(EU) 2024/844Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/844 ze dne 13. března 2024, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 16. února 2023 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“ nebo „dotčená země“) na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu podaného dne 3. ledna 2023 společností Autlan EMD SL (dále jen „žadatel“ nebo „společnost Autlan“). Podnět podpořila společnost Tosoh Hellas Single Member S.A. (dále jen „společnost Tosoh“). Komise shledala, že podnět podalo výrobní odvětví Unie zabývající se výrobou elektrolytických oxidů manganičitých ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Obsahoval důkazy o dumpingu a z něj vyplývající podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Dne 7. září 2023 podal žadatel v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení žádost o zahrnutí přezkumu údajných zkreslení na trhu surovin v dotčené zemi, pokud jde o výrobek, který je předmětem šetření, s cílem posoudit, zda by případně postačovalo k odstranění újmy clo nižší než dumpingové rozpětí. Žadatel poskytl dostatečné důkazy, že při vývozu manganové rudy v dotčené zemi nedochází k vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Snížení nebo zrušení vrácení DPH je výslovně uvedeno v čl. 7 odst. 2a druhém pododstavci jako zkreslení na trhu surovin.

(4)

S cílem přezkoumat zkreslení na trhu surovin a posoudit, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy v konečné fázi, pozměnila Komise oznámení o zahájení řízení ze dne 16. února 2023 na základě čl. 7 odst. 2a základního nařízení s cílem přezkoumat zkreslení na trhu surovin a posoudit, zda by případně clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy. Oznámení, kterým se mění oznámení o zahájení řízení, bylo zveřejněno dne 13. září 2023 (3) (dále jen „pozměňující oznámení“).

(5)

V návaznosti na tuto změnu Komise vyzvala zúčastněné strany, případně jim zaslala dotazníky, aby poskytly informace o volných kapacitách v dotčené zemi, o hospodářské soutěži na trhu surovin a o dopadu na dodavatelské řetězce společností v Unii. Komise rovněž vládě Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) zaslala dotazník týkající se zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a a 2b základního nařízení.

(6)

Dva spolupracující uživatelé (Duracell International Operations Sàrl (dále jen „Duracell“) a VARTA Consumer Batteries GmbH & Co. KGaA (dále jen „Varta“)) odpověděli na příslušné části dotazníku. Dva výrobci v Unii (společnosti Tosoh a Autlan), vyvážející výrobci zařazení do vzorku (Guangxi Guiliu New Material Co., Ltd (dále jen „společnost Guiliu“), Xiangtan Electrochemical Scientific Ltd (dále jen „společnost Xiangtan“) a Guangxi Daxin Huiyuan New Energy Technology Co., Ltd (dále jen „společnost Daxin“)) a sdružení Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz kovů, minerálů a chemikálií (dále jen „Čínská obchodní komora“) a Sdružení manganového průmyslu Guanxi (dále jen „sdružení GMIA“) poskytli své připomínky. Komise zvážila informace a připomínky předložené zúčastněnými stranami a v náležitých případech své prozatímní závěry revidovala, jak je vysvětleno v příslušných oddílech níže.

(7)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 3. až 4. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(8)

V souladu s článkem 19a základního nařízení poskytla Komise dne 15. září 2023 stranám shrnutí navrhovaných cel a podrobnosti o výpočtu dumpingových rozpětí a rozpětí, která postačují pro odstranění újmy danému odvětví Unie. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se během tří pracovních dnů vyjádřily k přesnosti výpočtů. Připomínky jednoho z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a dvou výrobců v Unii byly obdrženy dne 20. září 2023.

(9)

Vyvážející výrobce, společnost Daxin, tvrdil, že dumpingové rozpětí by mělo být vypočteno pomocí vývozních prodejních cen a běžné hodnoty bez DPH. Společnost Tosoh, výrobce v Unii, vznesla připomínku týkající se výpočtu cílového zisku. Společnost Autlan, žadatel, požádala o přezkoumání a potvrzení správnosti výpočtu dumpingového rozpětí společnosti Daxin a požádala o zveřejnění informací tří vývozců, které byly ve sděleních označeny jako citlivé. Vzhledem k tomu, že se připomínky netýkaly přesnosti výpočtů, dospěla Komise k závěru, že je po zveřejnění prozatímních opatření přezkoumá spolu s ostatními připomínkami.

(10)

Dne 13. října 2023 uložila Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2023/2120 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“) na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z Číny prozatímní antidumpingové clo.

(11)

Po zveřejnění nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložili tři vyvážející výrobci zařazení do vzorku, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA, dva výrobci v Unii a jeden z uživatelů, společnost Duracell, písemná podání, v nichž vyjádřili svá stanoviska k prozatímním zjištěním ve lhůtě stanovené v čl. 2 odst. 1 prozatímního nařízení.

(12)

Stranám, které o to požádaly, byla rovněž poskytnuta příležitost ke slyšení. Proběhla tato slyšení: dne 23. června a 28. listopadu 2023 se společností Duracell, dne 30. června 2023 se společností Autlan, dne 4. července 2023 se společností Varta, dne 25. října 2023 se společností Xiangtan, dne 16. listopadu 2023 s Čínskou obchodní komorou a dne 15. listopadu 2023 společně se společnostmi Autlan a Tosoh.

(13)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Komise při přijímání konečných zjištění zvážila připomínky podané zúčastněnými stranami a v relevantních případech své předběžné závěry revidovala.

(14)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z Číny (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutým konečným informacím vyjádřit. Ve stanovené lhůtě předložily připomínky společnosti Autlan a Tosoh společně s Čínskou obchodní komorou a sdružením GMIA a společnosti Xiangtan a Daxin.

(15)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 1. až 2. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(16)

Čínská obchodní komora a sdružení GMIA vyjádřily nesouhlas se stanovenou patnáctidenní lhůtou pro všechny strany na předložení připomínek k posouzení zájmu Unie v pozměňujícím oznámení (5), jelikož hospodářské otázky a otázky dodavatelského řetězce, které nová šetření vyvolala, byly složité a vyžadovaly výzkum a výměnu informací s dotčenými společnostmi. Obě požádaly Komisi, aby znovu změnila oznámení o zahájení řízení a poskytla zúčastněným stranám nejméně 30 dnů na předložení připomínek.

(17)

Komise konstatovala, že všem stranám, které požádaly o prodloužení lhůt a uvedly konkrétní důvody, bylo prodloužení povoleno. Rovněž zdůraznila, že oznámení o zahájení řízení (6) ze dne 16. února 2023 stále dává stranám možnost vyjádřit se k informacím poskytnutým ostatními zúčastněnými stranami do 7 dnů od uplynutí lhůty pro vyjádření, takže všechny strany mohou v případě potřeby této možnosti využít. S ohledem na tuto skutečnost se Komise domnívala, že doba, která byla zúčastněným stranám poskytnuta na předložení připomínek a stanovisek k této záležitosti, byla přiměřená.

(18)

Společnost Guiliu tvrdila, že nové tvrzení vznesené žadatelem sedm měsíců po zahájení šetření (a nikoli při zahájení) deroguje právo zúčastněných stran na obhajobu. Společnost Guiliu dále tvrdila, že Komise by měla postupovat podle své dřívější praxe (7), kdy bylo tvrzení žadatele o použití čl. 7 odst. 2a základního nařízení zamítnuto, protože v podnětu nebyly předloženy důkazy o existenci některého z opatření uvedených v čl. 7 odst. 2a druhém pododstavci základního nařízení při zahájení řízení a Komise žádné takové důkazy neshledala ani ve fázi zahájení řízení. Kromě toho společnost Guiliu zmínila, že žadatel bránil šetření tím, že nová tvrzení předložil až v pozdní fázi řízení.

(19)

Komise předně uvedla, že v případě, na který se společnost Guiliu odvolává, byla žádost podána po poskytnutí konečných informací. V daném případě byla žádost obsahující dostatečné důkazy o údajných zkresleních na trhu surovin podána včas, před uložením prozatímních opatření, což Komisi poskytlo dostatek času k účinnému prošetření věci během šetření. Komise dále dospěla k názoru, že práva stran na obhajobu byla plně dodržena. V oddíle 5.5.1 oznámení o zahájení řízení ve znění pozměňujícího oznámení byly všechny dotčené hospodářské subjekty informovány o svých procesních právech a povinnostech a byl popsán postup, který Komise zamýšlela použít ke shromáždění informací nezbytných pro svá zjištění a vyvození závěrů v otázce údajných zkreslení na trhu surovin. Zúčastněné strany měly možnost vyjádřit se k důkazům uvedeným v žádosti předložené žadatelem ohledně údajné existence zkreslení na trhu surovin a k jakýmkoli dalším aspektům týkajícím se šetření údajného zkreslení na trhu surovin. Tato tvrzení společnosti Guiliu byla proto zamítnuta. V neposlední řadě není s ohledem na výše uvedené skutečnosti jasné, jakým způsobem podnět údajně bránil šetření. To společnost Guiliu nedokázala vysvětlit. Komise měla za to, že žádost o zahrnutí přezkumu údajných zkreslení na trhu surovin v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení byla podána včas a nebránila Komisi provést řádný přezkum této záležitosti.

(20)

Společnost Duracell tvrdila, že Komise nemůže v rámci probíhajícího šetření zavádět nový právní základ a měnit metodický rozsah tohoto šetření, neboť v základním nařízení není nic, co by ji opravňovalo k tomu, aby zohlednila doplňující důkazy, které v době zahájení šetření neexistovaly. Strana obdobně odkázala na rozsudek Soudního dvora ve věci T-126/21, Azot v. Komise (8), v němž Soudní dvůr rozhodl, že podmínka týkající se dostatečnosti důkazů obsažených v žádosti o přezkum podané výrobci v Unii nebo jejich jménem ve smyslu čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce základního nařízení je splněna, pokud jsou tyto důkazy předloženy ve lhůtě. Společnost Duracell navíc tvrdila, že Komise podobné žádosti ve své praxi zamítla a že by se měla analogicky použít stejná argumentace (9).

(21)

Komise zahájila šetření v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení s cílem zahrnout přezkum údajných zkreslení na trhu surovin v souladu s právní normou platnou pro žádost podanou výrobci v Unii nebo jejich jménem na základě článku 5 základního nařízení. Žadatel poskytl dostatečné důkazy podle článku 5 o existenci zkreslení na trhu surovin, jak jsou definována v čl. 7 odst. 2a základního nařízení, a proto Komise změnila původní oznámení o zahájení řízení tak, aby se šetření v souladu s požadavky základního nařízení vztahovalo i na tato zkreslení na trhu surovin. Komise proto při zahájení šetření neporušila žádné určené právní normy. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí Soudního dvora ve věci T-126/21, které zmínila společnost Duracell, Komise dále uvedla, že toto rozhodnutí není konečné, neboť proti němu bylo podáno odvolání. V každém případě se rozhodnutí týká přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení a informací nezbytných k jeho zahájení. Rozhodnutí se nevztahuje na použití čl. 7 odst. 2a základního nařízení, který se týká prvku šetření, nikoli důvodu jeho existence. Navíc i podle odůvodnění ve věci T-126/21 článek 5 na rozdíl od čl. 11 odst. 2 neobsahuje žádné zvláštní omezení, pokud jde o to, kdy mohou výrobci v Unii požádat o zahájení šetření. Analogie, kterou uvádí společnost Duracell, tedy nepřichází v úvahu. Tvrzení společnosti Duracell byla proto zamítnuta.

(22)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 8. až 15. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(23)

Jak je uvedeno v 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise zvážila žádost o individuální zjišťování jednoho vyvážejícího výrobce v Číně. Žádost o individuální šetření byla velmi nedostatečná. Z toho vyplývá, že žadatel „nepředložil nezbytné informace ve lhůtě stanovené [základním nařízením]“ ve smyslu čl. 17 odst. 3 uvedeného nařízení. Z poskytnutých informací každopádně vyplynulo, že by bylo třeba prošetřit několik dalších společností, což by „znamenalo příliš velké zatížení“ a s ohledem na složitost projednávaného případu „by bránilo včasnému ukončení šetření“ (10). Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(24)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 17. až 21. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se 22. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 23. až 36. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací se Čínská obchodní komora, spolupracující vyvážející výrobci a spolupracující výrobci v Unii vyjádřili k prozatímním zjištěním o dumpingu.

(28)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 37. až 43. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(29)

Po poskytnutí prozatímních informací předložily společnosti Daxin a Xiangtan, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA řadu připomínek týkajících se existence podstatných zkreslení.

(30)

Za prvé, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že zpráva již není aktuální, zejména s ohledem na významný hospodářský vývoj v EU i v Číně od jejího zveřejnění, včetně poskytování subvencí výrobním odvětvím EU na podporu dodržování nových cílů průmyslové politiky EU nebo zásahů do podnikových investic a rozhodování. Kromě toho společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že Komise nahrazuje šetření zprávami a že odvoláváním se na zprávu Komise nadále argumentuje v kruhu, když vývozci musí vyvracet tvrzení uvedená ve zprávě. Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA proto připomněly, že důkazní břemeno nese vyšetřující orgán.

(31)

Tvrzení, že zpráva je údajně zastaralá, bylo zamítnuto. Komise uvedla, že zpráva je komplexní dokument založený na rozsáhlých objektivních důkazech, včetně právních a správních předpisů a dalších oficiálních politických dokumentů zveřejněných čínskými orgány, zpráv třetích stran pocházejících od mezinárodních organizací, akademických studií a článků akademických pracovníků a dalších spolehlivých nezávislých zdrojů. Ačkoli byla zpráva zveřejněna v prosinci 2017, zjištění zprávy zůstávají z velké části platná a v každém případě byla doplněna dalšími důkazy shromážděnými v rámci tohoto šetření, jak je uvedeno v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení. Navíc měla každá zúčastněná strana dostatek příležitostí zprávu vyvrátit, doplnit nebo se vyjádřit k ní a k důkazům, na nichž je založena, přičemž žádná ze stran nepředložila argumenty nebo důkazy vyvracející zdroje a informace obsažené ve zprávě. Pokud jde o argumenty týkající se průmyslových politik a dotací EU, Komise uvedla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se analyzuje možný dopad jednoho nebo více rušivých prvků uvedených ve zmíněném ustanovení na ceny a náklady v zemi vývozu. Struktura nákladů a mechanismy tvorby cen na jiných trzích, například v EU, nemají v kontextu určení běžné hodnoty žádný význam. Také toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(32)

Pokud jde o argument naznačující, že vydání zprávy o situaci v zemi nahradilo skutečné šetření, Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. e) základního nařízení může Komise, pokládá-li důkazy o podstatných zkresleních předložené žadatelem za dostačující, na jejich základě zahájit šetření. Avšak k určení skutečné existence nebo dopadu podstatných zkreslení a následnému použití metodiky stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení dojde v době poskytnutí prozatímních a/nebo konečných informací na základě šetření. V tomto šetření je zpráva, včetně důkazů v ní obsažených, součástí důkazů ve spisu, které odůvodňují použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Komise připomněla, že oddíl 3.2.1 prozatímního nařízení obsahuje úplné posouzení Komise týkající se existence podstatných zkreslení. Komise použila podstatné doplňující důkazy specifické pro toto šetření a tvrzení předložená stranami nezahrnutými do zprávy. Pro použití metodiky podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení jsou důležitá zjištění, že v daném případě jsou relevantní podstatná zkreslení, jako je tomu v tomto šetření (11). Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(33)

Za druhé, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že Komise nesprávně vyložila povahu čínské doktríny socialistické tržní ekonomiky a ani neprovedla komplexní analýzu týkající se struktury čínského hospodářství, jakož i vztahu mezi volným trhem a vedoucím postavením Komunistické strany Číny. Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA podpořily svůj argument tvrzením, že stanovisko ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady k urychlení zlepšení systému socialistické tržní ekonomiky v nové éře z května 2020 mimo jiné zopakovalo, že reforma socialistického tržního hospodářství by měla projevit velký respekt k obecnému pravidlu tržního hospodářství, minimalizovat přímé přidělování tržních zdrojů ze strany vlády, jakož i přímé zásahy do mikroekonomických činností, plně využít rozhodující úlohu trhu při přidělování zdrojů a posílit úlohu vlády při účinném řešení selhání trhu.

(34)

Tento argument musel být zamítnut. Koncepce socialistického tržního hospodářství prostupuje celou legislativní a ekonomickou strukturou ČLR a fakticky dává Komunistické straně Číny vedoucí postavení ve všech významných hospodářských otázkách, včetně kontroly finančního systému a kapitálových zdrojů, určování hospodářských odvětví na základě jejich strategického významu, kontroly personálních otázek včetně všech nezbytných jmenování, koordinace hospodářských politik prostřednictvím formální sítě stranických subjektů/výborů napříč státními orgány a hospodářstvím atd. Z kontextu vytržené citace vybraných politických dokumentů nemohou změnit závěr, že strana/stát plně ovládá hospodářství země, jak vyplývá nejen z důkazů uvedených v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení, ale také ze samotných politických dokumentů, které se odvolávají na dodržování tržních sil a zároveň je podřizují strategickým cílům Komunistické strany Číny (12).

(35)

Za třetí, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA zpochybnily zjištění Komise, že čínské hospodářství podléhá celkové správní kontrole prostřednictvím systému průmyslového plánování. Vyvážející výrobci uvedli, že plány jsou pouze pokyny a nemají pro čínské společnosti závazné účinky. V této souvislosti společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA dodaly, že v rámci EU a členských států existují také rozvojové iniciativy, které jsou podobné čínským pětiletým plánům, jako jsou nové průmyslové aliance uvnitř EU a rozsáhlé státní dotační programy.

(36)

V reakci na argument týkající se povahy čínských plánovacích dokumentů Komise zdůraznila, že čínské hospodářství se řídí spletitou sítí pětiletých plánů, které ovlivňují rozhodnutí veřejných orgánů na všech úrovních. Na rozdíl od tvrzení vyvážejících výrobců považuje Komise pětileté plány za závazné. To vyplývá z platných právních předpisů uvedených v oddíle 4.3 zprávy, jakož i ze samotných plánovacích dokumentů. 14. národní pětiletý plán kupříkladu obsahuje oddíl věnovaný zlepšení mechanismu provádění plánování, kde se uvádí, že: „Pokud jde o závazné ukazatele, velké technické projekty a úkoly v oblasti veřejných služeb, ochrany životního prostředí, bezpečnosti a dalších oblastech uvedených v tomto plánu, je třeba vyjasnit úkoly jednotlivých subjektů a požadavky na harmonogram, rozdělit veřejné zdroje, řídit a kontrolovat společenské zdroje a zajistit dokončení podle harmonogramu. Pokud jde o očekávané ukazatele a úkoly v oblasti průmyslového rozvoje a strukturálních změn stanovené v tomto plánu, je nezbytné se při jejich dosažení spoléhat především na úlohu účastníků trhu. Vlády na všech úrovních musí vytvořit příznivé politické, institucionální a právní prostředí“ (13).

(37)

Pokud jde o odkaz společnosti Daxin, Čínské obchodní komory a sdružení GMIA na podobné režimy podpory údajně existující v EU a členských státech, Komise poznamenala, jak již bylo uvedeno ve 47. a 121. bodě odůvodnění oddílu 3.2.1 prozatímního nařízení, že podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se analyzuje možný dopad jednoho nebo více rušivých prvků uvedených ve zmíněném ustanovení na ceny a náklady v zemi vývozu, přičemž struktura nákladů a mechanismy tvorby cen na jiných trzích nemají v kontextu tohoto šetření žádný význam (14). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(38)

Za čtvrté, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že ne všichni výrobci elektrolytických oxidů manganičitých jsou státními podniky a že i když stát některé společnosti vlastní nebo do nich investuje, neprokazuje to zásahy státu do činnosti těchto společností. Vyvážející výrobci dále s odkazem na článek 11 čínského práva o obchodních společnostech dodali, že vazby mezi Komunistickou stranou Číny a dotčenými společnostmi nemusí nutně sloužit jako ukazatel kontroly vlády nad činností společnosti.

(39)

Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení je jedním z prvků, jejichž dopad je třeba vzít v úvahu při posuzování existence podstatných zkreslení, skutečnost, že dotčený trh je do značné míry zásobován podniky, které jsou ve vlastnictví orgánů země vývozu, jsou pod jejich kontrolou nebo jsou pod jejich strategickým dohledem či pokyny. Zároveň i kdyby v daném odvětví nebyla převaha státních podniků, státní vlastnictví je pouze jedním z ukazatelů podstatných zkreslení. Zásahy státu mohou mít jiné formy – v souladu s ukazateli uvedenými v čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení – které jsou popsány v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení. Ačkoli význam článku 11 čínského zákona o obchodních společnostech není v tomto kontextu zcela jasný, poukázala Komise na to, že i článek 1 uvedeného zákona o obchodních společnostech odkazuje na cíl spočívající v ochraně sociálního a hospodářského řádu a podpoře rozvoje socialistického tržního hospodářství. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(40)

Za páté, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že Komise neposkytla dostatečné důkazy, které by odůvodňovaly jakákoli zjištění o nedostatečném provádění právních předpisů týkajících se společností, vlastnictví a úpadku v Číně. Vyvážející výrobci zejména tvrdili, že Čína provádí pravidelný dohled nad prováděním zákona o úpadku, včetně soudního řízení v případech úpadku a návrhů na změny, a proto neplatí, že řádně neuplatňuje a nevymáhá právní předpisy. Dále společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že nebyly uvedeny žádné případy, které by prokazovaly zkreslený přístup ke kapitálu a investicím. Podobně společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA zpochybnily závěr Komise, pokud jde o podstatná zkreslení týkající se mezd. Dále v této souvislosti tvrdily, že Komise neprovedla odvětvovou analýzu, která by prokázala, že by se pracovníci v odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v zaměstnání ocitali ve zranitelném postavení a dostávali zkreslené mzdy.

(41)

Tyto argumenty nebylo možné přijmout. Pokud jde o provádění právních předpisů o úpadku, Komise poukázala na to, že i když Čína možná provedla určité reformy insolvenčního řízení, dostupné informace naznačují přetrvávající státní zásahy a další problémy poukazující na nedostatečné uplatňování právních předpisů o úpadku. I když poměrně nízký počet případů insolvenčních řízení sám o sobě svědčí o tom, že tržní síly nemohou vyloučit neživotaschopné hospodářské subjekty, probíhající státní zásah dokládají různé výkladové kroky Nejvyššího lidového soudu, které zdůrazňují hospodářskou kontinuitu a sociální stabilitu jako priority, které by soudy nižších stupňů měly zohlednit v souvislosti s řízením o úpadku.

(42)

Pokud jde o zkreslení mezd, Komise připomněla, že jak je uvedeno ve 105. bodě odůvodnění oddílu 3.2.1 prozatímního nařízení, mzdy v Číně jsou zkreslené mimo jiné v důsledku omezení mobility systémem registrace domácností (chu-kchou), jakož i nedostatečné přítomnosti nezávislých odborů a nedostatečného kolektivního vyjednávání. Ve spisu nejsou žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné jednoznačně stanovit, že domácí mzdové náklady výrobců elektrolytických oxidů manganičitých, jako je společnost Daxin, jakož i výrobců zastoupených Čínskou obchodní komorou nebo sdružením GMIA nebyly těmito zkresleními ovlivněny, a ani společnost Daxin, ani výrobci zastoupení Čínskou obchodní komorou nebo sdružením GMIA nepředložili žádné důkazy o tom, že zkreslení uvedená v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení neovlivňují jejich náklady práce.

(43)

Podobné připomínky platí rovněž pro čínský finanční systém. Jak je uvedeno ve 108. bodě odůvodnění oddílu 3.2.1 prozatímního nařízení, čínské banky se při poskytování přístupu k financování řídí veřejnými politikami, včetně posuzování rizik dlužníků. Vzhledem k tomu, že ani společnost Daxin, ani Čínská obchodní komora / sdružení GMIA neposkytly dodatečné informace, které by prokazovaly, že zkreslení popsaná v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení nemají vliv na přístup výrobců elektrolytických oxidů manganičitých ke kapitálu, musel být tento argument zamítnut.

(44)

Za šesté, společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA uvedly, že metodika a odůvodnění šetření Komise musí splňovat normy stanovené zásadami a postupy zavedenými v rámci WTO. Vyvážející výrobci tvrdili, že Komise musí nést větší důkazní břemeno, pokud jde o určení narušujícího trhu, zejména pokud jde o vysvětlení, jak se vládní pravomoci nebo pověření promítají do skutečných a prokazatelných zkreslení výrobních nákladů.

(45)

Argumenty společnosti Daxin, Čínské obchodní komory a sdružení GMIA byly zamítnuty. Komise se domnívá, že metodika podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení je plně v souladu se závazky Evropské unie v rámci WTO a vyvážející výrobci nedoložili, které zásady a postupy údajně Komise nesplnila. V každém případě oddíl 3.2.1 prozatímního nařízení obsahoval podrobné vysvětlení, jak různé typy zkreslení – ať už průřezové, a tudíž ovlivňující celé čínské hospodářství, nebo přítomné konkrétně v odvětví elektrolytických oxidů manganičitých – ovlivňují fungování trhu, a tudíž i výrobní náklady výrobku, který je předmětem šetření.

(46)

Komise proto argumenty společnosti Daxin, Čínské obchodní komory a sdružení GMIA zamítla.

(47)

Společnost Xiangtan za prvé uvedla, že Komise dosud neposkytla žádné další upřesnění týkající se přesného právního základu, o který by se opírala její argumentace ohledně slučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s dohodami WTO – včetně protokolu o přistoupení Číny k WTO a antidumpingové dohody WTO – a rovněž s rozhodnutími DSB, zejména ve věci DS473. Podle společnosti Xiangtan pouhá skutečnost, že Komise zopakovala, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení je plně v souladu se závazky EU podle práva WTO, tuto otázku nijak neobjasnila. Kromě toho společnost Xiangtan s odkazem na věc DS473 uvedla, že Komise nebyla oprávněna vyřadit její náklady nebo ceny na základě údajné existence podstatných zkreslení, jelikož existence takových zkreslení v žádném případě není dostatečným důvodem pro závěr, že záznamy výrobce přiměřeně neodrážejí náklady na suroviny spojené s výrobou a prodejem dotčeného výrobku. Společnost Xiangtan nakonec tvrdila, že Komise dostatečně neodůvodnila použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení v tomto šetření.

(48)

Komise s tím nesouhlasila. Pokud jde o tvrzení společnosti Xiangtan ohledně údajné neslučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s právem WTO, zejména s ustanoveními článků 2.2 a 2.2.1.1. antidumpingové dohody, jakož i zjištění ve věci DS473, Komise zopakovala své stanovisko vyjádřené v první poznámce, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení je plně v souladu se závazky EU podle práva WTO, zejména s ustanoveními antidumpingové dohody. Kromě toho Komise s ohledem na věc DS473 připomněla, že tento případ se netýkal použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, ale konkrétního ustanovení čl. 2 odst. 5 základního nařízení. Pokud jde o tvrzení společnosti Xiangtan, že důkazní břemeno nese Komise, je toto tvrzení neopodstatněné. Komise připomněla, že právo WTO, jak je vykládáno Odvolacím orgánem ve věci DS473, připouští použití údajů ze třetí země, které jsou řádně upraveny, pokud je taková úprava nezbytná a odůvodněná. Komise poznamenala, že existence podstatných zkreslení, která vedou k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, se zjišťuje na úrovni celé země, a pokud je zjištěna, jsou náklady a ceny v zemi vývozu nevhodné pro početní zjištění běžné hodnoty. Za těchto okolností čl. 2 odst. 6a základního nařízení stanoví početní zjištění nákladů na výrobu a prodej na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot, včetně nezkreslených cen nebo referenčních hodnot ve vhodné reprezentativní zemi s podobnou úrovní rozvoje, jakou má země vývozu. Stejné ustanovení základního nařízení navíc umožňuje použití domácích nákladů, u nichž se má jednoznačně za to, že nejsou ovlivněny podstatnými zkresleními. V tomto šetření Komise doložila existenci zkreslení ve výrobním odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení, přičemž v případě společnosti Xiangtan nebylo na základě přesných a vhodných důkazů zjištěno, že by domácí náklady nebyly zkresleny.

(49)

Za druhé, společnost Xiangtan tvrdila, že v odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Číně neexistuje žádné podstatné zkreslení, a to vzhledem k tomu, že: i) i když je společnost Xiangtan ze 40 % vlastněna státem, nevede státní vlastnictví nutně k tomu, že by stát zasahoval do podnikatelských činností společnosti, a nevede k tomu ani skutečnost, že předseda společnosti a tajemník správní rady zastávají současně funkce v rámci Komunistické strany Číny; ii) společnost je veřejně kótovaná na burze cenných papírů, a tudíž podléhá tržně orientovaným moderním pravidlům správy a řízení společností a požadavkům na kótování na burze; iii) Komise neprokázala, že údajné průřezové zásahy čínské vlády vedou k podstatným zkreslením výrobních činitelů, a tudíž ovlivňují náklady a cenu činností společnosti Xiangtan.

(50)

Tyto argumenty nebylo možné přijmout. Za prvé, pokud jde o zásahy státu, Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení je jedním z prvků, jejichž dopad je třeba vzít v úvahu při posuzování existence podstatných zkreslení, skutečnost, že dotčený trh je do značné míry zásobován podniky, které jsou ve vlastnictví orgánů země vývozu, jsou pod jejich kontrolou nebo jsou pod jejich strategickým dohledem či pokyny. Zároveň i kdyby v daném odvětví nebyla převaha státních podniků, státní vlastnictví je pouze jedním z ukazatelů podstatných zkreslení. Zásahy státu mohou mít jiné formy – v souladu s ukazateli uvedenými v čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení – které jsou popsány v oddíle 3.2.1 prozatímního nařízení. Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) druhé odrážky je jedním z prvků důležitých pro posouzení existence podstatných zkreslení v dané zemi přítomnost státu ve firmách, která umožňuje státu ovlivňovat ceny či náklady. Přítomnost členů strany v řídících strukturách společnosti Xiangtan je jasným ukazatelem toho, že společnost není nezávislá na státu a jedná spíše v souladu s politikou Komunistické strany Číny než v souladu s tržními silami, a to bez ohledu na to, zda stát přímo stanovuje ceny prodávaného zboží, nebo zda vazby mezi společností a Komunistickou stranou Číny mohou ovlivňovat její náklady a ceny spíše nepřímo, například prostřednictvím příznivějšího zacházení a podpory ze strany orgánů.

(51)

Za druhé, pokud jde o údajnou neexistenci podstatných zkreslení navzdory zásahům státu, nelze argumenty společnosti Xiangtan přijmout. Společnost Xiangtan neposkytla žádné informace, které by zpochybnily zjištění Komise (viz 87. až 100. bod odůvodnění prozatímního nařízení) týkající se oblasti elektrolytických oxidů manganičitých, která je považována za podporované odvětví, a proto podléhá podpoře státu vedoucí ke zkreslením. Totéž platí pro zkreslení týkající se vstupů nezbytných pro výrobu výrobku, který je předmětem šetření (viz zejména 83., 85. a 106. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Za třetí, pokud jde o tvrzení společnosti Xiangtan, že se jedná o soukromou společnost s moderní správou a řízením, popsala Komise v oddíle 3.2.1 odůvodnění prozatímního nařízení významné zásahy státu v ČLR, které vedly k narušení účinného přidělování zdrojů v souladu s tržními zásadami. Tato narušení ovlivňují komerční subjekty bez ohledu na vlastnickou strukturu nebo vedení.

(52)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byly argumenty společnosti Xiangtan zamítnuty.

(53)

V prozatímním nařízení Komise vybrala Kolumbii jako reprezentativní zemi a pro početně zjištěnou běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení použila finanční údaje společnosti Quimpac de Colombia. Podrobnosti o metodice použité pro výběr byly uvedeny v první a druhé poznámce, které byly stranám zpřístupněny ve veřejně přístupném spisu dne 12. června 2023 a 4. července 2023 (dále jen „první poznámka“ a „druhá poznámka“).

(54)

Po zveřejnění prozatímního nařízení společnost Xiangtan zopakovala tvrzení, že Kolumbie není vhodnou reprezentativní zemí, a to na základě stejných argumentů, které již byly uvedeny ve 144. a 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Komise se těmito připomínkami zabývala již ve 147. a 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho společnost Xiangtan nepředložila žádné nové informace ani nenavrhla žádnou alternativní reprezentativní zemi. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(56)

Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA znovu zopakovaly, že náklady na energii v Kolumbii jsou ovlivněny několika činiteli a výrazně se liší i v různých zemích s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína. Čínská obchodní komora, sdružení GMIA a společnost Daxin tvrdily, že by Komise měla alternativně použít údaje od čínských vývozců. O tomto tvrzení již bylo pojednáno ve 151. a 152. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde toto tvrzení bylo i zamítnuto.

(57)

Společnost Xiangtan tvrdila, že Komise by měla použít skutečné náklady na vlastní těžbu i na dovoz manganové rudy namísto použití referenčních cen. Společnost Xiangtan toto tvrzení podpořila nižším obsahem manganu v místně těžených rudách, což údajně způsobuje, že tyto místní rudy nejsou postiženy zkresleními. Pokud jde o dovážené rudy, společnost Xiangtan tvrdila, že vzhledem k tomu, že koncentrace manganu, inspekční zprávy a informace o původu byly k dispozici, neměla být referenční hodnota použita.

(58)

Obě tvrzení Komise zamítla. Společnost Xiangtan nevysvětlila, jakým způsobem by se zkreslení neměla vztahovat také na domácí manganové rudy s nižší koncentrací, které se používají ve výrobním postupu elektrolytických oxidů manganičitých společně s dováženými rudami s vyšší koncentrací.

(59)

Důvodem, proč Komise použila referenční hodnoty pro dovážené rudy, byla skutečnost, že žádný z výrobců nepředložil přesné a vhodné důkazy prokazující neexistenci zkreslení. Důvodem byl především fakt, že všechny nákupy rudy byly prováděny prostřednictvím čínského zprostředkovatele, ať už se nacházel v Číně, nebo jinde.

(60)

Společnost Xiangtan zopakovala tvrzení, že metodika použitá pro výpočet referenční hodnoty pro manganovou rudu, kterou použila Komise, není vhodná, a znovu navrhla použití jedné ze dvou alternativních metodik, které předložila ve svých připomínkách k druhé poznámce. Komise se tímto tvrzením zabývala již ve 170. a 171. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Společnost Xiangtan nepředložila žádné nové skutečnosti, odůvodnění ani žádnou použitelnou alternativní metodiku, jak spolehlivě stanovit cenový rozdíl vyplývající z rozdílné koncentrace manganu v rudě.

(61)

Také společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA znovu namítly, že referenční hodnota přijatá Komisí se vztahuje na rudu s výrazně vyšší koncentrací manganu ve srovnání s manganovou rudou z místních zdrojů a že by měla být upravena tak, aby zohledňovala náklady čínských vývozců.

(62)

Komise důkladně analyzovala všechny zdroje poskytnuté zúčastněnými stranami, včetně údajů z čínských platforem Asian Metal a ferroalloynet.com. Tato analýza prokázala, že nelze určit žádný konzistentní cenový rozdíl, který by vycházel z obsahu manganu. Naopak údaje ze stránek fastmarkets.com ukázaly, že dvě koncentrace rudy ve výši 37 % a 44 % vykazovaly nekonzistentní cenové rozdíly, neboť v některých měsících byla jednotková cena za tunu u vyšší koncentrace dokonce nižší než u nižší koncentrace. Totéž platí pro údaje agentury Asian Metal, které ukázaly, že jednotková cena za tunu rudy s 13% koncentrací byla v některých měsících vyšší než za rudu s 37% koncentrací. Tato zjištění jasně prokázala, že mezi obsahem manganu a cenou neexistuje žádná konzistentní korelace. V důsledku toho byla potvrzena prozatímní referenční hodnota pro manganovou rudu a tvrzení bylo zamítnuto.

(63)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiangtan zopakovala svá dvě tvrzení týkající se manganové rudy. Za prvé tvrdila, že místo referenční ceny měly být použity skutečné náklady na vlastní těžbu manganové rudy. Zadruhé zopakovala, že Komise nesprávně vypočítala referenční ceny manganové rudy.

(64)

Pokud jde o první tvrzení, Komise již v prozatímním nařízení vysvětlila důvody, proč nahradila skutečné náklady na manganovou rudu pocházející z Číny referenčními hodnotami. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(65)

V druhém tvrzení týkajícím se referenční hodnoty pro manganovou rudu společnost Xiangtan tvrdila, že existuje konzistentní vzorec pro rozdíl v cenách za metrickou tunu mezi referenčními hodnotami pro vyšší a nižší koncentrace rudy, aniž poskytla jakékoli podrobnosti nebo důkazy o tom, jaký by tento údajně konzistentní cenový rozdíl měl být, ani o tom, jak by se tento cenový rozdíl vztahoval na jiné (nižší) koncentrace manganových rud používaných čínskými výrobci. Komise toto tvrzení zamítla.

(66)

Společnost Xiangtan dále uvedla, že ze strany Komise bylo věcně nesprávné uvádět skutečnost, že v některých případech byla jednotková cena za tunu rudy s vyšší koncentrací nižší než cena za rudu s nižší koncentrací. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila, protože například v téměř celém období května 2020 byla jednotková cena za metrickou tunu rudy s 37% koncentrací manganu dodané pod indexem MB-MNO-0003 s CIF do přístavu Tchien-ťin v USD vyšší než rudy s 44% koncentrací manganu dodané pod indexem MB-MNO-0001 s CIF do přístavu Tchien-ťin (15). Jak již bylo vysvětleno v 62. bodě odůvodnění, mezi cenou manganové rudy a koncentrací manganu v ní neexistuje žádný konzistentní cenový rozdíl. V každém případě, i kdyby byl zjištěn konzistentní rozdíl, rozdíl mezi 37% a 44% koncentrací nebylo možné použít na místní čínské rudy s výrazně nižšími koncentracemi, pro které nebyla k dispozici žádná referenční hodnota. Komise proto potvrdila přístup k výpočtu referenční hodnoty pro mangan a toto tvrzení zamítla. Společnost Xiangtan zjistila ve vzorci použitém při výpočtu ceny jedné z použitých manganových rud administrativní chybu. Při výpočtu referenční ceny byla použita nesprávná koncentrace manganu v rudě. Komise toto tvrzení přijala a chybu opravila.

(67)

Společnost Xiangtan tvrdila, že Komise nesprávně použila upravující faktor pro obsah manganu s valencí 2+. Komise toto tvrzení přijala a tento upravující faktor opravila.

(68)

Společnost Xiangtan zpochybnila úpravu, kterou Komise uplatnila na jeden typ manganového prášku. Komise toto tvrzení přijala a výši úpravy opravila.

(69)

Společnost Tosoh tvrdila, že Komise měla jako zdroj dovozních cen pro pět výrobních činitelů jiných než manganová ruda použít spíše Malajsii než Turecko, protože dovozní ceny uhelných produktů do Turecka byly během období šetření neobvykle nízké v důsledku významného dovozu z Ruska. Komise se tímto tvrzením zabývala již ve 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a pro stanovení nezkreslených nákladů na bitumenové a černé uhlí vybrala Brazílii.

(70)

Společnost Autlan požadovala, aby Komise k výpočtu nezkreslených referenčních hodnot pro pět vstupů použila údaje o dovozních cenách z Malajsie. Komise uvedla, že pouze u jednoho z pěti výrobních činitelů, a to hnědého uhlí, byly průměrné souhrnné objemy dovozu vyšší než v případě Turecka nebo Brazílie, a proto výběr Malajsie nebyl odůvodněný. Toto tvrzení bylo zamítnuto.

(71)

Společnost Xiangtan zpochybnila metodu použitou pro stanovení cen dvou druhů uhlí. Vyzvala Komisi, aby pro bitumenové uhlí využívala kolumbijské vývozní statistiky. Společnost Xiangtan při rozvíjení svého argumentu vyslovila domněnku, že důvodem nízkého dovozu do Kolumbie může být bohatá nabídka v zemi. Dále vyzvala Komisi, aby použila statistické údaje o dovozu do Turecka, aniž by vyloučila dovoz z Ruska, s odůvodněním, že Komise nedostatečně prokázala, že v Rusku dochází ke zkreslením, která by způsobila neobvykle nízké ceny, a rovněž uvedla příklady některých výrobků, které byly z některých zemí dováženy za nižší ceny než z Ruska.

(72)

Komise vysvětlila svůj přístup ve 142. a 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Při stanovování referenčních hodnot se Komise nespoléhá na vývozní ceny, protože ty jsou ze své podstaty méně spolehlivé než dovozní statistiky. Jde o obecně přijímaný názor, který vychází z různých skutečností, například z toho, že celní orgány mají obvykle více zdrojů a metod k posuzování a kontrole údajů o dovozu než údajů o vývozu. Požadovaná dovozní dokumentace je obecně podrobnější a zboží při dovozu podléhá celním kontrolám a ověřením. Rovněž údaje o vývozu jsou obvykle vykazovány jako FOB (ve srovnání s CIF u dovozu), což Komise považuje za reprezentativní úroveň, kterou lze použít jako referenční hodnotu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(73)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiangtan zopakovala tvrzení vznesené v prozatímní fázi, že by Komise měla pro stanovení referenční ceny pro bituminózní uhlí použít kolumbijské vývozní statistiky. Nebyly předloženy žádné nové argumenty. Komise již v předchozím bodě odůvodnění vysvětlila, proč považuje dovozní ceny za spolehlivější než vývozní ceny, a proto toto tvrzení zamítla.

(74)

Pokud jde o zkreslení v Rusku, Komise uvedla, že důkazy dokládající, že ruští výrobci uhlí prodávali s výraznými slevami v důsledku sankcí Unie na dovoz, které vstoupily v platnost v srpnu 2022, byly k dispozici ve veřejně přístupném spisu a společnost Xiangtan je nezpochybnila. Komise proto toto tvrzení zamítla a potvrdila svou metodu stanovení cen uhlí.

(75)

Společnost Guiliu požádala Komisi o změnu kódu HS u jednoho ze svých výrobních činitelů, a to z kódu HS 2701 12 (živičné (bituminózní) uhlí) na kód HS 2702 10 (hnědé uhlí), a o odpovídající úpravu referenční hodnoty. Společnost Guiliu tvrdila, že podle nomenklatury harmonizovaného systému se kód HS 2701 12 vztahuje na bituminózní uhlí, které musí mít výhřevnost rovnou nebo vyšší než 5 833 kcal/kg, zatímco jí používané uhlí bylo pod touto hranicí. Na podporu své žádosti společnost Guiliu předložila výsledky zkoušek šarží uhlí, které vykazovaly výhřevnost nižší, než je výše uvedená hranice. Zařazení pod kód HS 2701 12 uvedla společnost Guiliu ve svých odpovědích na dotazník a během procesu ověřování nebylo zpochybněno. Komise měla za to, že žádost není přijatelná, neboť přišla až po přijetí prozatímních opatření a Komise nemohla ověřit nové důkazy předložené v souvislosti s kalorickou hodnotou uhlí, které společnost Guiliu údajně používala.

(76)

V první a druhé poznámce a v prozatímním nařízení byl jeden z výrobních činitelů, železný pyrit, uveden pod kódem HS 2601 11. Po dalším šetření Komise zjistila, že železný pyrit používaný vyvážejícími výrobci je nepražený železný pyrit a měl by být zařazen pod jiný kód, a to kód HS 2502 00. Komise obdržela od vyvážejících výrobců potvrzení o druhu použité suroviny, zda se jedná o pražený nebo nepražený pyrit, a o kódu klasifikace, který se má použít. Komise následně upravila referenční hodnotu tak, aby stanovila nezkreslenou cenu železného pyritu. Vzhledem k tomu, že žádná ze zemí použitých pro ostatní činitele (Kolumbie, Turecko a Brazílie) v tomto případě neměla reprezentativní množství dovozu pyritu (celkový dovoz do těchto zemí se pohybuje od 0 do 3 % spotřeby pyritu čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku), hledala Komise alternativní zemi na seznamu zemí s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako Čína a dospěla k závěru, že vhodným alternativním zdrojem dovozních cen nepraženého pyritu je Thajsko, jelikož množství dovozu je výrazně vyšší (představuje 23 % celkové spotřeby pyritu čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku).

(77)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiangtan tvrdila, že Komise by se měla při stanovení referenční hodnoty opírat o tureckou vývozní cenu nepraženého pyritu, neboť Turecko je největší vývozní zemí této suroviny. Komise tato tvrzení zamítla z důvodů uvedených ve 72. bodě odůvodnění tohoto nařízení.

(78)

Společnost Daxin tvrdila, že stanovení referenční hodnoty pro páru na základě údajů ostatních vyvážejících výrobců zařazených do vzorku by nebylo v souladu s předchozí praxí a že by Komise měla místo toho použít referenční hodnotu pro vodu. Komise usoudila, že by nebylo vhodné použít referenční hodnotu pro vodu, neboť při výrobě páry jsou zapotřebí jiné činitele s podstatně vyšším dopadem na konečnou cenu, jako jsou náklady na energii a pracovní sílu. Komise vypočítala průměr spotřeby vstupů používaných ostatními vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, kteří vyrábějí páru ve vlastních provozech, a pro stanovení ceny páry použila referenční hodnoty pro průměrnou spotřebu každého vstupu. Společnost Daxin nepředložila žádnou alternativní metodiku výpočtu ceny páry, a proto bylo tvrzení zamítnuto.

(79)

Společnost Daxin rovněž namítala, že rozhodnutí Komise použít k úpravě referenční hodnoty pro manganovou rudu náklady na drcení/mletí vynaložené ostatními vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku nebylo odůvodněné, neboť tyto náklady byly nepřiměřeně vysoké. Společnost Daxin nepředložila žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení ani nenavrhla alternativní možnost. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(80)

Společnost Xiangtan napadla rozhodnutí Komise změnit zdroj údajů pro stanovení referenční hodnoty pro elektřinu ze společnosti ENEL S.A., původně navržené v první a druhé poznámce, na společnost EMCALI, dodavatele energie v regionu Cali, kde sídlí společnost Quimpac. Za prvé tvrdila, že vzhledem k tomu, že společnost Quimpac není výrobcem elektrolytických oxidů manganičitých, je její umístění irelevantní. Za druhé uvedla, že sazby společnosti EMCALI neobsahují sazbu použitelnou pro průmyslové využití. Komise oba argumenty odmítla. Společnost Quimpac byla vybrána jako referenční společnost, protože využívá stejný proces elektrolýzy jako výrobce elektrolytických oxidů manganičitých, a je tudíž vhodným zástupcem pro účely pochopení struktury nákladů výrobce elektrolytických oxidů manganičitých z hlediska dodávek energie. Pokud jde o uplatňované sazby elektřiny, ceny zveřejněné v ceníku EMCALI, který je přístupný všem zájemcům, jsou použitelné jak pro komerční, tak pro průmyslové uživatele. Tento přístup je dále podpořen použitím velmi vysokých napěťových hladin (kategorie 3), které překračují rámec typických rezidenčních nebo běžných komerčních činností a svědčí o značné průmyslové spotřebě elektřiny. Rozhodnutí Komise použít nejvyšší dostupnou kategorii napěťové hladiny je založeno na tom, že slouží jako přesná reprezentace průmyslového uživatele, který ve svých výrobních procesech spotřebovává velké množství elektřiny.

(81)

Společnost Xiangtan zpochybnila použití prodejních, správních a režijních nákladů a zisku společnosti Quimpac de Colombia při výpočtu běžné hodnoty, a to ze tří důvodů. Za prvé tvrdila, že finanční výsledek společnosti Quimpac není dobrým ukazatelem výroby elektrolytických oxidů manganičitých. Za druhé tvrdila, že úroveň zisku je vyšší než úroveň, které by mohl výrobce elektrolytických oxidů manganičitých běžně dosáhnout, a navrhla použít zisky výrobců v Unii nebo společnosti Tosoh Japan. Za třetí tvrdila, že společnost nemá k dispozici žádné podrobné finanční údaje, a proto nelze zkontrolovat položky, jako jsou náklady na dopravu, balné, ostatní náklady nebo náklady na výzkum a vývoj, a nelze tedy zajistit, aby při porovnávání cen nedošlo k dvojímu započtení.

(82)

Komise předložené argumenty odmítla z důvodů, které jsou uvedeny níže. Za prvé, společnost Xiangtan neprokázala, proč by společnost Quimpac nemohla být na základě svých výrobků (výrobků s obsahem chloru a sody) vhodným zástupcem výrobců elektrolytických oxidů manganičitých. Společnost Xiangtan nepopírá, že společnost Quimpac používá srovnatelná stálá aktiva (zařízení na elektrolýzu) a má vysokou spotřebu elektrické energie. Za druhé, důvody pro výběr společnosti Quimpac spolu s popisem tohoto procesu byly řádně popsány v prozatímním nařízení (oddíl 3.2.2.4). Komise proto nemůže použít finanční výsledky výrobního odvětví Unie a japonské společnosti ani k výpočtu běžné hodnoty, ani k jejímu porovnání s finančními výsledky vybraných společností. Zatřetí, navzdory tomu, že dostupné údaje týkající se společnosti Quimpac jsou omezené, se Komise domnívá, že vzhledem k absenci podrobnějších finančních výkazů tyto údaje poskytují dostatečně přesné vyjádření prodejních, správních a režijních nákladů a zisku společnosti. A konečně, společnost Xiangtan neposkytla žádnou alternativu. Uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(83)

Společnosti Xiangtan a Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že dumpingové rozpětí by mělo být vypočteno na základě vývozní prodejní ceny a běžné hodnoty bez DPH. Šetření ukázalo, že na základě čínské politiky vracení DPH z vývozu neměli vyvážející výrobci vyvážející elektrolytické oxidy manganičité nárok na vrácení DPH. To znamená, že výrobci elektrolytických oxidů manganičitých vynakládají při vývozu další náklady. Komise proto provedla úpravu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, aby odrážela celkové náklady vynaložené v důsledku přijatého režimu DPH.

(84)

Po poskytnutí konečných informací společnost Daxin zopakovala tvrzení vznesené v prozatímní fázi, že není třeba provádět žádnou úpravu běžné hodnoty o DPH, jelikož společnost Daxin uskutečňovala vývozní prodej do Unie prostřednictvím domácích obchodníků, a proto jí při vývozu nevznikly žádné dodatečné náklady. Komise poznamenala, že pro účely použití ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. b) není důležité, zda společnost Daxin vyvážela do Unie přímo nebo prostřednictvím obchodníka se sídlem v Číně. Úprava běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 10 písm. b) zůstala odůvodněná na základě neuplatnění vrácení DPH u vývozních prodejů elektrolytických oxidů manganičitých. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Společnost Xiangtan nesouhlasila s metodikou, podle níž Komise extrapolovala náklady na spotřební materiál a výrobní režijní náklady jako procentní podíl nákladů na suroviny a přímých nákladů. Stejná připomínka se týkala extrapolace nákladů na dopravu jako procentního podílu nákladů na suroviny. Společnost Xiangtan tvrdila, že se jedná o samostatné nákladové položky, které nijak nesouvisejí s hodnotou vstupů, a že Komise by měla buď určit správné referenční hodnoty odděleně od ostatních vstupů, nebo použít skutečné náklady vyvážejících výrobců.

(85)

Komise poznamenala, že jakmile je v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení zjištěna existence podstatného zkreslení, není vhodné použít skutečné náklady, ledaže by bylo na základě přesných a vhodných důkazů zjištěno, že nejsou zkreslené. V tomto případě tomu tak nebylo, neboť žádný takový důkaz nebyl předložen. Protože je Komise považovala za zkreslené, bylo třeba najít vhodné referenční hodnoty. Pokud pro náklady nelze nalézt vhodné referenční hodnoty, Komise tyto referenční hodnoty stanoví jako poměr ke skupině nákladů, ke kterým se vztahují (mohou jimi být náklady na všechny suroviny nebo výrobní náklady). Po stanovení nezkreslených nákladů na suroviny nebo výrobních nákladů Komise použije referenční hodnotu pro určení dotčených nezkreslených nákladů, čímž zůstane zachována struktura nákladů vyvážejícího výrobce. Společnost Xiangtan nepředložila rozumnější alternativu k této metodě.

(86)

Společnost Xiangtan namítla, že Komise použila pro výpočet dumpingového rozpětí tabulku COM PCN založenou na ročním průměru namísto původně předložené tabulky COM PCN založené na měsíčních účetních záznamech o nákladech, aniž by vysvětlila důvod svého rozhodnutí. Podle názoru společnosti Xiangtan to nebylo v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení, podle něhož by se náklady měly obvykle vypočítávat na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření. Vzhledem k tomu, že Komise při svých šetřeních používá roční průměrnou běžnou hodnotu, považovala za vhodné použít roční vytvořené náklady, neboť tak lze provést přímé ověření na základě každoročně auditovaných finančních výkazů společnosti, což zvyšuje spolehlivost a transparentnost použitých údajů. Roční průměrná hodnota byla navíc vypočtena na základě záznamů vedených společností Xiangtan, a proto ustanovení čl. 2 odst. 5 nebylo porušeno. Komise tudíž toto tvrzení zamítla.

(87)

Společnost Autlan požádala Komisi, aby ve svém konečném rozhodnutí přijala vhodná opatření týkající se výrobce elektrolytických oxidů manganičitých vlastněného skupinou South Manganese Group, tedy stejnou skupinou, do níž patří společnost Daxin, aby se zabránilo možnému obcházení přes jiné společnosti. Komise uvedla, že v normativní části tohoto nařízení jsou uvedeni pouze výrobci, kteří vyváželi během období šetření, pokud se během šetření přihlásili. Dotčená společnost během období šetření do Unie nevyvážela, a proto nemůže být v nařízení uvedena. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(88)

Společnost Xiangtan nesouhlasila s metodou, kterou Komise použila ke korekci nákladů na námořní přepravu použitých pro stanovení hodnoty CIF. Komise pro stanovení hodnoty CIF a DAP použila sazby za pět měsíců, kdy společnost Xiangtan skutečně zaplatila přepravní náklady, a pro zbývajících sedm měsíců použila cenové nabídky ostatních vývozců zařazených do vzorku. Komise poté pro účely výpočtu hodnoty CIF vypočítala roční průměrnou sazbu z prodejů, u nichž nedošlo k námořní přepravě. Společnost Xiangtan tvrdila, že nebylo vhodné použít roční průměr sazeb za námořní přepravu, protože ten nezohledňoval značné kolísání námořní přepravy v roce 2022, které mělo v jednotlivých měsících významný dopad na hodnotu CIF. Komise toto tvrzení přijala a při výpočtu hodnoty CIF použila měsíční sazby za námořní přepravu.

(89)

Společnost Xiangtan dále tvrdila, že Komise vypočetla námořní pojištění na základě procentního podílu z fakturované hodnoty, ačkoli jej měla vypočítat na základě nákladů na pojištění, které společnost skutečně zaplatila během období šetření. Komise toto tvrzení přijala a výpočet odpovídajícím způsobem upravila.

(90)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiangtan uvedla, že Komise sice souhlasila s výpočtem pojistného za námořní pojištění na základě nákladů na pojištění, které společnost skutečně zaplatila, ale při výpočtu použila nesprávný vzorec, protože nezahrnula typické rozpětí 1,1, které pojišťovny používají pro stanovení poplatku za námořní pojištění. Komise dospěla k závěru, že provedení této nepodstatné opravy by nemělo vliv na újmu ani na dumpingové rozpětí. V důsledku toho bylo toto tvrzení zamítnuto.

(91)

Po zveřejnění prozatímních opatření společnost Daxin předložila dodatečné informace o vývozních cenách obchodníka, který není ve spojení, prodávajícího elektrolytické oxidy manganičité svému odběrateli v Unii a požádala Komisi, aby tyto vývozní údaje použila k výpočtu ceny CIF s dodáním na hranice Unie.

(92)

Společnost Autlan reagovala na předložení dotazníku obchodníkem, který není se společností Daxin ve spojení, a tvrdila, že dotazník obdržela několik měsíců po lhůtě stanovené v oddíle 5.3 oznámení o zahájení řízení.

(93)

Společnost Daxin namítla, že podle oznámení o zahájení řízení mohly zúčastněné strany předložit nové věcné informace před uplynutím lhůty k předložení stanovisek ke zveřejnění prozatímních zjištění, a proto považovala tyto nové důkazy za přijatelné.

(94)

Komise poznamenala, že obchodník, který není ve spojení, při šetření nespolupracoval, a Komise proto nemohla ve lhůtě šetření žádné z předložených údajů ověřit. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(95)

Po poskytnutí konečných informací společnost Daxin zopakovala své tvrzení vznesené v prozatímní fázi, že by Komise měla pro výpočet rozpětí újmy použít vývozní cenu obchodníka, který není ve spojení, aniž předložila jakýkoli další argument. Toto tvrzení bylo zamítnuto z důvodů vysvětlených ve 94. bodě odůvodnění výše.

(96)

Společnost Autlan tvrdila, že čínští vyvážející výrobci používají cílený dumping, a požádala Komisi, aby se touto záležitostí zabývala. Komise situaci analyzovala a dospěla k závěru, že spis neobsahuje žádné důkazy o cíleném dumpingu. Změna cen během období šetření byla v souladu s vývojem trhu a pohybem cen surovin a cen obecně. Analýza prodeje jednotlivých vyvážejících výrobců do různých regionů rovněž neprokázala žádné významné cenové rozdíly, a tudíž nepoukázala na žádnou cílenou dumpingovou praktiku. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(97)

Na základě výše popsaných tvrzení zúčastněných stran Komise revidovala dumpingová rozpětí.

(98)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF (zahrnující náklady, pojištění a přepravu zboží) s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(99)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně stanovení výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 204. až 206. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(100)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně spotřeby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 207. až 209. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(101)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k dovozu z dotčené země, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 210. až 214. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k ceně dovozu z dotčené země, cenovému podbízení a stlačování cen, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 215. až 221. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(103)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 222. až 225. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(104)

Jelikož k výrobě, výrobní kapacitě a vytížení kapacity nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 226. až 228. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(105)

Jelikož nebyly ohledně objemu prodeje a podílu na trhu vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 229. až 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(106)

Jelikož ohledně růstu nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 232. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

Jelikož ohledně zaměstnanosti a produktivity nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 233. až 235. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(108)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně velikosti dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 236. a 237. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(109)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně cen a činitelů, které ovlivňují vývoj cen, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 238. až 241. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(110)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k nákladům práce, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 242. až 243. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(111)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně zásob, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 244. až 245. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(112)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k ziskovosti, peněžnímu toku, investicím, návratnosti investic a schopnosti opatřit si kapitál, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 246. až 251. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(113)

Po poskytnutí prozatímních informací čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku, jakož i Čínská obchodní komora a sdružení GMIA zpochybnili závěr o újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, která se projevila stlačením cen v důsledku značného množství dovozu z Číny za nízké ceny, zejména v druhé polovině posuzovaného období (2021 – období šetření), a to z následujících důvodů:

(114)

Šetření ukázalo, že prodej výrobního odvětví Unie se od roku 2019 do období šetření snížil o [7–8,5] milionu kg. Tyto ztráty objemu prodeje spolu se stlačenými cenami byly pro kapitálově náročné odvětví elektrolytických oxidů manganičitých, které má vysoké fixní náklady, škodlivé. Přestože byl rozdíl mezi průměrnou dovozní cenou z Číny a cenou výrobního odvětví Unie v roce 2019 vyšší, měl mnohem menší vliv na ziskovost, neboť výrobní odvětví Unie prodalo v roce 2019 o [7–8,5] milionu kg elektrolytických oxidů manganičitých více než v období šetření.

(115)

Jak je uvedeno v prozatímním nařízení, snížené objemy prodeje při stlačených cenách vedly ke zhoršení všech ukazatelů finanční výkonnosti výrobního odvětví Unie. Nevelká úroveň zisku, které výrobní odvětví Unie dosáhlo v období šetření, byla dosažena za cenu záporného peněžního toku, a proto nebyla udržitelná.

(116)

Jak bylo dále potvrzeno v prozatímních zjištěních, zvýšení výrobních nákladů bylo způsobeno prudkým nárůstem cen energií a některých surovin ve druhé polovině posuzovaného období. Z důvodu stlačování cen, které způsobil kulminující čínský dovoz, však výrobci v Unii nemohli zvýšit své prodejní ceny a zároveň došlo k výraznému poklesu objemu prodeje v souladu s rostoucími náklady. Cenový tlak na náklady výrobního odvětví Unie byl rovněž nejvýraznější v druhé části posuzovaného období (18).

(117)

A konečně, omezení v souvislosti s onemocněním COVID-19 neměla vliv na úroveň výroby výrobního odvětví Unie, jelikož výroba Unie v letech 2020 a 2021 rostla a výrobní závody nebyly dočasně uzavřeny. Finanční výsledky výrobního odvětví Unie proto nemohly být těmito omezeními ovlivněny. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(118)

Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že 220. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že „[n]avzdory absenci cenového podbízení zjištěné u dvou ze tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě jednotlivých transakcí však byla průměrná cena celkového čínského dovozu na trh Unie po celé posuzované období přibližně o [5 % – 9 %] nižší než průměrná cena výrobního odvětví Unie“, není podložen fakty. Tyto strany zdůraznily, že tři čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku představovali téměř 99 % objemu celkového čínského vývozu elektrolytických oxidů manganičitých do Unie v období šetření, včetně všech spolupracujících vývozců a ostatních vyvážejících výrobců. U téměř 99 % celkového objemu vývozu elektrolytických oxidů manganičitých z Číny v období šetření tedy nedocházelo k cenovému podbízení vůči výrobcům v Unii nebo docházelo k mírnému cenovému podbízení.

(119)

Komise zdůrazňuje závěr uvedený ve 202. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podle něhož vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval přibližně 65 % celkového čínského vývozu do Unie během období šetření. Proto je třeba poznamenat, že u dvou ze tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, kteří představovali méně než polovinu celkového čínského dovozu, nebylo na základě jednotlivých transakcí zjištěno žádné cenové podbízení. Jak je uvedeno ve 215. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ceny dovozu byly odhadnuty na základě údajů Eurostatu, a to vydělením celkové hodnoty čínského dovozu celkovým objemem tohoto dovozu. V důsledku toho byla průměrná cena celkového čínského dovozu na trh Unie po celé posuzované období přibližně o [5 %–9 %] nižší než průměrná cena výrobního odvětví Unie. Tvrzení stran byla tedy zamítnuta.

(120)

Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA dále tvrdily, že Komise nedostatečně posoudila cenové rozdíly mezi různými stupni elektrolytických oxidů manganičitých, konkrétně že prozatímní analýza újmy byla založena na údajném stlačování cen v Unii způsobeném levnějším dovozem z Číny, který souvisel zejména s čínským vývozem nižších tříd elektrolytických oxidů manganičitých, a tedy obvykle s nižší cenou.

(121)

Jak je uvedeno ve 221. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, stlačování cen bylo zjištěno na základě průměrné dovozní ceny celkového čínského dovozu, takže byly zohledněny všechny stupně jakosti elektrolytických oxidů manganičitých. Toto tvrzení stran bylo proto zamítnuto.

(122)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k účinkům dumpingového dovozu, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 257. až 263. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(123)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k dovozu ze třetích zemí, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 264. až 266. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(124)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 267. až 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(125)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že ztráta prodeje a podílu na trhu výrobního odvětví Unie byla způsobena jinými faktory, konkrétně neschopností výrobního odvětví Unie dodávat uživatelům v Unii vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité (19) v dostatečných objemech, zejména v druhé polovině posuzovaného období, a proto se uživatelé museli uchýlit k čínskému dovozu. Uvedené strany tvrdily, že jeden ze dvou výrobců v Unii (společnost Autlan) nevyrábí vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité a ani neprojevil úmysl je v budoucnu vyrábět. Důvodem, proč výrobní odvětví Unie buď přišlo o prodej vysoce kvalitních elektrolytických oxidů manganičitých, a/nebo z kapacitních důvodů nemohlo plně využít nové a rostoucí poptávky po vysoce kvalitních elektrolytických oxidech manganičitých, tedy údajně byla nedostatečná certifikace.

(126)

Dva spolupracující uživatelé (Duracell a Varta) výše uvedené tvrzení podpořili a dodali, že výrobní odvětví Unie nedokázalo uspokojit poptávku po elektrolytických oxidech manganičitých v Unii, zatímco dovoz z jiných třetích zemí byl velmi omezený a nepředstavoval schůdnou alternativu. Následní uživatelé neměli jinou možnost než se spoléhat na dovoz z Číny.

(127)

Šetření potvrdilo, že uživatelé v Unii (výrobci baterií) vyžadují při výrobě baterií se suchými články různou kvalitu elektrolytických oxidů manganičitých (20) podle parametrů specifických pro každého uživatele. Jak je stanoveno v 316. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, všechny stupně elektrolytických oxidů manganičitých se vyrábějí stejným výrobních postupem, přičemž, jak je stanoveno v 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, elektrolytické oxidy manganičité stupně uhlík-zinek i alkalického stupně mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a používají se pro stejné účely (výroba baterií se suchými články). Totéž platí pro alkalické stupně elektrolytických oxidů manganičitých bez ohledu na deklarovanou kvalitu. Kromě toho žádný z čínských výrobců nebo výrobců v Unii zařazených do vzorku neuvedl ani neprokázal žádný rozdíl v míře spotřeby výrobních činitelů mezi údajně různými stupni kvality elektrolytických oxidů manganičitých v období šetření. Komise proto nemohla stanovit univerzální dělicí čáru mezi „vysokou“ a „standardní“ kvalitou elektrolytických oxidů manganičitých alkalického stupně, ale toto rozlišení je spíše specifické pro každého uživatele. Komise proto ve své analýze odkazuje „standardní“ a „vysoce kvalitní“ elektrolytické oxidy manganičité, pokud některý ze spolupracujících uživatelů považuje elektrolytické oxidy manganičité, které nakupuje, za vysoce kvalitní či nikoli.

(128)

Šetření potvrdilo, že výrobní odvětví Unie v posuzovaném období poskytovalo uživatelům všechny tři různé kvality elektrolytických oxidů manganičitých. Oba spolupracující uživatelé používali při výrobě pouze alkalické elektrolytické oxidy manganičité, a to jak standardní, tak i vysoké kvality. Podíl elektrolytických oxidů manganičitých, které spolupracující uživatelé získali od výrobního odvětví Unie (celkově), představoval přibližně [55–65] % celkového objemu elektrolytických oxidů manganičitých, které získali v období šetření, přičemž v období šetření toto množství zahrnovalo vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité alkalického stupně v rozsahu přibližně [25–35] % jejich celkových nákupů od výrobního odvětví Unie. Společnost Autlan dodávala v posuzovaném období dvěma ze tří hlavních uživatelů v Unii elektrolytické oxidy manganičité standardní kvality (21) a pro dodávky třetímu uživateli měla průběžnou certifikaci. Druhý výrobce v Unii (společnost Tosoh) dodával ve stejném období třem hlavním uživatelům v Unii (včetně dvou spolupracujících) elektrolytické oxidy manganičité standardní kvality a dvěma z nich elektrolytické oxidy manganičité vysoké kvality. Společnost Tosoh měla průběžnou certifikaci pro dodávky elektrolytických oxidů manganičitých vysoké kvality třetímu uživateli.

(129)

Výrobní odvětví Unie od roku 2019 zvýšilo objemy vysoce kvalitních elektrolytických oxidů manganičitých alkalického stupně o [0,8–1,8] milionu kg, ale od roku 2021 do období šetření své objemy vysoce kvalitních elektrolytických oxidů manganičitých alkalického stupně snížilo o [11 % – 16 %] ve prospěch dovozu z Číny, což potvrzuje, že výrobnímu odvětví Unie nebránily v dodávkách vysoce kvalitních elektrolytických oxidů manganičitých ani certifikace, ani kapacitní důvody. Rovněž je třeba poznamenat, že výrobní odvětví Unie snížilo v posuzovaném období objem svých investic na polovinu, což vedlo k poklesu o 45 %, a proto nebylo možné investovat do zvýšení kvality nebo kapacity. Pokud by byla na elektrolytické oxidy manganičité z Číny uložena konečná antidumpingová opatření, umožnilo by to výrobnímu odvětví Unie investovat do vysoce kvalitních elektrolytických oxidů manganičitých, čemuž v současnosti brání dumpingový dovoz, ztráta podílu na trhu a nízká ziskovost. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(130)

Po poskytnutí konečných informací Čínská obchodní komora a sdružení GMIA s Komisí nesouhlasily a zopakovaly, že údajná újma nebyla způsobena dovozem elektrolytických oxidů manganičitých z Číny, ale spíše neschopností výrobního odvětví Unie dodávat nebo dodávat v dostatečném množství vysoce kvalitní alkalické elektrolytické oxidy manganičité, a tvrdily, že posouzení Komise bylo neúplné, jak je podrobně uvedeno níže.

(131)

Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že Komise řádně nerozlišila, kteří výrobci elektrolytických oxidů manganičitých mohou vyrábět vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité, v jejich podání označované jako elektrolytické oxidy manganičité „pro tvrdé baterie s vysokým výkonem“, a tvrdily, že stupeň kvality určují uživatelé, a nikoli výrobci. V tomto ohledu Komise zopakovala své vysvětlení ze 127. bodu odůvodnění a vysvětlila, že rozlišení bylo provedeno právě na základě definice kvality elektrolytických oxidů manganičitých ze strany uživatelů, a nikoli na základě definice ze strany výrobců. Konkrétně Komise považovala za „vysoce kvalitní“ elektrolytické oxidy manganičité pouze elektrolytické oxidy manganičité alkalického stupně, které některý z uživatelů označil za elektrolytické oxidy manganičité pro tvrdé baterie s vysokým výkonem. Všechny ostatní elektrolytické oxidy manganičité alkalického stupně byly pro zjednodušení považovány a označovány za elektrolytické oxidy manganičité alkalického stupně „standardní“ kvality.

(132)

Čínská obchodní komora a sdružení GMIA dále požadovaly určení chemických, technických, fyzikálních a zpracovatelských vlastností u elektrolytických oxidů manganičitých vysoké a standardní kvality, jakož i určení toho, které vlastnosti jsou pro výrobu baterií kritické, s tím, že tyto vlastnosti nejsou stejné a trh jasně rozlišuje alkalické baterie označené jako prémiové (s dlouhou životností). Komise objasnila, že jak je uvedeno ve 127. bodě odůvodnění, stupeň uhlík-zinek a různé kvality alkalického stupně elektrolytických oxidů manganičitých „sdílejí“ stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a používají se ke stejným účelům (výroba baterií se suchými články). To neznamená, že by parametry jednotlivých fyzikálních, chemických a technických vlastností byly totožné, ale jak je uvedeno v témže bodě odůvodnění, jsou specifické pro každého uživatele. Konkrétní vlastnosti těchto parametrů byly proto důvěrné a specifické pro danou společnost. Tyto informace proto nemohly být poskytnuty. Komise dále uvedla, že pokud jsou některé alkalické baterie na trhu označeny jako prémiové (s dlouhou životností), neznamená to, že se při jejich výrobě používají pouze vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité, přičemž strany nepředložily žádné důkazy o opaku.

(133)

Čínská obchodní komora a sdružení GMIA kritizovaly Komisi za to, že neuznala, že společnost Autlan trvale nesplňuje certifikaci uživatelů pro vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité. Komise odkázala na 127. bod odůvodnění, v němž se uvádí, že společnost Autlan dodávala v posuzovaném období dvěma ze tří hlavních uživatelů v Unii elektrolytické oxidy manganičité standardní kvality (22) a pro dodávky třetímu uživateli měla průběžnou certifikaci. Tím bylo skutečně uznáno, že společnost Autlan v posuzovaném období nedodávala vysoce kvalitní elektrolytické oxidy manganičité, zatímco, jak je uvedeno v dalším bodě odůvodnění (128.), výrobní odvětví Unie (jako celek) v posuzovaném období poskytovalo uživatelům všechny tři různé kvality elektrolytických oxidů manganičitých.

(134)

Čínská obchodní komora a sdružení GMIA nakonec dodaly, že neobdržely žádné odpovídající informace, které by jim umožnily ověřit údaje o vysoce kvalitních elektrolytických oxidech manganičitých alkalického stupně výrobního odvětví Unie. Komise uvedla, že údaje o vyráběných a prodávaných druzích výrobku jsou důvěrné a specifické pro jednotlivé společnosti, neboť obsahují individuální objemy a hodnoty výrobců v Unii (nebo čínských vyvážejících výrobců). Tyto údaje tedy nemohly být poskytnuty. Tvrzení stran byla tedy zamítnuta.

(135)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky, dospěla Komise k závěru, že žádný z ostatních faktorů zkoumaných v prozatímní fázi ani v konečné fázi nemohl mít významný dopad na situaci působící výrobnímu odvětví Unie újmu. Žádný z faktorů, analyzovaných jednotlivě ani souhrnně, tedy neoslabil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, v tom smyslu, že by taková souvislost již nebyla skutečná a podstatná, což potvrzuje závěr ve 277. až 279. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(136)

Pro určení úrovně opatření Komise zkoumala, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie.

(137)

Žadatel uváděl existenci zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. Za účelem provedení posouzení týkajícího se náležité úrovně opatření Komise nejprve stanovila výši cla potřebnou k odstranění újmy, kterou by utrpělo výrobní odvětví Unie v případě, že by nedošlo ke zkreslením ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. Poté zkoumala, zda by dumpingové rozpětí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, u jejichž hlavních surovin bylo zjištěno, že byly předmětem zkreslení, bylo vyšší než jejich rozpětí prodeje pod cenou.

(138)

Jak je stanoveno v čl. 9 odst. 4 třetím pododstavci základního nařízení a vzhledem k tomu, že Komise po dobu předběžného poskytování informací celně neevidovala dovoz, analyzovala vývoj objemu dovozu s cílem zjistit, zda došlo k dalšímu podstatnému zvýšení dovozu, který je předmětem šetření, během období předběžného poskytování informací, a proto při stanovení rozpětí prodeje pod cenou zohlední dodatečnou újmu vyplývající z takového zvýšení.

(139)

Podle údajů z databáze Surveillance 3 (23) byl objem dovozu z Číny během čtyřtýdenního období poskytování předběžných informací o 45 % nižší než průměrný objem dovozu v období šetření na čtyřtýdenní bázi. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že během období předběžného poskytování informací nedošlo k podstatnému zvýšení dovozu, který je předmětem šetření.

(140)

Komise proto v tomto ohledu rozpětí prodeje pod cenou neupravovala.

(141)

Po poskytnutí prozatímních informací výrobci v Unii zpochybnili výši základního zisku [6–8] % použitou pro výpočet ceny nepůsobící újmu (24), přičemž tvrdili, že:

(142)

Za prvé, Komise poznamenala, že opakovaná tvrzení výrobního odvětví Unie o použití 15% úrovně zisku použitelné pro chemické odvětví, jakož i úrovně zisku dosažené v letech 1997–2001 (před uložením antidumpingových cel na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých z Jihoafrické republiky (25)) byla již zamítnuta v prozatímním nařízení a nebyla dále zpochybněna žádnými novými důkazy. Za druhé, výrobci v Unii neprokázali, že úrovně zisku dosažené společností Tosoh Japan na japonském trhu jsou dosažitelné i výrobním odvětvím Unie na trhu Unie. Za třetí, Komise měla za to, že okolnosti zveřejněné společností Tosoh v roce 2020 byly obchodními rozhodnutími, a nezpochybnila výši zisku dosaženého v tomto roce.

(143)

Komise potvrdila, že v souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení stanovila základní zisk s přihlédnutím k faktorům, jako je míra ziskovosti před zvýšením dovozu z dotčené země, míra ziskovosti potřebná k pokrytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje a inovací a míra ziskovosti, kterou lze očekávat za běžných podmínek hospodářské soutěže. Komise měla za to, že zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v roce 2019 je vhodnější než zisk dosažený v roce 2020, který byl stanoven v prozatímní fázi. Cena čínského dovozu byla totiž v roce 2019 vyšší než v roce 2020 a jeho objem byl stále výrazně nižší než v období šetření, přičemž výrobní odvětví Unie uskutečnilo mnohem vyšší investice než v následujících letech, kdy úroveň investic i ziskovosti výrobního odvětví Unie začala klesat. Komise se proto domnívá, že zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v roce 2019 odráží míru ziskovosti, kterou lze očekávat za běžných podmínek hospodářské soutěže, a proto použila tuto úroveň základního zisku [7–9 %] pro výpočet ceny nepůsobící újmu, přičemž tvrzení stran byla odmítnuta.

(144)

Po poskytnutí konečných informací oba výrobci v Unii zpochybnili závěry Komise týkající se základního zisku použitého pro výpočet rozpětí prodeje pod cenou a tvrdili, že je pro výrobní odvětví elektrolytických oxidů manganičitých neadekvátní. Společnosti Autlan a Tosoh tvrdily, že Komise měla dostatek důkazů k tomu, aby došla k závěru, že společnost Tosoh byla v letech 2018–2020 ovlivněna mimořádnými okolnostmi a její zisk neměl být použit pro účely výpočtu základního zisku (26). Společnost Autlan dále tvrdila, že Komise nemohla stanovit základní zisk pro výrobní odvětví Unie ve výši [7–9] %, pokud by přiměřeně zohlednila míru ziskovosti potřebnou k pokrytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje, a v tomto ohledu poukázala na své vlastní finanční ukazatele. Společnost Tosoh dále dodala, že Komise by měla místo toho použít ziskovost z let 1997–2001, protože to bylo poslední období, které nebylo ovlivněno dumpingovými praktikami, jelikož v letech 2002–2019 ziskovost výrobního odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii snižoval dumpingový jihoafrický dovoz elektrolytických oxidů manganičitých, který byl následně nahrazen dumpingovým čínským dovozem. A konečně, společnost Autlan nesouhlasila se zjištěním Komise, že výrobci v Unii neprokázali, že úrovně zisku dosažitelné společností Tosoh Japan na japonském trhu jsou dosažitelné i výrobním odvětvím Unie na trhu Unie.

(145)

Komise nejprve připomněla, že základní úroveň zisku se stanoví na úrovni výrobního odvětví Unie jako celku, tj. s přihlédnutím k úrovním zisku všech výrobců v Unii, pokud u konkrétního výrobce nelze prokázat výjimečné okolnosti, které ovlivnily jeho ziskové rozpětí. Komise přezkoumala důkazy předložené společností Tosoh a dospěla k závěru, že okolnosti, které společnost Tosoh uvedla a které ovlivnily činnost společnosti v období 2018–2020, byly obchodními rozhodnutími a vedly k úrovni zisku dosažené v jednotlivých letech. Komise proto přistoupila ke stanovení úrovně základního zisku pro výrobní odvětví Unie jako celek v souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení. Vzhledem k tomu, že základní zisk byl stanoven pro výrobní odvětví Unie jako celek, byla úroveň zisku společnosti Autlan odpovídajícím způsobem zohledněna. Kromě toho, jak je uvedeno ve 154. a 155. bodě odůvodnění, byly k základnímu zisku připočteny výdaje na investice, výzkum a vývoj a inovace za běžných podmínek hospodářské soutěže, jak je stanoveno v 289. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, což vedlo k cílovému zisku ve výši [8–11] %.

(146)

Jak uvádí judikatura, na kterou upozorňuje společnost Autlan ve svých připomínkách, má Komise široký prostor pro uvážení, pokud jde o volbu metody výpočtu rozpětí újmy, je-li tento prostor pro uvážení využit při dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních a ujistí-li se Komise, že její volba povede k pravděpodobným výsledkům (27). Soudní dvůr dále upřesňuje, že Komise má rovněž prostor pro uvážení při určení [cílového ziskového] rozpětí (28). Právě v rámci tohoto prostoru pro uvážení Komise již dospěla k závěru, že úrovně zisku dosažené v letech 1997–2001 nelze považovat za reprezentativní pro stav výrobního odvětví Unie v současnosti, tedy o více než 20 let později, a proto nebyly považovány za vhodné. Tento závěr nebyl zpochybněn novými důkazy, a proto byla uvedená tvrzení zamítnuta.

(147)

Obdobně ani společnost Autlan, ani společnost Tosoh nepředložily žádné nové argumenty, které by změnily závěr Komise, že výrobci v Unii neprokázali, že úrovně zisku dosažitelné společností Tosoh Japan na japonském trhu jsou dosažitelné i pro výrobní odvětví Unie jako celek na trhu Unie.

(148)

A konečně, Komise nesouhlasila s tvrzením, že období 1997–2001 bylo posledním obdobím, které nebylo ovlivněno dumpingovými praktikami, jelikož antidumpingová opatření proti dovozu elektrolytických oxidů manganičitých z Jihoafrické republiky byla v letech 2002–2019 nepřetržitě v platnosti, čímž byly obnoveny rovné podmínky na trhu Unie. Nicméně z důkazů předložených žadateli vyplývá, že výrobní odvětví Unie přesto dosáhlo nejvyšší míry ziskovosti v roce 2019.

(149)

Na druhou stranu společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že Komise měla jako nejvhodnější rok pro stanovení základního zisku použít rok 2020, protože v tomto roce bylo několik finančních ukazatelů lepších, a zejména upozornily na neexistenci objemových a cenových tlaků ze strany dovozu. Tyto faktory Komise již uznala v 143. bodě odůvodnění. To však nemá vliv na skutečnost, že výrobní odvětví Unie dosáhlo v roce 2019 vyšší ziskovosti než v roce 2020, tedy ještě předtím, než se podmínky na trhu prudce zhoršily. Jelikož se jednalo o skutečně dosaženou míru ziskovosti, byla považována za „míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže“.

(150)

Komise proto setrvala na svém závěru, že úroveň zisku, které výrobní odvětví Unie dosáhlo v roce 2019, je nejvhodnější úrovní, kterou lze použít jako cílový zisk.

(151)

Společnost Xiangtan zpochybnila výpočet rozdílu mezi výdaji na investice, výzkum a vývoj a inovace, neboť podle prohlášení učiněných na úrovni skupiny (29) společnosti Autlan byl dokončen rekordní počet 93 investičních projektů a společnost v průběhu roku účinně plnila všechny finanční závazky a provozní a investiční potřeby. Společnost Xiangtan rovněž dodala, že společnost Autlan v únoru 2020 získala společnost Cegasa Portable Energy a její závod na výrobu elektrolytických oxidů manganičitých, který se stal společností Autlan EMD, a tak velké kapitálové investice ovlivnily schopnost skupiny investovat do výzkumu a vývoje. Stejně tak společnost Xiangtan tvrdila, že finanční výkazy společnosti Tosoh (30) zaznamenaly od 31. března 2021 do 31. března 2023 meziroční nárůst výdajů na výzkum a vývoj. Proto je společnost Tosoh schopna investovat i do obměny vybavení a výzkumu a vývoje.

(152)

Společnost Autlan na tuto připomínku odpověděla, že v téže výroční zprávě se uvádí, že společnost Autlan má čtyři obchodní jednotky: Autlan Manganese, Autlan EMD, Autlan Energy a Autlan Metallorum. Těchto 93 investičních projektů se tedy netýkalo obchodní jednotky EMD, ale obchodní jednotky Autlan Manganese, jak je ve zmíněné zprávě uvedeno. Obchodní jednotka EMD se na celkovém obratu skupiny podílela 3,63 %.

(153)

Jak je uvedeno ve 289. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise ověřila investiční plány, zamítnuté a odložené projekty a zakázky dvou výrobců v Unii, které nakonec nebyly realizovány, což dokazuje, že tyto investice byly skutečně plánovány. Ověřované informace se týkaly výhradně společností Autlan EMD, S.L. se sídlem v Oñati (Guipuzcoa) ve Španělsku a Tosoh Hellas Single Member S.A. se sídlem v Sindosu v Řecku. Tvrzení účastníka řízení nebylo podloženo žádným podstatným důkazem, a proto bylo zamítnuto.

(154)

Komise tak zůstala u rozdílu mezi výdaji na investice, výzkum a vývoj a inovace za běžných podmínek hospodářské soutěže, jak je stanoveno ve 289. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tento rozdíl vyjádřený jako procento obratu činil [1–2] %.

(155)

Toto procento bylo přičteno k základnímu zisku ve výši [7–9] % uvedenému ve 143. bodě odůvodnění, což vedlo k cílovému zisku ve výši [8–11] %.

(156)

Společnost Xiangtan, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že budoucí environmentální náklady by neměly být připočteny k výpočtu cílové ceny z těchto důvodů:

(157)

Jak je uvedeno v poznámce ke spisu týkající se výpočtu budoucích environmentálních nákladů (31), v tomto případě nebyly stanoveny žádné přímé budoucí náklady spojené se systémem ETS, které by souvisely s náklady na nákup emisních povolenek. Jediné zjištěné nepřímé budoucí náklady spojené s ETS se týkaly nákladů na nákup elektřiny. Proto povolenky ETS, které výrobci v Unii přímo obdrželi, nepřispěly k dalšímu výpočtu cílové ceny. Pokud jde o čínské náklady na uhlík, ty byly nepodstatné, jelikož pro výpočet rozpětí újmy byla vážená průměrná dovozní cena spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v období šetření porovnána s váženou průměrnou cenou výrobního odvětví Unie nepůsobící újmu. A konečně, nebylo prokázáno, že by se CBAM vztahoval na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta.

(158)

Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že poznámka Komise ke spisu (32) týkající se nepřímých budoucích nákladů na dodržování předpisů neposkytla zásadní vysvětlení a důkazy v souvislosti s uhlíkovým vyrovnáním na hranicích (např. neupřesnila, zda výrobci v Unii měli v období šetření bezplatné či placené emisní povolenky nebo zda se tato situace v nadcházejícím období 2024–2028 změní) a neposkytla příslušné skutečné výpočty (např. výpočet faktoru emisí CO2 pro elektřinu). Zúčastněné strany proto neměly žádný podklad pro kontrolu a ověření výpočtů/závěrů v oddíle 2.2 poznámky ke spisu. Všechny tyto informace je třeba poskytnout.

(159)

Komise poznamenala, že jak je vysvětleno ve výše uvedené poznámce ke spisu, nepřímé budoucí náklady na dodržování předpisů spojené se systémem ETS se vztahují k nákladům na nákup elektřiny, a proto se netýkají ani bezplatných, ani zaplacených emisních povolenek. Metoda výpočtu nepřímých budoucích nákladů na dodržování předpisů, včetně tří kroků tohoto výpočtu, byla vysvětlena v poznámce ke spisu a výsledek každého kroku byl uveden v určitém rozmezí. Údaje výrobců v Unii byly důvěrné a specifické pro jednotlivé společnosti, neboť obsahovaly individuální míry spotřeby elektřiny a náklady. Proto tyto údaje nemohly být zveřejněny a tvrzení stran bylo zamítnuto.

(160)

Společnost Daxin, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA požádaly Komisi, aby zdůvodnila použití údajů agentury Bloomberg pro projekční cenu povolenek v EUR/tCO2 použitou pro výpočet budoucích environmentálních nákladů, a navrhly použití jiného zdroje, konkrétně platformy Statista, aniž zdůvodnily, proč jsou údaje agentury Bloomberg méně spolehlivé.

(161)

Komise uvedla, že zdroj navržený stranami vychází z průměrných odhadů cen uhlíku na základě zprávy „GHG Market Sentiment Survey“ (Průzkum nálad na trhu s emisemi skleníkových plynů), kterou pro asociaci IETA („International Emissions Trading Association“) vypracovala společnost PwC. Tato zpráva obsahovala informace získané z různých zdrojů a ani společnost PwC, ani sdružení IETA se nepokoušely zjistit spolehlivost těchto zdrojů ani takto poskytnuté informace neověřovaly, jak je uvedeno ve zprávě (33). Zdroj, který Komise použila, vycházel z údajů agentury Bloomberg (Bloomberg New Energy Finance) a zahrnoval průměrné prognózy několika subjektů (34), které byly službou agentury Bloomberg ověřovány a průběžně aktualizovány. Z tohoto důvodu byla průměrná cena z několika zdrojů považována za spolehlivější než ze zdroje navrženého stranami. Komise proto zachovala stanovený zdroj a aktualizovala výpočet o nejnovější dostupné údaje.

(162)

Společnost Tosoh tvrdila, že v předběžných výpočtech nebyly zohledněny budoucí náklady na nákup povolenek na emise CO2, neboť společnost Tosoh v posuzovaném období investovala do snížení budoucí potřeby povolenek ETS.

(163)

Komise potvrdila, že jak bylo společnosti Tosoh sděleno v rámci individuálního poskytnutí informací a v poznámce ke spisu (35) týkající se výpočtů budoucích environmentálních nákladů, Komise přezkoumala náklady související se systémem ETS vzniklé během období šetření, jakož i množství povolenek ETS, které budou muset oba výrobci v Unii v letech 2024–2028 nakoupit a případně vykázat. Komise vzala v úvahu mimo jiné bezplatné povolenky ETS získané za období šetření a povolenky ETS převedené z předchozích let, jakož i očekávanou potřebu povolenek ETS. Komise vypočetla přímé budoucí náklady spojené se systémem ETS (povolenky, které mají být zakoupeny, vynásobené jejich cenou). Po stanovení předpokládaných cen povolenek ETS Komise porovnala průměrné náklady na období 2024–2028 s náklady během období šetření. Jelikož mezi těmito dvěma hodnotami nebyl zjištěn kladný rozdíl, nebyly stanoveny žádné přímé budoucí náklady. Komise rovněž uvedla, že při stanovení výrobních nákladů během období šetření byly zohledněny veškeré investice vynaložené během posuzovaného období za účelem snížení potřeby povolenek ETS a tyto výrobní náklady byly použity pro stanovení cílové ceny. Tvrzení této strany bylo proto zamítnuto.

(164)

Společnost Daxin požádala o úpravu mezi typem výrobku A (alkalický) a typem výrobku C (uhlíko-zinkový) pro účely výpočtu rozpětí újmy, neboť u typu A je zapotřebí větší množství elektřiny, páry, oplachovacího činidla a pracovní síly. Jak je však uvedeno ve 127. bodě odůvodnění výše, ani společnost Daxin, ani žádný jiný čínský výrobce zařazený do vzorku neuvedl žádný rozdíl mezi mírou spotřeby výrobních činitelů u těchto dvou typů výrobku. Úprava proto nebyla oprávněná.

(165)

Po poskytnutí konečných informací společnost Daxin tvrdila, že zamítnutí úpravy mezi typy výrobku A a C nebylo odůvodněné a že čínští výrobci neměli povinnost prokázat, že se tyto dva typy výrobku liší. Společnost Daxin zopakovala své tvrzení, že rozpětí újmy by mělo být posuzováno a vypočítáváno na základě stejného typu výrobků, a proto považuje za nespravedlivé, je-li při výpočtu použito rozpětí újmy typ výrobku A pro srovnání s typem výrobku C.

(166)

Komise měla za to, že vzhledem k tomu, že žádný ze spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neposkytl žádné údaje týkající se rozdílů ve výrobě obou typů výrobků, nemohla Komise takovou úpravu použít. Z tohoto důvodu a vzhledem k absenci důkazů o opaku dospěla Komise k závěru, že úprava není oprávněná.

(167)

S ohledem na výše uvedené změny výpočtů prodeje pod cenou a změny dumpingových rozpětí vysvětlené v oddíle 3.5 výše se tabulka ve 297. bodě odůvodnění prozatímního nařízení aktualizuje takto:

(168)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že je nezbytné posoudit, zda existují zkreslení, pokud jde o výrobek, který je předmětem šetření, ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, v důsledku čehož by clo nižší než dumpingové rozpětí nepostačovalo k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem dotčeného výrobku, který je předmětem šetření.

(169)

Jak je vysvětleno v pozměňujícím oznámení, žadatel poskytl dostatečné důkazy o tom, že v Číně dochází ohledně výrobku, který je předmětem šetření, ke zkreslením na trhu surovin. V souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení proto Komise zkoumala údajná zkreslení za účelem posouzení, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí postačovalo k odstranění újmy.

(170)

Šetření potvrdilo, že při vývozu manganové rudy v dotčené zemi nedošlo k vrácení DPH. Tato skutečnost byla ověřena během inspekcí v Číně a porovnána s oficiálním vládním daňovým seznamem. Snížení nebo zrušení vrácení DPH je uvedeno v čl. 7 odst. 2a druhém pododstavci základního nařízení jako jedno z relevantních zkreslení na trhu surovin.

(171)

Šetřením bylo rovněž zjištěno, že manganová ruda představovala více než 17 % výrobních nákladů výrobku, který byl předmětem šetření, v dotčené zemi, jak vyžaduje čl. 7 odst. 2a pátý pododstavec základního nařízení, a to jak na úrovni země, tak pro každou jednotlivou společnost zařazenou do vzorku.

(172)

Analýza rud z domácích zdrojů ukázala, že ceny spolupracujících vyvážejících výrobců byly ve srovnání s referenční hodnotou nižší, přičemž slevy se pohybovaly v rozmezí od 10 % do 63 %.

(173)

Komise proto dospěla k závěru, že manganová ruda je předmětem podstatného zkreslení ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(174)

Společnost Xiangtan, Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že zkreslení způsobené nevracením DPH při vývozu manganové rudy je neopodstatněné, neboť tato situace trvá již od roku 2004, a proto došlo za posledních dvacet let k obnovení rovnováhy na trzích. Komise byla toho názoru, že doba trvání zkreslení nezmírňuje jeho dopady. Jelikož existovaly objektivní důkazy o existenci tohoto zkreslení, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(175)

Společnost Xiangtan dále tvrdila, že Čína je čistým dovozcem manganové rudy, protože její místní ruda je špatné kvality, a proto pro ni neexistuje žádná mezinárodní referenční hodnota. Společnost Xiangtan dále tvrdila, že ruda s nízkou koncentrací těžená v Číně má nižší než 20% koncentraci manganu, a proto nespadá pod stejný kód HS 2602 00 jako manganová ruda použitá pro referenční úroveň. Komise uvedla, že společnost Xiangtan nepředložila žádné důkazy, které by prokázaly, že mimo Čínu neexistuje trh s rudou s nižší koncentrací. Vzhledem k tomu, že čínští výrobci elektrolytických oxidů manganičitých používali místní vytěženou rudu, přestože nespadala pod stejný kód KN, společně s dováženými rudami s vyšší koncentrací, Komise usoudila, že zkreslení ovlivnilo čínský trh se všemi druhy manganových rud, a proto byla žádost společnosti Xiangtan zamítnuta.

(176)

Společnost Xiangtan, Čínská obchodní komora, sdružení GMIA a společnost Guiliu tvrdily, že 17% práh stanovený v základním nařízení nebyl u manganové rudy splněn, a argumentovaly tím, že různé druhy manganové rudy by měly být posuzovány odděleně. Komise však toto tvrzení zamítla. Stanovila, že vzhledem ke značné variabilitě obsahu je hlavním faktorem obsah manganu v rudě. Proto dospěla k závěru, že všechny manganové rudy by měly být považovány za jednu jednotnou surovinu.

(177)

Společnost Guiliu tvrdila, že vzhledem k tomu, že většinu svých rud dováží, bylo by pro porovnání cen s mezinárodními cenami vhodnější použít váženou průměrnou cenu. Komise se domnívala, že společnost Guiliu stále těží z cenového zkreslení díky rudě z domácích zdrojů, kterou získává za ceny nižší, než je referenční hodnota, což znamená, že metoda váženého průměru není vhodná. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(178)

Společnosti Autlan a Tosoh tvrdily, že zkreslení na trhu surovin ovlivnila nejen manganovou rudu, ale také energetické vstupy používané čínskými vyvážejícími výrobci, a požádaly Komisi, aby rozšířila rozsah svého šetření. Jak je vysvětleno ve 170. bodě odůvodnění, Komise zjistila, pokud jde o manganovou rudu, zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, která se vztahují na všechny vyvážející výrobce zařazené do vzorku. Proto nepovažovala za nutné dále prošetřovat existenci jiných zkreslení na trhu surovin. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(179)

Poté, co Komise dospěla k závěru, že v Číně dochází ke zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, zkoumala, zda může učinit jednoznačný závěr, že určení výše konečného cla v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení je v zájmu Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení veškerých informací relevantních pro toto šetření, včetně volných kapacit v Číně, hospodářské soutěže na trhu surovin a dopadu na dodavatelské řetězce společností v Unii v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení. K provedení tohoto posouzení Komise doplnila konkrétní otázky do dotazníků všem zúčastněným stranám. Na tyto otázky odpověděli dva výrobci v Unii a dva spolupracující uživatelé.

(180)

Na základě informací poskytnutých společností Tosoh (36) byla volná výrobní kapacita elektrolytických oxidů manganičitých v Číně odhadnuta na přibližně [190 000 000–205 000 000 kilogramů] (37). Naproti tomu velikost trhu Unie činila [36 000 000–38 000 000] kilogramů. Relativně jsou tedy volné kapacity v Číně enormní.

(181)

Komise proto dospěla k závěru, že v Číně existuje značná volná kapacita a že v případě jejího využití by tato volná kapacita mohla zvýšit celosvětovou nabídku výrobku, který je předmětem šetření, stlačit ceny, a tudíž oslabit účinnost opatření, pokud by nebyla stanovena na úrovni dumpingu.

(182)

Pokud jde o hospodářskou soutěž na trhu surovin, Komise zjistila, že v dotčené zemi nedochází k vracení daně z přidané hodnoty při vývozu manganové rudy a že cena manganové rudy v Číně je výrazně nižší než její cena na reprezentativních mezinárodních trzích (viz 169. a 171. bod odůvodnění). Jak je uvedeno ve 172. bodě odůvodnění, čínský trh s manganovou rudou je považován za zkreslený.

(183)

V důsledku toho zrušení vracení daně z přidané hodnoty při vývozu manganové rudy v Číně omezuje vývoz manganové rudy vytěžené v Číně. Tím, že čínská vláda uměle zvyšuje úroveň dodávek surovin, vyvíjí tlak na snižování cen domácí manganové rudy. Čínští výrobci elektrolytických oxidů manganičitých platí za domácí manganovou rudu méně, než kolik by jinak museli platit, kdyby omezení vývozu nebylo zavedeno. Vytváří to komparativní nevýhodu pro výrobní odvětví Unie ve srovnání s vyvážejícími výrobci v Číně.

(184)

Kromě toho se Čína na základě zdroje poskytnutého společností Autlan (38) řadí po Jižní Africe, Gabonu a Austrálii na čtvrté místo na světě v těžbě manganové rudy a může se stále spoléhat na rozsáhlé zásoby rudy. Dva z vyvážejících výrobců elektrolytických oxidů manganičitých v Číně zařazených do vzorku vlastní doly na manganovou rudu, tj. jsou vertikálně integrovaní (39) ,, a k výrobě výrobku, který je předmětem šetření, používají domácí manganové rudy. Současně jsou výrobci elektrolytických oxidů manganičitých v Unii závislí na dodávkách manganové rudy ze třetích trhů. Komise proto dospěla k závěru, že ačkoli je manganová ruda výrobnímu odvětví Unie k dispozici, je dostupná za vyšší cenu než pro jeho konkurenty v Číně. Výrobní odvětví Unie se proto nachází v nevýhodném postavení vůči čínským vyvážejícím výrobcům.

(185)

Společnost Guiliu uvedla, že podle poskytnutého zdroje (40) čínský trh s manganovou rudou tvoří více než 80–95 % dovozu, a proto trh s manganovou rudou v Číně nevykazuje žádné zkreslení. Kromě toho domácí výroba a těžba manganových rud v Číně zahrnuje především manganové rudy nízké kvality, zatímco většina spotřeby a poptávky se týká manganových rud vysoké kvality.

(186)

Jak je uvedeno v 183. bodě odůvodnění, výrobci elektrolytických oxidů manganičitých v Číně, včetně dvou výrobců zařazených do vzorku, používají k výrobě výrobku, který je předmětem šetření, domácí manganové rudy, a to navzdory údajně nízkému obsahu manganu. Vyvážející výrobci v Číně mají nespravedlivou výhodu, neboť mají v důsledku vnitrostátních předpisů vysvětlených ve 170. až 173. bodě odůvodnění přístup k uměle nízkým cenám manganové rudy na domácím trhu. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(187)

Jak je vysvětleno ve 306. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, elektrolytické oxidy manganičité se používají zejména pro výrobu uhlíko-zinkových a alkalických baterií se suchými články, což představuje více než 90 % jejich využití. Hlavními (nikoli však jedinými) uživateli jsou tři hlavní výrobci baterií v Unii. Při šetření spolupracovali dva z těchto výrobců baterií, společnosti Varta a Duracell, kteří představují [67–73] % spotřeby elektrolytických oxidů manganičitých v Unii. Jak je uvedeno v 179. bodě odůvodnění, oba spolupracující uživatelé odpověděli na otázky týkající se zájmu Unie podle čl. 7 odst. 2b základního nařízení.

(188)

Oba spolupracující uživatelé byli proti vyšší úrovni opatření a tvrdili, že by tato opatření nepřiměřeně ovlivnila jejich výrobu baterií se suchými články pro spotřebitele, která je vysoce závislá na dovozu z dotčené země, zejména v případě elektrolytických oxidů manganičitých vysoké kvality, jak je popsáno ve 127. bodě odůvodnění výše, a nemá schůdnou alternativu. Společnost Duracell tvrdila, že při posuzování, zda lze uložit antidumpingová opatření na úrovni vyššího dumpingového rozpětí, je zásadním aspektem schopnost uživatelů změnit dodavatele a diverzifikovat své zdroje: i) zopakovala, že výrobní odvětví Unie v současné době není schopno nabídnout uživatelům v Unii schůdnou alternativu; ii) dodávky elektrolytických oxidů manganičitých ze třetích zemí jsou velmi omezené, pokud jde o dostupné množství, jsou drahé a dosud nebyly certifikovány u dvou spolupracujících uživatelů. Je třeba připomenout, že vzhledem k požadavkům na zpracovatelnost elektrolytických oxidů manganičitých, které uživatelé v Unii používají při výrobě baterií, musí elektrolytické oxidy manganičité před získáním certifikace pro průmyslové použití projít přísnými zkouškami a interními schvalovacími postupy. Certifikace nového zdroje dodávek elektrolytických oxidů manganičitých byla proto zdlouhavým procesem bez záruky úspěchu.

(189)

Oba spolupracující uživatelé tvrdili, že uložení antidumpingových opatření na úrovni vyššího dumpingového rozpětí by způsobilo, že by uživatelé v Unii začali vykazovat ztráty. Dodali, že výrobní odvětví baterií v Unii jako celek již čelí rostoucímu tlaku na udržení ziskovosti v důsledku zvýšení nákladů na další suroviny používané při výrobě jejich výrobků, jako jsou zvýšené náklady na energii, a má velmi omezenou schopnost přenést významné zvýšení nákladů na své konečné zákazníky, protože trh s bateriemi se do značné míry řídí cenou a používání baterií různých značek je zaměnitelné, a to i přes rozpoznatelnost značky. Tlak na ziskovost v důsledku zvýšených výrobních nákladů byl dále zesílen současným nárůstem konkurence na trhu EU a na celosvětových trzích s bateriemi ze strany konkurentů mimo EU, zejména čínských. A konečně, extrémní škodlivé dopady na uživatele způsobené neuplatněním pravidla nižšího cla byly závažnější než možné negativní dopady nižších antidumpingových cel na celé výrobní odvětví Unie. Kromě toho nic nenasvědčovalo tomu, že by antidumpingová opatření motivovala výrobní odvětví Unie k nezbytným investicím do zvyšování kvality, ale spíše posílila stávající duopol výrobců elektrolytických oxidů manganičitých v Unii, který jim umožňuje stanovovat ceny bez investic do inovací.

(190)

Komise nejprve provedla simulace ziskovosti obou spolupracujících uživatelů na základě konečného dumpingového rozpětí a rozpětí újmy za předpokladu, že zdroje a objemy nákupů elektrolytických oxidů manganičitých a obrat dosažený u navazujících výrobků zůstanou stejné jako v období šetření. Náklady na suroviny, elektřinu a pracovní sílu byly upraveny tak, aby zohledňovaly případné změny po skončení období šetření. Výsledky simulací ukázaly, že v případě uložení cel na dovoz z Číny podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení by byl vážně negativně ovlivněn celkový roční zisk zejména jednoho uživatele (uživatel by se stal ztrátovým). Tento uživatel by se v rámci svých ostatních činností na úrovni skupiny nedokázal vyrovnat s náklady na antidumpingové clo vyšší úrovně. Celkový roční zisk druhého uživatele by byl také ovlivněn, ale v menší míře. Nicméně i když se očekává, že díky úlevám, které vyšší úroveň opatření nabízí, bude výrobní odvětví Unie schopno prodávat uživatelům větší objemy za konkurenceschopné ceny, pokud by jeden z uživatelů ukončil svou činnost v Unii, výrobci elektrolytických oxidů manganičitých v Unii by tím přímo přišli o více než třetinu svého vlastního objemu prodeje. To by výrobnímu odvětví Unie způsobilo velkou újmu vzhledem k významu objemů prodaných těmto uživatelům, kteří jsou, jak je vysvětleno ve 306. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jejich hlavními odběrateli.

(191)

Za druhé Komise provedla dynamickou simulaci ziskovosti obou spolupracujících uživatelů na základě konečných dumpingových rozpětí za předpokladu, že uživatelé zvýší své prodejní ceny alkalických baterií o 3 % (41). Výsledkem této simulace bylo zjištění, že jeden z uživatelů by se přesto stal ztrátovým. Celkový roční zisk druhého uživatele by byl rovněž negativně ovlivněn, ale v mnohem menší míře. Společnost Duracell nicméně tvrdila, že uživatelé vzhledem k intenzivní konkurenci nemohou plně přenést zvýšení nákladů na své konečné zákazníky. Veškerá předchozí zvýšení cen byla doprovázena zlepšením výkonnosti baterií. Kromě toho uživatelé neměli ani možnost plně přenést své prudce rostoucí náklady na suroviny kvůli rostoucímu dovozu čínských baterií srovnatelné kvality. Uložení antidumpingových opatření na vyšší úrovni dumpingového rozpětí by cenovou soutěž mezi výrobci baterií pro spotřebitele v Unii a v Číně ještě více ztížilo vzhledem k nevýhodě, kterou by uživatelé v Unii měli vůči svým čínským konkurentům, kteří získávají vstupní elektrolytické oxidy manganičité od dodavatelů bez jakýchkoli cel.

(192)

Za třetí, Komise rovněž provedla dynamickou simulaci ziskovosti obou spolupracujících uživatelů na základě konečných dumpingových rozpětí za předpokladu, že potenciálně ztrátový uživatel přesune veškeré své dodávky čínských elektrolytických oxidů manganičitých k certifikovanému vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku, kterému bylo stanoveno nižší antidumpingové clo. Výsledkem této simulace bylo zjištění, že tento uživatel by se přesto stal ztrátovým.

(193)

Za čtvrté, Komise zvážila hypotetickou simulaci, kdy by uživatelé nahradili veškerý svůj dovoz elektrolytických oxidů manganičitých z Číny dovozem z Kolumbie a Japonska při průměrných dovozních cenách z těchto zemí do Unie během období šetření. Společnost Tosoh totiž tvrdila, že Japonsko, Jižní Korea a Rusko jsou rovněž významnými vyvážejícími zeměmi, a společnost Autlan tvrdila, že jedna ze zámořských továren uživatelů již dováží elektrolytické oxidy manganičité z Kolumbie. Jak je stanoveno v oddílech 4.3.1 a 5.2.1 prozatímního nařízení, z výše uvedených zemí vyvážely elektrolytické oxidy manganičité do EU pouze Kolumbie a Japonsko, a proto byly v této simulaci zohledněny pouze tyto země. Komise nicméně usoudila, že tato situace, kdy by uživatelé přešli na dovoz elektrolytických oxidů manganičitých z některé ze třetích zemí, je velmi nepravděpodobná, jelikož i) v těchto třetích zemích nejsou žádné volné kapacity a dlouhodobě zásobují spíše své vlastní nebo blízké trhy; ii) pro uživatele v Unii nikdy nebylo nákladově efektivní dovážet z jiných třetích trhů než z Kolumbie, přičemž statistiky ukazují, že tento dovoz je dlouhodobě velmi nízký; iii) dva spolupracující uživatelé v Unii necertifikovali žádný stupeň kvality elektrolytických oxidů manganičitých z těchto zdrojů, což z tohoto řešení činí v nejlepším případě dlouhodobou záležitost, pokud je vůbec pravděpodobné.

(194)

Za páté, Komise zvážila hypotetickou simulaci, kdy by výrobci elektrolytických oxidů manganičitých v Unii po uložení antidumpingových opatření zvýšili své výrobní kapacity. Bezprostřední účinek cla na úrovni dumpingového rozpětí na jednoho konkrétního uživatele by to však znemožnil, neboť výrobní odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii by mohlo ztratit více než třetinu svého prodeje, pokud by se tento uživatel stal ztrátovým a přišel by o své podnikání. V případě uložení cla na úrovni dumpingového rozpětí by tedy jakékoli zvýšení výrobních kapacit výrobního odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii nebylo proveditelné.

(195)

A konečně, navazující uživatelské odvětví (výrobci baterií pro spotřebitele) mělo v období šetření přibližně 1 850 zaměstnanců, což výrazně převážilo počet [130–142] zaměstnanců ve výrobním odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii. Pokud by tedy bylo uloženo antidumpingové clo na úrovni dumpingových rozpětí, bylo by potenciálními negativními finančními výsledky následných uživatelů ohroženo značné množství pracovních míst.

(196)

Společnost Tosoh tvrdila, že pokud by byla antidumpingová opatření uložena na základě újmy, vzhledem k povaze čínského hospodářství a schopnosti čínské vlády řídit a usměrňovat vývoz prostřednictvím konkrétních účastníků trhu by existovalo značné riziko, že by vývoz mohl být veden přes vývozce s nulovým clem. Naproti tomu uložená cla by byla mnohem jednotnější, pokud by se nepřihlíželo k rozpětí újmy, což by snížilo riziko obcházení.

(197)

Komise poznamenala, že nulová celní sazba může jen stěží představovat riziko přesměrování vývozu vzhledem k velmi malému počtu subjektů na trhu a potřebě uživatelů mít certifikovaný materiál. V každém případě, jak je vysvětleno v 228. bodě odůvodnění níže, Komise rovněž předpokládala zvláštní opatření k zajištění řádného uplatňování individuálních cel. Příslušné útvary Komise by tak mohly snadno identifikovat a řešit případné změny v obchodních tocích.

(198)

Společnost Tosoh rovněž uvedla, že čínský dovoz výrobku, který je předmětem šetření, by získal konkurenční výhodu v důsledku rozdílné regulace emisí skleníkových plynů v Číně a v Unii, jelikož výrobek, který je předmětem šetření, nebyl zařazen na předběžný seznam mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (dále jen „CBAM“). Naopak uložení opatření na výrobek, který je předmětem šetření, by podpořilo spravedlivé zacházení a rovné obchodní podmínky.

(199)

Komise poznamenala, že cílem antidumpingových opatření je obnovit spravedlivý obchod mezi Unií a jejími obchodními partnery, přičemž účinky mechanismu CBAM do oblasti působnosti tohoto šetření nespadají.

(200)

Tentýž výrobce v Unii dále tvrdil, že antidumpingová cla uložená na úrovni dumpingového rozpětí ochrání samotnou existenci výrobního odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii, zajistí bezpečnost dodávek elektrolytických oxidů manganičitých, a tím i výrobu baterií se suchými články v Unii. Antidumpingové clo z dovozu z Číny ve výši 18 až 50 % by ovlivnilo výrobní náklady výrobců baterií se suchými články v Unii pouze o méně než 3 % až 7,5 %. Kromě toho by vzhledem k úrovni újmy a konkurenčnímu tlaku vyplývajícímu z jiných zdrojů dodávek elektrolytických oxidů manganičitých bylo nesprávné předpokládat, že by se ceny elektrolytických oxidů manganičitých pocházejících z EU zvýšily o částku, která by se blížila plnému ekvivalentu uložených dumpingových cel.

(201)

V návaznosti na přepočítaná konečná antidumpingová cla (viz 98. bod odůvodnění výše) a analýzu dopadu na dodavatelské řetězce společností v Unii (viz 190. až 195. bod odůvodnění výše) by antidumpingová cla uložená na vyšší úrovni dumpingového rozpětí přímo ohrozila výrobní odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii potenciální ztrátou [35–40 %] objemu jejich prodeje. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(202)

Po poskytnutí konečných informací společnosti Autlan a Tosoh zpochybnily analýzu Komise uvedenou v oddíle 6.2.1.3 výše.

(203)

Společnost Tosoh poukázala na to, že jeden ze tří hlavních uživatelů, společnost Advanced Power Solutions NV (dále jen „APS“), při šetření nespolupracoval. Společnost Tosoh poté citovala čl. 7 odst. 2b základního nařízení, který stanoví, že „[p]ři nedostatku spolupráce může Komise konstatovat, že v zájmu Unie je použít odstavec 2a tohoto článku“, a tvrdila, že Komise měla z této nespolupráce vyvodit, že uložení cla na vyšší úrovni (dumpingového rozpětí) by nebylo v rozporu s jejím zájmem, nebo měla alespoň ve své analýze analyzovat veřejně dostupné finanční zprávy společnosti APS.

(204)

Komise podotýká, že její závěr ve 214. bodě odůvodnění týkající se pravděpodobného nepřiměřeně negativního účinku cla na vyšší úrovni dumpingového rozpětí na dodavatelské řetězce společností v Unii vycházel z dostupných informací o dvou spolupracujících uživatelích, kteří představují [67–73] % spotřeby elektrolytických oxidů manganičitých v Unii, a o samotném výrobním odvětví elektrolytických oxidů manganičitých v Unii. Podíl nespolupracujícího uživatele na spotřebě Unie byl menší než jedna třetina a ve spisu nebyly žádné podložené informace, které by vyvrátily závěr Komise uvedený v 214. bodě odůvodnění. Toto tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(205)

Společnosti Tosoh a Autlan dále tvrdily, že simulace ziskovosti provedené Komisí jsou chybné, protože zohledňují účinky vysokého nárůstu (některých) nákladů na výrobu baterií po skončení období šetření, přičemž neodrážejí realistické zvýšení cen baterií, zejména s ohledem na zvýšení spotřebitelských cen v Unii. Společnost Tosoh rovněž tvrdila, že Komise neposkytla konkrétní informace o tom, proč omezila svou „dynamickou“ simulaci na 3% zvýšení v roce 2022. Společnost Tosoh dále uvedla, že Komise neupřesnila, jakým způsobem by údaje po období šetření měly vést k tomu, že by závěr byl „jednoznačně nesprávný“, ani zda jsou použité údaje po období šetření „zřejmé, nesporné, trvalé, nemohou být manipulovány a nejedná se o úmyslné jednání jedné ze zainteresovaných stran“, přičemž citovala závěry Komise v předchozích případech (42).

(206)

Komise v této souvislosti uvedla, že aby simulace ziskovosti co nejvíce odpovídaly současné tržní realitě, upravila skutečně pouze vykazované náklady na suroviny (43), elektřinu (44) a náklady práce (45) uživatelů v Unii, neboť tyto úpravy bylo možné provést buď na základě ověřených informací předložených stranami, nebo veřejně dostupných údajů, a to právě proto, aby bylo zajištěno, že použité údaje jsou spolehlivé. Komise dále uvedla, že strany nezdůvodnily, proč 3% zvýšení cen baterií zahrnuté do simulace ve 191. bodě odůvodnění není realistické. Jak je uvedeno v 191. bodě odůvodnění, toto zvýšení nastalo i v minulosti a vycházelo z ověřených údajů spolupracujících uživatelů a bylo specifické pro baterie pro spotřebitele, na rozdíl od indexu spotřebitelských cen, který zahrnuje tržní koš různého spotřebního zboží a služeb. Tvrzení těchto stran bylo proto zamítnuto.

(207)

Společnosti Autlan a Tosoh tvrdily, že závěr Komise uvedený ve 194. bodě odůvodnění znamená, že bezprostředním účinkem cla uloženého na úrovni dumpingového rozpětí by bylo zastavení výroby jednoho z uživatelů. Komise objasnila, že to není správný výklad závěru uvedeného v tomto bodě odůvodnění. Bezprostřední účinek, který by tato vyšší cla měla na uživatele, by spočíval v tom, že by vedla ke zvýšení jeho výrobních nákladů, což by následně, jak uvádí 194. bod odůvodnění, „mohlo“ vést ke ztrátě v tomto podnikání.

(208)

Společnost Tosoh dále nesouhlasila se závěrem Komise, že zvýšení výrobních nákladů uživatelů v případě uložení cel na úrovni dumpingového rozpětí nelze přenést na spotřebitele, zejména proto, že Komise v 311. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že existuje možnost „přenést část tohoto zvýšení nákladů na spotřebitele“. Komise v této souvislosti poznamenala, že zde provádí citlivé posouzení, aby určila, jaká úroveň zvýšení nákladů může být přenesena na spotřebitele, a tedy jaká úroveň zvýšení nákladů bude pro spolupracující uživatele proveditelná. Jak již bylo stanoveno v 311. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na spotřebitele by mohla být přenesena pouze část zvýšení nákladů způsobeného uložením cel na úrovni nižších rozpětí, tedy rozpětí prodeje pod cenou. Pokud by byla cla uložena na vyšší úrovni dumpingového rozpětí, náklady by se ještě více zvýšily, což by přirozeně ještě více ztížilo přenesení tohoto vyššího nárůstu nákladů na spotřebitele. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(209)

Společnost Autlan dále předložila tvrzení společnosti Varta v její tiskové zprávě ze dne 14. listopadu 2023, kde společnost Varta tvrdí, že došlo ke zlepšení jejího podnikání (46), což je v rozporu se závěry Komise o negativní ziskovosti uživatelů. Komise v této souvislosti uvedla, že tato prohlášení sice vytvářejí pozitivní obraz, ale neukazují kvantifikovatelnou finanční situaci, která by byla relevantní pro posouzení ziskovosti uživatele. Komise ve svých hypotetických scénářích naopak vycházela z ověřených podrobných údajů poskytnutých spolupracujícími uživateli v průběhu tohoto šetření. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto jako neopodstatněné.

(210)

Společnost Autlan dále uvedla, že hlavní příčinou nejisté situace uživatelů v Unii je dumpingový dovoz baterií se suchými články pro spotřebitele z Číny, nikoli náklady na pořízení elektrolytických oxidů manganičitých. Společnost Tosoh naopak tvrdila, že zohlednění dovozu čínských baterií se suchými články pro spotřebitele jako faktoru v analýze uvedené ve 191. bodě odůvodnění znamená nastolení otázky možných dumpingových praktik u výrobků (baterií se suchými články pro spotřebitele), které nesouvisejí s tímto šetřením. Komise poznamenala, že do oblasti působnosti tohoto řízení skutečně nespadá odhad údajných dumpingových praktik týkajících se baterií se suchými články pro spotřebitele. Připomínka společnosti Autlan proto musela být zamítnuta. V rozporu s tvrzením společnosti Tosoh Komise zároveň nevznesla otázku ohledně dumpingových praktik týkajících se dovozu baterií se suchými články pro spotřebitele z Číny, ale pouze uznala skutečnost, že tento dovoz je na trhu Unie přítomen jako konkurence baterií vyráběných uživateli v Unii. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(211)

Společnost Autlan tvrdila, že Komise dostatečně neanalyzovala účinky na dodavatelské řetězce uživatelů, a v podstatě tvrdila, že pokud by byla cla uložena na úrovni rozpětí prodeje pod cenou, výrobní odvětví Unie by nebylo dostatečně chráněno a nemohlo by překonat účinky dumpingu působícího újmu. To by navíc bylo v rozporu se zájmem Unie s ohledem na Iniciativu Komise pro kritické suroviny (47), která uvádí mangan bateriové kvality jako jednu ze strategických surovin. Komise připomněla, že antidumpingová opatření slouží k obnovení spravedlivého obchodu a k posouzení, jaká výše cel by byla dostatečná k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, jak je uvedeno v 282. bodě odůvodnění a vyvozeno v 295. až 297. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Zároveň, jak je uvedeno ve 179. bodě odůvodnění, se analýza toho, jaký účinek by různá cla měla na Unii jako celek, provádí v rámci testu zájmu Unie podle čl. 7 odst. 2b základního nařízení, kdy se zohledňuje účinek na výrobní odvětví Unie i na uživatele výrobku, který je předmětem šetření. Tvrzení strany bylo proto zamítnuto.

(212)

Společnosti Tosoh a Autlan dále zpochybnily hypotetické simulace předložené Komisí ve 192. až 193. bodě odůvodnění a tvrdily, že uživatelé by realisticky co nejvíce diverzifikovali své dodávky, včetně zvýšení nákupů od výrobního odvětví Unie. Komise v této souvislosti poznamenala, že v rámci obou těchto simulací zvažovala nejoptimističtější scénáře, podle nichž by veškeré dodávky dotčené nejvyššími dumpingovými rozpětími byly nahrazeny nákladově nejkonkurenceschopnějšími alternativami (buď v rámci Číny ve 192. bodě odůvodnění, nebo zcela z jiných třetích trhů ve 193. bodě odůvodnění). Tyto scénáře proto již zohledňovaly nejlepší výsledky, kterých by uživatelé mohli teoreticky dosáhnout. Komise v této souvislosti dále dodala, že prostřednictvím pěti simulací uvedených ve 190. až 194. bodě odůvodnění na základě údajů, které měla k dispozici, posoudila pravděpodobnost různých způsobů, jak by se spolupracující uživatelé mohli vyrovnat s vyššími náklady na elektrolytické oxidy manganičité, které v současnosti pocházejí od jejich dodavatelů v Číně, a pravděpodobné dopady, které by vyšší náklady měly na jejich ziskovost. Analýzu v rámci těchto simulací je proto třeba posuzovat jako celek, místo aby se simulace posuzovaly jednotlivě. Vzhledem k tomu, že téměř žádná ze simulací neprokázala pozitivní výsledky pro spolupracující uživatele, dospěla Komise k závěru, že uložení cel na úrovni dumpingových rozpětí by na uživatele mělo s největší pravděpodobností obecně negativní dopad a jejich manévrovací prostor je omezený. Tvrzení stran byla tedy zamítnuta.

(213)

A konečně, společnost Tosoh tvrdila, že jí byla v důsledku neposkytnutí informací během šetření odepřena její procesní práva, což mělo vést k omezením při ověřování původu údajů a metodik použitých Komisí při posuzování účinku dumpingových cel na uživatelský průmysl. Komise konstatovala, že informace předložené spolupracujícími uživateli, na nichž po ověření založila své závěry, byly po celou dobu šetření k dispozici ve spisu. Tento argument byl proto odmítnut.

(214)

Na tomto základě Komise pečlivě zvážila všechny prvky a nemohla dospět k závěru, že je v zájmu Unie stanovit výši cla v souladu s čl. 7 odst. 2a, respektive není v zájmu Unie stanovit úroveň opatření na úrovni dumpingu s ohledem na neúměrně nepříznivý dopad, který by to pravděpodobně mělo na dodavatelské řetězce společností v Unii. Komise proto potvrdila, že opatření by měla být stanovena v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení na základě rozpětí prodeje pod cenou.

(215)

Na základě výše uvedeného posouzení by mělo být konečné antidumpingové clo stanoveno tak, jak je uvedeno níže, v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení:

(216)

Po poskytnutí prozatímních informací Čínská obchodní komora a sdružení GMIA tvrdily, že trh s elektrolytickými oxidy manganičitými v Unii před rokem 2020 nebyl konkurenční (duopol), jelikož na něm působili pouze dva výrobci, jejichž kapacity byly v minulosti schopny pokrýt poptávku Unie a byli ziskoví, protože mohli veškeré zvýšení nákladů přenést na své odběratele. Proto nelze opodstatnit ani nadměrné ceny výrobce v Unii, ani hodnoty cílového zisku / rozpětí újmy, ani pokles cen výrobce v Unii, jakmile byla v druhé polovině posuzovaného období pomocí dovozu z Číny obnovena účinná hospodářská soutěž na trhu elektrolytických oxidů manganičitých v Unii. Pokud by byl duopol antidumpingovými opatřeními obnoven, poškodilo by to hospodářskou soutěž na trhu Unie a z dlouhodobého hlediska by to mělo negativní dopad na navazující výrobce.

(217)

Jak Komise uvedla ve 286. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, do procesu výroby elektrolytických oxidů manganičitých byl zapojen pouze omezený počet chemických výrobců na světě. Skutečnost, že v první polovině posuzovaného období byli pouze dva výrobci v Unii, kterým se podařilo dosáhnout zisku, nepředstavovala nekonkurenční situaci na trhu Unie, neboť spotřebu na trhu Unie pokrývali výrobci v Unii i všechny dostupné dovážející země, které vyrábějí elektrolytické oxidy manganičité, včetně Číny. Kromě toho antidumpingová cla nevytvářejí nekonkurenční situaci na trhu Unie, ale zajišťují spravedlivou hospodářskou soutěž mezi Unií a vyvážejícími výrobci z dotčené země. Tvrzení této strany bylo tedy zamítnuto.

(218)

Jelikož nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 301. až 303. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(219)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 304. až 305. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(220)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Duracell tvrdila, že v prozatímních zjištěních byl podceněn dopad antidumpingových opatření na náklady uživatelů v Unii, přičemž ziskovost uživatelů v Unii nebyla podložena žádnými důkazy. Nakonec oba spolupracující uživatelé potvrdili, že pokud by nebylo uplatněno pravidlo nižšího cla, uživatelé v Unii by přestali dosahovat zisku, což by ohrozilo zachování jejich činnosti v Unii.

(221)

Jak je uvedeno v prozatímních zjištěních, analýza údajů uživatelů vycházela z ověřených odpovědí na dotazník, které tito uživatelé poskytli, s přihlédnutím k údajům o zdrojích, objemech a cenách před proclením nákupů a obratu dosaženém u navazujících výrobků, včetně úrovně ziskovosti dosažené v letech 2021–2022. V těchto letech byl skutečně zaznamenán klesající trend ziskovosti uživatelů. Komise však odhadla, že pokud by konečná antidumpingová opatření zůstala na úrovni rozpětí újmy, uživatelé by si i při zohlednění výše antidumpingových cel a za předpokladu, že by zvýšené náklady nebyly přeneseny na jejich zákazníky, zachovali kladnou ziskovost.

(222)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se zájmu uživatelů, byly potvrzeny závěry učiněné ve 319. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Připomínkami, které se týkají zájmu uživatelů v souvislosti s dopadem na dodavatelské řetězce společností v Unii ve smyslu čl. 7 odst. 2b základního nařízení, se zabýval oddíl 6.2.1.3 tohoto nařízení.

(223)

Na základě výše uvedených skutečností byly potvrzeny závěry uvedené ve 320. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(224)

Vzhledem k závěrům, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(225)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF na hranici Unie před proclením měly být následující:

(226)

Sazby antidumpingových cel pro individuální společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto sazby cla jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pochází z dotčené země a je vyráběn uvedenými právními subjekty. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, se tyto sazby nevztahují a měla by se na něj vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“.

(227)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být předložena Komisi (48). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(228)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření kvůli rozdílu mezi celními sazbami je nutno přijmout zvláštní opatření, která zajistí řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby antidumpingového cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(229)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné k uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, tato faktura není jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(230)

Pokud by se podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, a to především po uložení dotčených opatření, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(231)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(232)

Vyvážející výrobci, kteří během období šetření nevyváželi dotčený výrobek do Unie, by měli mít možnost požádat Komisi, aby pro ně stanovila sazbu antidumpingového cla pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: i) dotčený výrobek nevyvážel v období šetření do Unie; ii) není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, který tak činil, a iii) vyvážel dotčený výrobek posléze nebo se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství těchto výrobků do Unie.

(233)

Vývozce nebo výrobce, který nevyvážel dotčený výrobek do Unie během období, které bylo použito pro stanovení cla, jež se v současnosti uplatňuje na jeho vývoz, může Komisi požádat, aby se na něj vztahovalo antidumpingové clo pro spolupracující společnosti, které nejsou zařazeny do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: i) nevyvážel dotčený výrobek do Unie během období, které bylo použito pro stanovení výše cla použitelného na jeho vývoz; ii) není ve spojení se společností, která tak činila a na kterou se tudíž vztahují antidumpingová cla, a iii) vyvážel dotčený výrobek posléze nebo se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství těchto výrobků do Unie.

(234)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány, a to ve výši stanovené tímto nařízením.

(235)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (49), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro úroky použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(236)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,