(EU) 2024/1760Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. června 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859Text s významem pro EHP.

Publikováno: Úř. věst. L 1760, 5.7.2024 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 13. června 2024 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 25. července 2024 Nabývá účinnosti: 25. července 2024
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 17. dubna 2025

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1760

ze dne 13. června 2024

o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 1760 5.7.2024, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2025/794  ze dne 14. dubna 2025,

  L 794

1

16.4.2025




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1760

ze dne 13. června 2024

o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859

(Text s významem pro EHP)



Článek 1

Předmět

1.  

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:

a) 

povinností společností ohledně skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí souvisejících s jejich vlastním provozem, provozem jejich dceřiných společností a s provozem jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností;

b) 

Odpovědnost za porušení povinností uvedených v písmenu a); a

c) 

povinnosti přijmout a účinně zavést transformační plán pro zmírňování změny klimatu, jehož cílem je prostřednictvím maximálního úsilí zajistit, aby obchodní model a strategie společnosti byly slučitelné s přechodem na udržitelné hospodářství a s omezením globálního oteplování na 1,5  oC v souladu s Pařížskou dohodou.

2.  
Tato směrnice nesmí být důvodem pro snížení úrovně ochrany lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv nebo úrovně ochrany životního prostředí či klimatu stanovené vnitrostátním právem nebo kolektivními smlouvami použitelnými v době přijetí této směrnice.
3.  
Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti v oblasti lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv, ochrany životního prostředí a změny klimatu vyplývající z jiných legislativních aktů Unie. Je-li ustanovení této směrnice v rozporu s ustanovením jiného legislativního aktu Unie, který sleduje stejné cíle a stanoví širší nebo konkrétnější povinnosti, má ustanovení tohoto jiného legislativního aktu Unie v rozsahu příslušného rozporu přednost a použijí se na tyto konkrétní povinnosti.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  

Tato směrnice se vztahuje na společnosti, které byly založeny v souladu s právními předpisy některého členského státu a které splňují jednu z těchto podmínek:

a) 

společnost měla v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, v průměru více než 1 000 zaměstnanců a měla čistý celosvětový obrat vyšší než 450 000 000  EUR;

b) 

společnost nedosáhla prahových hodnot podle písmene a), ale je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která uvedených prahových hodnot dosahuje v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata konsolidovaná roční účetní závěrka;

c) 

Společnost uzavřela v Unii franšízové nebo licenční dohody s nezávislými třetími společnostmi výměnou za licenční poplatky, nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která tak učinila, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, činily více než 22 500 000  EUR, jestliže společnost měla v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, čistý celosvětový obrat vyšší než 80 000 000  EUR nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny s takovým obratem.

2.  

Tato směrnice se dále vztahuje na společnosti, které byly založeny v souladu s právními předpisy třetí země a které splňují jednu z těchto podmínek:

a) 

společnost vytvořila v Unii v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistý obrat vyšší než 450 000 000  EUR;

b) 

společnost nedosáhla prahových hodnot podle písmene a), ale je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která na konsolidovaném základě prahových hodnot podle písmene a) dosahuje v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období;

c) 

společnost uzavřela v Unii franšízové nebo licenční dohody s nezávislými třetími společnostmi výměnou za licenční poplatky, nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která tak učinila, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období činily v Unii více než 22 500 000  EUR, jestliže společnost dosáhla v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistého obratu v Unii vyššího než 80 000 000  EUR nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny s takovým obratem.

3.  
Pokud má nejvyšší mateřská společnost jako hlavní činnost držení podílů v provozních dceřiných společnostech a nepodílí se na přijímání řídicích, provozních ani finančních rozhodnutí ovlivňujících skupinu nebo její dceřiné podniky, může být od plnění povinností podle této směrnice osvobozena. Tato výjimka je podmíněna tím, že je určena jedna z dceřiných společností nejvyšší mateřské společnosti usazená v Unii, aby jménem nejvyšší mateřské společnosti plnila povinnosti stanovené v článcích 6 až 16 a v článku 22, včetně povinností nejvyšší mateřské společnosti ve vztahu k činnostem jejích dceřiných společností. Určená dceřiná společnost musí v tomto případě mít všechny nezbytné prostředky a oprávnění k tomu, aby tyto povinnosti účinně plnila, zejména k tomu, aby od společností ve skupině získávala relevantní informace a dokumenty ke splnění povinností nejvyšší mateřské společnosti podle této směrnice.

Nejvyšší mateřská společnost požádá o výjimku uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce u příslušného orgánu dohledu v souladu s článkem 24, aby posoudil, zda jsou podmínky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce splněny. Pokud jsou podmínky splněny, příslušný orgán dohledu výjimku udělí. Tento orgán případně o žádosti a následně o svém rozhodnutí řádně informuje příslušný orgán dohledu členského státu, v němž je usazena určená dceřiná společnost.

Nejvyšší mateřská společnost zůstává společně s určenou dceřinou společností odpovědná za nesplnění jejích povinností podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

4.  
Pro účely odstavce 1 se počet zaměstnanců na částečný úvazek vypočítá na základě ekvivalentu plného pracovního úvazku. Zaměstnanci agentur práce a další pracovníci v nestandardních formách zaměstnání, pokud splňují kritéria pro status pracovníka stanovená Soudním dvorem Evropské unie, se zahrnou do výpočtu počtu zaměstnanců stejným způsobem, jako by po stejnou dobu byli přímými zaměstnanci společnosti.
5.  
Jestliže společnost splňuje podmínky stanovené v odstavcích 1 nebo 2, použije se směrnice pouze tehdy, pokud jsou tyto podmínky splněny ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích. Tato směrnice se nepoužije na společnost uvedenou v odstavcích 1 nebo 2, pokud podmínky stanovené v odstavcích 1 nebo 2 přestanou být v každém z posledních dvou příslušných účetních období splněny.
6.  
Pokud jde o společnosti uvedené v odstavci 1, je členským státem příslušným k regulaci záležitostí, na něž se vztahuje tato směrnice, členský stát, v němž má společnost sídlo.
7.  
Pokud jde o společnosti uvedené v odstavci 2, je členským státem příslušným k regulaci záležitostí, na něž se vztahuje tato směrnice, členský stát, v němž má společnost pobočku. Pokud společnost nemá pobočku v žádném členském státě nebo má pobočky v různých členských státech, je členským státem příslušným k regulaci záležitostí, na něž se vztahuje tato směrnice, členský stát, v němž společnost dosáhla nejvyššího čistého obratu v Unii za účetní období předcházející poslednímu účetnímu období.
8.  
Tato směrnice se nevztahuje na alternativní investiční fondy vymezené v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ( 1 ) ani na subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) vymezené v čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ( 2 ).

Článek 3

Definice

1.  

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) 

„společností“:

i) 

právnická osoba, která má jednu z právních forem vyjmenovaných v přílohách I a II směrnice 2013/34/EU;

ii) 

právnická osoba založená v souladu s právem třetí země ve formě srovnatelné s těmi, které jsou vyjmenovány v přílohách I a II směrnice 2013/34/EU;

iii) 

regulovaný finanční podnik bez ohledu na jeho právní formu, který je:

— 
úvěrovou institucí vymezenou v čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ( 3 ),
— 
investičním podnikem vymezenou v čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ( 4 ),
— 
„správce alternativního investičního fondu“ vymezený v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2011/61/EU, včetně správce evropských fondů rizikového kapitálu podle nařízení (EU) č. 345/2013 ( 5 ), správce evropských fondů sociálního podnikání podle nařízení (EU) Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ( 6 ) a správce evropských fondů dlouhodobých investic podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ( 7 );
— 
správcovskou společností vymezenou v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2009/65/ES;
— 
pojišťovnou vymezenou v čl. 13 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ( 8 ),
— 
zajišťovnou vymezenou v čl. 13 bodu 4 směrnice 2009/138/ES,
— 
institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění patřící do oblasti působnosti směrnice (EU) 2016/2341 v souladu s článkem 2 uvedené směrnice, ledaže se členský stát rozhodl uvedenou směrnici v souladu s článkem 5 této směrnice na tyto instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění zcela nebo částečně neuplatňovat,
— 
ústřední protistranou vymezenou v čl. 2 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ( 9 ),
— 
centrálním depozitářem cenných papírů vymezeným v čl. 2 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ( 10 ),
— 
zvláštní účelovou jednotkou v oblasti pojištění či zajištění povolenou v souladu s článkem 211 směrnice 2009/138/ES,
— 
sekuritizační jednotkou pro speciální účel vymezenou v čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ( 11 ),
— 
finanční holdingovou společností vymezenou v čl. 4 odst. 1 bodu 20 nařízení (EU) č. 575/2013, pojišťovací holdingovou společností vymezenou v čl. 212 odst. 1 písm. f) směrnice 2009/138/ES nebo smíšenou finanční holdingovou společností vymezenou v čl. 212 odst. 1 písm. h) směrnice 2009/138/ES, která je součástí pojišťovací skupiny, jež podléhá dohledu nad skupinou podle článku 213 uvedené směrnice, a která není vyloučena z dohledu nad skupinou podle čl. 214 odst. 2 směrnice 2009/138/ES,
— 
platební institucí uvedenou v čl. 1 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ( 12 ),
— 
institucí elektronických peněz vymezenou v čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ( 13 ),
— 
poskytovatelem služeb skupinového financování vymezený v čl. 2 odst. 1 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 ( 14 ),
— 
poskytovatelem služeb souvisejících s kryptoaktivy vymezený v čl. 3 odst. 1 bodu 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ( 15 ), pokud poskytuje jednu nebo více služeb souvisejících s kryptoaktivy vymezených v čl. 3 odst. 1 bodu 16 uvedeného nařízení;
b) 

„nepříznivým dopadem v oblasti životního prostředí“ nepříznivý dopad na životní prostředí vyplývající z porušení zákazů a povinností vyjmenovaných v části I oddíle 1 bodech 15 a 16 a části II přílohy této směrnice s přihlédnutím k vnitrostátním právním předpisům souvisejícím s ustanoveními nástrojů vyjmenovaných v uvedených částech přílohy;

c) 

„nepříznivým dopadem v oblasti lidských práv“ dopad na osoby vyplývající z:

i) 

porušení některého z lidských práv vyjmenovaných části I oddíle 1 přílohy této směrnice, neboť tato práva jsou zakotvena v mezinárodních nástrojích vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice,

ii) 

porušení některého z lidských práv neuvedených v části I oddíle 1 přílohy této směrnice, avšak zahrnutých v nástrojích v oblasti lidských práv vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice, pokud:

— 
toto právo může porušit společnost nebo právní subjekt;
— 
toto porušení lidského práva přímo poškozuje právní zájem chráněný v nástrojích v oblasti lidských práv vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice a
— 
společnost mohla riziko, že dané lidské právo může být dotčeno, s ohledem na okolnosti konkrétního případu, včetně povahy a rozsahu svých obchodní operací a svého řetězce činností, charakteristik hospodářského odvětví a zeměpisných a provozních souvislostí, přiměřeně předpokládat;
d) 

„nepříznivým dopadem“ nepříznivý dopad v oblasti životního prostředí nebo nepříznivý dopad v oblasti lidských práv;

e) 

„dceřinou společností“ právnická osoba vymezená v čl. 2 bodu 10 směrnice 2013/34/EU a právnická osoba, jejímž prostřednictvím se vykonává činnost ovládaného podniku vymezeného v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ( 16 );

f) 

„obchodním partnerem“ subjekt,

i) 

s nímž má společnost obchodní dohodu týkající se jejího provozu, výrobků nebo služeb nebo jemuž poskytuje služby podle písmene g) (dále jen „přímý obchodní partner“), nebo subjekt

ii) 

jenž není přímým obchodním partnerem, ale vykonává obchodní operace související s provozem, výrobky nebo službami společnosti (dále jen „nepřímý obchodní partner“);

g) 

„řetězcem činností“:

i) 

činnosti předcházejících (upstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s výrobou zboží nebo poskytováním služeb společností, včetně návrhu, těžby, získávání, zpracování, přepravy, skladování a dodávání surovin, výrobků nebo částí výrobků a vývoje daného výrobku nebo služby, a

ii) 

činnosti následujících (downstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s distribucí, přepravou a skladováním výrobku této společnosti, pokud obchodní partneři tyto činnosti provádějí pro danou společnost nebo jejím jménem, s vyloučením distribuce, přepravy a skladování výrobku, který podléhá kontrolám vývozu podle nařízení (EU) 2021/821 nebo kontrolám vývozu zbraní, střeliva nebo vojenského materiálu, poté co je vývoz daného výrobku povolen;

h) 

„ověřováním nezávislou třetí stranou“ ověřování, zda společnost nebo části jejího řetězce činností dodržují požadavky v oblasti lidských práv a životního prostředí vyplývající z této směrnice, prováděné odborníkem, který je objektivní, na společnosti zcela nezávislý, bez jakéhokoli střetu zájmů a bez vnějšího vlivu, má v závislosti na povaze nepříznivého dopadu zkušenosti a odbornou způsobilost v záležitostech životního prostředí nebo lidských práv a odpovídá za kvalitu a spolehlivost ověření;

i) 

„malými a středními podniky“ mikropodniky, malé a střední podniky bez ohledu na jejich právní formu, které nejsou součástí velké skupiny, jak jsou tyto pojmy vymezeny podle čl. 3 odst. 1, 2, 3 a 7 směrnice 2013/34/EU;

j) 

„odvětvovou nebo vícestrannou iniciativou“ kombinace dobrovolných postupů, nástrojů a mechanismů náležité péče, vyvinutá a kontrolovaná vládami, průmyslovými sdruženími, zainteresovanými organizacemi včetně organizací občanské společnosti nebo seskupeními či jejich kombinacemi, jíž se mohou společnosti účastnit s cílem podpořit plnění povinností náležité péče;

k) 

„zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která má bydliště nebo sídlo v Unii a má od společnosti ve smyslu písm. a) bodu ii) pověření jednat jejím jménem, pokud jde o plnění povinností této společnosti podle této směrnice;

l) 

„závažným nepříznivým dopadem“ nepříznivý dopad, který je obzvláště významný v důsledku své povahy, jako je dopad, který s sebou nese újmu na lidském životě, zdraví nebo svobodě, nebo v důsledku své intenzity, rozsahu či nenapravitelnosti, a to s přihlédnutím k jeho vážnosti, včetně počtu fyzických osob, které jsou nebo mohou být dotčeny, rozsahu životního prostředí, které je nebo může být poškozeno či jinak dotčeno, nevratnosti a omezení možností obnovit v přiměřené lhůtě stav dotčených fyzických osob nebo životního prostředí, který je rovnocenný stavu existujícímu před tímto dopadem;

m) 

„čistým obratem“:

i) 

„čistý obrat“ vymezený v čl. 2 bodu 5 směrnice 2013/34/EU, nebo

ii) 

pokud společnost používá mezinárodní účetní standardy přijaté na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ( 17 ) nebo je společností ve smyslu písm. a) bodu ii), výnosy podle definice obsažené v rámci účetního výkaznictví nebo v mezích uvedeného rámce, na jehož základě je sestavena účetní závěrka společnosti;

n) 

„zúčastněnými stranami“ zaměstnanci společnosti, zaměstnanci jejích dceřiných společností, odborových organizací a zástupci zaměstnanců, spotřebitelé a další fyzické osoby, seskupení, komunity nebo subjekty, jejichž práva nebo zájmy jsou nebo by mohly být dotčeny výrobky, službami a provozem této společnosti, jejích dceřiných společností a jejích obchodních partnerů, včetně zaměstnanců obchodních partnerů společnosti a jejich odborových organizací a zástupců zaměstnanců, vnitrostátních institucí zabývajících se lidskými právy a životním prostředím, organizací občanské společnosti, jejichž účelem je mimo jiné ochrana životního prostředí, a legitimní zástupci těchto fyzických osob, seskupení, komunit nebo subjektů;

o) 

„vhodnými opatřeními“ opatření, která mohou dosáhnout cílů náležité péče účinným řešením nepříznivých dopadů způsobem úměrným stupni závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu a která je daná společnost přiměřeně schopna provést s přihlédnutím k okolnostem daného případu, včetně povahy a rozsahu nepříznivého dopadu a příslušných rizikových faktorů;

p) 

„obchodním vztahem“ vztah společnosti s jejím obchodním partnerem;

q) 

„mateřskou společností“ společnost, která ovládá jednu nebo více dceřiných společností;

r) 

„nejvyšší mateřskou společností“ mateřská společnost, která přímo či nepřímo ovládá v souladu s kritérii stanovenými v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice 2013/34/EU jednu nebo více dceřiných společností a není ovládána jinou společností;

s) 

„skupinou společností“ nebo „skupinou“ mateřská společnost a všechny její dceřiné společnosti;

t) 

„nápravou“ uvedení dotčené osoby nebo osob, komunit nebo životního prostředí do stavu rovnocenného nebo co nejbližšího tomu, v němž by se nacházely, kdyby ke skutečnému nepříznivému dopadu nedošlo, a to přiměřeně k podílu dané společnosti na nepříznivém dopadu, včetně finančního nebo nefinančního odškodnění, které společnost poskytne osobě nebo osobám dotčeným skutečným nepříznivým dopadem a případně úhrady nákladů vynaložených orgány veřejné správy na jakákoli nezbytná nápravná opatření;

u) 

„rizikovými faktory“ skutečnosti, situace nebo okolnosti, které se týkají závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu, včetně faktů, skutečností nebo okolností na úrovni společnosti, obchodních operací, zeměpisných a kontextových aspektů, výrobků, služeb a na úrovni odvětví;

v) 

„závažností nepříznivého dopadu“ intenzita, rozsah a nenapravitelnost nepříznivého dopadu s přihlédnutím k jeho vážnosti, včetně počtu fyzických osob, které jsou nebo mohou být dotčeny, rozsahu životního prostředí, které je nebo může být poškozeno či jinak dotčeno, nevratnosti a omezení možností obnovit v přiměřené lhůtě stav dotčených fyzických osob nebo životního prostředí, který je rovnocenný stavu existujícímu před tímto dopadem.

2.  

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 za účelem změny přílohy této směrnice:

a) 

doplněním odkazů na články mezinárodních nástrojů ratifikovaných všemi členskými státy a spadajících do působnosti konkrétního práva, zákazu nebo povinnosti týkajících se ochrany lidských práv, základních svobod a životního prostředí, jak jsou vyjmenovány v příloze této směrnice;

b) 

případnou změnou odkazů na mezinárodní nástroje uvedené v příloze této směrnice s ohledem na změnu, nahrazení nebo zrušení těchto nástrojů;

c) 

v souladu s vývojem na příslušných mezinárodních fórech, pokud jde o nástroje vyjmenované v části 1 oddíle 2 přílohy této směrnice,:

i) 

nahrazením odkazů na vyjmenované nástroje odkazy na nové nástroje, které se týkají stejného předmětu a jsou ratifikovány všemi členskými státy, nebo

ii) 

doplněním odkazů na nové nástroje, které se týkají stejného předmětu jako vyjmenované nástroje a jsou ratifikovány všemi členskými státy.

Článek 4

Úroveň harmonizace

1.  
Aniž je dotčen čl. 1 odst. 2 a 3, členské státy nezavedou do svého vnitrostátního práva ustanovení v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, kterými se stanoví povinnosti náležité péče v oblasti lidských práv a životního prostředí, jež se odchylují od povinností stanovených v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1.
2.  
Bez ohledu na odstavec 1 nebrání tato směrnice členským státům v tom, aby do svého vnitrostátního práva zavedly přísnější ustanovení, která se odchylují od ustanovení jiných než v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, nebo ustanovení, která jsou konkrétnější z hlediska sledovaného cíle nebo oblasti, ve snaze dosáhnout odlišné úrovně ochrany lidských, zaměstnaneckých a sociálních práv, životního prostředí nebo klimatu.

Článek 5

Náležitá péče

1.  

Členské státy zajistí, aby společnosti uplatňovaly náležitou péči v oblasti lidských práv a životního prostředí založenou na rizicích, jak je stanoveno v článcích 7 až 16 (dále jen „náležitá péče“), prováděním těchto opatření:

a) 

začleněním náležité péče do svých politik a systémů řízení rizik v souladu s článkem 7;

b) 

identifikací a posouzením skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů v souladu s článkem 8 a v případě potřeby seřazením skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů dle priority v souladu s článkem 9;

c) 

předcházením potenciálním nepříznivým dopadům a jejich zmírňováním a zastavením a minimalizací rozsahu skutečných nepříznivých dopadů v souladu s články 10 a 11;

d) 

nápravou skutečných nepříznivých dopadů v souladu s článkem 12;

e) 

smysluplnou spoluprací se zúčastněnými stranami v souladu s článkem 13;

f) 

zavedením a udržováním mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností v souladu s článkem 14;

g) 

monitorováním účinnosti své politiky a opatření náležité péče v souladu s článkem 15;

h) 

veřejnou komunikací o náležité péči v souladu s článkem 16.

2.  
Členské státy zajistí, aby pro účely náležité péče byly společnosti oprávněny sdílet zdroje a informace v rámci svých skupin společností a s jinými právními subjekty.
3.  
Členské státy zajistí, aby obchodní partneři neměli povinnost sdělovat společnosti, která plní povinnosti vyplývající z této směrnice, informace, které jsou obchodním tajemstvím vymezeným v čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2016/943, aniž je dotčeno zpřístupnění informací o totožnosti přímých a nepřímých obchodních partnerů, nebo základní informace potřebné k identifikaci skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, je-li to nezbytné a řádně odůvodněné z hlediska dodržování povinností náležité péče ze strany společnosti. Tím není dotčena možnost obchodních partnerů chránit svá obchodní tajemství prostřednictvím mechanismů stanovených ve směrnici (EU) 2016/943. Obchodní partneři nikdy nemají povinnost sdělovat utajované informace ani jiné informace, jejichž vyzrazení by ohrozilo podstatné zájmy bezpečnosti státu.
4.  
Členské státy vyžadují, aby společnosti uchovávaly dokumentaci týkající se kroků podniknutých ke splnění jejich povinností náležité péče za účelem prokázání souladu, včetně podpůrných důkazů, po dobu nejméně pěti let od okamžiku, kdy byla tato dokumentace vypracována nebo získána.

Pokud po uplynutí doby uchovávání stanovené v prvním pododstavci probíhá soudní nebo správní řízení podle této směrnice, doba uchovávání se prodlouží až do uzavření dané záležitosti.

Článek 6

Podpora náležité péče na úrovni skupiny

1.  
Členské státy zajistí, aby mateřské společnosti spadající do působnosti této směrnice mohly plnit povinnosti stanovené v článcích 7 až 11 a v článku 22 jménem společností, které jsou dceřinými společnostmi těchto mateřských společností a spadají do působnosti této směrnice, zajistí-li to účinný soulad. Tím není dotčena skutečnost, že tyto dceřiné společnosti podléhají výkonu pravomocí orgánu dohledu v souladu s článkem 25, ani jejich občanskoprávní odpovědnost v souladu s článkem 29.
2.  

Plnění povinností náležité péče podle článků 7 až 16 mateřskou společností v souladu s odstavcem 1 tohoto článku podléhá všem těmto podmínkám:

a) 

dceřiná a mateřská společnost si vzájemně poskytují veškeré nezbytné informace a při plnění povinností vyplývajících z této směrnice spolupracují;

b) 

dceřiná společnost dodržuje politiku náležité péče své mateřské společnosti upravenou odpovídajícím způsobem tak, aby bylo zajištěno plnění povinností stanovených v čl. 7 odst. 1 ve vztahu k dceřiné společnosti;

c) 

dceřiná společnost začlení náležitou péči do všech svých politik a systémů řízení rizik v souladu s článkem 7, přičemž jasně popíše, které povinnosti má plnit mateřská společnost, a v případě potřeby o tom informuje příslušné zúčastněné strany;

d) 

dceřiná společnost v případě potřeby nadále přijímá vhodná opatření v souladu s články 10 a 11 a nadále plní své povinnosti podle článků 12 a 13;

e) 

dceřiná společnost případně usiluje o získání smluvních záruk od přímého obchodního partnera v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. b) nebo čl. 11 odst. 3 písm. c), o získání smluvních záruk od nepřímého obchodního partnera v souladu s čl. 10 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 5 a dočasně pozastavuje nebo ukončuje obchodní vztah v souladu s čl. 10 odst. 6 nebo čl. 11 odst. 7.

3.  
Pokud mateřská společnost plní povinnost stanovenou v článku 22 jménem dceřiné společnosti v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, plní dceřiná společnost povinnosti stanovené v článku 22 v souladu s transformačním plánem mateřské společnosti pro zmírňování změny klimatu, který je náležitě přizpůsoben obchodnímu modelu a strategii dceřiné společnosti.

Článek 7

Začlenění náležité péče do politik a systémů řízení rizik společnosti

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti začlenily náležitou péči do všech svých příslušných politik a systémů řízení rizik a zavedly politiku náležité péče, která zajišťuje náležitou péči založenou na rizicích.
2.  

Politika náležité péče uvedená v odstavci 1 je vypracována po předchozí konzultaci se zaměstnanci společnosti a jejich zástupci a obsahuje všechny tyto prvky:

a) 

popis přístupu společnosti k náležité péči, a to i v dlouhodobém horizontu;

b) 

kodex chování popisující pravidla a zásady, jež mají být dodržovány v rámci dané společnosti a jejích dceřiných společností, jakož i u přímých nebo nepřímých obchodních partnerů společnosti v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. b), čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 3 písm. c) nebo čl. 11 odst. 5, a

c) 

popis postupů zavedených za účelem začlenění náležité péče do příslušných politik společnosti a provádění náležité péče, včetně opatření přijatých k ověření souladu s kodexem chování uvedeným v písm. b) a k rozšíření uplatňování tohoto kodexu na obchodní partnery.

3.  
Členské státy zajistí, aby společnosti své politiky náležité péče aktualizovaly bez zbytečného odkladu po každé významné změně a nejméně každých 24 měsíců tyto politiky přezkoumaly a v případě potřeby je aktualizovaly.

Vzhledem k důvodům uvedeným v prvním pododstavci společnosti zohlední nepříznivé dopady, které již byly identifikovány v souladu s článkem 8, jakož i vhodná opatření přijatá k řešení těchto nepříznivých dopadů v souladu s články 10 a 11 a výsledek posouzení provedených v souladu s článkem 15.

Článek 8

Identifikace a posouzení skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti přijaly vhodná opatření k identifikaci a posouzení skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů vyplývajících z jejich vlastního provozu nebo provozu jejich dceřiných společností, a pokud souvisejí s jejich řetězci činností, z provozu jejich obchodních partnerů v souladu s tímto článkem.
2.  

V rámci povinnosti podle odstavce 1 společnosti s přihlédnutím k relevantním rizikovým faktorům přijmou vhodná opatření s cílem:

a) 

zmapovat veškerý vlastní provoz, provoz svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, provoz svých obchodních partnerů s cílem identifikovat obecné oblasti, v nichž se nepříznivé dopady nejpravděpodobněji vyskytnou nebo budou nejzávažnější;

b) 

na základě výsledků tohoto mapování uvedeného v písmenu a) provést hloubkové posouzení jejich vlastního provozu, provozu svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, provozu svých obchodních partnerů v oblastech, v nichž byly nepříznivé dopady identifikovány jako nejpravděpodobnější a nejzávažnější.

3.  
Členské státy zajistí, aby pro účely identifikace a posouzení nepříznivých dopadů uvedených v odstavci 1, v příslušných případech na základě kvantitativních a kvalitativních informací, byly společnosti oprávněny využít vhodné zdroje, včetně nezávislých zpráv a informací shromážděných prostřednictvím mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností stanovených v článku 14.
4.  
Pokud lze informace nezbytné pro hloubkové posouzení stanovené v odst. 2 písm. b) získat od obchodních partnerů na různých úrovních řetězce činností, upřednostňuje společnost, je-li to přiměřené, vyžádání těchto informací přímo od obchodních partnerů, u nichž je výskyt nepříznivých dopadů nejpravděpodobnější.

Článek 9

Seřazení identifikovaných skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů dle priority

1.  
Členské státy zajistí, aby v případech, kdy nelze zajistit prevenci, zmírnění, zastavení nebo minimalizaci všech identifikovaných nepříznivých dopadů současně a v plném rozsahu, seřadily společnosti nepříznivé dopady identifikované podle článku 8 dle priority, a splnily tak povinnosti stanovené v článku 10 nebo 11.
2.  
Seřazení dle priority ve smyslu odstavce 1 je založeno na závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivých dopadů.
3.  
Jakmile jsou nejzávažnější a nejpravděpodobnější nepříznivé dopady v souladu s článkem 10 nebo 11 v přiměřené lhůtě vyřešeny, zabývá se společnost méně závažnými a méně pravděpodobnými nepříznivými dopady.

Článek 10

Předcházení potenciálním nepříznivým dopadům

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti přijaly v souladu s článkem 9 a s tímto článkem vhodná opatření s cílem předcházet potenciálním nepříznivým dopadům, které byly nebo měly být identifikovány podle článku 8, nebo v případě, že jejich prevence není možná nebo není možná v dané chvíli, s cílem tyto dopady odpovídajícím způsobem zmírnit.

Při určování vhodných opatření podle prvního pododstavce se náležitě zohlední:

a) 

zda potenciální nepříznivý dopad může být způsoben pouze danou společností; zda může být způsoben v důsledku jednání nebo opomenutí společně danou společností a dceřinou společností nebo obchodním partnerem, nebo zda může být způsoben pouze obchodním partnerem společnosti v řetězci činností;

b) 

zda k potenciálnímu nepříznivému dopadu může dojít v provozu dceřiné společnosti, přímého obchodního partnera nebo nepřímého obchodního partnera, a

c) 

schopnost dané společnosti ovlivnit obchodního partnera, který může potenciální nepříznivý dopad způsobit nebo spoluzpůsobit.

2.  

Společnosti jsou povinny v příslušných případech přijmout tato vhodná opatření:

a) 

je-li to vzhledem k povaze nebo složitosti opatření požadovaných pro prevenci nezbytné, bez zbytečného odkladu vypracovat a zavést plán preventivních opatření s přiměřenými a jasně vymezenými lhůtami pro uskutečnění vhodných opatření a kvalitativními a kvantitativními ukazateli pro měření zlepšení; společnosti mohou své plány opatření vypracovat ve spolupráci s odvětvovými nebo vícestrannými iniciativami; plán preventivních opatření je přizpůsoben provozu a řetězcům činností společností;

b) 

usilovat o smluvní záruky od přímého obchodního partnera, že zajistí soulad s kodexem chování společnosti a v případě potřeby s plánem preventivních opatření, a to i uzavřením odpovídajících smluvních záruk ze strany těchto partnerů, v rozsahu, v jakém jsou jejich činnosti součástí řetězce činností společnosti; po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 5;

c) 

provést nezbytné finanční nebo nefinanční investice, například do zařízení, výrobních nebo jiných provozních procesů a infrastruktur, nebo provést jejich úpravy č. modernizace;

d) 

provést nezbytné úpravy nebo zlepšení ve vlastním podnikatelském plánu společnosti, celkových strategiích a provoze, včetně postupů nákupu, navrhování a distribuce;

e) 

poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to poskytováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě nebo modernizaci systémů řízení, a pokud by soulad s kodexem chování nebo plánem preventivních opatření ohrozil životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování;

f) 

v souladu s právem Unie, včetně práva hospodářské soutěže, spolupracovat s jinými subjekty, mimo jiné v příslušných případech s cílem zvýšit schopnost společnosti předejít nepříznivému dopadu nebo jej zmírnit, zejména pokud žádné jiné opatření není vhodné nebo účinné.

3.  
Společnosti mohou v příslušných případech přijmout vedle opatření vyjmenovaných v odstavci 2 další vhodná opatření, například vyvolat interakci s obchodním partnerem ohledně očekávání dané společnosti, pokud jde o předcházení potenciálním nepříznivým dopadům a jejich zmírňování, nebo poskytovat nebo umožňovat přístup k budování kapacit, pokynům, administrativní a finanční podpoře, jako jsou půjčky nebo financování, s přihlédnutím ke zdrojům, znalostem a omezením obchodního partnera.
4.  
Pokud jde o potenciální nepříznivé dopady, kterým nebylo možné předejít nebo je odpovídajícím způsobem zmírnit pomocí vhodných opatření vyjmenovaných v odstavci 2, společnost může usilovat o získání smluvních záruk od nepřímého obchodního partnera s cílem dosáhnout souladu s kodexem chování společnosti nebo s plánem preventivních opatření. Po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 5.
5.  
Smluvní záruky uvedené v odst. 2 písm. b) a v odstavci 4 jsou doprovázeny vhodnými opatřeními k ověření jejich dodržování. Pro účely ověření dodržování může společnost odkázat na ověřování nezávislou třetí stranou, a to i prostřednictvím odvětvových nebo vícestranných iniciativ.

V případě smluvních záruk získaných od malého nebo středního podniku či smlouvy uzavřené s malým nebo středním podnikem jsou použité podmínky spravedlivé, přiměřené a nediskriminační. Společnost rovněž posoudí, zda by smluvní záruky malého nebo středního podniku měly být doprovázeny nějakými vhodnými opatřeními pro malé a střední podniky uvedenými v odst. 2 písm. e). Pokud jsou opatření k ověření dodržování prováděna ve vztahu k malým a středním podnikům, nese náklady na ověřování nezávislou třetí stranou společnost. Pokud malý nebo střední podnik požádá o úhradu alespoň části nákladů na ověření nezávislou třetí stranou, nebo po dohodě se společností může daný malý nebo střední podnik sdílet výsledky ověření s dalšími společnostmi.

6.  

Pokud jde o potenciální nepříznivé dopady uvedené v odstavci 1, kterým nebylo možné předejít nebo je odpovídajícím způsobem zmírnit pomocí opatření uvedených v odstavcích 2, 4 a 5, v krajním případě je společnost povinna zdržet se navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s obchodním partnerem, v souvislosti s nímž nebo v jehož řetězci činností došlo k výskytu dopadu, a pokud to umožňuje právo, kterým se řídí jejich vztahy, podnikne v krajním případě tyto kroky:

a) 

bez zbytečného odkladu přijme a zavede posílený plán preventivních opatření pro konkrétní nepříznivý dopad s využitím nebo zesílením páky společnosti prostřednictvím dočasného pozastavení obchodních vztahů s ohledem na dotčené činnosti, pokud lze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné; plán opatření obsahuje konkrétní a vhodný harmonogram pro přijetí a zavedení všech opatření v něm obsažených, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery;

b) 

pokud nelze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné, nebo pokud zavedení plánu posílených preventivních opatření nepříznivému dopadu nezabránilo nebo jej nezmírnilo, ukončí obchodní vztah v souvislosti s dotčenými činnostmi, je-li potenciální nepříznivý dopad závažný.

Před dočasným pozastavením nebo ukončením obchodního vztahu společnost posoudí, zda lze důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jemuž nebylo možné předejít nebo jejž nebylo možné odpovídajícím způsobem zmírnit. V takovém případě společnost nemá povinnost obchodní vztah pozastavit nebo ukončit a musí být s to oznámit příslušnému orgánu dohledu řádné zdůvodnění takového rozhodnutí.

Členské státy zajistí, aby ve smlouvách, které se řídí jejich právem, byla možnost dočasně pozastavit nebo ukončit obchodní vztah v souladu s prvním pododstavcem s výjimkou smluv, jež jsou strany povinny uzavřít ze zákona.

Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah dočasně pozastavit nebo ukončit, přijme kroky k prevenci, zmírnění nebo zastavení dopadů tohoto pozastavení nebo ukončení a toto rozhodnutí oznámí dotyčnému obchodnímu partnerovi v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumává.

Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah podle tohoto článku dočasně nepozastavit ani neukončit, monitoruje potenciální nepříznivý dopad a pravidelně posuzuje své rozhodnutí i to, zda jsou k dispozici další vhodná opatření.

Článek 11

Zastavení skutečných nepříznivých dopadů

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti přijaly vhodná opatření k zastavení skutečných nepříznivých dopadů, které byly nebo měly být identifikovány podle článku 8, v souladu s článkem 9 a s tímto článkem.

Při určování vhodných opatření podle prvního pododstavce se náležitě zohlední:

a) 

zda je skutečný nepříznivý dopad způsoben pouze danou společností; zda je způsoben v důsledku jednání nebo opomenutí společně danou společností a dceřinou společností nebo obchodním partnerem, nebo zda je způsoben pouze obchodním partnerem společnosti v řetězci činností;

b) 

zda ke skutečnému nepříznivému dopadu došlo v provozu dceřiné společnosti, přímého obchodního partnera nebo nepřímého obchodního partnera a

c) 

schopnost dané společnosti ovlivnit obchodního partnera, který potenciální nepříznivý dopad způsobil nebo spoluzpůsobil.

2.  
Pokud nepříznivý dopad nelze okamžitě zastavit, členské státy zajistí, aby společnosti minimalizovaly jeho rozsah.
3.  

Společnosti jsou povinny v příslušných případech přijmout tato vhodná opatření:

a) 

neutralizovat nepříznivý dopad nebo minimalizovat jeho rozsah; tato opatření musí být přiměřená závažnosti nepříznivého dopadu a podílu dané společnosti na něm;

b) 

je-li to nezbytné vzhledem k tomu, že nepříznivý dopad nelze okamžitě zastavit, bez zbytečného odkladu vypracovat a zavést plán nápravných opatření s přiměřenými a jasně vymezenými lhůtami pro uskutečnění vhodných opatření a kvalitativními a kvantitativními ukazateli pro měření zlepšení; společnosti mohou své plány opatření vypracovat ve spolupráci s odvětvovými nebo vícestrannými iniciativami; plán nápravných opatření musí být přizpůsoben provozu a řetězcům činností společností;

c) 

usilovat o smluvní záruky od přímého obchodního partnera, že zajistí soulad s kodexem chování společnosti a v případě potřeby s plánem nápravných opatření, a to i uzavřením odpovídajících smluvních záruk ze strany těchto partnerů, v rozsahu, v jakém jsou jejich činnosti součástí řetězce činností společnosti; po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 6;

d) 

provést nezbytné finanční nebo nefinanční investice, úpravy nebo modernizace, například do zařízení, výrobních nebo jiných provozních procesů a infrastruktur;

e) 

provést nezbytné úpravy nebo zlepšení ve vlastním podnikatelském plánu společnosti, celkových strategiích a provoze, včetně postupů nákupu, navrhování a distribuce;

f) 

poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to poskytováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě nebo modernizaci systémů řízení, a pokud by dodržování kodexu chování nebo plánu nápravných opatření ohrozilo životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování;

g) 

v souladu s právem Unie, včetně práva hospodářské soutěže, spolupracovat s jinými subjekty, mimo jiné v příslušných případech s cílem zvýšit schopnost společnosti zastavit nepříznivý dopad nebo minimalizovat jeho rozsah, zejména pokud žádné jiné opatření není vhodné nebo účinné;

h) 

zajistit nápravu v souladu s článkem 12.

4.  
Společnosti mohou v příslušných případech uskutečnit vedle opatření vyjmenovaných v odstavci 3 další vhodná opatření, například vyvolat interakci s obchodním partnerem ohledně očekávání dané společnosti, pokud jde o zastavení skutečných nepříznivých dopadů nebo minimalizaci jejich rozsahu, nebo poskytovat nebo umožňovat přístup k budování kapacit, pokynům, administrativní a finanční podpoře, jako jsou půjčky nebo financování, a to s přihlédnutím ke zdrojům, znalostem a omezením obchodního partnera.
5.  
Pokud jde o skutečné nepříznivé dopady, které nebylo možné zastavit nebo jejichž rozsah nebylo možné odpovídajícím způsobem minimalizovat pomocí vhodných opatření vyjmenovaných v odstavci 3, společnost může usilovat o získání smluvních záruk od nepřímého obchodního partnera s cílem dosáhnout souladu s kodexem chování společnosti nebo s plánem nápravných opatření. Po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 6.
6.  
Smluvní záruky uvedené v odst. 3 písm. c) a v odstavci 5 jsou doprovázeny vhodnými opatřeními k ověření dodržování. Pro účely ověření dodržování může společnost odkázat na ověřování nezávislou třetí stranou, a to i prostřednictvím odvětvových nebo vícestranných iniciativ.

V případě smluvních záruk získaných od malého nebo středního podniku či smlouvy uzavřené s malým nebo středním podnikem jsou použité podmínky spravedlivé, přiměřené a nediskriminační. Společnost rovněž posoudí, zda by smluvní záruky malého nebo středního podniku měly být doprovázeny nějakými vhodnými opatřeními pro malé a střední podniky uvedenými v odst. 3 písm. f). Pokud jsou opatření k ověření dodržování prováděna ve vztahu k malým a středním podnikům, nese náklady na ověřování nezávislou třetí stranou společnost. Pokud malý nebo střední podnik požádá o to, že převezme alespoň část nákladů na ověření nezávislou třetí stranou, nebo po dohodě se společností, může malý nebo střední podnik sdílet výsledky ověření s dalšími společnostmi.

7.  

Pokud jde o skutečné nepříznivé dopady uvedené v odstavci 1, které nebylo možné zastavit nebo jejichž rozsah nebylo možné minimalizovat pomocí opatření uvedených v odstavcích 3, 5 a 6, v krajním případě je společnost povinna zdržet se navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s obchodním partnerem, v souvislosti s nímž nebo v jehož řetězci činností došlo k výskytu dopadu, a pokud to umožňuje právo, kterým se řídí jejich vztahy, podnikne v krajním případě tyto kroky:

a) 

bez zbytečného odkladu přijme a zavede posílený plán nápravných opatření pro konkrétní nepříznivý dopad, a to i s využitím nebo zesílením páky společnosti prostřednictvím dočasného pozastavení obchodních vztahů s ohledem na dotčené činnosti, pokud lze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné; plán opatření obsahuje konkrétní a vhodný harmonogram pro přijetí a zavedení všech opatření v něm obsažených, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery;

b) 

pokud nelze důvodně očekávat, že úsilí ve smyslu písmene a) bude úspěšné, nebo pokud zavedení plánu posílených nápravných opatření nepříznivý dopad nezastaví nebo neminimalizuje jeho rozsah, ukončí obchodní vztah v souvislosti s dotčenými činnostmi, je-li skutečný nepříznivý dopad závažný.

Před dočasným pozastavením nebo ukončením obchodního vztahu společnost posoudí, zda lze důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jejž nebylo možné zastavit nebo jehož rozsah nebylo možné odpovídajícím způsobem minimalizovat. V takovém případě společnost nemá povinnost obchodní vztah pozastavit nebo ukončit a musí být s to oznámit příslušnému orgánu dohledu řádné zdůvodnění takového rozhodnutí.

Členské státy zajistí, aby ve smlouvách, které se řídí jejich právem, byla možnost dočasně pozastavit nebo ukončit obchodní vztah v souladu s prvním pododstavcem s výjimkou smluv, jež jsou strany povinny uzavřít ze zákona.

Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah dočasně pozastavit nebo ukončit, přijme kroky k prevenci, zmírnění nebo zastavení dopadů tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí oznámí obchodnímu partnerovi v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumává.

Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah podle tohoto článku dočasně nepozastavit ani neukončit, monitoruje skutečný nepříznivý dopad a pravidelně posuzuje své rozhodnutí i to, zda jsou k dispozici další vhodná opatření.

Článek 12

Náprava skutečných nepříznivých dopadů

1.  
Členské státy zajistí, aby v případě, že společnost způsobila nebo spoluzpůsobila skutečný nepříznivý dopad, zajistila nápravu.
2.  
Je-li skutečný nepříznivý dopad způsoben pouze obchodním partnerem společnosti, může společnost zajistit nápravu dobrovolně. S cílem zajistit nápravu může společnost rovněž využít svou schopnost ovlivnit obchodního partnera, který nepříznivý dopad způsobuje.

Článek 13

Smysluplná spolupráce se zúčastněnými stranami

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti přijaly vhodná opatření k účinné spolupráci se zúčastněnými stranami v souladu s tímto článkem.
2.  
Aniž je dotčena směrnice (EU) 2016/943, společnosti při konzultacích se zúčastněnými stranami jim případně poskytnou relevantní a komplexní informace s cílem vést účinné a transparentní konzultace. Aniž je dotčena směrnice (EU) 2016/943, mohou konzultované zúčastněné strany požádat s patřičným odůvodněním o relevantní dodatečné informace, které musí společnost poskytnout v přiměřené lhůtě a ve vhodném a srozumitelném formátu. Pokud společnost žádost o dodatečné informace odmítne, mají konzultované zúčastněné strany nárok na písemné zdůvodnění tohoto odmítnutí.
3.  

Konzultace se zúčastněnými stranami probíhá v těchto fázích procesu náležité péče:

a) 

při shromažďování nezbytných informací o skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadech za účelem identifikace a posouzení nepříznivých dopadů podle článku 8 a jejich seřazení dle priority podle článku 9;

b) 

při vypracovávání plánů preventivních a nápravných opatření podle čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 a vypracovávání posílených plánů preventivních a nápravných opatření podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7;

c) 

při rozhodování o ukončení nebo pozastavení obchodního vztahu podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7;

d) 

při přijetí vhodných opatření k nápravě nepříznivých dopadů podle článku 12;

e) 

případně při vypracovávání kvalitativních a kvantitativních ukazatelů pro monitorování požadované podle článku 15.

4.  
Pokud není přiměřeně možné se zúčastněnými stranami účinně spolupracovat v rozsahu nezbytném pro splnění požadavků této směrnice, společnosti navíc konzultují odborníky, kteří mohou v souvislosti se skutečnými nebo potenciálními nepříznivými dopady poskytnout věrohodné poznatky.
5.  
Při konzultacích se zúčastněnými stranami společnosti identifikují a řeší překážky bránící spolupráci a zajistí, mimo jiné zachováním důvěrnosti a anonymity, aby se účastníci nestali terčem odvety či odplaty.
6.  
Členské státy zajistí, aby společnosti mohly případně plnit povinnosti stanovené v tomto článku prostřednictvím odvětvových nebo vícestranných iniciativ, pokud takové konzultace splňují požadavky stanovené v tomto článku. Využití odvětvových nebo vícestranných iniciativ není dostačující ke splnění povinnosti konzultovat vlastní zaměstnance společnosti a jejich zástupce.
7.  
Spoluprací se zaměstnanci a jejich zástupci nejsou dotčeny příslušné unijní a vnitrostátní právo v oblasti zaměstnaneckých a sociálních práv ani použitelné kolektivní smlouvy.

Článek 14

Mechanismus oznamování a postup pro podávání stížností

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti umožnily osobám a subjektům vyjmenovaným v odstavci 2 podávání stížností, jestliže tyto osoby nebo subjekty mají oprávněné obavy týkající se skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, pokud jde o vlastní provoz společností, provoz jejich dceřiných společností nebo provoz jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností.
2.  

Členské státy zajistí, aby stížnosti mohly podávat:

a) 

fyzické nebo právnické osoby, které jsou nepříznivým dopadem dotčeny nebo mají oprávněné důvody se domnívat, že by jím mohly být dotčeny, a legitimní zástupci těchto osob jednající jejich jménem, jako jsou organizace občanské společnosti a obránci lidských práv;

b) 

odborové organizace a další zástupci pracovníků zastupující fyzické osoby pracující v dotyčném řetězci činností a

c) 

organizace občanské společnosti, které působíc a mají zkušenosti v souvisejících oblastech, je-li nepříznivý dopad v oblasti životního prostředí předmětem stížnosti.

3.  
Členské státy zajistí, aby společnosti zavedly spravedlivý, veřejně dostupný, přístupný, předvídatelný a transparentní postup pro vyřizování stížností uvedených v odstavci 1, včetně postupu v případě, kdy společnost považuje stížnost za neopodstatněnou, a aby o tomto postupu informovaly příslušné zástupce pracovníků a odborové organizace. Společnosti přijmou přiměřeně dostupná opatření k zabránění jakékoli formě odvetných opatření, a to zajištěním důvěrnosti totožnosti osoby nebo organizace, které stížnost podaly, v souladu s vnitrostátním právem. Je-li třeba sdílet některé informace, musí se tak dít způsobem, který neohrožuje bezpečnost stěžovatele, včetně toho, že se nesdělí totožnost stěžovatele.

Členské státy zajistí, aby v případě, že je stížnost opodstatněná, byl nepříznivý dopad, který je předmětem stížnosti, považován za identifikovaný ve smyslu článku 8, a daná společnost musí učinit vhodná opatření v souladu s články 10, 11 a 12.

4.  

Členské státy zajistí, aby stěžovatelé byli oprávněni:

a) 

žádat od společnosti, u které podali stížnost podle odstavce 1, vhodná následná opatření;

b) 

setkat se se zástupci společnosti na vhodné úrovni za účelem projednání skutečných nebo potenciálních závažných nepříznivých dopadů, které jsou předmětem stížnosti, a potenciální nápravy v souladu s článkem 12;

c) 

obdržet od společnosti důvody, proč je stížnost považována za opodstatněnou nebo neopodstatněnou, a v případě, že je považována za opodstatněnou, informace o krocích a opatřeních, jež byly nebo budou přijaty.

5.  
Členské státy zajistí, aby společnosti zavedly přístupný mechanismus pro podávání oznámení ze strany osob a subjektů, mají-li informace nebo obavy týkající se skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, pokud jde o vlastní provoz společností, provoz jejich dceřiných společností a provoz jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností.

Tento mechanismus zajistí, aby oznámení mohla být učiněna anonymně nebo důvěrně v souladu s vnitrostátním právem. Společnosti přijmou přiměřeně dostupná opatření k zabránění jakékoli formě odvetných opatření, tím, že zajistí, že totožnost osob nebo subjektů, které oznámení podávají, zůstane v souladu s vnitrostátním právem důvěrná. Společnost může případně osoby nebo subjekty, které oznámení podávají, informovat o krocích a opatřeních, jež byly nebo budou přijaty.

6.  
Členské státy zajistí, aby společnosti mohly plnit povinnosti stanovené v odstavci 1, v odst. 3 prvním pododstavci a v odstavci 5 tím, že se zapojí do kooperativních postupů pro podávání stížností a mechanismů oznamování, včetně společných postupů zřízených společnostmi, prostřednictvím odvětvových sdružení, vícestranných iniciativ nebo globálních rámcových dohod, pokud tyto kooperativní postupy a mechanismy splňují požadavky stanovené v tomto článku.
7.  
Podání oznámení nebo stížnosti podle tohoto článku není nezbytným předpokladem k tomu, aby osoby, které je podávají, měly přístup k postupům podle článku 26 a 29 nebo k jiným mimosoudním mechanismům, ani tomu nebrání.

Článek 15

Monitorování

Členské státy zajistí, aby společnosti prováděly pravidelné posuzování svého vlastního provozu a opatření, provozu a opatření svých dceřiných společností, a pokud souvisejí s řetězcem činností společnosti, provozu a opatření svých obchodních partnerů za účelem posouzení provádění a za účelem monitorování přiměřenosti a účinnosti identifikace, prevence, zmírňování, zastavení a minimalizace rozsahu nepříznivých dopadů. Tato posouzení se ve vhodných případech zakládají na kvalitativních a kvantitativních ukazatelích a jsou prováděna bez zbytečného odkladu po každé významné změně, nejméně však jednou za 12 měsíců a vždy, když existují oprávněné důvody se domnívat, že mohou vzniknout nová rizika výskytu těchto nepříznivých dopadů. Politika náležité péče, identifikované nepříznivé dopady a související vhodná opatření se případně aktualizují v souladu s výsledkem těchto posouzení a s náležitým zohledněním relevantních informací od zúčastněných stran.

Článek 16

Komunikace

1.  

Aniž je dotčena výjimka stanovená v odstavci 2 tohoto článku, členské státy zajistí, aby společnosti podávaly zprávy o záležitostech, na něž se vztahuje tato směrnice, tím, že na svých internetových stránkách zveřejní roční výkaz. Tento roční výkaz se zveřejní:

a) 

alespoň v jednom z unijních úředních jazyků používaných v členském státě orgánu dohledu určeného podle článku 24, a pokud se liší, v jazyce, který je v dané oblasti mezinárodního obchodu obvyklý;

b) 

v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za něž je výkaz vypracován, nebo v případě společností, které podávají zprávy v souladu se směrnicí 2013/34/EU dobrovolně, do dne zveřejnění roční účetní závěrky.

V případě společnosti založené v souladu s právem třetí země obsahuje výkaz rovněž informace týkající se zplnomocněného zástupce společnosti požadované podle čl. 23 odst. 2.

2.  
Odstavec 1 tohoto článku se nepoužije na společnosti podléhající požadavkům na podávání zpráv o udržitelnosti podle článků 19a, 29a nebo 40a směrnice 2013/34/EU, včetně těch, které jsou v souladu s čl. 19a odst. 9 nebo čl. 29a odst. 8 uvedené směrnice od zmíněných požadavků osvobozeny.
3.  
Do 31. března 2027 vypracuje Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 s cílem doplnit tuto směrnici stanovením obsahu a kritérií pro podávání zpráv podle odstavce 1, v nichž upřesní zejména dostatečně podrobné informace o popisu náležité péče identifikovaných skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů a vhodných opatření přijatých v souvislosti s nimi. Při přípravě těchto aktů v přenesené pravomoci Komise náležitě zohlední standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijaté podle článků 29b a 40b směrnice 2013/34/EU a případně zajistí soulad s nimi.

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci uvedených v prvním pododstavci Komise zajistí, aby nedocházelo ke zdvojování požadavků na podávání zpráv pro společnosti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodě iii) a podléhající požadavkům na podávání zpráv podle článku 4 nařízení (EU) 2019/2088, přičemž plně zachová minimální povinnosti stanovené v této směrnici.

Článek 17

Přístupnost informací v jednotném evropském přístupovém místě

1.  
Členské státy zajistí, aby od 1. ledna 2029 při zveřejňování ročního výkazu uvedeného v čl. 16 odst. 1 této směrnice předkládaly společnosti tyto informace za účelem jejich zpřístupnění v jednotném evropském přístupovém místě zřízeném nařízením (EU) 2023/2859 současně orgánu shromažďujícímu informace, který je uveden v odstavci 3 tohoto článku.

Členské státy zajistí, aby informace obsažené v ročním výkazu uvedeném v prvním pododstavci splňovaly tyto požadavky:

a) 

předkládají se ve formátu, ze kterého lze získat údaje, vymezeném v čl. 2 bodu 3 nařízení (EU) 2023/2859, nebo vyžaduje-li to právo Unie či vnitrostátní právo, ve strojově čitelném formátu, vymezeném v čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení;

b) 

jsou k nim připojena tato metadata:

i) 

všechny názvy společnosti, které se informace týkají;

ii) 

identifikační kód právnické osoby patřící společnosti upřesněný podle čl. 7 odst. 4 písm. b) nařízení (EU) 2023/2859;

iii) 

velikost společnosti podle kategorií upřesněných podle čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) 2023/2859;

iv) 

průmyslová odvětví hospodářských činností společnosti upřesněná podle čl. 7 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) 2023/2859;

v) 

druh informací upřesněných podle čl. 7 odst. 4 písm. c) nařízení (EU) 2023/2859;

vi) 

poznámka, zda informace obsahují osobní údaje.

2.  
Pro účely odst. 1 písm. b) bodu ii) členské státy zajistí, aby společnosti získaly identifikační kód právnické osoby.
3.  
Do 31. prosince 2028 určí členské státy pro účely zpřístupnění informací uvedených v odstavci 1 tohoto článku v jednotném evropském přístupovém místě alespoň jeden orgán shromažďující informace vymezený v čl. 2 bodu 2 nařízení (EU) 2023/2859 a oznámí to Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy.
4.  

Pro účely zajištění efektivního shromažďování a správy informací předkládaných v souladu s odstavcem 1 je Komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí opatření, v nichž upřesní:

a) 

všechna ostatní požadovaná metadata, která mají doprovázet informace;

b) 

strukturování údajů v informacích a

c) 

pro které informace je vyžadován strojově čitelný formát a který strojově čitelný formát se má v takovýchto případech používat.

Článek 18

Vzorová smluvní ustanovení

S cílem podpořit společnosti a usnadnit jim dodržování čl. 10 odst. 2 písm. b) a čl. 11 odst. 3 písm. c) přijme Komise do 26. ledna 2027 po poradě s členskými státy a zúčastněnými stranami pokyny týkající se dobrovolných vzorových smluvních ustanovení.

Článek 19

Pokyny

1.  
Za účelem poskytování podpory společnostem nebo orgánům členských států ohledně toho, jak by společnosti měly praktickým způsobem plnit své povinnosti náležité péče, a za účelem poskytnutí podpory zúčastněným stranám vydá Komise po poradě s členskými státy a zúčastněnými stranami, Agenturou Evropské unie pro základní práva, Evropskou agenturou pro životní prostředí, Evropským orgánem pro pracovní záležitosti a v příslušných případech s mezinárodními organizacemi a dalšími subjekty s odbornými znalostmi v oblasti náležité péče pokyny, včetně obecných pokynů a pokynů pro konkrétní odvětví nebo pokynů pro konkrétní nepříznivé dopady.
2.  

Pokyny, které mají být vydány podle odstavce 1, zahrnují:

a) 

pokyny a osvědčené postupy ohledně toho, jak provádět náležitou péči v souladu s povinnostmi stanovenými v článcích 5 až 16, zejména postup identifikace podle článku 8, seřazení dopadů dle priority podle článku 9, vhodná opatření k přizpůsobení postupů nákupu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 3, odpovědné ukončení spolupráce podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7, vhodná opatření pro nápravu podle článku 12 a jak identifikovat zúčastněné strany a spolupracovat s nimi podle článku 13, a to i prostřednictvím mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností stanoveného v článku 14;

b) 

praktické pokyny k transformačnímu plánu podle článku 22;

c) 

pokyny pro jednotlivá odvětví;

d) 

pokyny pro posuzování rizikových faktorů na úrovni společnosti, obchodních operací, zeměpisných a kontextových aspektů, výrobků a služeb a odvětvových rizikových faktorů, včetně faktorů spojených s oblastmi postiženými konflikty a vysoce rizikovými oblastmi;

e) 

odkazy na zdroje dat a informací, které jsou k dispozici pro plnění povinností stanovených v této směrnici, a na digitální nástroje a technologie, které by mohly usnadnit a podpořit jejich dodržování;

f) 

informace o tom, jak mezi společnostmi a jinými právními subjekty sdílet zdroje a informace pro účely dodržování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to v souladu s ochranou obchodního tajemství podle čl. 5 odst. 3 a ochranou před možnou odvetou nebo odplatou, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 5;

g) 

informace pro zúčastněné strany a jejich zástupce o tom, jak na procesu náležité péče spolupracovat.

3.  
Pokyny uvedené v odst. 2 písm. a), d) a e) musí být k dispozici do 26. ledna 2027. Pokyny uvedené v odst. 2 písm. b), f) a g) musí být k dispozici do 26. července 2027.
4.  
Pokyny uvedené v tomto článku musí být k dispozici ve všech úředních jazycích Unie. Komise pokyny pravidelně přezkoumává a v případě potřeby je upraví.

Článek 20

Doprovodná opatření

1.  

Členské státy jednotlivě nebo společně zřídí a provozují specializované internetové stránky, platformy nebo portály za účelem poskytování informací a podpory společnostem a jejich obchodním partnerům a zúčastněným stranám. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům, které se nacházejí v řetězcích činností společností. Uvedené internetové stránky, platformy nebo portály umožňují zejména přístup k:

a) 

obsahu a kritériím pro podávání zpráv stanovených Komisí v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 16 odst. 3;

b) 

pokynům Komise ohledně dobrovolných vzorových smluvních ustanovení stanovených v článku 18 a pokynům, které vydává podle článku 19;

c) 

jednotnému kontaktnímu místu stanovenému v článku 21 a

d) 

informacím pro zúčastněné strany a jejich zástupce o tom, jak na procesu náležité péče spolupracovat.

2.  
Aniž jsou dotčena pravidla státní podpory, mohou členské státy malým a středním podnikům poskytovat finanční podporu. Členské státy mohou rovněž poskytovat podporu zúčastněným stranám za účelem usnadňování výkonu práv stanovených v této směrnici.
3.  
Komise může doplnit podpůrná opatření členských států na základě stávajících opatření Unie na podporu náležité péče v Unii a ve třetích zemích a může navrhnout nová opatření, včetně usnadnění odvětvových nebo vícestranných iniciativ, s cílem pomoci společnostem při plnění jejich povinností.
4.  
Aniž jsou dotčeny články 25, 26 a 29, mohou se společnosti účastnit odvětvových a vícestranných iniciativ na podporu plnění povinností uvedených v článcích 7 až 16 v rozsahu, v jakém jsou tyto iniciativy pro podporu plnění těchto povinností vhodné. Po posouzení vhodnosti mohou společnosti zejména využít analýzu příslušných rizik prováděnou odvětvovými nebo vícestrannými iniciativami nebo jejich členy nebo se k ní připojit a mohou prostřednictvím těchto iniciativ přijmout účinná vhodná opatření nebo se k nim připojit. Společnosti přitom monitorují účinnost těchto opatření a v případě potřeby i nadále přijímají vhodná opatření k plnění svých povinností.

Komise a členské státy mohou usnadnit šíření informací o těchto iniciativách a jejich výsledcích. Komise vydá ve spolupráci s členskými státy pokyny, v nichž stanoví kritéria vhodnosti a metodiku pro posuzování vhodnosti odvětvových a vícestranných iniciativ společnostmi.

5.  
Aniž jsou dotčeny články 25, 26 a 29, mohou společnosti na podporu plnění svých povinností náležité péče využívat nezávislé ověřování třetí stranou ohledně společností ve svých řetězcích činností a od těchto společností, a to v rozsahu, v jakém je toto ověřování pro podporu plnění příslušných povinností vhodné. Ověřování nezávislou třetí stranou mohou provádět jiné společnosti či odvětvová nebo vícestranná iniciativa. Nezávislí ověřovatelé, kteří jsou třetí stranou, jednají objektivně a zcela nezávisle na společnosti, nesmějí být v žádném střetu zájmů, musí být nezávislí na vnějším vlivu, přímém či nepřímém, a zdržet se jakéhokoli jednání neslučitelného s jejich nezávislostí. V závislosti na povaze nepříznivého dopadu musí mít zkušenosti a odbornou způsobilost v záležitostech životního prostředí nebo lidských práv a odpovídají za kvalitu a spolehlivost ověřování, které provádějí.

Komise vydá ve spolupráci s členskými státy pokyny, v nichž stanoví kritéria vhodnosti a metodiku pro posuzování vhodnosti ověřovatelů, kteří jsou třetí stranou, společnostmi, a dále pokyny pro monitorování přesnosti, účinnosti a integrity ověřování třetí stranou.

Článek 21

Jednotné kontaktní místo

1.  
Komise zřídí jednotné kontaktní místo, jehož prostřednictvím mohou společnosti žádat o informace, pokyny a podporu ohledně toho, jak plnit své povinnosti stanovené v této směrnici.
2.  
S jednotným kontaktním místem spolupracují relevantní vnitrostátní orgány v každém členském státě s cílem pomáhat při přizpůsobování informací a pokynů vnitrostátním kontextům a při šíření těchto informací a pokynů.

Článek 22

Boj proti změně klimatu

1.  
Členské státy zajistí, aby společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) a čl. 2 odst. 2 písm. a), b) a c) přijaly a účinně zavedly transformační plán pro zmírňování změny klimatu, jehož cílem je prostřednictvím maximálního úsilí zajistit, aby obchodní model a strategie dané společnosti byly slučitelné s přechodem na udržitelné hospodářství a s omezením globálního oteplování na 1,5  oC v souladu s Pařížskou dohodou a s cílem dosáhnout klimatické neutrality, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1119, včetně jeho průběžných cílů a cíle klimatické neutrality do roku 2050, a případně expozice společnosti vůči činnostem souvisejícím s uhlím, ropou a zemním plynem.

Koncepce transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu uvedeného v prvním pododstavci obsahuje:

a) 

časově vymezené cíle do roku 2030 týkající se změny klimatu a v pětiletých intervalech do roku 2050 na základě přesvědčivých vědeckých důkazů a případně absolutní cíle snížení emisí skleníkových plynů pro rámec 1, rámec 2 a rámec 3 v každé významné kategorii;

b) 

popis identifikovaných dekarbonizačních pák a plánovaných klíčových opatření k dosažení cílů uvedených v písmeni a), případně včetně změn v portfoliu výrobků a služeb společnosti a přijímání nových technologií;

c) 

vysvětlení a kvantifikaci investic a financování podporujících uskutečňování transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu a

d) 

popis úlohy správních, řídících a dozorčích orgánů ve vztahu k transformačnímu plánu pro zmírňování změny klimatu.

2.  
Povinnost přijmout transformační plán pro zmírňování změny klimatu uvedený v odstavci 1 tohoto článku se považuje za splněnou u společností, které tento plán uvádějí v souladu s články 19a, 29a nebo 40a směrnice 2013/34/EU, v závislosti na daném případu.

Povinnost přijmout transformační plán pro zmírňování změny klimatu uvedený v odstavci 1 tohoto článku se považuje za splněnou u společností, které do toho plánu zahrnul jejich mateřský podnik, jenž jej uvádí v souladu s články 29a nebo 40a směrnice 2013/34/EU, v závislosti na daném případu.

3.  
Členské státy zajistí, aby byl transformační plán pro zmírňování změny klimatu uvedený v odstavci 1 aktualizován každých 12 měsíců a obsahoval popis pokroku, jehož společnost při plnění cílů uvedených v odst. 1 druhém pododstavci písm. a) dosahuje.

Článek 23

Zplnomocněný zástupce

1.  
Členské státy požadují, aby společnost uvedená v čl. 2 odst. 2 působící v určitém členském státě jmenovala svým zplnomocněným zástupcem fyzickou nebo právnickou osobu, která má sídlo nebo bydliště v jednom z členských států, kde působí. Toto jmenování je platné, když je potvrzeno jeho přijetí ze strany zplnomocněného zástupce.
2.  
Členské státy požadují, aby zplnomocněný zástupce nebo společnost oznámili orgánu dohledu v členském státě, v němž má zplnomocněný zástupce bydliště nebo sídlo, a je-li odlišný, příslušnému orgánu dohledu upřesněnému v čl. 24 odst. 3 jméno/název, adresu, e-mail a telefonní číslo zplnomocněného zástupce. Členské státy zajistí, aby byl zplnomocněný zástupce povinen kterémukoli orgánu dohledu na požádání poskytnout kopii jmenování v úředním jazyce některého členského státu.
3.  
Členské státy požadují, aby zplnomocněný zástupce nebo společnost informovali orgán dohledu v členském státě, v němž má zplnomocněný zástupce bydliště nebo sídlo, a je-li odlišný, příslušný orgán dohledu upřesněný v čl. 24 odst. 3 o tom, že daná společnost je společností uvedenou v čl. 2 odst. 2.
4.  
Členské státy požadují, aby každá společnost zmocnila svého zplnomocněného zástupce k přijímání sdělení od orgánů dohledu ve všech záležitostech nezbytných pro dodržování a prosazování ustanovení vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici. Společnosti jsou povinny poskytnout svému zplnomocněnému zástupci pravomoci a zdroje nezbytné ke spolupráci s orgány dohledu.
5.  
Pokud společnost uvedená v čl. 2 odst. 2 nesplní povinnosti stanovené v tomto článku, jsou k vymáhání těchto povinností v souladu se svým vnitrostátním právem příslušné všechny členské státy, v nichž tato společnost působí. Členský stát, který má v úmyslu vymáhat plnění povinností stanovených v tomto článku, informuje orgány dohledu prostřednictvím evropské sítě orgánů dohledu zřízené podle článku 28, aby nedošlo k jejich vymáhání ze strany jiných členských států.

Článek 24

Orgány dohledu

1.  
Každý členský stát určí jeden nebo více orgánů dohledu pro dohled nad dodržováním povinností stanovených v ustanoveních vnitrostátních právních předpisů přijatých podle článků 7 až 16 a článku 22.
2.  
Pokud jde o společnost uvedenou v čl. 2 odst. 1, je příslušným orgánem dohledu orgán členského státu, v němž má tato společnost sídlo.
3.  
Pokud jde o společnost uvedenou v čl. 2 odst. 2, je příslušným orgánem dohledu orgán členského státu, v němž má tato společnost pobočku. Nemá-li společnost pobočku v žádném členském státě nebo má-li pobočky v různých členských státech, je příslušným orgánem dohledu orgán dohledu členského státu, v němž společnost dosáhla největší části svého čistého obratu v Unii za účetní období předcházející poslednímu účetnímu období přede dnem uvedeným v článku 37 nebo dnem, kdy společnost poprvé splní kritéria stanovená v čl. 2 odst. 2, podle toho, co nastane později.

Společnost uvedená v čl. 2 odst. 2 může na základě změny okolností, vlivem níž daná společnost dosahuje největší části obratu v Unii v jiném členském státě, podat řádně odůvodněnou žádost o změnu orgánu dohledu příslušného k regulaci záležitostí, na něž se vztahuje tato směrnice, ve vztahu k dané společnosti.

4.  
Plní-li povinnosti vyplývající z této směrnice jménem svých dceřiných společností v souladu s článkem 6 mateřská společnost, spolupracuje příslušný orgán dohledu nad mateřskou společností s příslušným orgánem dohledu nad dceřinou společností, který je i nadále příslušný k zajištění toho, aby dceřiná společnost podléhala výkonu pravomocí v souladu s článkem 25. V tomto ohledu usnadňuje nezbytnou spolupráci, koordinaci a poskytování vzájemné pomoci evropská síť orgánů dohledu zřízená podle článku 28, v souladu s článkem 28.
5.  
Pokud členský stát určí více než jeden orgán dohledu, zajistí, aby byly jasně vymezeny příslušné pravomoci těchto orgánů dohledu a aby mezi sebou tyto orgány úzce a účinně spolupracovaly.
6.  
Členské státy mohou rovněž určit orgány pro dohled nad regulovanými finančními podniky rovněž jako orgány dohledu pro účely této směrnice.
7.  
Do 26. července 2026 sdělí členské státy Komisi názvy a kontaktní údaje orgánů dohledu určených podle tohoto článku, jakož i jejich příslušné pravomoci, pokud je orgánů dohledu určeno více. Informují Komisi o veškerých změnách těchto údajů.
8.  
Komise seznam orgánů dohledu zveřejní, mimo jiné na svých internetových stránkách, a má-li některý členský stát orgánů dohledu více, zveřejní u každého z těchto orgánů i příslušné pravomoci ve vztahu k této směrnici. Pravidelně jej na základě informací obdržených od členských států aktualizuje.
9.  
Členské státy zaručí nezávislost orgánů dohledu a zajistí, aby tyto orgány, jakož i všechny osoby, které pro ně pracují nebo pracovaly, a auditoři, odborníci a jakékoli jiné osoby jednající jejich jménem vykonávali své pravomoci nestranně a transparentně a řádně dodržovali povinnost zachovávat profesní tajemství. Členské státy zejména zajistí, aby orgány dohledu byly právně a funkčně nezávislé, a to i na vnějším vlivu, přímém či nepřímém, mimo jiné ze strany společností spadajících do působnosti této směrnice nebo jiných tržních zájmů, aby jejich zaměstnanci a osoby odpovědné za řízení nebyli ve střetu zájmů, byly jim uloženy požadavky na zachování důvěrnosti a aby se zdrželi jakéhokoli jednání neslučitelného se svými povinnostmi.
10.  
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu zveřejnily a zpřístupnily on-line výroční zprávu o své činnosti podle této směrnice.

Článek 25

Pravomoci orgánů dohledu

1.  
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly odpovídající pravomoci a zdroje k plnění úkolů, které jim ukládá tato směrnice, včetně pravomoci požadovat od společností informace a provádět šetření týkající se plnění povinností stanovených v článcích 7 až 16. Členské státy vyžadují, aby orgány dohledu dohlížely na přijetí a vypracování transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu v souladu s požadavky stanovenými v čl. 22 odst. 1.
2.  
Orgán dohledu může zahájit šetření z vlastního podnětu nebo na základě opodstatněných obav, které mu byly sděleny podle článku 26, pokud má za to, že má dostatečné informace o možném porušení povinností stanovených v ustanoveních vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ze strany společnosti.
3.  
Kontroly se provádějí v souladu s vnitrostátním právem členského státu, v němž se kontrola provádí, a poté, co společnost byla předem upozorněna, s výjimkou případů, kdy by předchozí upozornění bránilo účinnosti kontroly. Pokud chce orgán dohledu v rámci svého šetření provést kontrolu na území jiného než svého členského státu, vyžádá si pomoc orgánu dohledu v tomto členském státě podle čl. 28 odst. 3.
4.  
Zjistí-li orgán dohledu v důsledku opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 nedodržení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, poskytne dotyčné společnosti přiměřenou lhůtu k přijetí nápravných opatření, je-li to možné.

Přijetí nápravných opatření nebrání uložení sankcí nebo uplatnění občanskoprávní odpovědnosti v souladu s články 27 a 29.

5.  

Při plnění svých úkolů mají orgány dohledu alespoň pravomoc:

a) 

nařídit společnosti, aby:

i) 

zastavila porušování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to vykonáním určitého opatření nebo ukončením určitého jednání;

ii) 

se zdržela jakéhokoli opakování příslušného jednání a

iii) 

případně zajistila nápravu přiměřenou tomuto porušování a nezbytnou k jeho ukončení;

b) 

ukládat sankce v souladu s článkem 27 a

c) 

přijmout v případě bezprostředního rizika vzniku závažné a nenapravitelné újmy předběžná opatření.

6.  

Orgány dohledu vykonávají pravomoci uvedené v tomto článku v souladu s vnitrostátním právem:

a) 

přímo;

b) 

ve spolupráci s dalšími orgány nebo

c) 

prostřednictvím dožádání u příslušných soudních orgánů, jež zajistí, aby tyto prostředky právní ochrany byly účinné a měly rovnocenný účinek jako sankce ukládané přímo orgány dohledu.

7.  
Členské státy zajistí, aby každá fyzická či právnická osoba měla právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí orgánu dohledu, které se jí týká, v souladu s vnitrostátním právem.
8.  
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu vedly záznamy o šetřeních uvedených v odstavci 1, které popisují zejména povahu a výsledek těchto šetření, a o podniknutých vymáhacích opatřeních podle odstavce 5.
9.  
Rozhodnutími orgánů dohledu o tom, zda společnost dodržuje ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatá podle této směrnice, není dotčena občanskoprávní odpovědnost společnosti podle článku 29.

Článek 26

Opodstatněné obavy

1.  
Členské státy zajistí, aby fyzické a právnické osoby byly oprávněny sdělit snadno přístupnými komunikačními kanály kterémukoli orgánu dohledu opodstatněné obavy, pokud mají na základě objektivních okolností důvod se domnívat, že určitá společnost nedodržuje ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice.
2.  
Členské státy zajistí, aby v případě, že o to osoby sdělující opodstatněné obavy požádají, přijal orgán dohledu nezbytná opatření k náležité ochraně totožnosti této osoby a jejích osobních informací, jejichž zpřístupnění by bylo pro tuto osobu škodlivé.
3.  
Pokud daná opodstatněná obava spadá do pravomoci jiného orgánu dohledu, předá ji přijímající orgán dohledu příslušnému orgánu dohledu.
4.  
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu opodstatněné obavy v přiměřené lhůtě posuzovaly a v příslušných případech vykonávaly své pravomoci podle článku 25.
5.  
Orgán dohledu co nejdříve a v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátních právních předpisů a v souladu s právem Unie informuje osoby uvedené v odstavci 1 o výsledku posouzení jejich opodstatněných obav a tento výsledek odůvodní. Informuje rovněž osoby sdělující tyto opodstatněné obavy, které mají v souladu s vnitrostátním právem na dané záležitosti oprávněný zájem, o svém rozhodnutí akceptovat či zamítnout jakoukoli žádost o přijetí opatření, dále o popisu dalších kroků a opatření a o praktických informacích týkajících se přístupu k postupům správního a soudního přezkumu.
6.  
Členské státy zajistí, aby osoby, které sdělují opodstatněné obavy podle tohoto článku a které mají v souladu s vnitrostátním právem na dané záležitosti oprávněný zájem, měly přístup k soudu nebo jinému nezávislému a nestrannému orgánu veřejné správy, který je kompetentní přezkoumávat procesní a hmotněprávní zákonnost rozhodnutí, jednání nebo nečinnosti orgánu dohledu.

Článek 27

Sankce

1.  
Členské státy stanoví sankce, včetně sankcí peněžitých, za porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2.  

Při rozhodování o tom, zda uložit sankce, a, jsou-li uloženy, případném určování jejich povahy a odpovídající úrovně se náležitě zohlední:

a) 

povaha, vážnost a doba trvání porušení a závažnost dopadů z něj vyplývajících;

b) 

veškeré vynaložené investice a veškerá cílená pomoc, kterou společnost poskytla podle článků 10 a 11;

c) 

veškerá spolupráce s jinými subjekty při řešení dotyčných nepříznivých dopadů;

d) 

případně rozsah, v jakém bylo rozhodnuto o seřazení dle priority v souladu s článkem 9;

e) 

veškerá relevantní předchozí porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ze strany společnosti konstatovaná konečným rozhodnutím;

f) 

rozsah, v jakém společnost uskutečnila nápravná opatření týkající se dotyčné záležitosti;

g) 

finanční prospěch, který společnost v důsledku porušení získala, nebo ztráty, jimž se v důsledku porušení vyhnula;

h) 

jakákoli jiná přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.

3.  

Členské státy stanoví alespoň tyto sankce:

a) 

peněžité sankce,

b) 

pokud daná společnost nevyhoví rozhodnutí o uložení peněžité sankce v příslušné lhůtě, veřejné prohlášení, v němž je uvedena společnost odpovědná za dané porušení a povaha porušení.

4.  
Jsou-li uloženy peněžité sankce, jsou založeny na čistém celosvětovém obratu společnosti. Horní limit peněžitých sankcí činí alespoň 5 % čistého celosvětového obratu společnosti v účetním období předcházejícím období přijetí rozhodnutí o udělení peněžité sankce.

Členské státy zajistí, aby v případě společností uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 2 písm. b) byly peněžité sankce vypočítány s ohledem na konsolidovaný obrat vykázaný nejvyšší mateřskou společností.

5.  
Členské státy zajistí, aby jakékoli rozhodnutí orgánů dohledu týkající se sankcí za porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice bylo zveřejněno, zůstalo veřejně dostupné nejméně po dobu pěti let a bylo zasláno evropské síti orgánů dohledu zřízené podle článku 28. Zveřejněné rozhodnutí nesmí obsahovat žádné osobní údaje ve smyslu čl. 4 bodu 1 nařízení (EU) 2016/679.

Článek 28

Evropská síť orgánů dohledu

1.  
Komise zřídí evropskou síť orgánů dohledu složenou ze zástupců orgánů dohledu. Evropská síť orgánů dohledu usnadní spolupráci orgánů dohledu a koordinaci a sladění regulačních, vyšetřovacích, sankčních a dohledových postupů orgánů dohledu a případně sdílení informací mezi nimi.

Komise může vyzvat agentury Unie, které mají příslušné odborné znalosti v oblastech, na něž se vztahuje tato směrnice, aby se k evropské síti orgánů dohledu připojily.

2.  
Členské státy s evropskou sítí orgánů dohledu spolupracují s cílem identifikovat společnosti ve své jurisdikci, zejména poskytováním veškerých nezbytných informací k posouzení toho, zda společnost ze třetí země splňuje kritéria stanovená v článku 2. Komise zřídí zabezpečený systém výměny informací o čistém obratu dosaženém v Unii společností uvedenou v čl. 2 odst. 2, která nemá pobočku v žádném členském státě nebo má pobočky v různých členských státech, prostřednictvím něhož si členské státy pravidelně sdělují informace o čistém obratu těchto společností, které mají k dispozici. Komise tyto informace v přiměřené lhůtě analyzuje a oznámí členskému státu, v němž společnost dosáhla v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období největší části svého čistého obratu v Unii, že daná společnost je společností uvedenou v čl. 2 odst. 2 a orgán dohledu daného členského státu je příslušný v souladu s čl. 24 odst. 3.
3.  
Orgány dohledu si při plnění svých povinností vzájemně poskytují příslušné informace a vzájemnou pomoc a zavedou opatření pro účinnou spolupráci. Vzájemná pomoc zahrnuje spolupráci za účelem výkonu pravomocí uvedených v článku 25, a to i ve vztahu ke kontrolám a žádostem o informace.
4.  
Orgány dohledu učiní všechny kroky nezbytné k odpovědi na žádost jiného orgánu dohledu o pomoc, a to bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce od obdržení této žádosti. Je-li to vzhledem k okolnostem případu nezbytné, může být lhůta na základě řádného odůvodnění prodloužena nejvýše o dva měsíce. K těmto krokům může patřit zejména předání relevantních informací o průběhu šetření.
5.  
Žádost o pomoc obsahuje všechny potřebné informace včetně svého účelu a důvodů. Orgány dohledu použijí informace získané prostřednictvím žádosti o pomoc pouze pro účely, pro které byly vyžádány.
6.  
Dožádaný orgán dohledu informuje žádající orgán dohledu o výsledcích nebo případně o pokroku ohledně opatření, která budou přijata k vyřízení žádosti o pomoc.
7.  
Orgány dohledu si za kroky a opatření přijaté na základě žádosti o pomoc vzájemně neúčtují poplatky.

Ve výjimečných případech se však orgány dohledu mohou dohodnout na pravidlech pro vzájemné odškodnění za zvláštní výdaje vyplývající z poskytnutí pomoci.

8.  
Orgán dohledu, který je příslušný podle čl. 24 odst. 3, o této skutečnosti a o každé žádosti o změnu příslušného orgánu dohledu informuje evropskou síť orgánů dohledu.
9.  
Pokud ohledně příslušnosti existují pochybnosti, budou informace, na nichž se příslušnost zakládá, sděleny evropské síti orgánů dohledu, která může koordinovat úsilí o nalezení řešení.
10.  

Evropská síť orgánů dohledu zveřejní:

a) 

rozhodnutí orgánů dohledu obsahující sankce, jak je uvedeno v čl. 27 odst. 5, a

b) 

orientační seznam společností ze třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice.

Článek 29

Občanskoprávní odpovědnost společností a právo na odškodnění v plné výši

1.  

Členské státy zajistí, aby společnost bylo možné činit odpovědnou za škodu způsobenou fyzické nebo právnické osobě, jestliže:

a) 

úmyslně nebo z nedbalosti nesplnila povinnosti stanovené v článcích 10 a 11, pokud je cílem práva, zákazu nebo povinnosti vyjmenovaných v příloze této směrnice ochrana fyzické nebo právnické osoby, a

b) 

v důsledku nesplnění povinností podle písmene a) byla způsobena škoda na právním zájmu fyzické nebo právnické osoby chráněném podle vnitrostátního práva.

Společnost nelze činit odpovědnou, pokud škodu způsobili pouze její obchodní partneři v jejím řetězci činností.

2.  
Pokud je společnost shledána odpovědnou v souladu s odstavcem 1, má fyzická nebo právnická osoba právo na odškodnění v plné výši v souladu s vnitrostátním právem. Odškodnění v plné výši podle této směrnice nesmí vést k nadměrnému odškodnění, ať již prostřednictvím odškodnění s represivní funkcí, vícenásobné či jiné náhrady škody.
3.  

Členské státy zajistí, aby:

a) 

vnitrostátní pravidla týkající se začátku běhu, délky, pozastavení nebo přerušení promlčecích lhůt nepřiměřeně nebránila podávání žalob o náhradu škody a v žádném případě nebyla více omezující než pravidla týkající se vnitrostátních obecných režimů občanskoprávní odpovědnosti;

promlčecí lhůta pro podání žaloby o náhradu škody podle této směrnice činí nejméně pět let a v žádném případě nesmí být kratší než promlčecí lhůta stanovená ve vnitrostátních obecných režimech občanskoprávní odpovědnosti;

promlčecí lhůta nezačala běžet dříve, než je porušení ukončeno a než se žalobce dozví nebo než lze přiměřeně předpokládat, že:

i) 

má vědomost o daném jednání a o tom, že toto jednání představuje porušení;

ii) 

má vědomost o tom, že mu tímto porušením byla způsobena újma; a

iii) 

je mu známa totožnost porušitele;

b) 

náklady řízení nebyly pro žalobce nepřiměřeně vysoké na to, aby se domáhali spravedlnosti;

c) 

se žalobci mohli domáhat opatření na zdržení se jednání, a to prostřednictvím zkráceného řízení; tato opatření na zdržení se jednání mají podobu konečného nebo předběžného opatření, které má zastavit porušování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to vykonáním určitého opatření nebo ukončením určitého jednání;

d) 

byly stanoveny přiměřené podmínky, za nichž může kterákoli údajně poškozená strana zmocnit odborovou organizaci, nevládní organizaci na ochranu lidských práv nebo životního prostředí či jinou nevládní organizaci a v souladu s vnitrostátním právem vnitrostátní instituce na ochranu lidských práv se sídlem v některém členském státě, aby podaly žaloby k vymáhání práv údajně poškozené strany, aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní předpisy občanského procesního práva;

odborová nebo nevládní organizace může být zmocněna podle prvního pododstavce tohoto písmena, pokud splňuje požadavky stanovené vnitrostátním právem; součástí těchto požadavků může být udržování vlastní samostatné stálé přítomnosti a v souladu se svými stanovami se nezabývá komerčně – a to nikoli pouze dočasně – uplatňováním práv chráněných touto směrnicí nebo odpovídajících práv ve vnitrostátním právu;

e) 

je-li podána žaloba a žalobce předloží řádné odůvodnění obsahující přiměřeně dostupné skutečnosti a důkazy, které jsou dostatečné k doložení věrohodnosti jeho nároku na náhradu škod, a uvedl, že dalšími důkazy disponuje daná společnost, mohou soudy v souladu s vnitrostátním procesním právem nařídit, aby společnost tyto důkazy zpřístupnila;

vnitrostátní soudy omezí zpřístupnění důkazů na ty, které jsou nezbytné a přiměřené k podpoře případného nároku nebo nároku na náhradu škody, a jejich uchování na ty, které jsou nezbytné a přiměřené k podpoře takového nároku na náhradu škody; při určování toho, zda je nařízení zpřístupnit nebo uchovávat důkazy přiměřené, zváží vnitrostátní soudy rozsah, v jakém jsou žalobní tvrzení nebo tvrzení protistrany podpořena dostupnými skutečnostmi a důkazy, jež žádost o zpřístupnění důkazů ospravedlňují; rozsah a náklady zpřístupnění, jakož i oprávněné zájmy všech stran, mimo jiné i jakýchkoli dotčených třetích stran, včetně předcházení nespecifickému vyhledávání informací, které nejsou pro strany řízení pravděpodobně relevantní; skutečnost, zda důkazy, které mají být zpřístupněny, obsahují důvěrné informace, zejména informace týkající se třetích stran, a zda jsou přijata opatření k ochraně těchto důvěrných informací;

členské státy zajistí, aby vnitrostátní soudy měly pravomoc nařídit zpřístupnění důkazů obsahujících důvěrné informace, považují-li je za relevantní pro danou žalobu o náhradu škody; členské státy zajistí, aby při nařizování zpřístupnění těchto informací měly vnitrostátní soudy k dispozici účinná opatření na ochranu těchto informací.

4.  
Odpovědnými v souladu s tímto článkem mohou být nicméně činěny i společnosti, které se účastní odvětvových nebo vícestranných iniciativ nebo na podporu plnění povinností náležité péče použily ověřování třetí stranou nebo smluvní ustanovení.
5.  
Občanskoprávní odpovědností společnosti za škody vzniklé na základě tohoto ustanovení není dotčena občanskoprávní odpovědnost jejích dceřiných společností ani přímých či nepřímých obchodních partnerů v řetězci činností společnosti.

Pokud škodu způsobily daná společnost a její dceřiná společnost nebo přímý či nepřímý obchodní partner společně, nesou odpovědnost společně a nerozdílně, aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se podmínek společné a nerozdílné odpovědnosti a regresního práva.

6.  
Pravidly občanskoprávní odpovědnosti podle této směrnice není omezena odpovědnost společností podle právních systémů Unie nebo členských států ani jimi nejsou dotčena pravidla Unie nebo členských států týkající se občanskoprávní odpovědnosti v souvislosti s nepříznivými dopady na lidská práva nebo nepříznivými dopady na životní prostředí, která stanoví odpovědnost v situacích, na něž se tato směrnice nevztahuje, nebo která odpovědnost stanoví přísněji než tato směrnice.
7.  
Členské státy zajistí, aby ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí tento článek, byla povinně uplatňována v případech, kdy právem rozhodným pro nároky za tímto účelem není vnitrostátní právo členského státu.

Článek 30

Oznamování porušení a ochrana oznamujících osob

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se na ohlašování porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato této směrnice, a na ochranu osob oznamujících tato porušení vztahovala směrnice (EU) 2019/1937.

Článek 31

Veřejná podpora, zadávání veřejných zakázek a veřejné koncese

Členské státy zajistí, aby dodržování povinností vyplývajících z ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato směrnice, nebo jejich dobrovolné uplatňování bylo kvalifikováno jako environmentální nebo sociální aspekt, který mohou veřejní zadavatelé v souladu se směrnicemi 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU zohlednit jako součást kritérií pro zadání veřejné zakázky nebo udělení koncese, a jako environmentální nebo sociální podmínku, kterou mohou veřejní zadavatelé v souladu s uvedenými směrnicemi stanovit v souvislosti s plněním veřejných zakázek nebo koncesí.

Článek 32

Změna směrnice (EU) 2019/1937

V bodě E.2 části I přílohy směrnice (EU) 2019/1937 se doplňuje nový bod, který zní:

„vii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. května 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj) .“

Článek 33

Změna nařízení (EU) 2023/2859

V části B přílohy nařízení (EU) 2023/2859 se doplňuje nový bod, který zní:

„17. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. května 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj).“

Článek 34

Výkon přenesené pravomoci

1.  
Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2.  
Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 a v článku 16 je svěřena Komisi na dobu neurčitou ode dne 25. července 2024.
3.  
Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 2 a článku 16 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4.  
Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5.  
Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6.  
Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2 nebo článku 16 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 35

Postup projednávání ve výboru

1.  
Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ( 18 ).
2.  
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 36

Přezkum a podávání zpráv

1.  
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o nutnosti stanovit další požadavky náležité péče v oblasti udržitelnosti přizpůsobené regulovaným finančním podnikům, pokud jde o poskytování finančních služeb a investičních činností, a o variantách takovýchto požadavků náležité péče, jakož i o jejich dopadech v souladu s cíli této směrnice.

Zpráva zohlední další legislativní akty Unie, které se vztahují na regulované finanční podniky. Zveřejní se co nejdříve po 25. červenci 2024, avšak nejpozději do 26. července 2026. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.

2.  

2. do 26. července 2030 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice a její účinnosti při dosahování stanovených cílů, zejména při řešení nepříznivých dopadů. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh. V první zprávě se mimo jiné posoudí tyto aspekty:

a) 

dopad této směrnice na malé a střední podniky spolu s posouzením účinnosti jednotlivých opatření a nástrojů na podporu malých a středních podniků ze strany Komise a členských států;

b) 

oblast působnosti této směrnice, pokud jde o zahrnuté společnosti, zda zajišťuje účinnost této směrnice s ohledem na její cíle, rovné podmínky pro zahrnuté subjekty a zda společnosti nemohou uplatňování této směrnice obcházet, včetně toho, zda:

— 
je třeba revidovat čl. 3 odst. 1 písm. a) tak, aby byly do této směrnice zahrnuty subjekty, které mají jinou právní formu, než formy, které jsou vyjmenovány v příloze I nebo II směrnice 2013/34/EU;
— 
je třeba do oblasti působnosti této směrnice zahrnout jiné obchodní modely nebo formy ekonomické spolupráce s třetími společnostmi, než jsou formy zahrnuté v článku 2;
— 
je třeba revidovat prahové hodnoty týkající se počtu zaměstnanců a čistého obratu stanovené v článku 2 a zda je třeba ve vysoce rizikových odvětvích zavést zvláštní odvětvový přístup;
— 
je třeba revidovat kritérium čistého obratu dosaženého v Unii stanovené v čl. 2 odst. 2;
c) 

je třeba revidovat definici pojmu „řetězec činností“;

d) 

je třeba změnit přílohu této směrnice, a to i s ohledem na mezinárodní vývoj, a zda by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala další nepříznivé dopady, zejména nepříznivé dopady na řádnou správu věcí veřejných;

e) 

je třeba revidovat pravidla této směrnice pro boj proti změně klimatu, zejména pokud jde o koncepci transformačních plánů pro zmírnění změny klimatu, jejich přijímání a zavádění společnostmi, jakož i pravomoci orgánů dohledu související s těmito pravidly;

f) 

jsou mechanismy vymáhání zavedené na vnitrostátní úrovni, sankce a pravidla občanskoprávní odpovědnosti účinné;

g) 

jsou k zajištění rovných podmínek pro společnosti na vnitřním trhu nezbytné změny úrovně harmonizace stanovené touto směrnicí, včetně sbližování a rozdílů mezi ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, jimiž se tato směrnice provádí.

Článek 37

Provedení

▼M1

1.  
Členské státy do 26. července 2027 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy se použijí:

a) 

od 26. července 2028, pokud jde o společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b), jež byly založeny podle právních předpisů členského státu a v posledním účetním období předcházejícím 26. července 2028, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, měly v průměru více než 3 000 zaměstnanců a dosáhly čistého celosvětového obratu vyššího než 900 000 000  EUR, s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2029 nebo později;

b) 

od 26. července 2028, pokud jde o společnosti uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) a b), jež byly založeny podle právních předpisů třetí země a v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období předcházejícímu 26. července 2028 dosáhly v Unii čistého obratu vyššího než 900 000 000  EUR, s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2029 nebo později;

c) 

od 26. července 2029, pokud jde o všechny ostatní společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 2 odst. 2 písm. a) a b) a společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. c) a čl. 2 odst. 2 písm. c), s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2030 nebo později.

▼B

Tato ustanovení přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 38

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 39

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.




PŘÍLOHA

Část I

1.    PRÁVA A ZÁKAZY OBSAŽENÉ V MEZINÁRODNÍCH ÚMLUVÁCH O LIDSKÝCH PRÁVECH

1. Právo na život, vykládané v souladu s čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Porušování tohoto práva zahrnuje mimo jiné případy, kdy smrt určité osoby způsobí vlivem nedostatečných pokynů nebo kontroly ze strany společnosti příslušníci soukromých či veřejných bezpečnostních služeb chránící zdroje, zařízení nebo personál společnosti;

2. zákaz mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, vykládaný v souladu s článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. To zahrnuje mimo jiné případy, kdy vlivem nedostatečných pokynů nebo kontroly ze strany společnosti podrobují příslušníci soukromých či veřejných bezpečnostních služeb, kteří chrání zdroje, zařízení nebo personál společnosti, určitou osobu mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení;

3. právo na svobodu a bezpečnost, vykládané v souladu s čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

4. zákaz svévolného nebo protiprávního zasahování do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence osoby a protiprávních útoků na její čest nebo pověst, vykládaný v souladu s článkem 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

5. zákaz zasahování do svobody myšlení, svědomí a náboženství, vykládaný v souladu s článkem 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

6. právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, včetně spravedlivé mzdy a přiměřené důstojné mzdy pro zaměstnané pracovníky a přiměřeného důstojného příjmu pro osoby samostatně výdělečně činné a drobné zemědělce, které dostávají za svou práci nebo produkci, slušného života, bezpečných a zdravotně nezávadných pracovních podmínek a rozumného vymezení pracovních hodin, vykládané v souladu s články 7 a 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

7. zákaz omezit přístup pracovníků k odpovídajícímu bydlení, pokud je pracovní síla ubytována v ubytovacím zařízení poskytovaném společností, a k dostatečné výživě, šatstvu, vodě a hygienickým zařízením na pracovišti, vykládaný v souladu s článkem 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

8. právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu, vykládané v souladu s článkem 24 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na vzdělání, vykládané v souladu s článkem 28 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na přiměřenou životní úroveň, vykládané v souladu s článkem 27 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji, vykládané v souladu s článkem 32 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na ochranu před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání a na ochranu před únosem, prodejem nebo neoprávněným přemístěním na jiné místo v jeho zemi nebo mimo ni za účelem vykořisťování, vykládané v souladu s články 34 a 35 Úmluvy o právech dítěte;

9. zákaz zaměstnání dítěte, které nedosáhlo věku, kdy končí povinná školní docházka, a v žádném případě mladšího než 15 let, s výjimkou případů, kdy tak stanoví právo místa zaměstnání v souladu s čl. 2 odst. 4 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 (č. 138), vykládaný v souladu s články 4 až 8 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 (č. 138);

10. zákaz nejhorších forem dětské práce (osoby mladší 18 let), vykládaný v souladu s článkem 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, 1999 (č. 182). To zahrnuje:

a) 

všechny formy otroctví nebo praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí k účasti v ozbrojených konfliktech;

b) 

užívání, získávání nebo nabízení dítěte k prostituci, k výrobě pornografie nebo pro pornografická představení;

c) 

užívání, získávání nebo nabízení dítěte k nezákonným činnostem, zejména k výrobě drog a obchodování s drogami; a

d) 

práci, která svou povahou nebo okolnostmi, za kterých je vykonávána, je schopna poškodit zdraví, ohrozit bezpečnost nebo morálku dětí.

11. zákaz nucené nebo povinné práce, což zahrnuje každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně, například v důsledku poddanství pro dluhy nebo obchodování s lidmi, vykládaný v souladu s čl. 2 odst. 1 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29). Nucená nebo povinná práce nezahrnuje žádnou práci ani službu, která je v souladu s čl. 2 odst. 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29), nebo s čl. 8 odst. 3 písm. b) a c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

12. zákaz všech forem otroctví a obchodování s otroky, včetně praktik podobných otroctví, nevolnictví nebo jiných forem dominance nebo útlaku na pracovišti, jako je extrémní ekonomické nebo sexuální vykořisťování a ponižování, nebo obchodování s lidmi, vykládaný v souladu s článkem 8 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

13. právo na svobodu sdružování a shromažďování a právo organizovat se a kolektivně vyjednávat, vykládané v souladu s články 21 a 22 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článkem 8 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvou Mezinárodní organizace práce o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, 1948 (č. 87), a Úmluvou Mezinárodní organizace práce o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat, 1949 (č. 98). Mezi tato práva mimo jiné patří:

a) 

pracovníci mají právo svobodně zakládat odborové organizace nebo do nich vstupovat;

b) 

založení odborové organizace, vstup do ní ani členství v ní nesmí být důvodem pro neoprávněnou diskriminaci nebo odvetná opatření;

c) 

odborové organizace mají právo svobodně působit v souladu se svými stanovami a pravidly bez zásahu orgánů veřejné správy; a

d) 

právo na stávku a právo na kolektivní vyjednávání.

14. zákaz nerovného zacházení v zaměstnání, pokud to není odůvodněno požadavky zaměstnání, vykládaný v souladu s články 2 a 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o stejném odměňování, 1951 (č. 100), články 1 a 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958 (č. 111), a článkem 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. To zahrnuje zejména:

a) 

vyplácení nerovných odměn za práci stejné hodnoty a

b) 

diskriminaci na základě národnostního nebo sociálního původu, rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství nebo politických názorů;

15. zákaz způsobovat jakékoli měřitelné zhoršení životního prostředí, jako je znečištění půdy, vody nebo ovzduší, škodlivé emise, nadměrná spotřeba vody, degradace půdy nebo jiný dopad na přírodní zdroje, jako je odlesňování, který:

a) 

podstatně poškozuje přírodní zdroje pro uchovávání a produkci potravin;

b) 

znemožňuje přístup osob k nezávadné a čisté pitné vodě;

c) 

ztěžuje přístup osob k hygienickým zařízením nebo je ničí;

d) 

poškozuje zdraví, bezpečnost, běžné užívání půdy nebo zákonně nabytý majetek osoby;

e) 

významně nepříznivě ovlivňuje ekosystémové služby, jejichž prostřednictvím ekosystém přímo či nepřímo přispívá k lidskému blahobytu;

vykládaný v souladu s čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a články 11 a 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

16. právo jednotlivců, skupin a komunit na půdu a zdroje a na to, aby nebyli zbaveni prostředků k životní existenci, což znamená zákaz nezákonně vyvlastnit nebo zabírat půdu, lesy a vody při získávání, rozvoji nebo jiném využívání půdy, lesů a vod, a to i odlesňováním, jejichž využívání zajišťuje obživu osob, vykládaný v souladu s články 1 a 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a články 1, 2 a 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

2.    NÁSTROJE V OBLASTI LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD

— 
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;
— 
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
— 
Úmluva o právech dítěte;
— 
Základní/stěžejní úmluvy Mezinárodní organizace práce:
— 
Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, 1948 (č. 87);
— 
Úmluva o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat, 1949 (č. 98);
— 
Úmluva o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29), a její protokol z roku 2014;
— 
Úmluva o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105);
— 
Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 (č. 138);
— 
Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, 1999 (č. 182);
— 
Úmluva o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty, 1951 (č. 100);
— 
Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958 (č. 111).

Část II

POVINNOSTI A ZÁKAZY OBSAŽENÉ V ÚMLUVÁCH O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

1. Povinnost omezit nepříznivé dopady na biologickou rozmanitost na nejmenší možnou míru nebo se jim vyhnout, vykládaná v souladu s čl. 10 písm. b) Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 1992 a použitelným právem v příslušné jurisdikci, včetně povinností vyplývajících z Cartagenského protokolu o vývoji, přepravě, využívání, přenosu a uvolňování všech živých modifikovaných organismů a nakládání s nimi a z Nagojského protokolu ze dne 12. října 2014 o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti;

2. zákaz dovozu, vývozu, zpětného vývozu nebo přivezení z moře jakéhokoli exempláře uvedeného v přílohách I až III Úmluvy ze dne 3. března 1973 o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) bez povolení, vykládaný v souladu s články III, IV a V úmluvy;

3. zákaz výroby, dovozu a vývozu výrobků s přidanou rtutí vyjmenovaných v příloze A části I Minamatské úmluvy o rtuti ze dne 10. října 2013 (dále jen „Minamatská úmluva“), vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 úmluvy;

4. zákaz použití rtuti nebo sloučenin rtuti ve výrobních procesech vyjmenovaných v příloze B části I Minamatské úmluvy po termínu ukončení uvedeném v úmluvě pro jednotlivé procesy, vykládaný v souladu s čl. 5 odst. 2 úmluvy;

5. zákaz protiprávního nakládání s odpady obsahujícími rtuť, vykládaný v souladu s čl. 11 odst. 3 Minamatské úmluvy a článkem 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ( 19 );

6. zákaz výroby a použití chemických látek vyjmenovaných v příloze A Stockholmské úmluvy ze dne 22. května 2001 o perzistentních organických znečišťujících látkách (dále jen „Stockholmská úmluva“), vykládaný v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) úmluvy a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ( 20 );

7. zákaz protiprávního nakládání s odpady, jejich shromažďování, skladování a odstranění, vykládaný v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. d) body i) a ii) Stockholmské úmluvy a článkem 7 nařízení (EU) 2019/1021;

8. zákaz dovozu nebo vývozu chemické látky vyjmenované v příloze III Rotterdamské úmluvy ze dne 10. září 1998 o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (UNEP/FAO), vykládaný v souladu s čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 11 odst. 2 úmluvy a uvedením provedeným dovážející nebo vyvážející smluvní stranou úmluvy v souladu s postupem předchozího souhlasu (PIC);

9. zákaz protiprávní výroby, spotřeby, dovozu a vývozu regulovaných látek uvedených v přílohách A, B, C a E Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, k Vídeňské úmluvě na ochranu ozonové vrstvy, vykládaný v souladu s článkem 4B Montrealského protokolu a ustanoveními o udělování licencí podle použitelného práva v příslušné jurisdikci;

10. zákaz vývozu nebezpečných nebo jiných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Basilejské úmluvy ze dne 22. března 1989 o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (dále jen „Basilejská úmluva“) a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ( 21 ):

a) 

do smluvní strany úmluvy, která zakázala dovoz takových nebezpečných a jiných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) Basilejské úmluvy;

b) 

do státu dovozu, který k takovému dovozu nedá písemný souhlas, pokud tento stát dovozu nezakázal dovoz těchto nebezpečných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) Basilejské úmluvy;

c) 

do státu, který není smluvní stranou Basilejské úmluvy, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 5 Basilejské úmluvy;

d) 

do státu dovozu, pokud s těmito nebezpečnými odpady nebo jinými odpady není v tomto státě nebo kdekoli jinde nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 8 první větou Basilejské úmluvy;

11. zákaz vývozu nebezpečných odpadů ze států vyjmenovaných v příloze VII Basilejské úmluvy do států, které nejsou uvedeny v příloze VII, pro postupy vyjmenované v příloze IV Basilejské úmluvy, vykládaný v souladu s článkem 4 A Basilejské úmluvy a články 34 a 36 nařízení (ES) č. 1013/2006;

12. zákaz dovozu nebezpečných odpadů a jiných odpadů ze státu, který neratifikoval Basilejskou úmluvu, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 5 Basilejské úmluvy;

13. povinnost zabránit nepříznivým dopadům na vlastnictví vymezené jako přírodní dědictví v článku 2 Úmluvy ze dne 16. listopadu 1972 o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (dále jen „Úmluva o světovém dědictví“) nebo tyto nepříznivé dopady minimalizovat, vykládaná v souladu s čl. 5 písm. d) Úmluvy o světovém dědictví a použitelným právem v příslušné jurisdikci;

14. povinnost zabránit nepříznivým dopadům na mokřady vymezené v článku 1 Úmluvy ze dne 2. února 1971 o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (dále jen „Ramsarská úmluva“) nebo tyto nepříznivé dopady minimalizovat, vykládaná v souladu s čl. 4 odst. 1 Ramsarské úmluvy a použitelným právem v příslušné jurisdikci;

15. povinnost předcházet znečištění moří z lodí, vykládaná v souladu s Mezinárodní úmluvou ze dne 2. listopadu 1973 o zamezení znečištění moří z lodí ve znění protokolu z roku 1978 (MARPOL 73/78). To zahrnuje:

a) 

zákaz vypouštět do moře:

i) 

ropné látky nebo ropné směsi vymezené v pravidlu 1 přílohy I MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 9 až 11 přílohy I MARPOL 73/78;

ii) 

škodlivé kapalné látky vymezené v pravidlu 1 bodu 6 přílohy II MARPOL 73/78 vykládaný v souladu s pravidly 5 a 6 přílohy II MARPOL 73/78; a

iii) 

odpadní vody vymezené v pravidlu 1 bodu 3 přílohy IV MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 8 a 9 přílohy IV MARPOL 73/78;

b) 

zákaz protiprávního znečištění škodlivými látkami převáženými na moři v zabaleném stavu vymezený v pravidlu 1 přílohy III MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 1 až 7 přílohy III MARPOL 73/78, a

c) 

zákaz protiprávního znečištění odpadem z lodí vymezený v pravidlu 1 přílohy V MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 3 až 6 přílohy V MARPOL 73/78;

16. povinnost zabraňovat, snížit a kontrolovat znečištění mořského prostředí shazováním odpadu do moře, vykládaná v souladu s článkem 210 Úmluvy Organizace spojených národů ze dne 10. prosince 1982 o mořském právu (UNCLOS) a použitelným právem v příslušné jurisdikci.



( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ze dne 29. dubna 2015 o evropských fondech dlouhodobých investic (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 98).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, o změně směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a o zrušení směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 ze dne 7. října 2020 o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky a o změně nařízení (EU) 2017/1129 a směrnice (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 347, 20.10.2020, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 40).

( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na transparentnost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 (Úř. věst. L 137, 24.5.2017, s. 1).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ze dne 20. června 2019 o perzistentních organických znečišťujících látkách (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 45).

( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU