(EU) 2024/3019Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3019 ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod (přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

(1)

Směrnice Rady 91/271/EHS (4) byla několikrát podstatně změněna (5). Vzhledem k tomu, že je třeba provést další změny, měla by být uvedená směrnice z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)

Voda je základním statkem, který patří všem a který je pro všechny. Jakožto zásadní, nenahraditelný a pro život nepostradatelný přírodní zdroj je třeba ji posuzovat a integrovat ve třech jejích rozměrech: sociálním, hospodářském a environmentálním.

(3)

Směrnice 91/271/EHS stanoví právní rámec pro odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod a vypouštění biologicky odbouratelných odpadních vod z určitých průmyslových odvětví. Městské odpadní vody mohou být tvořeny různými směsmi splašků, městského srážkového odtoku a ostatních odpadních vod jiného původu. Odpadní vody z institucí, jako jsou administrativní budovy, školy nebo kuchyně s přípravnou potravin, které vznikají převážně jako produkt lidského metabolismu, se považují za splašky. Cílem směrnice 91/271/EHS je chránit životní prostředí před nepříznivými účinky, které má vypouštění nedostatečně vyčištěných městských odpadních vod. Uvedená směrnice přispěla k dosažení cílů stanovených směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (6) a dalšími relevantními právními předpisy Unie. Tato směrnice by měla i nadále sledovat stejný cíl a zároveň přispívat i k ochraně veřejného zdraví v souladu s přístupem „jedno zdraví“, jehož cílem je udržitelným způsobem vyvážit a optimalizovat zdraví lidí, zvířat a ekosystémů, jsou-li například městské odpadní vody vypouštěny do vod ke koupání nebo do vodních útvarů využívaných k odběru pitné vody nebo jsou-li městské odpadní vody využívány jako ukazatel pro parametry relevantní pro veřejné zdraví. Měla by rovněž zajistit přístup k sanitárním zařízením a službám a ke klíčovým informacím o správě v oblasti odvádění a čištění městských odpadních vod. Tato směrnice by se rovněž měla zaměřit na zvýšení synergií s přizpůsobováním se změně klimatu a opatřeními na obnovu městských ekosystémů, zejména prostřednictvím integrovaného plánování nakládání s městskými odpadními vodami, při optimálním využití digitalizace. Konečně by tato směrnice měla přispět k postupnému snižování emisí skleníkových plynů z činností v oblasti odvádění a čištění městských odpadních vod, zejména dalším snižováním emisí dusíku, ale také podporou energetické účinnosti a výroby energie z obnovitelných zdrojů, a měla by tak přispět k dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (7). V souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) mohou členské státy jít nad rámec minimálních požadavků stanovených v této směrnici. Členské státy by mohly například zvážit uplatňování přísnějších lhůt nebo prahových hodnot, než jsou lhůty nebo prahové hodnoty uvedené v této směrnici, rychlejší dosažení energetické nebo klimatické neutrality či uložení dodatečných požadavků na uplatňování svých vnitrostátních systémů rozšířené odpovědnosti výrobce nebo rozšířením spektra těchto systémů.

(4)

V roce 2019 provedla Komise v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů hodnocení směrnice 91/271/EHS (dále jen „hodnocení“). Z něj vyplynulo, že některá ustanovení uvedené směrnice je nutné aktualizovat. Byly určeny tři důležité, uvedenou směrnicí plně neřešené zdroje znečištění způsobovaného městskými odpadními vodami, jemuž by bylo možné se vyhnout, a sice odlehčení přívalových vod a vypouštění znečištěného městského srážkového odtoku, potenciálně špatně fungující individuální systémy, totiž systémy čištění odpadních vod z domácností, které nevstupují do stokové soustavy, a malé aglomerace, na něž se v současné době směrnice 91/271/EHS plně nevztahuje. Tyto tři zdroje znečištění působí významný tlak na útvary povrchových vod v Unii. Zpráva o hodnocení navíc také zdůraznila, že je třeba zlepšit transparentnost a řízení činností souvisejících s městskými odpadními vodami, využít příležitosti, kterou nabízí odvětví čištění městských odpadních vod, a využít jeho potenciál k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů a k podniknutí konkrétních kroků k energetické neutralitě jako příspěvku ke klimatické neutralitě, a dále na podporu opatření v oblasti veřejného zdraví harmonizovat sledování zdravotních ukazatelů, jako je výskyt viru COVID-19 a jeho variant, prostřednictvím dohledu nad městskými odpadními vodami.

(5)

Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o evropských vodách z roku 2018 vytvářejí malé aglomerace významný tlak na 11 % útvarů povrchových vod v Unii. Aby bylo možné znečištění z těchto aglomerací lépe řešit a zabránit vypouštění nevyčištěných městských odpadních vod do životního prostředí, měla by oblast působnosti této směrnice zahrnovat všechny aglomerace s populačním ekvivalentem 1 000 PE a vyšším.

(6)

V zájmu zajištění účinného čištění městských odpadních vod před jejich vypuštěním do životního prostředí by všechny městské odpadní vody z aglomerací s populačním ekvivalentem 1 000 PE a vyšším měly být odváděny ve stokových soustavách, ledaže členské státy odůvodní potřebu výjimky umožňující použití individuálních systémů podle této směrnice. Při vymezování aglomerací by členské státy měly vzít v úvahu orientační referenční prahovou hodnotu populačního ekvivalentu 10 až 25 PE na hektar, při jejímž překročení je počet obyvatel, případně v kombinaci s hospodářskými činnostmi, který se nachází v určité oblasti, považován za dostatečně soustředěný. Pokud již existují stokové soustavy, měly by členské státy zajistit, aby na ně byly napojeny všechny zdroje splašků.

(7)

K provedení nových požadavků zavedených touto směrnicí budou nezbytné významné investice. Proto je nutné mít na paměti specifickou situaci každého členského státu a tam, kde je to vhodné, upravit lhůty pro provedení některých náročných požadavků. Například členským státům, které mají velký počet malých aglomerací, na něž se vztahují nové požadavky této směrnice, pokud jde o odvádění a čištění městských odpadních vod u aglomerací s populačním ekvivalentem 1 000 až 2 000 PE, by mělo být umožněno prodloužit lhůty pro dosažení souladu s těmito novými požadavky v jejich prvních vnitrostátních programech provádění. Mělo by tomu tak být i v případě členských států s velkým počtem zařízení, například nad 50 %, které mají být v souladu s novými požadavky této směrnice modernizovány na terciární čištění. Aglomerace s populačním ekvivalentem nižším než 2 000 PE, v nichž již existují stokové soustavy a které vypouštějí městské odpadní vody do čistíren umístěných v jiné aglomeraci, by se do výpočtu procentního podílu pro účely výjimek z těchto lhůt neměly započítávat. Tři členské státy, které přistoupily k Unii nedávno, totiž Bulharsko, Chorvatsko a Rumunsko, navíc musely v poslední době investovat do provedení požadavků směrnice 91/271/EHS. Pro tyto členské státy je rovněž typické velké množství venkovských oblastí s vysokým odlivem obyvatelstva a stárnutí venkovského obyvatelstva. Proto je nezbytné zohlednit specifickou situaci těchto členských států tím, že jim bude umožněno prodloužit lhůty pro splnění těchto nových požadavků v jejich prvním vnitrostátním programu provádění.

(8)

Pokud se během prací na infrastruktuře, jako je výstavba stokových soustav nebo čistíren městských odpadních vod, objeví archeologicky cenné lokality, jsou tyto práce často zpožděny z důvodu potřeby provést na místě v souladu s vnitrostátním právem archeologické studie. Proto je v těchto konkrétních případech vhodné prováděcí lhůty upravit. Konkrétněji řečeno, pokud některý členský stát zjistí, že vzhledem k nutnosti zachovat kulturní dědictví je výstavba požadované infrastruktury zvlášť obtížná, měl by mít možnost prováděcí lhůty v konkrétních oblastech upravit a odpovídajícím způsobem aktualizovat svůj národní program provádění. Toto prodloužení lhůt by mělo být stanoveno pro každou oblast, mělo by být co nejkratší a nemělo by být delší než osm let. Kulturní dědictví by mělo být chápáno ve smyslu článku 1 Úmluvy o světovém dědictví UNESCO z roku 1972.

(9)

Lze-li prokázat, že zřízení stokové soustavy městských odpadních vod nebo napojení na stokovou soustavu by nemělo žádný přínos pro životní prostředí nebo lidské zdraví, nebylo by technicky proveditelné nebo by vyžadovalo nadměrné náklady, mělo by být členským státům, avšak pouze v těchto případech, umožněno používat k shromažďování, odvádění nebo čištění městských odpadních vod individuální systémy, pokud zajistí stejnou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví jako sekundární a terciární čištění. Individuální systémy mohou zahrnovat různé typy stokových soustav a systémů pro shromažďování, odvádění nebo čištění, jako jsou přírodě blízká řešení, malé systémy čištění nebo dočasné nádrže ve spojení s pravidelným vypouštěním do čistíren. Členské státy by si rovněž měly vyměňovat osvědčené postupy týkající se používání a provozu individuálních systémů.

(10)

Členské státy by měly zřídit celostátní, regionální nebo místní registry pro identifikaci individuálních systémů a režimů dočasného odvádění používaných na jejich území a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby systémy byly adekvátně projektovány, byly řádně udržovány a podléhaly pravidelné kontrole souladu s příslušnými požadavky na základě přístupu založeného na rizicích. Zejména by členské státy měly zajistit, aby individuální systémy používané ke shromažďování, odvádění nebo čištění městských odpadních vod byly vodotěsné a nepropustné a aby byly v pravidelných a pevně stanovených intervalech monitorovány a kontrolovány. S ohledem na nepřiměřené náklady na přizpůsobení projektu takových systémů novým požadavkům na projekt by se tyto nové požadavky neměly vztahovat na systémy zřízené před vstupem této směrnice v platnost. Pokud se individuální systémy používají ke shromažďování nebo čištění více než 2 % zatížení městských odpadních vod na vnitrostátní úrovni z aglomerací s populačním ekvivalentem 2 000 PE a vyšším, měly by členské státy poskytnout Komisi odůvodnění používání individuálních systémů namísto stokových soustav, prokázat soulad těchto systémů se zavedenými normami podle této směrnice a popsat opatření přijatá za účelem omezení využívání těchto systémů.

(11)

V důsledku srážek, jako jsou deště, sníh nebo tající voda, zůstávají odlehčení přívalových vod a městský srážkový odtok významným zdrojem znečištění vypouštěného do životního prostředí. Očekává se, že tyto zdroje vlivem kombinovaných účinků urbanizace a postupné změny srážkového režimu spojeného se změnou klimatu ještě vzrostou. Změna klimatu proto významně ohrožuje infrastrukturu pro nakládání s městskými odpadními vodami. Řešení, jež by tento zdroj znečištění zmenšila, by měla být definována na místní úrovni s přihlédnutím ke specifickým místním podmínkám. Jejich základem by mělo být integrované kvantitativní a kvalitativní vodní hospodářství v urbanizovaných oblastech. Členské státy by proto měly zajistit vypracování místních integrovaných plánů pro nakládání s městskými odpadními vodami ve všech aglomeracích s populačním ekvivalentem 100 000 PE a vyšším, neboť tyto aglomerace mají na emitovaném znečištění významný podíl. Integrované plány pro nakládání s městskými odpadními vodami by dále měly být vypracovány i pro aglomerace s populačním ekvivalentem 10 000 až 100 000 PE, v nichž odlehčení přívalových vod nebo městský srážkový odtok ohrožují životní prostředí nebo veřejné zdraví. V těchto plánech by měla být stanovena opatření, jejichž cílem je omezit znečištění způsobené odlehčením přívalových vod na nejvýše 2 % ročního zatížení odváděných městských odpadních vod vypočteného za bezdeštného počasí, vypočteného na základě znečišťujících látek v tabulkách 1 a 2 přílohy I.

(12)

Tyto plány by měly zahrnovat opatření ke snížení znečištění způsobeného odlehčením přívalových vod a rovněž k řešení potenciálně významného znečištění pocházejícího z odděleně odvedeného městského srážkového odtoku, například znečištění z prvních dešťů po dlouhých obdobích sucha v hustě osídlených oblastech. Tyto plány by měly rovněž zahrnovat opatření k předcházení vzniku znečištění přímo u zdroje a upřednostňovat přírodě blízká řešení před řešeními, která by vyžadovala zřízení tzv. „šedé infrastruktury“. Tato opatření by mohla zahrnovat preventivní dočasná opatření, jejichž cílem je zabránit vniknutí neznečištěných dešťových vod do stokových soustav nebo dočasné odvádění, včetně přirozeného zadržování vody, a vhodné čištění silně znečištěného odtoku nebo odlehčení z prvních dešťů. Členské státy se vyzývají, aby rozšiřovaly zelené a modré plochy v městských oblastech a zohlednily Platformu pro městskou přírodu, která poskytuje pokyny a znalosti na podporu měst. Aby bylo zajištěno odpovídající pokrytí těchto integrovaných plánů pro nakládání s městskými odpadními vodami a komplexní řešení problémů s přívalovými vodami, měly by být tyto plány vypracovány pro povodí dotčených aglomerací.

(13)

K zajištění toho, aby byly integrované plány pro nakládání s městskými odpadními vodami nákladově efektivní, je důležité, aby vycházely z osvědčených postupů, které jsou již používány v městských oblastech. Zvažovaná opatření by proto měla vycházet z důkladné analýzy místních podmínek a měla by upřednostňovat preventivní přístup zaměřený na omezení odvádění neznečištěné dešťové vody a optimalizaci využívání stávající infrastruktury s cílem dosahovat úspor energie a přispívat ke snižování emisí. Jelikož přednost mají zelený a modrý rozvoj a investice, měla by se nová šedá infrastruktura plánovat pouze tam, kde je to naprosto nezbytné.

(14)

Na ochranu životního prostředí, zejména pobřežního a mořského prostředí, včetně ochrany povrchové, podzemní a pitné vody, a veřejného zdraví před nepříznivým vlivem vypouštění nedostatečně vyčištěných městských odpadních vod by veškeré městské odpadní vody vypouštěné z aglomerací s populačním ekvivalentem 1 000 PE a vyšším měly být podrobovány sekundárnímu čištění. Vzhledem k rozšíření oblasti působnosti této směrnice na menší aglomerace by členským státům měl být poskytnut dostatek času na zřízení infrastruktury nezbytné ke splnění povinností stanovených v této směrnici. Členským státům by rovněž měl být poskytnut dostatek času na přizpůsobení jejich infrastruktury čištění pro aglomerace vypouštějící městské odpadní vody do pobřežních vod nebo méně citlivých oblastí, kde se podle směrnice 91/271/EHS sekundární čištění nevyžadovalo.

(15)

Při vypouštění do vysokohorských regionů, totiž regionů o nadmořské výšce větší než 1 500 m a malých aglomerací s populačním ekvivalentem nižším něž 2 000 PE v oblastech s chladným klimatem s průměrnou čtvrtletní teplotou na vtoku nižší než 6 oC, kde je z důvodu nízkých teplot obtížné uplatňovat účinné biologické čištění, by mělo být povoleno používat čištění podle méně přísných požadavků než v případě sekundárního čištění, pokud podrobné studie prokáží, že takové vypouštění nemá nepříznivé dopady na životní prostředí ani na lidské zdraví. Obdobně by tuto výjimku mělo moci využít i vypouštění do hlubokomořských vod z menších aglomerací s populačním ekvivalentem nižším než 150 000 PE, které se nacházejí v méně obydlených nejvzdálenějších regionech, mají méně než 275 000 obyvatel, vyznačují se obtížným terénem, jako jsou strmé svahy, a vypouštějí své městské odpadní vody do hlubokomořských vod v otevřeném oceánu, což podporuje vysokou míru rozředění těchto vypouštěných městských odpadních vod do recipientů. Aby se však zajistilo rovné zacházení se všemi členskými státy a vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví na celém území Unie, měla by být tato výjimka omezena na 20 let, což je doba potřebná k postupné modernizaci zbývajících čistíren městských odpadních vod na sekundární čištění v oblastech, kde by uplatnění sekundárního čištění mohlo být obtížnější. Tato výjimka by měla být udělena za podmínky, že podrobné studie prokáží, že takové vypouštění nemá nepříznivé účinky na životní prostředí ani lidské zdraví a nemá vliv na soulad recipientů s jinými relevantními právními předpisy Unie, jako jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2006/7/ES (8) nebo 2008/56/ES (9).

(16)

Hodnocení ukázalo, že provedením směrnice 91/271/EHS se dosáhlo výrazného snížení emisí dusíku a fosforu. Nicméně čistírny městských odpadních vod jsou podle hodnocení i nadále důležitou cestou, kterou tyto znečišťující látky pronikají do životního prostředí a přímo způsobují eutrofizaci vodních útvarů a moří v Unii. Tomuto znečištění lze částečně zabránit, neboť technický pokrok a zavedené osvědčené postupy ukazují, že mezní hodnoty emisí dusíku a fosforu podle směrnice 91/271/EHS jsou zastaralé, a měly by se zpřísnit, zejména v případě větších čistíren. Významný přetrvávající zdroj vypouštění dusíku a fosforu představují čistírny městských odpadních vod s populačním ekvivalentem 150 000 PE a vyšším, a všem by proto mělo být systematicky ukládáno terciární čištění.

(17)

Terciární čištění by mělo být povinné i v aglomeracích s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším, které vypouštějí odpadní vody do oblastí, v nichž dochází k eutrofizaci nebo v nich eutrofizace hrozí. Aby se zajistilo, že se snahy o omezení eutrofizace budou pro celé povodí koordinovat na úrovni příslušných dílčích povodí, a aby se zajistilo jednotné označení citlivých oblastí v celé Unii, měly by být oblasti, v nichž je podle aktuálně dostupných údajů eutrofizace považována za problém, v této směrnici vyjmenovány. Aby se zajistila soudržnost mezi příslušnými právními předpisy Unie, měly by navíc členské státy na svém území určit další oblasti, v nichž k eutrofizaci dochází nebo u nichž eutrofizace hrozí, a určit, zda se jedná o oblasti citlivé na dusík, na fosfor nebo na dusík i fosfor, zejména na základě údajů shromážděných podle směrnice Rady 91/676/EHS (10), směrnice 2000/60/ES a směrnice 2008/56/ES. Zpřísnění mezních hodnot, ucelenější a inkluzivnější vymezení oblastí citlivých na eutrofizaci a povinnost zajistit terciární čištění ve všech velkých zařízeních společně by pomohly eutrofizaci omezit. Jelikož si to vyžádá další investice na vnitrostátní úrovni, měl by být členským státům poskytnut dostatek času na vybudování potřebné infrastruktury.

(18)

Nedávné vědecké poznatky, o něž se opírá několik strategií Komise, jak jsou stanoveny ve čtyřech sděleních Komise, totiž sdělení ze dne 16. ledna 2018 nazvaném „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“, sdělení ze dne 11. března 2019 nazvaném „Strategický přístup Evropské unie k léčivým přípravkům v životním prostředí“, sdělení ze dne 14. října 2020 nazvaném „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek“ a sdělení ze dne 12. května 2021 nazvaném „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, zdůrazňují potřebu přijmout opatření k řešení problému mikropolutantů, které jsou nyní rutinně detekovány ve všech vodách Unie. Některé z těchto mikropolutantů jsou nebezpečné pro veřejné zdraví a životní prostředí, a to i v nízkých koncentracích v řádu mikrogramů na litr nebo méně. Přestože se již některé mikropolutanty v rámci primárního, sekundárního a terciárního čištění odstraňují, mělo by být zavedeno další čištění, tj. kvartérní čištění, s cílem zajistit, aby se z městských odpadních vod odstranilo rozsáhlé spektrum zbývajících mikropolutantů. Kvartérní čištění by se mělo nejprve zaměřit na organické mikropolutanty, které tvoří velkou část znečištění a k jejichž odstraňování již byly navrženy odpovídající technologie. Kvartérní čištění by mělo být povinné na základě zásady předběžné opatrnosti v kombinaci s přístupem založeným na posouzení rizik. Kvartérní čištění by proto měly provádět všechny čistírny městských odpadních vod zpracovávající zatížení odpovídající populačnímu ekvivalentu 150 000 PE a vyššímu, neboť právě ty se na vypouštění mikropolutantů do životního prostředí významnou měrou podílejí a odstraňování mikropolutantů v čistírnách městských odpadních vod v takovém rozsahu je nákladově efektivní. U čistíren s populačním ekvivalentem 150 000 PE a vyšším by členské státy měly zajistit prioritizaci nezbytných investic tak, aby v případech, kde jsou rizika pro životní prostředí a lidské zdraví největší, byly tyto čistírny vybaveny neprodleně. U aglomerací s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším by členské státy měly provádět povinné kvartérní čištění v oblastech, jež budou na základě jasných kritérií, která by měla být upřesněna, označeny jako citlivé vůči znečištění mikropolutanty. Tyto oblasti by měly zahrnovat místa, kde vypouštění vyčištěných městských odpadních vod do vodních útvarů vede k nízkým ředicím poměrům nebo kde jsou recipienty využívány k výrobě pitné vody, k produkci plodů moře nebo jako vody ke koupání. Členské státy by měly mít možnost v těchto oblastech neuplatňovat kvartérní čištění, pokud z posouzení rizik vyplyne, že mikropolutanty nepředstavují žádné potenciální nebezpečí pro životní prostředí nebo lidské zdraví. U všech ostatních typů vodních útvarů v aglomeracích s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším by členské státy měly na základě standardizovaného posouzení rizik vyhodnotit rizika, která vypouštění mikropolutantů do městských odpadních vod představuje pro životní prostředí nebo pro veřejné zdraví, a kvartérní čištění uplatňovat pouze v případě potřeby podle výsledků posouzení rizik. Pokud se v aglomeraci s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším, která byla označena jako citlivá na znečištění mikropolutanty, nachází několik čistíren městských odpadních vod, mělo by se provádění kvartérního čištění vyžadovat pouze u těch, které vypouštějí do ohrožené oblasti. Aby měly členské státy na plánování a výstavbu nezbytné infrastruktury dostatek času, měla by se povinnost kvartérního čištění zavádět postupně až do roku 2045 s jasnými průběžnými cíli.

(19)

Aby se zajistil trvalý soulad vypouštění z čistíren městských odpadních vod s požadavky na sekundární, terciární a kvartérní čištění, měly by být odebírány vzorky v souladu s požadavky této směrnice a tyto vzorky by měly splňovat hodnoty ukazatelů v ní stanovených. Aby se zohlednily případné technické odchylky ve výsledcích těchto vzorků, měl by být stanoven maximální povolený počet vzorků, které dané hodnoty ukazatelů nesplňují.

(20)

Kvartérní čištění nezbytné k odstranění mikropolutantů z městských odpadních vod povede ke vzniku dodatečných nákladů, například k nákladům spojeným s monitorováním a nákladům na nová pokročilá zařízení, která budou instalována v některých čistírnách městských odpadních vod. Za účelem pokrytí těchto dodatečných nákladů a v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ vyjádřenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU je nezbytné, aby výrobci, kteří uvádějí na trh Unie výrobky obsahující látky, které jsou na konci své životnosti nacházeny coby mikropolutanty v městských odpadních vodách, převzali za dodatečné čištění nezbytné k odstranění těchto látek vznikajících v rámci jejich profesionální činnosti odpovědnost. Nejvhodnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je systém rozšířené odpovědnosti výrobce, neboť ten by omezil finanční dopad na daňové poplatníky a na poplatky za vodu a zároveň by motivoval k vývoji ekologičtějších výrobků. V této souvislosti by se měla rozšířená odpovědnost výrobce uplatňovat bez ohledu na to, zda jsou výrobky uváděny na trh nebo zda jejich jednotlivé součásti byly vyrobeny v členském státě nebo ve třetí zemi nebo zda mají výrobci sídlo v Unii nebo zda je výrobek uváděn na trh prostřednictvím digitální platformy. Hlavním zdrojem mikropolutantů vyskytujících se v městských odpadních vodách, které vyžadují kvartérní čištění, jsou v současné době rezidua léčivých a kosmetických přípravků. Proto by se na tyto dvě skupiny výrobků měla vztahovat rozšířená odpovědnost výrobce. Na základě výsledků monitorování městských odpadních vod a nejnovějších vědeckých údajů by Komise měla pravidelně vyhodnocovat, zda by do systému rozšířené odpovědnosti výrobce měly být zahrnuty další výrobky.

(21)

Podle dostupných údajů by potenciální zvýšení nákladů na výrobky nebo možné snížení ziskových rozpětí průmyslových odvětví, která uvádějí na trh Unie výrobky, v důsledku uplatnění rozšířené odpovědnosti výrobce bylo na úrovni Unie zanedbatelné a neohrozilo by cenovou dostupnost, disponibilitu ani přístupnost těchto výrobků na trhu Unie. Členské státy by však měly vzít v úvahu možné dopady uplatňování požadavků rozšířené odpovědnosti výrobce na přístupnost, disponibilitu a cenovou dostupnost výrobků na vnitrostátní úrovni, zejména léčivých přípravků, uváděných na trh Unie a na rovné podmínky. Členské státy mohou přijmout opatření, aby zajistily dostatečné finanční prostředky, a to i financováním části nákladů na kvartérní čištění. Vzhledem k tomu, že si členské státy mohou zvolit různé přístupy k provádění, měla by být věnována pozornost fungování vnitřního trhu a Komise by měla při jakémkoli nadcházejícím hodnocení této směrnice posoudit případné dopady v tomto ohledu.

(22)

Zproštění rozšířené odpovědnosti výrobce by však mělo být možné. Mělo by tomu tak být v případě, kdy celkové množství látek obsažených ve výrobcích uváděných výrobcem na trh Unie představuje malá množství, tj. méně než 1 tunu za rok, neboť dodatečná administrativní zátěž pro výrobce by v takových případech byla ve srovnání s přínosy pro životní prostředí nepřiměřená. Zproštění odpovědnosti by mělo být možné i pro část výrobků, u níž je výrobce schopen prokázat, že na konci životnosti výrobku nevznikají žádné mikropolutanty, nebo lze-li prokázat, že rezidua výrobku jsou v odpadních vodách a životním prostředí rychle biologicky odbouratelná nebo se nedostávají do čistíren městských odpadních vod. Komise by měla stanovit podrobná kritéria určování výrobků uváděných na trh Unie, které na konci své životnosti nevytvářejí mikropolutanty v městských odpadních vodách, s přihlédnutím k jejich nebezpečnosti a jejich biologické odbouratelnosti. Při vypracovávání těchto kritérií by Komise měla zohlednit kritéria, která jsou stanovena již v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (11), ale také vědecké nebo jiné dostupné odborné informace, včetně příslušných mezinárodních norem. Tato kritéria by měla být stanovena před vstupem povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti výrobce stanovených v této směrnici v platnost.

(23)

Aby se zabránilo možnému narušení vnitřního trhu, měly by být v této směrnici stanoveny minimální požadavky na uplatňování systému rozšířené odpovědnosti výrobce, přičemž o praktické organizaci systému by mělo být rozhodnuto na vnitrostátní úrovni. Aby se podpořilo nahrazování látek a výrobků, které generují rezidua mikropolutantů v městských odpadních vodách, měly by příspěvky výrobců být úměrné množství látek obsažených ve výrobcích, které uvádějí na trh, a nebezpečnosti těchto látek a jejich reziduí. Příspěvky by měly pokrývat, ale nepřesáhnout investiční a provozní náklady na činnosti spočívající v monitorování mikropolutantů, na shromažďování, vykazování a nestranné ověřování statistických údajů o množství a nebezpečnosti výrobků uváděných na trh členských států a na účinné kvartérní čištění městských odpadních vod. Tyto příspěvky by měly pokrývat rovněž provozní náklady na kvartérní čištění, které je ke dni vstupu této směrnice v platnost již zavedeno, je-li to nezbytné pro splnění povinností vyplývajících ze systému rozšířené odpovědnosti výrobce. Měly by rovněž pokrývat část investičních nákladů na tato zavedená kvartérní čištění s přihlédnutím k odpisům investic a lhůtám pro splnění finančních povinností stanovených v této směrnici. Vzhledem k tomu, že se městské odpadní vody čistí kolektivně, je vhodné zavést požadavek, aby se výrobci připojili k centralizované organizaci, která by jejich povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce plnila jejich jménem.

(24)

Hodnocení také ukázalo, že odvětví čištění městských odpadních vod nabízí příležitost výrazně snížit vlastní spotřebu energie a vyrábět energii z obnovitelných zdrojů, například lepším využíváním dostupných ploch v čistírnách městských odpadních vod k výrobě solární energie nebo k výrobě bioplynu z kalů, jakož i k výrobě tepelné nebo kinetické energie nebo energie z jiných obnovitelných zdrojů. Dále hodnocení ukázalo, že bez jasných právních povinností lze v tomto odvětví očekávat pouze částečný pokrok. V souvislosti s tím by členské státy měly mít povinnost zajistit, aby celková roční spotřeba energie všech čistíren městských odpadních vod na jejich území zpracovávajících zatížení odpovídající populačnímu ekvivalentu 10 000 PE a více nepřekračovala objem energie z obnovitelných zdrojů ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (12), kterou tyto čistírny městských odpadních vod vyrobí. S cílem zohlednit specifika každé čistírny městských odpadních vod, optimalizovat potřebné investice a zajistit potřebnou flexibilitu pro dosažení cíle energetické neutrality a zároveň zajistit, aby byl plně využit potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a pro úspory energie, měl by být tento cíl splněn na celostátní úrovni, a nikoli pro každou jednotlivou čistírnu. Měla by být zohledněna veškerá energie z obnovitelných zdrojů, jako je hydraulická, solární, tepelná, větrná energie nebo bioplyn, kterou vyrobí provozovatelé čistíren městských odpadních vod nebo jejich vlastníci, ať už ve svých prostorech, nebo mimo ně. Tohoto cíle by mělo být postupně dosaženo v rámci plnění průběžných cílů do 31. prosince 2045. Omezené množství nefosilní energie, která není přímo spojena s činnostmi čištění městských odpadních vod, by mělo být možné v letech 2040 a 2045 zakoupit z externích zdrojů prostřednictvím výjimky spojené s podmínkami. Energie z obnovitelných zdrojů vyrobená vlastníky nebo provozovateli čistírny městských odpadních vod nebo jejich jménem by neměla zahrnovat nakoupenou energii z obnovitelných zdrojů. Dosažení tohoto cíle energetické neutrality zejména přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů z odvětví čištění městských odpadních vod, kterým lze předejít, a zároveň podpoří dosažení cílů klimatické neutrality do roku 2050 a souvisejících vnitrostátních a unijních cílů, jako jsou cíle stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (13). Iniciativy za účelem dosažení energetické neutrality by však neměly vést ke zvýšení emisí metanu nebo oxidu dusného. V souladu se směrnicí (EU) 2018/2001 by členské státy měly usnadnit povolovací řízení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů potřebné k dosažení energetické neutrality odvětví čištění městských odpadních vod. Podpora výroby bioplynu nebo solární energie v Unii současně se zpřísněním opatření v oblasti energetické účinnosti podle zásady „energetická účinnost v první řadě“ ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (14) a optimálním využitím digitalizace, což znamená při utváření energetické politiky a přijímání příslušných investičních rozhodnutí co nejvíce zohlednit nákladově efektivní opatření v oblasti energetické účinnosti, rovněž pomůže snížit energetickou závislost Unie, což je jeden z cílů stanovených ve sdělení Komise ze dne 18. května 2022 nazvaném „Plán REPowerEU“. Je to také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 (15) a se směrnicí (EU) 2018/2001, v níž jsou čistírny městských odpadních vod určeny jako oblasti vhodné pro obnovitelné zdroje energie neboli místa označená za zvláště vhodná pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. V zájmu dosažení cíle energetické neutrality prostřednictvím optimálních opatření pro každou čistírnu městských odpadních vod a stokovou soustavu by členské státy měly zajistit, aby se každé čtyři roky prováděly energetické audity ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 (16). Tyto audity by měly rovněž zahrnovat určení potenciálu pro snížení spotřeby energie, nákladově efektivní získávání a využívání odpadního tepla, a to buď na místě, nebo prostřednictvím oblastního energetického systému, nebo nákladově efektivní využívání nebo výrobu energie z obnovitelných zdrojů podle kritérií stanovených v příloze VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (17)..

(25)

Vzhledem k tomu, že snížení emisí metanu má větší dopad na zmírňování změny klimatu než snižování emisí oxidu uhličitého, a vzhledem k tomu, že odvětví čištění městských odpadních vod bylo označeno za jedno z hlavních odvětví produkujících emise metanu, mělo by toto odvětví monitorovat emise metanu, jak je uvedeno v Globálním metanovém závazku, což je iniciativa zahájená Konferencí OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow (COP26), podobně jako snižování emisí metanu v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 (18), aby se zajistilo, že odvětví čištění městských odpadních vod přispěje k dosažení cíle klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1119.

(26)

Vzhledem k tomu, že přeshraniční povaha znečištění vody vyžaduje, aby na jeho řešení a určování opatření k odstranění jeho zdroje spolupracovaly sousedící členské státy nebo třetí země, měly by mít členské státy povinnost informovat sebe navzájem nebo dotčenou třetí zemi, pokud významné znečištění vody způsobené vypouštěním městských odpadních vod v jednom členském státě nebo třetí zemi ovlivňuje nebo je pravděpodobné, že ovlivní, jakost vody v jiném členském státě nebo třetí zemi. V případě náhodného znečištění významně ovlivňujícího vodní útvary dále po proudu by tyto informace měly být poskytovány okamžitě a reakce by měly být sdělovány včas. Uzavřely-li členské státy mezi sebou nebo se třetími zeměmi předchozí dohody o otázkách životního prostředí týkajících se vody, mohla by být spolupráce prostřednictvím těchto dohod zohledněna. Komise by o takovém znečištění měla být informována a v případě potřeby se na žádost členských států účastnit jednání. Důležité je řešit také přeshraniční znečištění pocházející ze třetích zemí, které sdílejí vodní útvary s některými členskými státy. Spolupráce a koordinace se třetími zeměmi za účelem řešení znečištění přicházejícího ze třetích zemí nebo do nich směřujícího může probíhat v rámci Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN (EHK) o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (19) nebo jiných relevantních regionálních úmluv, jako jsou regionální úmluvy o ochraně mořského prostředí nebo řek.

(27)

K zajištění ochrany životního prostředí a lidského zdraví by členské státy měly zajistit, aby stokové soustavy a čistírny městských odpadních vod postavené za účelem splnění požadavků této směrnice byly projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek. Vzhledem k tomu, že infrastruktura městských odpadních vod byla uznána za kritické subjekty podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 (20), měly by členské státy rovněž zajistit, aby při projektování, budování a provozování byly čistírny městských odpadních vod a stokové soustavy posuzovány z hlediska své zranitelnosti vůči extrémním událostem, k nimž dochází v důsledku změny klimatu.

(28)

Čistírny městských odpadních vod přijímají i tzv. ostatní odpadní vody (tj. jiné než splaškové), včetně průmyslových odpadních vod, které mohou obsahovat řadu znečišťujících látek, na něž se směrnice 91/271/EHS výslovně nevztahuje, například těžké kovy, mikroplasty, mikropolutanty a jiné chemické látky, včetně per- a polyfluoralkylových látek (PFAS). Tyto ostatní odpadní vody mohou pocházet například z průmyslu, komerčních zařízení nebo nemocnic a jiných zdravotnických zařízení. Ve většině případů je toto znečištění, které může vést ke zhoršení fungování procesu čištění a přispět ke znečištění recipientů, ale také zabránit využívání kalů a opětovnému využití vyčištěných odpadních vod, nedostatečně chápáno a známo. Členské státy by proto měly znečištění pocházející z jiných než domovních zdrojů, které vstupuje do čistíren městských odpadních vod a je vypouštěno do vodních útvarů, pravidelně monitorovat a podávat o něm zprávy. Aby se zabránilo znečištění v důsledku vypouštění ostatních odpadních vod u zdroje, mělo by vypouštění z průmyslu nebo podniků napojených na stokové soustavy podléhat předem vydaným předpisům, zvláštnímu povolení nebo obojímu od příslušných orgánů nebo jiných vhodných subjektů. Aby se zajistilo, že stokové soustavy a čistírny městských odpadních vod jsou technicky schopny přijímat a čistit příchozí znečištění, měli by být před udělením takových povolení nebo vydáním takových předpisů předem konzultováni a informováni provozovatelé čistíren městských odpadních vod, které ostatní odpadní vody přijímají, a měli by mít možnost na vyžádání nahlížet do vydaných povolení, aby mohli své procesy čištění přizpůsobit. Je-li ve vstupujících vodách zjištěno znečištění pocházející z jiných než domovních zdrojů, měly by členské státy přijmout vhodná opatření ke snížení znečištění u zdroje, a to intenzivnějším monitorováním znečišťujících látek ve stokových soustavách tak, aby bylo možné identifikovat zdroje znečištění, a v případě nutnosti přezkumem povolení udělených příslušným připojeným čistírnám městských odpadních vod.

(29)

Vodní zdroje Unie jsou vystaveny stále většímu tlaku, což vede k trvalému nebo dočasnému nedostatku vody v některých oblastech Unie. Schopnost Unie reagovat na rostoucí tlaky na vodní zdroje by se mohla zlepšit širším opětovným využíváním vyčištěných městských odpadních vod, čímž by se omezil odběr vody z povrchových a podzemních útvarů. Opětovné využívání vyčištěných městských odpadních vod by se mělo podporovat a provádět vždy, kdy je to vhodné, a to zejména v oblastech s nedostatkem vody, a pro všechny vhodné účely, přičemž by měl být zajištěn minimální ekologický průtok recipientů a měl by se brát ohled na potřebu zajistit, aby byly splněny cíle týkající se dobrého ekologického a chemického stavu recipientů ve smyslu směrnice 2000/60/ES. Za tímto účelem by členské státy měly při posuzování dopadů prováděném podle směrnice 2000/60/ES monitorovat dopad opětovného využívání vyčištěných městských odpadních vod na minimální ekologický průtok recipientů. Potenciál pro opětovné využívání vyčištěných městských odpadních vod by měl být posouzen s přihlédnutím k plánům povodí stanoveným ve směrnici 2000/60/ES a k rozhodnutím členských států podle čl. 2 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741 (21), jakož i k potřebě zajistit, aby byly splněny cíle týkající se dobrého ekologického a chemického stavu recipientů ve smyslu směrnice 2000/60/ES. Přísnější požadavky na čištění i opatření za účelem lepšího monitorování, sledování a snižování znečištění u zdroje ovlivní jakost vyčištěných městských odpadních vod, a podpoří tak jejich opětovné použití. Pokud se voda opětovně využívá k zavlažování v zemědělství, mělo by se tak dít v souladu s nařízením (EU) 2020/741. Je-li to vhodné k zajištění bezpečného opětovného využívání vyčištěných městských odpadních vod, měly by členské státy zvážit kvartérní čištění městských odpadních vod, které jsou nebo budou opětovně využity. Opatření na podporu opětovného využívání vyčištěných městských odpadních vod a samotné opětovné využívání by měla být zohledněna ve strategiích pro vodohospodářskou odolnost na úrovni členských států, jsou-li tyto strategie k dispozici.

(30)

Živiny obsažené v městských odpadních vodách mohou být užitečné v případech, kdy jsou vyčištěné městské odpadní vody v souladu s nařízením (EU) 2020/741 opětovně využívány v zemědělství. V těchto případech by členské státy za zvláštních podmínek, které zajišťují nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, měly mít možnost využít výjimky z povinnosti provádět terciární čištění v souladu s touto směrnicí pouze pro tu část vyčištěných městských odpadních vod, která je opětovně využívána v zemědělství.

(31)

Aby bylo zajištěno řádné provedení této směrnice, a zejména dodržování mezních hodnot emisí, je důležité monitorovat vypouštění vyčištěných městských odpadních vod do životního prostředí. Monitorování by mělo být prováděno tak, že se na vnitrostátní úrovni zřídí povinný systém předem vydaných předpisů, zvláštních povolení nebo obojího týkajících se vypouštění vyčištěných městských odpadních vod do životního prostředí. Aby se zabránilo neúmyslnému vypouštění biomédií z čistíren městských odpadních vod používajících biomédia do životního prostředí, je navíc nezbytné do povolení, předpisů nebo obojího týkajících se vypouštění zahrnout zvláštní povinnost takové vypouštění průběžně monitorovat a předcházet mu. Taková biomédia jsou obvykle vyrobena z plastu a mohou zahrnovat mimo jiné bionosiče, biokuličky nebo polystyrenové kuličky.

(32)

V případě nutnosti by členské státy měly svou infrastrukturu pro odvádění a čištění městských odpadních vod přizpůsobit počtu obyvatel a souvisejícímu zatížení splašky, aby byla nadále v souladu s požadavky této směrnice. Možný dopad vypouštění na vodní útvary v důsledku výstavby a přizpůsobení této infrastruktury by neměl být považován za porušení jejich povinností podle směrnice 2000/60/ES, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené touto směrnicí.

(33)

Za účelem zajištění ochrany životního prostředí by přímé vypouštění biologicky odbouratelných ostatních odpadních vod z určitých průmyslových odvětví do životního prostředí mělo podléhat vhodným požadavkům. Tyto požadavky by měly zajistit, aby přímé vypouštění z určitých průmyslových odvětví podléhalo sekundárnímu, terciárnímu a kvartérnímu čištění nezbytnému pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví a aby byly při konečné analýze dodrženy ukazatele stanovené pro vyčištěné odpadní vody nebo aby byla zajištěna stejná úroveň ochrany životního prostředí.

(34)

Podle čl. 168 odst. 1 Smlouvy o fungování EU činnost Unie doplňuje politiky členských států a má být zaměřena na zlepšování veřejného zdraví a prevenci nemocí. Aby bylo zajištěno optimální využití příslušných údajů o veřejném zdraví z městských odpadních vod, měl by být zaveden dohled nad městskými odpadními vodami, který by měl být využíván pro účely prevence nebo včasného varování, například při detekci specifických virů v městských odpadních vodách jako signálu vzniku epidemie nebo pandemie. Členské státy by měly navázat dialog a koordinaci mezi příslušnými orgány odpovědnými za veřejné zdraví a příslušnými orgány odpovědnými za nakládání s městskými odpadními vodami. V rámci této koordinace by měly být úlohy, odpovědnost a náklady jasně rozděleny mezi tyto příslušné orgány. Členské státy by měly vypracovat seznam ukazatelů důležitých pro veřejné zdraví, které mají být v městských odpadních vodách monitorovány, jakož i četnost a místo odběru vzorků s přihlédnutím k doporučením mimo jiné Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), Úřadu pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA) a Světové zdravotnické organizace (WHO), a zvážit zařazení těchto zdravotních ukazatelů na tento seznam: virus SARS-CoV-2 a jeho varianty, poliovirus, virus chřipky, nově se objevující patogeny a jakékoli další ukazatele veřejného zdraví, které mohou být považovány za relevantní. Na základě informací shromážděných během pandemie COVID-19 a zkušeností získaných při provádění doporučení Komise (EU) 2021/472 (22) by členské státy v případě mimořádné zdravotní události měly mít povinnost sledovat relevantní zdravotní ukazatele v městských odpadních vodách. Aby se zajistilo, že používané metody budou harmonizované, měly by členské státy v maximální možné míře používat metody odběru vzorků a analýzy stanovené v doporučení (EU) 2021/472 pro monitorování viru SARS-CoV-2 a jeho variant.

(35)

Unie uznává, že je důležité řešit otázku antimikrobiální rezistence (AMR), zejména ve sdělení Komise ze dne 29. června 2017 nazvaném „Evropský akční plán ‚Jedno zdraví‘ proti antimikrobiální rezistenci (AMR)“, a přijala Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci. Podle WHO byly městské odpadní vody uznány a zdokumentovány jako hlavní zdroj antimikrobiálních látek a jejich metabolitů, jakož i bakterií a jejich genů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám. V zájmu zvýšení znalostí o hlavních zdrojích AMR by mělo být zavedeno povinné monitorování přítomnosti AMR v městských odpadních vodách, abychom tak mohli naše vědecké poznatky dále rozvíjet a případně v budoucnu přijmout odpovídající opatření.

(36)

Tato směrnice se hlásí k přístupu „jedno zdraví“, jak jej uznává WHO, tedy k integrovanému a sjednocujícímu přístupu, jehož cílem je udržitelná rovnováha a optimalizace zdraví lidí, zvířat a ekosystémů. Tento přístup uznává, že zdraví lidí, domácích a volně žijících zvířat, rostlin a širšího životního prostředí, včetně ekosystémů, jsou úzce provázané a vzájemně na sobě závislé.

(37)

V zájmu ochrany životního prostředí a lidského zdraví by členské státy měly identifikovat a posoudit rizika, která přináší nakládání s městskými odpadními vodami. Součástí posouzení rizik by mohl být rozsáhlý chemický screening zahrnující směsi chemických látek, metody založené na biologických účincích nebo obojí za účelem identifikace látek, které vzbuzují obavy, a to i pro vodní organismy a jakost pitné vody nebo vody ke koupání. Na základě toho, a je-li to nezbytné pro splnění požadavků právních předpisů Unie týkajících se vody, by členské státy měly přijmout opatření pro odvádění a čištění městských odpadních vod, která jsou přísnější než opatření nezbytná ke splnění minimálních požadavků stanovených v této směrnici. V souladu s čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU a navíc k opatřením stanoveným nebo přijatým v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice 2000/60/ES by členské státy měly přednostně podporovat kontrolu znečišťujících látek u zdroje s cílem zabránit znečištění recipientů. Členské státy by měly zejména přijmout preventivní opatření za účelem omezení rizika, že se záměrně a neúmyslně uvolněné mikroplasty dostanou do městských odpadních vod a kalů.

(38)

V závislosti na situaci mohou tato přísnější opatření zahrnovat mimo jiné vybudování stokových soustav, vypracování integrovaných plánů pro nakládání s městskými odpadními vodami nebo provádění sekundárního, terciárního nebo kvartérního čištění městských odpadních vod v aglomeracích nebo čistírnách městských odpadních vod, které nedosahují prahových hodnot PE zakládajících uplatnění standardních požadavků. Mohou rovněž zahrnovat pokročilejší čištění, než je čištění nezbytné pro dodržení minimálních požadavků nebo dezinfekce vyčištěných městských odpadních vod nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí 2006/7/ES.

(39)

Cíl udržitelného rozvoje OSN č. 6.2 týkající se čisté vody a sanitačních zařízení požaduje, aby členské státy do roku 2030 zajistily spravedlivě všem odpovídající sanitační a hygienická zařízení a skoncovaly s vylučováním na volných prostranstvích, se zvláštním ohledem na potřeby žen, dívek a lidí v těžké situaci. Sanitární zařízení by měla umožnit bezpečné nakládání s lidskou močí, výkaly a menstruační krví a jejich likvidaci a měla by umožnit výměnu menstruačních pomůcek. Zásada č. 20 evropského pilíře sociálních práv navíc stanoví, že každý má právo na přístup ke kvalitním základním službám, včetně vody a sanitárních zařízení a služeb. V této souvislosti a v souladu s doporučeními uvedenými v pokynech WHO o sanitaci a zdraví (23) a s protokolem o vodě a zdraví k Úmluvě o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, sjednané v Londýně dne 17. června 1999, by se členské státy měly zabývat otázkou přístupu k sanitárním zařízením a službám na vnitrostátní úrovni. To by mělo být provedeno prostřednictvím opatření zajišťujících přístup k sanitárním zařízením a službám pro všechny, například zřízením sanitárních zařízení ve veřejných prostorách, a také podporou dostupnosti vhodných bezplatných sanitárních zařízení ve veřejné správě a veřejných budovách, včetně různých druhů zařízení a služeb, jako jsou splachovací a suché toalety, nebo zajištěním jejich cenové dostupnosti pro všechny. Měla by být spravována bezpečným způsobem, což znamená, že by měla být ve vhodných případech přístupná vždy a všem, a to i osobám se zvláštními potřebami, jako jsou děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením a osoby bez domova, že by měla být umístěna na místě, kde je zaručena maximální bezpečnost uživatelů, a že jejich používání by mělo být z hygienického a technického hlediska bezpečné. Tato zařízení by rovněž měla být dostatečně početná, aby byly potřeby lidí uspokojeny a čekací doba nebyla nepřiměřeně dlouhá. O tom, jaký je dostatečný počet sanitárních zařízení ve veřejných prostorách, by se mělo rozhodovat na vhodné úrovni s ohledem na zásadu subsidiarity.

(40)

Zvláštní situace menšinových kultur, jako jsou Romové a Travelleři, bez ohledu na to, zda žijí usazeně, či nikoli, a zejména jejich nedostatečný přístup k sanitárním zařízením a službám, byla uznána ve sdělení Komise ze dne 7. října 2020 nazvaném „Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů“, které vyzývá ke zlepšení účinného rovného přístupu k základním službám. Celkově je vhodné, aby členské státy věnovaly zvláštní pozornost zranitelným skupinám nebo skupinám, které jsou marginalizovány v důsledku faktorů souvisejících s jejich socioekonomickou situací, etnickým původem, sexualitou, genderem, zdravotním postižením, bezdomovectvím, právním statusem, náboženským přesvědčením nebo jinými důvody, a to přijetím opatření nezbytných k zajištění přístupu těchto skupin k sanitárním zařízením a službám. Je důležité, aby identifikace těchto skupin byla v souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 (24). Opatření ke zlepšení přístupu zranitelných a marginalizovaných skupin k sanitárním zařízením a službám by mohla zahrnovat poskytování sanitárních zařízení ve veřejných a soukromých prostorách, jakož i v budovách veřejné správy, zdarma nebo za nízký poplatek, zlepšení nebo zachování připojení k odpovídajícím systémům odvádění městských odpadních vod a zvyšování povědomí o nejbližších sanitárních zařízeních.

(41)

Podle Obecných zásad EU v oblasti lidských práv – nezávadná pitná voda a odpovídající hygienické podmínky, přijatých Radou dne 17. června 2019, se má věnovat zvláštní pozornost potřebám žen a dívek, neboť ty jsou při používání sanitárních zařízení mimo své domovy zvlášť vystaveny riziku a útokům, sexuálnímu a genderovému násilí, obtěžování a jiným hrozbám. Je to v souladu se závěry Rady o diplomacii v oblasti vody, přijatými dne 19. listopadu 2018, které znovu potvrzují, že je důležité začlenit do diplomacie v oblasti vody genderové hledisko. Členské státy by proto měly ženám a dívkám jakožto zranitelné skupině věnovat zvláštní pozornost a měly by přijmout opatření nezbytná ke zlepšení nebo zachování jejich bezpečného přístupu k sanitárním zařízením.

(42)

Hodnocení dospělo k závěru, že nakládání s kaly by se mohlo zlepšit, tak aby lépe odpovídalo principům oběhového hospodářství a hierarchie způsobů nakládání s odpady ve smyslu článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (25). Opatření za účelem lepšího monitorování a omezení znečištění u zdroje v důsledku vypouštění ostatních odpadních vod přispějí ke zlepšení kvality produkovaných kalů a zajistí jejich bezpečné používání v zemědělství. Aby bylo zajištěno řádné a bezpečné využití živin z kalů, včetně kritické látky fosforu, měla by být na úrovni Unie stanovena kombinovaná minimální míra opětovného využití a recyklace. Členské státy by měly mít možnost si vybrat, zda budou městské odpadní vody nebo kaly opětovně využívat, recyklovat, nebo opětovně využívat i recyklovat za účelem využití fosforu. Tato kombinovaná minimální míra opětovného využití a recyklace by měla zohledňovat obsah fosforu v kalech, který se může v jednotlivých oblastech lišit. Měla by rovněž zohlednit míru saturace jednotlivých vnitrostátních trhů, například dostupnost jiných zdrojů fosforu z organických zdrojů, například z chovu hospodářských zvířat, a možnosti jeho absorpce v zemědělství. Členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby monitorovaly mikropolutanty v kalech, zejména pokud existuje riziko jejich hromadění v kalech a pokud jsou opětovně využívány v zemědělství, s cílem rozšířit znalosti o jejich přítomnosti a chránit životní prostředí a lidské zdraví. Řádné a bezpečné využití živin a jejich opětovné využití v zemědělství by měly být podporovány s cílem podpořit odolnost a udržitelnost zemědělského odvětví a přispět ke strategické autonomii odvětví hnojiv v Unii. V této souvislosti by členské státy měly při zohlednění vnitrostátních a místních možností zhodnocení přijmout opatření na podporu výroby a nákupu využitých živin z městských odpadních vod a kalů. Při opětovném využití kalů v zemědělství je třeba věnovat zvláštní pozornost mikroplastům. Mikroplasty by proto měly být při opětovném využití kalů v zemědělství systematicky monitorovány. Tyto informace jsou nezbytné pro bezpečné nakládání s kaly v zemědělství a pro jakýkoli případný přezkum relevantní politiky Unie.

(43)

K ověřování souladu s novými požadavky této směrnice týkajícími se mikropolutantů, ostatních odpadních vod, energetické neutrality, odlehčení přívalových vod a městského srážkového odtoku je nezbytné náležité monitorování. Je-li to technicky proveditelné a vhodné, mělo by být monitorování podporováno prostřednictvím digitálních nástrojů. Používání digitálních nástrojů by mělo být systematicky zvažováno zejména při provozním řízení stokových soustav a čistíren městských odpadních vod. K ověření souladu kvartérního čištění z hlediska snižování množství mikropolutantů ve vypouštěných městských odpadních vodách stačí monitorovat omezený soubor reprezentativních mikropolutantů. Četnost monitorování by měla vycházet ze stávajících osvědčených postupů v současnosti uplatňovaných ve Švýcarsku. Kvůli zachování nákladové efektivity by tyto povinnosti měly být přizpůsobeny velikosti čistíren městských odpadních vod a aglomerací. Pro účely takového monitorování stanoví tato směrnice odebírání vzorků. Při každém odběru vzorků se odebere vzorek na vtoku i výroku čistírny městských odpadních vod. Monitorování také poskytne údaje pro celkový rámec pro monitorování životního prostředí, jak je stanoven v 8. akčním programu pro životní prostředí (26), a konkrétněji pro rámec pro monitorování a výhled v oblasti nulového znečištění, z něhož vychází, stanovené ve sdělení Komise ze dne 12. května 2021 nazvaném „Cesta ke zdravé planetě pro všechny – Akční plán EU: ‚Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy‘“.

(44)

Při vypouštění odlehčení přívalových vod a městského srážkového odtoku z oddílných soustav by měly být v relevantních případech monitorovány mikroplasty a relevantní mikropolutanty prostřednictvím reprezentativního programu odběru vzorků umožňujícího odhad koncentrace za účelem modelování jakosti vody. Emise skleníkových plynů by měly být monitorovány prostřednictvím analýz, výpočtů nebo případně modelování.

(45)

Za účelem zajištění ochrany životního prostředí a přijetí náležitých opatření v rámci jakéhokoli posouzení rizik, které má být provedeno za účelem provádění této směrnice, a provádění dalších právních předpisů Unie by členské státy měly monitorovat široké spektrum znečišťujících látek na vtoku do čistíren městských odpadních vod a na odtoku z nich. S ohledem na velkou rozmanitost znečišťujících látek, které by se do čistíren městských odpadních vod mohly dostat, a to i ze zdrojů ostatních odpadních vod, by měly být s cílem zabránit zbytečné zátěži monitorovány pouze znečišťující látky, jejichž výskyt lze v městských odpadních vodách očekávat. Členské státy by měly mít možnost četnost monitorování snížit, pokud při po sobě následujících odběrech vzorků nejsou znečišťující látky zjištěny. Z nejnovějších údajů konkrétně vyplývá, že se v městských odpadních vodách nacházejí per- a polyfluoralkylové látky (PFAS), někdy i ve vysokých koncentracích. Nejnovější vědecké důkazy ukazují, že PFAS jsou kvůli své perzistenci důvodem k obavám o životní prostředí a o veřejné zdraví. Je proto nezbytné lépe porozumět tomu, jak se PFAS dostávají do životního prostředí, a monitorovat je na vtoku do čistíren městských odpadních vod a na odtoku z nich. Z důvodu vysokého rizika expozice PFAS a jejich dopadu na zdraví by toto monitorování by mělo začít v první řadě tam, kde se vypouštěné látky dostanou do povodí využívaných k odběru pitné vody.

(46)

V zájmu snížení administrativní zátěže a lepšího využití možností, které nabízí digitalizace, by podávání zpráv o provádění této směrnice mělo být zlepšeno a zjednodušeno zrušením povinnosti členských států podávat Komisi zprávu každé dva roky a povinnosti Komise každé dva roky zveřejnit zprávu. Místo toho by měl být stanoven požadavek, aby členské státy s podporou EEA zlepšily stávající vnitrostátní standardizované datové soubory zavedené podle směrnice 91/271/EHS a pravidelně je aktualizovaly. Tyto zlepšené datové soubory použije Komise k ověřování souladu s touto směrnicí. Model pro podávání zpráv by měla vypracovat EEA ve spolupráci s členskými státy. Komisi a EEA by měl být poskytnut přístup k vnitrostátním databázím. Aby byly informace o uplatňování této směrnice úplné, měly by datové soubory zahrnovat informace o tom, jak čistírny městských odpadních vod plní požadavky na čištění (plní/neplní, míra zatížení a koncentrace vypouštěných znečišťujících látek), o míře plnění cílů energetické neutrality, o emisích skleníkových plynů z čistíren zpracovávajících zatížení odpovídající populačnímu ekvivalentu 10 000 PE a vyšším a o opatřeních přijatých členskými státy v souvislosti s odlehčením přívalových vod a městským srážkovým odtokem, přístupem k sanitárním zařízením a čištěním pomocí individuálních systémů. Kromě toho by měl být zajištěn plný soulad s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (27), aby se optimalizovalo využívání údajů a podpořila plná transparentnost. Informace shromážděné prostřednictvím těchto datových souborů by měly podpořit srovnávání a výměnu osvědčených postupů na úrovni Unie, pokud jde o výkonnost čistíren městských odpadních vod. Administrativní zátěž spojená s poskytováním informací a údajů veřejnosti by měla vždy respektovat zásadu proporcionality.

(47)

Provádění směrnice 91/271/EHS je financováno z poplatků za vodu a z veřejných rozpočtů, včetně financování Unie. V budoucnu by rozšířená odpovědnost výrobce měla zajistit, aby náklady na kvartérní čištění byly alespoň zčásti hrazeny dotčenými průmyslovými odvětvími a aby je doplňovaly další druhy financování. V minulosti bylo provádění směrnice 91/271/EHS rovněž významně podpořeno politikou soudržnosti Unie a unijními programy Horizont 2020 a LIFE. K zajištění včasného a řádného provedení této směrnice je nezbytné, aby členské státy vypracovaly národní program provádění včetně dlouhodobého plánování požadovaných investic a strategie financování. Tyto národní programy provádění by měly být oznámeny Komisi. Aby se omezila administrativní zátěž, neměl by se tento požadavek vztahovat na členské státy, v nichž více než 95 % aglomerací splňuje hlavní povinnosti čištění a odvádění odpadových vod. Aby bylo možné pokračovat v provádění této směrnice, měla by Komise za účelem přípravy příštího víceletého finančního rámce a následujících finančních rámců vzít v úvahu národní programy provádění oznámené členskými státy a členské státy by měly neprodleně zavést systém rozšířené odpovědnosti výrobce.

(48)

Odvětví odvádění a čištění městských odpadních vod je specifické, funguje jako závislý trh, na němž jsou veřejnost a malé podniky napojeny na stokovou soustavu, aniž by si mohly zvolit jejího provozovatele. Je proto důležité, aby klíčové ukazatele výkonnosti provozovatelů, jako jsou dosažený stupeň čištění, náklady na čištění, spotřebovaná a vyrobená energie a související emise skleníkových plynů a uhlíková stopa, byly veřejně přístupné. Aby se zvýšilo povědomí veřejnosti o důsledcích čištění městských odpadních vod, měly by být hlavní informace o ročních nákladech na odvádění a čištění odpadních vod poskytovány každé domácnosti, alespoň v aglomeracích s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 PE, a pokud možno vyšším než 1 000 PE, snadno přístupným způsobem, například na fakturách, zatímco další podrobné informace by měly být přístupné v uživatelsky vstřícném formátu online na internetových stránkách provozovatele nebo příslušného orgánu.

(49)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (28) zaručuje právo na přístup k informacím o životním prostředí v členských státech v souladu s Úmluvou Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z roku 1998 (29) (dále jen „Aarhuská úmluva“). Aarhuská úmluva zahrnuje široce pojaté závazky, které se týkají zpřístupnění informací o životním prostředí na vyžádání a aktivního šíření těchto informací. Je důležité, aby ustanovení této směrnice, která se týkají přístupu k informacím a ujednání o sdílení údajů, uvedenou směrnici doplňovala tím, že stanoví povinnost zpřístupnit veřejnosti informace o odvádění a čištění městských odpadních vod online uživatelsky vstřícným způsobem, aniž by vytvářela samostatný právní režim.

(50)

Účinnost směrnice a její cíl, jímž je ochrana veřejného zdraví v kontextu politiky Unie v oblasti životního prostředí, vyžadují, aby se na ni mohly fyzické nebo právnické osoby nebo případně jejich náležitě zřízené organizace odvolávat v soudních řízeních a aby vnitrostátní soudy mohly tuto směrnici brát v úvahu jakožto prvek unijního práva, aby mimo jiné mohly v případě potřeby přezkoumat rozhodnutí vnitrostátního orgánu. Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie platí, že podle zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) přísluší zajištění soudní ochrany práv osob stanovených právem Unie soudům členských států. Ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o EU členským státům navíc ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. To by mělo být provedeno v souladu s vnitrostátními pravidly, aniž by bylo ustanovení o náhradě škody zbaveno své účinnosti. Navíc v souladu s Aarhuskou úmluvou má dotčená veřejnost mít přístup k právní ochraně a přispívat tak k ochraně práva na život v prostředí příznivém pro zdraví a životní pohodu člověka.

(51)

Za účelem přizpůsobení této směrnice vědeckému a technickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny některých částí příloh týkajících se přizpůsobení monitorování nejmodernějším metodám monitorování, a to i s ohledem na optimální využití digitálních nástrojů a s přihlédnutím k relevantním metodám používaným v jiných relevantních právních předpisech Unie, a o hodnocení výsledků požadavků na terciární a kvartérní čištění a o požadavky na předem vydané předpisy zvláštní povolení týkající se vypouštění ostatních odpadních vod do stokových soustav a čistíren městských odpadních vod a dále pokud jde o doplnění této směrnice upřesněním kombinované minimální míry opětovného využití a recyklace fosforu z kalů a z městských odpadních vod, a to s přihlédnutím k dostupným technologiím a zdrojům pro využití fosforu a k jeho ekonomické návratnosti, a o aktualizování informací, které mají být poskytovány veřejnosti online a domácnostem. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (30). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(52)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání norem pro projektování individuálních systémů, ke stanovení formátu podávání zpráv a míry podrobností informací, které mají vnitrostátní orgány poskytovat, ke stanovení formátu a metody posouzení rizik používaného v souvislosti s kvartérním čištěním, k přijímání metod monitorování a hodnocení pro ukazatele kvartérního čištění a cíle v oblasti energetické neutrality, ke stanovení společných podmínek a kritérií pro uplatňování zproštění rozšířené odpovědnosti výrobce ve vztahu k určitým výrobkům, ke stanovení metodik na podporu rozvoje integrovaných plánů pro nakládání s městskými odpadními vodami, k vypracování alternativních ukazatelů s ohledem na orientační cíl snížení znečištění vázaného na zatížení, například na základě objemu, počtu případů odlehčení přívalových vod, objem vypuštěného městského srážkového odtoku nebo jiných relevantních alternativních ukazatelů, ke stanovení minimální četnosti odběru vzorků a metodik měření antimikrobiální rezistence, přímých nebo nepřímých emisí skleníkových plynů a mikroplastů v městských odpadních vodách a kalech, ke stanovení minimálního seznamu relevantních znečišťujících látek, které se mohou vyskytovat v městských odpadních vodách, včetně metodiky pro identifikaci relevantních znečišťujících látek, které se v nich mohou vyskytovat, a kritérií pro revizi vynětí některých znečišťujících látek z monitorování a pro stanovení harmonizované metodiky pro měření hodnot „per- a polyfluoralkylové látky (PFAS) celkem“ a „součet PFAS“ v městských odpadních vodách a k přijetí formátu a způsobů předkládání informací o provádění této směrnice, které poskytují členské státy a shromažďuje EEA. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (31).

(53)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by případně zohledňovat finanční situaci fyzické nebo právnické osoby považované za odpovědnou.

(54)

Podle interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by Komise měla provést hodnocení této směrnice do určité doby ode dne stanoveného pro její provedení ve vnitrostátním právu. Toto hodnocení by mělo vycházet ze zkušeností získaných a údajů shromážděných při provádění této směrnice, z případných dostupných doporučení WHO a z relevantních vědeckých, analytických a epidemiologických údajů. Při hodnocení by měla být zvláštní pozornost věnována analýze přiměřenosti ukazatelů veřejného zdraví používaných při dohledu nad městskými odpadními vodami, analýze přidaných hodnot povinného monitorování ukazatelů veřejného zdraví, analýze možné potřeby upravit seznam výrobků, na něž se mají vztahovat systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, včetně podmínek pro zproštění této odpovědnosti, analýze dopadů, které by potenciálně odlišné příspěvkové sazby pro výrobce, které stanoví členské státy, mohly mít na fungování vnitřního trhu, analýze proveditelnosti a vhodnosti vytvoření systému rozšířené odpovědnosti výrobce pro výrobky generující per- a polyfluoralkylové látky (PFAS) a mikroplasty, analýze přidané hodnoty a vhodnosti požadavku na povinné vnitrostátní plány v oblasti opětovného využívání vody, včetně vnitrostátních cílů a opatření, posouzení cíle energetické neutrality za účelem analýzy technické a ekonomické proveditelnosti a environmentálních a klimatických přínosů dosažení vyšší úrovně energetické autonomie v daném odvětví, hodnocení možností měření přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů vypouštěných z odvětví městských odpadních vod, hodnocení možnosti dosažení klimatické neutrality odvětví čištění městských odpadních vod a času potřebného k jejímu dosažení, jakož i k proveditelnosti a vhodnosti stanovení unijní minimální míry využití a recyklace dusíku z kalů, z městských odpadních vod nebo z obojího.

(55)

Směrnice 91/271/EHS stanoví zvláštní lhůty pro Mayotte, neboť byl v roce 2014 zařazen mezi nejvzdálenější regiony ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU. Uplatňování povinnosti vybudovat stokové soustavy a provádět sekundární čištění městských odpadních vod z aglomerací s populačním ekvivalentem 2 000 PE a více by proto mělo být ve vztahu k Mayotte odloženo.

(56)

Je vhodné vzít v úvahu zvláštní situaci Mayotte a ostatních nejvzdálenějších regionů Unie uvedených v článku 349 Smlouvy o fungování EU, v němž se stanoví zvláštní opatření na podporu těchto regionů. Pokud jde o čištění městských odpadních vod na těchto územích, je třeba věnovat zvláštní pozornost složitému terénu a ostrovní povaze těchto území.

(57)

Pro zajištění kontinuity ochrany životního prostředí je důležité, aby členské státy zachovaly alespoň stávající stupeň terciárního čištění, dokud nezačnou platit nové požadavky na snížení obsahu fosforu a dusíku. Článek 5 směrnice 91/271/EHS by se proto měl použít, dokud nebudou použitelné tyto nové požadavky.

(58)

Jelikož cílů této směrnice, totiž ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, pokroku v dosahování klimatické neutrality činností v oblasti odvádění a čištění městských odpadních vod, zlepšení přístupu k sanitárním zařízením a službám a zajištění pravidelného dohledu nad parametry souvisejícími s veřejným zdravím, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(59)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání se směrnicí 91/271/EHS představují věcnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedené směrnice.

(60)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy VII ve vnitrostátním právu,

1)

„městskými odpadními vodami“ vody kterékoli z těchto kategorií:

2)

„splašky“ odpadní vody ze sídel, služeb a institucí, které vznikají převážně jako produkt lidského metabolismu, činností v domácnosti nebo obojího;

3)

„ostatními odpadními vodami“ odpadní vody jiné než splašky a městský srážkový odtok vypouštěné z objektů používaných k provozování obchodních nebo průmyslových či hospodářských činností;

4)

„aglomerací“ oblast, v níž je obyvatelstvo, vyjádřeno jako populační ekvivalent, ve spojení s hospodářskými činnostmi či nikoli, natolik soustředěno, aby městské odpadní vody mohly být shromažďovány a odváděny do jedné nebo několika městských čistíren odpadních vod nebo do jednoho nebo několika společných míst vypouštění;

5)

„městským srážkovým odtokem“ srážky z aglomerací odváděné pomocí jednotné nebo oddílné kanalizace;

6)

„odlehčením přívalových vod“ vypouštění nevyčištěných městských odpadních vod do recipientů z kombinovaných kanalizací způsobené srážkami nebo poruchami systému;

7)

„stokovou soustavou“ kanalizační systém shromažďující a odvádějící městské odpadní vody;

8)

„jednotnou kanalizací“ jediné potrubí, které shromažďuje a odvádí městské odpadní vody včetně městského srážkového odtoku;

9)

„oddílnou kanalizací“ potrubí, které shromažďuje a odvádí odděleně některý z těchto druhů odpadních vod:

10)

„1 populačním ekvivalentem“ nebo „1 PE“ zatížení vyjádřené jako produkce organického biologicky odbouratelného znečištění za den, která odpovídá pětidenní biochemické spotřebě kyslíku (BSK5) ve výši 60 g kyslíku/den;

11)

„primárním čištěním“ čištění městských odpadních vod fyzikálním, chemickým nebo fyzikálně-chemickým postupem, který zahrnuje usazování nerozpuštěných látek nebo jiný proces, při kterém se před vypuštěním vstupujících odpadních vod snižuje jejich BSK5 nejméně o 20 % a obsah nerozpuštěných látek nejméně o 50 %;

12)

„sekundárním čištěním“ čištění městských odpadních vod postupem obvykle zahrnujícím biologické čištění s dosazováním nebo jiný postup, kterým se snižuje objem biologicky rozložitelné organické hmoty z městských odpadních vod;

13)

„terciárním čištěním“ čištění městských odpadních vod postupem, při němž se v městských odpadních vodách snižuje objem dusíku, fosforu nebo dusíku i fosforu;

14)

„kvartérním čištěním“ čištění městských odpadních vod postupem, při němž se v městských odpadních vodách snižuje objem širokého spektra mikropolutantů;

15)

„kalem“ organická a anorganická rezidua pocházející z čištění městských odpadních vod v čistírně městských odpadních vod (s výjimkou písku, tuku, jiných nečistot a jakéhokoli jiného zachyceného odpadu a reziduí z fáze předcházející samotnému čištění);

16)

„eutrofizací“ obohacování vod živinami, zejména sloučeninami dusíku, fosforu nebo dusíku i fosforu, které způsobuje urychlený růst řas a vyšších rostlin, a tím nežádoucí porušení rovnováhy mezi organismy přítomnými ve vodách a jakostí těchto vod;

17)

„mikropolutantem“ látka vymezená v čl. 3 bodě 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (32), včetně produktů jejího rozkladu, obvykle přítomná ve vodním prostředí, městských odpadních vodách nebo v kalu a kterou lze považovat za nebezpečnou pro životní prostředí nebo lidské zdraví na základě relevantních kritérií stanovených v částech 3 a 4 přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008, a to i v nízkých koncentracích;

18)

„ředicím poměrem“ poměr průměrného objemu ročního průtoku recipientu v místě vypouštění za posledních pět let k průměrnému ročnímu objemu městských odpadních vod vypouštěných do povrchových vod za posledních pět let;

19)

„výrobcem“ jakýkoli výrobce, dovozce nebo distributor, který v rámci své obchodní činnosti uvádí na trh členského státu výrobky, a to i prostřednictvím smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (33);

20)

„organizací odpovědnosti výrobců“ organizace uznaná na vnitrostátní úrovni založená s cílem umožnit výrobcům plnit své povinnosti podle článků 9 a 10;

21)

„sanitárními“ zařízeními a službami zařízení a služby pro bezpečné, hygienické, zabezpečené a společensky a kulturně přijatelné nakládání s lidskou močí a výkaly, pro jejich likvidaci a pro výměnu a likvidaci menstruačních pomůcek, které zajišťují soukromí a důstojnost;

22)

„antimikrobiální rezistencí“ schopnost mikroorganismů přežít nebo růst v přítomnosti takové koncentrace antimikrobní látky, která je obvykle dostatečná k zabránění rozmnožování nebo k usmrcení mikroorganismů téhož druhu;

23)

„přístupem ‚jedno zdraví‘“ přístup vymezený v čl. 3 bodě 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2371 (34);

24)

„dotčenou veřejností“ veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodováním o plnění povinností stanovených v článcích 6, 7 nebo 8 této směrnice nebo která má na tomto rozhodování zájem; pro účely této definice se nevládní organizace prosazující ochranu životního prostředí nebo lidského zdraví a splňující veškeré požadavky podle vnitrostátního práva považují za organizace mající na rozhodnutí zájem;

25)

„biomédii“ veškeré nosiče, obvykle vyrobené z plastu, používané pro množení bakterií potřebných pro čištění městských odpadních vod;

26)

„uvedením na trh“ první dodání výrobku na trh členského státu;

27)

„zatížením“ množství organické biologicky rozložitelné hmoty měřené jako BSK5 v městských odpadních vodách, vyjádřené v PE, nebo jakákoli znečišťující látka či živina, vyjádřená v jednotkách hmotnosti za čas;

28)

„individuálním systémem“ sanitární zařízení, jehož pomocí se shromažďují, uchovávají, čistí nebo odstraňují splašky z budov nebo částí budov, které nejsou připojeny ke stokové soustavě.

a)

určí osoby, které nemají přístup k sanitárním zařízením nebo k nim mají omezený přístup, přičemž zvláštní pozornost věnují zranitelným a marginalizovaným skupinám, a uvedou důvody omezeného nebo chybějícího přístupu;

b)

posoudí možnosti zlepšení přístupu k sanitárním zařízením pro tyto osoby;

c)

podpoří zřízení dostatečného počtu sanitárních zařízení ve veřejných prostorách, která jsou bezplatně a zejména pro ženy bezpečně přístupná, ve všech aglomeracích s populačním ekvivalentem 10 000 PE a vyšším a v takovém případě zajistí odpovídající informovanost veřejnosti o těchto zařízeních;

d)

vybídnou příslušné orgány, aby ve všech aglomeracích s populačním ekvivalentem 5 000 PE a vyšším zajistily dostupnost dostatečného počtu bezplatných hygienických zařízení ve veřejných budovách, zejména v budovách veřejné správy;

e)

podporovaly zajištění dostupnosti sanitárních zařízení pro všechny, bezplatně nebo za nízký poplatek za službu, v restauracích, obchodech a podobných soukromých prostorách přístupných veřejnosti.