(EU) 2024/1174Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1174 ze dne 11. dubna 2024, kterou se mění směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, pokud jde o některé aspekty minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazkyText s významem pro EHP.

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/877 (5) pozměnily rámec pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (dále jen „minimální požadavek“) stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (6) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (7), který se vztahuje na úvěrové instituce a investiční podniky (dále jen „instituce“) usazené v Unii, jakož i na všechny ostatní subjekty, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/59/EU nebo nařízení (EU) č. 806/2014 (dále jen „subjekty“). Tyto změny stanovily, že interní minimální požadavek, tj. minimální požadavek vztahující se na instituce a subjekty, které jsou dceřinými podniky subjektů řešících krizi, ale samy nejsou subjekty řešícími krizi, mohou tyto instituce a subjekty splnit prostřednictvím nástrojů vydaných subjektu řešícímu krizi a zakoupených tímto subjektem buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi.

(2)

Unijní rámec pro minimální požadavek byl dále změněn nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2036 (8), které zavedlo zvláštní pravidla pro odpočet v případě nepřímého upisování nástrojů způsobilých pro splnění interního minimálního požadavku. Uvedené nařízení zavedlo do směrnice 2014/59/EU požadavek, aby Komise přezkoumala dopad nepřímého upisování nástrojů způsobilých pro splnění minimálního požadavku na rovnost podmínek pro různé typy struktur bankovních skupin, včetně případů, kdy bankovní skupiny mají mezi holdingovou společností určenou jako subjekt řešící krizi a jejími dceřinými podniky určitou provozní společnost. Komise byla požádána, aby posoudila, zda by subjektům, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, mělo být povoleno plnit minimální požadavek na konsolidovaném základě. Komise byla dále požádána, aby posoudila, jak se podle pravidel upravujících minimální požadavek zachází se subjekty, jejichž plán řešení krize stanoví, že tyto subjekty mají být likvidovány v běžném úpadkovém řízení. Konečně byla Komise požádána, aby posoudila vhodnost omezení výše odpočtů požadovaných podle čl. 72e odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (9). Nová ustanovení by proto měla respektovat zásady původního mandátu k přezkumu, který Komisi udělily Evropský parlament a Rada s cílem zajistit proporcionalitu a rovné podmínky pro různé typy struktur bankovních skupin.

(3)

Výsledkem přezkumu provedeného Komisí bylo zjištění, že by bylo vhodné a přiměřené cílům sledovaným pravidly pro interní minimální požadavek umožnit orgánům příslušným k řešení krize stanovit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě pro širší rozsah subjektů, než je rozsah vyplývající z uplatňování směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, přičemž tento širší rozsah by zahrnoval instituce a subjekty, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, ale jsou dceřinými podniky subjektů řešících krizi a ovládají jiné dceřiné podniky (dále jen „zprostředkující subjekty“) v téže skupině řešící krizi. To by se týkalo zejména těch bankovních skupin, v jejichž čele stojí holdingová společnost. V takových případech zprostředkující subjekty přirozeně centralizují vnitroskupinové expozice a směřují zdroje způsobilé pro interní minimální požadavek, které subjekt řešící krizi předem připravil. Vzhledem k této struktuře by tyto zprostředkující subjekty mohly být neúměrně postiženy stávajícími pravidly pro odpočet. Komise rovněž dospěla k závěru, že rámec pro minimální požadavek by byl přiměřenější, pokud by se upravila pravidla pro rozsah expozic, které musí zprostředkující subjekt odečíst, pokud se jedná o expozice vůči subjektu v likvidaci, na který se nevztahuje rozhodnutí o stanovení minimálního požadavku. V těchto případech se neočekává, že ve vztahu k těmto subjektům v likvidaci bude třeba vykonávat pravomoci k odpisu a konverzi. Naproti tomu zbývající subjekty skupiny řešící krizi budou muset být v případě potíží nebo selhání rekapitalizovány subjektem řešícím krizi. Potřebné zdroje způsobilé pro minimální požadavek by proto měly být k dispozici na všech úrovních skupiny řešící krizi a jejich dostupnost pro absorpci ztrát a rekapitalizaci by měla být zajištěna prostřednictvím mechanismu odpočtu. Komise tedy v rámci přezkumu dospěla k závěru, že zprostředkující subjekty by měly nadále odečítat plnou výši svých držených zdrojů způsobilých pro interní minimální požadavek vydaných ve stejné skupině řešící krizi jinými subjekty, které nejsou v likvidaci.

(4)

Jasné vymezení toho, co představuje subjekt v likvidaci, je nezbytné pro řádné fungování rámců odpočtů a konsolidace a pro výpočet minimálního požadavku pro konkrétní subjekty. Za tímto účelem by měla být stanovena definice subjektu v likvidaci se zaměřením na určení subjektů v likvidaci ve fázi plánování řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize by proto měly při vypracovávání plánů řešení krize řádně posoudit instituce a subjekty spadající do oblasti působnosti směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014. Ústřední součástí tohoto posouzení je určení, zda instituce nebo subjekt vykonávají zásadní funkce. Aniž je dotčeno posouzení významu instituce nebo subjektu na celostátní nebo regionální úrovni, očekává se, že bude rovněž provedena důkladná analýza významu potenciálního subjektu v likvidaci ve skupině řešící krizi. Instituce nebo subjekt, které představují významnou část celkového objemu rizikové expozice, expozice pákového poměru nebo provozních výnosů skupiny řešící krizi, by v zásadě neměly být identifikovány jako subjekt v likvidaci.

(5)

Podle článku 45f směrnice 2014/59/EU a článku 12g nařízení (EU) č. 806/2014 mají instituce a subjekty splnit interní minimální požadavek na individuálním základě. Splnění na konsolidovaném základě je povoleno pouze ve dvou konkrétních případech: u mateřských podniků v Unii, které nejsou subjekty řešícími krizi a jsou dceřinými podniky subjektů ze třetích zemí, a u mateřských podniků institucí nebo subjektů, které jsou zproštěny povinnosti splnit interní minimální požadavek. Podle čl. 72e odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013 platí, že pokud zprostředkující subjekt splní svůj minimální požadavek na konsolidovaném základě, není povinen odečíst držené zdroje způsobilé pro interní minimální požadavek jiných subjektů patřících do téže skupiny řešící krizi a zahrnutých do jeho konsolidačního okruhu, neboť splněním interního minimálního požadavku na konsolidovaném základě se dosahuje podobného účinku. Přezkum provedený Komisí ukázal, že zprostředkujícím subjektům bankovních skupin, v jejichž čele stojí holdingová společnost, by mělo být rovněž povoleno splnit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě. Zejména by mělo být možné splnit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě, pokud by uplatnění odpočtů interní minimální požadavek nepřiměřeně zvýšilo. Z přezkumu dále vyplynulo, že pokud se na zprostředkující subjekt vztahují kapitálové požadavky nebo požadavek kombinovaných kapitálových rezerv na konsolidovaném základě, mohlo by splnění interního minimálního požadavku na individuálním základě vést ke vzniku rizika, že zdroje způsobilé pro interní minimální požadavek předem připravené na úrovni zprostředkujícího subjektu nebudou po svém odpisu a konverzi dostačovat k obnovení souladu s příslušným konsolidovaným kapitálovým požadavkem. Kromě toho, pokud by byly dodatečný kapitálový požadavek nebo požadavek kombinovaných kapitálových rezerv stanoveny na jiné úrovni konsolidace, chyběl by klíčový vstup do výpočtu minimálního požadavku pro danou instituci nebo subjekt, což by výpočet požadavku ztěžovalo. Podobně se stává obtížným výkon pravomoci orgánů příslušných k řešení krize zakázat v souladu s článkem 16a směrnice 2014/59/EU a článkem 10a nařízení (EU) č. 806/2014 určitá rozdělení výnosů nad nejvyšší rozdělitelnou částku související s minimálním požadavkem ve vztahu k jednotlivým dceřiným podnikům, pokud klíčový ukazatel, tj. požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, není stanoven na stejném základě jako interní minimální požadavek. Z těchto důvodů by možnost splnit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě měla být dostupná i pro jiné typy struktur bankovních skupin, kdykoli se na zprostředkující subjekt vztahují dodatečné kapitálové požadavky pouze na konsolidovaném základě. Možnost splnit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě, jak je zavedena touto směrnicí, má doplnit situace, kdy je to již možné podle směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, a nenahrazuje příslušná ustanovení uvedených legislativních aktů.

(6)

Aby se zajistilo, že možnost splnit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě bude k dispozici pouze v relevantních případech a nepovede k nedostatku zdrojů způsobilých pro interní minimální požadavek ve skupině řešící krizi, měla by být pravomoc stanovit interní minimální požadavek na konsolidovaném základě pro zprostředkující subjekty diskreční pravomocí orgánu příslušného k řešení krize, která podléhá určitým podmínkám. Zprostředkující subjekt by měl být přímým dceřiným podnikem subjektu řešícího krizi, který je finanční holdingovou společností v Unii nebo mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v Unii usazenou v témže členském státě, a součástí téže skupiny řešící krizi. Daný subjekt řešící krizi by kromě zprostředkujícího subjektu neměl přímo držet jiné dceřiné podniky, které jsou institucemi nebo subjekty, na něž se vztahuje minimální požadavek. Alternativně by měl příslušný zprostředkující subjekt splnit dodatečný kapitálový požadavek pouze na základě své konsolidované situace. V obou případech by však splnění interního minimálního požadavku na konsolidovaném základě nemělo podle posouzení orgánu příslušného k řešení krize podstatným způsobem ohrozit důvěryhodnost a proveditelnost strategie řešení krize skupiny ani uplatnění pravomoci orgánu příslušného k řešení krize odepsat nebo konvertovat příslušné kapitálové nástroje a způsobilé závazky dotčeného zprostředkujícího subjektu nebo jiných subjektů v jeho skupině řešící krizi. Stanovení interního minimálního požadavku na konsolidovaném základě by poškodilo způsobilost skupiny řešící krizi k řešení krize mimo jiné v situaci, kdy by částka nezbytná ke splnění tohoto minimálního požadavku nepostačovala k zajištění souladu s kapitálovými požadavky použitelnými po výkonu pravomocí k odpisu a konverzi.

(7)

Podle čl. 45f odst. 2 směrnice 2014/59/EU a čl. 12g odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 mohou zprostředkující subjekty splnit konsolidovaný interní minimální požadavek prostřednictvím kapitálu a způsobilých závazků. Aby bylo možné plně využít možnosti splnit minimální požadavek na konsolidovaném základě, je nutné zajistit, aby způsobilé závazky zprostředkujících subjektů byly vypočteny způsobem, který je podobný výpočtu kapitálu. Kritéria způsobilosti pro závazky, které mohou být použity za účelem splnění interního minimálního požadavku na konsolidovaném základě, by proto měla zohledňovat pravidla pro výpočet konsolidovaného kapitálu stanovená v nařízení (EU) č. 575/2013. Aby byl zajištěn soulad se stávajícími pravidly pro externí minimální požadavek, mělo by toto sladění rovněž odrážet stávající pravidla stanovená v čl. 45b odst. 3 směrnice 2014/59/EU a čl. 12d odst. 3 nařízení (EU) č. 806/2014 pro výpočet způsobilých závazků, které mohou pro splnění svého konsolidovaného minimálního požadavku použít subjekty řešící krizi. Zejména je třeba zajistit, aby se do kapitálu a způsobilých závazků subjektu, na který se vztahuje konsolidovaný interní minimální požadavek, započítávaly způsobilé závazky, které jsou vydány dceřinými podniky subjektu, na nějž se vztahuje konsolidovaný interní minimální požadavek, a které drží subjekt řešící krizi přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů téže skupiny řešící krizi, ale mimo rozsah konsolidace, nebo stávající akcionáři, kteří nepatří do téže skupiny řešící krizi.

(8)

Podle stávajícího rámce je pro subjekty určené k likvidaci minimální požadavek ve většině případů stanoven ve výši nezbytné pro absorpci ztrát, což odpovídá kapitálovým požadavkům. V takových případech minimální požadavek nezahrnuje žádný dodatečný požadavek přímo související s rámcem pro řešení krize pro subjekt v likvidaci. To znamená, že subjekt v likvidaci může plně splnit minimální požadavek tím, že splní kapitálové požadavky, a že zvláštní rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize, kterým se stanoví minimální požadavek, nijak zásadně nepřispívá ke způsobilosti daného subjektu k řešení krize. Takové rozhodnutí s sebou nese mnoho procesních povinností pro orgán příslušný k řešení krize a pro subjekt v likvidaci, aniž by mělo odpovídající přínos ve zlepšení způsobilosti k řešení krize. Z tohoto důvodu by orgány příslušné k řešení krize neměly určovat minimální požadavek pro subjekty v likvidaci. Rámec pro minimální požadavek by měl být uplatňován na základě kritérií, která zajistí, aby byl subjekt považován za subjekt v likvidaci v celé Unii jednotně. Orgány příslušné k řešení krize by tudíž měly zajistit jednotné uplatňování nových ustanovení týkajících se subjektů v likvidaci na subjekty, které jsou součástí přeshraniční skupiny, zejména pokud daná skupina zahrnuje subjekty nacházející se uvnitř bankovní unie a mimo ni.

(9)

Při vypracovávání plánů řešení krize a posuzování způsobilosti skupin řešících krizi k řešení krize mohou orgány příslušné k řešení krize mít za to, že dceřiná instituce nebo dceřiný subjekt je subjektem v likvidaci, pokud plán řešení krize předpokládá, že by bylo proveditelné a věrohodné, aby byla tato instituce nebo subjekt likvidován v běžném úpadkovém řízení, nebo pokud plán řešení krize nepředpokládá výkon pravomocí k odpisu a konverzi ve vztahu k této instituci nebo tomuto subjektu. Aby se zohlednily zvláštnosti subjektů trvale přidružených k ústřednímu subjektu, může orgán příslušný k řešení krize mít za to, že takový subjekt je subjektem v likvidaci, pokud plán řešení krize nepředpokládá žádná jiná opatření, jako je fúze přidružených subjektů, která má ústřední subjekt nebo orgán příslušný k řešení krize ve vztahu k takovému subjektu přijmout. V takových případech nemusí být nutné, aby dceřiný podnik nebo subjekt držel kapitál a způsobilé závazky nad rámec svých kapitálových požadavků. Aby byla zajištěna způsobilost skupiny k řešení krize při současném dodržení zásady proporcionality, měly by být v některých případech – v závislosti na významu držených kapitálových nástrojů vydaných subjekty v likvidaci v poměru ke schopnosti zprostředkujícího subjektu absorbovat ztráty – odečteny zdroje držené ve formě kapitálových nástrojů. Aby se zabránilo efektu strmého pádu, měl by být poměr těchto držených zdrojů ke schopnosti zprostředkujícího subjektu absorbovat ztráty vypočítán ke konci každého kalendářního roku jako průměr za předchozích 12 měsíců. Od zprostředkujícího subjektu by však nemělo být požadováno, aby odečítal závazky, které by splňovaly podmínky pro soulad s interním minimálním požadavkem a které nejsou kapitálovými nástroji. Plán řešení krize nepředpokládá, že by v případě úpadku subjektu v likvidaci byl tento subjekt rekapitalizován subjektem řešícím krizi. To znamená, že by se neočekával přenos ztrát nad rámec stávajícího kapitálu po vlastnické ose směrem vzhůru ze subjektu v likvidaci na subjekt řešící krizi prostřednictvím zprostředkujícího subjektu, ani přenos kapitálu v opačném směru. Tato úprava rozsahu držených zdrojů, které mají být odečteny v souvislosti s nepřímým upisováním zdrojů způsobilých pro interní minimální požadavek, by tedy neměla vliv na obezřetnostní spolehlivost rámce.

(10)

Hlavním cílem režimu svolení ke snížení nástrojů způsobilých závazků stanoveného v čl. 77 odst. 2 a článku 78a nařízení (EU) č. 575/2013, který platí i pro instituce a subjekty, na něž se vztahuje minimální požadavek, a pro závazky vydané za účelem splnění minimálního požadavku, je umožnit orgánům příslušným k řešení krize sledovat opatření, která vedou ke snížení stavu způsobilých závazků, a zakázat jakékoli opatření, které by znamenalo snížení nad úroveň, kterou orgány příslušné k řešení krize považují za přiměřenou. Pokud orgán příslušný k řešení krize nepřijal ve vztahu k instituci nebo subjektu rozhodnutí o stanovení minimálního požadavku, není tento cíl relevantní. Instituce nebo subjekty, pro které nebyla přijata žádná rozhodnutí o stanovení minimálního požadavku, by proto neměly být povinny získat předchozí svolení orgánu příslušného k řešení krize k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení závazků, které by splňovaly požadavky na způsobilost pro minimální požadavek.

(11)

U některých subjektů v likvidaci by orgán příslušný k řešení krize mohl mít za to, že minimální požadavek by měl překročit částku pro absorpci ztrát, pokud je taková vyšší částka nezbytná k ochraně finanční stability nebo k řešení rizika rozšíření problémů do finančního systému, a to i pokud jde o kapacitu systémů pojištění vkladů k financování. Pouze v těchto situacích by měl být orgán příslušný k řešení krize schopen přiměřeným způsobem určit pro subjekt v likvidaci minimální požadavek, který by měl sestávat z částky dostatečné k absorpci ztrát, navýšené o částku nezbytně nutnou k řádnému řešení potenciálních rizik zjištěných orgánem příslušným k řešení krize. Subjekt v likvidaci by tedy měl splňovat minimální požadavek a neměl by být vyňat z režimu předchozího svolení stanoveného v čl. 77 odst. 2 a článku 78a nařízení (EU) č. 575/2013. Od zprostředkujících subjektů, které patří do téže skupiny řešící krizi jako dotčený subjekt v likvidaci, by se mělo nadále vyžadovat, aby od svých zdrojů způsobilých pro interní minimální požadavek odečetly své držené zdroje způsobilé pro interní minimální požadavek vydané tímto subjektem v likvidaci. Vzhledem k tomu, že likvidační řízení probíhá na úrovni právnické osoby, by navíc subjekty v likvidaci, které stále podléhají minimálnímu požadavku, měly splňovat tento požadavek pouze na individuálním základě. Některé požadavky na způsobilost týkající se vlastnictví dotčeného závazku nejsou relevantní, neboť bez výkonu pravomocí k odpisu a konverzi by nebylo nutné zachovat kontrolu subjektu řešícího krizi nad dceřiným podnikem. Takové požadavky na způsobilost by se proto neměly uplatnit.

(12)

Podle článku 45i směrnice 2014/59/EU mají instituce a subjekty podávat svým příslušným orgánům a orgánům příslušným k řešení krize pravidelné informace o úrovni způsobilých závazků a závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů a o složení těchto závazků a tyto informace zveřejňovat spolu s úrovní svého minimálního požadavku. V případě subjektů v likvidaci se takové podávání zpráv ani zveřejňování nevyžaduje. Aby však bylo zajištěno transparentní uplatňování minimálního požadavku, měly by se tyto povinnosti týkající se podávání zpráv a zveřejňování informací vztahovat i na subjekty v likvidaci, u nichž orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že by minimální požadavek měl být vyšší než částka postačující k absorpci ztrát. V souladu se zásadou proporcionality by měl orgán příslušný k řešení krize zajistit, aby tyto povinnosti nepřekračovaly rámec toho, co je nezbytné pro sledování plnění minimálního požadavku.

(13)

V zájmu zajištění soudržnosti by se změny nařízení (EU) č. 806/2014 a vnitrostátních opatření provádějících změny směrnice 2014/59/EU měly použít od téhož dne. Je však vhodné stanovit dřívější den použitelnosti změn ustanovení o možnosti splnit konsolidovaný interní minimální požadavek s cílem zohlednit skutečnost, že orgány příslušné k řešení krize za tímto účelem potřebují přijmout nová rozhodnutí určující minimální požadavek, a zvýšit právní jistotu pro bankovní skupiny, na které by se uvedené ustanovení vztahovalo, s ohledem na to, že směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014 stanoví pro splnění minimálního požadavku obecnou lhůtu 1. ledna 2024. Z tohoto důvodu by se nová pravidla o konsolidovaném interním minimálním požadavku podle nařízení (EU) č. 806/2014 měla použít od prvního dne po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost. To by rovněž signalizovalo všem bankovním skupinám a orgánům příslušným k řešení krize, na něž se vztahuje směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, že mohou být zapotřebí opatření k překlenutí období od 1. ledna 2024 do dne nabytí účinnosti vnitrostátních předpisů, kterými se provádějí ustanovení této pozměňující směrnice.

(14)

Jelikož cílů této směrnice, totiž úpravy zacházení se subjekty v likvidaci v rámci minimálního požadavku a možnosti, aby orgány příslušné k řešení krize určily interní minimální požadavek na konsolidovaném základě, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být dosaženo na úrovni Unie prostřednictvím změny pravidel, která jsou již stanovena na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(15)

Směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1)

V čl. 2 odst. 1 se vkládá nový bod, který zní:

2)

Článek 45c se mění takto:

3)

Článek 45f se mění takto:

4)

V článku 45i se odstavec 4 nahrazuje tímto:

5)

V článku 45j se odstavec 1 nahrazuje tímto:

1)

V čl. 3 odst. 1 se vkládá nový bod, který zní:

2)

Článek 12d se mění takto:

3)

Článek 12g se mění takto: