměly být přičteny vývozcům, kteří z nich neměli žádnou výhodu.

(383)

Jak je uvedeno v 364. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, skupina SAIC tvrdila, že není nezbytné použít „jednotlivé částky obdržené za jeden grant, dobu obdržení grantů, popis grantů, příslušná vládní oznámení upřesňující povahu grantů a další nezbytné informace“, a odmítla tyto informace poskytnout, takže Komise nebyla schopna určit příslušné režimy subvencí, výši grantů obdržených během období šetření ani to, zda se tyto granty týkaly stálých aktiv, či nikoli. Obdobně, jak je vysvětleno v 372. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, žádná ze společností ve skupině Geely neposkytla úplné informace o povaze grantových programů, v jejichž rámci získala podporu, jak bylo požadováno v dotazníku, takže Komise nebyla schopna určit příslušné režimy subvencí pro grantové programy ve vztahu k výrobku, který je předmětem šetření.

(384)

Kromě toho, jak je vysvětleno v oddíle 3.3.1.4 prozatímního nařízení, čínská vláda neposkytla žádné informace týkající se grantů, které byly vyplaceny skupinám zařazeným do vzorku, takže Komise nebyla schopna tyto chybějící informace nahradit informacemi, které by získala z jiného zdroje. Komise uvedla, že na druhé straně skupina BYD požadované relevantní informace poskytla, takže Komise mohla různé aspekty obdržených grantů posoudit a zvážit, zda jsou tyto granty napadnutelné.

(385)

Na tomto základě a vzhledem k absenci ověřených informací, které by svědčily o opaku, založila Komise svá zjištění na dostupných údajích a dospěla k závěru, že všechny granty, které tyto skupiny obdržely, byly specifické a souvisely s výrobkem, který je předmětem šetření. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(386)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala, že zjištění Komise, že napadnuté granty jsou specifické, vychází z domněnek, a nikoli z skutečných důkazů, což je v rozporu s čl. 2 odst. 4 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda tvrdila, že Komise měla důkazy o tom, že z dotčených údajných grantů mělo výhodu více výrobků, a použila tedy dostupné údaje sankčním způsobem. Komise místo toho vycházela z domněnky, že granty, které tito vyvážející výrobci obdrželi, jsou specifické, jelikož skupina SAIC a skupina Geely neposkytly Komisi informace, které by považovala za dostatečné. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise nezveřejnila dostatečné skutečnosti, na jejichž základě dospěla k závěru, že granty jsou specifické.

(387)

Skupina SAIC rovněž tvrdila, že Komisi poskytla důkazy o tom, že granty obdržené od čínské vlády byly určeny pro účely nad rámec dotčeného výrobku a že informace, které má Komise k dispozici, včetně materiálů předložených skupinou SAIC a veřejně dostupných informací, jasně naznačují, že obdržené granty byly určeny pro BEV i jiná vozidla. Nelze proto tvrdit, že přičtení obdržených grantů Komisí k obratu dotčeného výrobku má nějaký faktický základ. Skupina SAIC navíc tvrdila, že Komise neposkytla žádné hodnocení ani odůvodnění týkající se řady skutečností obsažených ve spisu – konkrétně auditních zpráv, předvahy a snímků obrazovky s účty zaznamenávajícími tyto granty, což naznačuje, že obdržené granty nebyly určeny výhradně pro výrobek, který je předmětem šetření.

(388)

Komise zopakovala, že skupina SAIC neposkytla úplné informace o povaze grantových programů, v jejichž rámci obdržela podporu, jak bylo požadováno, takže Komise nebyla schopna určit, které grantové programy se týkají výrobku, který je předmětem šetření. Komise uvedla, že tyto informace byly daným společnostem snadno dostupné, ale že k nim odepřely plný přístup. Skutečnost, že daná společnost umožní Komisi nahlédnout do určitých dokumentů a poskytne snímky obrazovky, aniž by poskytla příslušné požadované informace, nelze v žádném případě považovat za rovnocennou poskytnutí požadovaných informací ve formě písemnosti, která zajistí, že informace mohou být řádně ověřeny. Takové informace rovněž neposkytují záruku, že granty obdržené před začátkem období šetření nezvýhodňovaly výrobu BEV během období šetření. Komise také opakovaně poukázala na to, že informace poskytnuté pouze v podobě snímků obrazovky, které obsahují omezené údaje nebo ukazují některé příklady, by znemožnily ověření a odsouhlasení základních údajů.

(389)

Vzhledem k absenci ověřených informací, které by svědčily o opaku, založila Komise svá zjištění na dostupných údajích a dospěla k závěru, že všechny granty, které tyto skupiny obdržely, byly specifické a souvisely s výrobkem, který je předmětem šetření. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(390)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že vzhledem k tomu, že obdržené granty podléhaly dani z příjmu právnických osob, měl by být od celkové výše obdržených grantů odečten základ daně. Komise měla za to, že skupina SAIC nepředložila skutečné důkazy o tom, že zaplacená daň přímo souvisela s obdrženými granty. Kromě toho články 6 a 7 základního nařízení nestanoví možnost odpočtu daně z příjmu právnických osob, pokud jde o výpočet výhody nebo napadnutelné subvence. Tento argument byl proto zamítnut.

(391)

Sazba subvence skupiny SAIC a skupiny Geely týkající se grantů byla aktualizována v důsledku opravy popsané v 652. a 654. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(392)

V důsledku toho se metodika pro stanovení výše subvence popsaná v 650. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje a byla použita na vyvážejícího výrobce, jemuž bylo přiznáno individuální zjišťování.

(393)

Po poskytnutí konečných informací společnost Tesla (Shanghai) uvedla, že jeden z grantů, které obdržela, byl vyplacen natřikrát a že k jedné z těchto výplat došlo během období šetření. Společnost uvedla, že vzhledem k tomu, že částka obdržená během období šetření se týká grantu souvisejícího se stálými aktivy, jejichž výplaty byly provedeny v rámci téhož režimu, měla Komise částku, kterou společnost obdržela během období šetření, odepsat.

(394)

Komise uznává, že na základě pokynů pro výpočet výše subvence v šetřeních o uložení vyrovnávacího cla (59)„[u] jednorázových subvencí, které lze spojovat se získáním stálých aktiv, musí být celková hodnota subvence rozložena do běžné životnosti aktiv (čl. 7 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 (60))“. Pokyny však rovněž stanoví, že „odchylně od [výše uvedeného bodu] se jednorázové subvence, které činí méně než 1 % ad valorem, za běžných okolností zaúčtovávají, i když jsou spojeny s nákupem stálých aktiv“. Vzhledem k tomu, že výplata dotčeného grantu činila méně než 1 % ad valorem, měla Komise za to, že platba obdržená během období šetření nebyla významná a že bylo oprávněné ji přiřadit pouze k období šetření. Tato přiřazovací metoda je plně v souladu se zprávou WTO vypracovanou neformální skupinou odborníků, která stanoví, že granty, jejichž účelem je nákup stálých aktiv, by měly být přičteny, avšak „je považováno za vhodné, především z hlediska administrativního zjednodušení, aby se velmi malé subvence zaúčtovávaly bez ohledu na jejich typ nebo jiné aspekty. Jako prahová hodnota se pro každou jednotlivou subvenci doporučuje úroveň nižší než 0,5 % prodeje“ (61). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(395)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené v 638. až 651. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(396)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na všechny granty během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a u vyvážejícího výrobce, u něhož bylo provedeno individuální zjišťování, činily:

Granty

(397)

Po poskytnutí prozatímních informací některé zúčastněné strany, jako je skupina SAIC, sdružení CAAM, skupina BYD, čínská vláda a skupina Geely, tvrdily, že v konečném důsledku má z tohoto režimu subvencí výhodu spotřebitel. Konkrétně bylo argumentováno, že výrobci při prodeji vozidel poskytují subvence spotřebitelům jménem vlády, a sice snížením ceny, kterou má zákazník zaplatit. V tomto pojetí se předpokládalo, že zákazník zaplatil nižší cenu, což bylo později dané společnosti vládou uhrazeno.

(398)

Obdobně některé strany tvrdily, že skutečnost, že se ceny BEV po zrušení subvence nezvýšily, neprokazuje existenci výhody. Argumentovaly tím, že tržní ceny jsou ovlivněny několika faktory, včetně výrobních nákladů, dynamiky nabídky a poptávky, očekávání spotřebitelů a nahrazování starých modelů a novými. V důsledku toho nemusí být ceny BEV prodaných v různých obdobích přímo srovnatelné.

(399)

Dále tvrdily, že v případech, kdy spotřebitelé podmínky pro poskytnutí subvence nesplnili, si výrobci vyžádali subvenci od spotřebitelů zpět, čímž tyto strany zpochybnily, že by z toho měli výrobci výhodu.

(400)

Komise uvedla, že nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že program byl koncipován tak, aby poskytoval subvence spotřebitelům a využíval výrobce BEV jako pouhé prostředníky k distribuci těchto subvencí. Důkazy ve skutečnosti svědčily o opaku. Jak je popsáno v 666. až 671. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, platby poskytnuté čínskou vládou výrobcům BEV ve formě přímých peněžních převodů představovaly pro výrobce BEV jasnou a hmotnou výhodu, neboť se jednalo o přímý převod peněžních zdrojů na základě jejich hospodářské činnosti. Ačkoli toto představovalo výhodu již samo o sobě, šetření dále odhalilo, že subvence neovlivnila konečné spotřebitelské ceny. I přes řadu faktorů, které mohly hrát roli, analýza prokázala, že cena zůstala v bezprostředním období po zrušení subvence nezměněna. To naznačuje, že subvence neměla na konečnou cenu zaplacenou zákazníky zřetelný dopad, takže zůstala výrobcům BEV. V důsledku toho byla tato tvrzení zamítnuta.

(401)

Pokud jde o případy, kdy si výrobci subvenci z důvodu nesplnění podmínek případně vyžádali zpět, Komise uvedla, jak je popsáno v 665. až 670. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že výrobci stanovili ceny, které jim umožnily získat celou subvenci, a subvence nepřinesla spotřebitelům výhodu v podobě nižších cen, čímž se výše uvedené tvrzení stalo bezpředmětným. Tento stav navíc ilustruje základní strukturu tohoto režimu, která staví do středu sledované politiky výrobce a upřednostňuje jejich zájmy, přičemž konečným cílem je poskytnout těmto subjektům finanční podporu. Navíc pokud by byl zamýšleným příjemcem spotřebitel, byla by za zpětné získání finančních prostředků odpovědná vláda. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že v příslušném právním rámci tohoto programu vláda využívá výrobce BEV jako prostředníky k distribuci nebo zpětnému vymáhání částek, které vláda vyplatila výrobcům BEV. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(402)

Po poskytnutí konečných informací sdružení CAAM zopakovalo, že konečnými příjemci režimu subvencí jsou spotřebitelé. Tvrdilo, že stabilní ceny BEV po zrušení subvence jsou dokladem toho, že žádná výhoda nevznikla. Konkrétně uvedlo, že udržování stabilních cen nebo dokonce jejich zachování beze změny ještě nějakou dobu po zrušení spotřebitelských dotací je běžnou praxí. Dále uvedlo, že i když čínská vláda spotřební daně z nákupu vozidel snížila, je běžné, že výrobci pokračují v inzerci subvencí ještě nějakou dobu po skončení vládních pobídek.

(403)

Komise uvedla, že argumenty sdružení CAAM dokládají zjištění Komise, neboť poskytly další důkaz toho, že subvence nemá na stanovování ceny vozidel výrobci vliv, když ceny zůstávají nezměněny, tj. subvence nemá na konečnou cenu placenou zákazníky žádný znatelný dopad, takže subvence zůstává výrobcům BEV a spotřebitelé z ní žádnou výhodu nemají. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(404)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své tvrzení, že konečnými příjemci režimu subvencí jsou spotřebitelé, a zdůraznila, že daný program je zaměřen na spotřebitele. Čínská vláda zejména tvrdila, že je to stanoveno v právních předpisech. Koncepce tohoto programu, který zahrnuje vyplácení hotovosti přímo výrobcům, zohledňuje zvláštní podmínky na trhu v Číně. Čínská vláda dále uvedla, že nejsou-li podmínky stanovené v programu splněny, částka platby je odpovídajícím způsobem snížena.

(405)

Pokud jde o připomínky čínské vlády a vzhledem k tomu, že žádné další podložené informace nebyly předloženy, Komise zopakovala svůj předchozí závěr uvedený v 656. až 661. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v 400. bodě odůvodnění výše, že s ohledem na povahu, koncepci a fungování tohoto režimu jsou zamýšlenými příjemci této subvence výrobci. Co se týče snížení částky platby v případě nedodržení stanovených podmínek, Komise odkázala na výše uvedený 401. bod odůvodnění tohoto nařízení. Komise dále poznamenala, že pouhé nedodržení dotčených podmínek neznamená, že dochází ke změně příjemců. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(406)

Po poskytnutí prozatímních informací a po uložení prozatímních opatření sdružení CAAM zpochybnilo chápání spotřebitelských subvencí jako výrobních subvencí a tvrdilo, že Unie uplatňuje dvojí měřítko, na jehož základě vykonstruovaným způsobem vymezila čínské subvence ve prospěch spotřebitelů jako subvence na podporu automobilového průmyslu.

(407)

Tvrzení předložené sdružením CAAM bylo obecné a nepodložené. Proto bylo zamítnuto.

(408)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Tesla (Shanghai) a čínská vláda tvrdily, že tento program byl ukončen již v prosinci 2022, a proto Komise nemá pro uložení prozatímního antisubvenčního cla v souvislosti s tímto režimem žádný právní základ.

(409)

K tomu Komise poznamenala, jak je popsáno v 662. až 664. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že čínští výrobci BEV tento režim subvencí nadále využívali během celého období šetření a z přímého převodu peněžních prostředků v rámci tohoto režimu budou mít výhodu po delší dobu i po skončení období šetření. Komise proto dospěla k závěru, že podmínky pro napadnutí tohoto režimu jsou splněny. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(410)

Po poskytnutí konečných informací společnost Tesla (Shanghai) zopakovala, že daný režim byl ukončen a neměl by být napaden. Uvedla, že alternativně je maximální částkou, kterou může Komise v případě společnosti Tesla (Shanghai) napadnout, částka, kterou by společnost Tesla (Shanghai) mohla (potenciálně) obdržet v budoucnu. Dále bylo namítnuto, že existence lokálních režimů podobných celostátní politice daňových subvencí nemá na posouzení výhody pro společnost Tesla (Shanghai) žádný vliv.

(411)

Komise uvedla, že napadnutou výhodou je skutečná výše subvencí vyplacených čínskou vládou vyvážejícím výrobcům během období šetření, a zopakovala svůj předchozí závěr uvedený v 662. až 664. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a 409. bodě odůvodnění výše. Pokud jde o neposouzení režimů podobných celostátním režimům subvenci, Komise uvedla, jak je popsáno v 664. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že šetření ukázalo, že místní orgány pod přímým či nepřímým vedením čínské vlády zavedly velké množství podobných programů, z nichž některé se velmi podobají celostátnímu režimu. Tyto místní iniciativy mají společný cíl, a to stimulovat výrobu BEV, což povede k pokračující podpoře čínských výrobců BEV.

(412)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely a společnost Tesla (Shanghai) tvrdily, že finanční prostředky obdržené během období šetření souvisely s prodejem před obdobím šetření, a proto by se na ně vyrovnávací opatření neměla vztahovat. Pokud by byl tento režim považován za napadnutelný, měl by být základem pro takové určení prodej přímo související s obdobím šetření.

(413)

Komise uvedla, jak je popsáno v 672. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že časový nesoulad mezi prodejem BEV a vyplacením vládních prostředků, který výrobci nemohou předvídat, vytváří nejistotu ohledně termínů plateb. Tato nejistota se může protáhnout až na čtyři roky. V důsledku toho se výhoda pro výrobce plně projeví až po obdržení plateb. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(414)

Po poskytnutí konečných informací skupina SAIC tvrdila, že se Komise nezabývala jejími připomínkami týkajícími se období přiřazení programu ani neodpověděla na její návrh alternativního výpočtu.

(415)

Komise poznamenala, že stejné připomínky již měly i jiné strany a tyto připomínky byly vyvráceny ve 412. až 413. bodě odůvodnění výše. V uvedených bodech odůvodnění je vysvětleno, proč byla navržená metodika výpočtu odmítnuta. Obě tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(416)

Po poskytnutí konečných informací společnost Tesla (Shanghai) zopakovala své tvrzení, že základem pro výpočet výhody je dotčený prodej během období šetření, a poskytla pro něj metodiku.

(417)

Vzhledem k tomu, že žádné další podložené informace nebyly předloženy, Komise zopakovala svůj předchozí závěr uvedený v 413. bodě odůvodnění výše. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(418)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina Geely tvrdily, že výhody plynoucí z tohoto režimu subvencí by neměly být přičteny k vývozu, protože subvence byly specificky poskytnuty na výrobu a prodej výrobku, který je předmětem šetření, a to pouze na čínském trhu.

(419)

Komise uvedla, že v rámci tohoto režimu měli výrobci výhodu z přímého převodu finančních prostředků, což těmto společnostem poskytlo značné zdroje ve formě peněžních prostředků, které jim byly plně k dispozici. Platby čínské vlády byly specificky založeny na prodeji BEV v rámci programu určeného na podporu rozvoje odvětví BEV a určeného výrobcům BEV. V důsledku toho bylo přičtení těchto výhod založeno na celkovém obratu BEV. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(420)

Společnost Tesla (Shanghai) namítla, že vzhledem k tomu, že zaúčtovaná částka, kterou v rámci tohoto režimu obdržela, je považována za zdanitelný příjem, a tudíž podléhá dani z příjmu právnických osob, jež v roce 2022 činila pro společnost Tesla (Shanghai) 15 %, došlo by ke dvojímu započtení, jelikož tato výhoda je zohledněna jak v rámci tohoto programu, tak v rámci programu preferenční daně z příjmu.

(421)

Společnost však nepředložila skutečné důkazy o tom, že zaplacená daň přímo souvisela s vratkou obdrženou v rámci tohoto režimu. Kromě toho články 6 a 7 základního nařízení nestanoví možnost odpočtu daně z příjmu, pokud jde o výpočet výhody nebo napadnutelné subvence. Argument, že by se jednalo o dvojí započtení, byl proto považován za bezpředmětný.

(422)

Po poskytnutí konečných informací společnost Tesla (Shanghai) zopakovala, že od celkové výhody by měla být odečtena 15 % daň z příjmu, neboť s příjmem z daňové subvence naložila jako se zdanitelným příjmem, na nějž se vztahuje 15 % daň z příjmu právnických osob platná během období šetření. Společnost Tesla tvrdila, že došlo k dvojímu započtení, neboť tato výhoda byla zohledněna jak v rámci tohoto programu, tak v rámci programu preferenční daně z příjmu.

(423)

Komise uvedla, že požadovaný odpočet nespadá do žádné z kategorií způsobilých pro odpočet z výpočtu subvence uvedených v článku 7 základního nařízení (62). Kromě toho se sazba daně z příjmu nevztahuje na příjem, nýbrž na zdanitelný příjem, jak stanoví zákon o dani z příjmu podniků, tj. „celkový příjem podniku v každém zdaňovacím období po odečtení nezdanitelných příjmů, příjmů osvobozených od daně, různých odpočtů a povolené výše vyrovnaných ztrát v předchozích letech“ (63). Tyto odpočty zahrnují: „Náklady, výdaje, daně, ztráty a jiné přiměřené výdaje vzniklé v souvislosti s příjmy podniku mohou být při výpočtu základu daně odečteny.“ (64) Kromě toho lze za určitých podmínek odečíst ještě některé další výdaje, jako jsou výdaje na výzkum a vývoj. Z tohoto důvodu nelze konkrétní příjem, jako je příjem z daňové subvence, oddělit od výpočtu zdanitelného příjmu, který zohledňuje jiné prvky. Komise se dále domnívá, že 15 % sazba daně z příjmu se používá pouze v případě kladného zdanitelného příjmu. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(424)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD namítla, že poměr daňové subvence pro BEV k celkové daňové subvenci obdržené během období šetření, na jehož základě byla tato předběžná platba přičtena BEV, měl být změněn po vydání rozhodnutí o konečném vypořádání přijatých Ministerstvem průmyslu a informačních technologií a Ministerstvem financí. Komise toto tvrzení akceptovala a výpočet upravila.

