(EU) 2024/1351Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. května 2024 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013

1.   Společná opatření přijatá Unií a členskými státy v oblasti řízení azylu a migrace v rámci jejich příslušných pravomocí jsou založena na zásadě solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti zakotvené v článku 80 Smlouvy o fungování EU na základě komplexního přístupu a řídí se zásadou integrované tvorby politik v souladu s mezinárodním právem a právem Unie, včetně základních práv.

S celkovým cílem účinně řídit azyl a migraci v rámci platného práva Unie mají tato opatření tyto cíle:

2.   Komise, Rada a členské státy na základě konzultací s orgány a institucemi a jinými subjekty odpovědnými za vnější politiku zajistí jednotné provádění politik v oblasti řízení azylu a migrace, včetně vnitřních i vnějších složek těchto politik.

1.   Při plnění svých povinností podle tohoto nařízení dodržují Unie a členské státy zásadu solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti, jak je zakotvena v článku 80 Smlouvy o fungování EU, a zohledňují společný zájem na účinném fungování politik Unie v oblasti řízení azylu a migrace.

2.   Při plnění svých povinností podle tohoto nařízení členské státy úzce spolupracují a:

3.   Na podporu členských států při plnění jejich povinností zahrnuje stálý soubor nástrojů podpory EU v oblasti migrace alespoň:

1.   Členské státy mají vnitrostátní strategie, které stanoví strategický přístup s cílem zajistit, aby byly schopny účinně provádět svůj systém řízení azylu a migrace v plném souladu se svými povinnostmi podle práva Unie a mezinárodního práva, s přihlédnutím ke své konkrétní situaci, zejména k zeměpisné poloze.

Při vypracovávání svých vnitrostátních strategií mohou členské státy podle potřeby a v souladu s vnitrostátním právem konzultovat Komisi a příslušné instituce a jiné subjekty Unie, zejména agenturu pro azyl, jakož i místní a regionální orgány. Tyto strategie zahrnují alespoň:

2.   Vnitrostátní strategie zohlední další příslušné strategie a stávající podpůrná opatření, zejména podpůrná opatření podle nařízení (EU) 2021/1147 a nařízení (EU) 2021/2303, a jsou v souladu s vnitrostátními strategiemi pro evropskou integrovanou správu hranic vypracovanými v souladu s čl. 8 odst. 6 nařízení (EU) 2019/1896 a doplňují je.

3.   Členské státy předají své vnitrostátní strategie v oblasti azylu a řízení migrace Komisi šest měsíců před přijetím strategie, jak je uvedeno v článku 8.

4.   Finanční a provozní podpora Unie, včetně provozní podpory poskytované jejími institucemi a jinými subjekty, určená na plnění povinností se poskytuje v souladu s nařízením (EU) 2019/1986, (EU) 2021/1147, (EU) 2021/2303 a případně s nařízením (EU) 2021/1148.

5.   Komise monitoruje situaci v oblasti migrace a poskytuje o ní informace prostřednictvím pravidelných zpráv založených na údajích a informacích poskytnutých Evropskou službou pro vnější činnost, agenturou pro azyl, Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, Europolem a Agenturou Evropské unie pro základní práva, a zejména na informacích shromážděných podle doporučení (EU) 2020/1366 a v rámci sítě mechanismu EU pro připravenost na migraci a pro řešení migračních krizí a v případě potřeby na informacích poskytnutých členskými státy.

6.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů vytvoří vzor, který členské státy použijí s cílem zajistit, že jejich vnitrostátní strategie jsou srovnatelné, pokud jde o konkrétní základní prvky, jako je pohotovostní plánování. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

1.   Komise po konzultaci s členskými státy a s přihlédnutím k příslušným zprávám a analýzám institucí a jiných subjektů Unie a na základě vnitrostátních strategií uvedených v článku 7 vypracuje pětiletou evropskou strategii řízení azylu a migrace (dále jen „strategie“), která stanoví strategický přístup k zajištění jednotného provádění vnitrostátních strategií. Komise předá strategii Evropskému parlamentu a Radě. Strategie není právně závazná.

2.   První strategie bude přijata do 12. prosince 2025 a poté každých pět let.

3.   Strategie zahrnuje složky uvedené v článcích 4 a 5, přisuzuje významnou úlohu judikatuře Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva a rovněž zohledňuje:

1.   Komise každoročně přijme roční zprávu o azylu a migraci v Evropě, v níž posoudí situaci v oblasti azylu, přijímání a migrace za posledních 12 měsíců a možný vývoj a poskytne strategický přehled o situaci v oblasti migrace a azylu, který rovněž slouží jako nástroj včasného varování a informovanosti Unie (dále jen „zpráva“).

2.   Zpráva vychází z relevantních kvantitativních a kvalitativních údajů a informací poskytnutých členskými státy, Evropskou službou pro vnější činnost, agenturou pro azyl, Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, Europolem a Agenturou Evropské unie pro základní práva. Může rovněž zohlednit informace od jiných příslušných institucí a subjektů nebo organizací.

3.   Zpráva obsahuje tyto prvky:

4.   Komise zprávu přijme do 15. října každého roku a předá ji Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Zpráva poslouží jako základ pro rozhodnutí na úrovni Unie o opatřeních, která jsou zapotřebí pro řízení situací v oblasti migrace.

6.   První zpráva bude vydána do 15. října 2025.

7.   Pro účely zprávy poskytnou členské státy, agentura pro azyl, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, Europol a Agentura Evropské unie pro základní práva informace uvedené v článku 10 do 1. června každého roku.

8.   Komise každý rok v první polovině července svolá zasedání mechanismu EU pro připravenost a řešení krizí v souvislosti s migrací s cílem předložit počáteční posouzení situace a vyměnit si informace se členy tohoto mechanismu. Složení a způsob fungování mechanismu EU pro připravenost a řešení krizí v souvislosti s migrací se řídí doporučením (EU) 2020/1366 v jeho původním znění.

9.   Členské státy a příslušné instituce a jiné subjekty Unie poskytnou Komisi aktualizované informace do 1. září každého roku.

10.   Komise každý rok do 30. září svolá zasedání mechanismu EU pro připravenost a řešení krizí v souvislosti s migrací s cílem předložit konsolidované posouzení situace. Složení a způsob fungování mechanismu EU pro připravenost a řešení krizí v souvislosti s migrací se řídí doporučením (EU) 2020/1366 v jeho původním znění.

1.   Komise při posuzování celkové situace v oblasti migrace nebo toho, zda je členský stát vystaven migračnímu tlaku, riziku migračního tlaku nebo významné situaci v oblasti migrace, použije zprávu uvedenou v článku 9 a zohlední veškeré další informace podle čl. 9 odst. 3 písm. a).

2.   Komise rovněž zohlední:

3.   Aby bylo možné posoudit, zda se členský stát potýká s významnou situací v oblasti migrace, zohlední Komise kumulativní účinek současných a předchozích příchodů státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti za rok.

1.   Spolu se zprávou uvedenou v článku 9 přijme Komise prováděcí rozhodnutí, v němž stanoví, zda je určitý členský stát vystaven migračnímu tlaku nebo riziku, že se s migračním tlakem bude potýkat v následujícím roce, nebo zda se potýká s významnou situací v oblasti migrace.

Za tímto účelem Komise konzultuje dotčené členské státy. Komise může pro tyto konzultace stanovit lhůtu.

2.   Pro účely odstavce 1 použije Komise informace shromážděné podle článku 10, přičemž zohlední všechny prvky zprávy uvedené v článku 9, všechny migrační trasy, včetně specifik strukturálního jevu vyloďování po pátracích a záchranných operacích a nepovoleného pohybu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti mezi členskými státy, a vezme v úvahu také předchozí tlak na dotčený členský stát a současnou situaci.

3.   Pokud během posledních 12 měsíců členský stát čelil vysokému počtu příchodů v důsledku opakovaných vylodění po pátracích a záchranných operacích, má Komise za to, že tento členský stát je vystaven migračnímu tlaku, pokud jsou tyto příchody takového rozsahu, že zakládají nepřiměřené povinnosti i pro dobře připravené azylové, přijímací a migrační systémy daného členského státu.

4.   Komise prováděcí rozhodnutí přijme do 15. října každého roku a předá jej Evropskému parlamentu a Radě.

1.   Komise každý rok na základě zprávy uvedené v článku 9 a společně s ní předloží návrh prováděcího aktu Rady, kterým se zřizuje roční rezervoár solidarity nezbytný k vyváženému a účinnému řešení situace v oblasti migrace v nadcházejícím roce. Tento návrh odráží roční předpokládané potřeby solidarity členských států vystavených migračnímu tlaku.

2.   V návrhu Komise uvedeném v odstavci 1 se stanoví celkový roční počet požadovaných relokací a celková roční výše finančních příspěvků do ročního rezervoáru solidarity na úrovni Unie, které budou dosahovat alespoň:

V návrhu Komise uvedeném v odstavci 1 tohoto článku se rovněž stanoví roční orientační příspěvky pro každý členský stát, jejichž výše se určí na základě referenčního klíče stanoveného v článku 66, aby se usnadnilo přislíbení jeho solidárních příspěvků („jednání o příslibech příspěvků“) podle článku 13.

3.   Při určování úrovně odpovědnosti v rámci celé Unie, kterou mají sdílet všechny členské státy, a následné úrovně solidarity Komise zohlední příslušná kvalitativní a kvantitativní kritéria, včetně celkového počtu příchodů, průměrné míry uznaných žádostí a průměrné míry návratů za příslušný rok. Komise rovněž zohlední skutečnost, že členské státy, které začnou využívat pomoci podle čl. 58 odst. 1, nejsou povinny hradit solidární příspěvky, které přislíbily.

Komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší finanční příspěvky, než je stanoveno v odstavci 2 tohoto článku, a může určit jiné formy solidarity, jak je stanoveno v čl. 56 odst. 2 písm. c), v závislosti na potřebnosti takových opatření vzhledem ke specifickým problémům v oblasti migrace v dotčeném členském státě. Aby byla zachována stejná hodnota různých druhů solidárních opatření, zachová se poměr mezi hodnotami stanovenými v odst. 2 písm. a) a b) tohoto článku.

4.   Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, ve výjimečných situacích, kdy z informací poskytnutých členskými státy a příslušnými institucemi a jinými subjekty Unie podle čl. 9 odst. 2 nebo z konzultací vedených Komisí podle čl. 11 odst. 1 nevyplývá, že solidární opatření v nadcházejícím roce budou zapotřebí, návrh Komise uvedený v odstavci 1 tohoto článku tuto skutečnost náležitě zohlední.

5.   Pokud Komise v prováděcím rozhodnutí uvedeném v článku 11 určí, že jeden nebo více členských států je vystaven migračnímu tlaku v důsledku velkého počtu příchodů vyplývajících z opakovaných vylodění po pátracích a záchranných operacích, přičemž zohlední specifika dotčených členských států, stanoví orientační procentní podíl ročního rezervoáru solidarity, který má být těmto členským státům k dispozici.

6.   Komise návrh uvedený v odstavci 1 tohoto článku přijme do 15. října každého roku a předá jej Radě. Komise tento návrh zároveň předá Evropskému parlamentu. Dokud Rada prováděcí akt uvedený v článku 57 nepřijme, návrh Komise uvedený v odstavci 1 tohoto článku se nezveřejní. Jako utajovaný je označen „RESTREINT UE/EU RESTRICTED“ a jako s takovým je s ním nakládáno v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (38).

1.   V zájmu zajištění účinného provádění části IV tohoto nařízení se zřizuje fórum solidarity EU na vysoké úrovni (dále jen „fórum na vysoké úrovni“), které se skládá ze zástupců členských států a předsedá mu členský stát vykonávající předsednictví Rady. Členské státy jsou zastoupeny osobami majícími odpovědnost a rozhodovací pravomoci, které jsou vhodné pro plnění úkolů, které byly fóru na vysoké úrovni svěřeny.

K ad hoc účasti na fóru na vysoké úrovni mohou být případně přizvány třetí země, které s Unií uzavřely dohodu, kterou se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané v některém členském státě nebo v této třetí zemi, aby mohly také přispět k solidaritě.

2.   Rada svolá fórum na vysoké úrovni do 15 dnů od přijetí zprávy uvedené v článku 9, rozhodnutí uvedeného v článku 11 a návrhu Komise uvedeného v článku 12.

3.   Fórum na vysoké úrovni na zasedání uvedeném v odstavci 2 posoudí zprávu uvedenou v článku 9, rozhodnutí uvedené v článku 11 a návrh Komise uvedený v článku 12 a posoudí celkovou situaci. Dospěje rovněž k závěru o solidárních opatřeních a výši potřebných příspěvků v souladu s postupem podle článku 57 a v případě potřeby o dalších opatřeních, která se týkají reakce na migraci v oblastech odpovědnosti, připravenosti a pohotovostního plánování, a také o vnějším rozměru migrace. Během tohoto zasedání fóra na vysoké úrovni členské státy přislíbí poskytnutí solidárních příspěvků, aby mohl být vytvořen roční rezervoár solidarity podle článku 57.

4.   Pokud se Rada z podnětu členského státu nebo na výzvu Komise domnívá, že solidární příspěvky do ročního rezervoáru solidarity jsou ve vztahu ke zjištěným potřebám nedostatečné, včetně případů, kdy bylo schváleno významné snížení příspěvků v souladu s články 61 a 62, nebo pokud má jeden či více členských států vystavených migračnímu tlaku vyšší potřeby, než se předpokládalo, nebo pokud celková situace vyžaduje dodatečnou solidární podporu, Rada prostou většinou znovu svolá fórum na vysoké úrovni, aby požádalo členské státy o poskytnutí dodatečných solidárních příspěvků. Každé jednání o příslibech příspěvků se řídí postupem stanoveným v článku 57.

1.   V zájmu zajištění hladkého fungování části IV tohoto nařízení se zřizuje fórum solidarity EU na technické úrovni (dále jen „fórum na technické úrovni“), které jménem Komise svolává koordinátor EU pro solidaritu, který mu rovněž jménem Komise předsedá.

2.   Fórum na technické úrovni se skládá ze zástupců příslušných orgánů členských států na dostatečně vysoké úrovni, aby mohlo plnit úkoly, které mu byly svěřeny.

3.   K ad hoc účasti na fóru na technické úrovni mohou být případně přizvány třetí země, které s Unií uzavřely dohodu, kterou se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané v některém členském státě nebo v této třetí zemi, aby mohly také přispět k solidaritě.

4.   Fóra technické úrovni se účastní agentura pro azyl. Ve vhodných případech a na pozvání koordinátora EU pro solidaritu se jej účastní Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž a Agentura Evropské unie pro základní práva. K účasti mohou být rovněž přizvány agentury Organizace spojených národů, v závislosti na jejich zapojení do mechanismu solidarity.

5.   Po přijetí prováděcího aktu Rady uvedeného v článku 57 svolá koordinátor EU pro solidaritu první zasedání fóra na technické úrovni. Po tomto prvním zasedání se fórum na technické úrovni schází pravidelně a tak často, jak je to nezbytné, zejména podle čl. 58 odst. 3 a čl. 59 odst. 6, s cílem uvést mechanismus solidarity mezi členskými státy do praxe a reagovat na potřeby solidarity stanovenými příspěvky.

1.   Komise jmenuje koordinátora EU pro solidaritu, který bude na technické úrovni koordinovat provádění mechanismu solidarity v souladu s částí IV tohoto nařízení.

2.   Koordinátor EU pro solidaritu:

3.   Pro účely odstavce 2 je koordinátorovi EU pro solidaritu nápomocen úřad a jsou mu poskytnuty nezbytné finanční a lidské zdroje, aby mohl účinně plnit své úkoly. Koordinátor EU pro solidaritu úzce spolupracuje s agenturou pro azyl, mimo jiné v souvislosti s praktickými součástmi relokací podle tohoto nařízení.

4.   Ve zprávě uvedené v článku 9 se uvádí stav provádění a fungování mechanismu solidarity.

5.   Členské státy poskytnou koordinátorovi EU pro solidaritu údaje a informace nezbytné k tomu, aby mohl účinně plnit své úkoly.

1.   Členské státy posuzují žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušným členským státem podle kritérií stanovených v kapitole II nebo podle ustanovení uvedených v kapitole III této části.

2.   Aniž by byla dotčena pravidla uvedená v části IV tohoto nařízení, pokud nemůže být členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu určen na základě kritérií uvedených v tomto nařízení, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost registrována.

3.   Nemůže-li členský stát přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že žadatel by kvůli přemístění do tohoto členského státu čelil reálnému riziku, že budou porušena jeho základní práva, a to formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole II nebo ustanovení uvedených v kapitole III této části, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát.

Pokud členský stát nemůže provést přemístění podle prvního pododstavce tohoto odstavce do žádného členského státu určeného na základě kritérií stanovených v kapitole II nebo ustanovení kapitoly III této části ani do prvního členského státu, v němž byla žádost zaregistrována, a nemůže zjistit, zda nemůže být jako příslušný určen jiný členský stát, stává se daný členský stát členským státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.

4.   Pokud nebyla bezpečnostní kontrola stanovená v článku 15 nařízení (EU)2024/1356 provedena podle uvedeného nařízení, první členský stát, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu zaregistrována, přezkoumá, zda existují opodstatněné důvody se domnívat, že žadatel představuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost, a to co nejdříve po registraci této žádosti a před uplatněním kritérií pro určení příslušného členského státu podle kapitoly II nebo ustanovení uvedených v kapitole III této části.

Pokud byla provedena bezpečnostní kontrola podle článku 15 nařízení (EU)2024/1356 avšak první členský stát, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu zaregistrována, má opodstatněné důvody zkoumat, zda existují oprávněné důvody, že žadatel představuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost, provede tento členský stát posouzení co nejdříve po registraci této žádosti a před uplatněním kritérií pro určení příslušného členského státu podle kapitoly II nebo ustanovení uvedených v kapitole III této části.

Pokud bezpečnostní kontrola provedená v souladu s článkem 15 nařízení (EU)2024/1356 nebo v souladu s prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce prokáže, že existují opodstatněné důvody se domnívat, že žadatel představuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost, je příslušným členským státem členský stát provádějící bezpečnostní kontrolu a článek 39 tohoto nařízení se nepoužije.

5.   Všechny členské státy mají nadále právo vrátit žadatele do bezpečné třetí země v souladu s pravidly a zárukami stanovenými v nařízení (EU) 2024/1348.

1.   Žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě prvního vstupu.

2.   Odchylně od odstavce 1 platí, že pokud jsou státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti držiteli platného dokladu o oprávnění k pobytu nebo platného víza, žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě, který tento doklad o oprávnění k pobytu nebo vízum vydal.

Pokud jsou státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti držiteli dokladu o oprávnění k pobytu nebo víza, jejichž platnost skončila, které byly prohlášeny za neplatné, byly odňaty nebo zrušeny, žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě, v němž se daná osoba nachází.

3.   Žadatel plně spolupracuje s příslušnými orgány členských států při shromažďování biometrických údajů v souladu s nařízením (EU) 2024/1358 a v záležitostech, na které se vztahuje toto nařízení, zejména tím, že co nejdříve, avšak nejpozději během pohovoru uvedeného v článku 22 tohoto nařízení, předloží nebo uvede veškeré údaje a informace, které má k dispozici a které jsou důležité pro určení příslušného členského státu, což se týká i předložení jeho dokladů totožnosti, pokud žadatel tyto doklady má. Není-li žadatel v době pohovoru schopen předložit důkazy na podporu poskytnutých údajů a informací nebo vyplnit formulář uvedený v čl. 22 odst. 1 tohoto nařízení, stanoví příslušný orgán přiměřenou lhůtu pro předložení těchto důkazů s ohledem na individuální situaci daného žadatele v období uvedeném v čl. 39 odst. 1.

4.   Žadatel musí být přítomen:

5.   Je-li rozhodnutí o přemístění oznámeno žadateli v souladu s čl. 42 odst. 2 a s čl. 67 odst. 10, žadatel spolupracuje s příslušnými orgány a řídí se tímto rozhodnutím.

1.   Pokud byl žadatel informován o svých povinnostech a důsledcích jejich nesplnění v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2024/1356 o nebo čl. 5 odst. 1 a článku 21 směrnice (EU) 2024/1346 o, žadatel nemá nárok na podmínky přijetí stanovené v článcích 17 až 20 uvedené směrnice v žádném jiném členském státě, než ve kterém musí být přítomen podle čl. 17 odst. 4 tohoto nařízení od okamžiku, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí o tom, že bude přemístěn do příslušného členského státu.

Prvním pododstavcem není dotčena potřeba zajistit životní podmínky v souladu s právem Unie, včetně Listiny, a s mezinárodními závazky.

2.   Příslušné orgány zohlední údaje a informace důležité pro určení příslušného členského státu předložené po uplynutí lhůty pouze tehdy, pokud poskytují důkazy, které jsou rozhodující pro správné uplatňování tohoto nařízení, zejména pokud jde o nezletilé osoby bez doprovodu a sloučení rodiny.

3.   Odstavec 1 se nepoužije, pokud se žadatel nenachází v členském státě, v němž musí být přítomen, a příslušné orgány členského státu, v němž se žadatel nachází, mají důvodné podezření, že žadatel mohl být obětí některého z trestných činů uvedených v článcích 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU (39).

4.   Při uplatňování tohoto článku členské státy přihlédnou k individuální situaci žadatele, včetně reálného rizika porušení základních práv v členském státě, v němž má být žadatel přítomen. Veškerá opatření přijatá členskými státy musí být přiměřená.

1.   Příslušný orgán členského státu žadatele informuje co nejdříve, v každém případě však do dne registrace žádosti o mezinárodní ochranu v některém členském státě, o uplatňování tohoto nařízení, jeho právech podle tohoto nařízení a o povinnostech stanovených v článku 17, jakož i o důsledcích porušení povinností uvedených v článku 18. Tyto informace se týkají zejména:

2.   Žadatel má možnost požádat o informace o průběhu řízení a příslušné orgány žadatele o této možnosti informují. Je-li žadatelem nezletilá osoba, mají nezletilá osoba i rodič nebo zástupce dítěte možnost požádat o tyto informace.

1.   Informace uvedené v článku 19 se poskytují písemně, stručnou, transparentní, srozumitelnou a snadno přístupnou formou s použitím jasných a jednoduchých jazykových prostředků a v jazyce, jemuž žadatel rozumí nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumí. Členské státy za tímto účelem používají společný informační materiál podle odstavce 2 tohoto článku. Společný informační materiál je dostupný také on-line na otevřené a snadno přístupné platformě pro žadatele o mezinárodní ochranu.

Pokud je nutné, aby žadatel informacím správně porozuměl, jsou informace podávány i ústně, a tam, kde to je vhodné, v souvislosti s ústním pohovorem uvedeným v článku 22. Za tímto účelem má žadatel možnost klást otázky, potřebuje-li poskytnuté informace upřesnit. Členské státy mohou využívat podporu multimediálních zařízení.

2.   Agentura pro azyl vypracuje v úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány společné informační materiály a zvláštní informace pro nezletilé osoby bez doprovodu a zranitelné žadatele, případně pro žadatele se zvláštními potřebami při přijetí nebo zvláštními procesními potřebami, obsahující alespoň informace podle odstavce 19. Tento společný informační materiál obsahuje rovněž informace o použití nařízení (EU) 2024/1358 a zejména o účelu, za jakým mohou být údaje o dotčeném žadateli o azyl v rámci systému Eurodac zpracovány.

Společný informační materiál musí být vypracován takovým způsobem, aby měly členské státy možnost doplnit do něj další informace týkající se konkrétního členského státu.

3.   Pokud je žadatelem nezletilá osoba, musí být informace uvedené v článku 19 poskytovány způsobem vhodným pro děti, náležitě vyškoleným personálem a za účasti zástupce.

1.   Žadatelé mají právo účinným způsobem konzultovat právního poradce či jiného poradce, kteří jsou k poskytování daných služeb oprávněni podle vnitrostátního práva, ve věcech týkajících se uplatňování kritérií stanovených v kapitole II nebo ustanovení uvedených v kapitole III této části ve všech fázích řízení o určení příslušného členského státu stanoveného v tomto nařízení.

2.   Aniž je dotčeno právo žadatele zvolit si na vlastní náklady vlastního právního poradce či jiného poradce, může žadatel požádat v řízení o určení příslušného členského státu o bezplatné poskytnutí právních informací.

3.   Bezplatné poskytování právních informací je poskytováno právními poradci nebo jinými poradci, kteří jsou k poskytování informací nebo pomoci žadatelům nebo k jejich zastupování oprávněni podle vnitrostátního práva, nebo je poskytováno nevládními organizacemi, které jsou podle vnitrostátního práva k poskytování právních služeb žadatelům nebo k jejich zastupování oprávněny.

Pro účely prvního pododstavce může být účinný přístup k bezplatnému poskytování právních informací zajištěn pověřením osoby k poskytování právních informací ve správní fázi řízení několika žadatelům současně.

4.   Členské státy mohou organizovat poskytování právních informací v souladu se svými vnitrostátními systémy.

5.   Členské státy stanoví zvláštní procesní pravidla týkající se opatření pro podávání a vyřizování žádostí o bezplatné poskytování právních informací, jak je stanoveno v tomto článku.

6.   Pro účely řízení o určení příslušného členského státu zahrnuje bezplatné poskytování právních informací poskytování:

7.   Aniž je dotčen odstavec 1, může být od poskytování bezplatných právních informací v řízení o určení příslušného členského státu upuštěno, pokud je žadateli již nápomocen jiný právní poradce a je již jiným právním poradcem zastupován.

8.   Pro účely provádění tohoto článku mohou členské státy požádat o pomoc agenturu pro azyl. Kromě toho může být členským státům poskytována finanční podpora z fondů Unie v souladu s právními akty, jimiž se toto financování řídí.

1.   Za účelem usnadnění řízení o určení příslušného členského státu uskuteční příslušné orgány členského státu, který vede řízení o určení příslušného členského státu podle čl. 38 odst. 1, osobní pohovor s žadatelem pro účely uplatnění článku 39. Prostřednictvím pohovoru je žadateli rovněž poskytnuta možnost, aby správně pochopil informace obdržené v souladu s článkem 19.

Příslušné orgány shromažďují informace o konkrétní situaci žadatele aktivním kladením otázek, které mohou pomoci určit členský stát příslušný pro účely uplatnění článku 39.

Existují-li náznaky toho, že žadatel má v nějakém členském státě rodinné příslušníky nebo příbuzné, obdrží žadatel formulář, který vypracuje agentura pro azyl. Žadatel v zájmu uplatnění článku 39 vyplní tento formulář údaji, které zná. Je-li to možné, měl by žadatel tento formulář vyplnit před osobním pohovorem.

Agentura pro azyl formulář uvedený ve třetím pododstavci tohoto odstavce vypracuje nejpozději do 12. dubna 2025. Agentura pro azyl rovněž vypracuje pokyny pro identifikování a vyhledávání rodinných příslušníků v zájmu uplatňování článků 25 až 28 a článku 34 dožadujícím a dožádaným členským státem v souladu s články 39 a 40.

Žadatel má možnost uvést náležitě podložené důvody k tomu, aby příslušné orgány zvážily použití čl. 35 odst. 1.

2.   Od osobního pohovoru lze upustit, pokud:

Pro účely prvního pododstavce písm. c) tohoto odstavce členský stát, který upustí od pohovoru, poskytne žadateli možnost předložit veškeré další informace důležité pro správné určení příslušného členského státu ve lhůtě uvedené v čl. 39 odst. 1, včetně náležitě podložených důvodů, proč by daný orgán měl zvážit potřebu osobního pohovoru.

3.   Osobní pohovor se musí uskutečnit bez zbytečného prodlení a v každém případě před podáním žádosti o převzetí podle článku 39.

4.   Osobní pohovor probíhá v jazyce, který žadatel upřednostňuje, ledaže žadatel rozumí jinému jazyku a je v něm schopen srozumitelně komunikovat. Pohovory s nezletilými osobami bez doprovodu a případně s doprovodem vede osoba, která má nezbytné znalosti o právech a zvláštních potřebách nezletilých osob, způsobem citlivým k potřebám dětí a přiměřeným okolnostem, s přihlédnutím k věku a vyspělosti nezletilé osoby, za přítomnosti zástupce a případně právního poradce nezletilé osoby. Je-li to nezbytné, je poskytnut tlumočník, který je schopen zajistit odpovídající komunikaci mezi žadatelem a osobou, která vede pohovor. Během osobního pohovoru může být přítomen interkulturní mediátor. Pokud si to žadatel žádá a pokud je to možné, je osoba, která pohovor vede, a případně tlumočník takového pohlaví, které žadatel upřednostňuje.

5.   Je-li to řádně odůvodněno okolnostmi, mohou členské státy vést osobní pohovor prostřednictvím videokonference. V takovém případě členský stát učiní nezbytná opatření pro zajištění vhodného vybavení a zajistí procesní a technické standardy právní pomoc a tlumočení s přihlédnutím k pokynům agentury pro azyl.

6.   Osobní pohovor musí probíhat za podmínek, které zajistí dostatečnou důvěrnost. Vede jej osoba způsobilá podle vnitrostátního práva. Žadatelům, u nichž bylo zjištěno, že potřebují zvláštní procesní záruky podle nařízení (EU) 2024/1348 musí být poskytnuta náležitá podpora, aby se vytvořily podmínky nezbytné pro účinné poskytnutí všech informací umožňujících určení příslušného členského státu. Pracovníci, kteří vedou pohovory s žadateli, musí mít obecné znalosti o skutečnostech, které by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele pohovor absolvovat, například o známkách toho, že žadatel byl minulosti mučen nebo byl obětí obchodování s lidmi.

7.   Členský stát, který osobní pohovor vede, pořídí zvukový záznam pohovoru a vypracuje jeho písemné shrnutí obsahující alespoň nejdůležitější informace, které žadatel během pohovoru poskytnul. Žadatel je předem informován o skutečnosti, že je tento záznam pořizován, a o jeho účelu. V případě pochybností ohledně prohlášení učiněných žadatelem během osobního pohovoru má přednost zvukový záznam. Toto shrnutí může mít formu zprávy nebo standardního formuláře. Členský stát zajistí, aby žadatel nebo právní poradce či jiný poradce, kteří jsou k poskytování daných služeb oprávněni podle vnitrostátního práva, měl toto shrnutí včas k dispozici, a to co nejdříve po pohovoru a v každém případě předtím, než příslušný orgán přijme rozhodnutí o příslušném členském státě. Žadatel má možnost vyjádřit se nebo poskytnout ústní či písemné vysvětlení k jakýmkoli nesprávným překladům, nedorozuměním nebo jiným věcným chybám uvedeným v písemném shrnutí na konci osobního pohovoru nebo ve stanovené lhůtě.

1.   Během všech řízení podle tohoto nařízení se členské státy řídí především nejlepším zájmem dítěte. Řízení, jichž se účastní nezletilé osoby, musí být vedena přednostně.

2.   Každý členský stát, v němž se nachází nezletilá osoba bez doprovodu, zajistí, aby byla tato nezletilá osoba bez doprovodu během příslušných řízení podle tohoto nařízení zastupována zástupcem a aby jí byl tento zástupce nápomocen. Zástupce musí mít zdroje, kvalifikaci, odbornou přípravu, odborné znalosti a být nezávislý, aby zajistil, že během řízení prováděných podle tohoto nařízení je zohledněn nejlepší zájem dítěte. Zástupce musí mít přístup k obsahu příslušných dokumentů žadatelova spisu, včetně zvláštního informačního materiálu pro nezletilé osoby bez doprovodu, a musí nezletilou osobu o postupu řízení podle tohoto nařízení průběžně informovat.

Učiní-li žádost osoba, která tvrdí, že je nezletilá, nebo u níž existují objektivní důvody se domnívat, že je nezletilou osobou, a která je bez doprovodu, příslušné orgány:

V případě nadměrného počtu žádostí učiněných nezletilými osobami bez doprovodu nebo v jiných výjimečných situacích může být lhůta pro jmenování zástupce podle druhého pododstavce písm. b) prodloužena o deset pracovních dnů.

Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že žadatel, který tvrdí, že je nezletilou osobou, je bez jakýchkoli pochybností starší osmnácti let, není povinen určit zástupce v souladu s tímto odstavcem.

Povinnosti zástupce a osoby uvedené ve druhém pododstavci písm. a) zaniknou, pokud příslušné orgány po posouzení věku podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1348 nemají za to, že žadatel je nezletilá osoba, nebo se domnívají, že žadatel nezletilá osoba není, nebo pokud žadatel již nadále není nezletilou osobou bez doprovodu.

Pokud je zástupcem jmenována organizace, určí osobu odpovědnou za plnění povinností zástupce vůči nezletilé osobě bez doprovodu. Na tuto osobu se vztahuje první pododstavec.

Zástupcem uvedeným v prvním pododstavci může být stejná osoba nebo organizace, která je uvedena v článku 23 nařízení (EU) 2024/1348.

3.   Členské státy zapojí zástupce nezletilé osoby bez doprovodu do všech fází řízení o určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení. Zástupce je nezletilé osobě bez doprovodu nápomocen při poskytování informací důležitých pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte v souladu s odstavcem 4, včetně výkonu práva být vyslechnuta, a tam, kde je to za tímto účelem vhodné, podporuje její spolupráci s dalšími aktéry, jako jsou například organizace pro vyhledávání rodinných příslušníků, a to s náležitým ohledem na povinnost mlčenlivosti vůči nezletilé osobě.

4.   Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte členské státy navzájem úzce spolupracují a zejména berou v úvahu následující faktory:

5.   Před přemístěním nezletilé osoby bez doprovodu vyrozumí přemisťující členský stát příslušný členský stát nebo členský stát relokace, který potvrdí, že všechna relevantní opatření uvedená v článcích 16 a 27 směrnice (EU) 2024/1346 a v článku 23 nařízení EU) 2024/1348 budou neodkladně přijata, a to včetně jmenování zástupce v příslušném členském státě nebo v členském státě relokace. Před jakýmkoli rozhodnutím o přemístění nezletilé osoby bez doprovodu se musí provést individuální posouzení nejlepšího zájmu dítěte. Toto posouzení se zakládá na relevantních faktorech uvedených v odstavci 4 tohoto článku a závěry posouzení těchto faktorů musí být v rozhodnutí o přemístění jasně uvedeny. Posouzení musí být neodkladně provedeno náležitě proškolenými pracovníky, kteří mají nezbytnou kvalifikaci a odborné znalosti, aby bylo zajištěno zohlednění nejlepšího zájmu dítěte.

6.   Pro účely článku 25 členský stát, v němž byla poprvé zaregistrována žádost nezletilé osoby bez doprovodu o mezinárodní ochranu, učiní okamžitě příslušné kroky s cílem zjistit totožnost všech rodinných příslušníků, sourozenců nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu, kteří se nacházejí na území některého členského státu, přičemž chrání nejlepší zájem dítěte.

Za tímto účelem mohou členské státy požádat o pomoc mezinárodní či jiné příslušné organizace a usnadňovat přístup nezletilé osoby k vyhledávacím službám těchto organizací.

Pracovníci příslušných orgánů uvedených v článku 52, kteří vyřizují žádosti týkající se nezletilých osob bez doprovodu, jsou náležitě vyškoleni ohledně zvláštních potřeb nezletilých osob, které jsou z hlediska uplatňování tohoto nařízení relevantní.

7.   Za účelem usnadnění příslušných kroků podle odstavce 6 tohoto článku s cílem zjistit totožnost rodinných příslušníků nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu, kteří žijí na území jiného členského státu, přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví vzor standardního formuláře pro výměnu příslušných informací mezi členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

1.   Kritéria pro určení příslušného členského státu se použijí v pořadí, v jakém jsou uvedena v této kapitole.

2.   Členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v této kapitole, se určuje na základě stavu v době, kdy byla žádost o mezinárodní ochranu poprvé zaregistrována v některém členském státě.

1.   Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, použijí se pouze kritéria stanovená v tomto článku. Tato kritéria se použijí v pořadí, v jakém jsou uvedena v odstavcích 2 až 5.

2.   Příslušným členským státem je ten členský stát, ve kterém se oprávněně nachází rodinný příslušník či sourozenec nezletilé osoby, neprokáže-li se, že to není v nejlepším zájmu dítěte. Je-li žadatelem vdaná či ženatá nezletilá osoba, jejíž manžel či manželka se nenacházejí oprávněně na území členských států, je příslušným členským státem ten členský stát, v němž se oprávněně nachází otec, matka nebo jiný dospělý, jenž je za tuto nezletilou osobu zodpovědný podle práva nebo praxe daného členského státu, nebo sourozenec, neprokáže-li se, že to není v nejlepším zájmu dítěte.

3.   Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, která má příbuzného, jenž se oprávněně nachází v jiném členském státě, a pokud se na základě posouzení jednotlivého případu dojde k závěru, že tento příbuzný se o ni může postarat, tento členský stát sloučí nezletilou osobu s jejím příbuzným a je příslušným členským státem, pokud není prokázáno, že to není v nejlepším zájmu dítěte.

4.   Pokud se rodinní příslušníci žadatele, sourozenci nebo jeho příbuzní uvedení v odstavcích 2 a 3 zdržují ve více než jednom členském státě, rozhodne se o příslušném členském státě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

5.   V případě, že není přítomen žádný rodinný příslušník, sourozenec nebo příbuzný uvedený v odstavcích 2 a 3, je příslušným členským státem ten členský stát, ve kterém byla poprvé zaregistrována žádost nezletilé osoby bez doprovodu o mezinárodní ochranu, pokud to je v nejlepším zájmu dítěte.

6.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 78, pokud jde o:

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci Komise nepřekročí meze dané nejlepším zájmem dítěte, jak je stanoveno v čl. 23 odst. 4.

7.   Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotný postup pro konzultace a výměnu informací mezi členskými státy pro účely tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

1.   Pokud má žadatel rodinného příslušníka, který může pobývat jako osoba požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě, nebo který pobývá v členském státě na základě povolení k dlouhodobému pobytu v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES (40) nebo na základě povolení k dlouhodobému pobytu uděleného v souladu s vnitrostátním právem v případě, že se uvedená směrnice v dotyčném členském státě neuplatňuje, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily v tomto smyslu své přání písemně.

2.   Pokud rodinný příslušník dříve získal povolení k pobytu jako osoba požívající mezinárodní ochrany, ale později se stal občanem některého členského státu, je příslušným státem k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu tento členský stát za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily v tomto smyslu své přání písemně.

3.   Odstavce 1 a 2 se vztahují rovněž na děti narozené poté, co rodinný příslušník na území daného členského státu vstoupil.

1.   Pokud je žadatel držitelem platného dokladu o oprávnění k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který tento doklad vydal.

2.   Pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení (ES) č. 810/2009. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát.

3.   Pokud je žadatel držitelem více platných dokladů o oprávnění k pobytu nebo víz vydaných různými členskými státy, určí se členský stát příslušný k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu v tomto pořadí:

4.   Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více dokladů o oprávnění k pobytu, jejichž platnost skončila, nebo byly prohlášeny za neplatné, byly zrušeny nebo odňaty méně než tři roky předtím, než byla žádost zaregistrována, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila, nebo jež byla prohlášena za neplatná, byla zrušena nebo odňata před méně než 18 měsíci předtím, než byla žádost zaregistrována, použijí se odstavce 1, 2 a 3.

5.   Okolnost, že doklad o oprávnění k pobytu nebo vízum byly vydány na základě nepravdivé nebo neoprávněně užívané totožnosti nebo po předložení pozměněných, padělaných či neplatných dokladů, nebrání tomu, aby jako příslušný byl určen členský stát, který tento doklad o oprávnění k pobytu nebo vízum vydal. Členský stát, který vydal doklad o oprávnění k pobytu nebo udělil vízum, však není příslušný, pokud může prokázat, že k podvodu došlo po vydání dokladu o oprávnění k pobytu či udělení víza.

1.   Pokud je žadatel držitelem diplomu nebo kvalifikace vydaných vzdělávací institucí usazenou v členském státě, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát, za předpokladu, že žádost byla zaregistrována méně než šest let po udělení diplomu nebo dosažení kvalifikace.

2.   Je-li žadatel držitelem více než jednoho diplomu nebo kvalifikace vydaných vzdělávacími institucemi v různých členských státech, převezme odpovědnost za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu členský stát, který vydal diplom nebo kvalifikaci, na základě nejdelší doby studia, případně pokud jsou doby studia totožné, členský stát, ve kterém byl získán poslední diplom nebo kvalifikace.

1.   Jestliže státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti vstoupí na území členských států přes členský stát, ve kterém jsou osvobozeni od vízové povinnosti, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, pokud je žádost o mezinárodní ochranu státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti registrována v jiném členském státě, v němž také nepotřebuje mít vízum pro vstup na jeho území. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný posledně jmenovaný členský stát.

1.   Pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných v seznamech, které jsou uvedeny v čl. 40 odst. 4 tohoto nařízení, včetně údajů ve smyslu nařízení (EU) 2024/1358, zjištěno, že žadatel neoprávněně překročil pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou hranici některého členského státu ze třetí země, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, do něhož žadatel takto vstoupil. Tato příslušnost zaniká, je-li žádost zaregistrována více než 20 měsíců ode dne, kdy k tomuto překročení hranice došlo.

2.   Aniž je dotčen první odstavec tohoto článku, pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných v seznamech, které jsou uvedeny v čl. 40 odst. 4 tohoto nařízení, včetně údajů ve smyslu nařízení (EU) 2024/1358 zjištěno, že žadatel byl na území některého členského státu vyloděn po pátrací a záchranné operaci, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát. Tato příslušnost zaniká, je-li žádost zaregistrována více než 12 měsíců ode dne, kdy k tomuto vylodění došlo.

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, pokud lze na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných v seznamech, které jsou uvedeny v čl. 40 odst. 4 tohoto nařízení, včetně údajů uvedených v nařízení (EU) 2024/1358, určit, že žadatel byl po překročení hranice relokován do jiného členského státu podle článku 67 tohoto nařízení. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný posledně jmenovaný členský stát.

1.   Pokud je žadatel z důvodu svého těhotenství či nedávného narození dítěte, vážného duševního nebo fyzického onemocnění, vážného postižení, vážného psychického traumatu nebo vysokého věku závislý na pomoci svého dítěte, sourozence nebo rodiče oprávněně pobývajícího na území některého členského státu, nebo pokud je dítě, sourozenec nebo rodič žadatele oprávněně pobývající na území některého členského státu závislý na pomoci žadatele, členský stát obvykle ponechá spolu nebo sloučí žadatele s tímto dítětem, sourozencem nebo rodičem za předpokladu, že tyto rodinné vazby existovaly již dříve, než žadatel přicestoval na území těchto členských států, toto dítě, sourozenec, rodič nebo žadatel jsou schopni se o závislou osobu postarat a dotyčné osoby poté, co byly o této možnosti informovány, vyjádřily své přání písemně.

Existují-li náznaky toho, že dítě, sourozenec nebo rodič oprávněně pobývají na území členského státu, v němž se nachází závislá osoba, ověří tento členský stát před podáním žádosti o převzetí podle článku 39, zda se toto dítě, sourozenec nebo rodič může o tuto závislou osobu postarat.

2.   Pokud dítě, sourozenec nebo rodič uvedení v odstavci 1 oprávněně pobývají v jiném členském státě, než ve kterém se nachází žadatel, je příslušným členským státem ten členský stát, v němž oprávněně pobývá toto dítě, tento sourozenec nebo tento rodič, ledaže zdravotní stav dotčeného žadatele mu dlouhodobě nedovoluje vycestovat do tohoto členského státu. V takovém případě je příslušným členským státem ten členský stát, v němž se žadatel nachází. Tímto se nezakládá povinnost členského státu přivézt na území tohoto členského státu toto dítě, tohoto sourozence nebo tohoto rodiče.

3.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 78, pokud jde o:

4.   Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotný postup pro konzultace a výměnu informací mezi členskými státy pro účely tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

1.   Odchylně od čl. 16 odst. 1 se může členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou u něj zaregistroval státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.

2.   Členský stát, ve kterém je žádost o mezinárodní ochranu zaregistrována a který vede řízení o určení příslušného členského státu, nebo příslušný členský stát může kdykoli před vydáním prvního rozhodnutí ve věci samé požadovat od jiného členského státu, aby žadatele převzal z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z důležitých rodinných vazeb, sociálních nebo kulturních důvodů, s cílem sloučit i jiné členy rodiny, i když tento členský stát není příslušný podle kritérií stanovených v článcích 25 až 18 a 34. Dotčené osoby s tím za tímto účelem vyjádří písemný souhlas.

Žádost o převzetí musí obsahovat všechny dokumenty, které má dožadující členský stát k dispozici a které jsou nezbytné pro to, aby dožádanému státu umožnily vyhodnocení situace.

Dožádaný stát provede v případě potřeby veškeré nezbytné kontroly pro posouzení humanitárních důvodů uvedených v žádosti a do dvou měsíců ode dne, kdy žádost obdrží, odpoví dožadujícímu členskému státu prostřednictvím elektronické komunikační sítě zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003. Zamítnutí žádosti musí obsahovat odůvodnění.

1.   Členský stát příslušný podle tohoto nařízení je povinen:

2.   Pro účely tohoto nařízení není možné oddělit situaci nezletilé osoby, která doprovází žadatele a splňuje definici rodinného příslušníka, od jejího rodinného příslušníka a tato nezletilá osoba bude převzata nebo přijata zpět členským státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu tohoto rodinného příslušníka, aniž by byl nutný písemný souhlas dotčené osoby, třebaže nezletilá osoba není sama žadatelem, neprokáže-li se, že to není v nejlepším zájmu dítěte. Stejná zásada se uplatní v případě dětí narozených po příchodu žadatele na území některého členského státu, aniž je nutné zahájit nové řízení o jejich převzetí.

Bez ohledu na požadavek písemného souhlasu stanovený v článku 26, je-li zahájeno nové řízení o převzetí nezletilé osoby vůči členskému státu, který je označen jako příslušný členský stát podle článku 26, nevyžaduje se písemný souhlas dotčených osob, neprokáže-li se, že přemístění do příslušného členského státu není v nejlepším zájmu dítěte.

3.   V situacích uvedených v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku příslušný členský stát posoudí žádost o mezinárodní ochranu nebo dokončí její posouzení v souladu s nařízením (EU) 2024/1348.

1.   Pokud některý členský stát vydá žadateli doklad o oprávnění k pobytu, rozhodne se použít článek 35, domnívá se, že není v nejlepším zájmu dítěte přemístit tuto nezletilou osobu do příslušného členského státu nebo nepřemístí dotčenou osobu do příslušného členského státu ve lhůtách stanovených v článku 46, stane se tento členský stát příslušným členským státem a povinnosti podle článku 36 přecházejí na tento členský stát. Tento stát případně uvědomí původně příslušný členský stát, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, nebo členský stát, který byl požádán o převzetí žadatele nebo přijetí žadatele zpět, s využitím elektronické komunikační sítě zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003.

Členský stát, který se stane příslušným podle prvního pododstavce tohoto odstavce, uvede, že se stal příslušným členským státem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1358.

2.   Po posouzení žádosti v řízení na hranicích podle nařízení (EU) 2024/1348 zanikají povinnosti stanovené v čl. 36 odst. 1 tohoto nařízení 15 měsíců poté, co se stane konečný, moci rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako nepřípustná, nedůvodná nebo zjevně nedůvodná, pokud jde o postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany, nebo rozhodnutí, kterým se žádost prohlašuje za výslovně nebo konkludentně vzatou zpět.

Žádost zaregistrovaná po uplynutí lhůty uvedené v prvním pododstavci se pro účely tohoto nařízení považuje za novou žádost, na základě které je tudíž zahájeno nové řízení o určení příslušného členského státu.

3.   Bez ohledu na první pododstavec odstavce 2 toho článku platí, že pokud osoba požádá o mezinárodní ochranu v jiném členském státě během 15měsíční lhůty uvedené ve zmíněném pododstavci a řízení o přijetí zpět ke dni uplynutí této 15měsíční lhůty dosud probíhá, příslušnost nezaniká, dokud není toto řízení o přijetí zpět ukončeno nebo dokud neuplynuly lhůty, které má přemisťující členský stát k provedení přemístění, v souladu s článkem 46.

4.   Povinnosti stanovené v čl. 36 odst. 1 tohoto nařízení zanikají, pokud je příslušný členský stát na základě údajů zaznamenaných a uložených v souladu s nařízením (EU) 2017/2226 nebo jiných důkazů schopen doložit, že dotčená osoba opustila území členských států na dobu nejméně devíti měsíců, ledaže je dotčená osoba držitelem platného dokladu o oprávnění k pobytu vydaného příslušným členským státem.

Žádost zaregistrovaná po uplynutí období nepřítomnosti uvedené v prvním pododstavci se pro účely tohoto nařízení považuje za novou žádost, na základě které je tudíž zahájeno nové řízení o určení příslušného členského státu.

5.   Povinnost přijmout zpět státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti stanovená v čl. 36 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení zaniká, pokud se na základě aktualizace souboru údajů podle čl. 16 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) 2024/1358 určí, že dotyčná osoba opustila území členských států, a to buď povinně, nebo dobrovolně, v souladu s rozhodnutím o návratu nebo rozhodnutím o vyhoštění vydanými po zpětvzetí či zamítnutí žádosti.

Žádost zaregistrovaná po provedeném vyhoštění nebo dobrovolném návratu se pro účely tohoto nařízení považuje za novou žádost, na základě které je tudíž zahájeno nové řízení o určení příslušného členského státu.

1.   Každý členský stát sdělí kterémukoli členskému státu, který o to požádá, osobní údaje o osobě spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, které jsou odpovídající, důležité a omezené na to, co je nezbytné pro účel:

2.   Informace uvedené v odstavci 1 se týkají pouze:

3.   Pokud je to nezbytné pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, může příslušný členský stát požádat jiný členský stát, aby mu sdělil důvody, které žadatel pro svou žádost uvedl, a v příslušných případech důvody pro přijatá rozhodnutí týkající se žadatele. Pokud příslušný členský stát použije článek 55 nařízení (EU) 2024/1348, může si tento členský stát rovněž vyžádat informace, které příslušným orgánům umožní rozhodnout, zda se objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky. Dožádaný členský stát může odmítnout odpovědět na takovou žádost, jestliže sdělení takových informací může ohrozit důležité zájmy tohoto členského státu nebo ochranu svobod a základních práv dotčené osoby či jiných osob. Žadatel je dožadujícím členským státem předem informován o konkrétních požadovaných informacích a o důvodech takové žádosti.

4.   Žádost o informace je zasílána pouze v souvislosti s konkrétní žádostí o mezinárodní ochranu nebo s přemístěním pro účely relokace. Tato žádost je odůvodněna, a pokud je jejím účelem ověřit, zda existuje kritérium, které může zakládat příslušnost dožádaného členského státu, musí v ní být uvedeno, o jaké důkazy o způsobech a prostředcích, pomocí nichž žadatel vstoupil na území některého členského státu, včetně relevantních informací ze spolehlivých zdrojů, nebo o jakou konkrétní a ověřitelnou část prohlášení žadatele se opírá. Takovéto relevantní informace ze spolehlivých zdrojů nejsou samy o sobě dostatečné pro určení příslušnosti a pravomoci členského státu podle tohoto nařízení, ale mohou přispět k vyhodnocení jiných indicií týkajících se daného žadatele.

5.   Dožádaný členský stát je povinen odpovědět do tří týdnů. Každé prodlení s odpovědí musí být řádně zdůvodněno. Neposkytnutí odpovědi do tří týdnů nezbavuje dožádaný členský stát povinnosti poskytnout odpověď. Pokud dožádaný členský stát zatají informaci, která ukazuje na jeho příslušnost, nemůže se dovolávat uplynutí lhůty podle článku 39 jako důvodu jeho odmítnutí vyhovět žádosti o převzetí. V tomto případě se lhůty stanovené v článku 39 pro předložení žádosti o převzetí prodlouží o dobu odpovídající prodlevě v odpovědi ze strany dožádaného členského státu.

6.   Výměna informací se provádí na žádost členského státu a může proběhnout pouze mezi orgány, které členské státy oznámily Komisi jako orgány podle čl. 52 odst. 1.

7.   Vyměněné informace smějí být použity pouze pro účely stanovené v odstavci 1. V každém členském státě smí být taková informace sdělena v závislosti na jejím druhu a pravomocích přijímajícího orgánu pouze orgánům a soudům, které jsou pověřeny:

8.   Členský stát, který informace předává, zajistí jejich přesnost a aktuálnost. Pokud se ukáže, že tento členský stát předal informace, které jsou nepřesné nebo které neměly být předány, jsou o tom přijímající členské státy neprodleně informovány. Tyto členské státy jsou povinny tyto údaje opravit nebo je vymazat.

9.   V každém dotčeném členském státě je v individuálním spise dotčené osoby nebo v registru zápis o předání a přijetí vyměněných informací.

1.   Každý členský stát neprodleně oznámí Komisi konkrétní orgány pověřené plněním povinností, které vyplývají z tohoto nařízení nebo z kterékoli jeho změny. Členské státy zajistí, aby tyto orgány měly potřebné lidské, materiální a finanční zdroje pro plnění svých úkolů souvisejících s uplatňováním postupů rychlého a účinného určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, a zejména pro ochranu procesních a základních práv, zajištění rychlého postupu pro sloučení rodinných příslušníků a příbuzných nacházejících se v různých členských státech a pro vypracování odpovědí na žádosti o informace, žádosti o převzetí nebo oznámení o přijetí žadatelů zpět a případně splnění jejich povinností podle části IV ve stanovených lhůtách.

2.   Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie souhrnný seznam orgánů uvedených v odstavci 1. V případě změn v tomto seznamu zveřejní Komise jednou za rok aktualizovaný konsolidovaný seznam.

3.   Členské státy zajistí, že pracovníkům orgánů uvedených v odstavci 1 bude poskytováno nezbytné proškolení, pokud jde o uplatňování tohoto nařízení.

4.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů zavede zabezpečené elektronické komunikační kanály mezi orgány uvedenými v odstavci 1 a mezi těmito orgány a agenturou pro azyl pro přenos informací, biometrických údajů získaných v souladu s nařízením 2024/1358 žádostí, oznámení, odpovědí a jakékoli jiné písemné korespondence a pro zajištění, že odesílatelé automaticky obdrží elektronický doklad o doručení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

1.   Členské státy mohou mezi sebou přijmout dvoustranná správní ujednání ohledně praktických aspektů provádění tohoto nařízení, aby zjednodušily jeho uplatňování a zvýšily jeho účinnost. Tato ujednání se mohou týkat:

2.   Členské státy mohou rovněž ponechat v platnosti správní ujednání uzavřená podle nařízení Rady (ES) č. 343/2003 (41) a nařízení (EU) č. 604/2013. Nejsou-li tato ujednání v souladu s tímto nařízením, dotčené členské státy je pozmění tak, aby byl jakýkoli nesoulad odstraněn.

3.   Před uzavřením či změnou jakéhokoli ujednání podle odst. 1 písm. b) dotčené členské státy konzultují Komisi, pokud jde o slučitelnost daného ujednání s tímto nařízením.

4.   Pokud se Komise domnívá, že ujednání podle odst. 1 písm. b) nejsou slučitelná s tímto nařízením, oznámí to v přiměřené době dotčeným členským státům. Dotčené členské státy přijmou veškerá náležitá opatření, aby dotčená ujednání v přiměřené době změnily tak, aby tento nesoulad odstranily.

5.   Členské státy oznámí Komisi veškerá ujednání podle odstavce 1 a jejich případné vypovězení nebo změny.

1.   Aby se usnadnilo řádné fungování mechanismů zřízených podle tohoto nařízení a vyřešily se obtíže při jeho uplatňování, platí, že v situaci, kdy se dva nebo více členských států setkají s obtížemi při spolupráci podle tohoto nařízení nebo při jeho vzájemném uplatňování, zahájí dotčené členské státy na žádost jednoho nebo více z nich neprodleně konzultace s cílem nalézt v přiměřené lhůtě vhodná řešení v souladu se zásadou loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU.

Informace o zjištěných obtížích a nalezeném řešení mohou být případně sdíleny s Komisí a s ostatními členskými státy v rámci výboru uvedeného v článku 77.

2.   Pokud se nepodaří nalézt řešení podle odstavce 1 nebo pokud obtíže přetrvávají, může jeden nebo více dotčených členských států požádat Komisi, aby s dotčenými členskými státy uspořádala konzultace s cílem nalézt vhodná řešení. Komise tyto konzultace neprodleně uspořádá. Dotčené členské státy se těchto konzultací aktivně zúčastní. Členské státy a Komise přijmou veškerá vhodná opatření k rychlému vyřešení dané záležitosti. Komise může přijmout doporučení určená dotčeným členským státům s uvedením opatření, která mají být přijata, a vhodných lhůt.

Informace o zjištěných obtížích, poskytnutých doporučeních a nalezeném řešení mohou být případně sdíleny s ostatními členskými státy v rámci výboru uvedeného v článku 77.

Postupem stanoveným v tomto článku nejsou dotčeny lhůty stanovené v tomto nařízení pro jednotlivé případy.

3.   Tímto článkem nejsou dotčeny pravomoci Komise dohlížet na uplatňování práva Unie podle článků 258 a 260 Smlouvy o fungování EU. Rovněž není dotčena možnost dotčených členských států předložit svůj spor Soudnímu dvoru Evropské unie v souladu s článkem 273 Smlouvy o fungování EU, ani možnost kteréhokoli členského státu předložit věc Soudnímu dvoru v souladu s článkem 259 Smlouvy o fungování EU.

1.   Roční rezervoár solidarity, který zahrnuje příspěvky obsažené v prováděcím aktu Rady uvedeném v článku 57, jak přislíbily členské státy během zasedání fóra na vysoké úrovni, slouží jako hlavní nástroj solidární reakce pro členské státy vystavené migračnímu tlaku na základě potřeb uvedených v návrhu Komise, jak je uvedeno v článku 12.

2.   Roční rezervoár solidarity sestává z následujících druhů solidárních opatření, která se považují za rovnocenná:

Opatření ve třetích zemích uvedených v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce nebo ve vztahu k těmto zemím provádějí členské státy, které využívají pomoci, v souladu s oblastí působnosti a cíli tohoto nařízení a nařízení (EU) 2021/1147.

3.   Finanční příspěvky uvedené v odst. 2 písm. b) na projekty ve třetích zemích se zaměřují zejména na:

1.   Na základě návrhu Komise uvedeného v článku 12 a v souladu s jednáním o příslibech příspěvků provedeným na fóru na vysoké úrovni uvedeném v článku 13 přijme Rada každoročně před koncem každého kalendářního roku prováděcí akt za účelem vytvoření ročního rezervoáru solidarity, včetně referenčního počtu požadovaných relokací a finančních příspěvků pro roční rezervoár solidarity na úrovni Unie a konkrétních příslibů, které každý členský stát učinil pro každý druh solidárních příspěvků uvedených v čl. 56 odst. 2 během zasedání fóra na vysoké úrovni uvedeného v článku 13. Rada přijme prováděcí akt uvedený v tomto odstavci kvalifikovanou většinou. Rada může kvalifikovanou většinou návrh Komise uvedený v článku 12 změnit.

2.   Prováděcí akt Rady uvedený v odstavci 1 tohoto článku v případě potřeby rovněž stanoví orientační procentní podíl ročního rezervoáru solidarity, který může být dán k dispozici členským státům vystaveným migračnímu tlaku v důsledku velkého počtu příchodů vyplývajících z opakovaných vylodění po pátracích a záchranných operacích, s přihlédnutím k zeměpisným zvláštnostem dotčených členských států. Může rovněž určit jiné formy solidarity, jak je stanoveno v čl. 56 odst. 2 písm. c), v závislosti na potřebách těchto opatření vyplývajících ze specifických výzev v oblasti migrace v dotčených členských státech.

3.   Během zasedání fóra na vysoké úrovni uvedeného v článku 13 dospějí členské státy k závěru ohledně celkového referenčního čísla pro každé solidární opatření v ročním rezervoáru solidarity, a to na základě návrhu Komise uvedeného v článku 12. Během tohoto zasedání členské státy rovněž přislíbí své příspěvky do ročního rezervoáru solidarity v souladu s odstavcem 4 tohoto článku a povinným spravedlivým podílem vypočtený podle referenčního klíče stanoveného v článku 66.

4.   Při provádění odstavce 3 tohoto článku je výběr mezi druhy solidárních opatření uvedených v čl. 56 odst. 2 nebo jejich kombinaci plně na uvážení členských států. Členské státy, které přislíbí alternativní solidární opatření, uvedou finanční hodnotu těchto opatření na základě objektivních kritérií. Členské státy se mohou k alternativním solidárním opatřením zavázat i v případě, že tato opatření nejsou uvedena v návrhu Komise podle článku 12. Jestliže členské státy, které využívají pomoci, o tato opatření v daném roce nepožádají, měla by se přeměnit na finanční příspěvky.

1.   Členský stát, který je v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát vystavený migračnímu tlaku, informuje po přijetí prováděcího aktu Rady uvedeného v článku 57 Komisi a Radu o svém záměru využít roční rezervoár solidarity. Komise o tom uvědomí Evropský parlament.

2.   Dotčený členský stát zahrne informace o druhu a úrovni solidárních opatření podle čl. 56 odst. 2, která jsou nezbytná k řešení situace, případně včetně využití jakýchkoliv složek stálého souboru nástrojů EU na podporu migrace. Má-li tento členský stát v úmyslu využít finanční příspěvky, určí rovněž příslušné výdajové programy Unie.

3.   Po obdržení informací uvedených v odstavci 2, má dotčený členský stát přístup k ročnímu rezervoáru solidarity v souladu s článkem 60. Koordinátor EU pro solidaritu neprodleně a v každém případě do deseti dnů od obdržení informací svolá fórum na technické úrovni, aby se solidární opatření uvedla do praxe.

1.   Pokud členský stát nebyl v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát vystavený migračnímu tlaku, ale domnívá se, že je vystavený migračnímu tlaku, oznámí Komisi svou potřebu využít roční rezervoár solidarity a uvědomí o tom Radu. Komise o tom uvědomí Evropský parlament.

2.   Oznámení uvedené v odstavci 1 zahrnuje:

3.   Požádá-li o to Komise, agentura pro azyl, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž a Agentura Evropské unie pro základní práva, jakož i příslušný členský stát jsou nápomocny při vypracovávání posouzení migračního tlaku.

4.   Komise oznámení urychleně posoudí, přičemž zohlední informace stanovené v článcích 9 a 10, to, zda byl oznamující členský stát v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát vystavený riziku migračního tlaku, celkovou situaci v Unii, situaci v oznamujícím členském státě během předchozích 12 měsíců a potřeby vyjádřené oznamujícím členským státem, a přijme rozhodnutí o tom, zde se členský stát považuje za stát vystavený migračnímu tlaku. Pokud Komise rozhodne, že je daný členský stát vystaven migračnímu tlaku, dotčený členský stát se stane členským státem, který využívá pomoci, pokud mu není v souladu s odstavcem 6 tohoto článku přístup k ročnímu rezervoáru solidarity odepřen.

5.   Komise předá bezodkladně své rozhodnutí příslušnému členskému státu, Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Pokud se v rozhodnutí Komise stanoví, že oznamující členský stát je vystaven migračnímu tlaku, svolá koordinátor EU pro solidaritu neprodleně fórum na technické úrovni, do dvou týdnů od předání rozhodnutí Komise danému členskému státu, Evropskému parlamentu a Radě, aby se solidární opatření uvedla do praxe. Koordinátor EU pro solidaritu svolá fórum na technické úrovni, s výjimkou situací, kdy se Komise domnívá, nebo kdy Rada prostřednictvím prováděcího aktu rozhodne do dvou týdnů od předání rozhodnutí Komise dotčenému členskému státu, Evropskému parlamentu a Radě, že v ročním rezervoáru solidarity není dostatečná kapacita k tomu, aby dotčený členský stát mohl využívat roční rezervoár solidarit, nebo že existují jiné objektivní důvody, proč tomuto členskému státu přístup do ročního rezervoáru solidarity neumožní.

7.   Pokud Rada rozhodne, že v ročním rezervoáru solidarity není dostatečná kapacita, použije se čl. 13 odst. 4 a fórum na vysoké úrovni se svolá nejpozději jeden týden po rozhodnutí Komise.

V případě, že Komise svým rozhodnutím žádost členského státu o to, aby byl považován za stát vystavený migračnímu tlaku, zamítne, může oznamující členský stát předložit Komisi a Radě nové oznámení s příslušnými dodatečnými informacemi.

1.   Na fóru na technické úrovni spolupracují členské státy mezi sebou navzájem a s Komisí, aby zajistily účinné a účelné zprovoznění solidárních příspěvků v rámci ročního rezervoáru solidarity pro daný rok, a to vyváženým a včasným způsobem s ohledem na zjištěné a posouzené potřeby a dostupné solidární příspěvky.

2.   Koordinátor EU pro solidaritu při zohlednění vývoje situace v oblasti migrace koordinuje praktické uplatňování solidárních příspěvků tak, aby zajistil vyvážené rozdělení solidárních příspěvků, jež jsou k dispozici, mezi členské státy, které využívají pomoci.

3.   Aniž je dotčen čl. 65 odst. 3 a čl. 67 odst. 12, uplatňují členské státy při provádění určených solidárních opatření své přislíbené solidární příspěvky uvedené v článku 56 za daný rok před koncem uvedeného roku, s výjimkou uplatňování finančních příspěvků.

Přispívající členské státy splní své přísliby úměrně k celkovému příspěvku, který do ročního rezervoáru solidarity na daný rok přislíbily, před koncem dotčeného roku.

Členské státy, kterým bylo přiznáno úplné snížení solidárních příspěvků v souladu s články 61 nebo 62 nebo které samy využívají pomoci podle čl. 58 odst. 1 a čl. 59 odst. 4, nejsou povinny své přislíbené solidární příspěvky podle čl. 56 odst. 2 na daný rok splnit.

Přispívající členské státy nejsou povinny plnit své přísliby učiněné podle čl. 56 odst. 2 nebo uplatňovat kompenzace v oblasti příslušnosti podle článku 63 vůči členskému státu, který využívá pomoci, jestliže Komise zjistila v rozhodnutí uvedeném v článku 11 nebo čl. 59 odst. 4 v daném členském státě, který využívá pomoci, systémové nedostatky, pokud jde o pravidla stanovená v části III tohoto nařízení, které by mohly mít závažné negativní důsledky pro fungování tohoto nařízení.

4.   V průběhu prvního zasedání fóra na technické úrovni v ročním cyklu mohou přispívající členské státy, i členské státy, které využívají pomoci, vyjádřit přiměřené preference s ohledem na zjištěné potřeby, pokud jde o profily dostupných kandidátů na relokaci a potenciální plánování provádění jejich solidárních příspěvků, s přihlédnutím k potřebě naléhavých opatření pro členské státy, které využívají pomoci.

Koordinátor EU pro solidaritu usnadňuje interakci a spolupráci mezi členskými státy v těchto aspektech.

Při provádění relokací členské státy berou v první řadě ohled na relokace zranitelných osob.

5.   Instituce a jiné subjekty Unie příslušné v oblasti azylu a správy hranic a řízení migrace poskytují na požádání a v rámci svých příslušných mandátů podporu členským státům a Komisi s cílem zajistit řádné provádění a fungování ustanovení této části. Tato podpora může mít podobu analýzy, odborných znalostí a provozní podpory. Koordinátor EU pro solidaritu koordinuje veškerou pomoc odborníků nebo týmů vyslaných agenturou pro azyl nebo Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž nebo jakoukoliv jinou institucí nebo jiným subjektem Unie v souvislosti s prováděním solidárních příspěvků.

6.   Každý rok v lednu od roku 2025 a dále, členské státy potvrdí koordinátorovi EU pro solidaritu úrovně každého solidárního opatření provedeného v předchozím roce.

1.   Členský stát, který je v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát vystavený migračnímu tlaku nebo který se sám považuje za stát vystavený migračnímu tlaku a který roční rezervoár solidarity v souladu s článkem 58 nevyužil nebo neoznámil potřebu roční rezervoár solidarity v souladu s článkem 59 využít, může kdykoli požádat o částečné nebo úplné snížení svých přislíbených příspěvků stanovených v prováděcím aktu Rady uvedeném v článku 57.

Dotčený členský stát předloží žádost Komisi. Dotčený členský stát předá svou žádost Radě pro informaci.

2.   Pokud je žádající členský stát uvedený v odstavci 1 tohoto článku členským státem, který není v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen jako stát vystavený migračnímu tlaku, ale je státem, který se domnívá, že je vystavený migračnímu tlaku, uvede tento členský stát ve své žádosti:

Při posuzování takové žádosti Komise rovněž zohlední informace uvedené v článcích 9 a 10.

3.   Komise informuje Radu o svém posouzení žádosti do čtyř týdnů od obdržení žádosti předložené v souladu s tímto článkem. Pro informaci Komise rovněž o tomto posouzení informuje Evropský parlament.

4.   Po obdržení posouzení Komise přijme Rada prováděcí akt, v němž rozhodne, zda je členský stát oprávněn odchýlit se od prováděcího aktu Rady uvedeného v článku 57.

1.   Členský stát, který je v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát, který se potýká s významnou situací v oblasti migrace, nebo který se sám považuje za stát, který se potýká s významnou situací v oblasti migrace, může kdykoli požádat o částečné nebo úplné snížení přislíbených příspěvků stanovených v prováděcím aktu Rady uvedeném v článku 57.

Dotčený členský stát předloží žádost Komisi. Dotčený členský stát předá svou žádost Radě pro informaci.

2.   Je-li dožadujícím členským státem členský stát označený v rozhodnutí uvedeném v článku 11 za stát, který se potýká s významnou situací v oblasti migrace, žádost zahrnuje:

3.   Pokud dožadující členský stát není v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát, který se potýká s významnou situací v oblasti migrace, ale sám se považuje za stát, který se potýká s významnou situací v oblasti migrace, žádost kromě informací uvedených v odstavci 2 tohoto článku zahrnuje rovněž řádně podložené odůvodnění významnosti situace v oblasti migrace v dožadujícím členském státě. Při posuzování takové žádosti Komise rovněž zohlední informace stanovené v článku 9 a 10 a to, zda byl členský stát v rozhodnutí uvedeném v článku 11 označen za stát vystavený riziku migračního tlaku.

4.   Komise informuje Radu o svém posouzení žádosti do čtyř týdnů od obdržení žádosti předložené v souladu s tímto článkem. Komise rovněž o tomto posouzení informuje Evropský parlament.

5.   Po obdržení posouzení Komise přijme Rada prováděcí akt, v němž rozhodne, zda je členský stát oprávněn odchýlit se od prováděcího aktu Rady uvedeného v článku 57.

1.   Pokud přísliby relokací v rámci ročního rezervoáru solidarity stanovené v prováděcím aktu Rady uvedeném v článku 57 dosáhnou alespoň 50 % z hodnoty uvedené v návrhu Komise, jak uvádí článek 12, může členský stát, který využívá pomoci, požádat ostatní členské státy, aby převzaly příslušnost k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu, pro něž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný, namísto relokací v souladu s postupem stanoveným v článku 69.

2.   Přispívající členský stát může členské státy, které využívají pomoci, informovat, že je ochoten převzít příslušnost k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu, pro něž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný, namísto relokací:

Pokud přispívající členský stát o takové ochotě informoval a členský stát, který využívá pomoci, s tím souhlasí, použije členský stát, který využívá pomoci, postup stanovený v článku 69.

3.   Přispívající členské státy převezmou příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný, až do vyšší z obou hodnot uvedených v písmenech a) a b), pokud jsou v návaznosti na zasedání fóra na vysoké úrovni svolaného v souladu s čl. 13 odst. 4 přísliby relokací v rámci ročního rezervoáru solidarity stanovené v prováděcím aktu Rady uvedeném v článku 57:

4.   Odstavec 3 tohoto článku se použije i v případech, kdy přísliby, které mají být provedeny v průběhu daného roku, klesnou pod vyšší ze dvou hodnot uvedených v písmenech a) nebo b) tohoto odstavce v důsledku úplného nebo částečného snížení poskytnutého v souladu s články 61 nebo 62 nebo proto, že členské státy, které využívají pomoci podle čl. 58 odst. 1 a čl. 59 odst. 4, nejsou povinny plnit své přislíbené solidární příspěvky na daný rok.

5.   Přispívající členský stát, který do konce daného roku neprovedl své přísliby nebo nepřijal relokace podle čl. 67 odst. 9 rovnající se jeho přislíbeným relokacím podle čl. 57 odst. 3, převezme na žádost členského státu, který využívá pomoci, příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný, až do počtu relokací přislíbených v souladu s čl. 57 odst. 3 co nejdříve po konci daného roku.

6.   Přispívající členský stát určí jednotlivé žádosti, u nichž přebírá příslušnost podle odstavců 2 a 3 tohoto článku, a s využitím elektronické komunikační sítě zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003 informuje členský stát, který využívá pomoci.

Přispívající členský stát se u určených žádostí stává příslušným členským státem a o své příslušnosti informuje podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1358.

7.   Členské státy nejsou povinny převzít odpovědnost podle odst. 6 prvního pododstavce tohoto článku nad rámec svého spravedlivého podílu vypočteného podle referenčního klíče stanoveného v článku 66.

8.   Tento článek se použije pouze v případě, že:

9.   Přispívající členský stát může použít tento článek na státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, jejichž žádosti byly v členském státě, který využívá pomoci, s konečnou platností zamítnuty. Použijí se články 55 a 56 nařízení (EU) 2024/1348.

1.   Finanční příspěvky sestávají z převodů částek od přispívajících členských států do rozpočtu Unie a představují vnější účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (42). Finanční příspěvky se použijí k provádění akcí v rámci ročního rezervoáru solidarity podle čl. 56 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení.

2.   Členské státy, které využívají pomoci, určí akce, které mohou být z finančních příspěvků uvedených v odstavci 1 tohoto článku financovány, a předloží je fóru na technické úrovni. Komise úzce spolupracuje s členskými státy, které využívají pomoci, s cílem zajistit, aby tato opatření odpovídala cílům stanoveným v čl. 56 odst. 2 písm. b) a čl. 56 odst. 3. Koordinátor EU pro solidaritu vede seznam opatření a zpřístupní jej prostřednictvím fóra na technické úrovni.

3.   Komise přijme prováděcí akt týkající se pravidel fungování finančních příspěvků. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2.

4.   Pokud není částka uvedená v čl. 57 odst. 1 tohoto nařízení přidělena v plné výši, může být zbývající částka přidána k částce uvedené v čl. 10 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2021/1147.

5.   Členské státy podávají Komisi a fóru na technické úrovni zprávu o pokroku při provádění akcí financovaných z finančních příspěvků podle tohoto článku.

6.   Komise zahrne do své zprávy uvedené v článku 9 informace o provádění akcí financovaných z finančních příspěvků podle tohoto článku, včetně informací o otázkách, které by mohly ovlivnit provádění, a o veškerých opatřeních přijatých k jejich řešení.

1.   Příspěvky ve formě alternativních solidárních opatření jsou založeny na konkrétní žádosti členského státu, který využívá pomoci. Tyto příspěvky se počítají jako finanční solidarita a jejich konkrétní hodnota je stanovena společně a realisticky dotčenými přispívajícími členskými státy a členskými státy, které využívají pomoci, a sdělena koordinátorovi solidarity EU před jejich provedením.

2.   Členské státy poskytují alternativní solidární opatření pouze nad rámec a nikoliv duplicitně k opatřením poskytovaným v rámci operací institucí a jiných subjektů Unie nebo financovaných Unií v oblasti řízení azylu a migrace v členských státech, které využívají pomoci. Členské státy poskytují alternativní solidární opatření pouze nad rámec toho, co jsou povinny poskytovat prostřednictvím institucí a jiných subjektů Unie.

3.   Přijímající a přispívající členské státy dokončí provádění dohodnutých alternativních solidárních opatření, a to i v případě, že platnost příslušných prováděcích aktů vypršela.

1.   Postup stanovený v tomto článku se vztahuje na relokace osob uvedených v čl. 56 odst. 2 písm. a).

2.   Před uplatněním postupu stanoveného v tomto článku se členský stát, který využívá pomoci, ujistí, že neexistují žádné oprávněné důvody domnívat se, že dotčená osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost. Pokud oprávněné důvody domnívat se, že tato osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost, existují před zahájením postupu uvedeného v tomto článku nebo v jeho průběhu, včetně případů, kdy existence rizika pro vnitřní bezpečnost byla stanovena v souladu s článkem 15 nařízení (EU) 2024/1356, členský stát, který využívá pomoci, postup stanovený v tomto článku nepoužije, nebo jej neprodleně ukončí. Členský stát, který využívá pomoci, dotčenou osobu vyloučí z jakékoli budoucí relokace nebo přemístění do kteréhokoli členského státu. V případě, že je dotčená osoba žadatelem o mezinárodní ochranu, členský stát, který využívá pomoci, je příslušným členským státem v souladu s čl. 16 odst. 4 tohoto nařízení.

3.   V případě, že se má být provedena relokace, určí členský stát, který využívá pomoci, osoby, které by mohly být relokovány. Na žádost členského státu, který využívá pomoci, agentura pro azyl podpoří členský stát, který využívá pomoci, při identifikaci osob, které mají být relokovány, a při jejich párování s členskými státy relokace v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. k) nařízení (EU) 2021/2303.

Tento členský stát případně zohlední existenci důležitých vazeb, jež jsou založeny zejména na rodinných nebo kulturních důvodech, mezi dotčenou osobou a členským státem relokace. Za tímto účelem poskytne členský stát, který využívá pomoci, osobám, které mají být relokovány, příležitost poskytnout informace o existenci důležitých vazeb s konkrétními členskými státy a předložit příslušné informace a dokumentaci k určení těchto vazeb. Tato příležitost neznamená právo zvolit si konkrétní členský stát relokace podle tohoto článku.

4.   Pro účely identifikace osob, které mají být relokovány, a jejich přiřazení k členským státům relokace mohou členské státy, které využívají pomoci, používat nástroje vyvinuté koordinátorem EU pro solidaritu.

Žadatelé, kteří nemají důležité vazby na žádný členský stát, jsou spravedlivě rozděleni mezi zbývající členské státy relokace.

Je-li určená osoba, která má být relokována, osobou požívající mezinárodní ochrany, je přemístěna až poté, co s relokací písemně souhlasila.

5.   Má-li být provedena relokace, informuje členský stát, který využívá pomoci, osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku o postupu stanoveném v tomto článku a v článku 68 a v příslušných případech také o povinnostech stanovených v čl. 17 odst. 3, 4 a 5 a o důsledcích porušení těchto povinností, stanovených v článku 18.

První pododstavec tohoto odstavce se nevztahuje na žadatele, pro které může být členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný členský stát podle kritérií stanovených v článcích 25 až 28 a v článku 34, s výjimkou uvedenou v čl. 25 odst. 5. Tito žadatelé nejsou způsobilí k relokaci.

6.   Členské státy zajistí, aby rodinní příslušníci byli relokováni na území téhož členského státu.

7.   V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 předá členský stát, který využívá pomoci, členskému státu relokace prostřednictvím standardního formuláře co nejrychleji veškeré příslušné informace a dokumenty týkající se dotčené osoby, čímž mimo jiné umožní, aby orgány členského státu relokace zkontrolovaly, zda existují důvody domnívat se, že dotčená osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost.

8.   Členský stát relokace přezkoumá informace předané podle odstavce 7 členským státem, který využívá pomoci, a ověří, že neexistují žádné oprávněné důvody domnívat se, že dotčená osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost. Členský stát relokace se může rozhodnout, že tyto informace ověří během osobního pohovoru s dotčenou osobou. Dotčená osoba musí být o povaze a účelu tohoto pohovoru řádně informována. Osobní pohovor proběhne ve lhůtách stanovených v odstavci 9.

9.   Pokud neexistují žádné oprávněné důvody domnívat se, že dotčená osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost, potvrdí členský stát relokace do jednoho týdne od obdržení příslušných informací od členského státu, který využívá pomoci, že provede relokaci dotčené osoby.

Pokud se na základě kontrol potvrdí, že existují oprávněné důvody domnívat se, že dotčená osoba představuje riziko pro vnitřní bezpečnost, členský stát relokace informuje členský stát, který využívá pomoci, o povaze a základních prvcích záznamu z jakékoli příslušné databáze, a to do jednoho týdne od obdržení příslušných informací od daného členského státu. V takových případech se relokace dotčené osoby neuskuteční.

Ve výjimečných případech, kdy lze prokázat, že přezkoumání informací je obzvláště složité nebo že je třeba v dané době současně ověřit velký počet případů, může členský stát relokace odpovědět po uplynutí týdenní lhůty uvedené v prvním a druhém pododstavci, v každém případě však do dvou týdnů. V těchto situacích sdělí členský stát relokace členskému státu, který využívá pomoci, své rozhodnutí o tom, že odpověď poskytne později, v původní týdenní lhůtě.

Pokud není dodržena týdenní lhůta uvedená v prvním a druhém pododstavci nebo dvoutýdenní lhůta uvedená ve třetím pododstavci, má se za to, že obdržení informací bylo potvrzeno, a vzniká tím povinnost provést relokaci dotčené osoby včetně povinnosti zajistit její řádný příchod.

10.   Členský stát, který využívá pomoci, přijme rozhodnutí o přemístění do jednoho týdne od potvrzení členským státem relokace. Neprodleně písemně oznámí dotčené osobě rozhodnutí o jejím přemístění do tohoto členského státu, a to v případě žadatelů nejpozději dva dny před přemístěním a v případě osob požívajících ochrany týden před přemístěním.

Je-li osoba, která má být přemístěna, žadatelem, musí rozhodnutí o relokaci splnit.

11.   Přemístění dotčené osoby z členského státu, který využívá pomoci, do členského státu relokace se provádí po konzultaci mezi dotčenými členskými státy v souladu s vnitrostátním právem členského státu, který využívá pomoci, jakmile je to z praktického hlediska možné, a do čtyř týdnů od potvrzení členským státem relokace nebo od vydání konečného rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo o jeho přezkumu s odkladným účinkem podle čl. 43 odst. 3.

12.   Členský stát, který využívá pomoci, a členský stát relokace pokračují v procesu relokace i poté, co uplynula lhůta pro provedení nebo platnost prováděcích aktů Rady uvedených v článcích 57, 61 a 62.

13.   V případě řízení o relokaci se použijí obdobně ustanovení čl. 42 odst. 3, 4 a 5, článků 43 a 44, čl. 46 odst. 1 a 3, čl. 47 odst. 2 a 3 a článků 48 a 50.

Členský stát, který využívá pomoci, provádějící přemístění osoby požívající mezinárodní ochrany předá členskému státu relokace veškeré informace uvedené v čl. 51 odst. 2, informace o tom, jaké důvody osoba požívající mezinárodní ochrany uvedla ve své žádosti, a důvody pro veškerá přijatá rozhodnutí týkající se této osoby.

14.   Komise zavede prostřednictvím prováděcích aktů jednotný postup pro vypracování a předkládání informací a dokumentů pro účely relokace. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 77 odst. 2. Při přípravě uvedených prováděcích aktů může Komise konzultovat agenturu pro azyl.

1.   Členský stát relokace informuje členský stát, který využívá pomoci, agenturu pro azyl a koordinátora EU pro solidaritu o bezpečném příchodu dotčené osoby nebo o skutečnosti, že se nedostavila ve stanovené lhůtě.

2.   Pokud členský stát relokace provedl relokaci žadatele, pro kterého nebyl dosud určen příslušný členský stát, použije členský stát relokace postupy stanovené v části III s výjimkou ustanovení čl. 16 odst. 2, čl. 17 odst. 1 a 2, čl. 25 odst. 5, článku 29, článku 30 a čl. 33 odst. 1 a 2.

Pokud nemůže být určen příslušný členský stát podle prvního pododstavce tohoto odstavce, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát relokace.

Členský stát relokace uvede svou příslušnost v systému Eurodac podle čl. 16 odst. 1 (EU) 2024/1358.

3.   Pokud byla uskutečněna relokace žadatele, pro kterého byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný již dříve z jiných důvodů, než jsou kritéria uvedená v čl. 67 odst. 5 druhém pododstavci, přenáší se odpovědnost za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu na členský stát relokace

Odpovědnost za přezkoumání jakýchkoli dalších prohlášení nebo jakékoli následné žádosti dotčené osoby v souladu s články 55 a 56 nařízení (EU) 2024/1348 se rovněž převedou do členského státu relokace.

Členský stát relokace uvede svou příslušnost v systému Eurodac podle čl. 16 odst. 3 (EU) 2024/1358.

4.   Pokud byla osoba požívající mezinárodní ochrany relokována, členský stát relokace automaticky udělí status mezinárodní ochrany při dodržení příslušného statusu přiznaného členským státem, který využívá pomoci.

1.   V případě, že členský stát, který využívá pomoci, požádá, aby jiný členský stát převzal příslušnost k posuzování určitého počtu žádostí o mezinárodní ochranu podle čl. 63 odst. 1 a 2, předá svou žádost přispívajícímu členskému státu a uvede počet žádostí o mezinárodní ochranu, v souvislosti s nimiž je třeba převzít příslušnost místo relokací.

2.   Přispívající členský stát na žádost odpoví do 30 dnů od jejího obdržení.

Přispívající členský stát se může rozhodnout, že příslušnost k posuzování převezme u nižšího počtu žádostí o mezinárodní ochranu, než požadoval členský stát, který využívá pomoci.

3.   Členský stát, který vyhověl žádosti podle odstavce 2 tohoto článku, určí jednotlivé žádosti o mezinárodní ochranu, v souvislosti s nimiž převezme příslušnost, a tuto svou příslušnost uvede podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1358.