(EU) 2024/2881Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 ze dne 23. října 2024 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (přepracované znění)

1.   Tato směrnice zavádí ustanovení o kvalitě ovzduší s cílem dosáhnout nulového znečištění tak, aby se kvalita ovzduší v Unii postupně zlepšovala na úrovně, které již nejsou považovány za škodlivé pro lidské zdraví, přírodní ekosystémy a biologickou rozmanitost, jak jsou vymezeny nejlepšími dostupnými a nejaktuálnějšími vědeckými důkazy, což přispěje k životnímu prostředí bez toxických látek nejpozději do roku 2050.

2.   Tato směrnice stanoví mezní hodnoty, cílové hodnoty, povinné hodnoty snížení průměrné expozice, cíle průměrné expoziční koncentrace, kritické úrovně, varovné prahové hodnoty, informativní prahové hodnoty a dlouhodobé cíle. Tyto normy kvality ovzduší, které jsou stanoveny v příloze I, jsou pravidelně přezkoumávány v souladu s článkem 3 a doporučeními WHO.

3.   Tato směrnice dále přispívá k dosažení: cílů Unie v oblasti snižování znečištění, biologické rozmanitosti a ekosystémů v souladu s 8. akčním programem pro životní prostředí, jakož i k posílení součinnosti mezi politikou Unie v oblasti kvality ovzduší a dalšími příslušnými politikami Unie.

1.   Do 31. prosince 2030 a poté každých pět let, případně častěji, pokud významná nová vědecká zjištění, jako jsou revidované pokyny WHO pro kvalitu ovzduší, naznačují, že je to nutné, přezkoumá Komise vědecké důkazy týkající se látek znečišťujících ovzduší a jejich účinků na lidské zdraví a životní prostředí, které jsou relevantní pro dosažení cílů stanovených v článku 1, a předloží zprávu s hlavními zjištěními Evropskému parlamentu a Radě.

2.   Přezkum uvedený v odstavci 1 posoudí, zda jsou použitelné normy kvality ovzduší nadále vhodné k dosažení cíle bránit škodlivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí, předcházet jim nebo je omezovat a zda by měly být zahrnuty další látky znečišťující ovzduší.

Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 1 přezkum posoudí možnosti a lhůty, aby byl zajištěn soulad norem kvality ovzduší s nejnovějšími pokyny WHO pro kvalitu ovzduší a s nejnovějšími vědeckými důkazy.

Přezkum rovněž posoudí všechna ostatní ustanovení této směrnice, včetně ustanovení o prodloužení lhůt pro dosažení cíle a o přeshraničním znečišťování ovzduší, a dále posoudí nejaktuálnější vědecké důkazy, případně včetně důkazů týkajících se látek znečišťujících ovzduší, které jsou naměřeny na monitorovacích superlokalitách uvedených v článku 10, ale které nejsou v současné době zahrnuty v příloze I.

Pro účely přezkumu vezme Komise v úvahu mimo jiné:

3.   Při provádění přezkumu je Komisi nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí.

4.   Považuje-li to Komise na základě přezkumu za nezbytné, předloží návrh na revizi norem kvality ovzduší nebo na zahrnutí dalších látek znečišťujících ovzduší. Pokud to Komise považuje za nezbytné, předloží návrhy na zavedení nebo revizi veškerých příslušných právních předpisů týkajících se zdrojů s cílem přispět k dosažení navrhovaných revidovaných norem kvality ovzduší na úrovni Unie.

5.   Pokud Komise během přezkumu zjistí, že k dosažení platných norem kvality ovzduší ve významné oblasti území Unie jsou zapotřebí další opatření, může navrhnout další opatření, která mají být přijata na úrovni Unie.

1.   Pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice (PM10 a PM2,5), benzen, oxid uhelnatý, arsen, kadmium, olovo, nikl, benzo[a]pyren a ozon ve vnějším ovzduší se použijí prahy posuzování stanovené v příloze II.

Každá zóna se klasifikuje na základě těchto prahů posuzování.

2.   Členské státy přezkoumají klasifikaci podle odstavce 1 nejméně každých pět let postupem podle odstavce 3. V případě významných změn činností, které mají dopad na koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), benzenu, oxidu uhelnatého, arsenu, kadmia, olova, niklu, benzo[a]pyrenu nebo ozonu ve vnějším ovzduší, se však klasifikace přezkoumá častěji.

3.   Překročení prahů posuzování uvedených v příloze II se zjišťuje na základě koncentrací za předcházejících pět let, pokud jsou k dispozici dostatečné údaje. Práh posuzování se považuje za překročený, pokud byl překročen nejméně ve třech jednotlivých letech z těchto předchozích pěti let.

Pokud jsou k dispozici údaje za méně než pět let, mohou členské státy za účelem zjištění překročení prahů posuzování kombinovat výsledky krátkodobých měřicích kampaní prováděných během daného období roku na místech s pravděpodobnými nejvyššími hodnotami znečišťujících látek s informacemi z emisních inventur a výsledků získaných z modelovacích aplikací.

1.   Členské státy provádějí posuzování kvality vnějšího ovzduší, pokud jde o znečišťující látky uvedené v článku 7, ve všech svých zónách v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2 až 6 tohoto článku a v souladu s přílohou IV.

2.   Ve všech zónách klasifikovaných jako zóny překračující prahy posuzování stanovené pro znečišťující látky uvedené v článku 7, se k posuzování kvality vnějšího ovzduší použije stacionární měření. Stacionární měření mohou být doplněna modelovacími aplikacemi nebo orientačními měřeními pro poskytnutí dostatečné informace o prostorovém rozložení látek znečišťujících ovzduší a o prostorové reprezentativnosti stacionárních měření.

3.   Po uplynutí dvou let od přijetí prováděcích aktů uvedených v odstavci 7 tohoto článku se k posuzování kvality vnějšího ovzduší ve všech zónách, v nichž úroveň znečišťujících látek překračuje příslušnou mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu stanovenou v příloze I, použijí kromě stacionárních měření modelovací aplikace nebo orientační měření.

Modelovací aplikace nebo orientační měření uvedené v prvním pododstavci poskytují informace o prostorovém rozložení znečišťujících látek. Pokud se používají modelovací aplikace, poskytují rovněž informace o prostorové reprezentativnosti stacionárních měření a provádějí se tak často, jak je to vhodné, nejméně však jednou za pět let.

4.   Ve všech zónách klasifikovaných jako zóny, v nichž jsou úrovně znečisťujících látek nižší, než prahy posuzování stanovené pro znečisťující látky uvedené v článku 7, postačí k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít modelovací aplikace, orientační měření, metody objektivního odhadu či jejich kombinaci.

5.   Pro účely posouzení kvality ovzduší s ohledem na mezní hodnoty a cílové hodnoty se zohlední výsledky modelovacích aplikací použité v souladu s odstavcem 3 nebo 4 tohoto článku nebo čl. 9 odst. 3 nebo výsledky orientačních měření.

Jsou-li k dispozici stacionární měření s prostorovou reprezentativností pokrývající oblast překročení vypočtenou modelovou aplikací, může se členský stát rozhodnout, že modelované překročení nebude vykazovat jako překročení příslušných mezních hodnot a cílových hodnot.

6.   Pokud modelovací aplikace použité v souladu s odstavci 3 nebo 4 vykazují překročení jakékoli mezní hodnoty nebo cílové hodnoty v oblasti zóny, která není pokryta stacionárním měřením a oblastí jejich prostorové reprezentativnosti, lze použít alespoň jedno další stacionární nebo orientační měření v možných dalších hotspotech znečištění ovzduší v zóně určených modelovací aplikací.

Pokud modelovací aplikace použité v souladu s čl. 9 odst. 3 vykazují překročení jakékoli mezní hodnoty nebo cílové hodnoty v oblasti zóny, která není pokryta stacionárním měřením a oblastí jejich prostorové reprezentativnosti, použije se alespoň jedno další stacionární nebo orientační měření v možných dalších hotspotech znečištění ovzduší v zóně určených modelovací aplikací.

Jsou-li použita další stacionární měření, musí být tato měření stanovena do dvou kalendářních let od namodelování překročení. Jsou-li použita další orientační měření, musí být tato měření stanovena do jednoho kalendářního roku od namodelování překročení. Měření zahrnují alespoň jeden kalendářní rok v souladu s minimálními požadavky na pokrytí údajů stanovenými v části B přílohy V za účelem posouzení úrovně koncentrace příslušné znečišťující látky.

Pokud se členský stát rozhodne neprovádět žádná další stacionární nebo orientační měření, použije se pro posouzení kvality ovzduší překročení vykázané v modelovacích aplikacích.

7.   Do 11. června 2026 poskytne Komise prostřednictvím prováděcích aktů další technické podrobnosti týkající se:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

8.   Vezme se v úvahu použití bioindikátorů v případě posuzování regionálních modelů dopadu na ekosystémy, a to i v souladu s monitorováním prováděným podle směrnice (EU) 2016/2284.

1.   Poloha míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), benzenu, oxidu uhelnatého, arsenu, kadmia, olova, niklu, benzo[a]pyrenu a ozonu ve vnějším ovzduší se stanoví v souladu s přílohou IV.

2.   V žádné zóně, v níž úroveň znečišťujících látek překračuje práh posuzování uvedený v příloze II, nesmí být počet míst odběru vzorků pro žádnou znečišťující látku nižší než minimální počet míst odběru vzorků uvedený v bodech A a C přílohy III.

3.   V zónách, v nichž úroveň znečišťujících látek překračuje příslušný práh posuzování uvedený v příloze II, ale nikoli příslušné mezní hodnoty, cílové hodnoty a kritické úrovně uvedené v příloze I, může být minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření snížen v souladu s částmi A a C přílohy III až o 50 % za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

4.   Na území členského státu se zřídí jedno nebo více míst odběru vzorků přizpůsobených cíli monitorování uvedenému v oddíle 3 části A přílohy VII za účelem poskytování údajů o koncentracích prekurzorů ozonu uvedených v části B uvedeného oddílu v místech určených v souladu s částí C uvedeného oddílu.

5.   Oxid dusičitý se měří nejméně v 50 % míst odběru vzorků ozonu požadovaných podle části A tabulky 2 přílohy III. Toto měření je kontinuální, s výjimkou venkovských pozaďových míst uvedených v části B přílohy IV, kde lze použít i jiné metody měření.

6.   Každý členský stát zajistí v souladu s přílohou IV, aby rozmístění míst odběru vzorků, jež je použito pro výpočet ukazatelů průměrné expozice pro PM2,5 a oxid dusičitý náležitě odráželo expozici obyvatelstva obecně. Počet míst odběru vzorků nesmí být nižší než počet stanovený na základě části B přílohy III.

7.   Místa odběru vzorků, v nichž bylo v předchozích třech letech zaznamenáno překročení jakékoli relevantní mezní hodnoty nebo cílové hodnoty uvedené v oddíle 1 přílohy I, se nepřemísťují, pokud není přemístění nutné vzhledem ke zvláštním okolnostem, včetně územního rozvoje. Přemístění těchto míst odběru vzorků musí být podpořeno modelovacími aplikacemi nebo orientačními měřeními a pokud možno zajistí kontinuitu měření a provádí se v jejich oblasti prostorové reprezentativnosti. Podrobné odůvodnění přemístění těchto míst odběru vzorků se plně zdokumentuje v souladu s požadavky stanovenými v části D přílohy IV.

8.   K posuzování podílu výskytu benzo[a]pyrenu ve vnějším ovzduší každý členský stát monitoruje ostatní významné polycyklické aromatické uhlovodíky na omezeném počtu míst odběru vzorků. Tyto polycyklické aromatické uhlovodíky zahrnují alespoň: benzo[a]anthracen, benzo[b]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, indeno[1,2,3-cd]pyren a dibenz[a,h]anthracen. Místa odběru vzorků těchto polycyklických aromatických uhlovodíků se vyberou společně s místy odběru vzorků pro benzo[a]pyren a musí být vybrána tak, aby bylo možné rozpoznat zeměpisné rozdíly a dlouhodobé trendy vývoje.

9.   Kromě monitorování požadovaného podle článku 10 členské státy monitorují úrovně ultrajemných částic v souladu s částí D přílohy III a oddílem 4 přílohy VII. Monitorování koncentrací černého uhlíku lze provádět na stejných místech.

1.   Každý členský stát zřídí alespoň jednu monitorovací superlokalitu v městské pozaďové lokalitě na každých 10 milionů obyvatel. Členské státy, které mají méně než 10 milionů obyvatel, zřídí alespoň jednu monitorovací superlokalitu v městské pozaďové lokalitě.

Členské státy, jejichž území je větší než 10 000 km2, ale nepřesahuje 100 000 km2, zřídí alespoň jednu monitorovací superlokalitu ve venkovské pozaďové lokalitě. Každý členský stát, jehož území je větší než 100 000 km2, zřídí alespoň jednu monitorovací superlokalitu na 100 000 km2 ve venkovské pozaďové lokalitě.

2.   Umístění monitorovacích superlokalit se pro městské pozaďové lokality a venkovské pozaďové lokality určí v souladu s částí B přílohy IV.

3.   Pro účely splnění požadavků týkajících se minimálního počtu míst odběru vzorků pro příslušné znečišťující látky podle přílohy III lze vzít v úvahu všechna místa odběru vzorků, která splňují požadavky stanovené v částech B a C přílohy IV a která jsou zřízena v monitorovacích superlokalitách.

4.   Členský stát může pro účely splnění požadavků stanovených v odstavci 1 zřídit s jedním nebo více sousedícími členskými státy jednu nebo více společných monitorovacích superlokalit. Tím není dotčena povinnost každého členského státu zřídit alespoň jednu monitorovací superlokalitu v městské pozaďové lokalitě a povinnost každého členského státu, jehož území je větší než 10 000 km2, zřídit nejméně jednu monitorovací superlokalitu ve venkovské pozaďové lokalitě.

5.   Měření na monitorovacích superlokalitách v městských pozaďových lokalitách a venkovských pozaďových lokalitách zahrnují znečišťující látky uvedené v oddíle 1 tabulkách 1 a 2 přílohy VII a mohou rovněž zahrnovat znečišťující látky uvedené v tabulce 3 uvedeného oddílu.

6.   Členský stát se může rozhodnout, že nebude měřit černý uhlík, ultrajemné částice nebo amoniak na polovině svých monitorovacích superlokalit ve venkovských pozaďových lokalitách, pokud počet jeho monitorovacích superlokalit ve venkovských pozaďových lokalitách překročí počet jeho monitorovacích superlokalit v městských pozaďových lokalitách alespoň v poměru 2:1, je-li výběr jeho monitorovacích superlokalit pro tyto znečišťující látky reprezentativní.

7.   Monitorování se případně koordinuje s monitorovací strategií a programem měření v rámci programu EMEP, výzkumnou infrastrukturou Aerosol, Clouds and Trace Gases Research Infrastructure (ACTRIS) a monitorováním dopadů znečištění ovzduší prováděným podle směrnice (EU) 2016/2284.

1.   Členské státy použijí referenční metody měření uvedené v částech A a C přílohy VI.

Jiné metody měření však mohou být použity za podmínek stanovených v částech B, C a D přílohy VI.

2.   Členské státy použijí modelovací aplikace pro kvalitu ovzduší za podmínek stanovených v části E přílohy VI.

3.   Údaje o posuzování kvality ovzduší splňují cíle týkající se kvality údajů stanovené v příloze V.

1.   V zónách, v nichž jsou úrovně znečisťujících látek ve vnějším ovzduší nižší než příslušné mezní hodnoty uvedené v oddíle 1 přílohy I, členské státy udržují úrovně těchto znečišťujících látek pod mezními hodnotami.

2.   V zónách, v nichž jsou úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší nižší než příslušné cílové hodnoty uvedené v oddílech 1 a 2 přílohy I, přijmou členské státy nezbytná opatření, která nevyžadují nepřiměřené náklady, k udržení těchto úrovní pod cílovými hodnotami.

Členské státy usilují o dosažení dlouhodobých cílů pro ozon uvedených v oddíle 2 přílohy I a po jejich dosažení usilují o udržení úrovní ozonu pod těmito dlouhodobými cíli, pokud to okolnosti včetně přeshraniční povahy znečištění ozonem, těkavých organických sloučenin z biogenních zdrojů a meteorologických podmínek dovolují a za podmínky, že jakákoli nezbytná opatření nevyžadují nepřiměřené výdaje.

3.   V územních jednotkách pro stanovení průměrné expozice, v nichž jsou ukazatele průměrné expozice pro PM2,5 a NO2 nižší než příslušná hodnota cílů průměrné expoziční koncentrace pro tyto znečišťující látky, jak je stanoveno v oddíle 5 přílohy I, udržují členské státy úrovně těchto znečišťujících látek pod cíli průměrné expoziční koncentrace.

4.   Členské státy usilují o dosažení a zachování co nejlepší kvality vnějšího ovzduší a vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, s cílem dosáhnout cíle nulového znečištění podle čl. 1 odst. 1, a to v souladu s doporučeními WHO a pod prahy posuzování stanovenými v příloze II.

1.   Členské státy zajistí, aby úrovně znečisťujících látek ve vnějším ovzduší nepřekračovaly v žádné části jejich zón příslušné mezní hodnoty stanovené v oddíle 1 přílohy I.

2.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která nevyžadují neúměrné náklady, k zajištění toho, aby úrovně znečisťujících látek v žádné části jejich zón nepřekračovaly příslušné cílové hodnoty, jak je stanoveno v oddíle 1 a 2 přílohy I.

3.   Členské státy zajistí, aby povinné hodnoty snížení průměrné expozice pro PM2,5 a NO2 stanovené v oddíle 5 části B přílohy I byly splněny ve všech částech jejich územních jednotek pro stanovení průměrné expozice, pokud překračují cíle průměrné expoziční koncentrace stanovené v oddíle 5 části C přílohy I.

4.   Splnění odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku se posuzuje podle přílohy IV.

5.   Ukazatele průměrné expozice se posuzují v souladu s oddílem 5 částí A přílohy I.

6.   Lhůtu pro dosažení mezních hodnot stanovenou v tabulce 1 oddílu 1 přílohy I lze prodloužit podle článku 18.

7.   Členské státy mohou zachovat nebo zavést přísnější ochranná opatření, včetně norem kvality ovzduší, která jsou přísnější než opatření uvedená v tomto článku, v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování EU. Členské státy oznámí taková opatření Komisi do 3 měsíců od jejich přijetí.

1.   Varovné prahové hodnoty pro koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, částic (PM10 a PM2,5) a ozonu ve vnějším ovzduší jsou stanoveny v oddíle 4 části A přílohy I.

2.   Informativní prahové hodnoty pro koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, částic (PM10 a PM2,5) a ozonu jsou stanoveny v oddíle 4 části B přílohy I.

3.   Dojde-li k překročení jakékoli varovné prahové hodnoty uvedené v oddíle 4 části A přílohy I nebo pokud se případně předpokládá její překročení na základě modelovacích aplikací nebo jiných prognostických nástrojů, členské státy v příslušných případech bez zbytečného odkladu provedou mimořádná opatření uvedená v krátkodobých akčních plánech vypracovaných podle článku 20.

4.   Dojde-li k překročení jakékoli varovné prahové hodnoty nebo jakékoli informativní prahové hodnoty uvedené v oddíle 4 přílohy I, nebo pokud se případně předpokládá její překročení na základě modelovacích aplikací nebo jiných prognostických nástrojů, přijmou členské státy nezbytná opatření k informování veřejnosti co nejrychleji, a pokud možno do několika hodin, v souladu s body 2 a 3 přílohy X, přičemž využijí různé mediální a komunikační kanály a zajistí široký přístup veřejnosti k těmto informacím.

5.   Členské státy mohou zachovat nebo zavést přísnější ochranná opatření, včetně varovných prahových hodnot nebo informativních prahových hodnot, které jsou přísnější než hodnoty uvedené v tomto článku, v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování EU. Členské státy oznámí taková opatření Komisi do tří měsíců od jejich přijetí.

1.   Členské státy mohou za daný rok určit:

2.   Členské státy poskytují Komisi seznamy všech takových zón a územních pro stanovení průměrné expozice expozicí, jak je uvedeno v odstavci 1, jakož i informace o koncentracích a zdrojích a důkazy o tom, že překročení lze přičíst přírodním zdrojům.

3.   V případě, že je Komise informována o překročení, jež lze přičíst přírodním zdrojům podle odstavce 2, nepovažuje se toto překročení za překročení pro účely této směrnice. Pokud se Komise domnívá, že důkazy poskytnuté členským státem nejsou dostatečné, informuje tento členský stát, že překročení nelze přičíst přírodním zdrojům, dokud tento členský stát neposkytne potřebné doplňující informace.

4.   Do 31. prosince 2026 poskytne Komise prostřednictvím prováděcích aktů technické podrobnosti o prokazování a odečtení překročení, která lze přičíst přírodním zdrojům. Tyto technické podrobnosti upřesní obsah důkazů, které mají členské státy poskytnout podle odstavce 2.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

1.   Členské státy mohou za daný rok určit zóny, v nichž jsou mezní hodnoty PM10 ve vnějším ovzduší překročeny v důsledku resuspenzí částic ze zimního posypu silnic pískem nebo solí.

2.   Členské státy poskytnou Komisi seznam všech takových zón, jak je uvedeno v odstavci 1, spolu s informacemi o koncentracích PM10 a jejich zdrojích v těchto zónách.

Členské státy rovněž poskytnou důkazy, jimiž prokáží, že všechna překročení nastala v důsledku těchto resuspendovaných částic a že byla přijata přiměřená opatření ke snížení těchto koncentrací.

3.   Aniž je dotčen článek 16, musí členské státy v případě zón podle odstavce 1 tohoto článku vypracovat plán kvality ovzduší stanovený v článku 19 pouze tehdy, pokud lze překročení přičíst jiným zdrojům PM10 než zimnímu posypu silnic pískem nebo solí.

4.   Do 31. prosince 2026 poskytne Komise prostřednictvím prováděcích aktů technické podrobnosti pro metodiku pro stanovení příspěvků z resuspenze částic po zimním posypu silnic pískem nebo solí, jakož i informace, které mají členské státy poskytnout podle odstavce 2 a které případně zahrnují informace o příspěvku resuspenze k denním úrovním koncentrace.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

1.   Pokud v dané zóně nelze splnit mezní hodnoty pro částice (PM10 a PM2,5), oxid dusičitý, benzen nebo benzo(a)pyren v rámci lhůty stanovené v tabulce 1 oddílu 1 přílohy I, mohou členské státy tuto lhůtu pro danou konkrétní zónu prodloužit o dobu odůvodněnou plánem postupu v oblasti kvality ovzduší a za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku:

Pokud byla lhůta pro dosažení hodnot prodloužena v souladu s prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce, ale k dosažení nelze v této prodloužené lhůtě dospět, mohou členské státy lhůtu pro tuto konkrétní zónu podruhé a naposledy prodloužit o dobu, která není delší než dva roky od konce první doby prodloužení a která je odůvodněna aktualizovaným plánem postupu v oblasti kvality ovzduší, jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2.

2.   Členské státy mohou lhůtu pro dosažení hodnot prodloužit v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

3.   Během doby prodloužené lhůty pro dosažení hodnot v souladu s odstavcem 1 tohoto článku členský stát zajistí, aby byly splněny tyto podmínky:

4.   Členské státy oznámí Komisi nejpozději do 31. ledna 2029, kde lze podle jejich názoru použít odstavec 1 první pododstavec písm. a) nebo b), a oznámí plán postupu v oblasti kvality ovzduší uvedený v odstavci 1 a všechny příslušné informace nezbytné k tomu, aby Komise mohla posoudit, zda je uplatněný důvod prodloužení opodstatněný a zda jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci.

Členské státy oznámí Komisi nejpozději do 31. ledna 2034, pokud podle jejich názoru nelze dospět k dosažení hodnot ve lhůtě pro jejich dosažení prodloužené v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem, a oznámí aktualizovaný plán postupu v oblasti kvality ovzduší uvedený v odstavci 1 a všechny příslušné informace nezbytné k tomu, aby Komise mohla posoudit, zda je uplatněný důvod pro druhé a poslední prodloužení opodstatněný a zda jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci.

Pokud jde o projekce poskytnuté jako důvod pro prodloužení, členské státy odůvodní metody a údaje použité k získání těchto projekcí.

V rámci posuzování Komise zohlední projekce kvality ovzduší poskytnuté dotčeným členským státem, odhadované účinky opatření, která byla přijata tímto členským státem, na kvalitu vnějšího ovzduší v tomto členském státě, jakož i odhadované účinky opatření na úrovni Unie na kvalitu vnějšího ovzduší.

Pokud do devíti měsíců od obdržení tohoto oznámení Komise nevznese žádné námitky, považují se příslušné podmínky pro použití odstavce 1 za splněné.

Pokud jsou námitky vzneseny, může Komise dotčený členský stát požádat, aby plán postupu v oblasti kvality ovzduší upravil nebo předložil nový plán postupu tak, aby splňoval požadavky stanovené v odstavci 1.

5.   Do 31. prosince 2026 stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů další technické podrobnosti o požadavcích na projekce prováděné pro účely odstavce 1 tohoto článku s cílem ukázat, jak bude dosaženo mezních hodnot uvedených v oddíle 1 tabulce 1 přílohy I, s přihlédnutím ke vhodným a přiměřeným opatřením. Dále stanoví informace, které mají být zahrnuty do zpráv o provádění pro účely odstavce 3 tohoto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

1.   Pokud v daných zónách překračují úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu stanovenou v oddíle 1 přílohy I, vypracují členské státy pro tyto zóny plány kvality ovzduší, které stanoví náležitá opatření k dosažení dotčené mezní hodnoty nebo cílové hodnoty a k zajištění toho, aby bylo období překročení co možná nejkratší a v žádném případě netrvalo déle než čtyři roky od konce kalendářního roku, v němž bylo zaznamenáno první překročení. Tyto plány kvality ovzduší se vypracují co nejdříve, avšak nejpozději do dvou let po kalendářním roce, během něhož bylo toto překročení jakékoli mezní hodnoty nebo cílové hodnoty zaznamenáno.

Pokud se v dané zóně na překročení mezní hodnoty již vztahuje plán postupu v oblasti kvality ovzduší, členské státy zajistí, aby opatření uvedená v plánu postupu byla vhodná k zajištění toho, aby období překročení bylo co nejkratší, a případně přijmou dodatečná a účinnější opatření a dodrží postup pro aktualizaci plánu postupu v oblasti kvality ovzduší uvedený v odstavci 5.

2.   Pokud v územních jednotkách pokrývajících alespoň jednu zónu překročí úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli cílovou hodnotu pro ozon stanovenou v oddíle 2 přílohy I, vypracují členské státy plány kvality ovzduší pro tyto územní jednotky, které stanoví náležitá opatření k dosažení cílové hodnoty pro ozon a k zajištění toho, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Tyto plány kvality ovzduší se vypracují co nejdříve, avšak nejpozději do dvou let po kalendářním roce, během něhož bylo překročení cílové hodnoty pro ozon zaznamenáno.

Pokud se v dané územní jednotce na překročení cílové hodnoty pro ozon již vztahuje plán postupu v oblasti kvality ovzduší, členské státy zajistí, aby opatření uvedená v tomto plánu postupu byla vhodná k zajištění toho, aby období překročení bylo co možná nejkratší, a aby se případně řídila postupem pro aktualizaci plánu postupu v oblasti kvality ovzduší uvedeným v odstavci 5.

Členské státy však nemusí vypracovat takové plány kvality ovzduší nebo plány postupu v oblasti kvality ovzduší s cílem řešit překročení ozonu, pokud neexistuje významný potenciál ke snížení koncentrací ozonu s ohledem na zeměpisné a meteorologické podmínky a pokud by opatření znamenala nepřiměřené náklady.

Není-li vypracován plán kvality ovzduší nebo plán postupu v oblasti kvality ovzduší, poskytnou členské státy veřejnosti a Komisi podrobné odůvodnění, proč neexistuje významný potenciál ke snížení překročení, který vedl k rozhodnutí nevypracovat plán kvality ovzduší nebo plán postupu v oblasti kvality ovzduší.

Nejméně každých 5 let členské státy znovu posoudí potenciál ke snížení koncentrací ozonu.

V případě územních jednotek, v nichž je překročena cílová hodnota pro ozon, členské státy zajistí, aby příslušný národní program omezování znečištění ovzduší vypracovaný podle článku 6 směrnice (EU) 2016/2284 zahrnoval opatření, která řeší prekurzory ozonu, na něž se uvedená směrnice vztahuje.

3.   Pokud v dané územní jednotce pro stanovení průměrné expozice není dosažena povinná hodnota snížení průměrné expozice stanovená v oddíle 5 přílohy I, vypracují členské státy plány kvality ovzduší pro tyto územní jednotky pro stanovení průměrné expozice, které stanoví náležitá opatření k dosažení povinné hodnoty snížení průměrné expozice a k zajištění toho, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Tyto plány kvality ovzduší se vypracují co nejdříve, avšak nejpozději do dvou let po kalendářním roce, během něhož bylo překročení povinné hodnoty snížení průměrné expozice zaznamenáno.

4.   Pokud od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2029 v zóně nebo územní jednotce překročí úrovně znečišťujících látek jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu, které má být dosaženy do 1. ledna 2030, jak je stanoveno v tabulce 1 oddílu 1 přílohy I a v části B oddílu 2 přílohy I, a aniž je dotčen odst. 2 třetí pododstavec tohoto článku, vypracují členské státy stanovený postup v oblasti kvality ovzduší pro dotčenou znečišťující látku s cílem dosáhnout příslušných mezních hodnot nebo cílových hodnot do uplynutí lhůty pro jejich dosažení. Tyto plány postupu v oblasti kvality ovzduší se vypracují co nejdříve, avšak nejpozději do dvou let po kalendářním roce, během něhož bylo překročení zaznamenáno.

Členské státy však mohou od vypracování těchto plánů postupu v oblasti kvality ovzduší upustit, pokud základní scénář na základě informací požadovaných v části A bodu 5 přílohy VIII ukáže, že mezní hodnoty nebo cílové hodnoty bude dosaženo pomocí opatření, která jsou již v platnosti, včetně případů, kdy je překročení způsobeno dočasnými činnostmi ovlivňujícími úrovně znečišťujících látek v jednom roce. Není-li plán postupu v oblasti kvality ovzduší podle tohoto pododstavce vytvořen, poskytnou členské státy veřejnosti a Komisi podrobné odůvodnění.

5.   Pokud během třetího kalendářního roku po uplynutí lhůty pro vypracování plánu kvality ovzduší nebo plánu postupu v oblasti kvality ovzduší a aniž je dotčen odst. 2 třetí pododstavec přetrvává překročení jakékoli mezní hodnoty, povinné hodnoty snížení průměrné expozice nebo cílové hodnoty, členské státy aktualizují plán kvality ovzduší nebo plán postupu v oblasti kvality ovzduší a opatření v nich obsažená, včetně jejich dopadu na předpokládané emise a koncentrace, a to nejpozději do pěti let od uplynutí lhůty pro vypracování předchozího plánu kvality ovzduší nebo plánu postupu v oblasti kvality ovzduší a přijmou dodatečná a účinnější opatření k tomu, aby období překročení bylo co možná nejkratší.

6.   Plány kvality ovzduší a plány postupu v oblasti kvality ovzduší obsahují alespoň tyto informace:

Členské státy případně zahrnou opatření uvedená v čl. 20 odst. 2 a zvláštní opatření zaměřená na ochranu citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, včetně dětí, do svých plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší.

Členské státy při přípravě plánů kvality ovzduší nebo plánů postupu v oblasti kvality ovzduší posoudí riziko překročení příslušných varovných prahových hodnot pro dotčené znečišťující látky. Tato analýza se v příslušných případech použije pro vypracování krátkodobých akčních plánů.

Pokud se vypracovávají plány kvality ovzduší nebo plány postupu v oblasti kvality ovzduší pro více znečišťujících látek nebo norem kvality ovzduší, členské státy ve vhodných případech vypracují integrované plány kvality ovzduší nebo plány postupu v oblasti kvality ovzduší týkající se všech příslušných znečišťujících látek a norem kvality ovzduší.

Členské státy v proveditelném rozsahu zajistí soulad svých plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší s jinými plány, které mají významný dopad na kvalitu ovzduší, včetně plánů vyžadovaných podle směrnic 2002/49/ES, 2010/75/EU a (EU) 2016/2284 a podle právních předpisů v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti, energetiky, dopravy a zemědělství.

7.   Členské státy konzultují s veřejností v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (21) a s příslušnými orgány, které jsou z důvodu svých povinností v oblasti znečištění ovzduší a kvality ovzduší pravděpodobně dotčeny prováděním plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší, návrhy plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší a veškeré významné aktualizace plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší před jejich dokončením. Členské státy zajistí, aby při konzultaci s veřejností měla veřejnost přístup k návrhu plánu kvality ovzduší nebo návrhu plánu postupu v oblasti kvality ovzduší obsahující minimální informace požadované podle přílohy VIII této směrnice a pokud možno netechnické shrnutí informací uvedených v tomto pododstavci.

Členské státy podpoří aktivní zapojení všech zúčastněných stran do přípravy, provádění a aktualizace plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší. Při přípravě plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší členské státy zajistí, aby zúčastněné strany, jejichž činnosti přispívají k překročení hodnot, byly vyzvány, aby navrhly opatření, která mohou přijmout s cílem pomoci ukončit tato překročení, a aby k účasti na těchto konzultacích byly vybízeny nevládní organizace, jako jsou organizace zaměřené na životní prostředí a zdraví, spotřebitelské organizace, organizace zastupující zájmy citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, jiné příslušné subjekty zaměřené na zdravotní péči, včetně organizací zastupujících zdravotnické pracovníky, a příslušné průmyslové svazy.

8.   Plány kvality ovzduší a plány postupu v oblasti kvality ovzduší se Komisi sdělí do dvou měsíců od jejich přijetí.

1.   Pokud v dané zóně existuje riziko, že úrovně znečišťujících látek překročí jednu nebo více varovných prahových hodnot uvedených v oddíle 4 přílohy I, vypracují členské státy krátkodobé akční plány uvádějící mimořádná opatření, jež mají být v krátkodobém horizontu přijata za účelem snížení rizika nebo doby trvání tohoto překročení.

Pokud však existuje riziko, že bude překročena varovná prahová hodnota pro ozon, mohou členské státy upustit od vypracování těchto krátkodobých akčních plánů, pokud s ohledem na vnitrostátní zeměpisné, meteorologické a hospodářské podmínky neexistuje významná možnost, že sníží riziko, zkrátí dobu trvání nebo sníží závažnost tohoto překročení.

Pokud je potenciál snížit riziko takového překročení u částic (PM10 a PM2,5) s přihlédnutím k místním zeměpisným a meteorologickým podmínkám a specifikům systémů vytápění domácností značně omezen, mohou členské státy vypracovat krátkodobý akční plán zaměřený výhradně na konkrétní opatření na ochranu široké veřejnosti i citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, jakož i snadno srozumitelné informace o doporučeném chování ke snížení expozice naměřenému nebo předpokládanému překročení.

2.   Při vytváření krátkodobých akčních plánů uvedených v odstavci 1 tohoto článku mohou členské státy v konkrétních případech stanovit účinná opatření pro regulaci a případně i dočasné pozastavení činností, které přispívají k riziku překročení příslušných mezních či cílových hodnot nebo varovné prahové hodnoty. Členské státy rovněž zohlední seznam opatření uvedených v příloze IX pro své krátkodobé akční plány a v závislosti na podílu hlavních zdrojů znečištění na překročeních, která je třeba řešit, zváží případně zahrnout do těchto krátkodobých akčních plánů opatření ve vztahu k činnostem týkajícím se dopravy, stavebních prací, průmyslových zařízení, zemědělství a využívání výrobků a vytápění domácností. V rámci těchto plánů se rovněž zváží zvláštní kroky zaměřené na ochranu citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, včetně dětí.

3.   Členské státy konzultují s veřejností v souladu se směrnicí 2003/35/ES a s příslušnými orgány, které jsou z důvodu svých povinností v oblasti znečištění ovzduší a kvality ovzduší pravděpodobně dotčeny prováděním krátkodobých akčních plánů, návrhy krátkodobých akčních plánů a veškeré významné aktualizace těchto plánů před jejich dokončením.

4.   Pokud členské státy vypracovaly krátkodobý akční plán, zpřístupní veřejnosti a příslušným organizacím, jako jsou organizace zaměřené na životní prostředí a zdraví, organizace spotřebitelů, organizace zastupující zájmy citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, organizace zastupující zdravotnické pracovníky a jiné významné subjekty zaměřené na zdravotní péči a zainteresované průmyslové svazy, výsledky svých výzkumů ohledně proveditelnosti a obsah konkrétních krátkodobých akčních plánů i informace o provádění těchto plánů.

5.   Krátkodobé akční plány se sdělí Komisi do jednoho roku od jejich přijetí v rámci výročních zpráv podle článku 23.

6.   Při vypracovávání krátkodobých akčních plánů obsahujících mimořádná opatření, která mají být přijata, mohou členské státy požádat Komisi o organizaci výměny osvědčených postupů, aby mohly žádající členské státy využít zkušeností ostatních členských států.

1.   Pokud přeshraniční přenos znečištění ovzduší z jednoho nebo více členských států významně přispívá k tomu, že je překročena jakákoli mezní hodnota, cílová hodnota pro ozon, povinná hodnota snížení průměrné expozice nebo varovná prahová hodnota v jiném členském státě, informuje tento jiný členský stát o této skutečnosti členské státy, z nichž znečištění ovzduší pochází, a Komisi.

2.   Dotčené členské státy vzájemně spolupracují, mimo jiné vytvořením společných týmů odborníků a s technickou podporou Komise, za účelem určení zdrojů znečištění ovzduší, příspěvků těchto zdrojů k překročení hodnot v jiném členském státě a opatření, která je třeba přijmout jednotlivě a v koordinaci s ostatními členskými státy k řešení těchto zdrojů, a navrhnou koordinované činnosti, jako například koordinaci plánů kvality ovzduší podle článku 19, v nichž se každý členský stát zaměří na zdroje znečištění nacházející se na jeho území, s cílem odstranit tato překročení.

Členské státy si vzájemně odpoví včas, avšak nejpozději do tří měsíců po přijetí oznámení od jiného členského státu v souladu s prvním pododstavcem, a informují Komisi.

3.   Komise se vyzývá k účasti nebo pomoci při veškeré spolupráci podle odstavce 2 tohoto článku a je o této spolupráci informována. Komise může požádat dotčené členské státy, aby poskytly aktuální informace o pokroku při provádění jakýchkoli koordinovaných činností podle uvedeného odstavce. Komise případně s přihlédnutím ke zprávám vypracovaným podle článku 11 směrnice (EU) 2016/2284 zváží, zda je na úrovni Unie zapotřebí přijmout další opatření s cílem omezit emise prekurzorů, které přeshraniční znečištění způsobily.

4.   Členské státy, pokud je to vhodné podle článku 20, připraví a provedou koordinované krátkodobé akční plány vztahující se na sousedící zóny v jiných členských státech. Členské státy zajistí, aby sousedící zóny v jiných členských státech obdržely veškeré potřebné informace týkající se těchto krátkodobých akčních plánů bez zbytečného prodlení.

5.   Pokud jsou varovné prahové hodnoty nebo informativní prahové hodnoty překročeny v zónách v blízkosti státních hranic, jsou o těchto překročeních co nejdříve informovány příslušné orgány dotčených sousedících členských států. Tyto informace se rovněž zpřístupní veřejnosti.

6.   V oznámení uvedeném v odstavci 1 mohou členské státy pro příslušný rok určit:

Členský stát může rovněž dotčeným členským státům a Komisi poskytnout seznamy všech těchto zón a územních jednotek pro stanovení průměrné expozice spolu s informacemi o koncentracích a důkazy prokazujícími, že znečištění ovzduší z přeshraničních zdrojů, a to i ze třetích zemí, nad nimiž tento členský stát nemá přímou kontrolu, významně přispívá k překračování hodnot. Komise může tyto informace případně zvážit pro účely článku 18.

7.   Při vypracovávání plánů uvedených v odstavcích 2 a 4 a při informování veřejnosti podle odstavce 5 členské státy případně usilují o spolupráci se třetími zeměmi, a zejména s kandidátskými zeměmi. Členské státy mohou případně požádat Komisi o technickou podporu.

1.   Členské státy zajistí, aby byla veřejnost i příslušné organizace, jako jsou organizace zaměřené na životní prostředí a zdraví, spotřebitelské organizace, organizace zastupující zájmy citlivého obyvatelstva a zranitelných skupin, organizace zastupující zdravotnické pracovníky a jiné příslušné subjekty zaměřené na zdravotní péči a příslušné průmyslové svazy, řádně a včas informovány o:

2.   Členské státy zavedou a prostřednictvím veřejného zdroje snadno srozumitelným způsobem zpřístupní index kvality ovzduší zahrnující hodinovou aktualizaci alespoň oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, částic (PM10 a PM2,5) a ozonu, pokud podle této směrnice existuje povinnost tyto znečišťující látky monitorovat. Tento index může případně zahrnovat další znečišťující látky. Index kvality ovzduší musí být pokud možno srovnatelný ve všech členských státech a musí se řídit doporučeními WHO. Index kvality ovzduší vychází z indexů kvality ovzduší na evropské úrovni, které poskytuje Evropská agentura pro životní prostředí, a zahrnuje informace o dopadech na zdraví, včetně informací přizpůsobených citlivému obyvatelstvu a zranitelným skupinám. Alternativně mohou členské státy ke splnění požadavků stanovených v tomto odstavci použít index kvality ovzduší poskytnutý Evropskou agenturou pro životní prostředí. Pokud se členský stát rozhodne nepoužít index poskytnutý Evropskou agenturou pro životní prostředí, zpřístupní se na vnitrostátní úrovni odkaz na tento index.

3.   Členské státy zveřejní informace o příznacích spojených s vysokým znečištění ovzduší a o tom, jak snížit expozici znečištění ovzduší a jak se chránit, a podpoří zobrazování těchto informací na veřejných místech, která navštěvuje citlivé obyvatelstvo a zranitelné skupiny, například ve zdravotnických zařízeních.

4.   Členské státy informují veřejnost o příslušných orgánech a subjektech jmenovaných v souvislosti s úkoly uvedenými v článku 5.

5.   Informace uvedené v tomto článku se jasným a snadno srozumitelným způsobem zpřístupňují veřejnosti zdarma prostřednictvím snadno přístupných mediálních a komunikačních kanálů v souladu se směrnicí 2007/2/ES a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 (22), přičemž je k nim zajištěn široký přístup veřejnosti.

1.   Členské státy zajistí, aby byly informace o vnějším ovzduší poskytovány Komisi v požadovaných lhůtách v souladu s prováděcími akty uvedenými v odstavci 5 tohoto článku a bez ohledu na soulad s cíli týkajícími se kvality údajů pro pokrytí údajů stanovenými v části B přílohy V.

2.   Za zvláštním účelem posouzení dodržování mezních hodnot, cílových hodnot, povinných hodnot snížení průměrné expozice a kritických úrovní se informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku do devíti měsíců po skončení každého kalendářního roku zpřístupní Komisi, přičemž zahrnují:

3.   Členské státy předávají Komisi v souladu s odstavcem 1 informace o naměřených úrovních a délce trvání období, během nichž byla varovná nebo informativní prahová hodnota překročena.

4.   Členské státy poskytnou Komisi informace uvedené v části D přílohy IV do tří měsíců ode dne, kdy o to byly požádány.

5.   Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů opatření:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 24 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 10. prosince 2024. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti takovému prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 24 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 24 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro kvalitu vnějšího ovzduší. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Členské státy zajistí, aby v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem měli příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohli tak napadnout hmotnou nebo procesní zákonnost veškerých rozhodnutí, jednání nebo opomenutí ze strany členských států týkajících se polohy a počtu míst odběru vzorků podle článku 9 v souladu s příslušnými kritérii stanovenými v přílohách III a IV, plánů kvality ovzduší a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší uvedených v článku 19 a krátkodobých akčních plánů uvedených v článku 20, jež byly přijaty členským státem, za předpokladu, že je splněna kterákoli z těchto podmínek:

Členské státy určí, co představuje dostatečný zájem a porušení práva, v souladu s cílem poskytnout dotčené veřejnosti široký přístup ke spravedlnosti.

V tomto smyslu zájem jakékoli nevládní organizace, která podporuje ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí a splňuje veškeré požadavky podle vnitrostátního práva, se pro účely prvního pododstavce písm. a) považuje za dostatečný. Má se rovněž za to, že pro účely prvního pododstavce písm. b) mají tyto organizace práva, jež mohou být porušena.

2.   Přezkum musí být spravedlivý, nestranný, včasný a nikoli neúnosně nákladný a musí poskytovat přiměřené a účinné mechanismy nápravy, včetně případných právně přikázaných úlev.

3.   Členské státy určí fázi, ve které lze rozhodnutí, jednání nebo nečinnost napadnout tak, aby přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona nebyl znemožňován nebo nadměrně ztěžován.

4.   Tento článek nebrání členským státům v tom, aby požadovaly předběžný přezkum správním orgánem, a neovlivňuje požadavek, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, byly před předáním věci k soudnímu přezkumu vyčerpány postupy správního přezkumu.

5.   Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu ke správnímu a soudnímu přezkumu podle tohoto článku.

1.   Členské státy zajistí, aby fyzické osoby, které utrpí újmu na lidském zdraví způsobenou porušením vnitrostátních předpisů provádějících čl. 19 odst. 1 až 5 a čl. 20 odst. 1 a 2 této směrnice, kterého se úmyslně nebo z nedbalosti dopustily příslušné orgány, měly právo požadovat a získat náhradu této újmy.

2.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní pravidla a postupy týkající se nároků na náhradu újmy byly koncipovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu škody způsobené porušením podle odstavce 1.

3.   Členské státy mohou stanovit promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu újmy podle odstavce 1. Tyto lhůty nezačnou běžet dříve, než je dané porušení ukončeno, a než se osoba požadující náhradu újmy dozví nebo než lze u ní přiměřeně předpokládat, že se dozvěděla, že jí porušením podle odstavce 1 byla způsobena újma.

1.   Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES (23), stanoví členské státy sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy o těchto sankcích a opatřeních informují bez zbytečného odkladu Komisi a bez zbytečného odkladu jí oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

2.   Členské státy zajistí, aby sankce stanovené podle odstavce 1 náležitě zohledňovaly tyto případné okolnosti:

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 a 3, čl. 4 body 2, 7, 9, 14, 15, 16, 18, 21 až 30, 33, 34 a 41 až 45, články 5 až 8, čl. 9 odst. 1, 2, 3 a 5 až 9, články 10, 11 a 12, čl. 13 odst. 1, 2, 3, 5, 6 a 7, článkem 15, čl. 16 odst. 1, 2 a 4, čl. 17 odst. 4, články 18 až 21, čl. 22 odst. 1, 2, 3 a 5, články 23 až 29 a přílohami I až X do 11. prosince 2026. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto opatření.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním zveřejnění. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

1.   Směrnice 2004/107/ES a 2008/50/ES, ve znění aktů uvedených v části A přílohy XI této směrnice, se zrušují s účinkem od 12. prosince 2026, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XI této směrnice ve vnitrostátním právu.

2.   Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XII této směrnice.