(EU) 2023/2602Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/2602 ze dne 22. listopadu 2023, kterým se přijímá žádost o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce s ohledem na konečná antidumpingová opatření uložená na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/191

(1)

Dne 16. února 2022 uložila Evropská komise (dále též „Komise“) původním nařízením konečné antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli (dále jen „dotčený výrobek“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“).

(2)

V rámci šetření, které vedlo k původnímu nařízení (dále jen „původní šetření“), byl v souladu s článkem 17 základního nařízení pro účely šetření vyvážejících výrobců v ČLR proveden výběr vzorku.

(3)

Pro vyvážející výrobce z ČLR zařazené do vzorku Komise na dovoz dotčeného výrobku uložila individuální sazby antidumpingového cla v rozsahu od 22,1 % do 48,8 %. Pro spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku byla uložena celní sazba ve výši 39,6 %. Spolupracující vyvážející výrobci nezařazení do vzorku jsou uvedeni v příloze původního nařízení. Dále byla uložena celostátní celní sazba ve výši 86,5 % na dotčený výrobek vyráběný společnostmi v ČLR, které se buď nepřihlásily, nebo při šetření nespolupracovaly.

(4)

V souladu s článkem 2 původního nařízení může být čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení změněn tak, že novému vyvážejícímu výrobci bude přiznána přiměřená vážená průměrná sazba antidumpingového cla použitelná na spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku, tj. sazba cla ve výši 39,6 %, pokud nový vyvážející výrobce v ČLR poskytne Komisi dostatečné důkazy, že:

(5)

Společnost Ningbo Zhongli Bolts Manufacturing Co., Ltd. (dále jen „společnost Zhongli“ nebo „žadatel“) dne 10. října 2022 předložila Komisi žádost o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce, a tedy o přiznání celní sazby platné pro spolupracující společnosti v ČLR nezařazené do vzorku, s tvrzením, že splňuje všechny tři podmínky stanovené v článku 2 původního nařízení (dále jen „žádost“).

(6)

Pro účely rozhodnutí o tom, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce podle článku 2 původního nařízení (dále jen „podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce“), Komise žadateli nejprve zaslala dotazník s žádostí o poskytnutí důkazů o tom, že splňuje podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce. Souběžně s tím Komise o žádosti žadatele informovala výrobní odvětví Unie a vyzvala je, aby poskytlo připomínky. Výrobní odvětví Unie, zastoupené Evropským institutem pro průmyslové spojovací prostředky (dále jen „EIFI“), předložilo připomínky ohledně toho, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce. Žadatel tvrzení institutu EIFI zpochybnil v následném podání.

(7)

Po analýze odpovědi na dotazník a připomínek předložených stranami si Komise prostřednictvím písemného upozornění na nedostatky zaslaného dne 14. března 2023 vyžádala od žadatele další informace a podpůrné důkazy. Žadatel na toto písemné upozornění na nedostatky odpověděl dne 31. března 2023.

(8)

Souběžně s analýzou důkazů předložených žadatelem a institutem EIFI nahlédla Komise do on-line databáze Orbis (3), Qichacha (4), Aliyun (5) a čínského národního systému pro zveřejňování informací o úvěrech podniků (6), aby získala informace o společnostech, přičemž provedla křížovou kontrolu všech dostupných informací s veřejně dostupnými informacemi na internetu.

(9)

Komise nakonec provedla dálkovou křížovou kontrolu se samotným žadatelem. Komise se snažila ověřit veškeré informace, které považovala pro rozhodnutí o tom, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce, za nezbytné.

(10)

Pokud jde o předběžné otázky vznesené institutem EIFI, Komise konstatovala, že žadatel není obchodníkem a že žadatel udělil oprávnění osobě, která podepsala jeho žádost.

(11)

Předběžně institut EIFI tvrdil, že žadatel může být obchodníkem, protože: i) popis na jeho internetových stránkách (7) uvádí, že propojuje globální kupující a čínské výrobce a ii) je členem Čínské obchodní komory pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“), obchodního sdružení, které v původním šetření zastupovalo vyvážející výrobce. Institut EIFI dále poznamenal, že osoba podepisující žádost o status nového vyvážejícího výrobce je „vedoucí prodeje“, přičemž neexistují žádné důkazy o tom, že by tato osoba mohla jménem společnosti uplatňovat nároky, a tvrdil, že žádost o status nového vyvážejícího výrobce by měla být zamítnuta už jen z tohoto důvodu.

(12)

Žadatel výše uvedená tvrzení zpochybnil a tvrdil, že internetová stránka, na kterou institut EIFI odkazuje, není ve skutečnosti internetová stránka žadatele, ale platforma pro elektronické obchodování B2B, CHINA.CN, která obsahuje informace o řadě společností. Žadatel dále tvrdil, že není členem CCCME, ale používá své internetové stránky pouze k vlastnímu marketingu, zatímco CCCME v každém případě zastupuje rovněž výrobce a další subjekty. Nakonec žadatel tvrdil, že vedoucí prodeje společnosti má právo podepsat žádost o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce jménem společnosti.

(13)

Zaprvé, Komise konstatovala, že internetová stránka, o níž institut EIFI tvrdí, že patří žadateli (CHINA.CN), skutečně není oficiální internetovou stránkou žadatele. Z popisu této internetové stránky tedy nelze vyvodit žádný závěr o postavení žadatele. Zadruhé, Komise potvrdila, že internetové stránky CCCME (8) neuvádějí, že by byl žadatel jedním z členů CCCME, nýbrž se na těchto stránkách pouze propaguje. A konečně, analýza a ověření finančních účtů žadatele během dálkové křížové kontroly neprokázaly nákupy dotčeného výrobku od třetích stran. Komise proto tvrzení institutu EIFI zamítla jako neopodstatněné a vzhledem k neexistenci dalších důkazů o opaku dospěla k závěru, že žadatel není obchodníkem s dotčeným výrobkem, nýbrž vyvážejícím výrobcem.

(14)

Žadatel rovněž poskytl zmocnění výkonného ředitele (na základě stanov společnosti bylo potvrzeno, že je jejím zákonným zástupcem), které zmocňuje vedoucího prodeje k podpisu žádosti o status nového vyvážejícího výrobce jménem společnosti. Komise proto považovala žádost o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce za řádně předloženou a nepovažovala za nutné dále zkoumat, zda by žádost měla být na tomto základě zamítnuta.

(15)

Pokud jde o první podmínku týkající se statusu nového vyvážejícího výrobce, výrobní odvětví Unie tvrdilo, že žadatel nepředložil žádný důkaz o nedostatečném vývozu do Unie během období původního šetření, zatímco žadatel tvrdí, že vyváží do „Evropy“ a „východní Evropy“, což bylo uvedeno na jeho internetových stránkách rovněž během období původního šetření, a proto lze považovat za pravděpodobné, že to by zahrnovalo i vývoz do Unie. Ve své odpovědi na připomínky institutu EIFI žadatel uvedl, že vývoz do Evropy nutně neznamená, že dotčený výrobek vyvážel do Unie během období původního šetření, a že Komise mohla ověřit neexistenci vývozu do Unie ze záznamů společnosti a u celních orgánů Unie.

(16)

Komise rozhodla, že společnost Zhongli byla založena v roce 2003, ale získala vývozní licenci až v květnu 2018 a vývoz významného množství dotčeného výrobku zahájila v roce 2021. Podle důkazů, které společnost Zhongli poskytla, společnost provedla první prodej dotčeného výrobku do Unie v dubnu 2021. Navzdory tvrzením uvedeným na internetu z obchodních knih z ledna 2019 vyplývá, že všechny dřívější vývozní transakce dotčeného výrobku směřovaly do třetích zemí v Asii a Africe.

(17)

Komise přezkoumala všechny vývozní transakce během období původního šetření a nezjistila žádné důkazy o vývozu dotčeného výrobku do Unie. Konkrétně, obchodní kniha společnosti nevykazovala žádné záznamy o vývozních transakcích dotčeného výrobku do Unie během období původního šetření, zatímco účetní knihy společnosti z tohoto období byly v souladu s finančními výkazy společnosti. Z ověřené knihy prodeje skutečně vyplynulo, že první vývoz do Unie se uskutečnil v dubnu 2021.

(18)

Komise proto tvrzení institutu EIFI zamítla. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy důkazy o tom, že žadatel vyvážel dotčený výrobek do Unie během období původního šetření, dospěla Komise k závěru, že žadatel splňuje první podmínku pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce.

(19)

Pokud jde o druhou podmínku pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce, institut EIFI tvrdil, že pouhé prohlášení žadatele o nepříbuznosti nemůže unést nezbytné důkazní břemeno týkající se této podmínky. V reakci na tvrzení institutu EIFI žadatel vysvětlil, že jeden z jeho dvou akcionářů (oba soukromé osoby) je rovněž jediným akcionářem jiné společnosti, a to společnosti Ningbo Zhenhai Dongfang Materials Business Department (dále jen „Zhenhai“), která dotčený výrobek nevyrábí ani neprodává.

(20)

Komise ověřila totožnost obou akcionářů a jejich podíl na vlastním kapitálu žadatele podle stanov společnosti žadatele. Komise rovněž nahlédla do databáze Orbis, která však informace o společnosti Zhongli ani Zhenhai neobsahovala. Komise proto rozšířila vyhledávání o další databáze obsahující veřejně dostupné informace o společnostech v ČLR (9). Z těchto databází nevyplývá, že a) společnost Zhenhai je vyvážejícím výrobcem dotčeného výrobku, b) že některá ze společností má jiné akcionáře než ty, které žadatel uvedl, nebo c) že některá ze společností má jiné společnosti ve spojení. Jelikož nebyly předloženy důkazy o tom, že žadatel je ve spojení s jakýmkoli vyvážejícím výrobcem v ČLR, dospěla Komise k závěru, že žadatel splňuje druhou podmínku pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce.

(21)

Pokud jde o třetí podmínku pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce, institut EIFI tvrdil, že jak vyplývá z veřejně dostupné verze žádosti žadatele, doklad o prodeji nepostačuje k prokázání skutečného vývozu do Unie, ale měl by být předložen také skutečný důkaz o dovozu do Unie.

(22)

Žadatel předložil doklady o dodávkách značného množství dotčeného výrobku do Unie od dubna 2021, konkrétně kupní smlouvy, obchodní faktury, balicí listy, nákladní listy, faktury na DPH a formuláře dovozních prohlášení od svých odběratelů v Unii. Komise tyto prodeje ověřila na základě finančních výkazů žadatele během křížové kontroly na dálku. Na základě těchto důkazů Komise zjistila, že žadatel skutečně vyváží dotčený výrobek do Unie od dubna 2021, tj. po období původního šetření, a proto dospěla k závěru, že žadatel splňuje třetí podmínku pro získání statusu nového vyvážejícího výrobce.

(23)

Žadatel tedy splnil všechny tři podmínky pro udělení statusu nového vyvážejícího výrobce, jak je stanoveno v článku 2 původního nařízení, a jeho žádost by proto měla být přijata. Žadateli by tudíž mělo být přiznáno antidumpingové clo ve výši 39,6 % pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku v rámci původního šetření.

(24)

Žadatel a výrobní odvětví Unie byli informováni o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se považuje za vhodné přiznat žadateli sazbu antidumpingového cla platnou pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku v rámci původního šetření.

(25)

Stranám byla poskytnuta možnost předložit připomínky. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(26)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení,