(EU) 2024/1760Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. června 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859Text s významem pro EHP.
Publikováno: | Úř. věst. L 1760, 5.7.2024 | Druh předpisu: | Směrnice |
Přijato: | 13. června 2024 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
Platnost od: | 25. července 2024 | Nabývá účinnosti: | 25. července 2024 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1760 ze dne 13. června 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L 1760 5.7.2024, s. 1) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
Č. |
Strana |
Datum |
||
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2025/794 ze dne 14. dubna 2025, |
L 794 |
1 |
16.4.2025 |
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1760
ze dne 13. června 2024
o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:
povinností společností ohledně skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí souvisejících s jejich vlastním provozem, provozem jejich dceřiných společností a s provozem jejich obchodních partnerů v řetězcích činností společností;
Odpovědnost za porušení povinností uvedených v písmenu a); a
povinnosti přijmout a účinně zavést transformační plán pro zmírňování změny klimatu, jehož cílem je prostřednictvím maximálního úsilí zajistit, aby obchodní model a strategie společnosti byly slučitelné s přechodem na udržitelné hospodářství a s omezením globálního oteplování na 1,5 oC v souladu s Pařížskou dohodou.
Článek 2
Oblast působnosti
Tato směrnice se vztahuje na společnosti, které byly založeny v souladu s právními předpisy některého členského státu a které splňují jednu z těchto podmínek:
společnost měla v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, v průměru více než 1 000 zaměstnanců a měla čistý celosvětový obrat vyšší než 450 000 000 EUR;
společnost nedosáhla prahových hodnot podle písmene a), ale je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která uvedených prahových hodnot dosahuje v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata konsolidovaná roční účetní závěrka;
Společnost uzavřela v Unii franšízové nebo licenční dohody s nezávislými třetími společnostmi výměnou za licenční poplatky, nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která tak učinila, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, činily více než 22 500 000 EUR, jestliže společnost měla v posledním účetním období, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, čistý celosvětový obrat vyšší než 80 000 000 EUR nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny s takovým obratem.
Tato směrnice se dále vztahuje na společnosti, které byly založeny v souladu s právními předpisy třetí země a které splňují jednu z těchto podmínek:
společnost vytvořila v Unii v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistý obrat vyšší než 450 000 000 EUR;
společnost nedosáhla prahových hodnot podle písmene a), ale je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která na konsolidovaném základě prahových hodnot podle písmene a) dosahuje v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období;
společnost uzavřela v Unii franšízové nebo licenční dohody s nezávislými třetími společnostmi výměnou za licenční poplatky, nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny, která tak učinila, pokud tyto dohody zajišťují společnou identitu, společnou obchodní koncepci a uplatňování jednotných obchodních metod a pokud tyto licenční poplatky v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období činily v Unii více než 22 500 000 EUR, jestliže společnost dosáhla v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistého obratu v Unii vyššího než 80 000 000 EUR nebo je nejvyšší mateřskou společností skupiny s takovým obratem.
Nejvyšší mateřská společnost požádá o výjimku uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce u příslušného orgánu dohledu v souladu s článkem 24, aby posoudil, zda jsou podmínky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce splněny. Pokud jsou podmínky splněny, příslušný orgán dohledu výjimku udělí. Tento orgán případně o žádosti a následně o svém rozhodnutí řádně informuje příslušný orgán dohledu členského státu, v němž je usazena určená dceřiná společnost.
Nejvyšší mateřská společnost zůstává společně s určenou dceřinou společností odpovědná za nesplnění jejích povinností podle prvního pododstavce tohoto odstavce.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„společností“:
právnická osoba, která má jednu z právních forem vyjmenovaných v přílohách I a II směrnice 2013/34/EU;
právnická osoba založená v souladu s právem třetí země ve formě srovnatelné s těmi, které jsou vyjmenovány v přílohách I a II směrnice 2013/34/EU;
regulovaný finanční podnik bez ohledu na jeho právní formu, který je:
„nepříznivým dopadem v oblasti životního prostředí“ nepříznivý dopad na životní prostředí vyplývající z porušení zákazů a povinností vyjmenovaných v části I oddíle 1 bodech 15 a 16 a části II přílohy této směrnice s přihlédnutím k vnitrostátním právním předpisům souvisejícím s ustanoveními nástrojů vyjmenovaných v uvedených částech přílohy;
„nepříznivým dopadem v oblasti lidských práv“ dopad na osoby vyplývající z:
porušení některého z lidských práv vyjmenovaných části I oddíle 1 přílohy této směrnice, neboť tato práva jsou zakotvena v mezinárodních nástrojích vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice,
porušení některého z lidských práv neuvedených v části I oddíle 1 přílohy této směrnice, avšak zahrnutých v nástrojích v oblasti lidských práv vyjmenovaných v části I oddíle 2 přílohy této směrnice, pokud:
„nepříznivým dopadem“ nepříznivý dopad v oblasti životního prostředí nebo nepříznivý dopad v oblasti lidských práv;
„dceřinou společností“ právnická osoba vymezená v čl. 2 bodu 10 směrnice 2013/34/EU a právnická osoba, jejímž prostřednictvím se vykonává činnost ovládaného podniku vymezeného v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ( 16 );
„obchodním partnerem“ subjekt,
s nímž má společnost obchodní dohodu týkající se jejího provozu, výrobků nebo služeb nebo jemuž poskytuje služby podle písmene g) (dále jen „přímý obchodní partner“), nebo subjekt
jenž není přímým obchodním partnerem, ale vykonává obchodní operace související s provozem, výrobky nebo službami společnosti (dále jen „nepřímý obchodní partner“);
„řetězcem činností“:
činnosti předcházejících (upstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s výrobou zboží nebo poskytováním služeb společností, včetně návrhu, těžby, získávání, zpracování, přepravy, skladování a dodávání surovin, výrobků nebo částí výrobků a vývoje daného výrobku nebo služby, a
činnosti následujících (downstream) obchodních partnerů společnosti, které souvisejí s distribucí, přepravou a skladováním výrobku této společnosti, pokud obchodní partneři tyto činnosti provádějí pro danou společnost nebo jejím jménem, s vyloučením distribuce, přepravy a skladování výrobku, který podléhá kontrolám vývozu podle nařízení (EU) 2021/821 nebo kontrolám vývozu zbraní, střeliva nebo vojenského materiálu, poté co je vývoz daného výrobku povolen;
„ověřováním nezávislou třetí stranou“ ověřování, zda společnost nebo části jejího řetězce činností dodržují požadavky v oblasti lidských práv a životního prostředí vyplývající z této směrnice, prováděné odborníkem, který je objektivní, na společnosti zcela nezávislý, bez jakéhokoli střetu zájmů a bez vnějšího vlivu, má v závislosti na povaze nepříznivého dopadu zkušenosti a odbornou způsobilost v záležitostech životního prostředí nebo lidských práv a odpovídá za kvalitu a spolehlivost ověření;
„malými a středními podniky“ mikropodniky, malé a střední podniky bez ohledu na jejich právní formu, které nejsou součástí velké skupiny, jak jsou tyto pojmy vymezeny podle čl. 3 odst. 1, 2, 3 a 7 směrnice 2013/34/EU;
„odvětvovou nebo vícestrannou iniciativou“ kombinace dobrovolných postupů, nástrojů a mechanismů náležité péče, vyvinutá a kontrolovaná vládami, průmyslovými sdruženími, zainteresovanými organizacemi včetně organizací občanské společnosti nebo seskupeními či jejich kombinacemi, jíž se mohou společnosti účastnit s cílem podpořit plnění povinností náležité péče;
„zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která má bydliště nebo sídlo v Unii a má od společnosti ve smyslu písm. a) bodu ii) pověření jednat jejím jménem, pokud jde o plnění povinností této společnosti podle této směrnice;
„závažným nepříznivým dopadem“ nepříznivý dopad, který je obzvláště významný v důsledku své povahy, jako je dopad, který s sebou nese újmu na lidském životě, zdraví nebo svobodě, nebo v důsledku své intenzity, rozsahu či nenapravitelnosti, a to s přihlédnutím k jeho vážnosti, včetně počtu fyzických osob, které jsou nebo mohou být dotčeny, rozsahu životního prostředí, které je nebo může být poškozeno či jinak dotčeno, nevratnosti a omezení možností obnovit v přiměřené lhůtě stav dotčených fyzických osob nebo životního prostředí, který je rovnocenný stavu existujícímu před tímto dopadem;
„čistým obratem“:
„čistý obrat“ vymezený v čl. 2 bodu 5 směrnice 2013/34/EU, nebo
pokud společnost používá mezinárodní účetní standardy přijaté na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ( 17 ) nebo je společností ve smyslu písm. a) bodu ii), výnosy podle definice obsažené v rámci účetního výkaznictví nebo v mezích uvedeného rámce, na jehož základě je sestavena účetní závěrka společnosti;
„zúčastněnými stranami“ zaměstnanci společnosti, zaměstnanci jejích dceřiných společností, odborových organizací a zástupci zaměstnanců, spotřebitelé a další fyzické osoby, seskupení, komunity nebo subjekty, jejichž práva nebo zájmy jsou nebo by mohly být dotčeny výrobky, službami a provozem této společnosti, jejích dceřiných společností a jejích obchodních partnerů, včetně zaměstnanců obchodních partnerů společnosti a jejich odborových organizací a zástupců zaměstnanců, vnitrostátních institucí zabývajících se lidskými právy a životním prostředím, organizací občanské společnosti, jejichž účelem je mimo jiné ochrana životního prostředí, a legitimní zástupci těchto fyzických osob, seskupení, komunit nebo subjektů;
„vhodnými opatřeními“ opatření, která mohou dosáhnout cílů náležité péče účinným řešením nepříznivých dopadů způsobem úměrným stupni závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu a která je daná společnost přiměřeně schopna provést s přihlédnutím k okolnostem daného případu, včetně povahy a rozsahu nepříznivého dopadu a příslušných rizikových faktorů;
„obchodním vztahem“ vztah společnosti s jejím obchodním partnerem;
„mateřskou společností“ společnost, která ovládá jednu nebo více dceřiných společností;
„nejvyšší mateřskou společností“ mateřská společnost, která přímo či nepřímo ovládá v souladu s kritérii stanovenými v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice 2013/34/EU jednu nebo více dceřiných společností a není ovládána jinou společností;
„skupinou společností“ nebo „skupinou“ mateřská společnost a všechny její dceřiné společnosti;
„nápravou“ uvedení dotčené osoby nebo osob, komunit nebo životního prostředí do stavu rovnocenného nebo co nejbližšího tomu, v němž by se nacházely, kdyby ke skutečnému nepříznivému dopadu nedošlo, a to přiměřeně k podílu dané společnosti na nepříznivém dopadu, včetně finančního nebo nefinančního odškodnění, které společnost poskytne osobě nebo osobám dotčeným skutečným nepříznivým dopadem a případně úhrady nákladů vynaložených orgány veřejné správy na jakákoli nezbytná nápravná opatření;
„rizikovými faktory“ skutečnosti, situace nebo okolnosti, které se týkají závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivého dopadu, včetně faktů, skutečností nebo okolností na úrovni společnosti, obchodních operací, zeměpisných a kontextových aspektů, výrobků, služeb a na úrovni odvětví;
„závažností nepříznivého dopadu“ intenzita, rozsah a nenapravitelnost nepříznivého dopadu s přihlédnutím k jeho vážnosti, včetně počtu fyzických osob, které jsou nebo mohou být dotčeny, rozsahu životního prostředí, které je nebo může být poškozeno či jinak dotčeno, nevratnosti a omezení možností obnovit v přiměřené lhůtě stav dotčených fyzických osob nebo životního prostředí, který je rovnocenný stavu existujícímu před tímto dopadem.
Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 34 za účelem změny přílohy této směrnice:
doplněním odkazů na články mezinárodních nástrojů ratifikovaných všemi členskými státy a spadajících do působnosti konkrétního práva, zákazu nebo povinnosti týkajících se ochrany lidských práv, základních svobod a životního prostředí, jak jsou vyjmenovány v příloze této směrnice;
případnou změnou odkazů na mezinárodní nástroje uvedené v příloze této směrnice s ohledem na změnu, nahrazení nebo zrušení těchto nástrojů;
v souladu s vývojem na příslušných mezinárodních fórech, pokud jde o nástroje vyjmenované v části 1 oddíle 2 přílohy této směrnice,:
nahrazením odkazů na vyjmenované nástroje odkazy na nové nástroje, které se týkají stejného předmětu a jsou ratifikovány všemi členskými státy, nebo
doplněním odkazů na nové nástroje, které se týkají stejného předmětu jako vyjmenované nástroje a jsou ratifikovány všemi členskými státy.
Článek 4
Úroveň harmonizace
Článek 5
Náležitá péče
Členské státy zajistí, aby společnosti uplatňovaly náležitou péči v oblasti lidských práv a životního prostředí založenou na rizicích, jak je stanoveno v článcích 7 až 16 (dále jen „náležitá péče“), prováděním těchto opatření:
začleněním náležité péče do svých politik a systémů řízení rizik v souladu s článkem 7;
identifikací a posouzením skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů v souladu s článkem 8 a v případě potřeby seřazením skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů dle priority v souladu s článkem 9;
předcházením potenciálním nepříznivým dopadům a jejich zmírňováním a zastavením a minimalizací rozsahu skutečných nepříznivých dopadů v souladu s články 10 a 11;
nápravou skutečných nepříznivých dopadů v souladu s článkem 12;
smysluplnou spoluprací se zúčastněnými stranami v souladu s článkem 13;
zavedením a udržováním mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností v souladu s článkem 14;
monitorováním účinnosti své politiky a opatření náležité péče v souladu s článkem 15;
veřejnou komunikací o náležité péči v souladu s článkem 16.
Pokud po uplynutí doby uchovávání stanovené v prvním pododstavci probíhá soudní nebo správní řízení podle této směrnice, doba uchovávání se prodlouží až do uzavření dané záležitosti.
Článek 6
Podpora náležité péče na úrovni skupiny
Plnění povinností náležité péče podle článků 7 až 16 mateřskou společností v souladu s odstavcem 1 tohoto článku podléhá všem těmto podmínkám:
dceřiná a mateřská společnost si vzájemně poskytují veškeré nezbytné informace a při plnění povinností vyplývajících z této směrnice spolupracují;
dceřiná společnost dodržuje politiku náležité péče své mateřské společnosti upravenou odpovídajícím způsobem tak, aby bylo zajištěno plnění povinností stanovených v čl. 7 odst. 1 ve vztahu k dceřiné společnosti;
dceřiná společnost začlení náležitou péči do všech svých politik a systémů řízení rizik v souladu s článkem 7, přičemž jasně popíše, které povinnosti má plnit mateřská společnost, a v případě potřeby o tom informuje příslušné zúčastněné strany;
dceřiná společnost v případě potřeby nadále přijímá vhodná opatření v souladu s články 10 a 11 a nadále plní své povinnosti podle článků 12 a 13;
dceřiná společnost případně usiluje o získání smluvních záruk od přímého obchodního partnera v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. b) nebo čl. 11 odst. 3 písm. c), o získání smluvních záruk od nepřímého obchodního partnera v souladu s čl. 10 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 5 a dočasně pozastavuje nebo ukončuje obchodní vztah v souladu s čl. 10 odst. 6 nebo čl. 11 odst. 7.
Článek 7
Začlenění náležité péče do politik a systémů řízení rizik společnosti
Politika náležité péče uvedená v odstavci 1 je vypracována po předchozí konzultaci se zaměstnanci společnosti a jejich zástupci a obsahuje všechny tyto prvky:
popis přístupu společnosti k náležité péči, a to i v dlouhodobém horizontu;
kodex chování popisující pravidla a zásady, jež mají být dodržovány v rámci dané společnosti a jejích dceřiných společností, jakož i u přímých nebo nepřímých obchodních partnerů společnosti v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. b), čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 3 písm. c) nebo čl. 11 odst. 5, a
popis postupů zavedených za účelem začlenění náležité péče do příslušných politik společnosti a provádění náležité péče, včetně opatření přijatých k ověření souladu s kodexem chování uvedeným v písm. b) a k rozšíření uplatňování tohoto kodexu na obchodní partnery.
Vzhledem k důvodům uvedeným v prvním pododstavci společnosti zohlední nepříznivé dopady, které již byly identifikovány v souladu s článkem 8, jakož i vhodná opatření přijatá k řešení těchto nepříznivých dopadů v souladu s články 10 a 11 a výsledek posouzení provedených v souladu s článkem 15.
Článek 8
Identifikace a posouzení skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů
V rámci povinnosti podle odstavce 1 společnosti s přihlédnutím k relevantním rizikovým faktorům přijmou vhodná opatření s cílem:
zmapovat veškerý vlastní provoz, provoz svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, provoz svých obchodních partnerů s cílem identifikovat obecné oblasti, v nichž se nepříznivé dopady nejpravděpodobněji vyskytnou nebo budou nejzávažnější;
na základě výsledků tohoto mapování uvedeného v písmenu a) provést hloubkové posouzení jejich vlastního provozu, provozu svých dceřiných společností, a pokud souvisí s jejich řetězci činností, provozu svých obchodních partnerů v oblastech, v nichž byly nepříznivé dopady identifikovány jako nejpravděpodobnější a nejzávažnější.
Článek 9
Seřazení identifikovaných skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů dle priority
Článek 10
Předcházení potenciálním nepříznivým dopadům
Při určování vhodných opatření podle prvního pododstavce se náležitě zohlední:
zda potenciální nepříznivý dopad může být způsoben pouze danou společností; zda může být způsoben v důsledku jednání nebo opomenutí společně danou společností a dceřinou společností nebo obchodním partnerem, nebo zda může být způsoben pouze obchodním partnerem společnosti v řetězci činností;
zda k potenciálnímu nepříznivému dopadu může dojít v provozu dceřiné společnosti, přímého obchodního partnera nebo nepřímého obchodního partnera, a
schopnost dané společnosti ovlivnit obchodního partnera, který může potenciální nepříznivý dopad způsobit nebo spoluzpůsobit.
Společnosti jsou povinny v příslušných případech přijmout tato vhodná opatření:
je-li to vzhledem k povaze nebo složitosti opatření požadovaných pro prevenci nezbytné, bez zbytečného odkladu vypracovat a zavést plán preventivních opatření s přiměřenými a jasně vymezenými lhůtami pro uskutečnění vhodných opatření a kvalitativními a kvantitativními ukazateli pro měření zlepšení; společnosti mohou své plány opatření vypracovat ve spolupráci s odvětvovými nebo vícestrannými iniciativami; plán preventivních opatření je přizpůsoben provozu a řetězcům činností společností;
usilovat o smluvní záruky od přímého obchodního partnera, že zajistí soulad s kodexem chování společnosti a v případě potřeby s plánem preventivních opatření, a to i uzavřením odpovídajících smluvních záruk ze strany těchto partnerů, v rozsahu, v jakém jsou jejich činnosti součástí řetězce činností společnosti; po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 5;
provést nezbytné finanční nebo nefinanční investice, například do zařízení, výrobních nebo jiných provozních procesů a infrastruktur, nebo provést jejich úpravy č. modernizace;
provést nezbytné úpravy nebo zlepšení ve vlastním podnikatelském plánu společnosti, celkových strategiích a provoze, včetně postupů nákupu, navrhování a distribuce;
poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to poskytováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě nebo modernizaci systémů řízení, a pokud by soulad s kodexem chování nebo plánem preventivních opatření ohrozil životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování;
v souladu s právem Unie, včetně práva hospodářské soutěže, spolupracovat s jinými subjekty, mimo jiné v příslušných případech s cílem zvýšit schopnost společnosti předejít nepříznivému dopadu nebo jej zmírnit, zejména pokud žádné jiné opatření není vhodné nebo účinné.
V případě smluvních záruk získaných od malého nebo středního podniku či smlouvy uzavřené s malým nebo středním podnikem jsou použité podmínky spravedlivé, přiměřené a nediskriminační. Společnost rovněž posoudí, zda by smluvní záruky malého nebo středního podniku měly být doprovázeny nějakými vhodnými opatřeními pro malé a střední podniky uvedenými v odst. 2 písm. e). Pokud jsou opatření k ověření dodržování prováděna ve vztahu k malým a středním podnikům, nese náklady na ověřování nezávislou třetí stranou společnost. Pokud malý nebo střední podnik požádá o úhradu alespoň části nákladů na ověření nezávislou třetí stranou, nebo po dohodě se společností může daný malý nebo střední podnik sdílet výsledky ověření s dalšími společnostmi.
Pokud jde o potenciální nepříznivé dopady uvedené v odstavci 1, kterým nebylo možné předejít nebo je odpovídajícím způsobem zmírnit pomocí opatření uvedených v odstavcích 2, 4 a 5, v krajním případě je společnost povinna zdržet se navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s obchodním partnerem, v souvislosti s nímž nebo v jehož řetězci činností došlo k výskytu dopadu, a pokud to umožňuje právo, kterým se řídí jejich vztahy, podnikne v krajním případě tyto kroky:
bez zbytečného odkladu přijme a zavede posílený plán preventivních opatření pro konkrétní nepříznivý dopad s využitím nebo zesílením páky společnosti prostřednictvím dočasného pozastavení obchodních vztahů s ohledem na dotčené činnosti, pokud lze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné; plán opatření obsahuje konkrétní a vhodný harmonogram pro přijetí a zavedení všech opatření v něm obsažených, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery;
pokud nelze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné, nebo pokud zavedení plánu posílených preventivních opatření nepříznivému dopadu nezabránilo nebo jej nezmírnilo, ukončí obchodní vztah v souvislosti s dotčenými činnostmi, je-li potenciální nepříznivý dopad závažný.
Před dočasným pozastavením nebo ukončením obchodního vztahu společnost posoudí, zda lze důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jemuž nebylo možné předejít nebo jejž nebylo možné odpovídajícím způsobem zmírnit. V takovém případě společnost nemá povinnost obchodní vztah pozastavit nebo ukončit a musí být s to oznámit příslušnému orgánu dohledu řádné zdůvodnění takového rozhodnutí.
Členské státy zajistí, aby ve smlouvách, které se řídí jejich právem, byla možnost dočasně pozastavit nebo ukončit obchodní vztah v souladu s prvním pododstavcem s výjimkou smluv, jež jsou strany povinny uzavřít ze zákona.
Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah dočasně pozastavit nebo ukončit, přijme kroky k prevenci, zmírnění nebo zastavení dopadů tohoto pozastavení nebo ukončení a toto rozhodnutí oznámí dotyčnému obchodnímu partnerovi v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumává.
Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah podle tohoto článku dočasně nepozastavit ani neukončit, monitoruje potenciální nepříznivý dopad a pravidelně posuzuje své rozhodnutí i to, zda jsou k dispozici další vhodná opatření.
Článek 11
Zastavení skutečných nepříznivých dopadů
Při určování vhodných opatření podle prvního pododstavce se náležitě zohlední:
zda je skutečný nepříznivý dopad způsoben pouze danou společností; zda je způsoben v důsledku jednání nebo opomenutí společně danou společností a dceřinou společností nebo obchodním partnerem, nebo zda je způsoben pouze obchodním partnerem společnosti v řetězci činností;
zda ke skutečnému nepříznivému dopadu došlo v provozu dceřiné společnosti, přímého obchodního partnera nebo nepřímého obchodního partnera a
schopnost dané společnosti ovlivnit obchodního partnera, který potenciální nepříznivý dopad způsobil nebo spoluzpůsobil.
Společnosti jsou povinny v příslušných případech přijmout tato vhodná opatření:
neutralizovat nepříznivý dopad nebo minimalizovat jeho rozsah; tato opatření musí být přiměřená závažnosti nepříznivého dopadu a podílu dané společnosti na něm;
je-li to nezbytné vzhledem k tomu, že nepříznivý dopad nelze okamžitě zastavit, bez zbytečného odkladu vypracovat a zavést plán nápravných opatření s přiměřenými a jasně vymezenými lhůtami pro uskutečnění vhodných opatření a kvalitativními a kvantitativními ukazateli pro měření zlepšení; společnosti mohou své plány opatření vypracovat ve spolupráci s odvětvovými nebo vícestrannými iniciativami; plán nápravných opatření musí být přizpůsoben provozu a řetězcům činností společností;
usilovat o smluvní záruky od přímého obchodního partnera, že zajistí soulad s kodexem chování společnosti a v případě potřeby s plánem nápravných opatření, a to i uzavřením odpovídajících smluvních záruk ze strany těchto partnerů, v rozsahu, v jakém jsou jejich činnosti součástí řetězce činností společnosti; po získání takových smluvních záruk se použije odstavec 6;
provést nezbytné finanční nebo nefinanční investice, úpravy nebo modernizace, například do zařízení, výrobních nebo jiných provozních procesů a infrastruktur;
provést nezbytné úpravy nebo zlepšení ve vlastním podnikatelském plánu společnosti, celkových strategiích a provoze, včetně postupů nákupu, navrhování a distribuce;
poskytovat cílenou a přiměřenou podporu malým a středním podnikům, které jsou obchodními partnery společnosti, pokud je to nezbytné s ohledem na zdroje, znalosti a omezení daného malého nebo středního podniku, a to poskytováním nebo umožňováním přístupu k budování kapacit, odborné přípravě nebo modernizaci systémů řízení, a pokud by dodržování kodexu chování nebo plánu nápravných opatření ohrozilo životaschopnost takového malého či středního podniku, poskytováním cílené a přiměřené finanční podpory, jako je přímé financování, nízkoúročené půjčky, záruky nepřerušení dodávek nebo pomoc při zajišťování financování;
v souladu s právem Unie, včetně práva hospodářské soutěže, spolupracovat s jinými subjekty, mimo jiné v příslušných případech s cílem zvýšit schopnost společnosti zastavit nepříznivý dopad nebo minimalizovat jeho rozsah, zejména pokud žádné jiné opatření není vhodné nebo účinné;
zajistit nápravu v souladu s článkem 12.
V případě smluvních záruk získaných od malého nebo středního podniku či smlouvy uzavřené s malým nebo středním podnikem jsou použité podmínky spravedlivé, přiměřené a nediskriminační. Společnost rovněž posoudí, zda by smluvní záruky malého nebo středního podniku měly být doprovázeny nějakými vhodnými opatřeními pro malé a střední podniky uvedenými v odst. 3 písm. f). Pokud jsou opatření k ověření dodržování prováděna ve vztahu k malým a středním podnikům, nese náklady na ověřování nezávislou třetí stranou společnost. Pokud malý nebo střední podnik požádá o to, že převezme alespoň část nákladů na ověření nezávislou třetí stranou, nebo po dohodě se společností, může malý nebo střední podnik sdílet výsledky ověření s dalšími společnostmi.
Pokud jde o skutečné nepříznivé dopady uvedené v odstavci 1, které nebylo možné zastavit nebo jejichž rozsah nebylo možné minimalizovat pomocí opatření uvedených v odstavcích 3, 5 a 6, v krajním případě je společnost povinna zdržet se navazování nových nebo rozšiřování stávajících vztahů s obchodním partnerem, v souvislosti s nímž nebo v jehož řetězci činností došlo k výskytu dopadu, a pokud to umožňuje právo, kterým se řídí jejich vztahy, podnikne v krajním případě tyto kroky:
bez zbytečného odkladu přijme a zavede posílený plán nápravných opatření pro konkrétní nepříznivý dopad, a to i s využitím nebo zesílením páky společnosti prostřednictvím dočasného pozastavení obchodních vztahů s ohledem na dotčené činnosti, pokud lze důvodně očekávat, že toto úsilí bude úspěšné; plán opatření obsahuje konkrétní a vhodný harmonogram pro přijetí a zavedení všech opatření v něm obsažených, během něhož může společnost rovněž hledat alternativní obchodní partnery;
pokud nelze důvodně očekávat, že úsilí ve smyslu písmene a) bude úspěšné, nebo pokud zavedení plánu posílených nápravných opatření nepříznivý dopad nezastaví nebo neminimalizuje jeho rozsah, ukončí obchodní vztah v souvislosti s dotčenými činnostmi, je-li skutečný nepříznivý dopad závažný.
Před dočasným pozastavením nebo ukončením obchodního vztahu společnost posoudí, zda lze důvodně očekávat, že nepříznivé dopady tohoto kroku budou zjevně závažnější než nepříznivý dopad, jejž nebylo možné zastavit nebo jehož rozsah nebylo možné odpovídajícím způsobem minimalizovat. V takovém případě společnost nemá povinnost obchodní vztah pozastavit nebo ukončit a musí být s to oznámit příslušnému orgánu dohledu řádné zdůvodnění takového rozhodnutí.
Členské státy zajistí, aby ve smlouvách, které se řídí jejich právem, byla možnost dočasně pozastavit nebo ukončit obchodní vztah v souladu s prvním pododstavcem s výjimkou smluv, jež jsou strany povinny uzavřít ze zákona.
Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah dočasně pozastavit nebo ukončit, přijme kroky k prevenci, zmírnění nebo zastavení dopadů tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí oznámí obchodnímu partnerovi v přiměřeném předstihu a průběžně je přezkoumává.
Pokud se společnost rozhodne obchodní vztah podle tohoto článku dočasně nepozastavit ani neukončit, monitoruje skutečný nepříznivý dopad a pravidelně posuzuje své rozhodnutí i to, zda jsou k dispozici další vhodná opatření.
Článek 12
Náprava skutečných nepříznivých dopadů
Článek 13
Smysluplná spolupráce se zúčastněnými stranami
Konzultace se zúčastněnými stranami probíhá v těchto fázích procesu náležité péče:
při shromažďování nezbytných informací o skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadech za účelem identifikace a posouzení nepříznivých dopadů podle článku 8 a jejich seřazení dle priority podle článku 9;
při vypracovávání plánů preventivních a nápravných opatření podle čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 a vypracovávání posílených plánů preventivních a nápravných opatření podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7;
při rozhodování o ukončení nebo pozastavení obchodního vztahu podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7;
při přijetí vhodných opatření k nápravě nepříznivých dopadů podle článku 12;
případně při vypracovávání kvalitativních a kvantitativních ukazatelů pro monitorování požadované podle článku 15.
Článek 14
Mechanismus oznamování a postup pro podávání stížností
Členské státy zajistí, aby stížnosti mohly podávat:
fyzické nebo právnické osoby, které jsou nepříznivým dopadem dotčeny nebo mají oprávněné důvody se domnívat, že by jím mohly být dotčeny, a legitimní zástupci těchto osob jednající jejich jménem, jako jsou organizace občanské společnosti a obránci lidských práv;
odborové organizace a další zástupci pracovníků zastupující fyzické osoby pracující v dotyčném řetězci činností a
organizace občanské společnosti, které působíc a mají zkušenosti v souvisejících oblastech, je-li nepříznivý dopad v oblasti životního prostředí předmětem stížnosti.
Členské státy zajistí, aby v případě, že je stížnost opodstatněná, byl nepříznivý dopad, který je předmětem stížnosti, považován za identifikovaný ve smyslu článku 8, a daná společnost musí učinit vhodná opatření v souladu s články 10, 11 a 12.
Členské státy zajistí, aby stěžovatelé byli oprávněni:
žádat od společnosti, u které podali stížnost podle odstavce 1, vhodná následná opatření;
setkat se se zástupci společnosti na vhodné úrovni za účelem projednání skutečných nebo potenciálních závažných nepříznivých dopadů, které jsou předmětem stížnosti, a potenciální nápravy v souladu s článkem 12;
obdržet od společnosti důvody, proč je stížnost považována za opodstatněnou nebo neopodstatněnou, a v případě, že je považována za opodstatněnou, informace o krocích a opatřeních, jež byly nebo budou přijaty.
Tento mechanismus zajistí, aby oznámení mohla být učiněna anonymně nebo důvěrně v souladu s vnitrostátním právem. Společnosti přijmou přiměřeně dostupná opatření k zabránění jakékoli formě odvetných opatření, tím, že zajistí, že totožnost osob nebo subjektů, které oznámení podávají, zůstane v souladu s vnitrostátním právem důvěrná. Společnost může případně osoby nebo subjekty, které oznámení podávají, informovat o krocích a opatřeních, jež byly nebo budou přijaty.
Článek 15
Monitorování
Členské státy zajistí, aby společnosti prováděly pravidelné posuzování svého vlastního provozu a opatření, provozu a opatření svých dceřiných společností, a pokud souvisejí s řetězcem činností společnosti, provozu a opatření svých obchodních partnerů za účelem posouzení provádění a za účelem monitorování přiměřenosti a účinnosti identifikace, prevence, zmírňování, zastavení a minimalizace rozsahu nepříznivých dopadů. Tato posouzení se ve vhodných případech zakládají na kvalitativních a kvantitativních ukazatelích a jsou prováděna bez zbytečného odkladu po každé významné změně, nejméně však jednou za 12 měsíců a vždy, když existují oprávněné důvody se domnívat, že mohou vzniknout nová rizika výskytu těchto nepříznivých dopadů. Politika náležité péče, identifikované nepříznivé dopady a související vhodná opatření se případně aktualizují v souladu s výsledkem těchto posouzení a s náležitým zohledněním relevantních informací od zúčastněných stran.
Článek 16
Komunikace
Aniž je dotčena výjimka stanovená v odstavci 2 tohoto článku, členské státy zajistí, aby společnosti podávaly zprávy o záležitostech, na něž se vztahuje tato směrnice, tím, že na svých internetových stránkách zveřejní roční výkaz. Tento roční výkaz se zveřejní:
alespoň v jednom z unijních úředních jazyků používaných v členském státě orgánu dohledu určeného podle článku 24, a pokud se liší, v jazyce, který je v dané oblasti mezinárodního obchodu obvyklý;
v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za něž je výkaz vypracován, nebo v případě společností, které podávají zprávy v souladu se směrnicí 2013/34/EU dobrovolně, do dne zveřejnění roční účetní závěrky.
V případě společnosti založené v souladu s právem třetí země obsahuje výkaz rovněž informace týkající se zplnomocněného zástupce společnosti požadované podle čl. 23 odst. 2.
Při přijímání aktů v přenesené pravomoci uvedených v prvním pododstavci Komise zajistí, aby nedocházelo ke zdvojování požadavků na podávání zpráv pro společnosti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodě iii) a podléhající požadavkům na podávání zpráv podle článku 4 nařízení (EU) 2019/2088, přičemž plně zachová minimální povinnosti stanovené v této směrnici.
Článek 17
Přístupnost informací v jednotném evropském přístupovém místě
Členské státy zajistí, aby informace obsažené v ročním výkazu uvedeném v prvním pododstavci splňovaly tyto požadavky:
předkládají se ve formátu, ze kterého lze získat údaje, vymezeném v čl. 2 bodu 3 nařízení (EU) 2023/2859, nebo vyžaduje-li to právo Unie či vnitrostátní právo, ve strojově čitelném formátu, vymezeném v čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení;
jsou k nim připojena tato metadata:
všechny názvy společnosti, které se informace týkají;
identifikační kód právnické osoby patřící společnosti upřesněný podle čl. 7 odst. 4 písm. b) nařízení (EU) 2023/2859;
velikost společnosti podle kategorií upřesněných podle čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) 2023/2859;
průmyslová odvětví hospodářských činností společnosti upřesněná podle čl. 7 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) 2023/2859;
druh informací upřesněných podle čl. 7 odst. 4 písm. c) nařízení (EU) 2023/2859;
poznámka, zda informace obsahují osobní údaje.
Pro účely zajištění efektivního shromažďování a správy informací předkládaných v souladu s odstavcem 1 je Komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí opatření, v nichž upřesní:
všechna ostatní požadovaná metadata, která mají doprovázet informace;
strukturování údajů v informacích a
pro které informace je vyžadován strojově čitelný formát a který strojově čitelný formát se má v takovýchto případech používat.
Článek 18
Vzorová smluvní ustanovení
S cílem podpořit společnosti a usnadnit jim dodržování čl. 10 odst. 2 písm. b) a čl. 11 odst. 3 písm. c) přijme Komise do 26. ledna 2027 po poradě s členskými státy a zúčastněnými stranami pokyny týkající se dobrovolných vzorových smluvních ustanovení.
Článek 19
Pokyny
Pokyny, které mají být vydány podle odstavce 1, zahrnují:
pokyny a osvědčené postupy ohledně toho, jak provádět náležitou péči v souladu s povinnostmi stanovenými v článcích 5 až 16, zejména postup identifikace podle článku 8, seřazení dopadů dle priority podle článku 9, vhodná opatření k přizpůsobení postupů nákupu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 3, odpovědné ukončení spolupráce podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 7, vhodná opatření pro nápravu podle článku 12 a jak identifikovat zúčastněné strany a spolupracovat s nimi podle článku 13, a to i prostřednictvím mechanismu oznamování a postupu pro podávání stížností stanoveného v článku 14;
praktické pokyny k transformačnímu plánu podle článku 22;
pokyny pro jednotlivá odvětví;
pokyny pro posuzování rizikových faktorů na úrovni společnosti, obchodních operací, zeměpisných a kontextových aspektů, výrobků a služeb a odvětvových rizikových faktorů, včetně faktorů spojených s oblastmi postiženými konflikty a vysoce rizikovými oblastmi;
odkazy na zdroje dat a informací, které jsou k dispozici pro plnění povinností stanovených v této směrnici, a na digitální nástroje a technologie, které by mohly usnadnit a podpořit jejich dodržování;
informace o tom, jak mezi společnostmi a jinými právními subjekty sdílet zdroje a informace pro účely dodržování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to v souladu s ochranou obchodního tajemství podle čl. 5 odst. 3 a ochranou před možnou odvetou nebo odplatou, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 5;
informace pro zúčastněné strany a jejich zástupce o tom, jak na procesu náležité péče spolupracovat.
Článek 20
Doprovodná opatření
Členské státy jednotlivě nebo společně zřídí a provozují specializované internetové stránky, platformy nebo portály za účelem poskytování informací a podpory společnostem a jejich obchodním partnerům a zúčastněným stranám. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům, které se nacházejí v řetězcích činností společností. Uvedené internetové stránky, platformy nebo portály umožňují zejména přístup k:
obsahu a kritériím pro podávání zpráv stanovených Komisí v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 16 odst. 3;
pokynům Komise ohledně dobrovolných vzorových smluvních ustanovení stanovených v článku 18 a pokynům, které vydává podle článku 19;
jednotnému kontaktnímu místu stanovenému v článku 21 a
informacím pro zúčastněné strany a jejich zástupce o tom, jak na procesu náležité péče spolupracovat.
Komise a členské státy mohou usnadnit šíření informací o těchto iniciativách a jejich výsledcích. Komise vydá ve spolupráci s členskými státy pokyny, v nichž stanoví kritéria vhodnosti a metodiku pro posuzování vhodnosti odvětvových a vícestranných iniciativ společnostmi.
Komise vydá ve spolupráci s členskými státy pokyny, v nichž stanoví kritéria vhodnosti a metodiku pro posuzování vhodnosti ověřovatelů, kteří jsou třetí stranou, společnostmi, a dále pokyny pro monitorování přesnosti, účinnosti a integrity ověřování třetí stranou.
Článek 21
Jednotné kontaktní místo
Článek 22
Boj proti změně klimatu
Koncepce transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu uvedeného v prvním pododstavci obsahuje:
časově vymezené cíle do roku 2030 týkající se změny klimatu a v pětiletých intervalech do roku 2050 na základě přesvědčivých vědeckých důkazů a případně absolutní cíle snížení emisí skleníkových plynů pro rámec 1, rámec 2 a rámec 3 v každé významné kategorii;
popis identifikovaných dekarbonizačních pák a plánovaných klíčových opatření k dosažení cílů uvedených v písmeni a), případně včetně změn v portfoliu výrobků a služeb společnosti a přijímání nových technologií;
vysvětlení a kvantifikaci investic a financování podporujících uskutečňování transformačního plánu pro zmírňování změny klimatu a
popis úlohy správních, řídících a dozorčích orgánů ve vztahu k transformačnímu plánu pro zmírňování změny klimatu.
Povinnost přijmout transformační plán pro zmírňování změny klimatu uvedený v odstavci 1 tohoto článku se považuje za splněnou u společností, které do toho plánu zahrnul jejich mateřský podnik, jenž jej uvádí v souladu s články 29a nebo 40a směrnice 2013/34/EU, v závislosti na daném případu.
Článek 23
Zplnomocněný zástupce
Článek 24
Orgány dohledu
Společnost uvedená v čl. 2 odst. 2 může na základě změny okolností, vlivem níž daná společnost dosahuje největší části obratu v Unii v jiném členském státě, podat řádně odůvodněnou žádost o změnu orgánu dohledu příslušného k regulaci záležitostí, na něž se vztahuje tato směrnice, ve vztahu k dané společnosti.
Článek 25
Pravomoci orgánů dohledu
Přijetí nápravných opatření nebrání uložení sankcí nebo uplatnění občanskoprávní odpovědnosti v souladu s články 27 a 29.
Při plnění svých úkolů mají orgány dohledu alespoň pravomoc:
nařídit společnosti, aby:
zastavila porušování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to vykonáním určitého opatření nebo ukončením určitého jednání;
se zdržela jakéhokoli opakování příslušného jednání a
případně zajistila nápravu přiměřenou tomuto porušování a nezbytnou k jeho ukončení;
ukládat sankce v souladu s článkem 27 a
přijmout v případě bezprostředního rizika vzniku závažné a nenapravitelné újmy předběžná opatření.
Orgány dohledu vykonávají pravomoci uvedené v tomto článku v souladu s vnitrostátním právem:
přímo;
ve spolupráci s dalšími orgány nebo
prostřednictvím dožádání u příslušných soudních orgánů, jež zajistí, aby tyto prostředky právní ochrany byly účinné a měly rovnocenný účinek jako sankce ukládané přímo orgány dohledu.
Článek 26
Opodstatněné obavy
Článek 27
Sankce
Při rozhodování o tom, zda uložit sankce, a, jsou-li uloženy, případném určování jejich povahy a odpovídající úrovně se náležitě zohlední:
povaha, vážnost a doba trvání porušení a závažnost dopadů z něj vyplývajících;
veškeré vynaložené investice a veškerá cílená pomoc, kterou společnost poskytla podle článků 10 a 11;
veškerá spolupráce s jinými subjekty při řešení dotyčných nepříznivých dopadů;
případně rozsah, v jakém bylo rozhodnuto o seřazení dle priority v souladu s článkem 9;
veškerá relevantní předchozí porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ze strany společnosti konstatovaná konečným rozhodnutím;
rozsah, v jakém společnost uskutečnila nápravná opatření týkající se dotyčné záležitosti;
finanční prospěch, který společnost v důsledku porušení získala, nebo ztráty, jimž se v důsledku porušení vyhnula;
jakákoli jiná přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.
Členské státy stanoví alespoň tyto sankce:
peněžité sankce,
pokud daná společnost nevyhoví rozhodnutí o uložení peněžité sankce v příslušné lhůtě, veřejné prohlášení, v němž je uvedena společnost odpovědná za dané porušení a povaha porušení.
Členské státy zajistí, aby v případě společností uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 2 písm. b) byly peněžité sankce vypočítány s ohledem na konsolidovaný obrat vykázaný nejvyšší mateřskou společností.
Článek 28
Evropská síť orgánů dohledu
Komise může vyzvat agentury Unie, které mají příslušné odborné znalosti v oblastech, na něž se vztahuje tato směrnice, aby se k evropské síti orgánů dohledu připojily.
Ve výjimečných případech se však orgány dohledu mohou dohodnout na pravidlech pro vzájemné odškodnění za zvláštní výdaje vyplývající z poskytnutí pomoci.
Evropská síť orgánů dohledu zveřejní:
rozhodnutí orgánů dohledu obsahující sankce, jak je uvedeno v čl. 27 odst. 5, a
orientační seznam společností ze třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice.
Článek 29
Občanskoprávní odpovědnost společností a právo na odškodnění v plné výši
Členské státy zajistí, aby společnost bylo možné činit odpovědnou za škodu způsobenou fyzické nebo právnické osobě, jestliže:
úmyslně nebo z nedbalosti nesplnila povinnosti stanovené v článcích 10 a 11, pokud je cílem práva, zákazu nebo povinnosti vyjmenovaných v příloze této směrnice ochrana fyzické nebo právnické osoby, a
v důsledku nesplnění povinností podle písmene a) byla způsobena škoda na právním zájmu fyzické nebo právnické osoby chráněném podle vnitrostátního práva.
Společnost nelze činit odpovědnou, pokud škodu způsobili pouze její obchodní partneři v jejím řetězci činností.
Členské státy zajistí, aby:
vnitrostátní pravidla týkající se začátku běhu, délky, pozastavení nebo přerušení promlčecích lhůt nepřiměřeně nebránila podávání žalob o náhradu škody a v žádném případě nebyla více omezující než pravidla týkající se vnitrostátních obecných režimů občanskoprávní odpovědnosti;
promlčecí lhůta pro podání žaloby o náhradu škody podle této směrnice činí nejméně pět let a v žádném případě nesmí být kratší než promlčecí lhůta stanovená ve vnitrostátních obecných režimech občanskoprávní odpovědnosti;
promlčecí lhůta nezačala běžet dříve, než je porušení ukončeno a než se žalobce dozví nebo než lze přiměřeně předpokládat, že:
má vědomost o daném jednání a o tom, že toto jednání představuje porušení;
má vědomost o tom, že mu tímto porušením byla způsobena újma; a
je mu známa totožnost porušitele;
náklady řízení nebyly pro žalobce nepřiměřeně vysoké na to, aby se domáhali spravedlnosti;
se žalobci mohli domáhat opatření na zdržení se jednání, a to prostřednictvím zkráceného řízení; tato opatření na zdržení se jednání mají podobu konečného nebo předběžného opatření, které má zastavit porušování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a to vykonáním určitého opatření nebo ukončením určitého jednání;
byly stanoveny přiměřené podmínky, za nichž může kterákoli údajně poškozená strana zmocnit odborovou organizaci, nevládní organizaci na ochranu lidských práv nebo životního prostředí či jinou nevládní organizaci a v souladu s vnitrostátním právem vnitrostátní instituce na ochranu lidských práv se sídlem v některém členském státě, aby podaly žaloby k vymáhání práv údajně poškozené strany, aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní předpisy občanského procesního práva;
odborová nebo nevládní organizace může být zmocněna podle prvního pododstavce tohoto písmena, pokud splňuje požadavky stanovené vnitrostátním právem; součástí těchto požadavků může být udržování vlastní samostatné stálé přítomnosti a v souladu se svými stanovami se nezabývá komerčně – a to nikoli pouze dočasně – uplatňováním práv chráněných touto směrnicí nebo odpovídajících práv ve vnitrostátním právu;
je-li podána žaloba a žalobce předloží řádné odůvodnění obsahující přiměřeně dostupné skutečnosti a důkazy, které jsou dostatečné k doložení věrohodnosti jeho nároku na náhradu škod, a uvedl, že dalšími důkazy disponuje daná společnost, mohou soudy v souladu s vnitrostátním procesním právem nařídit, aby společnost tyto důkazy zpřístupnila;
vnitrostátní soudy omezí zpřístupnění důkazů na ty, které jsou nezbytné a přiměřené k podpoře případného nároku nebo nároku na náhradu škody, a jejich uchování na ty, které jsou nezbytné a přiměřené k podpoře takového nároku na náhradu škody; při určování toho, zda je nařízení zpřístupnit nebo uchovávat důkazy přiměřené, zváží vnitrostátní soudy rozsah, v jakém jsou žalobní tvrzení nebo tvrzení protistrany podpořena dostupnými skutečnostmi a důkazy, jež žádost o zpřístupnění důkazů ospravedlňují; rozsah a náklady zpřístupnění, jakož i oprávněné zájmy všech stran, mimo jiné i jakýchkoli dotčených třetích stran, včetně předcházení nespecifickému vyhledávání informací, které nejsou pro strany řízení pravděpodobně relevantní; skutečnost, zda důkazy, které mají být zpřístupněny, obsahují důvěrné informace, zejména informace týkající se třetích stran, a zda jsou přijata opatření k ochraně těchto důvěrných informací;
členské státy zajistí, aby vnitrostátní soudy měly pravomoc nařídit zpřístupnění důkazů obsahujících důvěrné informace, považují-li je za relevantní pro danou žalobu o náhradu škody; členské státy zajistí, aby při nařizování zpřístupnění těchto informací měly vnitrostátní soudy k dispozici účinná opatření na ochranu těchto informací.
Pokud škodu způsobily daná společnost a její dceřiná společnost nebo přímý či nepřímý obchodní partner společně, nesou odpovědnost společně a nerozdílně, aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se podmínek společné a nerozdílné odpovědnosti a regresního práva.
Článek 30
Oznamování porušení a ochrana oznamujících osob
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se na ohlašování porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato této směrnice, a na ochranu osob oznamujících tato porušení vztahovala směrnice (EU) 2019/1937.
Článek 31
Veřejná podpora, zadávání veřejných zakázek a veřejné koncese
Členské státy zajistí, aby dodržování povinností vyplývajících z ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí tato směrnice, nebo jejich dobrovolné uplatňování bylo kvalifikováno jako environmentální nebo sociální aspekt, který mohou veřejní zadavatelé v souladu se směrnicemi 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU zohlednit jako součást kritérií pro zadání veřejné zakázky nebo udělení koncese, a jako environmentální nebo sociální podmínku, kterou mohou veřejní zadavatelé v souladu s uvedenými směrnicemi stanovit v souvislosti s plněním veřejných zakázek nebo koncesí.
Článek 32
Změna směrnice (EU) 2019/1937
V bodě E.2 části I přílohy směrnice (EU) 2019/1937 se doplňuje nový bod, který zní:
směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. května 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj) .“
Článek 33
Změna nařízení (EU) 2023/2859
V části B přílohy nařízení (EU) 2023/2859 se doplňuje nový bod, který zní:
„17. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. května 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859 (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj).“
Článek 34
Výkon přenesené pravomoci
Článek 35
Postup projednávání ve výboru
Článek 36
Přezkum a podávání zpráv
Zpráva zohlední další legislativní akty Unie, které se vztahují na regulované finanční podniky. Zveřejní se co nejdříve po 25. červenci 2024, avšak nejpozději do 26. července 2026. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.
2. do 26. července 2030 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice a její účinnosti při dosahování stanovených cílů, zejména při řešení nepříznivých dopadů. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh. V první zprávě se mimo jiné posoudí tyto aspekty:
dopad této směrnice na malé a střední podniky spolu s posouzením účinnosti jednotlivých opatření a nástrojů na podporu malých a středních podniků ze strany Komise a členských států;
oblast působnosti této směrnice, pokud jde o zahrnuté společnosti, zda zajišťuje účinnost této směrnice s ohledem na její cíle, rovné podmínky pro zahrnuté subjekty a zda společnosti nemohou uplatňování této směrnice obcházet, včetně toho, zda:
je třeba revidovat definici pojmu „řetězec činností“;
je třeba změnit přílohu této směrnice, a to i s ohledem na mezinárodní vývoj, a zda by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala další nepříznivé dopady, zejména nepříznivé dopady na řádnou správu věcí veřejných;
je třeba revidovat pravidla této směrnice pro boj proti změně klimatu, zejména pokud jde o koncepci transformačních plánů pro zmírnění změny klimatu, jejich přijímání a zavádění společnostmi, jakož i pravomoci orgánů dohledu související s těmito pravidly;
jsou mechanismy vymáhání zavedené na vnitrostátní úrovni, sankce a pravidla občanskoprávní odpovědnosti účinné;
jsou k zajištění rovných podmínek pro společnosti na vnitřním trhu nezbytné změny úrovně harmonizace stanovené touto směrnicí, včetně sbližování a rozdílů mezi ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, jimiž se tato směrnice provádí.
Článek 37
Provedení
Tyto předpisy se použijí:
od 26. července 2028, pokud jde o společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b), jež byly založeny podle právních předpisů členského státu a v posledním účetním období předcházejícím 26. července 2028, za které byla nebo měla být přijata roční účetní závěrka, měly v průměru více než 3 000 zaměstnanců a dosáhly čistého celosvětového obratu vyššího než 900 000 000 EUR, s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2029 nebo později;
od 26. července 2028, pokud jde o společnosti uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) a b), jež byly založeny podle právních předpisů třetí země a v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období předcházejícímu 26. července 2028 dosáhly v Unii čistého obratu vyššího než 900 000 000 EUR, s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2029 nebo později;
od 26. července 2029, pokud jde o všechny ostatní společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 2 odst. 2 písm. a) a b) a společnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. c) a čl. 2 odst. 2 písm. c), s výjimkou opatření nezbytných k zajištění souladu s článkem 16, jež členské státy začnou vůči těmto společnostem uplatňovat za účetní období začínající 1. ledna 2030 nebo později.
Tato ustanovení přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 38
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 39
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
Část I
1. PRÁVA A ZÁKAZY OBSAŽENÉ V MEZINÁRODNÍCH ÚMLUVÁCH O LIDSKÝCH PRÁVECH
1. Právo na život, vykládané v souladu s čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Porušování tohoto práva zahrnuje mimo jiné případy, kdy smrt určité osoby způsobí vlivem nedostatečných pokynů nebo kontroly ze strany společnosti příslušníci soukromých či veřejných bezpečnostních služeb chránící zdroje, zařízení nebo personál společnosti;
2. zákaz mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, vykládaný v souladu s článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. To zahrnuje mimo jiné případy, kdy vlivem nedostatečných pokynů nebo kontroly ze strany společnosti podrobují příslušníci soukromých či veřejných bezpečnostních služeb, kteří chrání zdroje, zařízení nebo personál společnosti, určitou osobu mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení;
3. právo na svobodu a bezpečnost, vykládané v souladu s čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
4. zákaz svévolného nebo protiprávního zasahování do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence osoby a protiprávních útoků na její čest nebo pověst, vykládaný v souladu s článkem 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
5. zákaz zasahování do svobody myšlení, svědomí a náboženství, vykládaný v souladu s článkem 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
6. právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, včetně spravedlivé mzdy a přiměřené důstojné mzdy pro zaměstnané pracovníky a přiměřeného důstojného příjmu pro osoby samostatně výdělečně činné a drobné zemědělce, které dostávají za svou práci nebo produkci, slušného života, bezpečných a zdravotně nezávadných pracovních podmínek a rozumného vymezení pracovních hodin, vykládané v souladu s články 7 a 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
7. zákaz omezit přístup pracovníků k odpovídajícímu bydlení, pokud je pracovní síla ubytována v ubytovacím zařízení poskytovaném společností, a k dostatečné výživě, šatstvu, vodě a hygienickým zařízením na pracovišti, vykládaný v souladu s článkem 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
8. právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu, vykládané v souladu s článkem 24 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na vzdělání, vykládané v souladu s článkem 28 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na přiměřenou životní úroveň, vykládané v souladu s článkem 27 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji, vykládané v souladu s článkem 32 Úmluvy o právech dítěte; právo dítěte na ochranu před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání a na ochranu před únosem, prodejem nebo neoprávněným přemístěním na jiné místo v jeho zemi nebo mimo ni za účelem vykořisťování, vykládané v souladu s články 34 a 35 Úmluvy o právech dítěte;
9. zákaz zaměstnání dítěte, které nedosáhlo věku, kdy končí povinná školní docházka, a v žádném případě mladšího než 15 let, s výjimkou případů, kdy tak stanoví právo místa zaměstnání v souladu s čl. 2 odst. 4 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 (č. 138), vykládaný v souladu s články 4 až 8 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 (č. 138);
10. zákaz nejhorších forem dětské práce (osoby mladší 18 let), vykládaný v souladu s článkem 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, 1999 (č. 182). To zahrnuje:
všechny formy otroctví nebo praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí k účasti v ozbrojených konfliktech;
užívání, získávání nebo nabízení dítěte k prostituci, k výrobě pornografie nebo pro pornografická představení;
užívání, získávání nebo nabízení dítěte k nezákonným činnostem, zejména k výrobě drog a obchodování s drogami; a
práci, která svou povahou nebo okolnostmi, za kterých je vykonávána, je schopna poškodit zdraví, ohrozit bezpečnost nebo morálku dětí.
11. zákaz nucené nebo povinné práce, což zahrnuje každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně, například v důsledku poddanství pro dluhy nebo obchodování s lidmi, vykládaný v souladu s čl. 2 odst. 1 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29). Nucená nebo povinná práce nezahrnuje žádnou práci ani službu, která je v souladu s čl. 2 odst. 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29), nebo s čl. 8 odst. 3 písm. b) a c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
12. zákaz všech forem otroctví a obchodování s otroky, včetně praktik podobných otroctví, nevolnictví nebo jiných forem dominance nebo útlaku na pracovišti, jako je extrémní ekonomické nebo sexuální vykořisťování a ponižování, nebo obchodování s lidmi, vykládaný v souladu s článkem 8 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
13. právo na svobodu sdružování a shromažďování a právo organizovat se a kolektivně vyjednávat, vykládané v souladu s články 21 a 22 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článkem 8 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvou Mezinárodní organizace práce o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, 1948 (č. 87), a Úmluvou Mezinárodní organizace práce o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat, 1949 (č. 98). Mezi tato práva mimo jiné patří:
pracovníci mají právo svobodně zakládat odborové organizace nebo do nich vstupovat;
založení odborové organizace, vstup do ní ani členství v ní nesmí být důvodem pro neoprávněnou diskriminaci nebo odvetná opatření;
odborové organizace mají právo svobodně působit v souladu se svými stanovami a pravidly bez zásahu orgánů veřejné správy; a
právo na stávku a právo na kolektivní vyjednávání.
14. zákaz nerovného zacházení v zaměstnání, pokud to není odůvodněno požadavky zaměstnání, vykládaný v souladu s články 2 a 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o stejném odměňování, 1951 (č. 100), články 1 a 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958 (č. 111), a článkem 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. To zahrnuje zejména:
vyplácení nerovných odměn za práci stejné hodnoty a
diskriminaci na základě národnostního nebo sociálního původu, rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství nebo politických názorů;
15. zákaz způsobovat jakékoli měřitelné zhoršení životního prostředí, jako je znečištění půdy, vody nebo ovzduší, škodlivé emise, nadměrná spotřeba vody, degradace půdy nebo jiný dopad na přírodní zdroje, jako je odlesňování, který:
podstatně poškozuje přírodní zdroje pro uchovávání a produkci potravin;
znemožňuje přístup osob k nezávadné a čisté pitné vodě;
ztěžuje přístup osob k hygienickým zařízením nebo je ničí;
poškozuje zdraví, bezpečnost, běžné užívání půdy nebo zákonně nabytý majetek osoby;
významně nepříznivě ovlivňuje ekosystémové služby, jejichž prostřednictvím ekosystém přímo či nepřímo přispívá k lidskému blahobytu;
vykládaný v souladu s čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a články 11 a 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
16. právo jednotlivců, skupin a komunit na půdu a zdroje a na to, aby nebyli zbaveni prostředků k životní existenci, což znamená zákaz nezákonně vyvlastnit nebo zabírat půdu, lesy a vody při získávání, rozvoji nebo jiném využívání půdy, lesů a vod, a to i odlesňováním, jejichž využívání zajišťuje obživu osob, vykládaný v souladu s články 1 a 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a články 1, 2 a 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
2. NÁSTROJE V OBLASTI LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD
Část II
POVINNOSTI A ZÁKAZY OBSAŽENÉ V ÚMLUVÁCH O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
1. Povinnost omezit nepříznivé dopady na biologickou rozmanitost na nejmenší možnou míru nebo se jim vyhnout, vykládaná v souladu s čl. 10 písm. b) Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 1992 a použitelným právem v příslušné jurisdikci, včetně povinností vyplývajících z Cartagenského protokolu o vývoji, přepravě, využívání, přenosu a uvolňování všech živých modifikovaných organismů a nakládání s nimi a z Nagojského protokolu ze dne 12. října 2014 o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti;
2. zákaz dovozu, vývozu, zpětného vývozu nebo přivezení z moře jakéhokoli exempláře uvedeného v přílohách I až III Úmluvy ze dne 3. března 1973 o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) bez povolení, vykládaný v souladu s články III, IV a V úmluvy;
3. zákaz výroby, dovozu a vývozu výrobků s přidanou rtutí vyjmenovaných v příloze A části I Minamatské úmluvy o rtuti ze dne 10. října 2013 (dále jen „Minamatská úmluva“), vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 úmluvy;
4. zákaz použití rtuti nebo sloučenin rtuti ve výrobních procesech vyjmenovaných v příloze B části I Minamatské úmluvy po termínu ukončení uvedeném v úmluvě pro jednotlivé procesy, vykládaný v souladu s čl. 5 odst. 2 úmluvy;
5. zákaz protiprávního nakládání s odpady obsahujícími rtuť, vykládaný v souladu s čl. 11 odst. 3 Minamatské úmluvy a článkem 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ( 19 );
6. zákaz výroby a použití chemických látek vyjmenovaných v příloze A Stockholmské úmluvy ze dne 22. května 2001 o perzistentních organických znečišťujících látkách (dále jen „Stockholmská úmluva“), vykládaný v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) úmluvy a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ( 20 );
7. zákaz protiprávního nakládání s odpady, jejich shromažďování, skladování a odstranění, vykládaný v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. d) body i) a ii) Stockholmské úmluvy a článkem 7 nařízení (EU) 2019/1021;
8. zákaz dovozu nebo vývozu chemické látky vyjmenované v příloze III Rotterdamské úmluvy ze dne 10. září 1998 o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (UNEP/FAO), vykládaný v souladu s čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 11 odst. 2 úmluvy a uvedením provedeným dovážející nebo vyvážející smluvní stranou úmluvy v souladu s postupem předchozího souhlasu (PIC);
9. zákaz protiprávní výroby, spotřeby, dovozu a vývozu regulovaných látek uvedených v přílohách A, B, C a E Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, k Vídeňské úmluvě na ochranu ozonové vrstvy, vykládaný v souladu s článkem 4B Montrealského protokolu a ustanoveními o udělování licencí podle použitelného práva v příslušné jurisdikci;
10. zákaz vývozu nebezpečných nebo jiných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Basilejské úmluvy ze dne 22. března 1989 o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (dále jen „Basilejská úmluva“) a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ( 21 ):
do smluvní strany úmluvy, která zakázala dovoz takových nebezpečných a jiných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) Basilejské úmluvy;
do státu dovozu, který k takovému dovozu nedá písemný souhlas, pokud tento stát dovozu nezakázal dovoz těchto nebezpečných odpadů, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) Basilejské úmluvy;
do státu, který není smluvní stranou Basilejské úmluvy, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 5 Basilejské úmluvy;
do státu dovozu, pokud s těmito nebezpečnými odpady nebo jinými odpady není v tomto státě nebo kdekoli jinde nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 8 první větou Basilejské úmluvy;
11. zákaz vývozu nebezpečných odpadů ze států vyjmenovaných v příloze VII Basilejské úmluvy do států, které nejsou uvedeny v příloze VII, pro postupy vyjmenované v příloze IV Basilejské úmluvy, vykládaný v souladu s článkem 4 A Basilejské úmluvy a články 34 a 36 nařízení (ES) č. 1013/2006;
12. zákaz dovozu nebezpečných odpadů a jiných odpadů ze státu, který neratifikoval Basilejskou úmluvu, vykládaný v souladu s čl. 4 odst. 5 Basilejské úmluvy;
13. povinnost zabránit nepříznivým dopadům na vlastnictví vymezené jako přírodní dědictví v článku 2 Úmluvy ze dne 16. listopadu 1972 o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (dále jen „Úmluva o světovém dědictví“) nebo tyto nepříznivé dopady minimalizovat, vykládaná v souladu s čl. 5 písm. d) Úmluvy o světovém dědictví a použitelným právem v příslušné jurisdikci;
14. povinnost zabránit nepříznivým dopadům na mokřady vymezené v článku 1 Úmluvy ze dne 2. února 1971 o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (dále jen „Ramsarská úmluva“) nebo tyto nepříznivé dopady minimalizovat, vykládaná v souladu s čl. 4 odst. 1 Ramsarské úmluvy a použitelným právem v příslušné jurisdikci;
15. povinnost předcházet znečištění moří z lodí, vykládaná v souladu s Mezinárodní úmluvou ze dne 2. listopadu 1973 o zamezení znečištění moří z lodí ve znění protokolu z roku 1978 (MARPOL 73/78). To zahrnuje:
zákaz vypouštět do moře:
ropné látky nebo ropné směsi vymezené v pravidlu 1 přílohy I MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 9 až 11 přílohy I MARPOL 73/78;
škodlivé kapalné látky vymezené v pravidlu 1 bodu 6 přílohy II MARPOL 73/78 vykládaný v souladu s pravidly 5 a 6 přílohy II MARPOL 73/78; a
odpadní vody vymezené v pravidlu 1 bodu 3 přílohy IV MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 8 a 9 přílohy IV MARPOL 73/78;
zákaz protiprávního znečištění škodlivými látkami převáženými na moři v zabaleném stavu vymezený v pravidlu 1 přílohy III MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 1 až 7 přílohy III MARPOL 73/78, a
zákaz protiprávního znečištění odpadem z lodí vymezený v pravidlu 1 přílohy V MARPOL 73/78, vykládaný v souladu s pravidly 3 až 6 přílohy V MARPOL 73/78;
16. povinnost zabraňovat, snížit a kontrolovat znečištění mořského prostředí shazováním odpadu do moře, vykládaná v souladu s článkem 210 Úmluvy Organizace spojených národů ze dne 10. prosince 1982 o mořském právu (UNCLOS) a použitelným právem v příslušné jurisdikci.
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ze dne 29. dubna 2015 o evropských fondech dlouhodobých investic (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 98).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, o změně směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a o zrušení směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 ze dne 7. října 2020 o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky a o změně nařízení (EU) 2017/1129 a směrnice (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 347, 20.10.2020, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 40).
( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na transparentnost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 (Úř. věst. L 137, 24.5.2017, s. 1).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ze dne 20. června 2019 o perzistentních organických znečišťujících látkách (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 45).
( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1).