(EU) 2024/1275Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1275 ze dne 24. dubna 2024 o energetické náročnosti budov (přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

1.   Tato směrnice podporuje snižování energetické náročnosti budov a snižování emisí skleníkových plynů z budov v Unii za účelem dosažení fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050 a s ohledem na vnější klimatické podmínky, místní podmínky, požadavky na kvalitu vnitřního prostředí a efektivnost nákladů.

2.   Tato směrnice stanoví požadavky pro:

3.   Požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům v přijetí nebo zavedení přísnějších opatření za podmínky, že jsou tato opatření slučitelná s právem Unie. Tato opatření se oznamují Komisi.

1.   Každý členský stát vytvoří vnitrostátní plán renovace budov k zajištění renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku, a s cílem transformovat stávající budovy na budovy s nulovými emisemi.

2.   Každý vnitrostátní plán renovace budov musí zahrnovat:

Plán uvedený v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce zahrnuje vnitrostátní cíle pro roky 2030, 2040 a 2050, pokud jde o roční míru energetických renovací, spotřebu primární energie a konečnou spotřebu energie vnitrostátního fondu budov a snižování jeho provozních emisí skleníkových plynů; konkrétní harmonogramy, podle nichž má být u jiných než obytných budov do roku 2040 a 2050 dosaženo souladu s nižšími maximálními prahovými hodnotami energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 1 v souladu s postupem transformace vnitrostátního fondu budov na budovy s nulovými emisemi; a fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a širších přínosů, včetně přínosů co do kvality vnitřního prostředí.

Pokud je přehled konkrétních politik a opatření uvedený v prvním pododstavci písm. c) nebo přehled investičních potřeb uvedený v prvním pododstavci písm. d) obsažen již ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, lze do plánu renovace budov namísto plně vypracovaného přehledu zahrnout jasný odkaz na příslušné části vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.

3.   Každých pět let vypracuje každý členský stát s použitím vzoru stanoveného v příloze II této směrnice svůj návrh vnitrostátního plánu renovace budov a předloží ho Komisi. Každý členský stát předloží svůj návrh vnitrostátního plánu renovace budov v rámci svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle článku 9 nařízení (EU) 2018/1999, a pokud předkládá návrh aktualizace tohoto plánu podle článku 14 uvedeného nařízení, v rámci tohoto návrhu.

Bez ohledu na první pododstavec předloží členské státy Komisi první návrh vnitrostátního plánu renovace budov do 31. prosince 2025.

4.   Na podporu vývoje svého vnitrostátního plánu renovace budov uspořádá každý členský stát na toto téma veřejnou konzultaci před tím, než návrh tohoto plánu předloží Komisi. Do veřejné konzultace jsou zapojeny zejména místní a regionální orgány a další socioekonomičtí partneři, včetně občanské společnosti a subjektů pracujících se zranitelnými domácnostmi. Každý členský stát přiloží ke svému návrhu vnitrostátního plánu renovace budov shrnutí výsledků své veřejné konzultace. Tato veřejná konzultace může být součástí veřejné konzultace prováděné podle článku 10 nařízení (EU) 2018/1999.

5.   Komise posoudí návrhy vnitrostátních plánů renovace budov předložené podle odstavce 3, zejména pokud jde o to, zda:

Po konzultaci s výborem zřízeným článkem 33 této směrnice může Komise vydat pro jednotlivé členské státy doporučení v souladu s čl. 9 odst. 2 a článkem 34 nařízení (EU) 2018/1999.

Pokud jde o první návrh vnitrostátního plánu renovace budov, může Komise vydat doporučení pro jednotlivé členské státy nejpozději šest měsíců poté, co členský stát tento plán předložil.

6.   Veškerá doporučení Komise vydaná k návrhu vnitrostátního plánu renovace budov každý členský stát náležitě zohlední ve svém vnitrostátním plánu renovace budov. Pokud se dotčený členský stát doporučením nebo jeho podstatnou částí neřídí, sdělí Komisi své důvody a zveřejní je.

7.   Každých pět let předloží každý členský stát Komisi svůj vnitrostátní plán renovace budov vypracovaný s použitím vzoru stanoveného v příloze II této směrnice. Každý členský stát předloží svůj vnitrostátní plán renovace budov v rámci svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999, a pokud předkládá aktualizaci tohoto plánu podle článku 14 uvedeného nařízení, v rámci této aktualizace.

Bez ohledu na první pododstavec předloží členské státy Komisi první vnitrostátní plán renovace budov do 31. prosince 2026.

8.   Každý členský stát přiloží ke svému následujícímu vnitrostátnímu plánu renovace budov údaje o provádění své nejaktuálnější dlouhodobé strategie renovací nebo vnitrostátního plánu renovace budov, přičemž uvede, zda dosáhl svých vnitrostátních cílů.

9.   Každý členský stát zahrne do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu v souladu s články 17 a 21 nařízení (EU) 2018/1999 informace o provádění vnitrostátních cílů uvedených v odst. 2 písm. b) tohoto článku. Každé dva roky Komise do své výroční zprávy o stavu energetické unie předkládané podle článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 zahrne zprávu o celkovém pokroku při renovaci vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, v souladu s plány stanovenými v plánech renovace budov, na základě informací předložených členskými státy v jejich integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu. Komise každoročně sleduje vývoj energetické náročnosti fondu budov v Unii na základě nejlepších dostupných informací Eurostatu a z dalších zdrojů a tyto informace zveřejňuje prostřednictvím střediska EU pro sledování fondu budov.

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov nebo ucelených částí budov byly stanoveny za účelem dosažení alespoň nákladově optimálních úrovní a tam, kde je to relevantní, přísnějších referenčních hodnot, jako jsou požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a požadavky na budovy s nulovými emisemi. Energetická náročnost se vypočte v souladu s metodou uvedenou v článku 4. Nákladově optimální úrovně se vypočtou v souladu se srovnávacím metodickým rámcem uvedeným v článku 6.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byly stanoveny minimální požadavky na energetickou náročnost pro prvky budovy, jež jsou součástí obvodového pláště budovy a jež mají významný dopad na energetickou náročnost obvodového pláště, pokud jsou vyměňovány nebo instalovány dodatečně, s cílem dosáhnout alespoň nákladově optimálních úrovní. Členské státy mohou stanovit požadavky na prvky budov na úrovni, která by usnadnila účinnou instalaci nízkoteplotních systémů vytápění v renovovaných budovách.

Při stanovování požadavků mohou členské státy rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými kategoriemi budov.

V těchto požadavcích je třeba brát v úvahu optimální kvalitu vnitřního prostředí, aby se zamezilo nepříznivým účinkům, například nedostatečnému větrání, jakož i místní podmínky a určené využití i stáří budovy.

Členské státy pravidelně přezkoumávají své minimální požadavky na energetickou náročnost nejméně jednou za pět let a v případě potřeby je aktualizují, aby odrážely technický pokrok v sektoru budov, výsledky výpočtu nákladově optimálních úrovní podle článku 6 a aktualizované vnitrostátní cíle a politiky v oblasti energetiky a klimatu.

2.   Členské státy mohou přizpůsobit požadavky uvedené v odstavci 1, pokud jde o budovy úředně chráněné na celostátní, regionální či místní úrovni jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění některých požadavků nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled.

3.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto kategorií budov:

1.   Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci podle článku 32 za účelem doplnění této směrnice, pokud jde o vytvoření a revizi srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov.

Do 30. června 2025 Komise reviduje srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost v nových budovách a ve stávajících budovách procházejících větší renovací a pro jednotlivé prvky budov. Tyto úrovně musí být v souladu s vnitrostátními přístupy stanovenými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu předložených Komisi podle článku 14 nařízení (EU) 2018/1999.

Srovnávací metodický rámec se stanoví v souladu s přílohou VII a rozlišuje mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými kategoriemi budov.

2.   Členské státy vypočítají nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost za použití srovnávacího metodického rámce vypracovaného v souladu s odstavcem 1 a relevantními parametry, jako jsou klimatické podmínky a praktická dostupnost energetické infrastruktury, a srovnají výsledky tohoto výpočtu s platnými minimálními požadavky na energetickou náročnost. Při tomto výpočtu mohou členské státy zohlednit potenciál globálního oteplování během životního cyklu.

Členské státy oznámí Komisi veškeré vstupní údaje a předpoklady použité k výpočtům nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost a jejich výsledky. K tomuto účelu použijí šablonu stanovenou v příloze III nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 (29). Členské státy aktualizují a předkládají tyto zprávy Komisi v pravidelných odstupech ne delších než pět let. První zpráva o výpočtech vycházejících z revidovaného metodického rámce podle odstavce 1 tohoto článku se předloží do 30. června 2028

3.   Pokud ze srovnání provedeného v souladu s odstavcem 2 vyplývá, že minimální požadavky na energetickou náročnost platné v některém členském státě jsou o více než 15 % méně energeticky účinné než nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost, dotčený členský stát je upraví do 24 měsíců od zpřístupnění výsledků tohoto srovnání.

4.   Komise zveřejní zprávu o pokroku členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost.

1.   Členské státy zajistí, aby byly následující nové budovy budovami s nulovými emisemi v souladu s článkem 11:

Dokud se nepoužijí požadavky podle prvního pododstavce, členské státy zajistí, aby všechny nové budovy byly alespoň budovami s téměř nulovou spotřebou energie a aby splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s článkem 5. Pokud veřejné subjekty hodlají sídlit v nové budově, kterou nevlastní, usilují o to, aby tato budova byla budovou s nulovými emisemi.

2.   Členské státy zajistí výpočet potenciálu globálního oteplování během životního cyklu v souladu s přílohou III a jeho zveřejnění v certifikátu energetické náročnosti budovy:

3.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32 za účelem změny přílohy III a stanovení rámce Unie pro vnitrostátní výpočet potenciálu globálního oteplování během životního cyklu s cílem dosáhnout klimatické neutrality. První z těchto aktů v přenesené pravomoci se přijme do 31. prosince 2025.

4.   Členské státy se mohou rozhodnout nepoužít odstavce 1 a 2 na budovy, pro které již byly k datům uvedeným v odstavcích 1 a 2 podány žádosti o stavební povolení či rovnocenné žádosti, včetně žádostí o změnu využití.

5.   Do 1. ledna 2027 členské státy zveřejní a oznámí Komisi plán obsahující podrobné informace o zavedení mezních hodnot celkového souhrnného potenciálu globálního oteplování během životního cyklu všech nových budov a stanoví cíle pro nové budovy od roku 2030, v nichž se odráží postupný sestupný trend, jakož i maximální mezní hodnoty podrobně uvedené pro různá klimatická pásma a typologie budov.

Tyto maximální mezní hodnoty musí být v souladu s cílem Unie dosáhnout klimatické neutrality.

Komise vydává pokyny, sdílí poznatky o stávajících vnitrostátních politikách a nabízí členským státům na jejich žádost technickou podporu.

6.   Členské státy ve vztahu k novým budovám řeší otázky optimální úrovně kvality vnitřního prostředí, přizpůsobení se změně klimatu, požární bezpečnosti, rizik spojených s intenzivní seismickou aktivitou a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením. Členské státy se rovněž zabývají pohlcováním uhlíku souvisejícím s ukládáním uhlíku v budovách nebo na budovách.

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se se v případě, že budova prochází větší renovací, energetická náročnost budovy nebo jejích renovovaných částí snížila s cílem splnit minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 5, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné.

Tyto požadavky se použijí pro renovovanou budovu nebo ucelenou část budovy jako celek. Navíc či alternativně lze požadavky použít na renovované prvky budov.

2.   Členské státy dále přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby v případě, že je dodatečně instalován nebo vyměňován prvek budovy, jenž je součástí obvodového pláště budovy a má významný dopad na energetickou náročnost obvodového pláště budovy, jeho energetická náročnost splňovala minimální požadavky na energetickou náročnost, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné.

3.   Členské státy v souvislosti s budovami procházejícími větší renovací vysoce podporují účinné alternativní systémy, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Členské státy věnují v souvislosti s budovami procházejícími větší renovací pozornost otázkám kvality vnitřního prostředí, přizpůsobení se změně klimatu, požární bezpečnosti, rizikům spojeným s intenzivní seismickou aktivitou, odstraňování nebezpečných látek včetně azbestu a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením.

1.   Členské státy stanoví minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy, které zajistí, aby tyto budovy nepřekročily stanovenou maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti podle třetího pododstavce, vyjádřenou číselným ukazatelem spotřeby primární nebo konečné energie v kWh/(m2.r) k datům stanoveným v pátém pododstavci.

Maximální prahové hodnoty energetické náročnosti se stanoví ke dni 1. ledna 2020 na základě fondu jiných než obytných budov na základě dostupných informací a případně na základě statistického vzorku. Členské státy vyloučí z výchozí hodnoty jiné než obytné budovy, kterým udělí výjimku podle odstavce 6.

Každý členský stát stanoví maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby 16 % jeho vnitrostátního fondu jiných než obytných budov převyšovalo tuto hodnotu (dále jen „16 % prahová hodnota“). Každý členský stát rovněž stanoví maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby 26 % jeho vnitrostátního fondu jiných než obytných budov převyšovalo tuto hodnotu (dále jen „26 % prahová hodnota“). Členské státy mohou stanovit maximální prahové hodnoty energetické náročnosti pro celý vnitrostátní fond jiných než obytných budov nebo pro typ nebo kategorii budov.

Členské státy mohou stanovit prahové hodnoty na úrovni odpovídající konkrétní třídě energetické náročnosti za podmínky, že jsou v souladu s třetím pododstavcem.

Minimální normy energetické náročnosti zajistí alespoň to, aby všechny jiné než obytné budovy byly pod:

Dodržování prahových hodnot jednotlivými jinými než obytnými budovami se kontroluje na základě certifikátů energetické náročnosti či ve vhodných případech jinými dostupnými prostředky.

Členské státy ve svých plánech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) stanoví konkrétní harmonogramy pro jiné než obytné budovy s cílem dosáhnout souladu s nižší maximální prahovou hodnotou energetické náročnosti do roku 2040 a 2050, v souladu s postupem transformace vnitrostátního fondu budov na budovy s nulovými emisemi.

Členské státy mohou stanovit a zveřejnit kritéria pro udělení výjimky jednotlivým jiným než obytným budovám z požadavků tohoto odstavce s ohledem na očekávané budoucí využití těchto budov, s ohledem na tíživou situaci nebo v případě nepříznivého posouzení nákladů a přínosů. Tato kritéria musí být jasná, přesná a přísná a musí zajišťovat rovné zacházení s jinými než obytnými budovami. Při stanovování těchto kritérií členské státy umožní posouzení potenciálního podílu zahrnutých jiných než obytných budov předem a zabrání tomu, aby se výjimky vztahovaly na nepřiměřeně velký počet jiných než obytných budov. Členské státy rovněž podají zprávu o kritériích jako součást svých vnitrostátních plánů renovace budov předložených Komisi podle článku 3.

Pokud členské státy stanoví kritéria pro výjimky podle osmého pododstavce, dosáhnou rovnocenného snížení energetické náročnosti v jiných částech fondu jiných než obytných budov.

Má-li celková renovace nezbytná k dosažení prahových hodnot energetické náročnosti uvedených v tomto odstavci pro danou jinou než obytnou budovu nepříznivé posouzení nákladů a přínosů, členské státy vyžadují, aby byla pro tuto budovu provedena alespoň ta jednotlivá renovační opatření, která mají příznivé posouzení nákladů a přínosů.

V rozsahu, v jakém je vnitrostátní fond jiných než obytných budov nebo jeho část vážně poškozen přírodní katastrofou, může členský stát dočasně upravit maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby energetická renovace poškozených jiných než obytných budov nahradila energetickou renovaci jiných energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov, a zároveň zajistit, aby obdobné procento fondu jiných než obytných budov prošlo energetickou renovací. V takovém případě členský stát ve svém vnitrostátním plánu renovace budov podá informace o této úpravě a její předpokládané délce.

2.   Do 29. května 2026 každý členský stát stanoví vnitrostátní trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov v souladu s vnitrostátním plánem a cíli pro roky 2030, 2040 a 2050 obsaženými ve vnitrostátním plánu renovace budov tohoto členského státu a s cílem transformace vnitrostátního fondu budov na fond budov s nulovými emisemi do roku 2050. Vnitrostátní trajektorie pro postupnou renovaci vnitrostátního fondu obytných budov se vyjádří jako pokles průměrné spotřeby primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov za období od roku 2020 do roku 2050 a určí počet obytných budov a bytových jednotek nebo podlahovou plochu, jež mají být každoročně renovovány, včetně počtu nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov a bytových jednotek.

Členské státy zajistí, aby průměrná spotřeba primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov:

Členské státy zajistí, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie uvedeného ve třetím pododstavci bylo dosaženo renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov. Členské státy mohou do podílu dosaženého renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov započítat snížení průměrné spotřeby primární energie dosažené renovací obytných budov postižených přírodními katastrofami, jako jsou zemětřesení a povodně.

V rámci svého úsilí o renovaci s cílem dosáhnout požadovaného snížení průměrné spotřeby primární energie v celém fondu obytných budov zavedou členské státy opatření, jako jsou minimální normy energetické náročnosti, technická pomoc a opatření finanční podpory.

V rámci svého úsilí o renovaci členské státy neudělí nepřiměřenou výjimku nájemním obytným budovám nebo bytovým jednotkám.

Členské státy uvedou ve vnitrostátních plánech renovace budov informace o použité metodice a shromážděné údaje pro odhad hodnot uvedených ve druhém a třetím pododstavci. V rámci posuzování vnitrostátních plánů renovace budov Komise sleduje dosažení hodnot uvedených ve druhém a třetím pododstavci, včetně počtu budov a ucelených částí budov nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov, a v případě potřeby předloží doporučení. Tato doporučení mohou zahrnovat rozsáhlejší využívání minimálních norem energetické náročnosti.

Vnitrostátní trajektorie pro postupnou renovaci vnitrostátního fondu obytných budov musí odkazovat na údaje o vnitrostátním fondu obytných budov, které jsou, je-li to vhodné, založeny na statistickém vzorku a certifikátech energetické náročnosti.

Pokud je průměrný podíl fosilních paliv na spotřebě energie v obytných budovách nižší než 15 %, mohou členské státy upravit úrovně stanovené v třetím pododstavci písm. a) a b) tak, aby zajistily, že průměrná spotřeba primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov bude do roku 2030 a poté každých pět let nejvýše rovnocenná vnitrostátně stanovené hodnotě odvozené z lineárního snížení průměrné spotřeby primární energie v letech 2020 až 2050 v souladu s transformací fondu obytných budov na fond budov s nulovými emisemi.

3.   Vedle spotřeby primární energie uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy stanovit další ukazatele spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a vyprodukovaných provozních emisí skleníkových plynů v kgCO2eq/(m2.r). Aby se zajistilo snížení provozních emisí skleníkových plynů, zohlední minimální normy energetické náročnosti čl. 15a odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001.

4.   V souladu s článkem 17 členské státy podporují dodržování minimálních norem energetické náročnosti prostřednictvím všech těchto opatření:

5.   Pokud je budova renovována tak, aby splňovala minimální normu energetické náročnosti, zajistí členské státy soulad s minimálními požadavky na energetickou náročnost prvků budov podle článku 5 a v případě větší renovace s minimálními požadavky na energetickou náročnost stávajících budov podle článku 8.

6.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat minimální normy energetické náročnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 u těchto kategorií budov:

7.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění provádění minimálních norem energetické náročnosti uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, včetně vhodných monitorovacích mechanismů a sankcí v souladu s článkem 34.

Při stanovování pravidel týkajících se sankcí členské státy zohlední finanční situaci vlastníků domů a bytů a jejich přístup k patřičné finanční podpoře, zejména v případě zranitelných domácností.

8.   Na podporu provádění této směrnice a s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity předloží Komise do 31. března 2025 analýzu týkající se zejména:

Na základě této analýzy Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti a vhodnosti finančních nástrojů pro účely snižování energetické náročnosti budov, zejména těch energeticky nejnáročnějších.

1.   Členské státy zajistí, aby všechny nové budovy byly navrženy tak, aby optimalizovaly svůj potenciál pro výrobu solární energie na základě slunečního záření v dané lokalitě, a umožnily tak následně nákladově efektivní instalaci solárních technologií.

2.   Pro instalaci zařízení na výrobu solární energie na budovy se použijí povolovací postup stanovený v článku 16d směrnice (EU) 2018/2001 a postup pro připojení k síti na základě prostého oznámení stanovený v článku 17 uvedené směrnice.

3.   Členské státy zajistí zavedení vhodných zařízení na výrobu solární energie, pokud je to technicky vhodné a ekonomicky a funkčně proveditelné, takto:

Členské státy zahrnou do svých vnitrostátních plánů renovace budov uvedených v článku 3 politiky a opatření týkající se zavádění vhodných zařízení na výrobu solární energie ve všech budovách.

4.   Členské státy stanoví a zpřístupní veřejnosti kritéria na vnitrostátní úrovni pro praktické provádění povinností stanovených v tomto článku a pro případné výjimky z těchto povinností pro konkrétní typy budov s přihlédnutím k zásadě technologické neutrality s ohledem na technologie, které neprodukují žádné emise na místě, a v souladu s vyhodnoceným technickým a ekonomickým potenciálem zařízení na výrobu solární energie a charakteristikami budov, na které se tato povinnost vztahuje. Členské státy rovněž zohlední celistvost konstrukce, zelené střechy a izolaci podkroví a střechy, je-li to vhodné.

Za účelem dosažení cílů tohoto článku a zohlednění otázek souvisejících se stabilitou elektrické sítě zapojí členské státy do stanovování kritérií uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce relevantní zúčastněné strany.

Při provedení povinností stanovených v odst. 3 prvním pododstavci ve vnitrostátním právu může členský stát místo užitné podlahové plochy budov použít měření přízemní podlahové plochy budov za podmínky, že prokáže, že to vede k rovnocenné velikosti instalovaného výkonu vhodných zařízení na výrobu solární energie na budovách.

5.   Členské státy zavedou rámec, který stanoví nezbytná správní, technická a finanční opatření na podporu zavádění solární energie v budovách, a to i v kombinaci s technickými systémy budovy nebo účinnými systémy dálkového vytápění.

1.   Budova s nulovými emisemi nezpůsobuje na místě žádné uhlíkové emise z fosilních paliv. Budova s nulovými emisemi nabízí kapacitu pro reakci na vnější signály a upravuje svou spotřebu, výrobu nebo skladování energie, je-li to ekonomicky a technicky proveditelné.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby energetická náročnost budovy s nulovými emisemi splňovala maximální prahovou hodnotu.

Členské státy stanoví maximální prahovou hodnotu pro energetickou náročnost budovy s nulovými emisemi s cílem dosáhnout alespoň nákladově optimálních úrovní stanovených v nejnovější vnitrostátní zprávě o optimálních nákladech podle článku 6. Členské státy revidují maximální prahovou hodnotu pokaždé, když jsou revidovány nákladově optimální úrovně.

3.   Maximální prahová hodnota pro energetickou náročnost budovy s nulovými emisemi musí být nejméně o 10 % nižší než prahová hodnota celkové spotřeby primární energie stanovená na úrovni členského státu pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie ke dni 28. května 2024.

4.   Členské státy mohou maximální prahovou hodnotu pro energetickou náročnost budovy s nulovými emisemi upravit pro renovované budovy při dodržení příslušných ustanovení o optimálních nákladech, a pokud byly stanoveny prahové hodnoty pro renovované budovy s téměř nulovou spotřebou energie, požadavků odstavce 3.

5.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že provozní emise skleníkových plynů z budovy s nulovými emisemi splňují maximální prahovou hodnotu stanovenou na úrovni členského státu v jejich vnitrostátních plánech renovace budov. Tato maximální prahová hodnota může být stanovena na různých úrovních pro nové a renovované budovy.

6.   Členské státy oznámí Komisi své maximální prahové hodnoty, včetně popisu metodiky výpočtu podle typu budovy a relevantního označení vnějšího klimatu, v souladu s přílohou I. Komise tyto maximální prahové hodnoty přezkoumá, a je-li to vhodné, doporučí jejich úpravu.

7.   Členské státy zajistí, aby celková roční spotřeba primární energie nové nebo renovované budovy s nulovými emisemi byla pokryta:

Pokud není technicky či ekonomicky proveditelné splnit požadavky stanovené v tomto odstavci, může být celková roční spotřeba primární energie pokryta i jinou energií ze sítě, která splňuje kritéria stanovená na vnitrostátní úrovni.

1.   Do 29. května 2026 zavedou členské státy systém pasů pro renovaci budov na základě společného rámce stanoveného v příloze VIII.

2.   Využívání systému uvedeného v odstavci 1 je pro vlastníky budov a ucelených částí budov dobrovolné, pokud členský stát nerozhodne, že je povinné.

Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby byly pasy pro renovaci budov cenově dostupné, a zváží, zda poskytnout finanční podporu zranitelným domácnostem, které chtějí své budovy renovovat.

3.   Členské státy mohou umožnit, aby byl pas pro renovaci budovy vypracován a vydán společně s certifikátem energetické náročnosti.

4.   Pas pro renovaci budovy vydává kvalifikovaný nebo certifikovaný odborník po provedení návštěvy na místě v digitálním formátu vhodném pro tisk.

5.   Je-li vydán pas pro renovaci budovy, navrhne se vlastníku budovy diskuse s odborníkem uvedeným v odstavci 4 s cílem umožnit tomuto odborníkovi, aby vysvětlil nejlepší kroky k tomu, jak transformovat budovu včas před rokem 2050 na budovu s nulovými emisemi.

6.   Členské státy usilují o poskytnutí specializovaného digitálního nástroje, jehož prostřednictvím lze vypracovat a případně aktualizovat pas pro renovaci budovy. Členské státy mohou vytvořit doplňkový nástroj, který vlastníkům budov a správcům budov umožní simulovat návrh zjednodušeného pasu pro renovaci budovy a aktualizovat jej, jakmile dojde k renovaci nebo k výměně prvku budovy.

7.   Členské státy zajistí, aby pas pro renovaci budovy mohl být vložen do vnitrostátní databáze energetické náročnosti budov zřízené v souladu s článkem 22.

8.   Členské státy zajistí, aby byl pas pro renovaci budovy uložen v digitálním deníku budovy nebo aby byl jeho prostřednictvím přístupný, je-li tento deník k dispozici.

1.   Pro účely optimalizace využívání energie technickými systémy budovy stanoví členské státy s využitím energeticky úsporných technologií systémové požadavky na celkovou energetickou náročnost, řádnou instalaci, vhodné dimenzování, seřízení, kontrolu a tam, kde je to vhodné, hydraulické vyvažování technických systémů budov, které jsou instalovány v nových nebo stávajících budovách. Při stanovování těchto požadavků berou členské státy v úvahu konstrukční podmínky a typické či průměrné provozní podmínky.

Stanoví se systémové požadavky na nové technické systémy budovy a na výměnu a modernizaci stávajících technických systémů budovy a použijí se, pokud je to technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné.

Členské státy mohou stanovit požadavky týkající se emisí skleníkových plynů zdrojů tepla nebo druhu paliva používaného zdroji tepla nebo minimální podíl energie z obnovitelných zdrojů používané pro vytápění na úrovni budovy, za podmínky, že tyto požadavky nepředstavují neodůvodněnou překážku trhu.

Členské státy zajistí, aby požadavky, které stanoví pro technické systémy budov, dosahovaly alespoň nejnovějších nákladově optimálních úrovní.

2.   Členské státy mohou stanovit zvláštní systémové požadavky na technické systémy budovy s cílem usnadnit účinnou instalaci a provoz nízkoteplotních otopných soustav v nových nebo renovovaných budovách.

3.   Členské státy vyžadují, aby byly nové budovy v technicky a ekonomicky proveditelných případech vybaveny samoregulačními zařízeními, jež individuálně regulují teplotu v každé místnosti nebo v odůvodněných případech v samostatné vytápěné nebo chlazené zóně ucelené části budovy, a tam, kde je to vhodné, hydraulickým vyvažováním. Ve stávajících budovách se instalace takových samoregulačních zařízení a tam, kde je to vhodné, hydraulického vyvažování vyžaduje v technicky a ekonomicky proveditelných případech při výměně zdrojů tepla nebo chlazení.

4.   Členské státy stanoví požadavky na uplatňování náležitých norem kvality vnitřního prostředí v budovách za účelem zachování zdravého vnitřního mikroklimatu.

5.   Členské státy vyžadují, aby byly jiné než obytné budovy s nulovými emisemi vybaveny měřicími a kontrolními zařízeními pro monitorování a regulaci kvality vnitřního ovzduší. Ve stávajících jiných než obytných budovách se instalace takových zařízení vyžaduje, pokud budova prochází větší renovací a pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné. Členské státy mohou vyžadovat instalaci těchto zařízení v obytných budovách.

6.   Členské státy zajistí, aby při instalaci technického systému budovy byla posouzena celková energetická náročnost pozměněné části a v relevantních případech celého pozměněného systému. Výsledky se zdokumentují a předají vlastníkovi budovy tak, aby zůstaly k dispozici a mohly být použity pro ověření souladu s minimálními požadavky stanovenými podle odstavce 1 a pro vydání certifikátů energetické náročnosti.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby při dodatečné instalaci nebo výměně technického systému budovy byla jeho energetická náročnost optimalizována.

Členské státy podporují skladování energie z obnovitelných zdrojů v budovách.

Členské státy mohou stanovit nové pobídky a financování na podporu přechodu od otopných a chladicích soustav využívajících fosilní paliva k otopným a chladicím soustavám, které fosilní paliva nevyužívají.

7.   Členské státy usilují o výměnu samostatných kotlů na fosilní paliva ve stávajících budovách v souladu s vnitrostátními plány postupného vyřazování kotlů na fosilní paliva.

8.   Komise vydá pokyny k tomu, jaký kotel lze považovat za kotel na fosilní paliva.

9.   Členské státy stanoví požadavky, které zajistí, aby byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech následující jiné než obytné budovy vybaveny systémy automatizace a kontroly budov:

10.   Systémy automatizace a kontroly budov musí být schopny:

11.   Členské státy stanoví požadavky k zajištění toho, aby nové obytné budovy a obytné budovy procházející větší renovací byly od 29. května 2026 vybaveny následujícími prvky, pokud je to technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné:

Členské státy mohou z požadavků stanovených v tomto odstavci vyjmout rodinné domy procházející větší renovací, pokud náklady na instalaci převyšují přínosy.

12.   Členské státy stanoví požadavky s cílem zajistit, aby v případech, kdy je to technicky a ekonomicky proveditelné, byly jiné než obytné budovy s otopnou soustavou, klimatizačním systémem, kombinovaným systémem pro vytápění a větrání prostor nebo kombinovaným systémem pro klimatizaci a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než:

Automatické ovladače osvětlení musí být vhodně zónově rozděleny a schopny detekovat obsazenost.

1.   U nových nebo větší renovací procházejících jiných než obytných budov, které mají více než pět parkovacích míst pro automobily, zajistí členské státy:

První pododstavec se použije, pokud:

Členské státy zajistí, aby kabeláž a kabelovody uvedené v prvním pododstavci písm. b) byly dimenzovány tak, aby umožňovaly současné a účinné využití požadovaného počtu dobíjecích bodů a ve vhodných případech podporovaly instalaci systému řízení zátěže nebo dobíjení, nakolik je to technicky a ekonomicky proveditelné a důvodné.

Odchylně od prvního pododstavce písm. a) členské státy u nových nebo větší renovací procházejících kancelářských budov, jež mají více než pět parkovacích míst, zajistí instalaci nejméně jednoho dobíjecího bodu na každá dvě parkovací místa.

2.   U všech jiných než obytných budov s více než dvaceti parkovacími místy pro automobily, členské státy do 1. ledna 2027 zajistí:

U budov vlastněných nebo užívaných veřejnými subjekty členské státy do 1. ledna 2033 zajistí instalaci kabeláže pro alespoň 50 % parkovacích míst pro automobily.

Členské státy mohou odložit provádění tohoto požadavku do 1. ledna 2029 u všech jiných než obytných budov, které byly renovovány v období dvou let před 28. květnem 2024, s cílem splnit vnitrostátní požadavky stanovené v souladu s čl. 8 odst. 3 směrnice 2010/31/EU.

3.   Členské státy mohou upravit požadavky na počet parkovacích míst pro jízdní kola v souladu s odstavci 1 a 2 u zvláštních kategorií jiných než obytných budov, do nichž obvykle jízdní kola nevjíždějí.

4.   U nových nebo větší renovací procházejících obytných budov, které mají více než tři parkovací místa pro automobily, zajistí členské státy:

U nových obytných budov, které mají více než tři parkovací místa pro automobily, zajistí členské státy rovněž instalaci alespoň jednoho dobíjecího bodu.

První a druhý pododstavec se použijí, pokud:

Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy na základě posouzení místních orgánů a s přihlédnutím k místním charakteristikám, včetně demografických, zeměpisných a klimatických podmínek, upravit požadavky na počet parkovacích míst pro jízdní kola.

Členské státy zajistí, aby byla kabeláž uvedená v prvním pododstavci písm. a) dimenzována tak, aby umožňovala současné využití dobíjecích bodů na všech parkovacích místech. Pokud v případě větší renovace není možné zajistit dvě parkovací místa pro jízdní kola na každou bytovou jednotku, zajistí členské státy co nejvyšší vhodný počet těchto parkovacích míst.

5.   Členské státy se mohou rozhodnout nepoužít odstavce 1, 2 a 4 tohoto článku na konkrétní kategorie budov, pokud:

6.   Členské státy zajistí, aby dobíjecí body uvedené v odstavcích 1, 2 a 4 tohoto článku byly schopny inteligentního dobíjení a ve vhodných případech obousměrného nabíjení a aby byly provozovány na základě nechráněných a nediskriminačních komunikačních protokolů a norem interoperabilním způsobem a v souladu se všemi evropskými normami a akty v přenesené pravomoci přijatými podle čl. 21 odst. 2 a 3 nařízení (EU) 2023/1804.

7.   Členské státy vybízejí provozovatele veřejně nepřístupných dobíjecích bodů, aby je v příslušných případech provozovali v souladu s čl. 5 odst. 4 nařízení (EU) 2023/1804.

8.   Aniž je dotčeno právo členských států upravující majetkové a nájemní poměry, stanoví členské státy opatření za účelem zjednodušení, zefektivnění a urychlení postupu pro instalaci dobíjecích bodů v nových i stávajících obytných i jiných než obytných budovách, zejména v případě sdružení spoluvlastníků, a odstraní regulační překážky, včetně povolovacích a schvalovacích řízení u veřejných orgánů. Členské státy odstraní překážky bránící instalaci dobíjecích bodů v obytných budovách s parkovacími místy, zejména nutnost získat souhlas pronajímatele nebo spoluvlastníků pro soukromý dobíjecí bod pro vlastní potřebu. Žádost nájemců nebo spoluvlastníků o povolení nainstalovat dobíjecí infrastrukturu na parkovacím místě je možné zamítnout, pouze pokud pro to existují závažné a oprávněné důvody.

Aniž je dotčeno právo členských států upravující majetkové a nájemní poměry, posoudí členské státy administrativní překážky týkající se žádosti o instalaci dobíjecího bodu v budově s větším počtem bytových jednotek v rámci sdružení nájemníků nebo spoluvlastníků.

Členské státy zajistí dostupnost technické pomoci pro vlastníky a nájemce budov, kteří si přejí instalovat dobíjecí body a zřizovat parkovací místa pro jízdní kola.

Pokud jde o obytné budovy, členské státy zváží, zda zavedou režimy podpory pro instalaci dobíjecích bodů, kabeláže nebo kabelovodů u parkovacích míst v souladu s počtem bateriových elektrických lehkých vozidel registrovaných na jejich území.

9.   Členské státy zajistí soudržnost politik pro budovy, aktivní a zelenou mobilitu, klima, energetiku, biologickou rozmanitost a pro územní plánování.

10.   Do 31. prosince 2025 zveřejní Komise pokyny pro požární bezpečnost na parkovištích.

1.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32, kterým se tato směrnice doplní o nepovinný společný systém Unie pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení. Toto hodnocení musí vycházet z posouzení schopností budovy nebo její ucelené části přizpůsobit svůj provoz potřebám uživatelů, zejména pokud jde o kvalitu vnitřního prostředí a sítě, a zlepšovat svou energetickou účinnost a snižovat celkovou náročnost.

V souladu s přílohou IV nepovinný společný systém Unie pro hodnocení připravenosti pro chytrá řešení stanoví:

2.   Komise do 30. června 2026 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o testování a uplatňování ukazatele připravenosti pro chytrá řešení založenou na dostupných výsledcích vnitrostátních testovacích fází a dalších relevantních projektů.

S přihlédnutím k výsledku této zprávy přijme Komise do 30. června 2027 akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32, kterým se tato směrnice doplní o požadavek na použití společného systému Unie pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení v souladu s přílohou IV ve vztahu k jiným než obytným budovám s otopnými soustavami, klimatizačními systémy, kombinovanými systémy pro vytápění a větrání prostor nebo kombinovanými systémy pro klimatizaci a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW.

3.   Komise po konzultaci příslušných zúčastněných subjektů přijme prováděcí akt, který podrobně stanoví technické parametry pro účinné provádění systému uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, včetně harmonogramu nezávazné testovací fáze na vnitrostátní úrovni, a vyjasní doplňkový vztah tohoto systému k certifikátům energetické náročnosti uvedeným v článku 19.

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 3.

4.   Za podmínky, že Komise přijala akt v přenesené pravomoci podle odstavce 2, přijme do 30. června 2027 prováděcí akt, kterým podrobně stanoví technické parametry pro účinné provádění systému uvedeného v odstavci 2 a ve vztahu k jiným než obytným budovám s otopnými soustavami, klimatizačními systémy, kombinovanými systémy pro vytápění a větrání prostor nebo kombinovanými systémy pro klimatizaci a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW.

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 3.

1.   Členské státy zajistí, aby vlastníci, nájemci a správci budov měli přímý přístup k údajům svých systémů budov. S jejich souhlasem se přístup nebo údaje poskytnou třetí straně s výhradou stávajících platných pravidel a dohod. Členské státy usnadňují plnou interoperabilitu služeb a výměny údajů v rámci Unie v souladu s odstavcem 5.

Pro účely této směrnice zahrnují údaje systémů budov alespoň všechny snadno dostupné údaje o energetické náročnosti prvků budov, o energetické náročnosti služeb týkajících se budov, o odhadované životnosti otopných soustav, jsou-li tyto údaje k dispozici, o systémech automatizace a kontroly budov, o měřicích a kontrolních zařízeních a o dobíjecích bodech pro elektromobilitu a musí být propojeny s digitálním deníkem budovy, je-li k dispozici.

2.   Při stanovování pravidel pro správu a výměnu údajů členské státy, nebo pokud tak členský stát stanovil, určené příslušné orgány dodržují platné právo Unie s přihlédnutím k mezinárodním normám a formátu pro řízení výměny údajů. Pravidla pro přístup a případné poplatky nesmějí představovat pro třetí strany překážku ani diskriminaci v přístupu k údajům systémů budovy.

3.   Vlastníkovi, nájemci nebo správci budovy nejsou za přístup k jejich údajům nebo za žádost o zpřístupnění jejich údajů třetí straně účtovány žádné dodatečné náklady s výhradou stávajících platných pravidel a dohod. Členské státy odpovídají za stanovení příslušných poplatků za přístup k údajům pro jiné způsobilé strany, jako jsou finanční instituce, agregátoři, dodavatelé energie, poskytovatelé energetických služeb a národní statistické úřady nebo jiné vnitrostátní orgány odpovědné za rozvoj, tvorbu a šíření evropské statistiky. Členské státy nebo v příslušných případech určené příslušné orgány zajistí, aby poplatky účtované regulovanými subjekty, které poskytují datové služby, byly přiměřené a řádně odůvodněné. Členské státy podněcují sdílení relevantních údajů systémů budov.

4.   Pravidla pro přístup k údajům a uchovávání údajů pro účely této směrnice musí být v souladu s příslušným právem Unie. Zpracování osobních údajů v rámci této směrnice se provádí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (30).

5.   Do 31. prosince 2025 přijme Komise prováděcí akty, jimiž upřesní požadavky na interoperabilitu a nediskriminační a transparentní postupy pro přístup k údajům.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 33 odst. 2.

Komise vydá konzultační strategii, v níž vymezí cíle konzultace, cílové zúčastněné strany a konzultační činnosti pro vypracování prováděcích aktů.

1.   Členské státy zajistí vhodné financování, podpůrná opatření a další nástroje schopné řešit překážky trhu s cílem zabezpečit nezbytné investice identifikované v jejich vnitrostátním plánu renovace budov za účelem transformace svého fondu budov na budovy s nulovými emisemi do roku 2050.

2.   Členské státy zajistí, aby žádosti a postupy pro veřejné financování byly jednoduché a optimalizované s cílem usnadnit přístup k financování, zejména domácnostem.

3.   Členské státy posuzují, a je-li to vhodné, řeší překážky související s počátečními náklady na renovace.

4.   Při navrhování režimů finanční podpory pro renovaci budov členské státy zváží, zda využijí parametry založené na příjmech.

K financování specializovaných režimů a programů pro účely renovací zaměřených na snížení energetické náročnosti mohou členské státy využívat vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost podle článku 30 směrnice (EU) 2023/1791, pokud byly zřízeny.

5.   Členské státy přijmou vhodná regulační opatření k odstranění jiných než ekonomických překážek bránících renovaci budov. Pokud jde o budovy s více než jednou ucelenou částí, mohou tato opatření zahrnovat odstranění požadavků na jednomyslnost ve spoluvlastnických strukturách nebo umožnění toho, aby spoluvlastnické struktury byly přímými příjemci finanční podpory.

6.   Členské státy využívají nákladově co nejefektivnějším způsobem vnitrostátní financování a financování dostupné na úrovni Unie, zejména Nástroj pro oživení a odolnost, Sociální fond pro klimatická opatření, Fond soudržnosti, InvestEU, výnosy z dražeb emisních povolenek podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (31) a další zdroje veřejného financování. Tyto zdroje financování musí být využívány v souladu s plánem postupu dosažení fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050.

7.   Na podporu mobilizace investic členské státy prosazují účinné rozvíjení a využívání podpůrných finančních nástrojů, jako jsou úvěry na energetickou účinnost a hypotéky na renovace budov, smlouvy o energetických službách, finanční plány s průběžným splácením (typu „pay as you save“), daňové pobídky, například snížené daňové sazby vztahující se na renovační stavební práce a materiály, systémy financování z daní a z účtů, záruční fondy, fondy zaměřené na rozsáhlé renovace, fondy zaměřené na renovace s významnou minimální prahovou hodnotou cílených úspor energie a standardy hypotečního portfolia. Směrují investice do energeticky účinného veřejného fondu budov v souladu s pokyny Eurostatu k zaznamenávání smluv o energetických službách na účtech vládních institucí.

Členské státy mohou rovněž podporovat a zjednodušovat využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru.

8.   Členské státy zajistí, aby informace o dostupném financování a finančních nástrojích byly zpřístupňovány veřejnosti snadno přístupným a transparentním způsobem, a to i v digitální podobě.

9.   Podpůrné financování a finanční nástroje mohou zahrnovat úvěry na renovace nebo záruční fondy pro renovace zaměřené na snížení energetické náročnosti, v příslušných případech i v kombinaci s relevantními programy Unie.

10.   Do 29. května 2025 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32, kterým doplní tuto směrnici zřízením komplexního portfoliového rámce pro dobrovolné využívání finančními institucemi, který bude podporovat věřitele při cílení a zvyšování objemu úvěrů poskytovaných v souladu s ambicemi Unie v oblasti dekarbonizace a relevantními cíli v oblasti energetiky, s cílem účinně podpořit finanční instituce v tom, aby zvýšily objem prostředků poskytovaných na renovace zaměřené na snížení energetické náročnosti. Opatření stanovená v komplexním portfoliovém rámci musí pokrývat zvýšení objemu úvěrů na energetické renovace a zahrnovat navrhované záruky na ochranu zranitelných domácností prostřednictvím řešení v oblasti kombinovaného financování. V uvedeném rámci se popíší osvědčené postupy, které mají věřitele motivovat k tomu, aby ve svých portfoliích identifikovali energeticky nejnáročnější budovy a aby v souvislosti s nimi přijali vhodná opatření.

11.   Členské státy usnadňují agregaci projektů, aby umožnily přístup investorů a souborná řešení pro potenciální klienty.

Členské státy přijmou opatření, která podporují úvěrové produkty v oblasti energetické účinnosti pro účely renovace budov, jako jsou zelené hypotéky a zelené úvěry, zajištěné i nezajištěné, a zajistí, aby je finanční instituce nabízely široce a nediskriminačně a aby byly pro spotřebitele viditelné a přístupné. Členské státy zajistí, aby banky a další finanční instituce a investoři dostávali informace o možnostech účasti na financování snížení energetické náročnosti budov.

12.   Členské státy zavedou opatření a financování na podporu vzdělávání a odborné přípravy s cílem zajistit dostatečný počet pracovníků s vhodnou úrovní dovedností odpovídajících potřebám v sektoru budov, přičemž se zaměří zejména na malé a střední podniky včetně mikropodniků. Přístup k těmto opatřením a financování mohou usnadňovat jednotná kontaktní místa zřízená podle článku 18.

13.   Komise je ve vhodných případech a na žádost členských států nápomocna při sestavování vnitrostátních nebo regionálních programů finanční podpory zaměřených na snížení energetické náročnosti budov, zejména stávajících budov, a to i tím, že podporuje výměnu osvědčených postupů mezi odpovědnými celostátními nebo regionálními orgány či subjekty. Členské státy zajistí, aby byly tyto programy vypracovány tak, aby byly přístupné organizacím s omezenějšími administrativními, finančními a organizačními kapacitami.

14.   Členské státy s náležitým ohledem na zranitelné domácnosti zajistí provázanost svých finančních opatření v oblasti snižování energetické náročnosti a snižování emisí skleníkových plynů při renovacích budov se zamýšlenými nebo již dosaženými úsporami energie a zlepšeními stanovenými podle jednoho či více z těchto kritérií:

15.   Od 1. ledna 2025 členské státy nesmějí poskytovat finanční pobídky na instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva, s výjimkou kotlů vybraných pro investice před rokem 2025 v souladu s nařízením (EU) 2021/241, s čl. 7 odst. 1 písm. h) bodem i) třetí odrážkou nařízení (EU) 2021/1058 a s článkem 73 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 (32).

16.   Členské státy podněcují rozsáhlé a postupné rozsáhlé renovace prostřednictvím vyšší finanční, daňové, administrativní a technické podpory. Pokud není přeměna budovy na budovu s nulovými emisemi technicky či ekonomicky proveditelná, považuje se za rozsáhlou renovaci pro účely tohoto odstavce renovace, jejímž výsledkem je alespoň 60 % snížení spotřeby primární energie. Členské státy podněcují rozsáhlé programy, které se zabývají vysokým počtem budov, zejména energeticky nejnáročnějšími budovami, například prostřednictvím oblastních integrovaných programů renovací, a které vedou k celkovému snížení spotřeby primární energie alespoň o 30 %, poskytováním vyšší finanční, daňové, administrativní a technické podpory v závislosti na dosažené úrovni náročnosti.

17.   Aniž jsou dotčeny jejich vnitrostátní hospodářské a sociální politiky a jejich právní režimy upravující majetkové poměry, členské státy řeší problém vystěhování zranitelných domácností v důsledku nepřiměřeného zvýšení nájemného po energetické renovaci jejich obytné budovy nebo bytové jednotky.

18.   Finanční pobídky se v souladu s článkem 24 směrnice (EU) 2023/1791 přednostně zaměřují na zranitelné domácnosti, osoby postižené energetickou chudobou a osoby žijící v sociálním bydlení.

19.   Při poskytování finančních pobídek, jež jsou určeny vlastníkům budov nebo jejich ucelených částí na renovaci pronajímaných budov nebo jejich ucelených částí, členské státy usilují o to, aby z nich měli prospěch vlastníci i nájemci. Členské státy zavedou účinné záruky na ochranu zejména zranitelných domácností, a to i poskytováním podpory nájemného nebo stanovením stropů pro zvýšení nájemného, a mohou podněcovat finanční systémy, které řeší počáteční náklady na renovace, jako jsou systémy financování z účtů, finanční plány s průběžným splácením (typu „pay as you save“) nebo smlouvy o energetických službách, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 33 a článku 29 směrnice (EU) 2023/1791.

1.   Členské státy ve spolupráci s příslušnými orgány a ve vhodných případech se zúčastněnými stranami z řad soukromého sektoru zajistí zřízení a fungování zařízení technické pomoci, a to i prostřednictvím inkluzivních jednotných kontaktních míst pro energetickou náročnost budov, zaměřených na všechny subjekty zapojené do renovací budov, mimo jiné na vlastníky bytů a domů a správní, finanční a hospodářské subjekty, jako jsou malé a střední podniky včetně mikropodniků.

Členské státy zajistí, aby na celém jejich území byla k dispozici zařízení technické pomoci, zřízením alespoň jednoho kontaktního místa:

Členské státy mohou určit jednotná kontaktní místa zřízená podle čl. 22 odst. 3 písm. a) směrnice (EU) 2023/1791 jako jednotná kontaktní místa pro účely tohoto článku.

Komise poskytne obecné pokyny pro vytvoření těchto jednotných kontaktních míst v souladu s čl. 22 odst. 6 směrnice (EU) 2023/1791.

2.   Zařízení technické pomoci zřízená podle odstavce 1:

3.   Jednotná kontaktní místa zřízená podle odstavce 1:

1.   Členské státy stanoví nezbytná opatření pro zavedení systému certifikace energetické náročnosti budov.

Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy vyjádřenou číselným ukazatelem spotřeby primární energie v kWh/(m2.r) a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, minimální normy energetické náročnosti, požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a požadavky na budovy s nulovými emisemi, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti.

2.   Nejpozději 29. května 2026 se certifikát energetické náročnosti vyhotovuje v souladu se vzorem stanoveným v příloze V. Uvádí třídu energetické náročnosti budovy na uzavřené stupnici používající výhradně písmena od A do G. Písmeno A odpovídá budovám s nulovými emisemi a písmeno G odpovídá energeticky zcela nejnáročnějším budovám ve vnitrostátním fondu budov v době zavedení stupnice. Členské státy, které již k 29. květnu 2026 označují budovy s nulovými emisemi jako třídu „A0“, mohou místo třídy A nadále používat toto označení. Členské státy zajistí vhodné rozdělení ukazatelů energetické náročnosti mezi zbývající třídy energetické náročnosti (B až F nebo, je-li používána třída A0, A až F).

Členské státy mohou definovat třídu energetické náročnosti A+ odpovídající budovám, jejichž maximální prahová hodnota pro spotřebu energie je nejméně o 20 % nižší než maximální prahová hodnota pro budovy s nulovými emisemi a které ročně vyrábějí více energie z obnovitelných zdrojů na místě, než je jejich celková roční poptávka po primární energii. U stávajících budov renovovaných na úroveň třídy A+ členské státy zajistí, aby byl v certifikátu energetické náročnosti budovy odhadnut a zveřejněn potenciál globálního oteplování během životního cyklu.

Členské státy, které změnily stupnice svých tříd energetické náročnosti k 1. lednu 2019 nebo později a před 28. květnem 2024, mohou změnu stupnice svých tříd energetické náročnosti odložit do 31. prosince 2029.

3.   Členské státy zajišťují společnou vizuální identitu certifikátů energetické náročnosti na svém území.

4.   Členské státy zajišťují kvalitu, spolehlivost a cenovou dostupnost certifikátů energetické náročnosti.

Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby byly certifikáty energetické náročnosti cenově dostupné, a zváží, zda poskytnou finanční podporu zranitelným domácnostem.

Členské státy zajistí, aby certifikáty energetické náročnosti vydávali v souladu s čl. 20 odst. 1 nezávislí odborníci na základě návštěvy na místě, která může být ve vhodných případech provedena virtuálními prostředky s využitím virtuálních prohlídek. Certifikáty energetické náročnosti musí být jasné a snadno srozumitelné, být k dispozici ve strojově čitelném formátu a být v souladu se vzorem stanoveným v příloze V.

5.   Certifikát energetické náročnosti obsahuje doporučení na nákladově efektivní snížení energetické náročnosti a provozních emisí skleníkových plynů budovy nebo ucelené části budovy a zlepšení kvality jejich vnitřního prostředí, pokud již budova nebo ucelená část budovy nesplňuje alespoň třídu energetické náročnosti A.

Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti zahrnují:

6.   Pokud členské státy stanoví, že pas pro renovaci budovy má být vypracován a vydán společně s certifikátem energetické náročnosti podle čl. 12 odst. 3, nahrazuje pas pro renovaci budovy doporučení podle odstavce 5 tohoto článku.

7.   Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti musí být pro konkrétní budovu technicky proveditelná a uvádět odhad úspor energie a snížení provozních emisí skleníkových plynů. Mohou udávat odhad rozsahu období návratnosti nebo nákladů a výnosů po dobu jejího ekonomického životního cyklu a informace o dostupných finančních pobídkách, správní a technické pomoci a finančních přínosech, které jsou obecně spojeny s dosažením referenčních hodnot.

8.   Doporučení zahrnují posouzení toho, zda lze otopné soustavy, ventilační systémy, klimatizační systémy a systémy pro přípravu teplé vody pro domácnosti přizpůsobit tak, aby fungovaly při účinnějším nastavení teploty, jako v případě nízkoteplotních zářičů pro teplovodní otopné soustavy, včetně požadovaného návrhu tepelného výkonu a požadavků na teplotu a průtok.

9.   Doporučení zahrnují posouzení zbývající životnosti otopné soustavy nebo klimatizačního systému. V relevantních případech jsou v doporučeních uvedeny možné alternativy pro výměnu otopné soustavy nebo klimatizačního systému v souladu s cíli v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050 a s přihlédnutím k místním okolnostem a okolnostem souvisejícím s danou soustavou nebo systémem.

10.   Certifikát energetické náročnosti poskytuje údaje o tom, kde může vlastník nebo nájemce budovy nebo ucelené části budovy získat podrobnější informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti. Posouzení nákladové efektivnosti musí být založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení úspor energie a základních cen energie a předběžný odhad nákladů. Certifikát dále obsahuje informace o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení, kontaktní údaje relevantních jednotných kontaktních míst a v relevantních případech informace o možnostech finanční podpory. Majiteli nebo nájemci budovy nebo ucelené části budovy mohou být poskytnuty i další informace o souvisejících tématech, jako jsou energetické audity nebo pobídky finanční či jiné povahy a možnosti financování, nebo poradenství o tom, jak zvýšit klimatickou odolnost budovy.

11.   Certifikace ucelených částí budov může být založena na:

12.   Certifikace rodinných domů může být založena na posouzení jiné srovnatelné budovy podobné konstrukce a velikosti a s podobnými vlastnostmi skutečné energetické náročnosti, pokud tuto srovnatelnost může zaručit odborník, který certifikát energetické náročnosti vydává.

13.   Platnost certifikátu energetické náročnosti nesmí překročit deset let. Členské státy zajistí, aby v případě, že byl budově vydán certifikát energetické náročnosti pod úrovní C, byli vlastníci budov pozváni do jednotného kontaktního místa za účelem obdržení poradenství v oblasti renovací v tom z následujících okamžiků, který nastane dříve:

14.   Členské státy stanoví zjednodušené postupy pro aktualizaci certifikátu energetické náročnosti, pokud se modernizují pouze jednotlivé prvky pomocí jednotlivých nebo samostatných opatření.

Členské státy stanoví zjednodušené postupy pro aktualizaci dostupného certifikátu energetické náročnosti, pokud se zavádějí opatření uvedená v pasu pro renovaci budovy nebo pokud se používají digitální dvojče budovy, jiné certifikované metody nebo údaje z certifikovaných nástrojů určujících energetickou náročnost budovy.

1.   Členské státy zajistí, aby byl digitální certifikát energetické náročnosti vydán pro:

Požadavek na vydání certifikátu energetické náročnosti se nepoužije, je-li pro dotčenou budovu nebo ucelenou část budovy k dispozici platný certifikát vydaný podle směrnice 2010/31/EU nebo podle této směrnice.

Členské státy zajistí, aby byla na žádost vydána tištěná verze certifikátu energetické náročnosti.

2.   Členské státy vyžadují, aby při výstavbě, po větší renovaci, při prodeji nebo při pronájmu budov nebo ucelených částí budov nebo při obnovení nájemní smlouvy týkající se budov a ucelených částí budov byl certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu nájemci nebo kupujícímu a předán kupujícímu nebo nájemci.

3.   Dochází-li k prodeji či pronájmu budovy před její výstavbou nebo větší renovací, mohou členské státy odchylně od odstavců 1 a 2 požadovat, aby prodávající předložil posouzení budoucí energetické náročnosti této budovy; v takovém případě se certifikát energetické náročnosti vydá nejpozději bezprostředně dokončení výstavby nebo renovace dané budovy, a musí odrážet skutečný stav.

4.   Členské státy vyžadují, aby budovy nebo ucelené části budov, které jsou nabízeny k prodeji nebo pronájmu, měly certifikát energetické náročnosti a aby ukazatel energetické náročnosti a třída energetické náročnosti v něm obsažené byly uvedeny v online i offline reklamách, včetně reklam na internetových portálech pro vyhledávání nemovitostí.

Členské státy provádějí namátkové nebo jiné kontroly, aby zajistily dodržování těchto požadavků.

5.   Tento článek se provádí v souladu s platnými vnitrostátními pravidly týkajícími se spoluvlastnictví či společného vlastnictví.

6.   Členské státy mohou z působnosti odstavců 1, 2, 4 a 5 tohoto článku vyjmout kategorie budov uvedené v čl. 5 odst. 3 písm. b), c) a e). Členské státy, které se rozhodnou vyjmout z působnosti tohoto článku do 28. května 2024 obytné budovy, které jsou užívány nebo určeny k užívání buď kratšímu než čtyři měsíce v roce, nebo alternativně po omezenou část roku a jejichž odhadovaná spotřeba energie je nižší než 25 % spotřeby, k níž by došlo při celoročním užívání, tak mohou činit i nadále.

7.   O možných účincích certifikátů energetické náročnosti v případném soudním řízení se rozhoduje v souladu s vnitrostátními pravidly.

8.   Členské státy zajistí, aby byly všechny vydané certifikáty energetické náročnosti nahrány do databáze energetické náročnosti budov uvedené v článku 22. Nahrává se úplný certifikát energetické náročnosti, včetně všech nezbytných údajů pro výpočet energetické náročnosti budovy.

1.   Členské státy přijmou opatření k tomu, aby tam, kde budovu, pro kterou byl vydán certifikát energetické náročnosti podle čl. 20 odst. 1, užívají veřejné subjekty a často ji navštěvuje veřejnost, byl certifikát energetické náročnosti vystaven na nápadném místě dobře viditelném pro veřejnost.

2.   Členské státy vyžadují, aby v jiné než obytné budově, pro kterou byl vydán certifikát energetické náročnosti podle čl. 20 odst. 1, byl certifikát energetické náročnosti vystaven na nápadném a dobře viditelném místě.

3.   Odstavce 1 a 2 nezakládají povinnost vystavit doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti.

1.   Každý členský stát zřídí vnitrostátní databázi energetické náročnosti budov, jež umožňuje shromažďovat údaje o energetické náročnosti jednotlivých budov a o celkové energetické náročnosti vnitrostátního fondu budov. Tyto databáze mohou sestávat ze skupiny navzájem propojených databází.

Databáze umožňuje shromažďovat ze všech relevantních zdrojů údaje týkající se certifikátů energetické náročnosti, inspekcí, pasů pro renovaci budov, ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a vypočtené nebo změřené spotřeby energie zahrnutých budov. Za účelem naplnění této databáze lze shromažďovat i údaje o typech budov. Lze rovněž shromažďovat a uchovávat údaje o provozních i obsažených emisích budov a o celkovém potenciálu globálního oteplování během životního cyklu.

2.   Agregovaná a anonymizovaná data o fondu budov se zveřejňují v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly pro ochranu údajů. Uložená data musí být strojově čitelná a přístupná prostřednictvím vhodného digitálního rozhraní. Členské státy zajistí snadný a bezplatný přístup k úplnému certifikátu energetické náročnosti pro vlastníky, nájemce a správce budov a pro finanční instituce, pokud jde o budovy v jejich investičním a úvěrovém portfoliu, a s povolením vlastníka rovněž pro nezávislé odborníky. U budov nabízených k pronájmu nebo prodeji zajistí členské státy přístup k úplnému certifikátu energetické náročnosti pro potenciální nájemce nebo kupující, které k tomu vlastník budovy oprávní.

3.   Členské státy zajistí, aby místní orgány měly přístup k relevantním údajům o energetické náročnosti budov na svém území, které jsou nezbytné pro usnadnění vypracování plánů vytápění a chlazení, a aby zahrnovaly operační geografické informační systémy a související databáze v souladu s nařízením (EU) 2016/679. Členské státy podpoří místní orgány při získávání nezbytných zdrojů pro správu údajů a informací.

4.   Členské státy zveřejní informace o podílu budov ve vnitrostátním fondu budov, na něž se vztahují certifikáty energetické náročnosti, a agregované nebo anonymizované údaje o energetické náročnosti, včetně spotřeby energie, a je-li k dispozici, i potenciálu globálního oteplování během životního cyklu zahrnutých budov. Veřejné informace se aktualizují nejméně dvakrát ročně. Členské státy na žádost zpřístupní anonymizované nebo agregované informace veřejnosti a výzkumným institucím, jako jsou národní statistické úřady.

5.   Alespoň jednou ročně členské státy zajistí předání informací obsažených ve vnitrostátní databázi středisku EU pro sledování fondu budov. Členské státy mohou tyto informace předávat častěji.

6.   Komise přijme prováděcí akty, kterými zavede společné vzory pro předávání informací středisku EU pro sledování fondu budov. První z těchto prováděcích aktů se přijme do 30. června 2025.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 3.

7.   Za účelem zajištění soudržnosti a konzistentnosti informací členské státy zajistí, aby vnitrostátní databáze energetické náročnosti budov byla interoperabilní a propojena s jinými správními databázemi obsahujícími informace o budovách, jako jsou vnitrostátní katastr budov nebo katastr nemovitostí a digitální deníky budov.

1.   Členské státy stanoví opatření potřebná k zajištění pravidelných inspekcí přístupných částí otopných soustav, ventilačních systémů a klimatizačních systémů, včetně jejich kombinací, o jmenovitém výkonu vyšším než 70 kW. Jmenovitý výkon systému (soustavy) vychází ze součtu jmenovitého výkonu zdrojů tepla a zdrojů chladu.

2.   Členské státy mohou zavést samostatné systémy pro inspekce obytných a jiných než obytných systémů (soustav).

3.   Členské státy mohou stanovit různou četnost inspekcí v závislosti na typu a jmenovitém výkonu systému (soustavy), přičemž zohlední náklady na inspekci systému (soustavy) a odhadované úspory nákladů na energie, které mohou z inspekce vyplynout. Inspekce systémů (soustav) se provádějí nejméně jednou za pět let. U systémů (soustav) se zdrojem o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW se inspekce provádějí nejméně jednou za tři roky.

4.   Inspekce zahrnuje posouzení zdroje nebo zdrojů, oběhových čerpadel a ve vhodných případech součástí ventilačních systémů, systémů pro rozvod vzduchu a vody, hydraulických vyrovnávacích systémů a řídicích systémů. Členské státy mohou do systémů inspekcí zahrnout jakékoli další systémy budov uvedené v příloze I.

Součástí inspekce je posouzení účinnosti a dimenzování zdroje nebo zdrojů tepla a chladu a jeho (jejich) hlavních prvků vzhledem k požadavkům na budovu a zohlednění schopností soustavy (systému) optimalizovat výkon v typických či průměrných provozních podmínkách za použití dostupných energeticky úsporných technologií a v měnících se podmínkách vyplývajících z rozličných použití. V rámci inspekce se v příslušných případech posoudí, zda je proveditelné, aby systém (soustava) fungoval(a) s odlišným a účinnějším nastavením teploty, například při nízké teplotě u teplovodních otopných soustav, a to i prostřednictvím návrhu tepelného výkonu a požadavků na teplotu a průtok, při zajištění bezpečného provozu tohoto systému (této soustavy). Inspekce zahrnuje základní posouzení proveditelnosti snížení využívání fosilních paliv na místě, například integrací energie z obnovitelných zdrojů, změnou zdroje energie nebo výměnou či úpravou stávajících systémů, je-li to relevantní.

Je-li instalován ventilační systém, posoudí se rovněž jeho dimenzování a jeho schopnost optimalizovat výkon za typických nebo průměrných provozních podmínek relevantních pro konkrétní a stávající způsob využití budovy.

Pokud nejsou v soustavě (systému) nebo v požadavcích na budovu po inspekci provedené v souladu s tímto článkem provedeny žádné změny, mohou se členské státy rozhodnout, že nebudou vyžadovat opakované posouzení dimenzování hlavních prvků nebo posouzení provozu za odlišných teplot.

5.   Na technické systémy budov, na něž se výslovně vztahuje dohodnuté kritérium energetické náročnosti nebo smluvní ujednání o dohodnuté míře zvýšení energetické účinnosti, jako jsou smlouvy o energetických službách, nebo které provozuje provozovatel služby či sítě, a které jsou tudíž předmětem systémových opatření pro sledování výkonu, se nevztahují požadavky stanovené v odstavci 1 za podmínky, že je celkový dopad takového přístupu rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.

6.   Za podmínky, že je celkový dopad rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, si mohou členské státy zvolit, že přijmou alternativní opatření, například finanční podporu nebo poskytování poradenství uživatelům o výměně zdrojů, dalších změnách soustavy (systému) a alternativních řešeních pro posouzení výkonu, účinnosti a vhodného dimenzování těchto soustav (systémů).

Před uplatněním alternativních opatření uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce předloží každý členský stát Komisi zprávu, v níž doloží, že dopad takových opatření je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, a to i pokud jde o úspory energie a emise skleníkových plynů.

7.   Na budovy, které splňují požadavky uvedené v čl. 13 odst. 10 nebo 11, se nevztahují požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku.

8.   Členské státy zavedou systémy inspekcí nebo alternativní opatření, například digitální nástroje a kontrolní seznamy, s cílem osvědčit, že dodané stavební a renovační práce splňují navrženou energetickou náročnost a jsou v souladu s minimálními požadavky na energetickou náročnost stanovenými ve stavebních nebo rovnocenných předpisech.

9.   Členské státy zahrnou jako přílohu k vnitrostátnímu plánu renovace budov uvedenému v článku 3 souhrnnou analýzu systémů inspekcí a jejich výsledků. Členské státy, které se rozhodly pro alternativní opatření uvedená v odstavci 6 tohoto článku, zahrnou jejich souhrnnou analýzu a výsledky.

1.   Po každé inspekci otopné soustavy, ventilačního systému nebo klimatizačního systému se vydává inspekční zpráva. Inspekční zpráva obsahuje výsledky inspekce provedené podle článku 23 a doporučení týkající se nákladově efektivního zlepšení energetické náročnosti soustavy či systému, u nichž byla inspekce provedena.

Tato doporučení mohou být založena na srovnání energetické náročnosti soustavy či systému, u něhož byla provedena inspekce, s energetickou náročností nejlepšího dostupného proveditelného systému využívajícího energeticky úsporné technologie a soustavy či systému podobného typu, jejichž všechny příslušné prvky dosahují úrovně energetické náročnosti, již vyžaduje platné právo. Doporučení zahrnují případné výsledky základního posouzení proveditelnosti snížení používání fosilních paliv na místě.

V inspekční zprávě se uvedou všechny bezpečnostní problémy zjištěné během inspekce. Autor zprávy však není považován za odpovědného v souvislosti se zjištěním nebo uvedením jakýchkoli takových bezpečnostních problémů.

2.   Inspekční zpráva se předá vlastníku či nájemci budovy.

3.   Inspekční zpráva se nahraje do vnitrostátní databáze energetické náročnosti budov podle článku 22.

1.   Členské státy zajistí, aby certifikace energetické náročnosti budovy, vypracování pasů pro renovaci budov, posuzování připravenosti pro chytrá řešení a inspekci otopných soustav, ventilačních systémů a klimatizačních systémů prováděli nezávislým způsobem kvalifikovaní nebo certifikovaní odborníci působící jako osoby samostatně výdělečně činné nebo jako zaměstnanci veřejných subjektů nebo soukromých podniků.

Odborníci musí být certifikováni v souladu s článkem 28 směrnice (EU) 2023/1791 s ohledem na jejich způsobilost.

2.   Členské státy zpřístupní veřejnosti informace o odborné přípravě a o certifikacích. Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti zpřístupněny buď pravidelně aktualizované seznamy kvalifikovaných nebo certifikovaných odborníků, nebo pravidelně aktualizované seznamy certifikovaných společností poskytujících služby takovýchto odborníků.

1.   Členské státy zajistí vhodnou úroveň způsobilosti stavebních odborníků provádějících integrované renovační práce v souladu s článkem 3 a přílohou II této směrnice a s článkem 28 směrnice (EU) 2023/1791.

2.   Je-li to vhodné a proveditelné, členské státy zajistí, aby existovaly systémy certifikace nebo rovnocenné kvalifikační systémy pro poskytovatele integrovaných renovačních prací, pokud se na ně nevztahuje čl. 18 odst. 3 směrnice (EU) 2018/2001 ani článek 28 směrnice (EU) 2023/1791.

1.   Členské státy zajistí, aby byly v souladu s přílohou VI zavedeny nezávislé kontrolní systémy certifikátů energetické náročnosti a aby byly zavedeny nezávislé kontrolní systémy pasů pro renovaci budov, ukazatelů připravenosti pro chytrá řešení a zpráv o inspekci otopných soustav, ventilačních systémů a klimatizačních systémů. Členské státy mohou zavést oddělené systémy pro kontrolu certifikátů energetické náročnosti, pasů pro renovaci budov, ukazatelů připravenosti pro chytrá řešení a zpráv o inspekcích otopných soustav, ventilačních systémů a klimatizačních systémů.

2.   Členské státy mohou přenést odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů.

Pokud se tak členské státy rozhodnou, zajistí, aby nezávislé kontrolní systémy byly prováděny v souladu s přílohou VI.

3.   Členské státy vyžadují, aby certifikáty energetické náročnosti, pasy pro renovaci budov, ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a inspekční zprávy uvedené v odstavci 1 byly na požádání zpřístupněny příslušným orgánům nebo subjektům.

1.   Členské státy připravují a provádějí informační a osvětové kampaně. Přijmou nezbytná opatření k informování vlastníků a nájemců budov nebo ucelených částí budov a všech relevantních účastníků trhu, včetně místních a regionálních orgánů a energetických společenství, o různých metodách a praktických postupech ke snižování energetické náročnosti. Členské státy zejména přijmou nezbytná opatření k poskytování individualizovaných informací zranitelným domácnostem. Tyto informace se rovněž zpřístupňují místním orgánům a organizacím občanské společnosti.

2.   Členské státy zejména poskytují vlastníkům nebo nájemcům budov informace o certifikátech energetické náročnosti, včetně jejich účelu a cílů, o nákladově efektivních opatřeních a ve vhodných případech o finančních nástrojích pro účely snížení energetické náročnosti budovy a o výměně kotlů na fosilní paliva udržitelnějšími alternativami. Členské státy poskytují tyto informace prostřednictvím přístupných a transparentních nástrojů pro poradenství, jako jsou poradenství v oblasti renovací a jednotná kontaktní místa zřízená podle článku 18, přičemž zvláštní pozornost věnují zranitelným domácnostem.

Komise je členským státům na jejich žádost nápomocna při vedení informačních kampaní pro účely odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce, které mohou být předmětem programů Unie.

3.   Členské státy zajistí dostupnost pokynů a odborné přípravy pro subjekty odpovědné za provádění této směrnice, včetně nedostatečně zastoupených skupin. Tyto pokyny a odborná příprava se zaměřují na význam snižování energetické náročnosti a umožňují úvahy o optimální kombinaci zlepšení v oblasti energetické účinnosti, o snižování emisí skleníkových plynů, o využívání energie z obnovitelných zdrojů a využívání dálkového vytápění a chlazení při plánování, projektování, výstavbě a renovaci průmyslových či obytných oblastí. Tyto pokyny a odborná příprava mohou rovněž řešit strukturální zlepšení, přizpůsobování se změně klimatu, požární bezpečnost, rizika spojená s intenzivní seismickou aktivitou, odstraňování nebezpečných látek včetně azbestu, emise látek znečišťujících ovzduší (včetně jemných částic), kvalitu vnitřního prostředí a přístupnost pro osoby se zdravotním postižením. Členské státy usilují o zavedení opatření na podporu odborné přípravy místních a regionálních orgánů, společenství pro obnovitelné zdroje a dalších relevantních subjektů, jako jsou občanské iniciativy v oblasti renovací, s cílem prosazovat cíle této směrnice.

4.   Komise průběžně zlepšuje své informační služby, zejména internetové stránky, jež byly vytvořeny jakožto evropský portál pro energetickou účinnost v budovách určených občanům, odborníkům a orgánům, aby tak členským státům napomohla v jejich úsilí v oblasti informovanosti a osvěty. Informace uvedené na těchto internetových stránkách by mohly zahrnovat odkazy na příslušné právo Unie i na příslušná celostátní, regionální a místní pravidla, odkazy na internetové stránky EUROPA obsahující národní akční plány energetické účinnosti, odkazy na dostupné finanční nástroje, jakož i příklady osvědčených postupů na celostátní, regionální a místní úrovni, a to i pokud jde o jednotná kontaktní místa zřízená podle článku 18 této směrnice. Pokud jde o Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti a Fond pro spravedlivou transformaci, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056 (33), Sociální fond pro klimatická opatření a Nástroj pro oživení a odolnost, Komise pokračuje ve svých informačních službách a dále je posiluje s cílem usnadnit používání dostupných finančních prostředků tím, že zúčastněným subjektům, včetně celostátních, regionálních a místních orgánů, poskytuje pomoc a informace, a to i prostřednictvím nástroje evropské energetické pomoci na místní úrovni ve spolupráci s Evropskou investiční bankou, pokud jde o možnosti financování, s přihlédnutím k nejnovějším změnám regulačního rámce.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 6, 7, 15, 17 a 31 je Komisi svěřena na dobu neurčitou od 28. května 2024.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 6, 7, 15, 17 a 31 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 6, 7, 15, 17 nebo 31 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (34).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1, 2 a 3, články 5 až 29 a článkem 32 a s přílohami I, II a III a V až X do 29. května 2026. Znění těchto předpisů spolu se srovnávací tabulkou neprodleně sdělí Komisi.

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 17 odst. 15 do 1. ledna 2025.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.