(EU) 2024/1349Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1349 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí řízení o návratu na hranicích a kterým se mění nařízení (EU) 2021/1148

(1)

Unie by při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva měla zajistit, aby na vnitřních hranicích neprobíhala kontrola osob, rozvíjet společnou politiku v oblasti azylu a migrace, ochrany vnějších hranic a návratů a předcházet neoprávněnému pohybu mezi členskými státy, která je založena na solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy a která je rovněž spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti a je zcela v souladu se základními právy.

(2)

Cílem tohoto nařízení je zefektivnit, zjednodušit a harmonizovat procesní postupy členských států zavedením společného řízení o návratu na hranicích. Uvedené řízení by se mělo vztahovat na státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, jejichž žádost byla zamítnuta v azylovém řízení na hranicích stanoveném v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (4) (dále jen „azylové řízení na hranicích“).

(3)

V případě členských států, které nejsou vázány nařízením (EU) 2024/1348, se odkazy v tomto nařízení na ustanovení nařízení (EU) 2024/1348 považují za odkazy na rovnocenná ustanovení, která případně mohly zavést ve svém vnitrostátním právu.

(4)

Pokud jde o jednání s osobami, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou členské státy vázány nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami jsou.

(5)

Při uplatňování ustanovení tohoto nařízení, která se mohou dotknout nezletilých osob, by pro členské státy měl být prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.

(6)

Mnoho žádostí o mezinárodní ochranu je činěno na vnějších hranicích nebo v tranzitním prostoru členského státu, mimo jiné osobami zadrženými v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice, tedy v okamžiku neoprávněného překročení vnější hranice nebo v blízkosti této vnější hranice po jejím překročení, či osobami vyloděnými po pátrací a záchranné operaci. Za účelem zjištění totožnosti, provedení bezpečnostní kontroly a zdravotní prohlídky na vnějších hranicích a nasměrování dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti k příslušnému řízení je nezbytné provést jejich prověření. Po prověření by měli být státní příslušníci třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti nasměrováni na příslušné azylové řízení nebo řízení o návratu, případně by jim měl být odepřen vstup. Proto by měla být zavedena předvstupní fáze zahrnující prověření a řízení na hranicích pro účely azylu a návratu, podle případu. Všechny fáze příslušných řízení u všech nelegálních příchodů by měly být bezproblémově a účinně propojeny.

(7)

Vstup na území státu není povolen, pokud žadatel nemá právo setrvat, pokud nepožádal o umožnění setrvat pro účely řízení o opravném prostředku podle nařízení (EU) 2024/1348 nebo pokud soud rozhodl, že by mu nemělo být umožněno setrvat, dokud nebude znám výsledek uvedeného řízení o opravném prostředku. V takových případech by se za účelem zajištění kontinuity mezi azylovým řízením a řízením o návratu mělo i řízení o návratu provést v rámci řízení na hranicích, jehož doba nepřesáhne 12 týdnů. Toto období by se mělo počítat od okamžiku, kdy žadatel, státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti již nemají právo setrvat ani jim není umožněno setrvat.

(8)

S cílem zaručit rovné zacházení se všemi státními příslušníky třetích zemí a osobami bez státní příslušnosti, jejichž žádost je v řízení na hranicích zamítnuta, pokud se členský stát rozhodne neuplatňovat ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (5) na základě příslušné odchylky v ní stanovené na státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti a nevydá rozhodnutí o návratu dotčeného státního příslušníka třetí země, by zacházení s dotčeným žadatelem, státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti a úroveň jejich ochrany měly být v souladu s ustanoveními směrnice 2008/115/ES o příznivějších ustanoveních, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí vyloučené z oblasti působnosti uvedené směrnice, a měly by být rovnocenné zacházení a úrovni ochrany ve vztahu k osobám, na které se vztahuje rozhodnutí o návratu.

(9)

Při uplatňování řízení o návratu na hranicích by se měla použít některá ustanovení směrnice 2008/115/ES, neboť upravují prvky řízení o návratu na hranicích, které nejsou stanoveny v tomto nařízení, zejména ty, které se týkají definic, příznivějších ustanovení, nenavracení, nejlepšího zájmu dítěte, rodinného života a zdravotního stavu, nebezpečí útěku, povinnosti spolupracovat, lhůty k dobrovolnému opuštění území, rozhodnutí o návratu, vyhoštění, odkladu vyhoštění, návratu a vyhoštění nezletilých osob bez doprovodu, zákazů vstupu, záruk pro případ neukončeného návratu, zajištění, podmínek zajištění, zajištění nezletilých osob a rodin a mimořádných situací. S cílem snížit riziko neoprávněného vstupu a pohybu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, s nimiž je vedeno řízení o návratu na hranicích, by měla být poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území. Ta by měla být poskytnuta pouze na žádost a neměla by přesáhnout 15 dní ani zakládat právo na vstup na území dotčeného členského státu. Dotčené osoby by měly odevzdat příslušným orgánům veškeré platné cestovní doklady, které vlastní, a to na dobu, která bude nezbytná, aby se zabránilo útěku. Ustanoveními tohoto nařízení týkajícími se návratu není dotčena možnost uvážení členských států kdykoli rozhodnout o udělení autonomního povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu ze solidárních, humanitárních nebo jiných důvodů pro státního příslušníka třetí země, který neoprávněně pobývá na jejich území.

(10)

Pokud se neoprávněně pobývající státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nevrátí nebo nejsou vyhoštěni v maximální lhůtě řízení o návratu na hranicích, mělo by řízení o návratu pokračovat podle směrnice 2008/115/ES.

(11)

Pokud žadatel, státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří byli zajištěni během azylového řízení na hranicích podle nařízení (EU) 2024/1348, kteří již nemají právo setrvat a kterým není umožněno setrvat, měly by mít členské státy možnost pokračovat v jejich zajištění s cílem zabránit jejich vstupu na dané území a provést řízení o návratu, při dodržení záruk a podmínek zajištění stanovených ve směrnici 2008/115/ES. Rovněž by mělo být možné zajistit žadatele, státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, kteří nebyli zajištěni během azylového řízení na hranicích, kteří již nemají právo setrvat a kterým není umožněno setrvat, pokud existuje nebezpečí útěku, pokud se vyhýbají návratu nebo jej jinak ztěžují nebo pokud představují hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost. Toto zajištění by mělo trvat co nejkratší dobu a nemělo by přesáhnout maximální dobu trvání řízení o návratu na hranicích. Pokud se neoprávněně pobývající státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti v této lhůtě nevrátí nebo nejsou vyhoštěni a přestane se s nimi vést řízení o navracení na hranicích, použije se směrnice 2008/115/ES. Maximální doba zajištění stanovená v uvedené směrnici by měla zahrnovat dobu zajištění uplatněnou v průběhu řízení o návratu na hranicích.

(12)

Řízení o návratu na hranicích by mělo v krizové situaci vymezené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1359 (6) usnadnit návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, jejichž žádost byla zamítnuta v azylovém řízení na hranicích v kontextu krize, kteří nemají právo setrvat a kterým není umožněno setrvat, tím, že příslušným vnitrostátním orgánům poskytne nezbytné nástroje a dostatečný časový rámec pro provedení řízení o návratu s náležitou péčí. Aby bylo možné účinně reagovat na krizové situace, mělo by být rovněž možné použít řízení o návratu na hranicích v krizové situaci na žadatele, státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, s nimiž probíhá řízení o návratu na hranicích, jejichž žádost byla zamítnuta před přijetím prováděcího rozhodnutí Rady, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2024/1359, kterým se prohlašuje, že členský stát čelí krizové situaci, kteří nemají právo setrvat a kterým není umožněno setrvat po přijetí takového rozhodnutí.

(13)

V souladu s článkem 72 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) není tímto nařízením dotčen výkon odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

(14)

Za účelem zajištění soudržného provádění ustanovení tohoto nařízení týkajících se řízení o návratu na hranicích by ke dni jeho použitelnosti měly být na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni vypracovány a prováděny prováděcí plány, v nichž se určí nedostatky a operativní kroky pro každý členský stát.

(15)

Uplatňování tohoto nařízení by mělo být v pravidelných lhůtách hodnoceno.

(16)

Cílem politiky Nástroje pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (NSHV), zřízeného jako součást Fondu pro integrovanou správu hranic nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1148 (7), je zajistit silnou a účinnou evropskou integrovanou správu hranic na vnějších hranicích, mimo jiné předcházením nedovolenému přistěhovalectví a jeho odhalováním a účinným řízením migračních toků. Umožnění financování podpory solidárních akcí v rámci uvedeného nástroje v kontextu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (8) by přispělo k dosažení cílů nařízení (EU) 2021/1148. Nařízení (EU) 2021/1148 by proto mělo být změněno.

(17)

Mělo by být možné uvolnit zdroje z NSHV a dalších příslušných fondů Unie (dále jen „fondy“) na podporu členských států v jejich úsilí o uplatňování nařízení (EU) 2024/1351 v souladu s pravidly, jimiž se řídí využívání fondů, a aniž jsou dotčeny další priority podporované danými fondy. V této souvislosti by mělo být možné, aby členské státy využily příděly v rámci svých příslušných programů, včetně částek, které budou poskytnuty v návaznosti na přezkum v polovině období. Mělo by být možné zpřístupnit další podporu v rámci příslušných tematických nástrojů, zejména těm členským státům, v jejichž případě by mohla vyvstat potřeba zvýšit kapacity na hranicích.

(18)

Nařízení (EU) 2021/1148 by mělo být změněno tak, aby byl zaručen plný příspěvek z rozpočtu Unie na celkové způsobilé výdaje na solidární akce a aby byly v souvislosti s těmito akcemi zavedeny zvláštní požadavky na podávání zpráv o provádění fondů. Uvedené nařízení by rovněž mělo být změněno tak, aby členským státům umožnilo poskytovat finanční příspěvky do NSHV ve formě vnějších účelově vázaných příjmů.

(19)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zavedení řízení o návratu na hranicích, stanovení zvláštních dočasných pravidel s cílem zajistit, aby členské státy byly schopny řešit krizové situace, a umožnit financování podpory solidárních akcí podle nařízení (EU) 2021/1148 v souvislosti s nařízením (EU) 2024/1351, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(20)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení není pro ně závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(21)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (9); Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(22)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (11).

(23)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí 2008/146/ES (13).

(24)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (14), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (15).

(25)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Cílem tohoto nařízení je zejména zajistit plné respektování lidské důstojnosti a podpořit uplatňování článků 1, 4, 8, 18, 19, 21, 23, 24 a 47 Listiny,