(EU) 2024/1787Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 ze dne 13. června 2024 o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o změně nařízení (EU) 2019/942Text s významem pro EHP.

1.   Toto nařízení stanoví pravidla pro přesné měření, kvantifikaci, monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu v odvětví energetiky v Unii, jakož i pro snižování těchto emisí, mimo jiné prostřednictvím kontrol ke zjišťování úniků a opravě netěsností, povinných oprav a omezení vypouštění a flérování. Toto nařízení rovněž stanoví pravidla pro nástroje zajišťující transparentnost v otázkách emisí metanu.

2.   Toto nařízení se vztahuje na:

3.   Toto nařízení se vztahuje rovněž na emise metanu vznikající mimo Unii, pokud jde o ropu, zemní plyn a uhlí uváděné na trh Unie, jak je uvedeno v kapitole 5.

1.   Při stanovování nebo schvalování sazeb nebo metodik, které mají používat provozovatelé přepravní soustavy, provozovatelé distribučních soustav, provozovatelé zařízení LNG nebo jiné regulované subjekty, případně včetně provozovatelů podzemních zásobníků plynu, zohlední regulační orgány podle článku 57 směrnice (EU) 2019/944 a kapitoly X směrnice (EU) 2024/1788 vzniklé náklady a investice vynaložené za účelem splnění povinností podle tohoto nařízení, pokud ovšem odpovídají nákladům efektivního a strukturálně srovnatelného regulovaného subjektu a jsou transparentní.

Jednotkové investiční náklady uveden v odstavci 2 mohou regulační orgány použít ke stanovení referenčních hodnot pro náklady vzniklé provozovatelům.

2.   Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) každé tři roky stanoví a zveřejní soubor ukazatelů a odpovídajících referenčních hodnot ke srovnání jednotkových investičních nákladů spojených s měřením, kvantifikací, monitorováním, vykazováním, ověřováním a snižováním emisí metanu, včetně emisí z úniků, vypouštění a flérování, u srovnatelných projektů.

Příslušné regulační orgány uvedené v odstavci 1 a příslušné regulované subjekty poskytnou agentuře ACER všechny údaje nezbytné pro srovnání uveden v prvním pododstavci tohoto odstavce.

1.   Každý členský stát určí jeden nebo více příslušných orgánů odpovědných za monitorování a vymáhání uplatňování tohoto nařízení.

Členské státy oznámí Komisi názvy a kontaktní údaje příslušných orgánů do 5. února 2025. Členské státy neprodleně oznámí Komisi veškeré změny názvů nebo kontaktních údajů svých příslušných orgánů.

2.   Komise seznam příslušných orgánů zveřejní a po obdržení oznámení od členského státu o jakékoli změně tento seznam pravidelně aktualizuje.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zřídily kontaktní místo a měly k plnění úkolů stanovených v tomto nařízení přiměřené pravomoci a zdroje.

1.   Příslušné orgány při plnění svých úkolů přijmou nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

2.   Provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci budou příslušným orgánům poskytovat veškerou součinnost nezbytnou k tomu, aby umožnili nebo usnadnili plnění úkolů příslušných orgánů podle tohoto nařízení, zejména pokud jde o předložení dokumentace nebo záznamů, přístup do lokality, a v případě lokality nacházející se v moři o přepravu na místo a zpět.

3.   Příslušné orgány spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí a mohou spolupracovat s orgány třetích zemí s cílem zajistit dodržování tohoto nařízení. Komise na podporu spolupráce zřídí síť příslušných orgánů, zavede nezbytná opatření k zajištění výměny informací týkajících se zejména monitorování, regulování a dodržování a osvědčených postupů, a rovněž umožní konzultace. Při těchto činnostech jsou nápomocná kontaktní místa zřízená v rámci příslušných orgánů.

4.   Mají-li být v souladu s tímto nařízením zveřejněny výkazy, zpřístupní je příslušné orgány bezplatně veřejnosti na určených internetových stránkách a ve volně přístupném a strojově čitelném formátu umožňujícím stahování.

Je-li zveřejnění informací odepřeno z důvodu nebo důvodů uvedených ve článku 4 směrnice 2003/4/ES, nebo případně podle práva Unie o ochraně osobních údajů, uvedou příslušné orgány druh informací, jejichž zveřejnění bylo odepřeno, jakož i příslušné odůvodnění.

1.   Inspekce zahrnují rutinní inspekce pro provozovatele a provozovatele dolů a nerutinní inspekce pro provozovatele, podniky, provozovatele dolů a dovozce, jak je stanoveno v tomto článku.

2.   Inspekce případně zahrnují kontroly nebo audity na místě týkající se dokumentace a záznamů, které prokazují soulad s požadavky tohoto nařízení, zjišťování a měření emisí metanu a veškerá následná opatření přijatá příslušnými orgány nebo jejich jménem s cílem ověřit a podpořit dodržování požadavků tohoto nařízení.

Pokud inspekce zjistí závažné porušení ustanovení tohoto nařízení, vydají příslušné orgány ve zprávě uvedené v odstavci 5 oznámení o nápravných opatřeních, která má provozovatel, podnik, provozovatel dolu nebo dovozce přijmout, a stanoví jasné lhůty pro tato opatření.

Příslušné orgány mohou alternativně rozhodnout, že provozovateli, podniku, provozovateli dolů, nebo dovozci uloží, aby relevantními příslušnému orgánu ke schválení předložili soubor nápravných opatření k řešení závažných porušení tohoto nařízení, které zjistili do jednoho měsíce od data ukončení inspekce. Tato nápravná opatření se uvedou ve zprávě podle odstavce 5.

3.   První rutinní inspekce se dokončí do 5. května 2026. Po první rutinní inspekci vypracují příslušné orgány programy rutinních inspekcí na základě posouzení rizik. Příslušný orgán může rozhodnout o rozsahu a četnosti rutinních inspekcí na základě posouzení rizik spojených s každou lokalitou, jako jsou rizika pro životní prostředí, včetně kumulativního dopadu všech emisí metanu jako znečišťující látky, rizika pro bezpečnost lidí a zdraví, jakož i veškerá zjištěná porušení tohoto nařízení.

Interval mezi inspekcemi nepřekročí dobu tří let. Pokud se při inspekci zjistí závažné porušení požadavků tohoto nařízení, pak se následná inspekce uskuteční do 10 měsíců.

4.   Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, provádějí příslušné orgány nerutinní inspekce s cílem:

5.   Po každé inspekci vypracují příslušné orgány zprávu, v níž uvedou právní základ dané inspekce, použité procesní kroky, příslušná zjištění a doporučení pro následná opatření na straně provozovatele, podniku, provozovatele dolu nebo dovozce, včetně lhůt pro jejich provedení.

Příslušné orgány mohou případně vypracovat jednu zprávu pokrývající více inspekcí zařízení, lokalit nebo komponent téhož provozovatele, podniku, provozovatele dolů nebo dovozce, jsou-li tyto inspekce provedeny před následující rutinní inspekcí.

Zpráva musí být oznámena dotčenému provozovateli, podniku, provozovateli dolů nebo dovozci a zpřístupněna veřejnosti do dvou měsíců ode dne inspekce. Pokud byla inspekce vyhotovena na základě stížnosti podané v souladu s článkem 7, oznámí to příslušné orgány stěžovateli, jakmile bude zpráva zveřejněna.

Příslušné orgány zprávu zveřejní v souladu se směrnicí 2003/4/ES. Je-li zveřejnění informací z důvodu nebo důvodů uvedených v článku 4 uvedené směrnice odepřeno, uvedou příslušné orgány druh informací, jejichž zveřejnění bylo odepřeno, jakož i příslušné odůvodnění.

6.   Dospěje-li zpráva podle odstavce 5 k závěru, že provozovatel, podnik, provozovatel dolů nebo dovozce nesplňují požadavky tohoto nařízení, přijme takový subjekt veškerá nezbytná opatření k uvedení svých činností do souladu s tímto nařízením. Tato opatření se přijmou neprodleně, a to ve lhůtě vymezené příslušnými orgány.

7.   Členské státy mohou uzavírat formální dohody s příslušnými orgány, institucemi, agenturami nebo útvary Unie nebo jiných členských států nebo případně s jinými vhodnými mezivládními organizacemi nebo veřejnými subjekty o poskytování odborných znalostí na podporu svých příslušných orgánů při plnění úkolů, které jim ukládá tento článek.

Pro účely tohoto odstavce se mezivládní organizace nebo veřejný subjekt nepovažují za vhodné, může-li být jejich objektivita ohrožena střetem zájmů.

1.   Každá fyzická nebo právnická osoba může podat písemnou stížnost u příslušných orgánů ohledně možného porušení tohoto nařízení ze strany provozovatele, podniku, provozovatele dolů nebo dovozce.

2.   Stížnosti musí být řádně odůvodněné a musí obsahovat dostatečné důkazy o údajném porušení předpisů.

3.   Pokud se ukáže, že stížnost neposkytuje dostatečné důkazy odůvodňující prošetření, informují příslušné orgány stěžovatele v přiměřené lhůtě, nejpozději však do dvou měsíců od obdržení stížnosti, o důvodech svého rozhodnutí šetření nezahájit.

Tento odstavec se nepoužije, pokud jsou stížnosti, které nejsou řádně odůvodněné, podány opakovaně a příslušné orgány je z tohoto důvodu považují za zneužití.

4.   Aniž je dotčen odstavec 3 a platné vnitrostátní právní předpisy, informují příslušné orgány stěžovatele o krocích přijatých v rámci řízení a případně jej též informují o vhodných alternativních formách nápravy, jako je odvolání se k vnitrostátním soudům nebo jiný vnitrostátní nebo mezinárodní postup pro vyřizování stížností.

5.   Aniž jsou dotčeny platné vnitrostátní právní předpisy, příslušné orgány na základě srovnatelných řízení stanoví a zveřejní orientační lhůty pro přijetí rozhodnutí o stížnostech.

1.   Ověřovatelé provedou ověřovací činnosti k posouzení shody výkazů emisí jim předložených provozovateli, podniky, provozovateli dolů nebo dovozci, s požadavky tohoto nařízení. Tyto ověřovací činnosti zahrnují přezkum všech použitých zdrojů údajů a metodik s cílem posoudit spolehlivost, důvěryhodnost a přesnost výkazů emisí, zejména:

2.   Při provádění ověřovacích činností uvedených v odstavci 1 používají ověřovatelé příslušné normy a technické předpisy pro měření a kvantifikaci emisí metanu, kontroly LDAR a zařízení pro vypouštění, flérování a zmírnění emisí stanovené v souladu s článkem 32.

Do dne použitelnosti těchto příslušných norem a technických předpisů poskytují provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a případně dovozci ověřovatelům informace o příslušných normách, včetně evropských nebo jiných mezinárodních norem, nebo metodikách, které pro účely ověřovacích činností používají.

Ověřovací činnosti případně zahrnují rovněž ohlášené i neohlášené kontroly na místě s cílem posoudit spolehlivost, důvěryhodnost a přesnost použitých zdrojů údajů a metodik.

3.   Ověřovací činnosti uvedené v tomto článku se uvedou do souladu s evropskými nebo jinými mezinárodními normami a metodikami pro ověřovatele s cílem omezit zátěž provozovatelů, podniků, provozovatelů dolů nebo dovozců a příslušných orgánů a s náležitým zohledněním povahy ověřovaných činností a pokynů vydaných v této souvislosti Komisí.

4.   Dospějí-li ověřovatelé po svém posouzení s přiměřenou jistotou k závěru, že výkaz emisí splňuje požadavky tohoto nařízení, vydají prohlášení o ověření, ve kterém ověří shodu výkazu emisí a uvedou provedenou ověřovací činnost.

Ověřovatelé vydají prohlášení o ověření pouze tehdy, pokud spolehlivé, důvěryhodné a přesné údaje a informace umožňují stanovit emise metanu s přiměřenou mírou jistoty a za předpokladu, že vykazované údaje jsou v souladu s odhadovanými údaji a jsou úplné a konzistentní.

Shledají-li ověřovatelé po provedení svého posouzení, že výkaz emisí nesplňuje požadavky tohoto nařízení, informují ověřovatelé o svém závěru provozovatele, podnik, provozovatele dolů nebo dovozce a poskytnou provozovateli, podniku, provozovateli dolů nebo dovozci odůvodněnou zpětnou vazbu s ohledem na uznávané normy. Provozovatel, podnik, provozovatel dolu nebo dovozce ověřovateli neprodleně předají revidovaný výkaz emisí, a to ve lhůtě stanovené ověřovatelem.

5.   Provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci poskytnou ověřovatelům veškerou součinnost nezbytnou k umožnění nebo usnadnění ověřovacích činností, zejména pokud jde o přístup do lokality a předkládání dokumentace nebo záznamů.

1.   Ověřovatelé musí být nezávislí na provozovatelích, podnicích, provozovatelích dolů a dovozcích a provádějí ověřovací činnosti podle tohoto nařízením ve veřejném zájmu. Proto nesmí ověřovatelé ani žádná část téže právnické osoby být provozovatelem, podnikem, provozovatelem dolů nebo dovozcem, ani být vlastníkem provozovatele, podniku, provozovatele dolů nebo dovozce, ani být vlastněna provozovatelem, podnikem, provozovatelem dolů nebo dovozcem.

Ověřovatelé nesmí mít vztahy s provozovateli, podniky, provozovateli dolů nebo dovozci, které by mohly ovlivnit jejich nezávislost a nestrannost.

2.   Ověřovatelé, kteří jsou právnickými osobami, musí být akreditováni vnitrostátním akreditačním orgánem podle nařízení (ES) č. 765/2008.

Neobsahuje-li toto nařízení žádná zvláštní ustanovení o akreditaci ověřovatelů, použije se nařízení (ES) č. 765/2008.

3.   Členské státy mohou rozhodnout, že autorizují coby ověřovatele pro účely tohoto nařízení fyzické osoby. Tyto ověřovatele pověří vnitrostátní orgán, který není vnitrostátním akreditačním orgánem stanoveným podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2008.

4.   Pokud se členský stát rozhodne použít odstavec 3, zajistí, aby příslušný vnitrostátní orgán splňoval požadavky tohoto nařízení a poskytl Komisi a ostatním členským státům všechny doklady nezbytné k ověření způsobilosti ověřovatelů autorizovaných podle daného odstavce.

1.   Při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení zohlední Komise, příslušné orgány a ověřovatelé informace zveřejněné Mezinárodním střediskem pro sledování emisí metanu (dále jen „středisko IMEO“) nebo Partnerstvím pro metan v odvětví ropy a zemního plynu (OGMP), či jiné relevantní mezinárodně dostupné informace, zejména informace o:

2.   Komise středisku IMEO předloží veřejně dostupné údaje o emisích metanu, které jí v souladu s tímto nařízením zpřístupní příslušné orgány a jež považuje za relevantní.

1.   Do 5. srpna 2025 předají provozovatelé příslušným orgánům výkaz obsahující kvantifikaci emisí metanu na úrovni zdroje, odhadnutých alespoň pomocí obecných emisních faktorů, které se vztahují ke všem zdrojům. Tento výkaz může obsahovat kvantifikaci emisí metanu na úrovni zdroje v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 2 pro některé nebo všechny zdroje.

2.   Provozovatelé a podniky usazení v Unii předloží příslušným orgánům členského státu, v němž se zařízení nachází, výkaz obsahující kvantifikaci emisí metanu u zdroje:

Není-li přímé měření možné, vykazování zahrnuje použití specifických emisních faktorů založených na kvantifikaci na úrovni zdroje nebo odběru vzorků.

3.   Provozovatelé a podniky usazení v Unii předají příslušným orgánům členského státu, v němž se zařízení nachází, výkaz obsahující kvantifikaci emisí metanu u zdroje, doplněnou měřením emisí metanu na úrovni lokality, což umožní posouzení odhadů na úrovni zdroje agregovaných podle jednotlivých lokalit a jejich porovnání s těmito odhady:

Před předáním výkazu příslušným orgánům provozovatelé a podniky zajistí, aby byl výkaz posouzen ověřovatelem a aby obsahoval prohlášení o ověření vydané v souladu s článkem 8.

4.   Výkazy uvedené v tomto článku se týkají období posledního dostupného kalendářního roku a musí obsahovat alespoň tyto informace:

Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví vzor výkazů podle tohoto článku, přičemž přihlédne k již uplatněným vnitrostátním výkazům o inventurách, k nejnovějším technickým pokynům a vzorům výkazů partnerství OGMP. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 35 odst. 2.

Až do přijetí příslušných prováděcích aktů provozovatelé a podniky použijí pro operace v počátečních, středních a navazujících fázích dle potřeby nejnovější technické pokyny a vzory výkazů partnerství OGMP 2.0.

5.   Měření a kvantifikace uvedené v tomto článku se případně provádějí v souladu s normami a technickými předpisy stanovenými podle článku 32. Do dne použitelnosti těchto norem nebo technických předpisů se provozovatelé a podniky řídí nejmodernějšími odvětvovými postupy a používají nejlepší dostupné technologie pro měření a kvantifikaci emisí metanu. Mimoto mohou provozovatelé a podniky usazení v Unii pro tyto účely použít nejnovější technické pokyny OGMP 2.0 schválené do 4. srpna 2024.

Provozovatelé a podniky poskytnou příslušným orgánům a ověřovatelům informace o použitých normách, včetně evropských nebo jiných mezinárodních norem, nebo metodikách.

6.   Provozovatelé a podniky usazení v Unii porovnají kvantifikaci emisí metanu na úrovni zdroje a měření emisí metanu na úrovni lokality. Existují-li statisticky významné rozdíly mezi kvantifikací na úrovni zdroje a měřením emisí metanu na úrovni lokality, provozovatelé a podniky:

Postup sladění se zabývá možnými důvody nesrovnalostí, a to přinejmenším včetně přesnosti a vhodnosti technologií a metod použitých pro kvantifikaci emisí metanu na úrovni zdroje a na úrovni lokality, nebo jakýchkoli nejistot ohledně údajů ve výsledcích v důsledku zvolených metod, technologií nebo extrapolace výsledků.

Pro účely postupu sladění zváží provozovatelé a podniky další kvantifikaci na úrovni zdroje nebo měření na úrovni lokality, aby poskytli nezbytné důkazy k vysvětlení důvodů nesrovnalostí. Na základě výsledků procesu sladění provedou provozovatelé a podniky ve vhodných případech následné numerické úpravy, pokud jde o kvantifikaci na úrovni zdroje nebo měření na úrovni lokality.

Mají-li příslušné orgány za to, že informace poskytnuté provozovatelem nebo podnikem podle prvního pododstavce písm. b) dostatečně nevysvětlují důvody nesrovnalostí, mohou požádat provozovatele nebo podnik o poskytnutí doplňujících informací nebo o přijetí dodatečných opatření.

7.   Jsou-li informace důvěrné v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943, (24) uvedou dotčení provozovatelé a podniky ve výkazu druh informací, jejichž zveřejnění bylo odepřeno, a příslušné odůvodnění.

8.   Příslušné orgány zpřístupní veřejnosti a Komisi výkazy uvedené v tomto článku v souladu s čl. 5 odst. 4 ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy je daní provozovatelé nebo podniky předali.

1.   Do 5. května 2025 pro stávající lokality a do šesti měsíců ode dne zahájení provozu pro nové lokality předloží provozovatelé příslušným orgánům program zjišťování úniků a oprav netěsností (dále jen „program LDAR“).

V programu LDAR musí být uveden podrobný popis kontrol LDAR a souvisejících činností, které mají být provedeny v souladu s tímto článkem, částí 1 a 2 přílohy I a případně příslušnými normami a technickými předpisy stanovenými podle článku 32, včetně konkrétních lhůt. Jsou-li v programu LDAR provedeny jakékoli změny, předloží provozovatelé co nejdříve příslušným orgánům aktualizovaný program LDAR.

Do dne použitelnosti norem nebo technických předpisů stanovených podle článku 32 se provozovatelé řídí nejmodernějšími postupy v odvětví a nejlepšími technologiemi, které jsou pro kontroly LDAR komerčně dostupné. Provozovatelé poskytnou příslušným orgánům a ověřovatelům informace o použitých normách, včetně mezinárodních norem, nebo metodikách.

Příslušné orgány mohou požadovat, aby provozovatel svůj program LDAR s ohledem na požadavky tohoto nařízení upravil.

2.   První kontrolu LDAR typu 2 zahájí provozovatelé u všech komponent, za něž odpovídají, v souladu s programem LDAR co nejdříve od 4. srpna 2024.

Pro stávající lokality provedou provozovatelé první kontrolu LDAR typu 2 v každém případě do 5. srpna 2025. Aniž je dotčena četnost stanovená v části 1 přílohy I, mohou provozovatelé považovat kontroly LDAR typu 2 provedené v období od 3. srpna 2022 do 4. srpna 2024 za první kontrolu LDAR typu 2.

Do devíti měsíců ode dne zahájení provozu nových lokalit, provedou provozovatelé první kontrolu LDAR typu 2 u všech komponent, za něž odpovídají, v souladu s programem LDAR.

Po provedení první kontroly LDAR typu 2 provádějí provozovatelé kontroly LDAR typu 1 a typu 2 s touto četností:

3.   Aniž je dotčena povinnost provádět kontroly LDAR typu 2 v souladu s tímto článkem, mohou se provozovatelé v případě, že je vyžadována kontrola LDAR typu 1, rozhodnout, že místo kontroly LDAR typu 1 provedou kontrolu LDAR typu 2.

4.   V rámci kontrol LDAR mohou provozovatelé používat pokročilé detekční technologie za předpokladu, že:

5.   Odchylně od odst. 2 čtvrtého pododstavce tohoto článku, předloží-li provozovatelé, kteří produkují nebo zpracovávají ropu nebo zemní plyn, na základě měření z posledních pěti let vykázaných provozovateli v souladu s článkem 12 a posouzených ověřovatelem důkazy o tom, že v každé lokalitě uniká méně než 1 % ze všech jejich komponent a dílčích komponenta že souhrnné emise metanu spojené s těmito úniky představují méně než 0,08 % celkového objemu plynu nebo 0,015 % celkové hmotnosti zpracované nebo vytěžené ropy, lze pro komponenty v lokalitách, kde nebyly zjištěny žádné úniky, použít odlišnou četnost kontrol LDAR za předpokladu, že:

Zjistí-li kontroly LDAR provedené v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, že ze všech komponenta dílčích komponent v jednotlivé lokalitě uniká 1 % metanu nebo více nebo souhrnné emise metanu spojené s těmito úniky představují více než 0,08 % celkového objemu plynu nebo 0,0115 % celkové hmotnosti zpracované nebo vytěžené ropy, vztahují se na dotčeného provozovatele v dané lokalitě povinnosti podle odstavce 2.

Příslušný orgán oznámí Komisi výjimky udělené podle tohoto odstavce a provede nerutinní inspekce podle čl. 6 odst. 4.

6.   Kontroly LDAR se provádějí pomocí detekčních zařízení, která umožňují zjistit úniky, u každého druhu komponenty takto:

7.   Do 5. srpna 2025 upřesní Komise prostřednictvím prováděcího aktu:

Tyto minimální detekční limity, techniky a prahové hodnoty musí vycházet z nejlepší dostupné technologie a nejlepších dostupných detekčních technik s přihlédnutím k různým druhům komponent a typů kontrol LDAR. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 35 odst. 3.

Až do přijetí tohoto prováděcího aktu používají provozovatelé za účelem splnění požadavků podle odstavce 8 nejlepší dostupné technologie a nejlepší dostupné detekční techniky v souladu se specifikacemi výrobce pro provoz a údržbu.

8.   Provozovatelé opraví nebo vymění všechny komponenty, u nichž bylo zjištěno, že emitují metan při standardní teplotě a tlaku v následujících úrovních či nad nimi, přičemž použijí detekční zařízení v souladu se specifikacemi výrobce pro provoz a údržbu:

9.   Oprava nebo výměna komponent uvedených v odstavci 8 se uskuteční ihned po zjištění úniku. Nelze-li opravu provést ihned po zjištění úniku, snaží se ji provozovatel provést co nejdříve, nejpozději však do pěti dnů od zjištění, přičemž dokončena musí být do 30 dnů po zjištění úniku.

Pokud provozovatel může prokázat, že oprava nebo výměna nebude na první pokus do pěti dnů úspěšná nebo možná, nebo pokud provozovatel předpokládá, že úplná oprava nebude z bezpečnostních, správních nebo technických důvodů do 30 dnů možná, oznámí to příslušným orgánům a poskytne jim důkazy spolu s harmonogramy oprav a monitorování, které musí obsahovat přinejmenším prvky stanovené v příloze II, a to nejpozději do 12 dnů od data zjištění úniku.

Tyto harmonogramy oprav a monitorování musí obsahovat všechny nezbytné důkazy zdůvodňující jakékoli zpoždění. Zajistí, aby dopad na životní prostředí byl minimalizován a aby byla dodržována příslušná bezpečnostní, administrativní a technická kritéria. Příslušné orgány mohou požadovat, aby provozovatel svůj harmonogram oprav a monitorování s ohledem na požadavky tohoto nařízení upravil. V každém případě se oprava nebo výměna provádí v nejbližším možném termínu.

Provozovatel musí upřednostňovat opravy větších úniků.

Při opravách nebo výměnách uvedených v tomto odstavci se použijí nejlepší komerčně dostupné technologie, které poskytují dlouhodobou ochranu před budoucími úniky.

Bezpečnostní, správní a technická kritéria, uvedená v tomto odstavci, se omezují na:

10.   Pokud platí jedna nebo více podmínek stanovených v odst. 9 šestém pododstavci písm. a) až e) a je-li před opravou nebo výměnou nezbytná odstávka, provozovatelé do 24 hodin od zjištění minimalizují únik a netěsnost opraví do konce příští plánované odstávky nebo do jednoho roku, podle toho, co nastane dříve, ledaže lze důvodně předpokládat, že dřívější provedení opravy povede k situaci, kdy by množství metanu vypuštěného během oprav bylo s velkou pravděpodobností výrazně vyšší než množství metanu, které by uniklo v případě neuskutečnění opravy, nebo ledaže lze důvodně předpokládat, že dřívější provedení opravy povede k problémům s bezpečností dodávek malých připojených soustav vymezených ve směrnice (EU) 2019/944.

Provozovatel příslušným orgánům neprodleně poskytne veškeré nezbytné důkazy odůvodňující jeho rozhodnutí o odložení opravy.

Rozhodnutí o odložení opravy bezpečnostních, správních nebo technických důvodů musí být schváleno příslušnými orgány a být zahrnuto do harmonogramu oprav a monitorování. Příslušné orgány mohou požadovat, aby dotčený provozovatel svůj harmonogram oprav a monitorování s ohledem na požadavky tohoto nařízení upravil.

11.   Provozovatelé neprodleně vytvoří, aktualizují a plně zpřístupní příslušným orgánům záznamy o všech rozhodnutích o odložení opravy podle tohoto článku, včetně všech nezbytných důkazů odůvodňujících každé rozhodnutí a příslušných harmonogramů oprav a monitorování.

12.   Bez ohledu na odstavec 2 provozovatelé prověří komponenty,

Je-li zjištěno vyšší bezpečnostní riziko nebo vyšší riziko uvolňování metanu, mohou příslušné orgány doporučit, aby se u příslušných komponent kontroly LDAR prováděly častěji.

13.   Aniž je dotčena povinnost předávat výkazy podle odstavce 14, zaznamenávají provozovatelé veškeré zjištěné netěsnosti bez ohledu na jejich velikost a pravidelně je kontrolují a zajišťují, aby došlo k jejich opravě v souladu s odstavcem 9.

Provozovatelé záznamy uchovávají po dobu nejméně 10 let a na žádost poskytují tyto informace příslušným orgánům.

14.   Provozovatelé předloží příslušným orgánům členského státu, v němž se příslušná zařízení nacházejí, každý rok veškeré harmonogramy oprav a monitorování a zprávu shrnující výsledky všech kontrol LDAR učiněných v předcházejícím roce.

Příslušné orgány mohou požadovat, aby provozovatelé své zprávy či harmonogramy oprav a monitorování s ohledem na požadavky tohoto nařízení upravili.

15.   Provozovatelé jsou oprávněni kteroukoli z činností stanovených v tomto článku delegovat. Delegování činností nemá vliv na odpovědnost provozovatelů, ani na účinnost dohledu vykonávaného příslušnými orgány.

16.   Členské státy zajistí, aby byly poskytovatelům služeb LDAR a provozovatelům v souvislosti s kontrolami LDAR k dispozici certifikační a akreditační programy nebo rovnocenné systémy zajištění kvalifikace, včetně vhodných programů odborné přípravy.

17.   Aniž jsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (26) a 2013/30/EU (27), mohou příslušné orgány rozhodnout o osvobození komponent ropného a plynárenského zařízení v moři, které se nachází na jejich území v hloubce vody větší než 700 metrů, od požadavků podle tohoto článku, může-li dotčený provozovatel spolehlivě prokázat, že dopad potenciálních emisí metanu z těchto komponent na klima je velmi pravděpodobně zanedbatelný.

1.   Vypouštění je zakázáno s výjimkou případů stanovených v tomto článku. Rutinní flérování je zakázáno.

2.   Vypouštění nebo flérování je dovoleno pouze v případě mimořádné události nebo poruchy.

3.   Bez ohledu na odstavec 2 je vypouštění nebo flérování povoleno, je-li to nevyhnutelné a nezbytně nutné a s výhradou oznamovacích povinností stanovených v článku 16.

Vypouštění a flérování se považuje za nevyhnutelné a nezbytně nutné v následujících zvláštních situacích, kdy vypouštění, nebo případně flérování nelze zcela eliminovat, anebo je nezbytné z bezpečnostních důvodů:

4.   Je-li vypouštění podle odstavců 2 a 3 povoleno, provozovatelé toto vypouštění provádějí pouze tehdy, není-li z důvodu nedostatečné hořlavosti nebo nemožnosti udržovat plamen technicky proveditelné flérování, existuje-li při něm riziko ohrožení bezpečnosti provozu nebo personálu, anebo pokud by z hlediska emisí mělo horší dopad na životní prostředí. V takové situaci provozovatelé v rámci povinnosti oznamování podle článku 16 zpraví příslušné orgány a poskytnou jim důkazy o tom, že místo flérování bylo nutné použít vypouštění.

5.   Vypouštěcí zařízení se nahradí alternativami, které nevypouštějí emise, jsou-li komerčně dostupné a splňují-li normy nebo technické předpisy pro komponenty určené k vypouštění podle článku 32.

6.   Kromě podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3, je flérování dovoleno pouze v případě, že z jiných než ekonomických důvodů není proveditelné zpětné vtláčení, využití na místě, uskladnění pro účely pozdějšího využití nebo uvedení metanu na trh. V takové situaci musí provozovatelé v rámci oznamovacích povinností podle článku 16 příslušným orgánům prokázat, že místo zpětného vtláčení, využití na místě, uskladnění pro účely pozdějšího využití nebo uvedení metanu na trh bylo nutné použít flérování.

7.   Při kompletní stavbě, výměně nebo renovaci lokality provozovatelé instalují a používají pouze pneumatická zařízení, kompresory, zásobníky pro skladování za atmosférického tlaku, odběrná a měřicí zařízení, jakož i suché plynové ucpávky, které jsou komerčně dostupné a mají nulové emise. Při částečné obměně či renovaci lokality provozovatelé instalují a používají pneumatická zařízení, kompresory, zásobníky pro skladování za atmosférického tlaku, odběrná a měřicí zařízení, jakož i suché plynové ucpávky, které jsou komerčně dostupné a mají nulové emise, pouze v dané části.

8.   Provozovatelé musí splňovat požadavky tohoto článku neprodleně a v každém případě nejpozději do 5. února 2026 v případě stávajících lokalit a nejpozději do 12 měsíců ode dne zahájení provozu nových lokalit. Nejsou-li provozovatelé s to splnit požadavky tohoto článku v důsledku mimořádného zpoždění způsobeného potřebou získat od příslušných orgánů povolení nebo jiné správní oprávnění nebo nedostupností vypouštěcího nebo flérovacího zařízení, poskytnou příslušným orgánům podrobný harmonogram provádění. Tento harmonogram musí obsahovat dostatečné důkazy o plnění podmínek stanovených v tomto odstavci. Příslušné orgány mohou požadovat změny tohoto harmonogramu.

1.   Provozovatelé oznámí příslušným orgánům případy vypouštění a případy flérování:

Oznámení uvedené v prvním pododstavci se učiní neprodleně po výskytu daného případu, nejpozději však do 48 hodin od jeho začátku nebo od okamžiku, kdy se o něm provozovatel dozvěděl, v souladu s prvky stanovenými v příloze III.

Odchylně od prvního pododstavce se kontrolované flérování prováděné během odstávek vykazuje ve výroční zprávě.

2.   Provozovatelé předkládají příslušným orgánům každoročně oznámení všech případů vypouštění a případů flérování uvedených v odstavci 1 tohoto článku a v článku 15 v souladu s prvky stanovenými v příloze III, a to v rámci příslušného výkazu uvedeného v článku 12.

1.   Při kompletní nebo částečné stavbě, obměně nebo renovaci lokality nebo jsou-li instalovány nové fléry nebo jiná spalovací zařízení, instalují provozovatelé pouze fléry nebo spalovací zařízení se samozapalovacím zařízením nebo trvalým pilotním hořákem s nejméně 99 % jmenovitou účinností zneškodňování a odstraňování.

2.   Provozovatelé zajistí, aby do 5. února 2026 veškeré fléry nebo jiná spalovací zařízení splňovaly požadavky podle odstavce 1.

3.   Provozovatelé provádějí inspekce flér nebo jiných spalovacích zařízení každých 15 dnů v souladu s přílohou IV, s výjimkou případů, kdy se nepoužívají pravidelně. Pokud nejsou fléry nebo jiná spalovací zařízení používány pravidelně, provádějí provozovatelé inspekci před každým použitím.

Místo pravidelných inspekcí mohou provozovatelé, s výhradou schválení příslušnými orgány, používat dálkové nebo automatizované monitorovací systémy uvedené v souladu s body 1 a 2 přílohy IV.

Při zjištění nesrovnalostí provozovatelé vyšetří příčinu nesrovnalosti a napraví ji do 6 hodin nebo, v případě nepříznivých povětrnostních jevů či jiných extrémních podmínek, do 6 hodin od obnovení normálních podmínek.

4.   Při používání samozapalovacích nebo trvalých pilotních hořáků provozovatelé použijí zařízení pro řízení plamene za účelem nepřetržitého monitorování plamene hlavní fléry nebo plamene pilotního hořáku s cílem zajistit, aby v důsledku vyhasnutí plamene nedocházelo k vypouštění.

1.   Členské státy do 5. srpna 2025 vypracují a zveřejní soupis všech neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů na svém území nebo ve své jurisdikci, které jsou zaznamenané nebo o jejichž poloze jsou k dispozici informace nebo důkazy, nebo u nichž lze s vynaložením veškerého přiměřeného úsilí polohu určit. Soupis musí obsahovat alespoň prvky stanovené v části 1 přílohy V.

Členské státy tento soupis vedou a průběžně aktualizují, mimo jiné s vynaložením veškerého přiměřeného úsilí k nalezení a zdokumentování všech identifikovaných neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů nacházejících se na jejich území nebo v jejich jurisdikci, a to na základě důkladného posouzení zohledňujícího nejaktuálnější vědecké poznatky a nejlepší dostupné techniky.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy, které Komisi poskytnou důkazy o tom, že na jejich území nebo v jejich jurisdikci je celkem 40 000 nebo více zaznamenaných neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů, přijmout plán pro dokončení soupisu uvedeného v odstavci 1 a kvantifikace emisí metanu, nebo případně prokázat, že s těmito vrty nejsou spojeny žádné emise metanu, a to přinejmenším s uvedením prvků stanovených v části 1 přílohy V, a tento plán zveřejní za předpokladu, že:

Plán podléhá schválení příslušných orgánů.

3.   Aniž je dotčen odstavec 4, předloží se výkazy obsahující informace týkající se kvantifikace emisí metanu a informace o monitorování tlaku ze všech neaktivních vrtů a dočasně odstavených vrtů, je-li k dispozici příslušné zařízení pro monitorování tlaku, příslušným orgánům do 5. května 2026 a poté každoročně do 31. května.

Tyto výkazy zahrnují kvantifikaci emisí metanu do ovzduší a do vody, případně informace o monitorování tlaku za použití norem nebo technických předpisů stanovených podle článku 32. Do dne použitelnosti těchto norem nebo technických předpisů se provozovatelé a případně členské státy řídí nejmodernějšími odvětvovými postupy a pro měření a kvantifikaci emisí metanu používají nejlepší dostupné technologie.

Pokud provozovatelé nebo členské státy vykazují emise metanu v rámci mezinárodních nebo regionálních dohod, jejichž smluvní stranou je Unie nebo příslušný členský stát, mohou výkazy uvedené v tomto odstavci zahrnovat informace vykázané v rámci těchto dohod.

Výkazy týkající se neaktivních a dočasně odstavených vrtů v členských státech, v nichž se nachází 40 000 nebo více neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů, se předkládají do 12 měsíců od zařazení každého z těchto vrtů do soupisu a poté každoročně do 31. května.

4.   Jsou-li příslušným orgánům poskytnuty kvantifikace emisí metanu a údaje o monitorování tlaku, je-li k dispozici příslušné zařízení pro monitorování tlaku, a tyto údaje prokazují, že z dočasně odstaveného vrtu na pevnině nedošlo během posledních pěti let k žádným emisím metanu, odstavec 3 se na tento vrt přestane vztahovat.

Jsou-li příslušným orgánům poskytnuty kvantifikace emisí metanu a údaje z monitorování tlaku, je-li k dispozici příslušné zařízení pro monitorování tlaku, a tyto údaje prokazují, že z neaktivního nebo dočasně odstaveného vrtu na moři nedošlo během posledních tří let k žádným emisím metanu, odstavec 3 se na tento vrt přestane vztahovat.

5.   Jsou-li příslušným orgánům poskytnuty spolehlivé důkazy o významných množstvích emisí metanu u neaktivního nebo dočasně odstaveného vrtu na moři uvedené v odstavci 4 nebo v trvale zlikvidovaném vrtu, a pokud tyto důkazy potvrdila nezávislá třetí strana, rozhodnou příslušné orgány v souvislosti s dočasně odstavenými vrty o uplatnění povinností stanovených v tomto článku.

6.   Jsou-li v neaktivních vrtech, dočasně odstavených vrtech nebo trvale zlikvidovaných vrtech zjištěny emise metanu, přijmou členské státy nebo odpovědná strana podle odstavce 8 veškerá nezbytná opatření, která mají k dispozici, za účelem sanace, regenerace a trvalé likvidace, je-li to technicky proveditelné, a současně přihlédnou k dopadu nezbytných prací na životní prostředí se zřetelem na související zmírňování emisí metanu.

7.   Před předložením příslušným orgánům musí být výkazy uvedené v odstavci 3 tohoto článku posouzeny ověřovatelem, přičemž musí obsahovat prohlášení o ověření vydané v souladu s článkem 8.

8.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé plnili povinnosti stanovené v odstavcích 3 až 7 a v odstavci 9. Pokud provozovatel, vlastník, držitel licence nebo strana podle vnitrostátního práva jinak odpovědná za vrt předloží příslušnému orgánu dostatečné a spolehlivé důkazy prokazující, že nemá dostatečné finanční prostředky k plnění těchto povinností, nebo pokud nelze odpovědnou stranu určit, je za plnění těchto povinností odpovědný členský stát.

9.   Do 5. srpna 2026 vypracují členské státy nebo odpovědná strana podle článku 8 plán na zmírňování emisí v souvislosti se sanací, regenerací a trvalou likvidací neaktivních vrtů a dočasně odstavených vrtů, zahrnující alespoň prvky stanovené v části 2 přílohy V, který se provede do 12 měsíců od předložení prvního výkazu podle odstavce 3.

Odchylně od prvního pododstavce, může-li členský stát nebo strana odpovědná podle odstavce 8 prokázat, že provedení tohoto plánu na zmírňování emisí není v této lhůtě z bezpečnostních, správních nebo technických důvodů možné, mohou jeho provedení odložit. V plánu na zmírňování emisí jsou uvedeny všechny nezbytné důkazy pro toto rozhodnutí. V takových případech se provádění plánu uskuteční co nejdříve při zajištění, aby k ukončení mitigačních opatření u každého vrtu došlo do tří let od předložení první zprávy uvedené v odstavci 3.

Příslušné orgány mohou požadovat, aby odpovědná strana upravila svůj plán na zmírňování emisí s ohledem na požadavky tohoto nařízení.

Členské státy nebo odpovědná strana podle odstavce 8 plán na zmírňování emisí pravidelně aktualizují v souladu se soupisem uvedeným v odstavci 1 a výkazy uvedenými v odstavci 3 a veškerými změnami nebo novými informacemi z nich odvozenými, a to na základě důkladného posouzení zohledňujícího nejaktuálnější vědecké poznatky a nejlepší dostupné techniky.

Plány na zmírňování emisí využívají soupis uvedený v odstavci 1 a výkazy uvedené v odstavci 3 k určení priorit činností, a to včetně:

10.   Příslušné orgány přezkoumají a zpřístupní výkazy a plány na zmírňování emisí uvedené v tomto článku veřejnosti a Komisi v souladu s čl. 5 odst. 4 ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy provozovatel předložil nebo členský stát vyhotovil plán na zmírňování emisí.

11.   Aniž jsou dotčeny směrnice 2008/56/ES a 2013/30/EU, mohou příslušné orgány rozhodnout o osvobození ropných a plynových vrtů na moři, které se nacházejí v hloubce vody více než 700 metrů, od požadavků podle odstavce 3 nebo 9 tohoto článku, pokud lze předložit spolehlivé důkazy o tom, že dopad potenciálních emisí metanu z těchto vrtů na klima je s velkou pravděpodobností zanedbatelný.

12.   Aniž jsou dotčeny směrnice 2008/56/ES a 2013/30/EU, a s výhradou schválení příslušnými orgány mohou být dočasně odstavené a trvale zlikvidované vrty na moři nacházející se v hloubce vody 200 až 700 metrů osvobozeny od požadavků podle odstavce 3 nebo 10 tohoto článku, pokud provozovatel prokáže, že dopad potenciálních emisí metanu z těchto komponent na klima je s velkou pravděpodobností zanedbatelný a odvolá se na posouzení vlivů na životní prostředí provedené před vrtáním nebo po nehodách při provozu.

1.   Dovozci poskytnou do 5. května 2025 a poté vždy do 31. května každého roku příslušným orgánům členského státu, v němž mají sídlo, informace stanovené v příloze IX. Pokud dovozci tyto informace zcela nebo zčásti neposkytnou, příslušným orgánům řádně odůvodní, proč tak neučinili, a uvedou opatření, která k získání těchto informací přijali.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 za účelem změny tohoto nařízení, jež spočívá v úpravě požadovaných informací, které mají dovozci poskytnout.

2.   Informace, které dovozci poskytnou, předloží členské státy Komisi, a to do 5. srpna 2025 a poté vždy do 31. srpna každého roku.

Komise tyto informace zpřístupní v souladu s článkem 30.

1.   Od 1. ledna 2027 dovozci prokáží a v souladu s čl. 27 odst. 1 oznámí příslušným orgánům členského státu, v němž mají sídlo, že smlouvy na dodávky ropy, zemního plynu nebo uhlí produkovaných mimo Unii, které byly uzavřeny nebo prodlouženy ke dni 4. srpna 2024 nebo po tomto datu, se týkají pouze ropy, zemního plynu nebo uhlí, na něž se vztahují opatření pro monitorování, vykazování a ověřování uplatňovaná na úrovni producenta, která jsou rovnocenná opatřením stanoveným v tomto nařízení.

2.   V případě smluv na dodávky ropy, zemního plynu nebo uhlí produkovaných mimo Unii, které byly uzavřeny přede dnem 4. srpna 2024, vynaloží dovozci veškeré přiměřené úsilí k požadování toho, aby se na ropu, zemní plyn nebo uhlí vztahovala opatření pro monitorování, vykazování a ověřování uplatňovaná na úrovni producenta, která jsou rovnocenná opatřením stanoveným v tomto nařízení. Součástí tohoto úsilí může být změna uvedených smluv.

O výsledcích tohoto úsilí dovozci od 1. ledna 2027 každoročně informují příslušné orgány členského státu, v němž mají sídlo, a to v rámci informací, které mají být poskytnuty podle čl. 27 odst. 1, a v případě, že takové úsilí nevynaloží, příslušným orgánům řádně odůvodní, proč tak neučinili, a uvedou kroky, které k nápravě situace provedli.

3.   Komise vydá doporučení obsahující volitelná vzorová ustanovení týkající se informací, jež mají být poskytnuty pro účely odstavců 1 a 2 a které mají dovozci uvádějící na trh Unie ropu, zemní plyn a uhlí používat při úpravě nebo prodloužení stávajících smluv nebo při podepisování nových smluv na dodávky ropy, zemního plynu a uhlí.

4.   Příslušné orgány členských států chrání v souladu s právem Unie důvěrnost informací, které získali od dovozců podle tohoto článku. Příslušné orgány poskytnou tyto informace Komisi, která chrání v souladu s právem Unie důvěrnost takových informací.

5.   Pro účely tohoto článku se opatření pro monitorování, vykazování a ověřování považují za rovnocenná opatřením stanoveným v tomto nařízení v těchto případech:

6.   Pro účely odst. 5 písm. b) stanoví Komise prostřednictvím prováděcího aktu postup a požadavky týkající se důkazů, které má třetí země poskytnout pro určení rovnocennosti. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 35 odst. 3.

Postup určení rovnocennosti může být zahájen na žádost třetí země nebo Komise.

Komise aktivně spolupracuje se všemi třetími zeměmi dovážejícími ropu, zemní plyn nebo uhlí na trh Unie s cílem získat jejich souhlas k zahájení takového postupu, přičemž zohlední množství dovezené z těchto třetích zemí i jejich potenciál ke snížení emisí metanu, jež produkují.

Rovnocennost určí Komise prostřednictvím prováděcích aktů pro každou příslušnou třetí zemi, pouze pokud daná třetí země splňuje všechny podmínky stanovené v odst. 5 písm. b) tohoto článku a jsou-li předloženy všechny požadované důkazy. Tyto prováděcí akty se přijímá přezkumným postupem podle čl. 35 odst. 3 tohoto nařízení. Komise se zdrží přijetí takových prováděcích aktů, pokud by jejich přijetí obcházelo omezující opatření přijatá podle článku 215 Smlouvy o fungování EU, která omezují dovoz ropy, zemního plynu nebo uhlí.

Komise může rovnocennost kdykoli zrušit prostřednictvím prováděcího aktu, pokud třetí země po dobu nejméně 12 měsíců již nesplňuje, na základě právních předpisů nebo v praxi, podmínky stanovené v odst. 5 písm. b) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 35 odst. 3. Před přijetím takového prováděcího aktu Komise oznámí třetí zemi své obavy a poskytne jí příležitost se vyjádřit.

Při přípravě prováděcích aktů uvedených v tomto odstavci Komise informuje Koordinační skupinu pro ropu a ropné produkty, zřízenou směrnicí Rady 2009/119/ES (28), Koordinační skupinu pro otázky plynu, zřízenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 (29), a Koordinační skupinu pro otázky elektrické energie, zřízenou Komisí, jakož i další zúčastněné strany. Tyto prováděcí akty vstoupí v platnost nejdříve 30 kalendářních dnů ode dne jejich přijetí.

7.   Dovozci jsou osvobozeni od oznamovacích povinností stanovených v odstavcích 1 a 2, pokud dovážejí ropu, zemní plyn nebo uhlí ze třetí země, pro kterou byla stanovena rovnocennost v souladu s odstavcem 6.

8.   Od 4. srpna 2024 Komise případně a s výhradou příslušných postupů navrhne rámce spolupráce se třetími zeměmi, z nichž Unie dováží ropu, zemní plyn nebo uhlí, do nichž má Unie vstoupit s cílem podpořit tyto země při zavádění systému monitorování, vykazování a ověřování, který je rovnocenný systému stanovenému v tomto nařízení. Komise vstup do těchto rámců spolupráce nedoporučí, pokud by obcházely omezující opatření přijatá podle článku 215 Smlouvy o fungování EU, která se týkají dovozu ropy, zemního plynu nebo uhlí.

1.   Do 5. srpna 2028 a poté každý rok v případě smluv o dodávkách uzavřených nebo prodloužených dne 4. srpna 2024 nebo po tomto datu oznámí producenti v Unii a, podle čl. 27 odst. 1, dovozci příslušným orgánům členského státu, v němž mají sídlo, intenzitu metanu z produkce ropy, zemního plynu a uhlí, které uvádějí na trh Unie, vypočtenou pomocí metodiky stanovené podle odstavce 4 tohoto článku.

U smluv o dodávkách uzavřených před 4. srpnem 2024 vynaloží producenti v Unii a, podle čl. 27 odst. 1, dovozci veškeré přiměřené úsilí, aby příslušným orgánům členského státu, v němž mají sídlo, oznámili intenzitu metanu z produkce ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie vypočtenou v souladu s metodikou stanovenou podle odstavce 4 tohoto článku. Od 5. srpna 2028 podávají producenti a dovozci v Unii, kteří uvádějí na trh Unie ropu, zemní plyn nebo uhlí, každoročně příslušným orgánům členského státu, v němž mají sídlo, zprávu o výsledcích tohoto úsilí.

2.   Do 5. srpna 2030 a poté každý rok musí producenti a dovozci v Unii, kteří uvádějí na trh Unie ropu, zemní plyn a uhlí, na základě smluv o dodávkách uzavřených nebo prodloužených po 5. srpnu 2030 prokázat příslušným orgánům členského státu, v němž jsou usazeni, že intenzita metanu z produkce ropy, zemního plynu a uhlí uváděných těmito producenty a výrobci na trh Unie vypočtená v souladu s metodikou stanovenou podle odstavce 4 je nižší než maximální hodnoty intenzity metanu stanovené podle odstavce 6, a to za účelem prosazování snižování celosvětových emisí metanu z této produkce.

3.   Příslušné orgány členských států chrání v souladu s právem Unie důvěrnost informací získaných od producentů a dovozců v Unii podle tohoto článku. Příslušné orgány poskytnou tyto informace Komisi, která v souladu s právem Unie chrání důvěrnost těchto informací.

4.   Do 5. srpna 2027 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 za účelem doplnit toto nařízení o stanovení metodiky pro výpočet, na úrovni producenta, pokud jde o intenzitu metanu z produkce ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie. Uvedená metodika zohlední různé produkční procesy a podmínky lokality, jakož i stávající mezinárodní metodiky a osvědčené postupy pro výpočet intenzity metanu. Je nediskriminační a vychází z transparentních a objektivních kritérií. Při přípravě uvedených aktů v přenesené pravomoci informuje Komise Koordinační skupinu pro ropu a ropné produkty, Koordinační skupinu pro otázky plynu, Koordinační skupinu pro otázky elektrické energie a příslušné zúčastněné strany.

5.   Do 5. srpna 2029 posoudí Komise možný dopad různých úrovní maximálních hodnot intenzity metanu spojených s ropou, zemním plynem a uhlím, jež jsou uváděny na trh Unie na úrovni producenta, a předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva zahrnuje posouzení možného snížení celosvětových emisí metanu, dopadu na bezpečnost dodávek energie na unijní i vnitrostátní úrovni a na konkurenceschopnost hospodářství Unie, jakož i možných narušení celosvětového a regionálního trhu. Rovněž obsahuje posouzení trhu s ohledem na intenzitu metanu u současných a budoucích dodávek do Unie do roku 2049 prostřednictvím dlouhodobých smluv i spotových nákupů. V tomto posouzení je analyzována situace v jednotlivých členských státech s přihlédnutím ke smluvním závazkům uzavřeným před 4. srpnem 2024, kapacitám energetické infrastruktury a možným omezením.

6.   Na základě posouzení podle odstavce 5 a objektivních kritérií přijme Komise v souladu s článkem 34 akty v přenesené pravomoci, kterými doplní toto nařízení tím, že stanoví maximální hodnoty intenzity metanu spojených s produkcí ropy, zemního plynu a uhlí, jež jsou uváděny na trh Unie na úrovni producenta. Uvedené akty v přenesené pravomoci musí být v souladu s metodikou pro výpočet intenzity metanu při produkci ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie, která je stanovena v souladu s tímto článkem. Tyto akty v přenesené pravomoci rovněž vymezí různé třídy intenzity metanu pro ropu, zemní plyn a uhlí. Maximální hodnoty intenzity metanu se určí zvlášť pro ropu, zemní plyn a uhlí a zahrnují třídu nebo třídy s nejlepšími výsledky. Tyto maximální hodnoty intenzity metanu a třídy intenzity metanu zohledňují různé zdroje, produkční procesy a podmínky lokality a stanoví se na úrovních, které podporují snížení celosvětových emisí metanu v souvislosti s ropou, zemním plynem a uhlím, jež jsou uváděny na trh Unie, a zároveň zachovávají bezpečnost dodávek energie na unijní i vnitrostátní úrovni, zajišťují vyvážené rozdělení objemů ropy, zemního plynu a uhlí, jež jsou uváděny na trh Unie, jakož i nediskriminační zacházení a chrání konkurenceschopnost hospodářství Unie.

1.   Komise do 5. února 2026 zřídí a bude spravovat databázi transparentních informací v oblasti metanu, včetně příslušných informací o členských státech a třetích zemích, podnicích, dovozcích a objemech ropy, zemního plynu a uhlí, jež jsou uváděny na trh Unie, zejména informací, které jí byly předloženy podle čl. 12 odst. 8, čl. 18 odst. 10, čl. 20 odst. 7, čl. 23 odst. 2, čl. 25 odst. 8, čl. 27 odst. 2, čl. 28 odst. 4 a čl. 29 odst. 3.

2.   Vedle informací uvedených v odstavci 1 databáze dále obsahuje alespoň následující informace:

Databáze transparentních informací v oblasti metanu slouží jako informační nástroj, který bude bezplatně přístupný veřejnosti.

V databázi transparentních informací v oblasti metanu je uvedeno, zda byla kvalita a spolehlivost předložených informací ověřena nezávislými třetími stranami.

3.   Do 5. srpna 2026 zveřejní Komise podle potřeby a na základě informací dostupných v databázi transparentních informací v oblasti metanu profily emisí metanu členských států, dále producentů nebo dovozců v Unii, kteří uvádějí na trh Unie ropu, zemní plyn nebo uhlí, třetích zemí, z nichž Unie dováží ropu, zemní plyn nebo uhlí, jakož i producentů nebo vývozců ze třetích zemí, kteří dodávají toto zboží do Unie.

4.   Profily emisí metanu zveřejněné v souladu s odstavcem 3 se každoročně aktualizují, přičemž alespoň a případně obsahují:

5.   Profily emisí metanu zveřejněné v souladu s odstavcem 3 se bezplatně zpřístupní online.

6.   Tento článek se použije, aniž je dotčena směrnice (EU) 2016/943.

1.   Komise do 5. srpna 2026 zřídí nástroj pro celosvětové monitorování metanu založený na družicových údajích a vstupech od několika certifikovaných poskytovatelů údajů a služeb, včetně složky Copernicus Kosmického programu Unie zavedeného nařízením (EU) 2021/696. Za tímto účelem může Komise použít stávající mezinárodní nástroje nebo rámce, jsou-li k dispozici.

Nástroj pro celosvětové monitorování metanu je zpřístupněn veřejnosti a poskytuje pravidelně aktualizované informace alespoň ohledně výskytu, rozsahu a místa událostí s extrémně vysokými emisemi metanu ze zdrojů energie v Unii nebo odjinud.

2.   Do 5. února 2026 zřídí Komise mechanismus rychlé reakce pro řešení událostí spojených s extrémně vysokými emisemi.

Komise neprodleně oznámí každou zjištěnou událost spojenou s extrémně vysokými emisemi členskému státu nebo případně třetí zemi, na jejichž území k události došlo. Je-li to proveditelné, Komise rovněž informuje producenta, jehož se zdroj nebo soubor připojených zdrojů emitujících metan týká. Součástí tohoto oznámení je žádost o neprodlené poskytnutí dodatečných informací o události spojené s extrémně vysokými emisemi a o přijatých nebo plánovaných nápravných mitigačních opatřeních ke zmírnění dopadu nebo zastavení události, včetně časového rámce, v němž mají být tato opatření provedena. Komise naváže veškeré nezbytné kontakty, aby získala a ověřila informace obdržené v souvislosti s takovou událostí, a to případně i ve spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi. Za tímto účelem může Komise použít stávající mezinárodní nástroje nebo rámce, jsou-li k dispozici.

3.   Komise navrhne, aby byly jménem Unie zahájeny dvoustranné dialogy se třetími zeměmi, z nichž Unie dováží ropu, zemní plyn nebo uhlí, s cílem zřídit rámec pro výměnu informací a systém včasného odhalování a varování, který by umožnil odhalit výskyt událostí spojených s extrémně vysokými emisemi a vzájemně na ně upozorňovat, a zavést nápravná opatření, která byla nebo mají být přijata s cílem těmto událostem předcházet nebo je zastavit. Účelem těchto dialogů je rovněž určit způsoby, jak urychlit snižování emisí metanu v odvětví energetiky, a v případě potřeby nabídnout výměnu osvědčených postupů a poradenství s cílem zavést opatření pro monitorování, vykazování, ověřování a snižování emisí, jež jsou rovnocenná opatřením stanoveným v tomto nařízení.

Komise nenavrhne zahájení dvoustranných dialogů se třetími zeměmi, pokud by to obcházelo omezující opatření přijatá podle článku 215 Smlouvy o fungování EU, která se týkají dovozu ropy, zemního plynu a uhlí.

4.   Na základě monitorování prováděného v rámci dialogů podle odstavců 2 a 3 Komise průběžně informuje Evropský parlament a Radu o oznámeních o extrémně vysokých emisích, o provádění nápravných opatření v Unii a ve třetích zemích, z nichž Unie dováží ropu, zemní plyn nebo uhlí, a o veškerých potenciálních dopadech na bezpečnost dodávek energie na unijní a vnitrostátní úrovni.

5.   Tento článek se použije, aniž je dotčena směrnice (EU) 2016/943.

1.   Komise v souladu s čl. 10 odst. 1 až 5 nařízení (EU) č. 1025/2012 požádá jednu nebo více evropských normalizačních organizací o vypracování harmonizovaných norem pro:

Poté, co Komise obdrží od evropské normalizační organizace návrh normy, posoudí její soulad s příslušnou žádostí o vypracování normy, s tímto nařízením a s dalšími platnými právními předpisy Unie.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 za účelem doplnění tohoto nařízení, pokud jde o stanovení povinných norem nebo jejich částí podle tohoto odstavce.

2.   Pokud akt v přenesené pravomoci nebyl přijat v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 k doplnění tohoto nařízení, pokud jde o stanovení povinných technických požadavků nebo jejich částí, za účelem:

Komise může tyto akty v přenesené pravomoci přijmout pouze tehdy, pokud u jedné nebo více evropských normalizačních organizací podala žádost o vypracování normy a je splněna jedna z těchto podmínek:

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování.

Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a zahrnují alespoň:

Do 5. srpna 2025 oznámí členské státy takto stanovené sankce a opatření Komisi a neprodleně ji informují o veškerých následných změnách.

2.   Členské státy v souladu s vnitrostátním právem zajistí, aby příslušné orgány měly pravomoc uložit alespoň následující správní sankce a správní opatření, dojde-li k porušení článku 12, čl. 14 odst. 14, čl. 16 odst. 2, článku 20, čl. 23 odst. 1, čl. 27 odst. 1, čl. 28 odst. 1 a 2 a čl. 29 odst. 1 a 2 za předpokladu, že tato porušení neohrožují bezpečnost dodávek energie:

V případě právnických osob nepřesáhne výše správních pokut podle písmene e) 20 % ročního obratu v předchozím účetním roce. V případě fyzických osob nepřesáhne výše těchto pokut 20 % ročního příjmu v předchozím kalendářním roce.

3.   Nejsou-li v právním systému členského státu stanoveny správní pokuty, mohou pokuty uložit příslušné vnitrostátní soudy na žádost příslušných orgánů. Tyto pokuty jsou účinné a jejich účinek je rovnocenný správním pokutám uloženým správními orgány.

4.   Při výkonu svých pravomocí podle tohoto článku příslušné orgány úzce spolupracují s cílem zajistit výkon svých pravomocí, ale i to, aby správní sankce a správní opatření, jež ukládají, byly koncipovány a uplatňovány účinným a jednotným způsobem v celé Unii.

5.   Sankce se musí vztahovat alespoň na tato porušení tohoto nařízení:

6.   Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 15 odst. 8, zváží členské státy snížení či neuložení sankcí provozovatelům po dobu provádění, kterou vnitrostátní orgány považují za nezbytnou.

7.   Členské státy při ukládání sankcí zohlední v příslušných případech alespoň tato orientační kritéria:

8.   Členské státy každoročně zveřejní informace o druhu a výši sankcí uložených podle tohoto nařízení, o jeho porušeních a o provozovatelích, podnicích, provozovatelích dolů nebo dovozcích, jimž byly sankce uloženy.

Tyto informace se případně oznamují v souladu s článkem 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1203 (30).

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 22 odst. 3, čl. 27 odst. 1, čl. 29 odst. 4 a 6 a článku 32 je Komisi svěřena na dobu pěti let ode dne 4. srpna 2024, která se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 22 odst. 3, čl. 27 odst. 1, čl. 29 odst. 4 a 6 a článku 32 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Takové rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí Evropskému parlamentu a současně Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 22 odst. 3, čl. 27 odst. 1, čl. 29 odst. 4 a 6 nebo článku 32 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro energetickou unii zřízený článkem 44 nařízení (EU) 2018/1999. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Komise monitoruje a přezkoumává uplatňování tohoto nařízení a do 1. ledna 2028 a poté každých pět let podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

2.   První zpráva uvedená v odstavci 1 obsahuje zejména přezkum:

Tento přezkum zohlední příslušné právní předpisy Unie v souvisejících oblastech. Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě spolu se svou zprávou legislativní návrh, přičemž zohlední příslušné právní předpisy Unie v souvisejících oblastech.

3.   Pro účely tohoto článku si Komise může vyžádat informace od členských států a příslušných orgánů a zohlední zejména informace poskytnuté členskými státy v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, jejich aktualizacích a ve svých vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999.