(425)

Skupina Geely tvrdila, že některé subvence přičtené jedné ze společností ve skupině již byly napadeny. Komise toto tvrzení akceptovala a výpočet upravila.

(426)

V důsledku toho se metodika pro stanovení výše subvence popsaná v 675. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje a byla použita na vyvážejícího výrobce, jemuž bylo přiznáno individuální zjišťování.

(427)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené v 652. až 676. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(428)

Sazba subvence skupiny SAIC a skupiny Geely týkající se politiky daňových subvencí byla aktualizována v důsledku opravy popsané v 652. a 654. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(429)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku a u vyvážejícího výrobce, u něhož bylo provedeno individuální zjišťování, činily:

(430)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda, skupina BYD, skupina Geely a skupina SAIC nesouhlasily se závěrem Komise, že čínští výrobci BEV mají výhodu z toho, že jim jsou poskytovány pozemky za cenu nižší než přiměřenou.

(431)

Čínská vláda tvrdila, že Komise pouze uvedla, že pozemky v pevninské Číně jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví, což neprokazuje existenci finančního příspěvku a výhody. Kromě toho, v rozporu s chápáním výrazu „kolektivní“ uvedeným Komisí v 677. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, „kolektivní“ neznamená, že je toto vlastnictví tvořeno buď vesnicemi, nebo městy, nýbrž že je tvořeno pracujícím lidem.

(432)

Komise v 677. bodě odůvodnění prozatímního nařízení stručně popsala systém práv k užívání pozemků uplatňovaný v ČLR. Oproti tvrzením čínské vlády nemá tato část sama o sobě prokázat existenci finančního příspěvku a výhody. V každém případě čínská vláda neposkytla žádné důkazy, které by vyvrátily tvrzení uvedená v 677. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví.

(433)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise se může k použití zahraniční referenční hodnoty uchýlit pouze v případě, kdy je zjištěno, že ceny v zemi poskytování práv k užívání pozemků jsou zkreslené v důsledku zásahů státu. Podle čínské vlády nebylo v období šetření několik odkazovaných legislativních dokumentů v platnosti. Komise tak vycházela z nesprávného právního základu a nezaložila své „zjištění na skutečných důkazech“.

(434)

Komise zaprvé uvedla, že čínská vláda neposkytla žádné důkazy o tom, že uvedené legislativní dokumenty nebyly během období šetření v platnosti. Zadruhé čínská vláda ani neprokázala, že se změnila podstata těchto dokumentů, které byly údajně nahrazeny. Zatřetí čínská vláda nezpochybnila uplatňování zákona Čínské lidové republiky o správě půdy uvedeného v 679. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(435)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že právní předpisy, na které se Komise odvolává, nebyly během období šetření v platnosti. Proto jsou tvrzení Komise, že čínská vláda neposkytla žádné důkazy o tom, že uvedené dokumenty nebyly během období šetření v platnosti, věcně nesprávná.

(436)

Komise však trvá na tom, že nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval, že dotčené texty nebyly v platnosti. Komise sice z vlastního podnětu nalezla důkaz o tom, že zákon o vlastnictví byl v roce 2021 skutečně zrušen (65). Ustanovení v něm uvedená však byla začleněna do článků 205–462 občanského zákoníku, který vstoupil v platnost v lednu 2021. Občanský zákoník nezavedl v oblasti práv k užívání pozemků žádné podstatné změny (viz zejména články 246, 260–261 a 330–361 občanského zákoníku). Argument čínské vlády byl tedy čistě formalistický. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(437)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise v předchozích případech nepodala žádný důkaz o tom, že systém dražeb v pevninské Číně je netransparentní a nejasný, a opírala se o staré případy a zcela odlišné výrobky, aniž by údajné zkreslení jakkoli vysvětlila nebo doložila. Komise údajně použila stejné tvrzení a při absenci důkazů odkazovala pouze na judikaturu. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise nevysvětlila, co ohledně trhu s právy k užívání pozemků v pevninské Číně prošetřovala, ani změny, které zjistila. Kromě toho tvrzení Komise, že ceny práv k užívání pozemků stanovují svévolně orgány, nebylo podloženo žádnými důkazy obecně ani konkrétními případy týkajícími se vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Čínská vláda zastává názor, že konečná cena dosažená v nabídkovém řízení odráží jak poptávku, tak nabídku.

(438)

Skupina Geely tvrdila, že prozatímní nařízení neobsahuje žádné jasné údaje ani odůvodnění ohledně toho, proč nebo jak byla jako vhodná referenční hodnota zvolena Čínská Tchaj-pej, s výjimkou konstatování, že již byla použita v některých předchozích šetřeních.

(439)

Komise však uvedla, že zjištění učiněná v předchozích a nedávných antisubvenčních šetřeních jsou dostatečně podložená a týkají se stejných subvenčních programů, jako jsou programy zmíněné v tomto šetření. Komise například ve věci AFC zjistila, že u pozemků, které byly poskytnuty prostřednictvím nabídkového řízení, byl v každém případě pouze jeden uchazeč o pozemek a zaplacená cena odpovídala výchozí ceně v nabídkovém řízení. Komise v každém z těchto předchozích šetření vycházela z podobného právního rámce upravujícího práva k užívání pozemků v ČLR, a zejména ze skutečnosti, že místní orgány stanovují ceny pozemků podle systému oceňování městských pozemků a vládní průmyslové politiky. V 682. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise připomněla, že současné šetření v tomto ohledu neukázalo žádné výrazné změny. Komise rovněž připomněla, že čínská vláda nepředložila důkazy prokazující ukončení této politiky. Komise naopak zjistila, že v případě skupiny BYD, skupiny Geely, skupiny SAIC a společnosti Tesla (Shanghai) se u transakcí souvisejících s právy k užívání pozemků jednalo buď o: i) bezplatné transakce, přidělení nebo převody, ii) transakční ceny odpovídající nabídkové výchozí ceně, iii) transakční ceny odpovídající záruce splatné za účast na nabídkovém řízení, nebo iv) zvláštní investiční dohody s místní obcí (místními obcemi), které obsahovaly zvláštní ustanovení o přidělování pozemků. Na základě informací dostupných v tomto šetření proto Komise tato tvrzení zamítla.

(440)

Čínská vláda argumentovala, že tvrzení Komise v 682. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku získali práva k užívání pozemků za ceny stanovené místními orgány v nabídkových řízeních, postrádá věcný základ.

(441)

Jak je však již uvedeno v 438. bodě odůvodnění tohoto nařízení, Komise může toto tvrzení doložit prostřednictvím transakčních dokumentů skupiny BYD, skupiny Geely, skupiny SAIC a společnosti Tesla (Shanghai).

(442)

Podle čínské vlády v pevninské Číně existuje sekundární trh s právy k užívání pozemků, který Komise neprošetřila.

(443)

Čínská vláda však nedodala žádné důkazy o tom, že by společnosti zařazené do vzorku tento údajný sekundární trh s právy k užívání pozemků využívaly.

(444)

Čínská vláda se domnívala, že zjištění Komise o specifičnosti je nekoherentní, protože pokud by byla analýza specifičnosti provedená Komisí správná a práva k užívání pozemků za preferenční ceny by získávali pouze výrobci z některých odvětví, měla Komise k posouzení existence údajné subvence použít ceny práv k užívání pozemků, která získaly společnosti z jiných odvětví. Kromě toho prý Komise neprovedla odůvodněné a objektivní posouzení specifičnosti podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, protože nestanovila, jak je přístup k údajnému preferenčnímu poskytování práv k užívání pozemků výslovně omezen na určité podniky nebo určitá odvětví.

(445)

V tomto ohledu Komise konstatuje, že žádná strana nepředložila důkazy o referenční hodnotě pro ceny práv k užívání pozemků u odvětví, kde nedochází k zásahům státu. Komise navíc poukázala na legislativní rámec, podle něhož místní orgány stanovují cenu pozemků podle systému oceňování městských pozemků, který se aktualizuje každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky. Kromě toho je Komise schopna toto zjištění potvrdit na základě transakčních dokumentů poskytnutých skupinou SAIC, podle nichž „podmínka průmyslového přístupu přísluší k automobilovému průmyslu a je v souladu s podporovanými a povolenými projekty v Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Dokumenty, které má Komise k dispozici, tedy potvrzují, že příslušnost k automobilovému průmyslu je podmínkou pro účast v nabídkovém řízení pro získání práv k užívání pozemků.

(446)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že stanovení specifičnosti přísluší Komisi jakožto vyšetřujícímu orgánu a že od čínské vlády a dalších zúčastněných stran nelze požadovat, aby vyvrátily negativní domněnku. Odkázala rovněž na věc C-559/12 P (66) a uvedla, že Komise je povinna shromáždit veškeré informace, které potřebuje k tomu, aby mohla posoudit, zda je údajná subvence specifická.

(447)

Oproti tvrzení čínské vlády Komise nezaložila své zjištění o specifičnosti daného režimu na žádné negativní domněnce. Jak je jasně uvedeno v 686. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim je považován za specifický, protože preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví BEV. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(448)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž tvrdila, že analýza výhody provedená Komisí je nepodložená a je založena na nevhodné referenční hodnotě. Podle čínské vlády je Komise nekonzistentní, když potvrzuje, že poskytování práv k užívání pozemků je specifické, ale zároveň odmítá argument, že mohla použít domácí referenční hodnoty vyplývající z cen práv k užívání pozemků u společností z jiných odvětví, která tuto údajnou subvenci nevyužívají, přičemž takových hodnot, které lze zvolit, je celá řada.

(449)

Komise však nechápe, v čem nekonzistentnost zmíněná čínskou vládou spočívá. Jak je uvedeno v 445. bodě odůvodnění výše, Komise pouze konstatovala, že žádná strana nepředložila důkazy o referenční hodnotě pro ceny práv k užívání pozemků u odvětví, kde nedochází k zásahům státu. Kromě pouhého tvrzení, že existuje řada referenčních hodnot, které lze zvolit, čínská vláda zjištění Komise nevyvrátila. Kromě toho se zdá, že čínská vláda zaměňuje Komisí provedenou analýzu specifičnosti, jíž Komise prokázala, že odvětví BEV má výhodu z práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou, a analýzu výhody podle čl. 6 písm. d) základního nařízení, jíž Komise dokázala, že čínské právní předpisy upravující využívání půdy narušují trh s právy k užívání pozemků a nepodléhají tržním podmínkám. Skutečnost, že systém práv k užívání pozemků jako celek nefunguje jako volný trh, nebrání čínské vládě v poskytování práv k užívání pozemků konkrétním odvětvím za cenu nižší než přiměřenou. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(450)

Připomínky čínské vlády týkající se závěru, že poskytnutí práv k užívání pozemků čínskou vládou by mělo být považováno za subvenci, byly vypořádány společně s připomínkami ke zjištěním vyplývajícím z šetření v 437. až 442. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(451)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že posouzení Komise, že Čínská Tchaj-pej je vhodnou vnější referenční hodnotou, není založeno na skutečných důkazech a že ceny pozemků v Čínské Tchaj-peji neodrážejí „podmínky převládající na trhu v zemi dodání výrobků“. Čínská vláda uvedla, že Komise pouze cituje určité ukazatele bez jakýchkoli podpůrných údajů nebo důkazů, a požádala Komisi, aby poskytla doplňující údaje týkající se úrovně hospodářského rozvoje, stupně rozvoje průmyslové infrastruktury, hustoty obyvatelstva a podobností mezi typem pozemků a transakcemi použitými pro stanovení příslušné referenční hodnoty v Číně a Čínské Tchaj-peji. Čínská vláda rovněž zmínila, že hustota obyvatelstva v pevninské Číně a Čínské Tchaj-peji se značně liší.

(452)

Pokud jde o úroveň hospodářského rozvoje a stupeň rozvoje průmyslové infrastruktury, Komise zjistila, že většina subjektů v rámci skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se nachází ve východní části ČLR v rozvinutých oblastech s vysokým HDP v provinciích s vysokou hustotou obyvatelstva obklopujících Šanghaj a Šen-čen, takže jsou podobné jako v Čínské Tchaj-peji.

(453)

Pokud jde o podobnosti mezi typem pozemků a transakcemi použitými pro stanovení příslušné referenční hodnoty, Komise v tomto ohledu zdůraznila, že v obou případech se tyto transakce týkají průmyslových pozemků určité velikosti, které se nacházejí v průmyslových oblastech.

(454)

Pokud jde o hustotu obyvatelstva, Komise uvedla, že čínská vláda srovnávala údaje o hustotě obyvatelstva na úrovni celé země. Z bližšího pohledu na hustotu obyvatelstva v lokalitách, kde se nacházejí vyvážející výrobci, vyplývá, že údaje o hustotě obyvatelstva jsou ve skutečnosti poměrně podobné nebo vyšší, například v regionu Šanghaj, kde se nacházejí některé subjekty ze skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a společnost Tesla (Shanghai), je hustota vyšší než 3 900 obyvatel/km2 (67), což je téměř šestkrát víc než hustota obyvatelstva v Čínské Tchaj-peji.

(455)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zaprvé uvedla, že několik subjektů v rámci skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se nenachází ve východní části pevninské Číny. Některé z nich se například nachází v Si-anu a v Chu-nanu. Výběrem Šanghaje a Šen-čenu Komise odkazuje na dvě z nejrozvinutějších měst v pevninské Číně, která nejsou srovnatelná s většinou provincií, v nichž se výrobci BEV nacházejí. Zadruhé čínská vláda konstatuje, že všechny ostatní provincie, kde se nacházejí výrobci BEV, kromě Šanghaje, jsou výrazně méně zalidněné než Čínská Tchaj-pej. Čínská vláda rovněž uvedla, že v cenách práv k užívání pozemků existují mezi konkrétními provinciemi a městy v pevninské Číně velké rozdíly a že kromě problému nedostatečné srovnatelnosti nelze jednu průměrnou referenční cenu pozemků v Čínské Tchaj-peji vztáhnout na podmínky převládající na trhu v celé pevninské Číně.

(456)

Komise však nikdy netvrdila, že všichni výrobci BEV se nacházejí ve východní části ČLR. Komise pouze vysvětlila, že většina subjektů v rámci skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se nachází ve východní části ČLR v rozvinutých oblastech s vysokým HDP v provinciích s vysokou hustotou obyvatelstva obklopujících Šanghaj a Šen-čen. Například ze sedmi výrobních závodů skupiny Geely se čtyři nacházejí v provincii Če-ťiang a jeden v provincii Ťiang-su, což jsou dvě pobřežní provincie v blízkosti Šanghaje. Podobně z osmi výrobních závodů skupiny BYD se jeden nachází v provincii Kuang-tung, jeden v provincii Ťiang-su, jeden v provincii An-chuej, jeden v provincii Šan-tung a jeden v provincii Fu-ťien. A nejméně tři výrobní závody skupiny SAIC se nacházejí přímo v Šanghaji. HDP na obyvatele a hustota zalidnění většiny z těchto provincií je srovnatelná s Čínskou Tchaj-pejí. Hustota zalidnění provincií Ťiang-su, Kuang-tung a Šan-tung je dokonce vyšší než v Čínské Tchaj-peji. Kromě toho Komise zdůrazňuje, že výrobní závody BEV se často nacházejí ve městech, která mají mnohem vyšší HDP na obyvatele a hustotu zalidnění, než je průměr dané provincie. Tato tvrzení se proto zamítají.

(457)

Čínská vláda a skupina Geely rovněž tvrdily, že Čínská Tchaj-pej není vhodnou referenční hodnotou mimo jiné proto, že v pevninské Číně se převádí pouze právo k užívání pozemků, kdežto v Čínské Tchaj-peji se převádí i skutečné vlastnictví pozemků. Kromě toho podle čínské vlády Komise údajně uznává, že hustota obyvatelstva a stupeň rozvoje průmyslové infrastruktury nejsou v pevninské Číně a Čínské Tchaj-peji zcela srovnatelné. Průměrná referenční cena pozemků v Čínské Tchaj-peji tedy podmínky převládající na trhu v pevninské Číně nemůže odrážet a ani je neodráží. Kromě toho ceny pozemků použité Komisí pro Čínskou Tchaj-pej zahrnují ceny obchodních i průmyslových pozemků.

(458)

Skupina SAIC tvrdila, že čínská Tchaj-pej není vhodnou vnější referenční hodnotou pro práva k užívání pozemků, a navrhla namísto toho použít referenční hodnoty v Malajsii a Thajsku. Skupina SAIC namítla, že v Čínské Tchaj-peji:

(459)

Skupina Geely tvrdila, že relevantnost faktorů pro volbu referenční hodnoty, jako je fyzická blízkost a podobný demografický profil Číny a Čínské Tchaj-peje, je nejasná. Kromě toho tvrzení, že hospodářský rozvoj, HDP a struktura Čínské Tchaj-peje jsou srovnatelné s mnoha provinciemi a městy v Číně, postrádá důvěryhodnost kvůli značným rozdílům mezi nimi, zejména pokud jde o města, v nichž působí vyvážející výrobci ze skupiny Geely. Navíc podle skupiny Geely výpočty nezohlednily významné cenové rozdíly mezi různými oblastmi Čínské Tchaj-peje a způsob, jak to ovlivnilo referenční srovnání.

(460)

V tomto ohledu Komise uvedla, že volba Čínské Tchaj-peje jako referenční hodnoty vycházela z posouzení několika faktorů uvedených v 688. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise však byla toho názoru, že i v případě existence určitých rozdílů v tržních podmínkách mezi právy k užívání pozemků v pevninské Číně a prodejem pozemků v Čínské Tchaj-peji nejsou rozdíly takové povahy, aby volbu Čínské Tchaj-peje jako správné referenční hodnoty zneplatnily.

(461)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že Komise opominula důležité rozlišení, které ovlivňuje srovnatelnost, totiž že v pevninské Číně se převádí pouze právo k užívání pozemků na konkrétní roky, zatímco v Čínské Tchaj-peji se převádí vlastnictví samotného pozemku. Čínská vláda rovněž uvedla, že neexistují žádné důkazy o tom, že Komise tyto rozdíly a jejich dopad na ceny práv k užívání pozemků zvážila (tj. vyhodnotila).

(462)

Komise však vycházela z referenční hodnoty, která byla považována za nejvhodnější, a to i s ohledem na rozdíly mezi podmínkami na trhu. Komise nebyla v průběhu šetření schopna určit žádnou jinou vhodnou referenční hodnotu nebo metodu úpravy, které by tyto rozdíly mezi podmínkami na trhu odpovídajícím způsobem zohlednily. Komise rovněž poznamenává, že ani čínská vláda nebyla schopna předložit spolehlivou referenční hodnotu, která by odrážela rozdíl mezi právy k užívání pozemků a vlastnickými právy. Tento argument byl proto zamítnut.

(463)

Skupina SAIC navrhla použít jako alternativní referenční hodnoty ceny pozemků v Malajsii nebo Thajsku, které jsou údajně vhodnější než Čínská Tchaj-pej, a to z těchto důvodů:

(464)

Po zvážení tohoto tvrzení Komise dospěla k tomu, že volba Čínské Tchaj-peje jako vhodné vnější referenční hodnoty vycházela z posouzení několika faktorů uvedených v 688. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jimiž byla správnost této volby odůvodněna. Kromě toho, oproti tvrzení společnosti SAIC, Komise nepoužila ceny z roku 2013, nýbrž skutečné roční ceny od roku 2013. Za léta před rokem 2013 provedla Komise úpravu údajů z roku 2013 na základě hospodářského růstu na Tchaj-wanu. Naproti tomu údaje společnosti SAIC zahrnují pro Thajsko pouze jeden časově vzdálený izolovaný rok (2010) a pro Malajsii rok 2022. K posouzení ceny práv k užívání pozemků potřebuje Komise historické údaje a nemůže se opírat pouze o jeden rok, protože všechna práva k užívání pozemků nebyla získána jen v průběhu jednoho roku. Navíc pokud jde o úroveň hospodářského rozvoje, porovnala společnost SAIC pouze Thajsko, Malajsii a Čínu na úrovni celé země. Kdežto Komise porovnala průmyslové zóny na Tchaj-wanu s relevantními průmyslovými provinciemi v Číně. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(465)

V důsledku toho byla metodika pro stanovení výše subvence popsaná v 687. až 689. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzena a byla použita na vyvážejícího výrobce, jemuž bylo přiznáno individuální zjišťování.

(466)

Sazba subvence skupiny SAIC a skupiny Geely týkající se poskytování práv k užívání pozemků vládou za cenu nižší než přiměřenou byla aktualizována v důsledku opravy popsané v 652. a 654. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(467)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tuto subvenci během období šetření u vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku a u společnosti, u níž bylo provedeno individuální zjišťování, činily:

(468)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, byla zjištění uvedená v 691. až 695. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzena.

(469)

Připomínky čínské vlády a skupiny SAIC týkající se nedostatečné spolupráce a využití dostupných údajů byly vypořádány v oddíle 3.3.1.2. V tomto ohledu nebyly obdrženy žádné další připomínky, takže závěry vyvozené v 696. až 700. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

(470)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda uvedla, že neexistují žádné právní předpisy, které by vyžadovaly dodávky baterií nebo LFP za cenu nižší než přiměřenou. Čínská vláda navíc dodala, že téměř všechny dokumenty citované Komisí jsou nezávazné plány, které neobsahují konkrétní prostředky k provedení, že Komise obsah právních předpisů a plánů čínské vlády, jakož i zpravodajských zpráv vytrhla z kontextu, a že tedy neexistují žádné právní předpisy ani kritéria, které by prokázaly existenci napadnutelné subvence. Tato tvrzení byla po poskytnutí konečných informací zopakována.

(471)

Komise nejprve připomněla, že jelikož čínská vláda odmítla spolupracovat na příslušných prvcích uvedených v oddíle 3.3.1.2 prozatímního nařízení, musela Komise při svých zjištěních týkajících se vstupních materiálů vycházet z dostupných údajů.

(472)

Jak již bylo podrobně vysvětleno v 197. až 203. bodě odůvodnění a v oddíle 3.7.2.1.2 písm. a) prozatímního nařízení, stát a Komunistická strana Číny mají rozhodující vliv na přidělování zdrojů a na jejich ceny a mohou tak činit prostřednictvím plné kontroly nad zákonodárnou, výkonnou i soudní mocí státního aparátu (201. bod odůvodnění prozatímního nařízení) a prostřednictvím propracovaného systému plánů, které stanoví priority a předepisují, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány zaměřit (202. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Tvrzení čínské vlády, že téměř všechny dokumenty uváděné Komisí nejsou závazné, je v rozporu se skutečností, že cíle stanovené nástroji plánování mají skutečně závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů ze strany orgánů na příslušné nižší správní úrovni, čímž směřují zdroje do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby je alokovaly v souladu s tržními silami. Jak již bylo vysvětleno v 202. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Závazná povaha plánů je rovněž rozsáhle řešena v oddíle 4.3.1 zprávy o Číně (68). Článek 89 čínské ústavy (69) ukládá Státní radě povinnost vypracovat a provádět plány národního hospodářského a sociálního rozvoje a státních rozpočtů, zatímco základní zákon místních shromáždění lidových zástupců a místní lidové správy ČLR (70) ukládá uvedeným orgánům povinnost provádět pětileté plány (články 11, 12, 50, 73, 76). Tvrzení, že například Akční plán pro baterie z roku 2017 je pouhým plánem cílů rozvoje, a nikoli politikou regulace cen, bylo proto považováno za věcně nesprávné, jelikož Akční plán pro baterie z roku 2017 byl přijat především s cílem provést „Oznámení Státní rady o vydání plánu rozvoje průmyslu úsporných vozidel a vozidel využívajících nové zdroje energie (2012–2020)“ (Guofa [2012] č. 22) a „Poradní stanoviska Generálního úřadu Státní rady ohledně urychlení propagace a uplatnění vozidel využívajících nové zdroje energie“ (Guobanfa [2014] č. 35) a obsahuje rovněž zvláštní ustanovení o stanovení cen baterií za kW/h (710. a 746. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(473)

Komise nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že obsah právních předpisů, plánů a zpravodajských zpráv vytrhla z kontextu. Zjištění týkající se veřejnoprávního subjektu a pověření a nařízení jsou výsledkem hloubkové analýzy založené na faktech, která zkoumala mnoho objektivních důkazů, včetně právních a správních předpisů a dalších oficiálních politických dokumentů zveřejněných čínskou vládou, zpráv mezinárodních organizací a dalších spolehlivých nezávislých zdrojů, na něž bylo řádně odkázáno a které byly podpořeny citacemi zasazujícími obsah dokumentů do kontextu. Čínská vláda tvrdila, že zákon o nerostných surovinách a jeho prováděcí pravidla jsou obecnými požadavky a poskytují čínské vládě pouze pokyny při formulování politik, ale nedávají jí neomezenou pravomoc, pokud jde o její vlastní zdroje. To je však v rozporu se samotným obsahem článku 3, který doslovně uvádí, že „Státní rada zastupuje stát při výkonu vlastnických práv k nerostným surovinám. Státní rada pověřuje příslušný odbor Státní rady pro geologii a nerostné suroviny, aby v celé zemi zavedl jednotnou kontrolu přidělování nerostných surovin“ (71). Čínská vláda dále tvrdila, že tisková prohlášení vydaná MIIT a uvedená v 751. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byla vytržena z kontextu, jelikož čínská vláda nezasahovala do stanovování cen a usilovala pouze o řešení maxima světových cen lithiové soli rozšířením předcházejících dodávek a bojem proti nekalé hospodářské soutěži. Jak však sama čínská vláda připustila ve svém podání, cíl „společně řídit cenu lithiové soli tak, aby se vrátila na rozumnou úroveň“, není pouhým obecným vodítkem, ale zásahem spočívajícím ve stanovení cen, jehož cílem bylo vrátit ceny lithia zpět na „rozumnou úroveň“, neboť MIIT a další průmyslová sdružení byla údajně do dosažení tohoto cíle plně zapojena. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(474)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že Komise její argumenty zkreslila, jelikož stejně jako v 473. bodě odůvodnění tohoto nařízení čínská vláda nepřipouští, že cílem strategie „společně řídit cenu lithiové soli tak, aby se vrátila na rozumnou úroveň“ bylo stanovení cen. Čínská vláda uvedla, že „v souvislosti s maximem světových cen lithium-iontových baterií v té době, jakož i s prvky nekalé hospodářské soutěže, jako jsou spekulativní nákupy, nákupy za účelem hromadění..., se čínská vláda snažila tento problém řešit rozšířením předcházejících dodávek a bojem proti nekalé hospodářské soutěži, ale nezasahovala do stanovování cen“. Čínská vláda dále dodala, že Komise neuvedla žádné důkazy na podporu svého názoru, že došlo k „zásahu spočívajícímu ve stanovení cen, jehož cílem bylo vrátit ceny zpět na rozumnou úroveň“, a že Komise neuvedla žádný faktický ani právní základ na podporu svého tvrzení, že „MIIT a další průmyslová sdružení byla údajně do dosažení tohoto cíle plně zapojena“ (473. bod odůvodnění tohoto nařízení).

(475)

Komise s těmito prohlášeními nesouhlasí. Jak je uvedeno v 751. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, MIIT, což je útvar Státní rady odpovědný za správu průmyslových odvětví a odvětví informatiky (72), sám potvrdil, že „budeme tlačit [ceny surovin] zpět na rozumnou úroveň, jakmile to bude možné“, že „ministerstvo pomůže urychlit rozvoj místních zdrojů v Číně“ a že „stabilní fungování odvětví čelí velkému tlaku, který musí všechny příslušné strany zvládnout společně (73).“. Pokud jde o tvrzení, že Komise neuvedla žádný faktický ani právní základ na podporu některých svých tvrzení, Komise připomněla, že všechny zdroje použité v prozatímním nařízení byly řádně opatřeny odkazy a že důkaz o zapojení MIIT a dalších průmyslových sdružení je uveden v poznámkách pod čarou 310 a 311 prozatímního nařízení. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(476)

Po poskytnutí prozatímních informací sdružení CAAM tvrdilo, že dodavatele baterií a surovin nelze kvalifikovat jako „veřejné instituce“ a že Komise nemůže dodavatelům baterií ukládat vysoká cla.

(477)

Komise uvedla, že na rozdíl od toho, co tvrdilo sdružení CAAM, se uložená cla vztahují na čínské vyvážející výrobce BEV, a nikoli na jejich dodavatele baterií a surovin. Kromě toho tvrzení sdružení CAAM týkající se skutečnosti, že baterie a suroviny nelze kvalifikovat jako veřejnoprávní subjekty, bylo obecné a nepodložené. Proto bylo toto tvrzení z důvodů uvedených v 821. a 899. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zamítnuto.

(478)

Po poskytnutí konečných informací sdružení CAAM uvedlo, že Komise nesprávně klasifikovala podniky vyrábějící baterie, podniky zajišťující suroviny a sdružení jakožto veřejné subjekty vykonávající vládní funkce, a dodalo, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že čínská vláda zasahuje do stanovování cen, a že nesprávně vyvodila závěr, že čínská vláda vykonává komplexní kontrolu nad průmyslovými sdruženími a společnostmi prostřednictvím stranických pracovních orgánů.

(479)

Připomínky předložené sdružením CAAM byly obecné a nepodložené, a Komise je proto zamítla.

(480)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina Geely zpochybnily kvalifikaci dodavatelů vstupů jako veřejnoprávních subjektů. Čínská vláda předložila tato tvrzení:

(481)

Skupina Geely tvrdila, že důkazy, z nichž Komise vycházela, neprokazují, že sdružení CBIA a CIAPS mají vládní pravomoc, a že Komise nesprávně dospěla k závěru, že všichni jejich členové mají rovněž vládní pravomoc. Skupina Geely navíc uvedla, že jelikož ne všichni dodavatelé baterií jsou členy sdružení, nelze dospět k závěru, že tito dodavatelé mají vládní pravomoc. Skupina Geely rovněž uvedla, že částečné státní vlastnictví některých dodavatelů baterií neprokazuje, že by tyto společnosti mohly být považovány za veřejnoprávní subjekty.

(482)

Komise nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že průmyslová sdružení jsou autonomními organizacemi, které na trhu jednají svobodně. Jak již Komise uvedla v 779. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ačkoli stanoviska komise NDRC formálně předpokládala oddělení průmyslových sdružení od vlády, zajistila však nejen pokračující finanční závislost průmyslových sdružení na státních orgánech, ale také pokračující plnou kontrolu Komunistické strany Číny nad nimi prostřednictvím orgánů budování strany sociálních organizací. Analýza provedená Komisí v 780. až 785. bodě odůvodnění prozatímního nařízení rovněž potvrdila přítomnost Komunistické strany Číny při rozhodování a každodenní činnosti průmyslových sdružení, jak je zakotveno ve stanovách sdružení CBIA a CIAPS. Čínská vláda ani žádná jiná strana neposkytla žádné informace, které by byly s těmito zjištěními v rozporu. Výzkum provedený Komisí po prozatímní fázi navíc rovněž potvrdil, že průmyslová sdružení nepůsobí nezávisle jako subjekty volného trhu, ale jsou pod plnou kontrolou Komunistické strany Číny a provádějí vládní politiky. Dokládají to nejnovější prohlášení Ge Honglina, stranického tajemníka a předsedy Čínského sdružení průmyslu neželezných kovů (CNMIA) (74), které rovněž zahrnuje dílčí sdružení pro lithium. Jak již bylo uvedeno v 94. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2023/1618 (75), CNMIA je průmyslové sdružení, v němž Komunistická strana Číny zasahuje do provozního rozhodování. Sdružení CNMIA, které rovněž zahrnuje pododdíl týkající se odvětví lithia, sice nebylo průmyslovým sdružením analyzovaným Komisí v prozatímní fázi, ale jeho nejnovější prohlášení jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády. V této „sociální organizaci“, stejně jako v několika průmyslových sdruženích, jsou organizace pro budování strany začleněny do její struktury (76). Podle jejího stranického tajemníka „ačkoli jsou průmyslová sdružení sociálními organizacemi, požadavky na budování strany jsou v souladu s požadavky ústředních a státních orgánů“ a sdružení CNMIA „ve značné míře provedlo rozhodnutí a ujednání Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady a spolupracovalo s příslušnými útvary na formulování, zveřejňování a výkladu průmyslových politik, jako jsou „Pokyny pro průmyslovou restrukturalizaci“, „Pracovní plán pro stabilizaci růstu v odvětví neželezných kovů“ a „Metody výběru příjmů z převodu těžebních práv“. Kromě toho jsou jak sdružení CBIA, tak sdružení CIAPS řízeny Státní radou. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(483)

Pokud jde o druhý bod vznesený čínskou vládou, jak je uvedeno v 864. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, čínský trh je považován za narušený v důsledku vnitrostátních a odvětvových politik uplatňovaných domácími dodavateli baterií, zejména politik týkajících se struktur tvorby cen. Bez ohledu na skutečnost, že někteří dodavatelé baterií nebo LFP mohou účtovat různé ceny, jsou proto všechny nákupy baterií společnostmi zařazenými do vzorku během období šetření považovány za ovlivněné zavedenými státními politikami a opatřeními sledujícími stanovené politické cíle. Toto posouzení vychází z předpokladu, že všichni dodavatelé působí na domácím trhu za stejných tržních podmínek. Moc, kterou mají sdružení nad svými členy a nad cenovou politikou, již byla podrobně popsána v oddíle 3.7.2.1.1 písm. b) prozatímního nařízení. Čínská vláda navíc k doložení svého tvrzení nepředložila žádné důkazy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(484)

Pokud jde o třetí bod, tvrzení čínské vlády byla obecná a strana neposkytla žádné důkazy, které by vznesený bod doložily. Komise připomíná, že byl proveden rozsáhlý průzkum čínských průmyslových sdružení a jejich členů a zavedených mechanismů regulace cen, jak je uvedeno v 748., 751., 792. až 799. a 807. až 809. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(485)

Tvrzení předložené skupinou Geely ohledně vládní pravomoci průmyslových sdružení a jejich členů bylo nepodložené, a proto bylo zamítnuto. Pokud jde o třetí tvrzení předložené skupinou Geely, Komise připomíná, že jak je uvedeno v 767. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, sdružení CBIA ani CIAPS nezveřejňují úplný seznam svých členů. Komise připomíná, že jak již bylo uvedeno v 282. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, čínská vláda tvrdila, že nemá kontrolu nad sdružením CBIA, které není k čínské vládě formálně přidruženo. To bylo vyvráceno zjištěními v 777. a 778. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, z nichž vyplývá, že čínská vláda má nad sdružením CBIA plnou kontrolu. Za prvé a především, toto sdružení je přímo řízeno Státní radou (777. bod odůvodnění prozatímního nařízení) a čínská vláda nadále odpovídá za správu sdružení a jmenování klíčových osob odpovědných za jeho činnost (780. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Během inspekce na místě u čínské vlády požádala Komise o seznam všech členů sdružení CBIA, který čínská vláda odmítla poskytnout. Vzhledem k tomu, že čínská vláda neposkytla informace ani oficiální veřejné údaje o úplném seznamu členů sdružení CBIA a CIAPS, Komise vyvodila závěry, že členy těchto sdružení může být ještě více dodavatelů baterií. Členství ve sdruženích výrobců baterií je navíc jedním z několika prvků posuzovaných Komisí. Shromážděné důkazy svědčí o situaci, kdy čínská vláda uplatňuje svůj vliv na trh s bateriemi a LFP. Kromě toho, pokud jde o poslední tvrzení skupiny Geely o částečném vlastnictví státu, Komise připomíná, že vztah mezi dodavateli vstupů a čínskou vládou je pouze jedním z několika prvků, které analyzovala, tj. právní a hospodářské prostředí převládající v ČLR, politické cíle čínské vlády týkající se rozvoje odvětví BEV a základní charakteristiky a funkce dodavatelů vstupů. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(486)

Po poskytnutí konečných informací společnost CATL uvedla, že Komise neprokázala, že čínská vláda má ve společnosti CATL jakékoli vlastnictví nebo nad ní vykonává jakoukoli účinnou kontrolu nad rámec běžného vlivu vlády v kterékoli zemi, že společnost CATL je nesporně soukromou společností a že partnerství společnosti CATL uzavřená se státními podniky slouží pouze pro komerční účely. Společnost CATL rovněž zdůraznila, že dohody o spolupráci, které uzavřela s místními samosprávami, nebo vytvoření Národního inženýrského výzkumného centra pro elektrochemické technologie skladování energie nesvědčí o žádném vlivu čínské vlády ve společnosti CATL. Tato společnost rovněž dodala, že její stanovování cen baterií je zcela založeno na trhu a vláda na něj nemá žádný vliv.

(487)

Společnost CATL rovněž předložila některé připomínky k průmyslovým sdružením a tvrdila, že členství společnosti CATL v nějakém sdružení není pro šetření BEV relevantní a že toto členství nelze považovat za povinnost provádět jakákoli rozhodnutí sdružení. Tato společnost rovněž dodala, že Komise neuvedla žádné důkazy, které by naznačovaly, že společnost CATL je tak nucena činit pod hrozbou sankcí.

(488)

Tvrzení společnosti CATL byla obecná a nepodložená. Komise zdůraznila, že vztah mezi čínskou vládou a společností CATL byl podrobně popsán v 786. až 788. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a že existuje několik dokumentů jednotlivých provincií, které výslovně podporují rozvoj a ukazují, jak je spojen se závazkem plnit vnitrostátní klíčové úkoly (731., 732., 803. a 804. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Pokud jde o stanovování cen, Komise připomněla, že to již bylo předmětem 802. a 805. bodu odůvodnění prozatímního nařízení a 484. bodu odůvodnění tohoto nařízení.

(489)

Pokud jde o tvrzení ohledně členství ve sdruženích, Komise připomněla, že u průmyslového sdružení a jeho členů byl proveden rozsáhlý průzkum a že společnost CATL nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení, že by neměla být považována za „veřejný subjekt“. Komise se navíc podobnými tvrzeními zabývala již ve 482. a 485. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Ohledně posledního bodu vzneseného společností CATL Komise připomíná, že 834. bod odůvodnění prozatímního nařízení již obsahuje důkazy, z nichž vyplývá, že členové musí dodržovat pokyny sdružení zaměřené na regulaci ekonomického chování svých členů s cílem dodržovat politiku vlády, aby se vyhnuli postihu ze strany CBIA. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(490)

Po poskytnutí prozatímních informací shromáždila Komise dodatečné informace o společnosti LG Chem Nanjing New Energy Solutions (dále jen „LG Nanjing“), což je výrobce baterií v Číně v zahraničním vlastnictví, který dodává několika vyvážejícím výrobcům, kteří jsou předmětem šetření. Pokud jde o společnost LG Nanjing, Komise nalezla další důkazy potvrzující její zjištění, že výrobci baterií v Číně jsou veřejnoprávními subjekty, což prokazuje, že vytvoření společnosti LG Nanjing sloužilo k poskytování baterií za nízké ceny ve prospěch výrobců BEV. Tato společnost byla založena v roce 2015 společností LG Chem, podskupinou pro chemické látky společnosti LG Corp. a mateřskou společností společnosti LG Nanjing (77). V roce 2014 podepsala jihokorejská společnost LG Chem memorandum o porozumění týkající se spolupráce s městskou samosprávou obce Nanking. Továrna zřízená v Nankingu obdržela „různou pomoc od městské samosprávy obce Nanking, takže vyrobené baterie budou cenově zvýhodněné“ (78). Kromě toho společnost LG Chem v roce 2014 založila společný podnik se dvěma čínskými státem vlastněnými partnery (tj. Nanjing Zijin Technology Incubation Special Park Construction Development a Nanjing New Industrial Investment Group) s cílem vybudovat první fázi továrny na baterie v Nankingu, což prokazuje, že stát se podílel na zřízení továrny a že jedním z cílů tohoto úsilí byly dodávky baterií společností LG za nižší ceny ve prospěch výrobců automobilů.

(491)

Po poskytnutí konečných informací a na základě dalšího posouzení skutečného podílu čínského dovozu na trzích EU a USA, jakož i účinků zastřešujících politik čínské vlády ve prospěch odvětví BEV na vývozních trzích Komise změnila 813. a 814. bod odůvodnění prozatímního nařízení takto:

(492)

Údaje organizace BMI uvádějí měsíční odhady cen lithium-iontových bateriových článků pro čínský, evropský, asijský (kromě ČLR) a severoamerický trh vyjádřené na základě ceny ze závodu. Pokud jde o období šetření, ukazuje se, že cena článků NMC za kW/h ze závodu byla na trzích EU, Severní Ameriky nebo Asie nejméně o 10 % a až o 30 % vyšší než na čínském trhu bez ohledu na konkrétní chemické složení NMC (111, 523, 622 nebo 811). Vzhledem k tomu, že neexistuje veřejně dostupné posouzení cen článků LFP a že čínská vláda nespolupracuje, byl rozdíl v cenách mezi čínským a ostatními trhy považován za platný i pro články LFP. Toto srovnání je třeba vnímat v kontextu toho, že podíl čínských výrobců baterií na trhu v EU se v roce 2023 blížil 40 % (79). Komise nebyla schopna nalézt podrobné údaje o podílu čínských výrobců baterií na trhu v Severní Americe. Celní údaje USA (80) však ukazují, že v roce 2023 samotné Spojené státy přímo dovezly z Číny lithium-iontové baterie v ceně 13,1 miliardy USD, což v roce 2023 představovalo 70 % veškerého amerického dovozu lithium-iontových baterií. Evropská unie a Severní Amerika jsou navíc dvěma největšími destinacemi čínského vývozu lithium-iontových baterií. Vzhledem k výše uvedeným důkazům nemohla Komise vyloučit, že čínští výrobci baterií rovněž představují významný procentní podíl na severoamerickém trhu. To potvrzují i údaje organizace BMI, které ukazují, že trhy EU a také Severní Ameriky byly v období šetření závislé na dovozu, jelikož domácí dodávky zajišťovaly pouze 26 %, resp. 34 % poptávky. Zároveň měla ČLR dostatečný přebytek dodávek baterií, aby tuto mezeru zaplnila. Vzhledem k neexistenci prvků, které by naznačovaly opak, měla Komise za to, že dovoz baterií z ČLR by mohl tuto mezeru vyplnit a měl na těchto dvou trzích podíl ve výši přibližně 70 %. Ačkoli toto srovnání cen ukazuje, že ceny na trzích mimo Čínu jsou systematicky vyšší, Komise se rovněž domnívala, že tato analýza byla provedena na konzervativním základě, protože cenové nabídky byly provedeny na základě cen ze závodu, takže náklady na dopravu z ČLR na tyto trhy nebyly zohledněny. Pokud by se započítaly i náklady na dopravu, a vzhledem k podílu čínských výrobců baterií na těchto trzích by byl cenový rozdíl ještě vyšší.

(493)

Pokud jde o společnost CATL, vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici přesnější údaje, analyzovala Komise výroční zprávy společnosti CATL za období 2021–2022. Zprávy ukázaly zhoršení ziskovosti na čínském domácím trhu, které bylo kompenzováno vyššími zisky na straně vývozu. Zatímco v prosinci 2021 společnost vykázala vysoká hrubá zisková rozpětí na domácím i zahraničním trhu s bateriemi, v červnu 2022 se tento trend obrátil a společnost začala ztrácet ziskovost na čínském domácím trhu, zatímco na straně vývozu ziskové rozpětí zvýšila. Vzhledem k tomu, že společnost CATL nespolupracovala, ať už v důsledku nespolupráce čínské vlády, nebo v důsledku odmítnutí společnosti CATL poskytnout odpověď na dotazník týkající se kvality dodavatele baterií ve spojení se dvěma skupinami zařazenými do vzorku, vycházela Komise z dostupných skutečností a vyvodila závěr, že pokles ziskovosti na domácím čínském trhu s bateriemi byl odrazem vládní politiky zaměřené na poskytování baterií výrobcům BEV na domácím trhu za cenu nižší než přiměřenou. Naproti tomu na vývozních trzích byla společnost CATL schopna účtovat vyšší ceny a dosahovat vyšších zisků, přičemž stále měla prospěch z podpory, kterou obdržela od čínské vlády. Rozdíl v úrovních ziskovosti u vývozního a domácího trhu jasně ukazuje, že společnost CATL nebyla schopna maximalizovat své zisky v Číně a přijímat racionální obchodní rozhodnutí jako běžný tržní subjekt působící v otevřeném tržním hospodářství. Místo toho byla společnost CATL nucena politikami čínské vlády, aby dodávala baterie za nižší ceny domácímu odvětví BEV. Tuto praxi potvrzují i ustanovení obsažená ve stanovách společnosti CATL a v systému řízení souvisejících transakcí, jak je vysvětleno v 801. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, která stanoví, že ceny jakýchkoli transakcí se spřízněnými subjekty stanoví stát.

(494)

Ve srovnání s 813. a 814. bodem odůvodnění prozatímního nařízení proto Komise změnila procentní podíl čínských výrobců baterií na trhu EU a Severní Ameriky, přičemž se zaměřila především na analýzu trhu EU (492. bod odůvodnění tohoto nařízení) a analýzu ziskovosti společnosti CATL na domácím trhu ve srovnání s vývozním (493. bod odůvodnění tohoto nařízení).

(495)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, a vzhledem k dodatečným zjištěním Komise byly potvrzeny závěry vyvozené v 702. až 821. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(496)

Po poskytnutí prozatímních informací zpochybnily čínská vláda a skupina Geely zjištění, že dodavatelé baterií a LFP byli pověřeni nebo řízeni čínskou vládou. Čínská vláda zejména uvedla, že:

(497)

Skupina Geely tvrdila, že a) členství ve sdruženích nestačí k prokázání toho, že dodavatelé baterií jsou pověřeni nebo řízeni čínskou vládou; b) neexistují žádné důkazy o tom, že by dodavatelé baterií, kteří jsou v zahraničním vlastnictví a/nebo nejsou členy sdružení CBIA či CIAPS nebo vlastnění státem, byli vládou pověřeni nebo řízeni, aby dodávali baterie za cenu nižší než přiměřenou; c) důkazy, z nichž Komise vycházela ohledně otázky pověření a řízení, nepodporují zjištění, že čínská vláda pověřila sdružení CBIA a CIAPS nebo jejich členy či jim nařídila, aby dodávali baterie za cenu nižší než přiměřenou.

(498)

Komise nejprve připomněla, že její zjištění byla založena na dostupných údajích podle článku 28 základního nařízení, neboť čínská vláda odmítla poskytnout nezbytné informace a zapojit se do diskusí o této otázce.

(499)

Pokud jde o podstatu, ohledně prvního tvrzení vzneseného čínskou vládou Komise připomněla zjištění uvedená v oddíle 3.7.2.1.1 prozatímního nařízení a zdůraznila, že v bodě 1 (760. až 789. bod odůvodnění prozatímního nařízení), který se týká vztahu mezi dodavateli vstupů a čínskou vládou, Komise zjistila všeprostupující přítomnost čínské vlády při každodenním řízení jak v průmyslových sdruženích, tak v soukromých společnostech. Pokud jde o ceny, ceny na domácím trhu se neliší pouze od vývozních nebo mezinárodních cen, ale bylo rovněž zjištěno, že jsou trvale nižší než vývozní ceny v důsledku odvětvových politik zavedených čínskou vládou v Číně (viz 816. a 920. bod odůvodnění prozatímního nařízení, pokud jde o zjištění týkající se rozdílů mezi čínskými domácími a vývozními cenami). Rozdíl mezi čínskými domácími cenami a světovými cenami, s výjimkou Číny, je uveden v 858. až 860. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(500)

Pokud jde o překlad článku 46 stanov společnosti CATL, ani doplnění slova „pokud“ ve větě „ceny transakcí se stranou ve spojení stanoví stát“ nemá vliv na obsah zjištění Komise. Znění jednoznačně obsahuje ustanovení, že jistě existují případy, kdy ceny transakcí se stranou ve spojení stanoví stát. Čínská vláda navíc nezpochybnila znění článku 22 systému řízení transakcí se stranami ve spojení společnosti CATL, který obsahuje podobné ustanovení. Čínská vláda navíc tvrdila, že se toto stanovení cen týká pěti různých scénářů, ale nebyly předloženy žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení. V každém případě jsou zjištění založena na dostupných údajích, jelikož čínská vláda odmítla spolupracovat, a připomínka ke konkrétnímu prvku překladu vytrženému z kontextu ostatních prvků a důkazů, z nichž Komise vycházela, nemůže vyvrátit zjištění ohledně tohoto bodu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(501)

Tvrzení skupiny Geely byla obecná a nepodložená. Komise připomíná, že byl proveden rozsáhlý výzkum týkající se daného průmyslového sdružení a jeho členů a že skupina Geely nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení, že výrobci baterií nejsou pověřeni a řízeni čínskou vládou. Komise navíc zdůrazňuje, že sdružení CBIA a CIAPS nezveřejnila úplný seznam členů (767. bod odůvodnění prozatímního nařízení), a proto, jak již bylo vysvětleno v 485. bodě odůvodnění tohoto nařízení, mohlo být součástí tohoto sdružení ještě více dodavatelů baterií. Kromě toho skutečnost, že podnik je v zahraničním vlastnictví, nebrání tomu, aby byl veřejnoprávním subjektem (je-li mu svěřena veřejná moc) a případně aby byl pověřen a řízen čínskou vládou. Jak je uvedeno v 485. bodě odůvodnění tohoto nařízení, i výrobci baterií v zahraničním vlastnictví vykazovali stejné chování jako výrobci baterií v čínském vlastnictví. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(502)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že nesouhlasí s analýzou provedenou Komisí v 499. až 501. bodě odůvodnění výše, přičemž uvedla, že a) Komise nepředložila důkazy o všeprostupující přítomnosti čínské vlády při každodenní činnosti dodavatelů vstupů; b) skutečnost, že domácí ceny vstupů jsou nižší než vývozní ceny, je výsledkem úplné hospodářské soutěže na čínském trhu, na němž panuje větší poptávka po těchto vstupech, a c) v překladu článku 46 stanov společnosti CATL a článku 22 systému řízení souvisejících transakcí společnosti CATL je slovo „pokud“ zásadní pro správné pochopení obsahu tohoto ustanovení. V tomto ohledu čínská vláda uvedla, že výraz „stanoví stát“ by měl být chápán tak, že se jedná o hypotetickou situaci, a nikoli o ukazatel toho, že stát skutečně stanoví ceny, a předložila zákon o cenách Čínské lidové republiky (81) a Centrální katalog cen (82) jako důkaz toho, že baterie nejsou do jejich oblasti působnosti zahrnuty. Společnost CATL k tomu rovněž předložila připomínky, přičemž vysvětlila, že článek 46 stanov společnosti CATL a článek 22 systému řízení souvisejících transakcí společnosti CATL předepisují okolnosti, za nichž není zapotřebí schválení transakcí se stranami ve spojení valnou hromadou akcionářů, a skutečnost, že schůze akcionářů nemusí schvalovat stanovení cen pro transakce se stranami ve spojení, pokud jsou tyto ceny založeny na státem stanovené ceně, neznamená, že k tomu skutečně dochází, natož aby se to dělo v míře relevantní pro šetření BEV. Tato společnost dodala, že Komise neprokázala, že skutečně došlo ke stanovení cen na základě vládního podnětu.

(503)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí. Pokud jde o první a druhé tvrzení, obě připomínky byly obecné a nepodložené a Komise zdůraznila, že tyto připomínky již byly řešeny v 499. bodě odůvodnění tohoto nařízení, jakož i v 751. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud jde o třetí připomínku ohledně stanov společnosti CATL, Komise analyzovala důkazy předložené čínskou vládou. I když Centrální katalog cen předložený čínskou vládou neobsahuje výslovné ustanovení o bateriích, nesvědčí to o neplatnosti důkazů shromážděných Komisí. Za prvé by nebylo nutné takové ustanovení přijmout, pokud by v tomto odvětví nedocházelo k určování cen ze strany státu a/nebo k vlivu státu. Za druhé, vládní zásahy do stanovování cen již byly ve velké míře popsány v oddíle 3.7.2.1.1 písm. b) prozatímního nařízení. Za třetí, důkazy o vlivu vlády na stanovování cen jsou zřejmé nejen z rozsáhlého souboru důkazů v prozatímním nařízení, ale i z jiných zdrojů, jako je dokument „Prováděcí stanoviska NDRC k urychlení vysoce kvalitního rozvoje odvětví lithiových baterií, nových zdrojů energie a nových materiálů“ (83) provincie Fu-ťien, kde má společnost CATL sídlo, která stanoví, že příslušné útvary a přidružené instituce vlády „dosáhnou neustálého snižování nákladů na výrobky [lithiové baterie, nové zdroje energie a nové materiály]“. Komise připomněla, že ačkoli se jedná o další důkazy o kontrolách nákladů, 751. bod odůvodnění prozatímního nařízení se již vztahoval na vládní kontrolu cen surovin pro baterie. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(504)

Předchozí připomínky čínské vlády týkající se veřejného subjektu uvedené v 474. bodě odůvodnění tohoto nařízení a připomínky uvedené výše v 502. bodě odůvodnění tohoto nařízení, jakož i související protiargumenty se vztahují rovněž na dodavatele LFP jednající jako soukromé subjekty pověřené nebo řízené čínskou vládou.

(505)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené v 822. až 840. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(506)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně výhody, byla potvrzena zjištění vyvozená v 841. až 855. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(507)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že dodávání baterií není specifické pro výrobce BEV a že neexistuje žádné omezení, komu baterie mohou být prodávány, jelikož zůstávají k dispozici pro nákup napříč odvětvími a trhy, a že Komise nezkoumala, zda je daný režim subvencí založen na objektivních kritériích nebo podmínkách ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Skupina Geely rovněž uvedla, že výroba baterií není zaměřena výlučně nebo primárně na odvětví NEV/BEV.

(508)

Komise nejprve připomněla, že soubor opatření čínské vlády byl určen k tomu, aby zvýhodňoval pouze určitá odvětví, včetně domácího odvětví BEV. I když ze zkreslení u baterií profitují i jiné výrobky než BEV, je tato výhoda výslovně omezena, neboť je dostupná pouze pro určitá odvětví v Číně, přičemž se jedná pouze o odvětví v hodnotovém řetězci baterií. Opatření jsou proto specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Skupina Geely navíc neuvedla žádné prvky ani nepředložila žádný důkaz o tom, že by v daném případě byly splněny podmínky podle čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení a čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Jelikož soubor opatření čínské vlády splňoval požadavky čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, byla tato tvrzení zamítnuta.

(509)

Po poskytnutí konečných informací skupina Geely uvedla, že analýza Komise byla rozporuplná a postrádala dostatečné důkazy, neboť a) Komise neměla přístup k úplnému souboru informací o členství společností ve sdruženích CBIA a CIAPS a b) při určování specifičnosti de iure Komise neposkytla odůvodněné a přiměřené vysvětlení svých zjištění a že ve svých závěrech výslovně uznala, že narušení dodávek baterií přináší prospěch i výrobcům BEV, a nezpochybnila, že baterie zůstávají k dispozici pro nákup v různých odvětvích a na různých trzích. Z výše uvedených důvodů skupina Geely tvrdí, že Komise nemohla správně dospět k závěru, že poskytování baterií je de iure specifické, a neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly, že orgán poskytující subvenci nebo právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, výslovně omezují přístup k subvenci, jak naznačuje Komise.

(510)

Pokud jde o první tvrzení předložené skupinou Geely, Komise zdůraznila, že jak bylo uznáno ve 485. bodě odůvodnění tohoto nařízení, Komise během inspekce na místě u čínské vlády požádala o seznam všech členů sdružení CBIA, který čínská vláda odmítla poskytnout. Vzhledem k tomu, že čínská vláda neposkytla informace ani oficiální veřejné údaje o úplném seznamu členů sdružení CBIA a CIAPS, Komise vyvodila závěry, že členy těchto sdružení může být ještě více dodavatelů baterií. Komise navíc provedla podrobnou analýzu účasti společností v průmyslových sdruženích, a to navzdory nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a nedostatečné transparentnosti ze strany průmyslových sdružení; jak je vysvětleno v 767. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise byla schopna zjistit účast společností ve sdružení CBIA, CIAPS a dalších odvětvových sdruženích na základě jejich výročních zpráv a dalších informací dostupných online, jako je seznam členů jejich výkonných orgánů. Pokud jde o druhé tvrzení skupiny Geely, Komise se jím již zabývala v 508. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Obě tato tvrzení proto byla zamítnuta.

(511)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byla potvrzena zjištění učiněná v 856. až 857. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(512)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda uvedla, že referenční hodnota by neměla vylučovat čínské tržní ceny, a to na základě skutečnosti, že:

(513)

Pokud jde o tvrzení čínské vlády a skupiny Geely, jejichž připomínky jsou shrnuty níže v 515. bodě odůvodnění tohoto nařízení, že by se použitá referenční hodnota měla týkat převládajících podmínek na trhu pro dotčené zboží v zemi dodávky, Komise uvedla, že ve své analýze veřejnoprávního subjektu a pověření a řízení zohlednila příslušné odvětvové politiky, zejména v oblasti cen, v oddíle 3.7.2.1.1 prozatímního nařízení, a zejména v bodě 3 písm. b). Další výzkum podporující důkazy o regulaci cen vládou je navíc uveden v 541. až 542. bodě odůvodnění tohoto nařízení. S ohledem na zjištění uvedená v oddíle 3.7.2.1 a v 846. a 918. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise zjistila, že platné odvětvové politiky zavedené v Číně narušují ceny baterií na celém domácím trhu. V důsledku toho Komise zjistila, že podmínky převládající v Číně nemohou být upraveny na základě skutečných nákladů, cen a jiných faktorů, které jsou v této zemi k dispozici, o přiměřenou částku, která odráží běžné tržní podmínky. Komise proto musela použít referenční ceny na světovém trhu podle čl. 6 písm. d) bodu ii) základního nařízení.

(514)

Kromě toho v rozporu s tím, co tvrdila čínská vláda ve druhém uvedeném bodě, nebyla cena baterií NMC použita pro cenu baterií LFP. Jak je vysvětleno v 847. a 859. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, údaje od organizace BMI umožnily výpočet referenčních hodnot pro období šetření podle chemického složení, konkrétně LFP a NMC. Navíc byly také, jak je uvedeno v tomtéž bodě odůvodnění, pokud jde o chemické složení, zohledněny různé dílčí chemické kategorie baterií NMC (111, 523, 622, 811). Za druhé, jak je vysvětleno v 843. až 855. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise považovala čínské domácí ceny za zkreslené podle čl. 6 písm. d) bodu ii) základního nařízení. V každém případě čínské průměrné ceny vykázané v organizaci BMI pocházejí od čínských účastníků trhu. Z tohoto důvodu, jak je vysvětleno v 859. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly čínské průměrné ceny vyloučeny z referenční ceny v organizaci BMI. V důsledku toho použitá referenční hodnota organizace BMI odrážela celosvětové průměrné ceny za kW/h u článků pro LPF a NMC. Pokud by se Komise opírala o referenční hodnoty, včetně (rovněž) čínských cen dotčených zkresleními v důsledku zásahu čínské vlády, nebyly by tyto referenční hodnoty ze své podstaty vhodné pro výpočet výhody. Čínská vláda kromě toho neposkytla žádné důkazy o tom, jak se množství a podmínky nákupu čínských baterií mohou lišit od množství a podmínek uvedených v organizaci BMI. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(515)

Skupina Geely uvedla, že:

(516)

Pokud jde o ostatní tvrzení skupiny Geely, Komise zdůraznila, že:

(517)

Pokud jde o tvrzení vznesená ohledně úprav, Komise nejprve, jak je uvedeno v 858. a 859. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a ve zvláštním informačním dokumentu určeném skupině Geely, analyzovala informace ve spisu týkající se převodní ceny s cílem určit, zda lze transakce spočívající v nákupu baterií považovat za uskutečněné za obvyklých tržních podmínek. Informace ve spisu, tj. dohody o cenách a smlouvy předložené skupinou Geely, však v tomto ohledu neobsahovaly žádné informace, které by mohly prokázat ceny účtované dodavateli ve spojení skupině Geely a dalším nezávislým odběratelům. Komise tedy nebyla schopna určit, zda ceny placené dodavatelům ve spojení odpovídaly obvyklým tržním podmínkám, ani takové ceny použít. V důsledku toho Komise nahradila uvedené související ceny cenou zaplacenou za kW/h za podobný typ baterie dodavatelům, kteří nejsou ve spojení. Ačkoli skupina Geely tvrdila, že poskytla příklad smlouvy o nákupu baterií mezi subjekty ve spojení se skupinou Geely, která odkazuje na tržní cenu surovin, tato smlouva neprokázala, že ceny placené mezi těmito subjekty ve spojení za nákup baterií odpovídaly obvyklým tržním podmínkám, ani neobsahovala žádné nezávislé zhodnocení těchto tržních cen.

(518)

Za druhé, pokud jde o nákupy skupiny Geely od dodavatele ve spojení – společnosti CATL, vzhledem k existenci společných podniků mezi skupinou Geely a společností CATL byly tyto dvě společnosti v rámci tohoto řízení považovány za společnosti ve spojení, a proto byly nákupy uskutečněné skupinou Geely od tohoto dodavatele považovány za transakce mezi stranami ve spojení.

(519)

Za třetí tvrzení, že Komise pouze nahradila ceny pro dodavatele ve spojení cenou za kilowatthodinu (kW/h) zaplacenou dodavatelům, kteří nejsou ve spojení, je nepřesné. Podle 859. bodu odůvodnění prozatímního nařízení byly ceny mezi stranami ve spojení v rámci skupiny Geely nahrazeny cenou zaplacenou za kW/h za srovnatelné výrobky od dodavatelů, kteří nejsou ve spojení. To znamená, že cena, kterou konkrétní subjekt skupiny Geely zaplatil svému vlastnímu dodavateli, který není ve spojení, byla použita pro příslušné chemické složení baterie (LFP a NMC) a typ baterie (článek, modul nebo sada). V případech, kdy tentýž subjekt skupiny Geely nenakupoval od žádného dodavatele, který není ve spojení, jak je uvedeno v 859. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byla použita vážená průměrná cena za kW/h pro podobné výrobky na úrovni skupiny Geely. Tento přístup byl uplatňován konzistentně na základě kW/h s přihlédnutím jak k chemickému složení baterie (LFP a NMC), tak k typu baterie (článek, modul nebo sada).

(520)

Za čtvrté se Komise neomezila na použití průměrné referenční ceny pro všechny typy baterií. Když skupina Geely vykázala nákup baterií s různou kapacitou kW/h (např. 143/120/88 kW/h), Komise zohlednila nejvyšší kapacitu, což představovalo nejkonzervativnější přístup. Společnosti skupiny Geely navíc systematicky neuváděly ani různé dílčí chemické kategorie baterií NMC (111, 523, 622, 811), ani formy baterií (např. pouzdro), ani tyto podrobnosti nebyly uvedeny v předběžných připomínkách. Komise proto nemohla tato specifika na skupinu Geely uplatnit. V každém případě je tvrzení, že baterie NMC (typ NCM111) a pouzdrové baterie nejsou používány v BEV skupiny Geely určených pro EU a měly být z výpočtů vyloučeny, irelevantní. Vzhledem k tomu, že z dodávek baterií za cenu nižší než přiměřenou měla prospěch celá výroba BEV, a nikoli pouze vývoz do Unie, výhoda vypočtená pro nákup baterií se v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení vyjadřuje vzhledem k BEV vyrobeným danou skupinou bez ohledu na jejich místo určení.

(521)

Za páté, pokud jde o tvrzení, že některé baterie nebyly použity při výrobě BEV nebo nebyly použity v BEV na vývoz do Unie, a proto měly být vyloučeny, Komise uvedla, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku byli vyzváni, aby informovali o všech svých nákupech baterií pro výrobu BEV. Konkrétně kromě podrobného popisu každé nákupní transakce byli vývozci povinni uvést model BEV, pro který byla každá baterie použita. V důsledku toho byly zohledněny všechny transakce spočívající v nákupu baterií a vypočtená výhoda byla vyjádřena na základě celkového počtu vyrobených BEV bez ohledu na jejich místo určení. Skupina SAIC tvrdila, že v souladu s čl. 28 odst. 3 základního nařízení neměla Komise ignorovat informace týkající se nákupů baterií, které předložila v souhrnné podobě; Komise však místo toho vycházela z informací poskytnutých jiným vyvážejícím výrobcem jakožto dostupných údajů.

(522)

Jak je uvedeno v 348. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise měla za to, že skupina SAIC úmyslně zatajila snadno dostupné informace, a způsobila proto Komisi zbytečné obtíže při získávání přiměřeně přesného zjištění. Kromě toho, jak je uvedeno v 349. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že správnost omezených informací poskytnutých skupinou SAIC, pokud jde o hodnotu nebo množství, nemohla být ověřena. Z těchto důvodů a v souladu s čl. 28 odst. 3 nemohla Komise vycházet z informací poskytnutých skupinou SAIC. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(523)

Skupina SAIC rovněž tvrdila, že závěry uvedené v 700. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebyly řádně odůvodněny, jelikož Komise nevysvětlila důvody, proč bylo přiměřené použít informace jiné skupiny vyvážejících výrobců týkající se nákupu baterií. Konkrétně odkázala na 811. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž Komise dospěla k závěru, že informace týkající se skupiny Geely „nebyly samy o sobě považovány za dostatečné k vyvození smysluplných závěrů ohledně vlivu kontroly vlády nad sdružením výrobců napájecích baterií na ceny baterií účtované výrobcům BEV“. V důsledku toho se skupina SAIC domnívala, že tento režim subvencí vedl k tomu, že nejvyšší subvenční rozpětí vypočítané pro jediný režim subvencí pro skupinu SAIC mělo závažné potenciální finanční důsledky.

(524)

Jak je uvedeno v 318. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, skupina SAIC poskytla pouze částečné informace týkající se jejích nákupů baterií, jejichž správnost z hlediska hodnoty ani množství nemohla Komise ověřit. Komise proto skupinu SAIC informovala o svém záměru použít dostupné údaje ve smyslu článku 28 základního nařízení a vyzvala skupinu SAIC, aby předložila připomínky. Připomínky předložené skupinou SAIC nebyly takové povahy, aby změnily posouzení Komise, takže Komise musela použít dostupné údaje.

(525)

V tomto ohledu Komise použila informace, které byly k dispozici ve spisu, tj. informace od jiné neintegrované skupiny vyvážejících výrobců, kteří nakupovali podobné baterie a vyráběli podobné modely BEV. Jednalo se o jedinou neintegrovanou skupinu zařazenou do vzorku, která nakupovala baterie a která měla v období šetření významný domácí prodej BEV a jejich prodej na vývoz. Skutečnost, že informace týkající se skupiny Geely, pokud jde o vliv kontroly vlády nad sdružením výrobců napájecích baterií na ceny baterií účtované výrobcům BEV, nejsou samy o sobě považovány za dostatečné, nevylučuje použití informací o nákupech baterií skupinou Geely, pokud jde o ceny a odpovídající výpočet výhody, jakožto relevantních údajů dostupných ve spisu. Konkrétně 811. bod odůvodnění prozatímního nařízení se týká odlišné otázky stanovení účinku vládní kontroly nad cenami baterií. Jediným závěrem uvedeného bodu odůvodnění bylo, že vzhledem k nižšímu podílu skupiny Geely na trhu a nižšímu objemu jejího prodeje baterií nebylo možné takovou kontrolu prokázat pouze na tomto základě. Zmíněný bod odůvodnění se nezabýval spolehlivostí cen baterií skupiny Geely, natož aby vyvozoval, že tyto ceny baterií nejsou reprezentativní pro ceny baterií na čínském domácím trhu. Tyto ceny baterií ze skupiny Geely byly ve skutečnosti nejvhodnější referenční hodnotou ve spisu vzhledem k úrovni integrace této skupiny a dotčených typů baterií v souladu s článkem 28 základního nařízení. Kromě toho, jak je uvedeno v 860. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a aby byla zohledněna situace skupiny SAIC, vyloučila Komise z výpočtu výhody některé baterie určené pro modely BEV, které nebyly podobné bateriím prodávaným skupinou SAIC.

(526)

Kromě toho byla skupina SAIC na začátku šetření a v průběhu výměny informací o možném použití dostupných údajů informována o tom, že po použití dostupných údajů může být výsledek šetření pro tuto stranu méně příznivý, než kdyby spolupracovala. V každém případě skupina SAIC v tomto ohledu nenavrhla žádný alternativní zdroj informací. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto. Na základě výše uvedených skutečností a ustanovení obsažených v 700. a 860. bodě odůvodnění prozatímních opatření dospěla Komise k závěru, že informace týkající se skupiny Geely představují přiměřené nahrazení informací nezbytných k učinění zjištění pro skupinu SAIC, a vysvětlila důvody, proč bylo přiměřené použít informace jiné skupiny vyvážejících výrobců týkající se nákupu baterií.

(527)

Ve svých připomínkách po vyhlášení prozatímního nařízení společnost Tesla (Shanghai) tvrdila, že v souvislosti s dodáváním baterií a jejich klíčových vstupů neexistuje žádná výhoda vzhledem ke specifické situaci v oblasti zadávání veřejných zakázek, která nemohla být v nařízení z důvodu důvěrnosti zveřejněna. Z důvodů vysvětlených ve zvláštním informačním dokumentu určeném tomuto vyvážejícímu výrobci bylo toto tvrzení zamítnuto.

(528)

Po poskytnutí konečných informací předložila společnost Tesla Shanghai připomínky k přičtení výhody bateriím. Tyto připomínky byly částečně přijaty a řešeny ve zvláštním informačním dokumentu poskytnutém jednotlivým společnostem.

(529)

Několik spolupracujících vyvážejících výrobců vzneslo tvrzení týkající se výše subvence na základě údajů organizace BMI použitých Komisí, včetně volby metodiky a existence administrativních chyb. V návaznosti na tato tvrzení Komise podrobněji analyzovala příslušné údaje dostupné u organizace BMI, jakož i metodiku použitou ke stanovení vhodné referenční hodnoty pro vyčíslení výše subvence vyplývající z tohoto programu.

(530)

Komise konkrétně zjistila, že podle údajů organizace BMI byla během období šetření čínská místní poptávka po bateriových článcích mnohem nižší než čínská výroba na trhu. Čínský přebytek v období šetření ve skutečnosti činil 43 %. Tato nadměrná nabídka čínských baterií v Číně byla výsledkem zvláštních politik a zásahů čínské vlády, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.7.2.1 prozatímního nařízení, což vedlo k nadprodukci a potřebě vyvážet za nízké ceny, aby bylo možné tuto nadprodukci rozdělit na jiné trhy pokrývající schodky u tohoto vstupu. Podrobnější analýza souborů údajů dostupných u organizace BMI, konkrétně údajů o nabídce a poptávce u bateriových článků v různých zeměpisných oblastech, ukázala, že během období šetření byl v Evropě schodek ve výši přibližně 300 % a v Severní Americe přibližně 200 % (tj. na těchto trzích byla poptávka po bateriových článcích mnohem vyšší než aktuální domácí nabídka). Tento schodek byl vyrovnán čínským vývozem (85) části jejich nadměrné produkce, která byla ještě větší než schodek ve všech zeměpisných oblastech. Z podrobné analýzy údajů o nabídce a poptávce organizace BMI v různých zeměpisných oblastech vyplývá, že asijsko-pacifický trh (s výjimkou čínských údajů) (údaje z Asijsko-pacifického regionu (kromě Číny)) měl během období šetření nejmenší schodek, tj. 9 %. Kromě toho údaje na tomto trhu vykazovaly v roce 2022 přebytek ve výši 24 % a v roce 2023 schodek ve výši 21 %. Analýza dále ukázala, že ceny v ostatních regionech, kde docházelo k významnému čínskému vývozu, byly mnohem nižší než v Asijsko-pacifickém regionu (kromě Číny). To naznačuje, že čím vyšší je procento a přítomnost přebytečných baterií z čínského trhu na regionálních trzích, tím nižší jsou ceny podle odpovídajících souborů údajů pro tyto trhy v období šetření.

(531)

Komise proto považovala za vhodné použít údaje z trhu Asijsko-pacifického regionu (kromě Číny), a nikoli údaje ze všech trhů, které jsou poznamenány čínským subvencovaným vývozem. Zejména vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády a čínských výrobců baterií a vzhledem k neexistenci dalších spolehlivých informací použila Komise ceny organizace BMI v Asijsko-pacifickém regionu (kromě Číny). Použitá referenční hodnota obsahovala skutečné ceny za poslední čtvrtletí roku 2022 vzhledem k přebytku zaznamenanému v uvedeném roce. Naopak vzhledem k tomu, že v roce 2023 tržní podmínky na tomto trhu vykazovaly schodek, byly referenční ceny organizace BMI za první tři čtvrtletí roku 2023 upraveny o cenový rozdíl mezi Asijsko-pacifickým regionem (kromě Číny) a Čínou za poslední čtvrtletí roku 2022 průměrně ve výši 12 %.

(532)

Kromě toho Komise v 813. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že referenční hodnota použitá v prozatímní fázi byla vypočtena na konzervativním základě, protože nabídky cen podle organizace BMI byly provedeny na základě „cen ze závodu“, a tudíž nezahrnovaly náklady na dopravu. Toto zjištění se potvrzuje na celostátním základě, kde důkazy ve spisu ukazují, že většina nákupů baterií probíhá na základě ceny ze závodu. V příslušných případech však Komise připočetla skutečné náklady na dopravu, které nesou vyvážející výrobci, kteří nakupovali baterie na základě jiných dodacích podmínek než cen ze závodu.

(533)

Po opětovném zveřejnění informací nesouhlasila společnost Tesla Shanghai s odůvodněním revidovaných údajů organizace BMI o referenční hodnotě. Společnost Tesla zejména nesouhlasila se závěrem Komise, konkrétně s tím, že čím vyšší je procento a přítomnost přebytečných baterií z čínského trhu na regionálních trzích, tím nižší jsou ceny podle odpovídajících souborů údajů pro tyto trhy v období šetření, a tvrdila, že údaje o ceně a poptávce podle organizace BMI tento předpoklad nepotvrzují.

(534)

Komise však svůj závěr na základě údajů organizace BMI znovu potvrdila. V období šetření činil schodek u baterií v Evropě a Severní Americe přibližně 200–300 % a průměrná cena baterie NMC v těchto regionech činila přibližně 130–134 USD/kWh. Naopak schodek u baterií v Asijsko-pacifickém regionu (kromě Číny) činil pouze přibližně 9 % a průměrná cena byla vyšší než v Evropě a Severní Americe. Daná společnost si nesprávně vyložila odůvodnění Komise, když tvrdila, že „údaje jsou v rozporu s tím, že cenový rozdíl mezi regionálními a čínskými cenami by byl menší, kdykoli by existoval schodek“. Rozhodnutí Komise použít údaje z trhu Asijsko-pacifického regionu (kromě Číny) namísto údajů ze všech trhů – které jsou ohroženy čínským subvencovaným vývozem – nebylo založeno na cenovém rozdílu mezi čínskými cenami a cenami jiných regionů. Cenový rozdíl mezi čínským trhem a evropským nebo severoamerickým trhem ve všech dostupných obdobích je navíc považován za nespolehlivý, jelikož byl významně ovlivněn značnými nedostatky v dodávkách baterií a z toho vyplývající zvýšenou přítomností čínského vývozu.

(535)

Společnost Tesla Shanghai rovněž nesouhlasila s úpravou cen v Asijsko-pacifickém regionu (kromě Číny) Komisí v prvních třech čtvrtletích roku 2023 (Komise se domnívala, že tyto ceny již byly ovlivněny tržními podmínkami, které během tohoto období vykazovaly na uvedeném trhu schodek). Daná společnost tvrdila, že tato úprava měla být uplatněna směrem nahoru u cen baterií v Číně.

(536)

Komise s tímto návrhem nesouhlasí, jelikož v průběhu své analýzy v tomto šetření soustavně tvrdila, že čínské ceny baterií jsou podstatně subvencovány, a proto nemohou sloužit jako spolehlivý základ pro takovou úpravu.

(537)

Komise identifikovala skutečnou cenu baterie v Asijsko-pacifickém regionu (kromě Číny) v posledním čtvrtletí roku 2022 jako nejspolehlivější referenční hodnotu, z níž úprava vycházela, vzhledem k přebytku zaznamenanému v tomto regionu v roce 2022. Tvrzení této společnosti byla proto zamítnuta.

(538)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a pro společnost, které bylo přiznáno individuální zjišťování:

Poskytování baterií za cenu nižší než přiměřenou

(539)

Jak je vysvětleno v 470. bodě odůvodnění tohoto nařízení, připomínky předložené čínskou vládou k dodavatelům vstupů jednajícím jako „veřejnoprávní subjekty“ se týkaly jak výrobců baterií, tak výrobců LFP. Komise se těmito připomínkami zabývala v 471. a 472., 480. a 482. až 484. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(540)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD uvedla, že analýza dodavatelů LFP postrádá věcné důkazy a že žádný dokument neprokazuje, že dodavatelé LFP prodávali výrobky skupině BYD za účelem dosažení cílů politiky. Skupina BYD znovu předložila jako důkaz knihu nabývání pro LFP. Skupina BYD dodala, že šetření neprokázalo, že sdružení nutí své členy k přijímání hospodářských rozhodnutí ve prospěch odvětví BEV. Podle skupiny BYD Komise nepředložila důkazy o tom, že stát měl ve sdružení konkrétní „zákonné pravomoci“. Na základě toho skupina BYD tvrdila, že proto neexistují žádné důkazy, které by umožňovaly dospět k závěru, že dodavatelé LFP jednají jako „veřejnoprávní subjekty“ a jejich dodávky zboží spadají pod pojem zboží za cenu nižší než přiměřenou, a neexistuje tedy žádný důvod neakceptovat ceny v dané zemi.

(541)

Jak je uvedeno v 864. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, čínský trh je považován za narušený v důsledku zavedených vnitrostátních a odvětvových politik a souvisejících opatření, zejména politik a opatření týkajících se struktur tvorby cen. V důsledku toho se všechny nákupy LFP skupinou BYD během období šetření považují za ovlivněné. Toto posouzení vychází z předpokladu, že všichni dodavatelé působí na domácím trhu v souladu s politikami a jinými formami zásahů čínské vlády za stejných zkreslených tržních podmínek. Převládající tržní podmínky v Číně byly proto považovány za zkreslené a použití čl. 6 písm. d) bodu ii) bylo odůvodněné. Komise dále připomíná, že vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády (oddíl 3.3.1.2 prozatímního nařízení) neobdržela žádné informace o charakteristikách čínského domácího trhu se vstupy, a musela tedy použít dostupné údaje. Kromě toho cenové rozdíly mezi dodavateli LFP skupiny BYD nemají vliv na posouzení Komise; jak již bylo uznáno v 891. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ceny LFP výrobků dodávaných skupině BYD sledovaly během období šetření zcela odlišné trendy než čínské vývozní ceny (920. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(542)

Jak již bylo uvedeno v bodě a) odst. 3 písm. b) oddílu 3.7.2.1.1 a 744. až 757. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise zjistila, že dodávání baterií a jejich vstupů je regulováno čínskou vládou s cílem snížit ceny ve prospěch odvětví BEV. Další důkazy o regulaci cen nařízené čínskou vládou u vstupů pro baterie jsou k dispozici v „Pracovním plánu MIIT pro stabilizaci růstu v odvětví neželezných kovů“ (86) zveřejněném v září 2023. Jedním z hlavních cílů je ve skutečnosti „posílit nabídku a cenovou stabilitu klíčových produktů“ prostřednictvím „vybudování platformy pro řízení předcházející a navazující nabídky a poptávky, díky níž budou podniky zabývající se rozvojem zdrojů neželezných kovů a ocelářské podniky uzavírat dlouhodobé dohody o nákupech s následnými uživateli a stabilizovat dodávky klíčových produktů, jako je měď, hliník a lithium, a prostřednictvím zlepšení „červeného, žlutého a modrého“ mechanismu včasného varování pro dodávky sypkých surovin zdokonalit pokyny pro očekávání a předcházet velkému kolísání cen a zlovolným spekulacím […] a podporovat klíčové podniky při vytváření komerčních rezerv a vědecky a řádně regulovat vztah mezi nabídkou a poptávkou na trhu“ (87). Spolupráce mezi subjekty v předcházejících a navazujících odvětvích s cílem stabilizovat nabídku a poptávku, dohled nad nabídkou a regulace kolísání cen jsou pokyny, které již byly obsaženy v předchozích plánech, jako je Akční plán pro baterie z roku 2017 a Oznámení o odvětví baterií (viz 746. až 750. bod odůvodnění prozatímního nařízení). To nejen potvrzuje, že čínská vláda reguluje ceny již od roku 2017, ale také to, že toto úsilí i nadále přetrvává po celé období šetření i po jeho skončení.

(543)

Kromě centrálních plánů potvrzujících kontroly cen prováděné a zadané čínskou vládou, na které se již vztahuje bod 2 oddílu 3.7.2.1.1, a zejména 751. bod odůvodnění prozatímního nařízení, Komise nalezla další důkazy o tom, že průmyslová sdružení formulují průmyslové politiky a plní úkoly vlády, jako je stabilizace očekávání nabídky a poptávky a regulace kolísání cen. Dokládají to nejnovější prohlášení Ge Honglina, stranického tajemníka a předsedy Čínského sdružení průmyslu neželezných kovů (CNMIA) (88). Jak již bylo uvedeno v 94. bodě odůvodnění prováděcího nařízení (EU) 2023/1618, CNMIA je průmyslové sdružení, v němž Komunistická strana Číny zasahuje do provozního rozhodování. V této „sociální organizaci“, stejně jako v několika průmyslových sdruženích, jsou organizace pro budování strany začleněny do její struktury (89) (jak je uvedeno v 779. bodě odůvodnění prozatímního nařízení). Sdružení CNMIA „důsledně provádělo rozhodnutí a program Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady a spolupracovalo s příslušnými útvary na formulování, zveřejňování a výkladu průmyslových politik, jako jsou „Pokyny pro průmyslovou restrukturalizaci“, „Pracovní plán pro stabilizaci růstu v odvětví neželezných kovů“ a „Metody výběru příjmů z převodu těžebních práv“; […] v reakci na zvýšení a pokles cen strategických kovů, jako je lithium a křemík, pomáhalo vládním úřadům posilovat komunikaci s předcházejícími a navazujícími podniky a usilovat o stabilizaci tržních očekávání; […] podepsalo dohody o strategické spolupráci s více než deseti místními samosprávami, jako jsou An-chuej, Ťiang-si, Gansu a Kuang-si, které účinně podporují racionální uspořádání regionálních průmyslových odvětví a regionální koordinovaný rozvoj a silně podporují transformaci a modernizaci místních průmyslových odvětví“ [zvýraznění doplněno].

(544)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že prohlášení sdružení CNMIA, z něhož Komise vycházela v 543. bodě odůvodnění tohoto nařízení, je irelevantní, neboť se týká zcela jiného sdružení a v každém případě není v souladu se zaznamenanými důkazy. Kromě toho čínská vláda tvrdila, že Komise neodpověděla na připomínky týkající se dodavatelů surovin jakožto veřejných subjektů prostřednictvím jejich účasti v průmyslových sdruženích. Čínská vláda zopakovala, že účast těchto dodavatelů v průmyslových sdruženích z nich nečiní veřejné subjekty a že Komise nevysvětlila, jak tato sdružení kontrolují stanovování cen a zasahují do něj.

(545)

Komise připomněla, že citace sdružení CNMIA byla použita na podporu zjištění Komise, že průmyslová sdružení nejsou nezávislými subjekty, které nepodléhají státní kontrole, a jsou tedy pro toto šetření relevantní. Pokud jde o tvrzení čínské vlády, že Komise neodpověděla na její připomínky týkající se veřejných subjektů, Komise v 539. bodě odůvodnění tohoto nařízení již vysvětlila, že připomínky předložené čínskou vládou k dodavatelům vstupů jednajícím jako „veřejné subjekty“ se týkaly jak výrobců baterií, tak výrobců LFP. Komise se těmito připomínkami zabývala v 471. a 472., 480. a 482. až 484. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Tato tvrzení byla proto považována za bezpředmětná.

(546)

Po poskytnutí konečných informací skupina BYD znovu předložila své připomínky, v nichž uvedla, že analýza Komise postrádá věcné důkazy, které by prokazovaly, že obchodní operace dodavatelů LFP a jejich chování na trhu byly strukturovány a vyvinuty tak, aby naplňovaly politické cíle čínské vlády, a dodala, že členství v průmyslovém sdružení nebo existence stranické organizace v rámci společnosti neznamená, že by dodavatelé LFP ztratili své nezávislé rozhodovací schopnosti, korporátní pravomoci a obecnou pravomoc v oblasti financí, které jsou všechny udělovány platnými čínskými právními předpisy. Skupina BYD navíc zdůraznila, že skutečnost, že ceny LFP dodávaných skupině BYD se řídily zcela odlišnými trendy ve srovnání s vývozními cenami, není relevantní, jelikož různé trhy mají různé ceny. V neposlední řadě skupina BYD tvrdila, že skutečnost, že ceny LFP se lišily podle dodavatele, naznačuje, že stanovování cen funguje v závislosti na tržní poptávce a nabídce a nemá žádnou souvislost s cíli politiky čínské vlády.

(547)

Komise se již některými z těchto připomínek zabývala při poskytnutí konečných informací v 541. až 543. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Pokud jde o tvrzení o nezávislém rozhodování dodavatelů LFP, tato skutečnost je vyvrácena důkazy obsaženými v prozatímním nařízení (779., 786., 787. a 877. bod odůvodnění), zatímco vývoj cen LFP na domácím trhu v porovnání s vývozními cenami byl řešen v 905. a 920. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, což potvrzuje, že dodavatelé LFP nejednají na čínském domácím trhu jako subjekty volného trhu a nepřijímají ekonomicky racionální rozhodnutí. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(548)

Po poskytnutí prozatímních informací Komise nalezla další důkazy o společnosti Hunan Yuneng New Energy Materials Co., Ltd. a jejích dceřiných společnostech, které provádějí vnitrostátní politiky a jednají jako veřejnoprávní subjekty, jak je uvedeno v oddíle 3.7.2.2.1 písm. a) prozatímního nařízení. Za prvé, nedávná prohlášení městské lidové vlády Siang-tchan (90) potvrzují, že společnost Hunan Yuneng New Energy Materials je považována nejen za podnik částečně vlastněný státem (viz 881. bod odůvodnění prozatímního nařízení), ale také za podnik, který zdokonaluje rozvoj města Siang-tchan a v konečném důsledku i státu. V oddíle věnovaném „optimalizaci a integraci firemních platforem ve vlastnictví státu“ se vláda Siang-tchanu snaží „integrovat skupinu Industrial Investment Group a skupinu Electrochemical Group, aby vytvořily skupinu Electrochemical Industrial Investment Group, aktivně budovaly prvotřídní tržně orientovaný podnik, který zahrnuje dvě kótované společnosti, a snaží se stát lídrem v oblasti nových čínských materiálů pro baterie. V únoru [2023] byla společnost Hunan Yuneng New Energy Company, v níž skupina Electrochemical Group investovala a držela podíl, úspěšně kótována na burze cenných papírů Growth Enterprise Market v Šen-čenu“ (91). Xiangtan Electrochemical je obecní státní podnik řízený komisí SASAC v Siang-tchanu. Navíc rozvoj společnosti Hunan Yuneng a jejího státem vlastněného akcionáře, skupiny Xiangtan Electrochemical Group, je spojen s cíli vlády Siang-tchanu, tj. vybudovat skupinu podniků s provozním výnosem 10 miliard, prostřednictvím „provádění zásady „jeden podnik, jedna politika“ a zaměření se na podporu společností Hunan Yuneng New Energy Battery Materials Co., Ltd. Company, Harbin Electric Wind Energy Co., Ltd. a dalších podniků, aby dosáhly úrovně 10 miliard [provozního výnosu]“ a „podporovat […] společnost Xiangtan Electrochemical Group Co., Ltd. a další vedoucí podniky v tomto odvětví, aby rozšířily související podnikání a svou obchodní působnost [a] integrovaly zdroje na předcházející a navazující úrovni prostřednictvím fúzí, akvizic a reorganizací“ (92).

(549)

V provincii Kchun-ming, kde se nachází společnost Yunnan Yuneng New Energy Materials Co., Ltd, dceřiná společnost společnosti Hunan Yuneng, jednala vláda města An-ning se společností Yunnan Yuneng o vytvoření investičního projektu ve výši více než 1 miliardy CNY. Podle vlády města An-ning městská správa „kombinuje budování strany s průmyslovým rozvojem se zaměřením na podporu členů strany a kádrů, aby plnili své povinnosti, a plně slouží podnikům a projektům“ (93). Zejména projekt Yunnan Yuneng New Energy Battery Materials je považován za „viditelný projev prudkého vzestupu stranických organizací na všech úrovních a většiny členů strany a kádrů“ (94) [zvýraznění doplněno]. Hluboké vazby mezi výborem pro budování strany na ústřední a místní úrovni a podniky potvrzují důkazy, že „pracovní výbor strany průmyslového parku An-ning nařídil společnosti Yunnan Yuneng, aby zřídila stranickou pobočku. […] V květnu [2023] se stranická pobočka společnosti rovněž připojila k novému stranickému výboru tohoto parku pro průmyslový řetězec materiálů pro baterie. Prostřednictvím výměny informací na platformě pro budování strany dosáhla spolupráce při zadávání zakázek na peroxid vodíku se společností Yunnan Yuntian Petrochemical Co., Ltd., která se nachází ve zmíněném parku, s cílem vyřešit problém z minulosti spočívající ve vysokých nákladech na nákup peroxidu vodíku z oblastí mimo danou provincii“ (95). Budování strany tedy hraje klíčovou úlohu při rozvoji podniků, a tím napomáhá rozvoji vnitrostátních politik, které nařídila čínská vláda. Příkladem je vláda Kchun-mingu, která uvádí, že výbory pro budování strany v průmyslovém parku An-ning pomohly uzavřít kupní smlouvy mezi společnostmi nacházejícími se v daném parku a dohody o finančních službách mezi bankami a společnostmi, „které jsou spojeny „červenou nití“ budování strany v průmyslovém parku An-ning“ (96). Úloha budování strany v soukromých subjektech byla do značné míry popsána v 787. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a výše uvedené důkazy potvrzují, že Komunistická strana Číny má vliv na všechny typy společností v Číně a že k výkonu svého vlivu může využívat jednotky pro budování strany v podnicích a v místních samosprávách. Jak již bylo uvedeno v 885. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, rozvoj průmyslového parku An-ning měl rovněž za cíl dosáhnout cílů obsažených v akčním plánu provincie Jün-nan. Výše uvedená zjištění tedy potvrzují, že jeden z největších účastníků trhu v Číně pro LFP, společnost Hunan Yuneng New Energy Materials, je státem vlastněný podnik, jehož rozvoj je úzce spjat s dosažením místních a vnitrostátních cílů (548. bod odůvodnění), a dále doplňují další důkaz o tom, že dodavatelé LFP dodržují a provádějí politické cíle čínské vlády, a plní tak vládní funkce.

(550)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že důkazy uvedené výše v 548. a 549. bodě odůvodnění tohoto nařízení nepodporují závěry Komise, jelikož:

(551)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí. Účelem vytvoření skupiny Electrochemical Industrial Investment Group je „aktivně budovat prvotřídní tržně orientovaný podnik, který zahrnuje dvě kótované společnosti“. Komise připomíná, že nejen společnost Electrochemical Group investovala do společnosti Hunan Yuneng New Energy Materials, ale tato společnost byla v únoru 2023 rovněž kótována na burze cenných papírů v Šen-čenu a že vytvoření společnosti Hunan Yuneng New Energy Materials slouží cílům vlády Siang-tchanu, tj. vybudovat skupinu podniků s provozním výnosem 10 miliard, zatímco důkazy ve spisu týkající se společnosti Yunnan Yuneng New Energy Materials Co. výslovně propojují výsledky společnosti s výsledky stranické organizace. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(552)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, a vzhledem k dodatečným zjištěním Komise byly potvrzeny závěry vyvozené v 861. až 912. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(553)

Jak je vysvětleno v 496. bodě odůvodnění tohoto nařízení, připomínky předložené čínskou vládou k pověření a řízení se týkaly jak výrobců baterií, tak výrobců LFP. Komise se těmito připomínkami zabývala v 498. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(554)

Po poskytnutí konečných informací skupina BYD tvrdila, že skutečnost, že během období šetření se nákupní ceny mezi dodavateli LFP lišily, je v rozporu se zjištěními Komise ohledně pověření a řízení, neboť Komise musí prokázat, že stanovování cen je reakcí na politické cíle stanovené čínskou vládou.

(555)

Komise poukázala na to, že tvrzení o regulaci cen již byla řešena v 541. a 542. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Kolísání cen je irelevantní, pokud jsou tyto ceny nižší než tržní podmínky a tato úroveň je výsledkem zásahů čínské vlády na trhu. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(556)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD tvrdila, že Komise vypočítala výhodu u některých mezipodnikových nákupů sad baterií dvakrát. Toto tvrzení bylo uznáno a výpočty byly odpovídajícím způsobem revidovány.

(557)

Čínská vláda uvedla, že použití čínské vývozní ceny FOB jako vnější referenční hodnoty nezajišťuje, aby výsledná referenční hodnota souvisela s převládajícími tržními podmínkami v zemi dodávky nebo na ně odkazovala nebo s nimi byla spojena, a že v důsledku toho nadhodnocuje běžnou cenu na domácím trhu, jelikož celosvětová výroba LFP je soustředěna v Číně, množství LFP vyvážené z Číny je omezené a tento vývoz nemusí být nutně určen k výrobě napájecích baterií.

(558)

S ohledem na zjištění uvedená v oddíle 3.7.2.1 a v 846. a 918. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise zjistila, že platné odvětvové politiky zavedené v Číně narušují ceny baterií i LFP na celém domácím trhu. V důsledku toho Komise zjistila, že podmínky převládající v Číně nemohou být upraveny na základě skutečných nákladů, cen a jiných faktorů, které jsou v této zemi k dispozici, o přiměřenou částku, která odráží běžné tržní podmínky. Jak je připomenuto v 924. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, s ohledem na stávající dominantní podmínky pro tento specifický druh lithia a na neexistenci jiné přiměřené referenční hodnoty musela Komise použít čínské vývozní ceny do zbytku světa.

(559)

Připomínky čínské vlády k vnějším referenčním hodnotám, jichž se týká 512. bod odůvodnění tohoto nařízení, se týkaly jak dodavatelů baterií, tak dodavatelů LFP. Komise se těmito tvrzeními zabývala v 513. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(560)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené v 913. až 929. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkající se výhody, specifičnosti a výpočtu výše subvence.

(561)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Dodávání lithia pro výrobu baterií za cenu nižší než přiměřenou

(562)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se právního základu, finančního příspěvku a výhody u tohoto programu, jak je uvedeno v 931. až 940. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(563)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi a preferenční daňové odpočty u výdajů na výzkum a vývoj se neomezují na dostatečně samostatný segment čínského hospodářství, aby mohly být považovány za „specifické“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. V tomto ohledu odkázala na skutečnost, že ne všichni výrobci BEV měli ve skutečnosti prospěch z údajného snížení daně pro podniky s vyspělými a novými technologiemi.

(564)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise neprokázala specifičnost objektivním způsobem na základě věcných důkazů, neboť právní základ, z něhož vycházela u jednoho vyvážejícího výrobce, je nejasný: Komise totiž neuvedla, zda výhoda vyplývá z regionální subvence ve smyslu čl. 2 odst. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a čl. 4 odst. 3 základního nařízení z důvodu umístění tohoto vývozce nebo z čl. 4 odst. 2 písm. a), jak je uvedeno v prozatímním nařízení, vzhledem k jeho statusu jakožto podniku s vyspělými a novými technologiemi.

(565)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že tento údajný program subvencí nebyl specifický, jelikož právní předpisy, kterými se orgán poskytující subvenci řídí, stanoví objektivní kritéria nebo podmínky upravující způsobilost a výši snížení daně, a že způsobilost je automatická a kvalifikační kritéria a podmínky jsou přísně dodržovány. Čínská vláda konkrétně tvrdila, že nižší daňová sazba je k dispozici pro všechny podniky, které splňují podmínky, a nezvýhodňuje určité podniky před jinými, protože společnosti ze všech odvětví, tj. z celého hospodářství, jsou způsobilé získat certifikát podniku s vyspělými a novými technologiemi.

(566)

Ve stejném duchu čínská vláda tvrdila, že Komise vycházela ze specifičnosti de iure, když analyzovala „právní předpisy, kterými se orgán poskytující subvenci řídí“, aniž posoudila podmínky způsobilosti subvence a to, zda omezení přístupu určitých podniků k subvenci výslovně, jednoznačně nebo jasně vyplývá z příslušného právního nástroje nebo prohlášení orgánu poskytujícího subvenci (97). Čínská vláda rovněž tvrdila, že se Komise obzvlášť zaměřila na výrobce BEV, kteří údajně těžili z údajného preferenčního daňového zacházení, a nepodrobila šetření „všechny podniky nebo odvětví způsobilé pro získání téže subvence“ (98).

(567)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí, neboť se domnívá, že daňové režimy popsané v oddílech 3.8.1 až 3.8.2 prozatímního nařízení jsou specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, který stanoví, že „pokud orgán, který subvenci poskytuje, nebo právní předpisy, kterými se tento orgán řídí, výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky, jedná se o specifickou subvenci“. Dotčené režimy subvencí mají totiž svůj právní základ v kapitole IV „Daňové preference“ zákona o dani z příjmů podniků. Tato kapitola svým názvem a obsahem výslovně stanoví zvláštní preferenční zacházení, které „výslovně omezuje přístup k subvenci na určité podniky“. Konkrétně, jak je uvedeno v 934. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje, že „Důležité podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem, [musí splňovat určité podmínky]“, například „1. Jsou v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií.“ Jak je zřejmé z výše uvedeného, všechny podniky nebo odvětví nejsou způsobilé využívat stejného preferenčního daňového zacházení. Proto byly subvence poskytované v rámci těchto daňových režimů považovány za specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(568)

Kromě toho, jak je uvedeno v 942. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, některé společnosti využívaly snížené sazby daně z příjmů na základě kritérií souvisejících s jejich fyzickým umístěním, zejména pokud se podnik nachází v západním regionu. V takovém případě měla Komise za to, že daňový režim je specifický podle čl. 4 odst. 3 základního nařízení, jelikož je omezen na určité podniky nacházející se ve vymezené územní oblasti. Proto byly subvence poskytované v rámci těchto daňových režimů považovány za specifické podle čl. 4 odst. 3 základního nařízení.

(569)

Pokud jde o odkaz na některé společnosti, které nevyužívaly snížené sazby daně z příjmů, měla Komise za to, že k tomu, aby byly způsobilé pro certifikát podniku s vyspělými a novými technologiemi, musí splnit určité podmínky. Skutečnost, že někteří výrobci BEV nesplnili všechny podmínky nebo nepožádali o certifikát podniku s vyspělými a novými technologiemi, neprokazuje, že tento režim není specifický.

(570)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise se nezabývala argumentem čínské vlády, že snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi se neomezuje na dostatečně samostatný segment čínského hospodářství, aby mohly být považovány za „specifické“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(571)

Komise zdůraznila, že se toutéž připomínkou ke specifičnosti zabývala v 567. a 568. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(572)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se specifičnosti, potvrdila Komise svá zjištění uvedená v 941. až 943. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(573)

Po poskytnutí konečných informací skupina SAIC tvrdila, že u tohoto režimu subvencí byla nesprávně vykázána sazba subvence. Toto tvrzení bylo akceptováno.

(574)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se výpočtu výše subvence u tohoto programu, jak je uvedeno v 944. až 945. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(575)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi

(576)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se právního základu, jak je uvedeno v 949. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(577)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC uvedla, že odmítá předpoklad Komise, že všechny výzkumné a vývojové projekty a související osvobození od daně týkající se jednoho z jejích subjektů souvisely pouze s výrobkem, který je předmětem šetření. Skupina SAIC tvrdila, že nebyly poskytnuty žádné informace ani vysvětlení týkající se použití článku 28 a toho, jak byl výpočet výše subvence následně proveden s ohledem na samotnou skupinu SAIC.

(578)

Skupina SAIC tvrdila, že dotčený subjekt předložil jako písemný důkaz během inspekce na místě výdaje na výzkum a vývoj a zprávu daňového zástupce společnosti a že zpráva daňového zástupce nezmiňuje, že vzniklé výdaje na výzkum a vývoj jsou specifické pro výrobek, který je předmětem šetření. Skupina SAIC připomněla, že podíl vozidel se spalovacím motorem na obratu tohoto subjektu měl být zohledněn ve výpočtu subvenčního rozpětí.

(579)

Komise s tvrzením skupiny SAIC nesouhlasila a uvedla, že dotčená společnost poskytla pouze část požadovaných informací, ačkoli byly snadno dostupné. Neposkytla totiž úplnou kopii požadované zprávy daňového zástupce, která obsahovala informace týkající se výdajů na výzkum a vývoj a projektů, jichž se odpočet týkal. Konkrétně skupina SAIC odmítla poskytnout požadované informace, jak je uvedeno ve společně podepsaném seznamu dokumentů, které nebyly poskytnuty v průběhu inspekce na místě.

(580)

Rovněž v rozporu s tvrzením skupiny SAIC poskytla Komise nezbytné vysvětlení v konkrétních dokumentech pro předběžné poskytnutí informací a vysvětlila, že vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici ověřené informace poukazující na skutečnost, že výdaje na výzkum a vývoj a projekty souvisely s jinými výrobky a nesouvisely s výrobkem, který je předmětem šetření, přiřadila výhodu k obratu BEV. Komise se proto domnívá, že poskytla dostatečné informace o důvodech, proč a jak použila dostupné údaje. Dané tvrzení bylo proto zamítnuto a potvrzují se závěry uvedené v 950. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(581)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se výhody, jak je uvedeno v 951. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(582)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD zpochybnila zjištění Komise uvedené v 952. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že daňový odpočet u výzkumu a vývoje představuje preferenční daňový režim na základě skutečnosti, že samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako je odvětví BEV. Skupina BYD tvrdila, že v případě výdajů na výzkum a vývoj vzniklých podniku při provádění činností v oblasti výzkumu a vývoje se před zaplacením daně odečte 100 % skutečně vynaložených výdajů na výzkum a vývoj a že tohoto odpočtu mohou využít všechny podniky – právnické osoby v Číně.

(583)

Po poskytnutí konečných informací skupina BYD a čínská vláda zopakovaly, že snížení daně z příjmů u režimů preferenčních daňových odpočtů u výdajů na výzkum a vývoj není specifické ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, neboť kritéria způsobilosti pro snížení daně z příjmů pro podniky s vyspělými a novými technologiemi jsou založena na objektivních kritériích, která jsou automatická a přísně se dodržují, takže omezení uvedená v kapitole IV zákona o dani z příjmů podniků nejsou specifická. Obě strany rovněž tvrdily, že s ohledem na článek 30 zákona o dani z příjmů podniků, článek 95 nařízení o provádění zákona o dani z příjmů podniků a rovněž článek 4 sdělení o zlepšení snižování výdajů na výzkum a vývoj se tento režim vztahuje na všechny typy výrobních odvětví.

(584)

Komise nesouhlasila s výkladem čínské vlády a skupiny BYD ohledně zákonů a prováděcích opatření ze strany čínské vlády, ze kterých vyplývá, že je uvedený program omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou na základě kritérií, která se nezdají být objektivní či neutrální, například že musí být v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií. Jak již bylo uvedeno v 941. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť se vztahuje pouze na podniky působící v určitých oblastech špičkových technologií, jako je odvětví BEV. Kromě toho článek 30 čínského zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že výdaje na výzkum a vývoj vynaložené podniky v oblasti vývoje nových technologií, nových výrobků a nových technik mohou být dodatečně odečteny při výpočtu zdanitelného příjmu, článek 95 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků vysvětluje, v čem tento odpočet spočívá, a článek 4 sdělení o zlepšení snižování výdajů na výzkum a vývoj uvádí seznam odvětví, na která se odpočet před zdaněním nevztahuje (jako je výroba tabáku, podnájem a stravování, velkoobchod a maloobchod, nemovitosti, leasing a obchodní služby, zábava a jakákoli další odvětví určená ministerstvem financí a státní daňovou správou). Komise připomíná, že a) již analyzovala prováděcí pravidla k zákonu o dani z příjmů podniků za účelem posouzení specifičnosti v 934. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a 567. bodě odůvodnění tohoto nařízení; b) důkazy obsažené v konkrétních článcích a dokumentech předložených skupinou BYD nemění zjištění Komise ohledně specifičnosti a ve skutečnosti ještě více podporují skutečnost, že tento režim není použitelný na všechna odvětví. Zejména článek 30 čínského zákona o dani z příjmů podniků a článek 4 sdělení o zlepšení snižování výdajů na výzkum a vývoj ukazují, že tato subvence je specifická, neboť se vztahuje pouze na určitý počet odvětví, tj. na odvětví zabývající se vývojem nových technologií, nových výrobků a nových technik, a prospěch z ní nemohou mít všechny společnosti. Komise proto tuto subvenci považovala za napadnutelnou. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(585)

Jelikož tedy nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se specifičnosti, jak je uvedeno v 952. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(586)

Sazba subvence skupiny SAIC týkající se daňového odpočtu u výdajů na výzkum a vývoj byla aktualizována v důsledku opravy popsané v 652. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(587)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se výpočtu výše subvence, jak je uvedeno v 953. až 954. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Preferenční daňové odpočty u výdajů na výzkum a vývoj

(588)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se právního základu, jak je uvedeno v 956. a 957. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(589)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda, skupina Geely a skupina SAIC tvrdily, že neexistuje žádný finanční příspěvek, pokud jde o ušlé příjmy, protože podle čl. 10 odst. 1 čínského zákona o dani z příjmů podniků se příjmy z kapitálových investic vyplacené investorům, jako jsou dividendy a prémie, odečtou při výpočtu zdanitelného příjmu, aby se zabránilo dvojímu zdanění. V důsledku toho dotčené osvobození od daně nepředstavuje ušlý státní příjem a neexistuje žádná subvence ve smyslu čl. 1 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho čínská vláda uvedla, že Komise se touto skutkovou záležitostí ve své analýze nezabývala. Současně skupina Geely rovněž uvedla, že čínský daňový systém je navržen tak, aby zabránil dvojímu zdanění a byl v souladu s mezinárodními normami.

(590)

Ačkoli Komise souhlasila s tím, že odstranění dvojího zdanění je mezinárodně uznávanou daňovou praxí, neplatí pro všechny země stejně. Čínská vláda neprokázala, jak dotčený odpočet konkrétně brání dvojímu zdanění (tj. tím, že by prokázala, že dividendy, na které se vztahuje osvobození, jsou zdaněny jinde a pravidlo se vztahuje pouze na situace dvojího zdanění). Komise rovněž již v 959. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla k závěru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády rovnajících se snížení domnělé daně, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(591)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala své tvrzení, že nedošlo k žádným ušlým příjmům, a poukázala na svou odpověď na dotazník a na čl. 10 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků, v němž uvedla, že „dividendy a bonusy vyplacené investorům nelze odečíst od zdanitelného příjmu“ a že „daná dceřiná společnost již zaplatila odpovídající daň z příjmů podniku“ před vyplacením dividend. Z těchto důvodů čínská vláda tvrdila, že „aby se zabránilo dvojímu zdanění, nepodléhají dividendy a bonusy dani z příjmů právnických osob podruhé“, jelikož „dividendy a bonusy rozdělují rezidentní podniky poté, co již byla daň ze zisku zaplacena“.

(592)

Po další analýze Komise potvrdila své posouzení, že existuje subvence ve formě ušlých příjmů. V tomto ohledu znovu odkázala na čl. 6 odst. 4 a článek 7 zákona o dani z příjmů podniků. Zatímco čl. 6 odst. 4 zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že dividendy, emise bonusů nebo jiné výnosy z kapitálových investic jsou součástí celkových příjmů podniku, článek 7 neuvádí zisky z dividend, emisí bonusů nebo jiných výnosů z kapitálových investic jako součást nezdanitelných příjmů podle zákona o dani z příjmů podniků. Zamezení dvojímu zdanění proto není automatické; dividendy jsou totiž součástí zdanitelného příjmu, pokud se nepoužijí ustanovení kapitoly IV „Daňové pobídky“, která definuje kritéria způsobilosti pro takové osvobození od daně. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že článek 26 zákona o dani z příjmů podniků vede k existenci ušlých příjmů čínské vlády, a toto tvrzení zamítla.

(593)

Komise proto potvrdila svůj závěr popsaný v 958. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(594)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise svá zjištění týkající se výhody, jak je uvedeno v 959. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(595)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a skupina SAIC tvrdily, že Komise neprokázala, že údajná subvence byla omezena na určité podniky. Rovněž tvrdila, že tento údajný program není specifický, jelikož kritéria způsobilosti pro program jsou objektivní a uplatňují se horizontálně ve vztahu ke všem rezidentním podnikům bez ohledu na dotčená odvětví/výrobky nebo zeměpisné oblasti. Čínská vláda a skupina SAIC zopakovaly, že Komise chybně dává do souvislosti článek 25 a čl. 26 odst. 2 čínského zákona o dani z příjmů podniků, avšak, jak je rovněž vysvětleno v odpovědi čínské vlády na dotazník, čl. 26 odst. 2 funguje nezávisle na článku 25. Skupina SAIC vznesla námitku proti zjištěním uvedeným v 960. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky je de facto specifické, a proto režim subvencí není de iure specifický. Tato skupina rovněž tvrdila, že článek 83 prováděcích předpisů k zákonu o dani z příjmů podniků objasňuje, že tento program je otevřen všem podnikům, pokud jsou tyto zisky nabyty rezidentním podnikem prostřednictvím přímých investic do jiného rezidentního podniku. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala totéž tvrzení a uvedla, že daný program nesplňuje požadavek na specifičnost podle čl. 2 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních z toho důvodu, že společnosti nemusí splňovat požadavek článku 25 zákona o dani z příjmů podniků.

(596)

Skupina SAIC rovněž tvrdila, že judikatura soudu United States Court of International Trade potvrdila, že program osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky je otevřen všem podnikům a odvětvím, které mají investiční zisky z investic do jiných rezidentních podniků, a není výslovně omezen na seznam určitých společností (99).

(597)

Komise nesouhlasila s tvrzeními čínské vlády a skupiny SAIC a trvala na tom, že čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků je součástí kapitoly IV „Daňové preference“, která stanoví řadu preferenčních daňových režimů, které jsou výjimkami z obecných daňových pravidel. Kromě toho, jak je uvedeno ve 957. bodě odůvodnění, článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který je úvodní částí kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky. Komise se proto domnívala, že taková preferenční daňová politika je omezena na určitá odvětví, která jsou výslovně podporována a podněcována státem, jako je odvětví BEV, a je proto specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. To potvrzuje i anglická kopie přiznání k dani z příjmu (formulář A107010, řádek 3) předloženého několika skupinami zařazenými do vzorku, které zní: „II) Dividendy, prémie a jiné příjmy z kapitálových investic mezi způsobilými rezidentními podniky jsou osvobozeny od daně z příjmů podniků (4 + 5+6 + 7+8)“ v čínské verzi daňového přiznání.

(598)

Pokud jde o odkaz na United States Court of International Trade, Komise tento odkaz zamítla s odůvodněním, že tato jurisdikce není součástí unijního právního řádu. Komise rovněž uvedla, že v návaznosti na toto zveřejnění ministerstvo obchodu USA nadále považuje čl. 26 odst. 2 zákona o příjmech podniků za de iure i de facto specifický (100).

(599)

Na základě toho byla tato tvrzení zamítnuta a závěry vyvozené v 960. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

(600)

Sazba subvence skupiny SAIC a skupiny Geely týkající se osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky byla aktualizována v důsledku opravy popsané v 652. a 654. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(601)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené v 961. a 962. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

Osvobození od daně z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky

(602)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně tohoto režimu, byly potvrzeny závěry vyvozené v 963. až 967. bodě odůvodnění.

(603)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedla čínská vláda v obecné připomínce týkající se odpočtu příjmů z převodu technologií, že jí Komise ve fázi šetření a ověřování neposkytla příležitost předložit žádné informace nebo připomínky k tomuto programu.

(604)

Komise však tento odpočet nepovažuje za nový režim subvencí. Jedná se o jeden z daňových odpočtů stanovených v zákoně o dani z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi. Všechny daňové odpočty podle zákonů o dani z příjmů podniků byly součástí procesu šetření, neboť se na ně vztahovalo oznámení o zahájení řízení a dokument o zahájení šetření a memorandum.

(605)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se závěry uvedené v 969. až 971. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(606)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise neupřesnila, na jakém základě považuje tuto subvenci za specifickou, neboť čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení stanoví zcela odlišná kritéria specifičnosti.

(607)

Čínská vláda dále uvedla, že tuto subvenci nelze považovat za vývozní subvenci ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení a čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, neboť není závislá na vývozu zboží, které je předmětem šetření, a není na něj vázána.

(608)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neposkytla žádné důkazy o tom, že by dotčený odpočet byl omezen na konkrétní podniky nebo určitá odvětví. Po poskytnutí konečných informací dodala, že tento program není specifický ani de iure, ani de facto, jelikož způsobilé jsou podniky zapojené do přenosu technologií v rámci celého čínského hospodářství.

(609)

Čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že odpočet příjmů z převodu technologií závisí na vývozní výkonnosti, a že se v první fázi nezabývala připomínkami čínské vlády ohledně toho, že daný režim není závislý na vývozu zboží, které je předmětem šetření, ani na něj není vázán. Čínská vláda dále tvrdila, že čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních se nevztahuje na služby, tj. technologie, které nespadají do oblasti působnosti Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(610)

Za prvé, Komise považovala tento odpočet za specifický na základě čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť tento odpočet je výslovně omezen na podniky zapojené do převodu technologií.

(611)

Kromě toho příslušné oznámení č. 212 z roku 2009 (101) nestanoví objektivní kritéria způsobilosti jasně stanovená zákonem a způsobilá k ověření, která by byla neutrální, měla hospodářskou povahu a byla horizontálně použitelná. Oznámení odkazuje na další diskreční kritéria způsobilosti, jako:

(612)

Komise rovněž odkázala na čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení a na specifičnost de jure, neboť Komise byla schopna zjistit, že stejně jako u společností, u nichž byl dotčený odpočet daně napadnut, byla výhoda podmíněna vývozní výkonností společností.

(613)

Komise odkázala na 968. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž stanovila, že daňová kompenzace pro převod technologií opravňuje společnosti k preferenčnímu daňovému zacházení díky jejich vývozním aktivitám. Tato skutečnost je rovněž založena na informacích poskytnutých dotčenou společností, tj. že „odpočet za převod technologií se týká technologie převedené do zahraničí“, jak je uvedeno ve zprávě z mise, která byla této společnosti předána a která nebyla zpochybněna. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(614)

Na základě toho byla tato tvrzení zamítnuta a závěry vyvozené v 972. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

(615)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely naznačila možnou chybu ve výpočtu sazby subvence týkající se tohoto odpočtu. Konkrétně tato společnost tvrdila, že výhoda měla být vypočtena pro období šetření, a nikoli pro rozpočtový rok 2022.

(616)

Stejně jako u jiných režimů daně z příjmu vycházela Komise při výpočtu všech daňových výhod z přiznání k dani z příjmu za rok 2022, jelikož výhoda získaná z těchto programů spadala do období šetření a dokumenty týkající se roku 2022 byly posledními dokumenty, které měla skupina Geely k dispozici až do konce procesu ověřování. Dané tvrzení bylo proto zamítnuto a závěry vyvozené v 973. až 974. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly potvrzeny.

Odpočet příjmů z převodu technologií

(617)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k právnímu základu, byly potvrzeny závěry vyvozené v 976. až 978. bodě odůvodnění.

(618)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ke zjištěním tohoto šetření, byl potvrzen závěr vyvozený v 979. bodě odůvodnění.

(619)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala existenci finančního příspěvku ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 podbodu ii) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a že žádný příjem nebyl prominut kvůli skutečnosti, že v Číně je obecnou normou neuplatňovat spotřební daň na širokou škálu výrobků. Toto tvrzení bylo po poskytnutí konečných informací zopakováno, když čínská vláda citovala zprávu Odvolacího orgánu ohledně US – FSC, bod 90, v níž se uvádí, že základem pro srovnání toho, co by bylo jinak splatné, „musí být daňová pravidla uplatňovaná dotyčným členem“. Čínská vláda vysvětlila, že vzhledem k tomu, že podle čínských daňových pravidel podléhá spotřební dani pouze malá podskupina luxusních a znečišťujících výrobků, a baterie jsou proto vyloučeny, neexistuje v první řadě žádná daňová povinnost, a tudíž žádné osvobození od daně.

(620)

Komise s těmito prohlášeními nesouhlasí. Tvrzení čínské vlády, že „je obecnou normou“ nevybírat spotřební daň u široké škály výrobků, je obecné a nepodložené. Naproti tomu, jak je vysvětleno v 976. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, program vychází ze zvláštních pravidel týkajících se baterií a nátěrových hmot. Čínská vláda neprokázala, že stejné osvobození od daně je přiznáno na základě objektivních kritérií, a nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení. V každém případě skutečnost, že spotřební daň v Číně zahrnuje pouze luxusní a znečišťující výrobky, není v rozporu se závěry Komise. Kromě toho právní základ pro toto osvobození výslovně stanoví uložení spotřební daně na některé typy baterií, ale nevztahuje se na všechny typy, neboť jsou od ní osvobozeny lithiové primární baterie a lithium-iontové baterie (977. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Komise se proto domnívá, že existuje mnoho důkazů prokazujících, že tato subvence je specifická. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(621)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ke zjištěním tohoto šetření, byl potvrzen závěr vyvozený v 980. bodě odůvodnění.

(622)

Ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 619. bodě odůvodnění tohoto nařízení, čínská vláda tvrdila, že nemůže existovat specifičnost ve smyslu čl. 2 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Po poskytnutí konečných informací čínská vláda dodala, že z důvodů uvedených v 619. bodě odůvodnění tohoto nařízení nemůže existovat žádná specifičnost a že Komise neprokázala, že tato subvence je poskytována pouze úzce vymezené skupině podniků nebo odvětví.

(623)

Komise měla za to, že právní základ programu, na který se vztahuje oddíl 3.8 odst. 6 písm. a), ukazuje, že baterie podléhají spotřební dani ve výši 4 %, ale lithiové primární baterie a lithium-iontové baterie jsou osvobozeny od výběru spotřební daně, což splňuje kritéria stanovená jak v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě 1 podbodě ii), tak v čl. 2 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Komise proto považovala tuto subvenci za specifickou.

(624)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl potvrzen závěr vyvozený v 981. bodě odůvodnění.

(625)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina BYD tvrdila, že Komise vypočítala výhodu u některých mezipodnikových nákupů sad baterií dvakrát. Toto tvrzení bylo uznáno a výpočty byly odpovídajícím způsobem změněny.

(626)

Revidovaná míra subvence stanovená v rámci tohoto specifického režimu činila pro skupinu BYD 1,33 %.

(627)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry vyvozené v 982. až 983. bodě odůvodnění.

Osvobození od spotřební daně u baterií

(628)

Individuální zjišťování u společnosti Tesla (Shanghai) ukázalo, že u klíčových odvětví existuje snížení daně z příjmů podniků, což představuje subvenci ve formě ušlých příjmů čínské vlády.

(629)

Právním základem tohoto programu je oznámení státní daňové správy šanghajského městského finančního úřadu šanghajské městské komise pro hospodářství a informační technologie (č. 70 z roku 2020).

(630)

Oznámení jasně uvádí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena klíčovým průmyslovým podnikům.

(631)

V návaznosti na individuální zjišťování u společnosti Tesla (Shanghai) Komise dospěla k závěru, že společnost Tesla (Shanghai) byla během období šetření považována za klíčový průmyslový podnik a že se na ni vztahovala snížená sazba daně z příjmů podniků ve výši 15 %.

(632)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(633)

Společnost Tesla (Shanghai) tvrdila, že program, který přiznává 15 % preferenční daňovou sazbu společnosti Tesla (Shanghai), byl nyní ukončen, a proto jej nelze napadnout. Příslušný právní základ a čtvrtletní daňové přiznání k zálohové platbě z 1. čtvrtletí 2023 a 1. čtvrtletí 2024 byly předloženy jako podpůrné důkazy.

(634)

Komise zdůrazňuje, že i když čtvrtletní daňové přiznání k zálohové platbě z 1. čtvrtletí 2024 ukazuje, že společnost podléhá daňové sazbě ve výši 25 %, čtvrtletní daňová přiznání nejsou konečná a týkají se pouze záloh. To tedy nepředjímá skutečnost, že společnosti Tesla (Shanghai) by mohla být v pozdější fázi a se zpětnou účinností znovu přiznána 15 % preferenční daňová sazba. Předložené důkazy, kterými byla společnosti Tesla (Shanghai) přiznána preferenční daňová sazba ve výši 15 %, byly ve skutečnosti datovány 19. ledna 2021, ale byly na společnost Tesla (Shanghai) použitelné zpětně od 1. ledna 2020 (102). Lze proto důvodně předpokládat, že společnosti Tesla (Shanghai) mohla být následně přiznána 15 % preferenční daňová sazba se zpětnou působností. Vzhledem k nedostatku přesvědčivých důkazů o tom, že společnost Tesla (Shanghai) nebude opět způsobilá pro takovou preferenční sazbu daně, bylo toto tvrzení zamítnuto. Kromě toho byla preferenční daňová sazba ve výši 15 % přiznána v souladu s ustanoveními obsaženými v „Oznámení MIIT a Státní daňové správy o politikách v oblasti daně z příjmů právnických osob pro klíčová odvětví v čínské (šanghajské) pilotní zóně volného obchodu Lingang New Area“ (103) a v souladu s požadavky „Správních opatření pro uznávání preferenčních politik v oblasti příjmů podniků pro klíčová odvětví v čínské (šanghajské) pilotní zóně volného obchodu Lingang New Area“ (104). Neexistují žádné důkazy o tom, že by společnost Tesla (Shanghai) již nebyla považována za klíčové odvětví v oblasti Lingang, a že by tedy nebyla způsobilá pro další kola preferenční daňové politiky.

(635)

Po poskytnutí konečných informací společnost Tesla Shanghai uvedla, že analýza Komise provedená v 460. bodě odůvodnění obecného informačního dokumentu je neopodstatněná, jelikož preferenční daňová sazba ve výši 15 % byla udělena v souladu s ustanoveními obsaženými v „Oznámení MIIT a Státní daňové správy o politikách v oblasti daně z příjmů právnických osob pro klíčová odvětví v čínské (šanghajské) pilotní zóně volného obchodu Lingang New Area“, která uvádějí, že kvalifikované právnické podniky podléhají preferenční daňové sazbě ve výši 15 % po dobu pěti let od data založení. Vzhledem k tomu, že společnost Tesla Shanghai byla založena v roce 2018, preferenční daňová sazba byla použitelná do roku 2023. S ohledem na tuto skutečnost daná společnost uvedla, že existují přesvědčivé důkazy o tom, že společnost nebude opět způsobilá pro preferenční daňovou sazbu v rámci režimu snížení daně z příjmů podniků.

(636)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila a zdůraznila, že daná společnost nepředložila žádný důkaz o tom, že v budoucnu nebude v žádné formě znovu využívat preferenčních daňových politik. Jak bylo prokázáno během šetření, různé společnosti zařazené do vzorku využívaly různé daňové preferenční režimy, jako je snížení daně z příjmů podniků pro podniky s vyspělými a novými technologiemi, například skupina BYD. Kromě toho Komise připomněla, že v minulých šetřeních zjistila, že podobné daňové režimy byly dále rozšířeny (105). Toto tvrzení proto bylo zamítnuto.

(637)

Společnost Tesla Shanghai dále dodala, že pokud by měl být tento režim napaden, měl by výpočet vycházet z daňového přiznání za období šetření, a nikoli z daňových přiznání za rok 2022. Společnost Tesla Shanghai zdůraznila, že daňová přiznání za období šetření před platbou záloh za první tři čtvrtletí roku 2023 byla předložena v předchozích písemnostech, a proto by Komise měla tyto informace použít k výpočtu výhody.

(638)

Komise zdůraznila, že jak je vysvětleno ve 442. bodě odůvodnění obecného informačního dokumentu, Komise při výpočtu všech daňových výhod vycházela z přiznání k dani z příjmu za rok 2022, jelikož výhoda získaná z těchto programů spadala do období šetření (které zahrnuje poslední čtvrtletí roku 2022). Tak tomu bylo i u jiných daňových režimů. Odlišný přístup by rovněž vedl k diskriminaci mezi vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a společností Tesla Shanghai, které bylo přiznáno individuální zjišťování a u níž inspekce na místě proběhla několik měsíců po inspekcích na místě u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho Komise připomněla, že inspekce na místě u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se uskutečnily dříve než inspekce u společnosti Tesla Shanghai, a jejich konečná daňová přiznání za rok 2023 tudíž dosud nebyla k dispozici. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(639)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na určité klíčové podniky, které působí v určitých oblastech určených státem. Tesla (Shanghai) byla jasně uvedena na seznamu způsobilých společností.

(640)

Právní předpisy, kterými se orgán poskytující subvenci řídí, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité odvětví a zeměpisnou oblast.

(641)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně podle nižší sazby.

(642)

Míra subvence stanovená v rámci tohoto specifického režimu činila pro společnost Tesla (Shanghai) 0,66 %.

Snížení daně z příjmů podniků pro klíčová odvětví

(643)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC nesouhlasila s použitím článku 28 základního nařízení na společnosti zabývající se výzkumem a vývojem, které neposkytly odpovědi na dotazník, jak je uvedeno v 985. až 988. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrdila, že použití dostupných údajů mělo být založeno na jedné společnosti skupiny SAIC zabývající se výzkumem a vývojem. Zejména tvrdila, že ověřená společnost skupiny SAIC nevyužila stejných režimů subvencí jako společnosti skupiny Geely, které Komise použila jako dostupné údaje. Rovněž tvrdila, že společnost skupiny SAIC, která poskytla odpověď na dotazník, řádně vykázala výši grantových programů na základě svých účetních závěrek.

(644)

Pokud jde o dodavatele vstupů, který neposkytl odpověď na dotazník, skupina SAIC rovněž tvrdila, že by Komise měla postupovat podobným způsobem jako u společností, které se zabývají výzkumem a vývojem, jak je uvedeno v 989. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. upravit výši subvencí o i) preferenční financování; ii) grantové programy a iii) poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou.

(645)

Jak již bylo uvedeno v 988. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise mohla informace předložené společností ve spojení zabývající se výzkumem a vývojem, která poskytla odpověď na dotazník, ověřit pouze částečně. Komise se proto domnívala, že tyto informace nejsou spolehlivé, aby mohly být použity jako základ pro použití dostupných údajů, pokud jde o ostatní společnosti zabývající se výzkumem a vývojem. Komise se rozhodla vycházet z výše subvencování stanovené pro ověřené společnosti zabývající se výzkumem a vývojem v rámci skupiny Geely a použít ji jakožto přiměřené dostupné údaje. Měla proto za to, že spoléhání se na částečně ověřené informace pouze od jedné společnosti zabývající se výzkumem a vývojem ve skupině SAIC, aniž by měla informace o společnostech zabývajících se výzkumem a vývojem, které odpověď na dotazník neposkytly, by nebylo reprezentativní pro stanovení výše subvencování. Skupina SAIC neprokázala, z jakého důvodu by použití uvedených údajů bylo zjevně nepřiměřené. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Ze stejných důvodů Komise rovněž zamítla tvrzení skupiny SAIC týkající se tohoto dodavatele vstupů.

(646)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise svá zjištění uvedená v 985. až 989. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(647)

Míra subvence stanovená v rámci tohoto specifického režimu činila pro skupinu SAIC 0,62 %.

(648)

Vzhledem k neexistenci nových prvků týkajících se programů uvedených v 990. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a z důvodu správní hospodárnosti nepovažovala Komise za vhodné dospět k závěru o napadnutelnosti těchto programů. Tím není dotčeno přezkoumání těchto opatření Komisí při příležitosti budoucích přezkumů.

(649)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina SAIC tvrdila, že se Komise odchýlila od své zavedené praxe, když pro výpočet celkové výše výhody přidělila 100 % údajných subvenčních režimů poskytnutých holdingovými/finančními společnostmi a některými subjekty domácího prodeje.

(650)

Skupina SAIC uvedla, že provedení přesných a realistických posouzení přenesení je povinností orgánu provádějícího šetření, aby v souladu s článkem 1 základního nařízení zajistil, že „aby se vyrovnala subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu, může být uloženo vyrovnávací clo“. Jakoukoli subvenci poskytnutou na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, který nebyl propuštěn do volného oběhu v EU, nelze napadnout. To vyžadovalo, aby Komise určila, která část údajné subvence zvýhodňovala vyvážený výrobek a která část údajné subvence zvýhodňovala jiné výrobky, a aby rovněž prokázala, že příjemce subvence (pokud se liší od vyvážejícího výrobce) během období šetření přenesl výhodu na vyvážejícího výrobce (106). Skupina SAIC zejména uvedla, že přenesená částka by měla být omezena na procento podílu akcií, který v konečném důsledku drží skupina SAIC. Skupina SAIC proto tvrdila, že finanční příspěvky poskytnuté:

(651)

Po poskytnutí konečných informací skupina SAIC zopakovala, že analýza týkající se posouzení společných podniků a společností ve spojení by měla být přehodnocena. Dodala, že Komise by měla nejprve určit, jaké jsou „chybějící informace“, a použít dostupné údaje podle článku 28 základního antisubvenčního nařízení. V tomto ohledu skupina SAIC požádala o přezkoumání úrovně nedostatků u jednotlivých společností. Poté by Komise měla určit výši přenesené výše výhody.

(652)

Komise potvrdila své posouzení provedené v prozatímní fázi. Za prvé, jak je uvedeno ve 337. a 338. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a jak dokládá dopis zaslaný skupině SAIC ze dne 15. února 2024 (107), Komise poskytla posouzení chybějících informací u jednotlivých společností a poskytla skupině SAIC příležitost poskytnout chybějící informace. Skupina SAIC však tyto chybějící informace neposkytla. Komise se navíc domnívala, že vzhledem ke vztahu mezi společnostmi v rámci skupiny SAIC není analýza přenesení nutná; Komise spíše, pokud jde o subvence, potřebovala použít správnou metodu přidělování, jelikož finanční prostředky jsou zastupitelné a mohou být převedeny z jednoho subjektu ve spojení na jiný bez ohledu na trh, kde se uskutečňuje prodej. Kromě toho Komise při výpočtu procentního podílu subvencování přiděleného dotčenému výrobku (klíč pro přidělování) již zkoumala individuální situaci každé společnosti v dané skupině. U společností poskytujících finanční služby v rámci skupiny SAIC vzala Komise v úvahu činnosti těchto finančních společností v rámci skupiny. Pokud jde o domácí transakce, Komise zohlednila odpovídající relevantní obrat, který rovněž zahrnoval obrat společností působících výhradně na čínském domácím trhu. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(653)

Po poskytnutí prozatímních informací Komise opravila obrat skupiny SAIC použitý pro řádné přidělení zjištěných subvencí za účelem výpočtu výše subvencování celé skupiny. Podrobnosti byly dané společnosti poskytnuty ve zvláštním informačním dokumentu ze dne 20. srpna 2024.

(654)

Po poskytnutí konečných informací Komise znovu opravila obrat skupiny SAIC tím, že zahrnula obrat dosažený jinými pobočkami v rámci jedné z vyvážejících společností. Podrobnosti byly dané společnosti poskytnuty ve zvláštním informačním dokumentu ze dne 9. září 2024.

(655)

Po poskytnutí prozatímních informací Komise opravila hodnotu prodeje skupiny Geely do Unie použitou pro řádné přidělení zjištěných subvencí za účelem výpočtu výše subvencování celé skupiny. Podrobnosti byly dané společnosti poskytnuty ve zvláštním informačním dokumentu.

(656)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Geely tvrdila, že obrat dodavatelů, společností zabývajících se výzkumem a vývojem, prodejem a financováním by měl být zahrnut do celkového obratu pro stanovení celkové výše výhody.

(657)

Jak bylo vysvětleno v poskytnutí prozatímních informací, Komise uvedla, že jako první krok byla vypočtená výše subvencování pro každou společnost ve spojení přiřazena k dotčenému výrobku na základě kategorie společnosti nebo specifičnosti subvenční linie. V důsledku toho byl použit poměr obratu u dílčích montážních subjektů, společností zabývajících se výzkumem a vývojem a prodejců. Ve druhém kroku byla výhoda pro skupinu Geely vyjádřena obratem BEV vyvážejících/domácích výrobců v rámci skupiny Geely, konkrétně obratem BEV pro zákazníky, kteří nejsou ve spojení, u prodeje prostřednictvím subjektů, které jsou ve spojení se skupinou Geely. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(658)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a společnost GWM uvedly, že celní sazba platná pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku se po poskytnutí prozatímních informací zvýšila, zatímco celní sazby pro společnosti zařazené do vzorku se snížily.

(659)

Po poskytnutí prozatímních informací Komise zjistila, že výpočet vážené průměrné celní sazby platné pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku byl nesprávný, neboť u některých režimů řádně nezohlednil spolupracující společnosti zařazené do vzorku. Komise proto dokončila technickou opravu, která vedla ke zvýšení cla použitelného na spolupracující společnosti nezařazené do vzorku (ostatní spolupracující společnosti).

(660)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda požádala Komisi, aby zveřejnila skutkový základ pro sazbu subvence stanovenou pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku vzhledem k tomu, že pro výpočet výše subvencování u společnosti SAIC byly použity dostupné údaje.

(661)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení byla celková výše subvence pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku vypočtena na základě celkového váženého průměru napadnutelných subvencí zjištěných pro spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, s výjimkou zanedbatelných výší a rovněž výše subvencí zjištěné za okolností, na něž se vztahují ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise však při určování uvedených částek neopominula zohlednit závěry částečně založené na dostupných údajích. Komise se totiž domnívá, že dostupné údaje, které byly v uvedených případech použity, neovlivnily podstatným způsobem informace nezbytné k rozumnému určení výše subvencování, takže vývozci, kteří nebyli požádáni o spolupráci při šetření, nebudou použitím tohoto přístupu poškozeni (108). Komise zejména uvedla, že finanční nástroje, jako jsou cenné papíry zajištěné aktivy nebo dluhopisy, z nichž vycházela při výpočtu výhody plynoucí z těchto režimů, byly využívány odvětvím BEV do značné míry obecně, a nikoli výjimečně. Pokud by vyvážející výrobci tyto informace Komisi oznámili při plné spolupráci, Komise by s těmito informacemi nakládala podobně, pokud jde o výpočet subvenčního rozpětí.

(662)

To znamená, že pro výpočet sazby subvence pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku nebyly zohledněny sazby subvence stanovené pro poskytování baterií za cenu nižší než přiměřenou a subvencování, pokud jde o nespolupracující společnosti skupiny SAIC, a přímé granty poskytnuté skupině Geely a skupině SAIC.

(663)

Po poskytnutí konečných informací společnost 24, čínská vláda a sdružení VDA tvrdily, že vážená průměrná sazba subvence stanovená pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku by měla rovněž zahrnovat sazbu subvence společnosti Tesla (Shanghai), protože tato společnost byla největším vyvážejícím výrobcem čínských BEV během období šetření a po něm. Podle čínské vlády by zahrnutí sazby subvence společnosti Tesla (Shanghai) do výpočtu vážené průměrné celní sazby subvence pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku nebylo v rozporu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení.

(664)

Společnost 24 zejména tvrdila, že ustanovení čl. 27 odst. 1 základního nařízení nevylučují, že vyvážející výrobce, který nebyl původně vybrán, by se následně mohl stát součástí vzorku. Tato strana tvrdila, že výběr vzorku se provádí s cílem omezit šetření na přiměřený počet stran, výrobků nebo transakcí nebo na největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Podle této strany, je-li přiznáno individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení, mohla Komise založit svá zjištění na největším možném objemu výroby, prodeje nebo vývozu, který může být v době, která je k dispozici, přezkoumán, a zahrnout tak do výpočtu váženého průměru subvenčního rozpětí společnost Tesla (Shanghai).

(665)

Komise nezpochybnila skutečnost, že společnost Tesla (Shanghai) je jedním z největších vyvážejících výrobců. Avšak, jak je uvedeno v 57. a 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise považovala výběr vzorku tří různých vyvážejících skupin za největší reprezentativní objem, který mohla ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřit, přičemž se nezabývala pouze absolutními údaji o výrobě, prodeji a vývozu, ale při posuzování reprezentativnosti vzorku zohlednila řadu dalších prvků, včetně rozmanitosti modelů BEV prodávaných v různých segmentech trhu, reprezentativnosti společností/skupin z hlediska potenciální způsobilosti režimů zahrnutých do zprávy o dostatečnosti důkazů a celkové výrobní kapacity včetně volné kapacity na základě informací uvedených ve formuláři pro výběr vzorku. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdila čínská vláda, je vzorek v subvenčních šetřeních obecně i v tomto šetření konkrétně založen také na jiných faktorech, než je objem výroby nebo vývozu, např. na reprezentativnosti subvencování, a nikoli (pouze nebo hlavně) na objemech. Toto šetření potvrdilo, že společnost Tesla (Shanghai) je jedinečnou společností, která není reprezentativní pro úroveň subvencování jiných výrobců BEV v Číně.

(666)

Pokud jde o konkrétní tvrzení společnosti 24, Komise se domnívá, že čl. 27 odst. 1 stanoví, že výběr vzorku lze použít, je-li počet vývozců vysoký, což byla pravda s ohledem na počet odpovědí obdržených v době výběru vzorku. Kromě toho, jak je uvedeno v 57. a 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise považovala svůj výběr vzorku tří různých vyvážejících skupin za největší reprezentativní objem, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Skutečnost, že společnosti Tesla (Shanghai), tedy jediné společnosti, která o to požádala, bylo přiznáno individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 z toho důvodu, že její posouzení nebylo považováno za nepřiměřeně zatěžující, nemění závěr, že výběr vzorku byl reprezentativní. Ustanovení čl. 27 odst. 3 navíc nestanoví zařazení společností, kterým bylo přiznáno individuální zjišťování, do vzorku.

(667)

Na tomto základě měla Komise za to, že vzorek byl rovněž nejreprezentativnější pro výpočet cla pro spolupracující strany nezařazené do vzorku v souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení, a dané tvrzení zamítla.

(668)

Na základě dostupných informací vypočítala Komise výši napadnutelných subvencí pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku v souladu s ustanoveními základního nařízení tak, že zkoumala každou subvenci nebo program subvencí a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvencování pro každého vyvážejícího výrobce za období šetření. Pro výpočet celkového subvencování uvedeného níže Komise nejprve vypočetla procento subvencování, což je procentní podíl výše subvence na celkovém obratu společnosti. Tento procentní podíl byl poté použit k výpočtu subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Poté byla vypočítána výše subvence na kus dotčeného výrobku vyvezeného do Unie během období šetření a níže uvedené sazby byly vypočítány jako procento hodnoty nákladů, pojištění a přepravného („CIF“) téhož vývozu za kus.

(669)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení byla celková výše subvence pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku vypočtena na základě celkového váženého průměru napadnutelných subvencí zjištěných pro spolupracující vyvážející výrobce zařazené do vzorku, s výjimkou zanedbatelných výší a rovněž výše subvencí zjištěné za okolností, na něž se vztahují ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise však nezahrnula výši napadnutelných subvencí do výpočtu váženého průměru pro ty režimy a společnosti, u nichž zjištění pro stanovení zmíněných částek částečně vycházela z dostupných údajů, jak je uvedeno v 661. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(670)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda požádala Komisi, aby zveřejnila základ pro sazbu subvence pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Komise vysvětlila svůj výpočet váženého průměru v 661. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Kromě toho Komise rovněž poskytla nedůvěrnou verzi příslušného výpočtu. V souladu s čl. 29 odst. 4 použila Komise rozpětí hodnot CIF, aby ochránila důvěrnost údajů poskytnutých vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(671)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného vyrovnávacího cla vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením měly být tyto: