(EU) 2024/1359Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1359 ze dne 14. května 2024 o řešení krizových situací a situací zásahu vyšší moci v oblasti migrace a azylu a o změně nařízení (EU) 2021/1147

(1)

Unie by při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva měla zajistit, aby na vnitřních hranicích neprobíhala kontrola osob, rozvíjet společnou politiku v oblasti azylu a migrace, ochrany vnějších hranic a návratů a předcházet neoprávněnému pohybu mezi členskými státy, která je založena na solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy a která je rovněž spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti a je zcela v souladu se základními právy.

(2)

Je nutný komplexní přístup s cílem posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy , přičemž je třeba uznat, že účinnost celkového přístupu závisí na tom, zda budou všechny složky řešeny společně a prováděny integrovaným způsobem.

(3)

Unie a její členské státy by mohly čelit migračním výzvám, které se mohou značně lišit, zejména pokud jde o počet a složení příchozích. Proto je nezbytné, aby Unie měla k dispozici širokou škálu nástrojů pro reakci na všechny typy situací. Komplexní přístup, který je stanoven v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (4), by měl zajistit, a to i prostřednictvím partnerství s příslušnými třetími zeměmi, že Unie bude mít k dispozici zvláštní pravidla pro účinné řízení migrace, zejména s ohledem na aktivaci povinného mechanismu solidarity, a že budou přijata veškerá nezbytná opatření, která zabrání vzniku krizí. Toto nařízení stanoví pravidla, kterými se doplňuje tento přístup i pravidla stanovená ve směrnici Rady 2001/55/ES (5), jež lze použít současně.

(4)

Bez ohledu na zavedení nezbytných preventivních opatření nelze vyloučit, že v důsledku okolností mimo kontrolu Unie a jejích členských států nastane v oblasti migrace a azylu krizová situace nebo situace zásahu vyšší moci. Takové výjimečné situace mohou zahrnovat hromadný příliv státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území jednoho nebo více členských států nebo situaci účelového využívání migrantů ze strany třetí země nebo nepřátelského nestátního subjektu s cílem destabilizovat daný členský stát či Unii, případně situaci zásahu vyšší moci v daném členském státě. Je možné, že opatření a flexibilita stanovené v nařízení (EU) 2024/1351 a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (6) za těchto okolností nepostačí k řešení takových výjimečných situací. Tyto výjimečné situace se liší od situací, kdy členský stát čelí významné situaci v oblasti migrace v důsledku kumulativního účinku příchodů na jeho dobře připravený azylový, přijímací a migrační systém nebo kdy je členský stát vystaven migračnímu tlaku z důvodu rozsahu příchodů, které, i když nedosahují úrovně hromadného přílivu, přesto pro jeho dobře připravený systém vytváří nepřiměřené povinnosti, a pro něž jsou příslušná opatření stanovená v nařízení (EU) 2024/1351. Tímto nařízením není dotčen výkon odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

(5)

Cílem tohoto nařízení je zvýšit připravenost a odolnost Unie pro řízení krizových situací a usnadnit operativní koordinaci, podporu kapacit a dostupnost financování v krizových situacích.

(6)

Toto nařízení zajišťuje účinné uplatňování zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy a přizpůsobení příslušných pravidel týkajících se azylového řízení, včetně používání zrychleného řízení tak, aby členské státy a Unie měly k dispozici nezbytné právní nástroje umožňující rychle reagovat na krizové situace a situace zásahu vyšší moci, včetně úpravy lhůt pro provádění všech řízení.

(7)

Toto nařízení zajišťuje, že členské státy v krizových situacích a v situacích zásahu vyšší moci obdrží plnou podporu, a to i prostřednictvím mechanismu solidarity, který zajistí spravedlivé rozdělení odpovědnosti a rovnováhu při vynakládání úsilí mezi členskými státy v případě krizových situací.

(8)

Toto nařízení ctí základní práva státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména úctu k lidské důstojnosti a její ochranu, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, respektování soukromého a rodinného života, zásadu nejvlastnějšího zájmu dítěte, právo na azyl a ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání, jakož i Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 doplněnou Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“). Toto nařízení by mělo být prováděno v souladu s Listinou a obecnými zásadami práva Unie i mezinárodního práva. Vzhledem k tomu, že jako přední hledisko musí být v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 zohledněn zájem dítěte a že je nezbytné respektovat rodinný život a v neposlední řadě zajistit ochranu zdraví dotčených osob, v případě nezletilých osob a jejich rodinných příslušníků, jakož i v případě žadatelů o mezinárodní ochranu (dále jen „žadatelé“), jejichž zdravotní stav vyžaduje zvláštní a odpovídající podporu, by měly být uplatňovány záruky. Ve vztahu k osobám, na něž se vztahují odchylky uvedené v tomto nařízení, by se měly nadále uplatňovat pravidla a záruky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, pokud toto nařízení nestanoví jinak. Pravidla stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 (7), včetně pravidel týkajících se zajištění žadatelů, by se měla nadále uplatňovat od okamžiku učinění žádosti o mezinárodní ochranu.

(9)

Toto nařízení nestanoví odchylky od pravidel a záruk stanovených ve směrnici (EU) 2024/1346, včetně pravidel a záruk týkajících se materiálních podmínek přijetí. Členský stát v krizové situaci by měl zajistit dodatečné a dostatečné lidské a materiální zdroje, aby byl schopen splnit své povinnosti podle uvedené směrnice.

(10)

Pravidla a záruky stanovené v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 (8), (EU) 2024/1358 (9) a (EU) 2024/1347 (10) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/… (11) by se měly nadále uplatňovat bez ohledu na odchylky podle tohoto nařízení. Členské státy by měly opatření stanovená v tomto nařízení uplatňovat pouze v souladu s podmínkami, které se na tato opatření vztahují na základě příslušného prováděcího rozhodnutí Rady přijatého podle tohoto nařízení a v případech, kdy je to nezbytně nutné a přiměřené.

(11)

Přijetím opatření podle tohoto nařízení v případě konkrétního členského státu by neměla být dotčena možnost použít čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(12)

Hromadný příliv státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti by mohl vést k situaci, kdy členský stát není schopen zpracovávat žádosti o mezinárodní ochranu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (EU) 2024/1351 a nařízení (EU) 2024/1348, což má důsledky pro fungování azylového a migračního systému nejen v tomto členském státě, ale i v Unii jako celku. Proto je nezbytné stanovit konkrétní pravidla a mechanismy, které by měly umožnit účinné kroky k řešení takových situací.

(13)

Členské státy by měly disponovat dostatečnými lidskými a finančními zdroji a infrastrukturou pro účinné provádění politik v oblasti řízení azylu a migrace. Členské státy by měly zajistit vhodnou koordinaci mezi svými příslušnými vnitrostátními orgány i s vnitrostátními orgány ostatních členských států s cílem zabezpečit, že jejich azylový a přijímací systém, včetně služeb na ochranu dětí, či návratový systém je dobře připraven, a to včetně připravenosti a pohotovostního plánování, a že každá jeho složka má dostatečnou kapacitu.

(14)

Situace účelového využívání migrantů by mohla nastat v případě, že třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na vnější hranice Unie nebo do členského státu, kdy současně tato činnost poukazuje na úmysl třetí země nebo nepřátelského nestátního subjektu destabilizovat Unii nebo členský stát, a pokud taková činnost může ohrozit základní funkce členského státu, včetně udržování veřejného pořádku nebo zajištění jeho národní bezpečnosti.

(15)

Situace, kdy jsou nestátní subjekty zapojeny do organizované trestné činnosti, zejména převaděčství, by se za účelové využívání migrantů považovat neměly, pokud jejich cílem není destabilizovat Unii nebo některý členský stát.

(16)

Za účelové využívání migrantů by se neměla považovat humanitární pomoc, pokud jejím cílem není destabilizovat Unii nebo některý členský stát.

(17)

Toto nařízení se zaměřuje na konkrétní opatření použitelná v oblasti migrace, jejichž cílem je řešit situace účelového využívání migrantů, aniž jsou dotčena opatření použitelná v jiných oblastech politik a právní nástroje pro zajištění okamžité a odpovídající reakce na hybridní hrozby v souladu s právem Unie a mezinárodními závazky.

(18)

V situaci účelového využívání migrantů by mohli státní příslušníci třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádat o mezinárodní ochranu na vnější hranici nebo v tranzitním prostoru členského státu, přičemž často se jedná o osoby zadržené v souvislosti s nedovoleným překročením vnější hranice pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou nebo o osoby, které se vylodí po pátracích a záchranných operacích. To může vést zejména k neočekávanému výraznému nárůstu množství vyřizovaných žádostí o mezinárodní ochranu na vnějších hranicích. V takovém případě musí být zajištěn účinný a skutečný přístup k řízení o mezinárodní ochraně v souladu s článkem 18 Listiny a s Ženevskou úmluvou.

(19)

Pokud jde o Kypr, nařízení Rady (ES) č. 866/2004 (12) stanoví zvláštní pravidla, jež se použijí na demarkační linii mezi územími Kyperské republiky, nad nimiž vláda Kyperské republiky vykonává skutečnou kontrolu, a územími, nad nimiž skutečnou kontrolu nevykonává. Ačkoli tato linie nepředstavuje vnější hranici, situace, kdy třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí či osob bez státní příslušnosti za účelem překročení této linie, pokud jsou přítomny všechny ostatní prvky účelového využívání migrantů, by se měla považovat za účelové využívání migrantů.

(20)

Určitý členský stát může rovněž čelit neobvyklým a nepředvídatelným okolnostem mimo svou kontrolu, jejichž důsledkům nebylo možné zamezit navzdory tomu, že vynaložil veškerou náležitou péči. Takové situace zásahu vyšší moci by tomuto členskému státu mohly bránit v plnění povinností vyplývajících z práva Unie a mohly by mít důsledky nejen v tomto členském státě, ale i v Unii jako celku. Příklady situace zásahu vyšší moci zahrnují mimo jiné pandemie a přírodní katastrofy.

(21)

Pokud má členský stát za to, že se nachází v krizové situaci nebo v situaci zásahu vyšší moci, měl by mít možnost požádat o povolení uplatnit odchylky a solidární opatření stanovená v tomto nařízení. Tato žádost by měla obsahovat popis situace a měla by specifikovat, která opatření jsou požadována k řešení konkrétní situace. Žádost by měla rovněž obsahovat odůvodnění, proč situace vyžaduje použití uvedených opatření, a v příslušných případech uvést opatření, která již byla k řešení této situace přijata.

(22)

Použití opatření obsažených ve stálém souboru nástrojů podpory EU v oblasti migrace zřízeném ustanovením čl. 6 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1351 (dále jen „soubor nástrojů“) by nemělo být podmínkou pro využití solidárních opatření podle tohoto nařízení.

(23)

V krizové situaci by členský stát, který takové situaci čelí, měl mít možnost požádat ostatní členské státy o uplatnění solidárních a podpůrných opatření, která nejlépe odpovídají jeho potřebám v zájmu zvládnutí dané situace a která vyžadují posílenou solidaritu ve srovnání s tím, co je stanoveno v nařízení (EU) 2024/1351, pokud jde o zmírnění odpovědnosti členského státu za řešení krizové situace. Posílená solidární a podpůrná opatření by mohla mít podobu relokací, finančních příspěvků, alternativních solidárních opatření nebo jejich kombinace.

(24)

V krizové situaci nebo v situaci zásahu vyšší moci by členský stát, který čelí takové situaci, měl mít možnost požádat o povolení uplatnit odchylky od příslušných pravidel týkajících se azylového řízení, včetně azylového řízení na hranicích. V příslušných případech by tato žádost měla dotčenému členskému státu rovněž poskytnout možnost volby, pokud jde o vyloučení nebo zastavení řízení na hranicích pro určité kategorie žadatelů. Spolu s touto žádostí by měl mít dotčený členský stát možnost oznámit Komisi svůj záměr uplatňovat odchylku od lhůty pro registraci před tím, než mu to bude povoleno v prováděcím rozhodnutí Rady, jakož i podrobné odůvodnění, proč je třeba přijmout okamžité opatření. Uplatňování této odchylky by nemělo překročit dobu deseti dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti, pokud nebude povoleno v prováděcím rozhodnutí Rady. Komise a Rada by při plnění svých příslušných povinností v rámci povolovacího postupu měly postupovat rychle, aby omezily časovou prodlevu mezi koncem této doby uplatňování odchylky a přijetím příslušného prováděcího rozhodnutí Rady.

(25)

Vzhledem k tomu, že určitý členský stát by mohl naráz čelit několika situacím popsaným v tomto nařízení, měly by mít takový stát možnost požádat o různá opatření stanovená v tomto nařízení, která se vzájemně doplňují, a mělo by mu být povoleno je uplatňovat nebo jich využívat současně.

(26)

Aby bylo možné řádně řešit krizovou situaci, včetně účelového využívání migrantů, nebo situaci zásahu vyšší moci a zajistit předvídatelnost a vhodné přizpůsobení příslušných pravidel týkajících se azylového řízení této situaci, včetně azylového řízení na hranicích, měla by být Komisi svěřena pravomoc posoudit situaci na základě odůvodněné žádosti dotčeného členského státu a prostřednictvím prováděcího rozhodnutí určit, zda žádající členský stát čelí krizové situaci, včetně účelového využívání migrantů, nebo situaci zásahu vyšší moci.

(27)

V krizové situaci by solidární opatření k řešení takové situace měla jít nad rámec opatření stanovených v nařízení (EU) 2024/1351. Proto by Komise při posuzování situace měla zohlednit kvantitativní a kvalitativní ukazatele stanovené v článku 9 uvedeného nařízení a podložené informace poskytnuté žádajícím členským státem a informace shromážděné podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303 (13) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 (14), jakož i roční zprávu o azylu a migraci uvedenou v nařízení (EU) 2024/1351. V situacích účelového využívání migrantů by Komise měla zohlednit rovněž důvody, proč soubor nástrojů nepostačuje k řešení situace. Komise by měla shromáždit dostatečné informace, aby mohla řádně posoudit, zda žádající členský stát čelí krizové situaci, včetně účelového využívání migrantů, nebo situaci zásahu vyšší moci, a to po konzultaci s příslušnými agenturami, zejména Agenturou Evropské unie pro otázky azylu (dále jen „agentura pro azyl“), Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž a Agenturou Evropské unie pro základní práva, jakož i s mezinárodními organizacemi, zejména Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM), a dalšími příslušnými organizacemi.

(28)

Aby byla zajištěna vysoká úroveň politické kontroly a podpory a posílilo se vyjádření solidarity Unie, je relevantním faktorem skutečnost, zda Evropská rada uznala, že Unie nebo jeden či více jejích členských států čelí situaci účelového využívání migrantů. Účelové využívání migrantů může ohrozit základní funkce členského státu, včetně udržování veřejného pořádku nebo zajištění jeho národní bezpečnosti.

(29)

Aby byla zajištěna vhodná reakce, která bude pro řešení dané situace nezbytná a přiměřená, v návrhu Komise by v příslušných případech měly být uvedeny konkrétní odchylky, které by členské státy měly být oprávněny uplatňovat. V situaci účelového využívání migrantů by mělo být jasně určeno, na které osoby, jež jsou předmětem tohoto účelového využívání, by se příslušné odchylky mohly vztahovat. V krizové situaci by Komise po konzultaci s členským státem, který čelí krizové situaci, měla do svého návrhu ve vhodných případech zahrnout návrh plánu solidární reakce, v němž budou uvedena příslušná solidární opatření a jejich úroveň vyžadovanou pro konkrétní situaci, mimo jiné celkový počet relokací, finanční příspěvky nebo alternativní solidární opatření a jejich úroveň, a v kterém se uznává, že tyto různé druhy solidarity mají stejnou hodnotu, a respektuje plnou diskreční pravomoc členských států při výběru solidárních opatření.

(30)

Zatímco v situaci migračního tlaku mají relokace nebo kompenzace v oblasti příslušnosti pokrývat 60 % potřeb týkajících se relokací podle nařízení (EU) 2024/1351, v krizové situaci je důležité, aby byly řešeny veškeré potřeby dotčeného členského státu v oblasti solidarity. Pokud tedy prováděcí rozhodnutí Rady stanoví plán solidární reakce, členský stát, který čelí krizové situaci, by měl mít možnost přednostně využít nepřidělených příslibů solidarity nebo příslibů, které dosud nebyly splněny a které jsou k dispozici v ročním rezervoáru solidarity zřízeném podle článku 57 nařízení (EU) 2024/1351. Pokud to není možné nebo pokud roční rezervoár solidarity neobsahuje přísliby, které by byly dostatečné k pokrytí zjištěných potřeb, měl by mít členský stát, který čelí krizové situaci, rovněž možnost využít příspěvky obsažené v prováděcím rozhodnutí Rady, které uznává, že tyto různé druhy solidarity mají stejnou hodnotu. Aby byly řešeny všechny potřeby dotčeného členského státu, pak byv případě, že souhrn příslibů týkajících se relokací, které jsou k dispozici v ročním rezervoáru solidarity a v prováděcím rozhodnutí Rady, nepostačuje, kompenzace v oblasti příslušnosti za účelem pokrytí potřeb stanovených v plánu solidární reakce měly být povinné. K tomu je třeba, aby se na území přispívajícího členského státu nacházely osoby, na něž se kompenzace vztahují.

(31)

Krizové situace nebo situace zásahu vyšší moci mohou rovněž ohrozit základní funkce členského státu. V zájmu posílení vzájemné důvěry mezi členskými státy a zlepšení jejich koordinace na úrovni Unie by měly být Radě svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí prováděcího rozhodnutí, kterým se členskému státu povoluje uplatňovat odchylky a solidární opatření stanovené tímto nařízením, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Lhůta pro uplatňování opatření, která byla povolena původním prováděcím rozhodnutím, by měla činit tři měsíce. Tuto lhůtu by mělo být možné prodloužit o další tři měsíce, pokud Komise potvrdí, že krizová situace nebo situace zásahu vyšší moci nadále trvá. Rada by měla mít pravomoc na základě návrhu Komise povolení uplatňovat odchylky a solidární opatření dále prodloužit až o tři měsíce, pokud okolnosti, jimiž bylo prodloužení povolení uplatňovat odchylky a solidární opatření odůvodněno, nadále trvají. Rada by měla mít pravomoc zrušit na základě návrhu Komise uplatňování opatření, pokud okolnosti, jimiž bylo uplatňování odchylek a solidárních opatření odůvodněno, zanikly. V rozhodnutí o prodloužení by mělo být možné uplatňované odchylky upravit. Komise a Rada by při výkonu svých pravomocí a plnění svých povinností měly zajistit, že bude vždy dodržena zásada proporcionality a zásada nezbytnosti.

(32)

Uvedené prováděcí rozhodnutí Rady by ve vhodných případech mělo vymezit zvláštní odchylky, které může členský stát, který čelí krizové situaci nebo situaci zásahu vyšší moci, uplatňovat v závislosti na povaze každé odchylky, a mělo by v něm být stanoveno datum, od kterého by tyto odchylky mohly být uplatňovány. V rozhodnutí by navíc měly být uvedeny důvody, na nichž je založeno, jakož i osobní působnost odchylek.

(33)

V prováděcím rozhodnutí Rady by ve vhodných případech měl být stanoven plán solidární reakce, v němž budou uvedena konkrétní požadovaná solidární a podpůrná opatření a jejich úroveň, jakož i přísliby dané přispívajícími členskými státy. V rámci přijímání prováděcího rozhodnutí Rady by proto mělo probíhat jednání o příslibech příspěvků. Důležité je zajistit, aby výběr druhů solidárních a podpůrných opatření byl zcela na uvážení přispívajícího členského státu.

(34)

Vzhledem k tomu, že je důležité, aby opatření stanovená v tomto nařízení byla uplatňována pouze po nezbytně dlouhou dobu a v nezbytně nutném rozsahu, měly by Komise a Rada situaci neustále monitorovat a provádět přezkum, pokud jde o jejich nezbytnost a přiměřenost. V této souvislosti by Komise měla věnovat zvláštní pozornost dodržování základních práv a humanitárních norem, přičemž může požádat Agenturu pro azyl, aby zahájila monitorování azylového nebo přijímacího systému dotčeného členského státu podle čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) 2021/2303.

(35)

Pro zajištění řádného provádění solidárních opatření v krizové situaci se uplatní procesní pravidla stanovená v nařízení (EU) 2024/1351 pro účely provádění relokací, přičemž by měla být zohledněna závažnost a naléhavost dané situace.

(36)

V zájmu zajištění hladkého provádění mechanismu solidarity podle tohoto nařízení by měl koordinátor EU pro solidaritu, nad rámec úkolů uvedených v nařízení (EU) 2024/1351 podporovat činnosti týkající se relokací a podporovat kulturu připravenosti, spolupráce a odolnosti mezi členskými státy. V krizové situaci by koordinátor EU pro solidaritu měl každé dva týdny poskytovat informační přehled o stavu provádění a fungování relokačního mechanismu. Úřad koordinátora EU pro solidaritu by měl mít k dispozici dostatek zaměstnanců a zdrojů, aby mohl svou úlohu podle tohoto nařízení účinně plnit. Při provádění relokací by měl být v první řadě brán ohled na zranitelné osoby.

(37)

Při relokacích by měla být v první řadě věnována pozornost zranitelným osobám, zejména pokud mají zvláštní potřeby při přijetí ve smyslu článku 24 směrnice (EU) 2024/1346 nebo pokud potřebují zvláštní procesní záruky uvedené v článcích 20 až 23 nařízení (EU) 2024/1348. Podle článku 24 směrnice (EU) 2024/1346 existuje větší pravděpodobnost, že žadatelé spadající do jedné z těchto kategorií budou mít zvláštní potřeby při přijetí: nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, osoby se zdravotním postižením, senioři, těhotné ženy, lesby, gayové, bisexuálové, transgender a intersexuální osoby, rodiče samoživitelé s nezletilými dětmi, oběti obchodování s lidmi, osoby trpící závažným onemocněním, osoby s duševní poruchou včetně posttraumatické stresové poruchy a osoby, které byly vystaveny mučení, znásilnění či jiným závažným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, jako jsou oběti genderově podmíněného násilí, mrzačení ženských pohlavních orgánů, dětských nebo nucených sňatků, nebo které byly vystaveny sexuálně, genderově, rasisticky či nábožensky motivovanému násilí.

(38)

Na rozdíl od pravidel stanovených v nařízení (EU) 2024/1351, podle nichž členské státy nemají být povinny převzít příslušnost nad rámec svého spravedlivého podílu, by v krizové situaci provádění plánu solidární reakce mohlo potenciálně vést k tomu, že jeden nebo více přispívajících členských států převezme příslušnost k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu nad rámec svého spravedlivého podílu. V takových případech by daný členský stát měl být oprávněn po dobu pěti let úměrně snížit plnění příslibů solidarity v rámci nadcházejících ročních cyklů podle nařízení (EU) 2024/1351 o část přesahující spravedlivý podíl. Toto snížení by se rovněž mohlo uplatnit v prováděcím rozhodnutí Rady přijatém podle čl. 4 odst. 3 ve vztahu k takovému počtu žádostí, který odpovídá počtu žádostí, o který byl překročen spravedlivý podíl, a mělo by být možné je uplatnit do pěti let ode dne, kdy prováděcí rozhodnutí Rady, které vedlo k tomu, že členský stát překročil svůj spravedlivý podíl, přestalo platit. Snížení v rámci nadcházejících ročních cyklů a snížení v prováděcím rozhodnutí Rady by mělo být možné uplatnit alternativně nebo současně, avšak za předpokladu, že toto snížení odpovídá počtu žádostí, kterým daný členský stát přispěl nad svůj spravedlivý podíl, a tento počet nepřesáhne.

(39)

V krizové situaci nebo situaci zásahu vyšší moci může dotčenému členskému státu vzniknout potřeba přesunout zdroje, aby zvládal příchody státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na svých hranicích. Dotčený členský stát z toho důvodu může potřebovat čas na reorganizaci svých zdrojů a zvýšení své kapacity, a to i s podporou příslušných agentur Unie. Takový členský stát také může k přijetí rozhodnutí o žádostech potřebovat delší dobu, během níž neumožní vstup na své území. V takové situaci by měl mít dotčený členský stát možnost odchýlit se od lhůt pro registraci a řízení na hranicích.

(40)

V případě, že členský stát uplatňuje jedno nebo více opatření stanovených tímto nařízením, měl by o uplatněných odchylkách a o době trvání opatření informovat státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti v jazyce, kterému tyto osoby rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. Členské státy jsou povinny řešit veškeré zvláštní procesní potřeby žadatelů a jejich zvláštní potřeby při přijetí, které by mohly vyvstat, a odpovídajícím způsobem jim o tom poskytovat informace. Kromě toho se uplatní článek 8 nařízení (EU) 2024/1348 o poskytování informací a čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, pokud jde o informace o možnosti podat opravný prostředek proti rozhodnutí o žádosti.

(41)

V případě, že se uplatňují odchylky od azylového řízení, by příslušné orgány měly především zohledňovat záruky pro žadatele se zvláštními procesními potřebami a zvláštními potřebami při přijetí, včetně zohlednění zdravotního stavu. Z tohoto důvodu by členský stát, který čelí krizové situaci či situaci zásahu vyšší moci, neměl odchylky od azylového řízení uplatňovat nebo by je měl přestat uplatňovat v případech, kdy existují zdravotní důvody, které brání použití řízení na hranicích v souladu s čl. 53 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) 2024/1348, nebo kdy žadatelům se zvláštními procesními potřebami nelze poskytnout nezbytnou podporu v souladu s čl. 53 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení, nebo kdy žadatelům se zvláštními potřebami při přijetí nelze poskytnout nezbytnou podporu v souladu se směrnicí (EU) 2024/1346. Dotčený členský stát by měl upřednostnit posuzování žádostí osob se zvláštními procesními potřebami podle nařízení (EU) 2024/1348 a se zvláštními potřebami při přijetí, jak je vymezeno v čl. 2 bodu 14 směrnice (EU) 2024/1346, zejména nezletilých osob a jejich rodinných příslušníků.

(42)

V krizové situaci a v situaci zásahu vyšší moci by členský stát měl být oprávněn odchýlit se od nařízení (EU) 2024/1348 za účelem registrování žádosti během čtyř týdnů ode dne, kdy byly učiněny. Tímto prodloužením by neměla být dotčena práva žadatelů o azyl zaručená Listinou, nařízením (EU) 2024/1348 a směrnicí (EU) 2024/1346. Aniž je dotčena výjimka stanovená pro období mezi podáním žádosti a přijetím prováděcího rozhodnutí Rady, by v krizové situaci vyznačující se hromadným přílivem státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti mělo být prodloužení doby registrace uplatňováno pouze během období stanoveného v původním prováděcím rozhodnutí Rady.

(43)

V případě krizové situace nebo situace zásahu vyšší moci by dotčený členský stát měl mít možnost prodloužit lhůtu pro posuzování žádostí o mezinárodní ochranu na hranicích o šesti týdnů. Toto prodloužení by nemělo být použito nad rámec lhůty uvedené v čl. 51 odst. 2 třetím pododstavci nařízení (EU) 2024/1348.

(44)

V krizové situaci nebo v situaci zásahu vyšší moci by členský stát v souvislosti s uplatňováním řízení na hranicích měl mít možnost vybrat si v žádosti z několika možností, s přihlédnutím ke složení migračních toků a jejich rozdílné povaze v závislosti na konkrétní krizové situaci.

(45)

V krizových situacích, které se vyznačují hromadným přílivem státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, či v situacích zásahu vyšší moci by mohlo být nezbytné umožnit členskému státu, aby řízení na hranicích neuplatňoval vůči osobám, které pocházejí ze třetích zemí, u nichž je průměrná míra uznaných žádostí v celé Unii nižší než 20 %. Za účelem uplatnění této odchylky by v prováděcím rozhodnutí Rady mělo být uvedeno, zda opatření obsažená v pohotovostním plánu dotčeného členského státu podle článku 32 směrnice (EU) 2024/1346 jsou k řešení této situace dostatečná. V každém případě jsou členské státy povinny řízení na hranicích používat v situacích uvedených v čl. 42 odst. 1 písm. c) a f) nařízení (EU) 2024/1348.

(46)

V krizové situaci, která se vyznačuje hromadným přílivem státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti žádajících o mezinárodní ochranu, by mohlo být nezbytné umožnit členskému státu snížit prahovou hodnotu pro povinné uplatňování řízení na hranicích stanovenou v čl. 42 odst. 1 písm. j) nařízení (EU) 2024/1348. Snížená prahová hodnota by v žádném případě neměla být nižší než 5 %. Členské státy jsou povinny používat řízení na hranicích v situacích uvedených v čl. 42 odst. 1 písm. c) a f) uvedeného nařízení.

(47)

V krizové situaci, která se vyznačuje hromadným přílivem státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti žádajících o mezinárodní ochranu, by mohlo být nezbytné rozšířit rozsah, v němž je uplatňováno řízení na hranicích, zavedeného článkem 43 nařízení (EU) 2024/1348, a umožnit členským státům, aby v rámci řízení na hranicích rozhodovaly o podstatě žádosti rovněž v případech, kdy žadatel je státním příslušníkem třetí země nebo, v případě osob bez státní příslušnosti, kdy žadatel má místo svého předchozího obvyklého pobytu ve třetí zemi, u níž je podíl rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany v celé Unii 50 % nebo nižší. V důsledku toho by členské státy při uplatňování řízení na hranicích v kontextu krize měly i nadále uplatňovat řízení na hranicích tak, jak stanoví články 43 až 54 uvedeného nařízení, ale mohly by uplatňování řízení na hranicích rozšířit na státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří pocházejí ze třetích zemí, u nichž je průměrná míra uznaných žádostí v celé Unii vyšší než 20 %, ale nižší než 50 %, se zohledněním rychlého vývoje potřeb v oblasti ochrany, k němuž může dojít v zemi původu, který je zachycen ve čtvrtletních aktualizacích údajů Eurostatu. Tímto rozšířením působnosti řízení na hranicích by neměly být dotčeny důvody a další pravidla vztahující se na povinné řízení na hranicích podle uvedeného nařízení. Pokud je členský stát oprávněn rozšířit působnost řízení na hranicích, neměly by být žádosti posuzované v rámci tohoto řízení považovány za součást přiměřené kapacity podle článku 47 uvedeného nařízení ani by neměly být započítány do uplatňování ročního stropu podle článku 50 uvedeného nařízení.

(48)

Zajištění žadatelů by mělo být prováděno v souladu se základní zásadou, že nikoho nelze zajistit pouze proto, že usiluje o mezinárodní ochranu, a zejména v souladu s mezinárodními právními závazky členských států a s článkem 31 Ženevské úmluvy. V souladu se směrnicí (EU) 2024/1346 by nezletilé osoby zpravidla neměly být zajišťovány, ale měly by být umísťovány do ubytovacích zařízení se zvláštními zařízeními pro nezletilé, ve vhodných případech včetně umístění v komunitních zařízeních, v nichž nedochází k omezení svobody. Vzhledem k negativním dopadům zajišťování na nezletilé osoby by zajišťování mohlo být v souladu s právem Unie využíváno jen ve výjimečných případech, je-li zcela nezbytné, jakožto krajní opatření, na nejkratší možnou dobu a nikdy ve vězeňských zařízeních nebovjakýchkoli jiných zařízeních určených pro účely prosazování práva. Nezletilé osoby nemají být odloučeny od svých rodičů nebo osob, které o ně pečují, přičemž zásada zachování celistvosti rodiny by měla obvykle vést u rodin s nezletilými členy k využívání přiměřených alternativ k zajištění a k jejich ubytování v prostorách, které jsou pro ně vhodné. Navíc musí být také učiněno vše pro to, aby byly k zajištění nezletilých osob k dispozici různé dostupné a proveditelné alternativy.

(49)

V situaci účelového využívání migrantů a k zabránění třetí zemi nebo nepřátelskému nestátnímu subjektu zaměřovat se na určité státní příslušnosti nebo na určité kategorie státních příslušníků třetích zemí či osob bez státní příslušnosti, by členský stát měl mít možnost odchýlit se od azylového řízení stanoveného v tomto nařízení přijetím rozhodnutí o podstatě všech žádostí v rámci řízení na hranicích, jak je stanoveno v článcích 44 až 55 nařízení (EU) 2024/1348. Zásady a záruky stanovené v uvedeném nařízení by měly být dodrženy. V prováděcím rozhodnutí Rady, kterým se členskému státu povolí uplatňovat uvedené odchylky, by mělo výslovně uvedeno, na které státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti se situace účelového využívání migrantů vztahuje. Při uplatňování uvedené odchylky by měla být věnována zvláštní pozornost určitým kategoriím státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, kteří jsou účelově využíváni, zejména nezletilým osobám mladším 12 let a jejich rodinným příslušníkům a zranitelným osobám se zvláštními procesními potřebami nebo zvláštními potřebami při přijetí. Tyto skupiny by proto z řízení na hranicích měly být buď vyloučeny, nebo, pokud individuální posouzení dospěje k závěru, že jejich žádosti jsou pravděpodobně opodstatněné, mělo by se na ně toto řízení přestat vztahovat. Výběr jedné z uvedených možností zůstává na uvážení členského státu, který žádá o použití této odchylky. Volba uvedená v žádosti by měla být zohledněna v prováděcím rozhodnutí Rady, kterým se povoluje uplatnění této odchylky. Tímto rozšířením působnosti řízení na hranicích v situaci účelového využívání migrantů by neměly být dotčeny důvody a další pravidla vztahující se na povinné řízení na hranicích podle nařízení (EU) 2024/1348. Pokud je členský stát oprávněn rozšířit působnost řízení na hranicích, neměly by být žádosti posuzované v rámci tohoto řízení považovány za součást přiměřené kapacity podle článku 48 ani by neměly být započítány do uplatňování ročního stropu podle článku 51 uvedeného nařízení.

(50)

S cílem podpořit dotčený členský stát při poskytování nezbytné pomoci státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, kteří spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, měly by mít agentury OSN, a zejména UNHCR, jakož i další příslušné partnerské organizace, které členské státy pověřily konkrétními úkoly, účinný přístup na hranice za podmínek stanovených ve směrnici (EU) 2024/1346 a v nařízení (EU) 2024/1348. UNHCR by měl mít přístup k žadatelům, a to i k těm, kteří se nacházejí na hranicích. Pro tyto účely by dotčený členský stát měl s těmito organizacemi udržovat spolupráci.

(51)

Měla by být stanovena zvláštní pravidla pro krizové situace vyznačující se hromadným přílivem osob a pro situace zásahu vyšší moci, která členským státům umožní prodloužit za přísných podmínek lhůty stanovené v nařízení (EU) 2024/1351, pokud tyto lhůty nebude možné v důsledku mimořádné situace dodržet. Toto prodloužení by se současně mělo vztahovat na lhůty stanovené pro zasílání žádostí o převzetí a oznámení o přijetí zpět a pro odpovědi na ně, jakož i na lhůty pro předání žadatele do příslušného členského státu. Lhůty by měly být prodlouženy bez ohledu na to, zda uvedené nařízení stanoví pro určité situace kratší lhůty.

(52)

V zájmu zajištění účinného přístupu k řízení o udělení mezinárodní ochrany v případě, že nedojde k přemístění z důvodu přetrvávání krizové situace vyznačující se hromadným přílivem osob nebo situace zásahu vyšší moci nebo v případě, že členský stát, který provádí přemístění, toto přemístění neprovede v situaci, kdy je žadatel příslušným orgánům členského státu provádějícího přemístění k dispozici, by měla být stanovena maximální lhůta pro provedení přemístění do členského státu, který čelí této situaci. Tato maximální lhůta by neměla být delší než jeden rok od přijetí žádosti o převzetí nebo od potvrzení oznámení o přijetí zpět jiným členským státem nebo od konečného rozhodnutí o opravném prostředku nebo přezkumu rozhodnutí o přemístění, které má odkladný účinek v souladu s čl. 43 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1351. Touto maximální lhůtou není dotčena možnost prodloužit lhůty pro provedení přemístění podle čl. 46 odst. 2 uvedeného nařízení.

(53)

Aby se zabránilo nefunkčnosti společného evropského azylového systému v důsledku hromadného přílivu osob tak mimořádného rozsahu a intenzity, kdy i v případě, že členský stát má dobře připravený azylový, přijímací a návratový systém, by nastalá situace, pokud by se jí nezabývala Unie jako celek, mohla založit významné riziko závažných nedostatků, pokud jde o zacházení s žadateli, měl by členský stát být za těchto zcela výjimečných okolností zproštěn povinnosti přijmout žadatele zpět podle čl. 16 odst. 2 a čl. 38 odst. 4 nařízení (EU) 2024/1351. Aby se však zajistilo, že žádost o odchylku nepovede k dalšímu tlaku na členský stát, který čelí této situaci, měla by se se zpětnou účinností tato odchylka použít pouze na žádosti, které již byly v tomto členském státě zaregistrovány během čtyř měsíců přede dnem přijetí prováděcího rozhodnutí Rady.

(54)

Pokud v souladu s nařízením (EU) 2024/1347, nasvědčují objektivní okolnosti tomu, že žádosti o mezinárodní ochranu skupin žadatelů z určité země původu nebo země předchozího obvyklého pobytu nebo části této země nebo na základě kritérií stanovených v uvedeném nařízení by mohly být opodstatněné, je v zájmu jak rozhodujících orgánů, tak dotčených žadatelů dokončit posouzení podstaty žádosti co nejdříve a umožnit rychlé a efektivní udělování mezinárodní ochrany v krizové situaci.

(55)

Žadatelům, jejichž žádosti jsou posuzovány ve zrychleném řízení podle tohoto nařízení, by měla být zaručena veškerá práva a záruky, na něž mají žadatelé nárok v souladu s nařízením (EU) 2024/1348, včetně práva na informace a účinný opravný prostředek.

(56)

Při uplatňování doporučení Komise o zrychleném řízení by se neměly provádět pohovory o podstatě žádosti; pokud však existují pochybnosti o tom, zda žadatel patří do některé či do více kategorií osob uvedených v uvedeném doporučení nebo zda se na něj vztahují důvody pro vyloučení, může být pohovor nutný. Řízení by ale v žádném případě nemělo trvat déle než čtyři týdny ode dne podání žádosti. Pokud členský stát zjistí, že žadatel představuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost, měl by mít možnost rozhodnout, že ve vztahu k tomuto žadateli zrychlené řízení neuplatní. Za těchto okolností by žádost měla být posouzena v souladu s články 36 a 40 nařízení (EU) 2024/1348 .

(57)

Žadatelé, jejichž žádosti jsou posuzovány ve zrychleném řízení podle tohoto nařízení, by v souladu s článkem 29 nařízení (EU) 2024/1348 měli obdržet dokument osvědčující jejich status v jazyce, kterému rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí.

(58)

V různých fázích uplatňování zrychleného řízení lze konzultovat příslušné agentury Unie, UNHCR a další příslušné organizace.

(59)

Aby byla zajištěna dostatečná úroveň připravenosti na krizovou situaci, měly by členské státy do svých pohotovostních plánů zahrnout nutná opatření, jež jim umožní reagovat na krizovou situaci a řešit ji, včetně opatření potřebných k překonání problémů ve fungování společného evropského azylového systému a k ochraně práv žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany, jakož i k posílení budoucí odolnosti v dotčeném členském státě. Členské státy by rovněž měly využívat všechny nástroje, které mají k dispozici podle vnitrostátního práva a práva Unie, mimo jiné nástroje pro předvídání a včasné varování v rámci mechanismu EU pro připravenost a řešení krizí v souvislosti s migrací, jak je stanoveno v doporučení Komise (EU) 2020/1366 (15).

(60)

Aniž je dotčeno výše uvedené, měly by být v krizové situaci v příslušných případech mobilizovány veškeré krizové mechanismy obsažené ve stálém souboru nástrojů, zejména finanční a operativní podpora, kterou mohou agentury Unie, fondy Unie a mechanismus civilní ochrany Unie poskytnout v souladu s příslušnými právními akty. V rámci fóra na technické úrovni pro migraci by poté Komise měla zajistit koordinaci a výměnu informací s dalšími platformami, které jsou důležité pro řešení krizové situace, mimo jiné se sítí EU pro připravenost na migraci a pro řešení migračních krizí v souladu s doporučením (EU) 2020/1366 a s integrovanými opatřeními pro politickou reakci na krize (IPCR).

(61)

Členský stát, který čelí krizové situaci nebo situaci zásahu vyšší moci, může požádat o podporu agenturu pro migraci, Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž nebo Europol v souladu s jejich mandáty. Agentura pro migraci může kromě toho v případě potřeby navrhnout pomoc z vlastní iniciativy v souladu s čl. 16 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2021/2303 , zatímco Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž může po dohodě s dotčeným členským státem navrhnout pomoc v oblasti navracení v souladu s články 48, 50, 52 a 53 nařízení (EU) 2019/1896 a Europol může navrhnout pomoc v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (16).

(62)

Na podporu členských států, které provádějí relokace jako solidární opatření, by měla být poskytnuta finanční podpora z rozpočtu Unie, mimo jiné z tematického nástroje stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1147 (17).

(63)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovit nezbytné úpravy pravidel azylového řízení a v příslušných případech pravidel solidarity, aby se zajistilo, že členské státy budou schopny řešit krizové situace v oblasti řízení azylu a migrace v Unii, jakož i situace zásahu vyšší moci, nelze dosáhnout uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů

(64)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že články 12 a 13 tohoto nařízení, jakož i články 1 až 6 v rozsahu, v němž se týkají odchylek uvedených v článcích 12 a 13 tohoto nařízení, představují změny ve smyslu článku 3 Dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o kritériích a mechanismech pro určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v Dánsku nebo v jiném členském státě Evropské unie a o systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy (18), musí Dánsko v okamžiku přijetí změn nebo do 30 dnů poté Komisi oznámit, zda si přeje provést obsah těchto změn či nikoli.

(65)

V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko nepodílí na přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(66)

Pokud jde o Island a Norsko, představují články 12 a 13 tohoto nařízení, jakož i články 1 až 6 v rozsahu, v němž se týkají odchylek uvedených v článcích 12 a 13 tohoto nařízení, nové akty v oblasti zahrnuté v příloze Dohody mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou a Norským královstvím o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo na Islandu nebo v Norsku (19).

(67)

Pokud jde o Švýcarsko, představují články 12 a 13 tohoto nařízení, jakož i články 1 až 6 v rozsahu, v němž se týkají odchylek uvedených v článcích 12 a 13 tohoto nařízení, akty nebo opatření, které mění nebo doplňují ustanovení článku 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (20).

(68)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, představují články 12 a 13 tohoto nařízení, jakož i články 1 až 6 v rozsahu, v němž se týkají odchylek uvedených v článcích 12 a 13 tohoto nařízení, akty nebo opatření, které mění nebo doplňují ustanovení článku 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, na kterou odkazuje článek 3 Protokolu mezi Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (21),