(EU) 2024/1350Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1350 ze dne 14. května 2024, kterým se zřizuje rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání a mění nařízení (EU) 2021/1147

(1)

Rada ve svých závěrech ze dne 10. října 2014 nazvaných „Přijetí opatření pro lepší řízení migračních toků“ uznala, že při zohlednění úsilí vynakládaného členskými státy, jež jsou migračními toky zasaženy, by měly k přesídlování spravedlivě a vyváženě přispívat všechny členské státy.

(2)

Toto nařízení je založeno na úplném uplatňování a začlenění Úmluvy Organizace spojených národů ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků, doplněné Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“).

(3)

K doplnění dalších legálních cest by měl by být zřízen rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání (dále jen „rámec Unie“). Rámec Unie by měl nejzranitelnějším státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti, které potřebují mezinárodní ochranu, poskytnout přístup k trvalému řešení v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

(4)

Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN) dne 19. září 2016 naléhavě vyzvalo státy k tomu, aby vystupňovaly své úsilí v oblasti přesídlování, a předestřelo koncepci uceleného rámce pro reakci na situaci uprchlíků, podle nějž mají státy usilovat o poskytování míst pro přesídlení uprchlíků a další zákonných cest v takovém měřítku, které umožní uspokojení každoročních potřeb týkajících se přesídlování stanovených Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). V globálním paktu o uprchlících, který dne 17. prosince 2018 přijalo Valné shromáždění OSN, se stanoví, že od států budou požadovány dobrovolné příspěvky na vytvoření programů pro přesídlování nebo na rozšíření oblasti působnosti a rozsahu a zvýšení jejich kvality.

(5)

Ve svém sdělení o Evropském programu pro migraci ze dne 13. května 2015 Komise stanovila potřebu společného přístupu k udělování ochrany vysídleným osobám, které potřebují ochranu prostřednictvím přesídlení.

(6)

Ve svém doporučení členským státům ze dne 8. června 2015 k Evropskému programu přesídlování Komise doporučila, aby přesídlování vycházelo ze spravedlivého distribučního klíče. Následovaly závěry zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 20. července 2015 o přesídlení 22 504 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, prostřednictvím mnohostranných a vnitrostátních programů. Počet míst pro přesídlení byl rozdělen mezi členské státy a Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko v souladu se závazky uvedenými v příloze zmíněných závěrů.

(7)

Dne 15. prosince 2015 Komise členským státům a přidruženým státům zaslala doporučení pro dobrovolný program humanitárního přijímání s Tureckem, v němž navrhla, aby zúčastněné státy přijaly osoby vysídlené v důsledku konfliktu v Sýrii, které potřebují mezinárodní ochranu.

(8)

Komise ve svém sdělení ze dne 6. dubna 2016 nazvaném „Směrem k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy“ oznámila, že hodlá vypracovat návrh strukturovaného systému přesídlování, který by formuloval politiku Unie v oblasti přesídlování a přinesl společný přístup k bezpečnému a legálnímu příchodu do Unie pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu.

(9)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci podtrhl potřebu stálého celounijního programu pro přesídlování, který by zajistil přesídlení významného počtu uprchlíků s ohledem na celkový počet uprchlíků usilujících o získání mezinárodní ochrany v Unii.

(10)

Dne 27. září 2017 adresovala Komise členským státům doporučení o posílení legálních cest pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu. V reakci na toto doporučení se členské státy zavázaly nabídnout 50 039 míst pro přesídlení.

(11)

Na základě stávajících iniciativ a v kontextu stávající mezinárodní architektury by měl být vytvořen stabilní a spolehlivý rámec Unie pro přijímání státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, které potřebují mezinárodní ochranu, jenž má být prováděn v souladu s plánem Unie pro přesídlování a humanitární přijímání (dále jen „plán Unie“), který by měl plně respektovat konkrétní údaje členských států, pokud jde o jejich závazky.

(12)

Rámec Unie by měl být zasazen do kontextu mezinárodního úsilí v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání. Příspěvek rámce Unie k naplnění celosvětových potřeb v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání by měl pomoci posílit partnerství Unie se třetími zeměmi s cílem projevit solidaritu se zeměmi v regionech, do nichž byl vysídlen velký počet osob, které potřebují mezinárodní ochranu, tím, že se pomůže zmírnit tlak na tyto země, posílí kapacita uvedených zemí pro zlepšení podmínek pro přijímání a mezinárodní ochranu a sníží neoprávněný a nebezpečný pohyb státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti potřebujících mezinárodní ochranu, a to v kontextu migrace.

(13)

S cílem přispět ke zintenzivnění úsilí v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání a snížit rozdíly mezi vnitrostátní praxí a postupy pro přesídlování, měl by být stanoven společný postup spolu se společnými kritérii způsobilosti a důvody odmítnutí přijetí, jakož i společné zásady týkající se statusu, který má být udělen přijatým osobám.

(14)

Společné postupy přijímání by měly vycházet z dosavadních zkušeností a norem členských států a případně UNHCR v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání.

(15)

Přijímáním rodinných příslušníků státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, jež legálně pobývají v členském státě, nebo občanů Unie by neměla být dotčena práva stanovená ve směrnici Rady 2003/86/ES (4) či směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (5) ani vnitrostátní právo týkající se sloučení rodiny. Toto přijímání by se proto mělo zaměřit na rodinné příslušníky, kteří nespadají do oblasti působnosti uvedených směrnic nebo příslušného vnitrostátního práva nebo na ty, kteří by nemohli být sloučeni se svými rodinami z jiných důvodů.

(16)

V zájmu zachování celistvosti rodiny by všichni rodinní příslušníci, v souvislosti s nimiž má členský stát v úmyslu provést postup přijímání, kteří jsou způsobilí a na něž se nevztahují důvody pro odmítnutí, měli být v zásadě a v co největší míře přijímáni společně. Pokud to není možné, rodinní příslušníci, kteří nebyli přijati společně, by měli být přijati co nejdříve v pozdější fázi. Při stanovování parametrů určité rodiny, na níž závisí státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jak je uvedeno v tomto nařízení, by členské státy měly uznat, že širší vztahy mohou být poslední obrannou linií osob, které jsou, pokud jde o přežití, psychologickou podporu a emocionální péči, odkázány výhradně na rodinu.

(17)

Členské státy by měly mít možnost si zvolit, v souvislosti s kým postup přijímání provést, a to i na základě uvážení ohledně složení rodiny. Při této volbě by měly členské státy respektovat zásadu celistvosti rodiny. Členské státy by měly mít možnost požadovat po státních příslušnících třetích zemí a osobách bez státní příslušnosti, aby prokázali existenci rodinného vztahu.

(18)

Pojmem „nebezpečí pro veřejné zdraví“ se rozumí nemoc s epidemickým potenciálem, ve smyslu Mezinárodního zdravotního řádu Světové zdravotnické organizace.

(19)

Postup přijímání se skládá z těchto fází: v příslušných případech postoupení případu, identifikace, registrace, posouzení a ukončení postupu přijímání, a dále v případě přesídlení rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany, a v případě humanitárního přijímání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany nebo humanitárního statusu v souladu s vnitrostátním právem.

(20)

Dosažením kladného závěru o ukončení postupu přijímání se rozumí, že členský stát, který dospěl k tomuto závěru, osobu, v souvislosti s níž byl prováděn postup přijímání pro účely přesídlení nebo humanitárního přijímání, akceptoval k přijetí. Dosažením negativního závěru o ukončení postupu přijímání se rozumí, že tato osoba nebyla daným členským státem akceptována k přijetí.

(21)

Před udělením mezinárodní ochrany by mělo být provedeno úplné posouzení potřeby mezinárodní ochrany státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti.

(22)

V případě mimořádného přijímání by se mělo posouzení požadavků pro přijetí stanovených podle tohoto nařízení zrychlit. Mimořádné přijímání by nemělo být nezbytně spojeno s regiony nebo třetími zeměmi, z nichž se má přijímání podle tohoto nařízení uskutečnit. Všechny členské státy by měly být vybízeny, aby nabízely místa pro mimořádné přijetí.

(23)

Postup přijímání by měl být dokončen co nejdříve, přičemž je třeba zajistit, aby členské státy měly dostatek času pro náležité přezkoumání jednotlivých případů. Členské státy by měly vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby bylo zajištěno, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, v souvislosti s nimiž bylo dosaženo kladného závěru o ukončení postupu přijímání, vstoupí na jejich území nejpozději dvanáct měsíců ode dne tohoto závěru.

(24)

Veškeré osobní údaje osob, kterým byla udělena mezinárodní ochrana nebo vnitrostátní humanitární status v souladu s tímto nařízením, by měly být uchovávány po dobu pěti let ode dne registrace na vnitrostátní úrovni. Uvedené pětileté období by mělo být pro účely postupu přijímání považováno za dostatečné vzhledem k tomu, že většina těchto osob už bude pobývat v Unii několik let a už bude mít státní občanství členského státu. Vzhledem k tomu, že státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti, kterým v průběhu tří let předcházejících přijetí bylo odmítnuto přijetí do některého členského státu, protože existovaly opodstatněné důvody domnívat se, že by představovali nebezpečí pro společnost, veřejný pořádek, bezpečnost nebo veřejné zdraví členského státu, který posuzoval spis týkající se přijetí, nebo na základě záznamu vydaného v Schengenském informačním systému nebo ve vnitrostátní databázi členského státu za účelem odepření vstupu, by podle tohoto nařízení mělo být odmítnuto přijetí, by jejich údaje měly být uchovávány po dobu tří let od data, kdy bylo dosaženo negativního závěru o ukončení postupu přijímání. Vzhledem k tomu, že státním příslušníkům třetích zemí, kteří v průběhu tří let předcházejících přijetí neudělili svůj souhlas s přijetím do určitého členského státu nebo tento souhlas následně vzali zpět, by v souladu s tímto nařízením mohlo být odmítnuto přijetí, údaje by měly být uchovávány po dobu tří let od data ukončení. Doba pro uchovávání by měla být kratší v určitých zvláštních případech, kdy není třeba osobní údaje uchovávat tak dlouho. Osobní údaje státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti by měly být okamžitě a trvale vymazány, jakmile tato osoba získá občanství členského státu.

(25)

Neexistuje právo žádat o přijetí nebo být přijat členským státem. Členské státy navíc nemají povinnost přijmout určitou osobu podle tohoto nařízení.

(26)

Přesídlení by mělo být primárním druhem přijímání, doplněným ve vhodných případech humanitárním přijímáním a mimořádným přijímáním jako řešením za specifických okolností.

(27)

Rámec Unie by měl být zaměřen na to, aby všechny členské státy přispívaly k provádění plánu Unie a stupňovaly své úsilí v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání s cílem významně přispět k plnění celosvětových potřeb v oblasti přesídlování, včetně mimořádných případů.

(28)

Za tímto účelem by měl Azylový, migrační a integrační fond zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1147 (6) poskytnout cílenou pomoc ve formě finančních pobídek za každou osobu přijatou v souladu s rámcem Unie, jakož i na podporu opatření na zřízení vhodné infrastruktury a služeb pro provádění tohoto rámce Unie.

(29)

Agentura Evropské unie pro azyl (dále jen „Agentura pro azyl“)) zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303 (7) by měla podporovat členské státy na jejich žádost a v souladu se svým mandátem při provádění plánu Unie, například prostřednictvím pomoci těmto státům při provádění určitých prvků postupu přijímání a prostřednictvím koordinace technické spolupráce a usnadňování sdílení infrastruktury mezi nimi.

(30)

Je třeba podporovat sdílení osvědčených postupů mezi aktéry v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání na příslušných fórech, včetně konzultací o otázkách přesídlování a doplňkových možnostech.

(31)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení rámce Unie by měly být Radě svěřeny prováděcí pravomoci pro vytvoření a pozměnění dvouletého plánu Unie, který stanoví celkový počet osob, které mají být přijaty, a uvádí, jaká část z tohoto počtu osob by měla být vyhrazena na přesídlování, humanitární přijímání a mimořádné přijímání, podrobné údaje o účasti členských států na plánu Unie a jejich příspěvky k celkovému počtu osob, které mají být přijaty, popis konkrétní skupiny nebo skupin osob, na které by se měl plán Unie vztahovat, a upřesnění regionů nebo třetích zemí, z nichž se má přijímání uskutečnit.

(32)

Svěření těchto prováděcích pravomocí Radě je odůvodněno skutečností, že se týkají vnitrostátních výkonných pravomocí ohledně přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států.

(33)

Změny plánu Unie s cílem reagovat na nové okolnosti by mohly zahrnovat příspěvky ve vztahu k novým regionům či třetím zemím, které v plné míře respektují údaje, které členské státy na dobrovolném základě uvedly ve Výboru na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání (dále jen „výbor na vysoké úrovni“), prostřednictvím přerozdělení stávajících nebo nových příspěvků.

(34)

Tyto prováděcí pravomoci by se měly vykonávat na návrh Komise, jež stanoví celkový počet osob, které mají být přijaty, a určení regionů nebo třetích zemí, z nichž se má přijímání uskutečnit, který v plné míře respektuje údaje, které členské státy na dobrovolném základě uvedou ve výboru na vysoké úrovni před předložením návrhu. Komise by měla předložit svůj návrh plánu Unie současně se svým návrhem ročního rozpočtu Unie v roce předcházejícím dvouletému období, v němž se má plán Unie provádět. Komise by v případě potřeby měla předložit svůj návrh na změnu plánu Unie současně s odpovídajícím návrhem opravného rozpočtu. Rada by měla usilovat o přijetí návrhu ve lhůtě dvou měsíců.

(35)

Ustanovení týkající se obsahu mezinárodní ochrany obsažená v acquis v oblasti azylu by se měla použít od okamžiku, kdy přijatá osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana, vstoupí na území dotčeného členského státu nebo, pokud byla dotčené osobě udělena mezinárodní ochrana po jejím vstupu na území členského státu, od okamžiku, kdy by byla této osobě udělena mezinárodní ochrana.

(36)

Pro úspěšný postup přijímání je důležitá integrace přijatých osob do hostitelské společnosti. Přijaté osoby by měly mít stejný přístup k integračním opatřením jako osoby požívající mezinárodní ochrany v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 (8). Členské státy by měly mít možnost požadovat účast na těchto integračních opatřeních, pouze pokud jsou tato integrační opatření snadno přístupná, dostupná a bezplatná. Je-li to považováno za proveditelné, měly by členské státy rovněž státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti nabízet orientační program před odjezdem. Tento program by mohl zahrnovat informace o jejich právech a povinnostech, jazykové kurzy a informace týkající se sociální, kulturní a politické situace v členském státě. Tyto informace by mohly být rovněž poskytovány po vstupu na území dotčeného členského státu nebo být zahrnuty do integračních opatření, a to se zohledněním konkrétních zranitelností přijaté osoby. Členské státy by rovněž měly mít možnost připravit orientační programy po příchodu uzpůsobené potřebám přijatých osob s cílem provázet tyto osoby především při osvojování jazyka hostitelského členského státu, při vzdělávání a přístupu na pracovní trh, a to se zohledněním jejich konkrétních zranitelností. V režimu, který si stanoví členské státy, by měly být do provádění těchto programů pokud možno zapojeny dotčené subjekty a osoby, jako jsou místní orgány a již přijaté osoby.

(37)

Mělo by být odrazováno od druhotného pohybu všech osob, které byly přijaty podle tohoto nařízení, a to i pokud byl podle vnitrostátního práva udělen humanitární status. Členské státy by měly v rámci unijního práva a politik účinně spolupracovat a bez zbytečného odkladu zpětně přebírat osoby, které byly přijaty v souladu s tímto nařízením, zjistí-li se, že se nacházejí v členském státě, ve kterém nemají právo na pobyt.

(38)

Aniž je dotčeno právo požádat o mezinárodní ochranu, mohou členské státy v případě humanitárního přijímání dospět k závěru o přijetí státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti na své území na základě počátečního posouzení a přiznat dané osobě humanitární status podle vnitrostátního práva.

(39)

Humanitární status podle vnitrostátního práva by měl stanovit práva a povinnosti rovnocenné právům a povinnostem stanoveným v článcích 20 až 26 a v článcích 28 až 35 nařízení (EU) 2024/1347 pro osoby požívající doplňkové ochrany. Tento status by měl být odebrán pouze v případě, kdy se po rozhodnutí o přiznání tohoto statusu objeví nové okolnosti nebo nový důkaz týkající se způsobilosti dané osoby.

(40)

V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (9), s cílem komplexně reflektovat úsilí jednotlivých členských států by měl být ve Výroční zprávě o azylu a migraci při hodnocení celkové situace v Unii zohledněn počet státních příslušníků třetích zemí přijatých členskými státy prostřednictvím programů Unie a vnitrostátních programů pro přesídlení nebo přijímání osob z humanitárních důvodů.

(41)

Vzhledem k odborným zkušenostem UNHCR při zprostředkování různých forem přijímání osob, které potřebují mezinárodní ochranu, ze třetích zemí, do nichž byly vysídleny, v členských státech, jež jsou ochotny je přijmout, by měl UNHRC i nadále plnit klíčovou úlohu, pokud jde o použití rámce Unie. Vedle UNHCR by mělo být možné požádat o pomoc členským státům při provádění rámce Unie i mezinárodní aktéry, jako je například Mezinárodní organizace pro migraci.

(42)

Měl by být vytvořen výbor na vysoké úrovni za účelem konzultací o provádění rámce Unie se zúčastněnými stranami. Výbor na vysoké úrovni by měl poskytovat poradenství Komisi v otázkách týkajících se provádění rámce Unie, a to i ohledně doporučeného počtu osob, jež mají být přijaty, a regionů nebo třetích zemí, z nichž má k přijímání dojít, se zohledněním prognózy UNHCR týkající se celosvětových potřeb v oblasti přesídlování. Výbor na vysoké úrovni by měl mít možnost vydávat doporučení. Komise by měla vyzvat členské státy, aby na zasedání výboru na vysoké úrovni na dobrovolném základě uvedly podrobné údaje o své účasti, včetně druhu přijímání a zemí, ze kterých budou přijímat, a o svých příspěvcích k celkovému počtu osob, které mají být podle plánu Unie přijaty.

(43)

Úsilí v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání vyvíjené členskými státy podle tohoto nařízení by mělo být podpořeno odpovídajícím financováním ze souhrnného rozpočtu Unie. S cílem umožnit řádné a udržitelné fungování rámce Unie by měly provedeny změny v nařízení (EU) 2021/1147.

(44)

Tímto nařízením není dotčena možnost členských států přijmout nebo provádět vnitrostátní programy pro přesídlování, například pokud poskytují dodatečný počet míst pro přijímání k celkovému počtu osob, které mají být přijaty v rámci plánu Unie.

(45)

Měla by být zajištěna provázanost s probíhajícími iniciativami v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání prováděnými podle unijního rámce.

(46)

Toto nařízení je v souladu se základními právy a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, a proto by mělo být uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami, zejména pokud jde o práva dítěte, právo na respektování rodinného života a obecné zásady zákazu diskriminace.

(47)

Jakékoliv zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení členskými státy by se mělo provádět v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10).

(48)

Jakékoli zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení agenturou pro azyl by se mělo provádět v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (11), jakož i s nařízením (EU) 2021/2303 a mělo by respektovat zásady nezbytnosti a proporcionality.

(49)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení rámce Unie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků rámce Unie pro přesídlování, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(50)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 a čl. 4a odst. 1 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(51)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

1)

„přesídlováním“ přijímání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti ze třetí země, do níž byla tato osoba vysídlena, na území členského státu, a to na základě postoupení případu od Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), přičemž daný státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti:

2)

„mezinárodní ochranou“ mezinárodní ochrana ve smyslu čl. 3 bodu 3 nařízení (EU) 2024/1347;

3)

„humanitárním přijímáním“ přijímání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti ze třetí země, do níž byla tato osoba násilně vysídlena, na území členského státu, a to na základě postoupení případu od Agentury Evropské unie pro azyl (dále jen „agentura pro azyl“)), UNHCR nebo jiného příslušného mezinárodního subjektu, vyžádá-li si je některý členský stát, přičemž daný státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti alespoň na základě počátečního posouzení:

4)

„mimořádným přijímáním“ přijímání osob, které naléhavě potřebují právní či fyzickou ochranu nebo okamžitou lékařskou pomoc prostřednictvím přesídlení nebo humanitárního přijímání.

a)

zajišťuje legální a bezpečný příchod státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, kteří jsou způsobilí pro přijímání a na které se nevztahují důvody pro odmítnutí podle tohoto nařízení, na území členského státu, s cílem udělit jim mezinárodní ochranu v souladu s tímto nařízením, nebo humanitární status podle vnitrostátního práva uvedeného v čl. 2 bodu 3 písm. c), a vybízí všechny členské státy ke zintenzivnění jejich úsilí za tímto účelem;

b)

přispívá ke zvýšení příspěvku Unie k mezinárodním iniciativám v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání s cílem zvýšit celkový počet dostupných míst pro přesídlení a humanitární přijímání;

c)

přispívá k posílení partnerství Unie se třetími zeměmi v regionech, do nichž byl vysídlen značný počet osob, které potřebují mezinárodní ochranu.

a)

prognóze UNHCR týkající se celosvětových potřeb v oblasti přesídlování;

b)

prostoru pro zlepšení ochrany a zvětšení ochranného prostoru ve třetích zemích;

c)

rozsahu a obsahu závazků týkajících se přesídlení nebo humanitárního přijímání, které třetí země přijaly s cílem kolektivně přispívat ke splnění celosvětových potřeb v oblasti přesídlování podle UNHCR.

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

v článku 19 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto: