(EU) 2022/72Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/72 ze dne 18. ledna 2022, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz kabelů z optických vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a mění prováděcí nařízení (EU) 2021/2011 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz kabelů z optických vláken pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 21. prosince 2020 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční řízení týkající se dovozu kabelů z optických vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“, „ČLR“ nebo „dotčená země“) na základě článku 10 nařízení (EU) 2016/1037. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo sdružení Europacable (dále jen „žadatel“) jménem výrobců v Unii. Žadatel představoval více než 25 % celkové výroby kabelů z optických vláken v Unii. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise vládě ČLR (dále jen „čínská vláda“) (3) oznámila, že obdržela podnět s náležitými podklady, a vyzvala ji ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace s čínskou vládou se uskutečnily dne 16. prosince 2020. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Dne 24. září 2020 zahájila Evropská komise samostatné antidumpingové šetření týkající se téhož výrobku pocházejícího z Čínské lidové republiky (4) (dále jen „samostatné antidumpingové šetření“). Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a samostatného antidumpingového šetření jsou shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, výrobců v Unii zařazených do vzorku, posuzovaného období a období šetření jsou v obou šetřeních stejné.

(5)

Komise obdržela připomínky k zahájení řízení od čínské vlády, Čínské obchodní komory pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“), jednoho dovozce (dále jen „Connect Com“) a žadatele.

(6)

Čínská vláda tvrdila, že šetření by nemělo být zahájeno, protože podnět nesplňuje požadavky na důkazy stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“) a v čl. 10 odst. 2 základního nařízení. Podle čínské vlády nebyly k dispozici dostatečné důkazy o napadnutelných subvencích, újmě a příčinné souvislosti mezi dovozem subvencovaných výrobků a újmou. V reakci na toto tvrzení čínské vlády žadatel tvrdil, že podnět obsahoval informace, které byly rozumně dostupné, a že podnět poskytl více než mnoho důkazů prokazujících existenci subvencování, újmy a jejich příčinné souvislosti. Čínská vláda zopakovala, že podnět neobsahoval dostatečné důkazy, které by splňovaly důkazní normu, a bez ohledu na to, jaké informace mohou být žadateli rozumně dostupné, musí být vždy k dispozici dostatečné důkazy o existenci a povaze subvence, podstatné újmě a příčinné souvislosti.

(7)

Komise proto toto tvrzení čínské vlády zamítla. Důkazy předložené v podnětu totiž tvořily informace, které byly žadateli v dané fázi rozumně dostupné. Jak je uvedeno ve zprávě o dostatečnosti důkazů, ve které Komise mimo jiné hodnotí všechny důkazy týkající se ČLR, které měla k dispozici a na jejichž základě zahájila šetření, existovaly ve fázi zahájení šetření dostatečné důkazy o tom, že údajné subvence jsou napadnutelné, pokud jde o jejich existenci, výši a povahu. Podnět rovněž obsahoval dostatečné důkazy o existenci újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie dovozem subvencovaných výrobků.

(8)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise nemohla použít dostupné údaje k nápravě nedostatečných důkazů uvedených v podnětu. Komise poznamenala, že čínská vláda nesprávně pochopila, co Komise učinila ve fázi zahájení řízení. Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, podnět obsahoval dostatečné důkazy podle čl. 10 odst. 2 základního nařízení odůvodňující zahájení šetření. Podnět logicky nemohl obsahovat všechny nezbytné informace požadované od čínské vlády, neboť byly součástí podrobného posouzení provedeného Komisí během šetření. Kromě toho Komise podnět přezkoumala s ohledem na veškeré informace, které měla k dispozici, pokud jde o údajné subvencování, včetně své dřívější praxe. To neznamená, že Komise používá dostupné údaje, ale spíše to, že Komise používá všechny dostupné informace k potvrzení tvrzení uvedených v podnětu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(9)

Během konzultací před zahájením řízení a ve svém podání po zahájení řízení čínská vláda konkrétněji tvrdila, že žadatel použil čínské právní předpisy selektivně a nesprávně interpretoval jejich vztah k odvětví výroby kabelů z optických vláken, a uvedla, že politické dokumenty, jako je čínský Katalog vyspělých technologických výrobků, strategie „Broadband China“, 13. pětiletý plán nebo plán Made in China 2025, jsou pouze orientačními dokumenty, které nejsou závazné. Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“) toto tvrzení zopakovala. Čínská vláda rovněž uvedla, že dokument „Made in China 2025“ neodkazuje konkrétně na kabely z optických vláken. Žadatel tvrdil, že Komise již v předchozích šetřeních zjistila, že pětileté plány Číny jsou závazné.

(10)

Komise zaznamenala, že čínská vláda nezpochybňuje existenci těchto plánů, programů či doporučení, nýbrž pouze to, do jaké míry jsou závazné pro odvětví kabelů z optických vláken. Komise dále zjistila, že žadatel poskytl důkazy o tom, že „optická vlákna“ jsou zmíněna v několika vládních dokumentech a „síť optických vláken“ je zmíněna ve strategii „Made in China 2025“. Čínská vláda nepředložila žádný důkaz o tom, že by uvedená prohlášení neplatila i pro dotčený výrobek.

(11)

Čínská vláda rovněž uvedla, že státní podniky, banky ve vlastnictví státu nebo společnost Chinese Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“) nelze považovat za veřejnoprávní subjekty a že žadatel neodůvodněně vycházel z předchozích zjištění Komise týkajících se odvětví, která nijak nejsou ve spojení. CCCME zopakovala tvrzení, že banky ve vlastnictví státu nelze považovat za veřejnoprávní subjekty. Žadatel tvrdil, že Komise v předchozích šetřeních uznala banky ve vlastnictví státu a Sinosure za veřejnoprávní subjekty. Čínská vláda tvrdila, že dřívější zjištění Komise týkající se odvětví, která nejsou ve spojení, nemohla v podnětu představovat dostatečné důkazy o tom, že banky ve státním vlastnictví a společnost Sinosure v současném šetření jednaly jako veřejnoprávní subjekty.

(12)

Komise uvedla, že toto tvrzení čínské vlády souvisí s výše uvedeným tvrzením a že podnět mimo jiné zmiňuje bankovní zákon v Číně, u něhož čínská vláda nezpochybňuje, že je součástí čínských právních předpisů. Komise rovněž zdůraznila, že nedávná antisubvenční šetření EU v této věci dospěla k odlišným závěrům (5). Skutečnost, že se tato šetření týkala odvětví, která nejsou ve spojení s odvětvím kabelů z optických vláken, není důvodem pro to, aby výše uvedené instituce nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty. Kromě toho lze důkazy o vlastnictví státu považovat za důkaz „potvrzující nebo naznačující“, že subjekt je veřejnoprávním subjektem schopným poskytnout finanční příspěvek (6).

(13)

Po zahájení řízení čínská vláda dále tvrdila, že žadatel nestanovil podmínky pro použití zahraniční referenční hodnoty u úvěrů a práv k užívání pozemků. Komise však zjistila, že tvrzení obsažená v podnětu jsou podpořena nedávnými antisubvenčními šetřeními EU, která u těchto záležitostí dospěla k závěru, že je zapotřebí externí referenční hodnoty přizpůsobit převládajícím podmínkám v ČLR (7).

(14)

Čínská vláda dále tvrdila, že různé režimy subvencí uváděné žadatelem nelze považovat za subvenci, jelikož v podnětu nebyly poskytnuty podrobné důkazy o existenci, výši a povaze těchto subvencí ani o přímém vztahu mezi subvencí a dotčeným výrobkem.

(15)

Žadatel tvrdil, že v podnětu byly uvedeny příklady konkrétních přímých převodů finančních prostředků, a konkrétně odkazoval na výroční zprávy řady čínských vyvážejících výrobců kabelů z optických vláken, které jasně uváděly přímé převody finančních prostředků získaných ve formě grantů. Kromě toho žadatel poskytl dokument zveřejněný jedním z vyvážejících výrobců, v němž zjistil finanční podporu, kterou obdržel od čínské vlády.

(16)

Čínská vláda dále v souvislosti s jednotlivými subvencemi tvrdila, že žadatel nepředložil důkazy o výhodě a specifičnosti. Komise je toho názoru, že žadatel poskytl dostatečné důkazy o výhodě a specifičnosti, které mu byly rozumně dostupné. V každém případě Komise přezkoumala důkazy obsažené v podnětu a provedla vlastní posouzení všech relevantních prvků uvedených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, které byly po zahájení řízení zpřístupněny v dokumentaci, která nemá důvěrnou povahu. Čínská vláda své připomínky po zahájení řízení zopakovala, ale nepředložila žádné další důkazy.

(17)

Komise proto dospěla k závěru, že v podnětu jsou uvedeny dostatečné důkazy, které mají prokázat existenci údajného subvencování ze strany čínské vlády.

(18)

Po zahájení řízení čínská vláda a CCCME tvrdily, že žadatel nesprávně ponechal stranou skutečnost, že odvětví kabelů z optických vláken v Unii byly poskytnuty subvence velmi podobné subvencím v ČLR a že Komise by neměla uplatňovat dvojí měřítka. Žadatel tvrdil, že tato tvrzení nejsou v daném šetření relevantní. Čínská vláda nesouhlasila a tvrdila, že Komise šetřením údajných subvencí v Číně narušuje trh na úkor konkurentů ze zemí mimo Unii. Takový přístup by vedl k protekcionistickým opatřením, což by v konečném důsledku bránilo mezinárodnímu obchodu a rozvoji.

(19)

Toto tvrzení týkající se subvencí v EU nemělo žádný vliv na posouzení Komise, z něhož vycházelo zahájení tohoto řízení, neboť nespadá mezi faktory posuzované za tímto účelem.

(20)

Ve svých připomínkách po zahájení řízení čínská vláda tvrdila, že při výpočtu cenového podbízení / prodeje pod cenou nebyly předloženy žádné skutečné informace o prodeji a že odpovědi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku neposkytly smysluplné shrnutí citlivých informací. Čínská vláda tvrdila, že jí to bránilo řádně vyvrátit tvrzení žadatele o újmě a že se zdá, že tyto odpovědi na dotazník jsou v rozporu s podnětem, pokud jde o údajnou újmu.

(21)

Komise měla za to, že verze podnětu určená zúčastněným stranám k nahlédnutí a odpovědi na dotazník obsahují všechny zásadní důkazy a nedůvěrná shrnutí údajů, jimž bylo přiznáno důvěrné zacházení, aby zúčastněné strany mohly v průběhu řízení uplatnit svá práva na obhajobu. Připomíná se, že článek 29 základního nařízení připouští ochranu důvěrných informací v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by významně nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informací nebo osobu, od níž byly tyto informace získány. Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(22)

Pokud jde o hmotněprávní požadavky pro zahájení šetření, čínská vláda a CCCME tvrdily, že žadatel neposkytl žádné srovnatelné údaje o prodejních cenách a ziskovosti. Čínská vláda a CCCME rovněž tvrdily, že cílový zisk uváděný žadateli nebyl odůvodněný a že újma, kterou utrpěli žadatelé, mohla být způsobena jinými prvky, včetně vytváření nadměrných zásob jedním výrobcem v Unii.

(23)

Společnost Connect Com podpořila argumenty čínské vlády týkající se zahájení řízení. Tvrdila zejména, že antidumpingové a souběžné antisubvenční šetření by pro výrobní odvětví EU mohla mít za následek dvojí nápravu a mohla by vést ke zneužití vyrovnávacích opatření. Společnost Connect Com prohlašovala, že tvrzení uvedená v podnětu ohledně existence subvence, újmy a příčinné souvislosti mezi subvencí a újmou nebyla podložena dostatečnými důkazy. Pokud jde o nedostatek důkazů o příčinné souvislosti, společnost Connect Com tvrdila, že existuje řada alternativních důvodů pro snížení podílu výrobního odvětví EU na trhu, jako je nárůst dovozu z jiných třetích zemí během posuzovaného období, a že v EU existuje nadměrná kapacita. Společnost Connect Com navíc tvrdila, že podnět byl pouze kopií podnětu v rámci antidumpingového šetření a že žadatel měl údajnou újmu způsobenou dumpingem odlišit od údajné újmy způsobené subvencí.

(24)

Čínská vláda a CCCME navíc tvrdily, že v podnětu nebyla prokázána žádná způsobená újma, jelikož výrobní odvětví Unie zvýšilo svou výrobu, přičemž samotným ukazatelem podstatné újmy nemůže být mírné snížení výrobní kapacity pramenící z neschopnosti výrobního odvětví Unie zajistit dodávky pro veškerou nově vzniklou spotřebu v Evropě. Rovněž se zvýšil objem prodeje, přičemž výrobní odvětví Unie si udrželo téměř 80% podíl na trhu a trend vývoje ziskovosti byl nejasný a nevykazoval způsobenou újmu. Žadatel v tomto ohledu uvedl, že ze zvýšené spotřeby v Unii těžil čínský dovoz, že zbývající podíl na trhu nebyl pro posouzení způsobené újmy relevantní a že dopad nabídkových řízení vyhraných čínskými výrobci se projeví až po nějaké době. CCCME odpověděla, že z údajů o spotřebě, výrobě a výrobní kapacitě vyplývá, že výrobní odvětví Unie bylo schopné dodávky pro větší část zvýšené spotřeby v EU zajistit a současně rozšířit své obchodní činnosti.

(25)

Podle čínské vlády i CCCME navíc podnět neobsahoval žádný důkaz o příčinné souvislosti mezi subvencovaným dovozem a způsobenou újmou. Čínská vláda i CCCME za prvé tvrdily, že neexistuje žádná souvislost mezi dovozem z Číny a vývojem výrobního odvětví Unie. Uvedly například, že při nejvyšším nárůstu objemu dovozu z Číny v období let 2017–2018 zaznamenalo výrobní odvětví Unie největší růst ziskovosti. Za druhé, dovoz ze třetích zemí se na rozdíl od dovozu z Číny v období let 2018–2019 zvýšil a jeho dopad proto nemohl být přičítán Číně. Údajnou újmu si způsobilo výrobní odvětví Unie samo svou pomalou reakcí na změny na trhu.

(26)

Žadatel k tomuto tvrzení uvedl, že příčinnou souvislost bylo možné prokázat, jelikož újma byla způsobena současně při zvýšení dovozu z Číny, a že dovoz ze třetích zemí nemohl být považován za příčinu újmy, neboť byl buď zanedbatelný nebo nevykazoval žádné důkazy o existenci cen působících újmu.

(27)

CCCME k tomuto odpověděla, že při největším nárůstu objemu dovozu z Číny v období let 2017–2018 zaznamenalo výrobní odvětví Unie nejvyšší zvýšení ziskovosti a že rostoucí dovoz z Číny s klesajícím objemem prodeje výrobní odvětví Unie nijak nesouvisel. Ohledně dovozu ze třetích zemí CCCME naopak poznamenala, že celkový dovoz ze třetích zemí vzrostl, zatímco dovoz z Číny v období let 2018–2019 klesl. Na závěr CCCME poznamenala, že žadatel nijak nezpochybnil, že prakticky všechny ukazatele újmy v podnětu vykazovaly pozitivní trend a že si údajnou újmu do určité míry způsobilo výrobní odvětví samo. CCCME kromě toho tvrdila, že při hodnocení dopadu subvencovaného dovozu na situaci výrobního odvětví Unie by měly být rovněž zohledněny účinky pandemie COVID-19 a tvrzení o existenci kartelu v odvětví elektrických kabelů. Čínská vláda a CCCME dále uvedly, že údaje o dovozu předložené žadatelem nejsou spolehlivé, protože jsou zastaralé a vycházejí z předpokladů, pokud jde o hmotnost dotčeného výrobku a jeho podíl v kódu KN 8544 70 00. Navíc byly podle čínské vlády a CCCME výpočty týkající se cenového podbízení v podnětu uvedeny nesprávně, jelikož se vztahovaly pouze na jednoho vývozce v souvislosti s jedním konkrétním nabídkovým řízením.

(28)

Žadatel odkázal na svou odpověď v souběžném antidumpingovém šetření, že pro zjištění nárůstu objemu dovozu je zapotřebí vzít do úvahy delší časové období. Tuto skutečnost CCCME nijak nevyvrací a potvrzují ji údaje třetích stran z informací o trhu (společnosti CRU). Výpočty podle žadatele nesprávné nebyly, jelikož žadatel byl povinen poskytnout pouze informace, jež jsou rozumně dostupné. Tyto informace zahrnovaly informace od několika výrobců v Unii a v Číně.

(29)

CCCME odpověděla, že žadatel musí svá tvrzení prokázat a poskytnout ke svým údajům o dovozu důkazy a že údaje z informací o trhu (společnosti CRU) se vztahují na optická vlákna, nikoli na kabely z optických vláken. Ohledně výpočtů týkajících se cenového podbízení a prodeje pod cenou CCCME zopakovala, že je nelze považovat za dostatečný důkaz a že u významných výpočtů žadatel odkazoval pouze na ceny jednoho čínského výrobce (např. vývozní cena pro volný oběh použitá pro výpočet rozpětí újmy za první pololetí 2019 a vývozní cena použitá pro výrobní náklady pro stanovení rozpětí prodeje pod cenou za druhé pololetí 2019).

(30)

Podle Komise žádná tvrzení v době zahájení řízení nevyvracela skutečnost, že existovaly dostatečné důkazy pro zahájení antisubvenčního řízení. Podnět podle ní dostatečné důkazy o tom, že subvencovaný dovoz způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu, obsahoval. Z příslušné analýzy újmy obsažené v podnětu vyplynulo větší pronikání dovozu z Číny na trh EU (v absolutním i relativním vyjádření), a to za ceny, které v porovnání s cenami výrobního odvětví Unie představují výrazné cenové podbízení. To naznačovalo, že údajný subvencovaný dovoz způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu, což se projevilo například poklesem prodeje a podílu na trhu nebo zhoršením finančních výsledků.

(31)

Důkazy uvedené v podnětu obsahovaly samostatné výpočty cenového podbízení a prodeje pod cenou pro každý reprezentativní typ výrobku. Komise byla s úrovní důkazů o cenovém podbízení a prodeji pod cenou, které předložil žadatel, spokojena a dospěla k závěru, že podnět obsahuje dostatečné důkazy požadované pro zahájení šetření.

(32)

Komise v reakci na tvrzení, že žadatel neposkytl spolehlivé/srovnatelné údaje o prodejních cenách, měla za to, že znění podnětu určené zúčastněným stranám k nahlédnutí obsahuje všechny zásadní důkazy a shrnutí údajů poskytnutých jako důvěrné, která nemají důvěrnou povahu, aby mohly zúčastněné strany uplatňovat v průběhu celého řízení svá práva na obhajobu.

(33)

Článek 29 základního nařízení (jakož i čl. 12 odst. 4 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních) připouští ochranu důvěrných informací v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by významně nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informací nebo osobu, od níž byly tyto informace získány.

(34)

Ohledně dostatečnosti důkazů o příčinné souvislosti je třeba uvést tyto skutečnosti. Za prvé žadatel prokázal, že se situace výrobního odvětví Unie zhoršila zároveň se zvýšením subvencovaného dovozu za ceny, které v porovnání s cenami výrobního odvětví Unie představovaly výrazné cenové podbízení. To již naznačovalo existenci příčinné souvislosti. Za druhé, pokud jde o další činitele, jako je dovoz ze třetích zemí, a další prvky uváděné čínskou vládou a CCCME, jejich dopad nebyl takový, aby zhoršil stav výrobního odvětví Unie, a analýza nezjistila újmu, kterou by si výrobní odvětví Unie způsobilo samo. Navíc pokud jde o tvrzení, že by šetření subvencí vedlo k dvojímu uložení opatření, Komise, jak je uvedeno v 765. bodě odůvodnění, se ujistila, že by uložení kumulovaného cla, které by odráželo míru subvencování a úplnou míru dumpingu, nevedlo k vyrovnání účinků subvencování dvakrát. Pokud jde o objem dovozu, žadatel poskytl údaje založené na rozumných předpokladech, jako je hmotnost dotčeného výrobku vyráběného a prodávaného výrobním odvětvím Unie, a použil informace o trhu k dokončení analýzy v případech, kdy nebyly k dispozici veřejné informace. Pokud jde o období měření dovozu uvedené v podnětu, údajná újma byla způsobena dumpingovými praktikami i praktikami subvencování, a proto by jiné období šetření nepřiměřeně zatížilo odvětví, které podává podnět.

(35)

Dne 24. srpna 2021 Komise v souladu s čl. 29a odst. 2 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní vyrovnávací opatření a pokračovat v šetření.

(36)

Protože nebylo uloženo žádné prozatímní vyrovnávací opatření, nebyla ani prováděna celní evidence dovozu.

(37)

Šetření subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(38)

Jak pro stávající antisubvenční šetření, tak pro samostatné antidumpingové šetření uvedené ve 4. bodě odůvodnění platí totéž období šetření a totéž posuzované období.

(39)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, čínskou vládu, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(40)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. O intervenci nikdo nepožádal.

(41)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Vzorek vybrala na základě objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v Unii během období šetření. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali v období šetření 52 % výroby v Unii a byli považováni za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Nebyly obdrženy žádné připomínky, a vzorek byl proto potvrzen.

(42)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(43)

Pět dovozců, kteří nejsou ve spojení, požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku vyslovilo souhlas. Po analýze informací týkajících se výběru vzorku poskytnutých dovozci rozhodla Komise o tom, že výběr vzorku není nutný, a požádala všechny spolupracující dovozce, aby zaslali své odpovědi na dotazník.

(44)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Číně, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(45)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo dvacet pět vyvážejících výrobců v dotčené zemi. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek, sestávající ze dvou skupin vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Tyto skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku představovaly v období šetření více než 40 % vývozu z Číny do Unie oznámeného spolupracujícími vyvážejícími výrobci kabelů z optických vláken.

(46)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi.

(47)

Připomínky k výběru vzorku byly obdrženy od jednoho vyvážejícího výrobce nezařazeného do vzorku, společnosti Yangtze Optical Fibre and Cable Joint Stock Limited Company (dále jen „společnost YOFC“), který chtěl být zařazen do vzorku.

(48)

Společnost YOFC tvrdila, že vzhledem k velkému počtu spolupracujících vyvážejících výrobců představovaly dvě společnosti zařazené do vzorku poměrně malý podíl objemu vývozu do Unie, který nebyl pro čínské vývozce reprezentativní, a že Komise v předchozích antidumpingových šetřeních postupovala tak, že vybrala vzorek sestávající z alespoň tří společností. Podle společnosti YOFC by vzorek sestávající ze tří společností mohl lépe zabránit situaci, kdy by byl kvůli změnám společností zařazených do vzorku snížen počet společností zařazených do vzorku na jednu. A konečně společnost YOFC tvrdila, že některé subvenční programy jsou regionální, a proto by zeměpisné rozložení mělo být při výběru vzorku vzato v úvahu, aby byl získán úplnější přehled o režimech subvencí v Číně.

(49)

Podle čl. 27 odst. 1 základního nařízení má být výběr vzorku založen na největším reprezentativním objemu výroby, prodeje nebo vývozu, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Jak je uvedeno v 45. bodě odůvodnění, skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku představovaly více než 40 % vykázaného vývozu z Číny do Unie během období šetření, tedy reprezentativní úroveň. Komise měla za to, že vybraný vzorek zahrnoval největší možný objem dovozu, který bylo možné během dostupného časového období přiměřeně prošetřit. V této souvislosti dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku zahrnují velký počet subjektů (čtyři vyvážející výrobci, sedm prodejních subjektů a více než 20 společností ve spojení poskytujících vstupy nebo financování). To, zda společnost zařazená do vzorku bude po svém zařazení do vzorku skutečně spolupracovat či nikoli, je pro účely výběru vzorku podle čl. 27 odst. 1 základního nařízení nezbytná, ale nikoli dostačující podmínka. Komise rovněž zvážila zeměpisné rozložení společností vybraných do vzorku, které zahrnuje dvě provincie v Číně se dvěma skupinami vyvážejících výrobců a mnoho dalších provincií se všemi společnostmi ve spojení, které poskytují vstupy nebo financování. Jelikož byly splněny všechny požadavky čl. 27 odst. 1 základního nařízení, neexistovala povinnost vybrat do vzorku třetí společnost.

(50)

Společnost YOFC rovněž tvrdila, že by měla být zařazena do vzorku, jelikož je zkušeným výrobcem, vyvážejícím vysoce kvalitní kabely z optických vláken do Unie a ve srovnání s ostatními čínskými výrobci má odlišný výrobní proces (který je vertikálně integrovaný, používá k výrobě kabelů z optických vláken evropskou technologii, má pokročilé technologie, je jedinou národní demonstrační jednotkou inteligentní výroby v Číně a její výroba optických vláken je vysoce automatizovaná). Dále uvedla, že byl její objem vývozu do Unie během období šetření relativně vysoký. Podle společnosti YOFC navíc jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku nepřímo drží podíl ve společnosti YOFC a dvou jejích společnostech ve spojení. Zařazením společnosti YOFC do vzorku by proto Komise získala ucelenější informace o struktuře výrobního odvětví. Společnost YOFC rovněž tvrdila, že ve skupině je pět vyvážejících výrobců, kteří se nacházejí v provincii Chu-pej, provincii Kuang-tung, provincii S’-čchuan, provincii Ťiang-su a Šanghaji, takže zařazením společnosti YOFC do vzorku by Komise získala informace o režimech subvencí ve více provinciích.

(51)

Vzorek vyvážejících výrobců byl v souladu s výše uvedeným vybrán na základě největšího procenta objemu vývozu z dotčené země, jež mohlo být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumáno, a zeměpisné rozložení v rámci Číny je vyhovující. Společnost YOFC nepatřila mezi největší vyvážející výrobce, a proto nebyla do vzorku zařazena. Dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku jsou každopádně rovněž velkými zkušenými skupinami společností, které vyrábějí a prodávají do Unie vysoce kvalitní kabely z optických vláken a rovněž zahrnují vertikálně integrované subjekty. Ve spisu navíc nejsou obsaženy žádné informace, ze kterých by vyplývalo, že by technologie používaná vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku byla méně vyspělá než technologie používaná ostatními čínskými vyvážejícími výrobci. Společnost YOFC nepředložila žádné důkazy, které by tuto skutečnost vyvracely. Pro výběr vzorku vyvážejících výrobců navíc není relevantní skutečnost, že jeden výrobce v Unii zařazený do vzorku drží podíly ve vyvážejícím výrobci. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(52)

Šest z čínských vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku, kteří zaslali odpovědi na dotazník pro výběr vzorku, informovalo Komisi o svém záměru požádat o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení. Komise dotazník zpřístupnila online v den zahájení šetření. Komise navíc oznámila vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, že jsou povinni poskytnout odpověď na dotazník, pokud chtějí být posuzováni individuálně. Odpověď na dotazník poskytly dvě společnosti.

(53)

Jedna ze společností, která poskytla odpověď na dotazník, požádala o individuální zjišťování ze stejných důvodů jako ve své žádosti o zařazení do vzorku, jak je uvedeno ve 48. a 50. bodě odůvodnění výše.

(54)

Druhá společnost, která poskytla odpověď na dotazník, požádala o individuální zjišťování, protože byla ve spojení s dovozcem v Unii, a tvrdila, že neobdržela žádnou z údajných subvencí.

(55)

Vzhledem ke složitosti šetření a složité struktuře vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se Komise rozhodla individuální zjišťování neudělit, neboť by to představovalo nepřiměřenou zátěž a mohlo by Komisi bránit v dokončení šetření v předepsaných lhůtách.

(56)

Komise zaslala dotazník žadateli a dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, uživatele a vyvážející výrobce v Číně byly v den zahájení řízení zpřístupněny online (8).

(57)

Komise rovněž zaslala dotazník čínské vládě, který obsahoval zvláštní dotazníky pro Sinosure, banky a další finanční instituce, které poskytly financování nebo vývozní úvěry vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, a deseti největším výrobcům a distributorům vstupních materiálů používaných vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby v zájmu administrativního zjednodušení shromáždila veškeré odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a aby je zaslala přímo Komisi.

(58)

Komise obdržela odpověď čínské vlády na dotazník, která obsahovala odpověď na dotazník od banky Export-Import Bank of China (dále jen „banka EXIM“). Od společnosti Sinosure, žádné z ostatních bank nebo finančních institucí ani od hlavních výrobců a distributorů vstupních materiálů však nedošla žádná odpověď.

(59)

Aniž je dotčeno použití článku 28 základního nařízení, Komise si vyžádala veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení subvence, výsledné újmy a zájmu Unie, a provedla jejich křížovou kontrolu. Vzhledem k vypuknutí pandemie COVID-19 a následným opatřením přijatým k jejímu řešení (dále jen „oznámení o COVID-19“) (9) však Komise nemohla provést inspekce na místě v prostorách čínské vlády, společností zařazených do vzorku a spolupracujících dovozců a uživatelů. Místo toho provedla Komise dálkovou křížovou kontrolu informací poskytnutých čínskou vládou, jíž se zúčastnili úředníci z příslušných ministerstev a dalších vládních orgánů. Komise dále prostřednictvím videokonference provedla dálkové křížové kontroly v těchto společnostech:

(60)

Dne 10. května 2021 zaslala Komise další žádost o informace spolupracujícím vyvážejícím výrobcům nezařazeným do vzorku, vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku a výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, mimo jiné týkající se údajů o prodeji na základě skupin kontrolních čísel výrobku (dále jen „PCN“), investic a nabídek. Odpovědi Komise ověřila dalšími dálkovými křížovými kontrolami.

(61)

Dne 24. srpna 2021 Komise v souladu s čl. 29a odst. 2 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření a pokračovat v šetření.

(62)

Komise pokračovala ve vyhledávání a kontrole všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

(63)

Dne 14. září 2021 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlá uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(64)

Všem stranám byla poskytnuta 20denní lhůta, během níž mohly k uvedeným konečným informacím zaslat připomínky. Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(65)

Připomínky byly obdrženy od žadatele, čínské vlády, CCCME, dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a jednoho dovozce, který není ve spojení, konkrétně od společnosti Connect Com GmbH (dále jen „Connect Com“). Dva spolupracující vyvážející výrobci nezařazení do vzorku poskytli vysvětlení k administrativním chybám, kterých se Komise dopustila, pokud jde o jejich status spolupráce a přesný název, které byly odpovídajícím způsobem opraveny.

(66)

Po poskytnutí konečných informací byla zúčastněným stranám poskytnuta příležitost ke slyšení podle ustanovení bodu 5.7 oznámení o zahájení řízení. Uskutečnilo se slyšení s CCCME.

(67)

Komise v tomto nařízení řešila připomínky předložené v průběhu antisubvenčního řízení. Připomínkami předloženými v souvislosti se samostatným antidumpingovým šetřením se toto nařízení nezabývalo, pokud strany výslovně neuvedly, že předložené připomínky se týkají obou řízení.

(68)

Dotčeným výrobkem jsou kabely z jednovidových optických vláken, vyrobené z jednoho nebo několika jednotlivě opláštěných vláken, s ochranným obalem, též spojené s elektrickými vodiči, pocházející z Číny, v současnosti kódu KN ex 8544 70 00 (kód TARIC 8544700010) (dále jen „dotčený výrobek“).

(69)

Nejsou v něm zahrnuty následující výrobky:

(70)

Kabely z optických vláken se používají jako optické přenosové médium v telekomunikačních sítích v dálkových, metropolitních a přístupových sítích.

(71)

Šetření ukázalo, že tyto výrobky mají stejné základní fyzické, chemické a technické vlastnosti i stejná základní užití:

(72)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(73)

Skupina ZTT požádala o vyloučení zemnících lan s optickými vlákny (OPGW) a fázových lan s optickými vlákny (OPPC) z šetření. Namítala, že i když tyto kabely spadají pod definici výrobku, mají odlišné fyzikální vlastnosti a způsob použití (tj. přenos elektrické energie), vztahují se na ně odlišné technické normy, jsou vyráběny z jiných surovin a jinými výrobními postupy a prodávají se na samostatných trzích. Dále tvrdila, že zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny tvoří pouze malý podíl prodeje do Unie. Skupina ZTT rovněž požadovala, aby v případě, že Komise bude mít za to, že zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny spadají pod definici výrobku, který je předmětem šetření, byly při šetření zohledněny specifické vlastnosti, konečné použití nebo činitele tržního segmentu těchto výrobků.

(74)

Zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny se používají k přenosu dat a mají stejné základní vlastnosti jako jiné kabely z optických vláken, například: i) obsahují optická vlákna; ii) průměr potaženého optického vlákna má stejný rozsah; iii) počet vláken má stejný rozsah; iv) počet vláken na každý modul je stejný a v) struktura jádra kabelu je stejná. To, že se zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny používají i k dalším účelům (přenos elektrické energie) a mají specifické vlastnosti (například elektrické vlastnosti, není požadována ohnivzdornost, požadavek na vysokou pevnost v tahu atd.), na této skutečnosti nic nemění.

(75)

Na všechny typy kabelů se navíc do určité míry vztahují různé technické specifikace a normy. Odlišné materiály používané pro jednotlivé součásti kabelů z optických vláken u jednotlivých typů kabelů z hlediska surovin jsou irelevantní: všechny typy kabelů z optických vláken se vyrábějí s použitím optických vláken. Ohledně výrobních procesů se během šetření zjistilo, že některé speciálně chráněné průmyslové vzory standardních optických kabelů měly kolem pláště vrstvu ocelového drátu, přičemž tyto kabely byly vyrobeny na stejných strojích jako zemnící lana s optickými vlákny. Výroba vyztužení zemnících lan s optickými vlákny a fázových lan s optickými vlákny se navíc týkala pouze jedné fáze výroby těchto kabelů, což neodůvodňovalo jejich vyloučení z definice výrobku, který je předmětem šetření. Pro posouzení tvrzení není ani relevantní skutečnost, že prodej zemnících lan s optickými vlákny a fázových lan s optickými vlákny představoval v období šetření menší podíl prodeje do Unie. Výrobní odvětví Unie navíc zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny rovněž vyrábí, čínští vývozci mu tedy přímo konkurují i v souvislosti s těmito kabely.

(76)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny jsou kabely s optickými vlákny, které mají stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti jako ostatní kabely z optických vláken, na které se vztahuje definice dotčeného výrobku, a proto pro tyto výrobky není nezbytná samostatná analýza. Kontrolní čísla výrobků použitá Komisí pro výpočet dumpingového rozpětí a rozpětí újmy ve skutečnosti zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny správně identifikují a Komisi odpovídajícím způsobem umožňují provést spravedlivé srovnání cen mezi výrobci v Unii a čínskými výrobci. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(77)

Skupina ZTT rovněž navrhla čtyři způsoby řešení možných problémů s obcházením a jejich předcházení v případě, že by zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny byla vyloučena z definice výrobku, který je předmětem šetření, například i) vizuální kontrola a kontrola dokumentů celními úředníky, ii) systém certifikace, iii) celní režim kontroly konečného použití a iv) systém monitorování. Jelikož byl učiněn závěr, že se šetření na zemnící lana s optickými vlákny a fázová lana s optickými vlákny vztahuje, nebylo nutné se navrhovanými způsoby předcházení obcházení zabývat.

(78)

Před analýzou údajného subvencování ve formě subvencí nebo subvenčních programů Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro odvětví dotčeného výrobku a/nebo jeho vstupů, a představovaly tudíž nedílný kontext pro podstatná zjištění. Zjistila, že všechny subvence nebo programy subvencí, které jsou předmětem posouzení, jsou součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu výrobního odvětví kabelů z optických vláken z následujících důvodů.

(79)

Zaměření čínského hospodářství je do značné míry určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou přidělovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (10).

(80)

Podle veřejných politických dokumentů a seznamů považuje čínská vláda vybavení kabelů z optických vláken za klíčový produkt (11). Tato kategorizace má velký význam, protože se na daná odvětví vztahuje řada konkrétních politik a podpůrných opatření, která jsou určena k podpoře rozvoje v každém odvětví (12). Kabely z optických vláken, které jsou klíčovou součástí infrastruktury internetových sítí, hrají rozhodující roli při zavádění sítí z optických vláken a širokopásmového internetu. Vývoj širokopásmového internetu je v ČLR veden a řízen řadou plánů, směrnic a dalších dokumentů, které jsou vydávány na celostátní, regionální a obecní úrovni a jsou vzájemně propojeny. Příklady takových klíčových politických dokumentů zahrnují následující plány, projekty a další dokumenty.

(81)

Ve 13. pětiletém plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových průmyslových odvětví. V 13. pětiletém plánu byl zdůrazněn záměr čínské vlády posílit rozvoj strategických vyspělých technologií, z nichž informační technologie byly zařazeny do kapitoly 6. V kapitole 23 se dále stanovilo, že informační sítě, do nichž spadají kabely z optických vláken, jsou považovány za „strategické rozvíjející se odvětví“. V tomto ohledu se v 13. pětiletém plánu uvádí, že čínská vláda „přispěje k zajištění rychlého rozvoje výrobních a inovačních řetězců vznikajících odvětví, aby urychlila seskupování průmyslu podle jejich specifických vlastností“ a „podporuje čínské podniky, aby přidělovaly inovační zdroje globálně“.

(82)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že ve 13. pětiletém plánu není uveden žádný odkaz na kabely z optických vláken a že Komise pouze předpokládala, že kabely z optických vláken spadají do kategorie „informačních sítí“. Podle čínské vlády se v kapitole 6 13. pětiletého plánu jasně uvádí, že se zaměří na „všeobecné“ technologie, v kapitole 23 se nezmiňuje odvětví kabelů z optických vláken a pojem „informační síť“ v kapitole 23 jasně uvádí, že se netýká kabelů z optických vláken ani konkrétních výrobků, ale spíše obecné infrastruktury. Stejně tak kapitola 25 hovoří o „optických sítích“, a nikoli o konkrétních výrobcích, jako jsou kabely z optických vláken.

(83)

Kapitola 4 „Filozofie rozvoje“ 13. pětiletého plánu uvádí mezi prioritami rozvoje „přijetí informačních technologií“. Tato kapitola vymezuje zaměření a priority pro dosažení cílů 13. pětiletého plánu, přičemž body v něm uvedené mají strategický význam. Proto jsou „informační technologie“ považovány za klíčovou součást rozvoje země v období, na které se vztahuje13. pětiletý plán. Kromě toho 13.pětiletý plán odkazuje na „informační technologie“ v řadě kapitol týkajících se různých odvětví hospodářství a společnosti.

(84)

V oddíle 2 „Strategická odvětví“ kapitole 23 „Rozvoj strategických a nově vznikajících odvětví“ ve 13. pětiletém plánu se stanoví, že „budeme podporovat strategická odvětví v oblasti letectví a kosmonautiky, oceánografie, informačních sítí, věd o živé přírodě a jaderné technologie. Kapitola 25 „Budování všudypřítomných, účinných informačních sítí“ dále stanoví, že „urychlíme budování vysokorychlostní, mobilní, zabezpečené a všudypřítomné informační infrastruktury nové generace a budeme rozšiřovat využívání technologií informačních sítí“, což zahrnuje „vysokorychlostní optické sítě nové generace“, „pokročilé a všudypřítomné bezdrátové širokopásmové sítě“ a „nové technologie informačních sítí“. Rámeček 9 navíc obsahuje seznam projektů v oblasti informačních technologií, mezi něž patří národní program pro širokopásmové připojení se zaměřením na „vytvoření vysokorychlostního, vysokokapacitního optického telekomunikačního systému“.

(85)

13. pětiletý plán je klíčovým politickým dokumentem, který stanoví priority národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR, a jako takový zdůrazňuje prioritní oblasti, aniž by nutně uváděl všechny podrobnosti pro konkrétní dosažení priorit. Skutečnost, že kabely z optických vláken nejsou jako takové ve 13. pětiletém plánu zmíněny, tedy neznamená, že nejsou považovány za klíčovou a nezbytnou složku pro dosažení obecnějšího strategického cíle rozvoje informačních technologií a infrastruktury informačních sítí.

(86)

„Odvětví nové generace informačních technologií“, které zahrnuje kabely z optických vláken jako informační a komunikační zařízení, je rovněž podporovaným odvětvím v rámci iniciativy „Made in China 2025“ (13). V rámci této iniciativy jsou propagovaná „zařízení pro informační komunikaci“ rovněž definována jako „inteligentní optická přenosová technologie s vysokou rychlostí a velkými kapacitami“ a dále v rámci „strategických úkolů a priorit“ je prioritou urychlení zavádění a budování „sítě optických vláken“.

(87)

Vzhledem k tomu, že odvětví kabelů z optických vláken je podporováno ve strategii „Made in China 2025“, je způsobilé získat značné státní financování. Byla vytvořena řada fondů na podporu iniciativy „Made in China 2025“ (14), a tím nepřímo i na podporu odvětví kabelů z optických vláken, například Národní fond pro integrované obvody (15), Fond pro pokročilou výrobu (16) a Fond pro investice do nově vznikajících odvětví (17).

(88)

Zahrnutím budování optické sítě mezi cíle strategie „Made in China 2025“ nebo do jakéhokoli jiného dokumentu strategického plánování spadají výrobky, které jsou zásadní pro dosažení posíleného a lepšího rozšíření budování těchto sítí, jako jsou kabely z optických vláken používané pro přenos, do oblasti působnosti těchto strategických plánů, a jsou tedy příjemci odpovídajících preferenčních opatření.

(89)

Kromě toho jsou kabely z optických vláken často zahrnovány pod hlavičku „Nová generace odvětví informačních technologií“, a to zejména jako „informační a komunikační zařízení“. Plán iniciativy „Made in China 2025 (18)“ uvádí deset strategických odvětví, která jsou pro čínskou vládu klíčovými odvětvími. V odvětví 1 „Nová generace odvětví informačních technologií“ / 1.2 Informační a komunikační zařízení se popisuje kategorie výrobků „zařízení pro vysokorychlostní a vysokokapacitní optický přenos (400G/1 Tb/s)“ a „zařízení pro vysokorychlostní optický přístup (10G/100 Gb/s)“ jako výrobky, které spadají do rozvojových priorit tohoto odvětví. Nová generace informačních technologií tak využívá výhod plynoucích z podpůrných mechanismů uvedených v dokumentu, mezi něž patří mimo jiné politiky finanční podpory, fiskální a daňová politika a dohled a podpora Státní rady (19).

(90)

Kabely z optických vláken navíc souvisí s kategorií „nové materiály“. V plánu iniciativy „Made in China 2025“ v oddíle 9 „nové materiály“ a jeho podkategoriích, včetně klíčových strategických materiálů (bod 9.2), jsou uvedena vysoce výkonná vlákna a kompozitní materiály. Jak je patrné z Katalogu vyspělých a nových technologických výrobků (2006) v č. 6020004 a 6020005, za „nové materiály“ se považují výrobky z optických vláken, zejména ty, které jsou spojeny s předlisky z optických vláken, které jsou hlavním vstupním materiálem pro výrobu kabelů z optických vláken.

(91)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise nevysvětlila, na jakém základě považovala kabely z optických vláken za „nové materiály“. Zdůraznila, že oddíl 9.2.3 plánu se týká pouze „vysoce výkonných vláken a kompozitních materiálů“ a že za „nový materiál“ se považuje pouze hlavní vstupní materiál pro výrobu kabelů z optických vláken, a nikoli kabely z optických vláken jako takové.

(92)

V tomto ohledu Komise zopakovala, že v Katalogu vyspělých a nových technologických výrobků (2006) jsou výrobky z optických vláken, mimo jiné zejména předlisky z optických vláken, považovány za „nové materiály“. Předlisky z optických vláken jsou klíčovým vstupním materiálem s vysokou přidanou hodnotou pro výrobu kabelů z optických vláken, který představuje podstatnou část výrobních nákladů. Komise proto dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že předlisky z optických vláken, které jsou polotovarem pro výrobu kabelů z optických vláken, jsou uvedeny jako „nový materiál“, existuje přímá souvislost mezi kabely z optických vláken a kategorií „nových materiálů“.

(93)

V návaznosti na plán iniciativy „Made in China 2025“ byl v listopadu 2016 navíc rozpracován seznam deseti strategických odvětví a byl z něj vytvořen Katalog čtyř základů (20), který zveřejnil poradní výbor pro národní výrobní strategii (dále jen „NMSAC“), což je poradní skupina Národní užší vedoucí skupiny pro budování národní výrobní síly. Tato skupina byla zřízena čínskou vládou za účelem vypracování plánů, politik, projektů a pracovních ujednání na podporu rozvoje zpracovatelského průmyslu a koordinace záležitostí napříč regiony a útvary (21). V tomto katalogu je každé z deseti strategických odvětví rozděleno do čtyř kapitol: i) základní náhradní díly, ii) klíčové základní materiály, iii) pokročilé zásadní procesy/technologie a iv) platformy průmyslových technologií. Kabely z optických vláken lze nalézt v odvětví 1: informační technologie nové generace, pod bodem i) základní náhradní díly, v podbodě 38, optické vlákno s ultranízkými ztrátami pro šířku pásma 400 G (hlavní síť) a bodem ii) klíčové základní materiály, v podbodě 22, materiály z optických vláken nové generace.

(94)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zopakovala svůj postoj, že 13. pětiletý plán a iniciativa „Made in China 2025“ nejsou povinné ani právně závazné dokumenty.

(95)

V tomto ohledu Komise poukázala na to, že 13. pětiletý plán nečiní pouze obecná prohlášení o podpoře, ale používá jazyk, který poukazuje na jeho závaznost. V každém případě, jak je uvedeno v 85. bodě odůvodnění, je 13. pětiletý plán klíčovým politickým dokumentem, který stanoví priority národního hospodářského a sociálního rozvoje a je základem pro různé závazné právní akty, které musí orgány zohlednit a provádět při přijímání nových pravidel nebo při rozdělování veřejných zdrojů.

(96)

Pokud jde o iniciativu „Made in China 2025“, je třeba ji vnímat ve spojení s plánem iniciativy „Made in China 2025“ a s ohledem na finanční prostředky, které byly na podporu této iniciativy vytvořeny. Ačkoli iniciativa „Made in China 2025“ stanoví především obecné zásady, které je třeba dodržovat, její provádění prostřednictvím vyplácení státních finančních prostředků některým podporovaným odvětvím je závazné a činí ji specificky zacílenou na tato podporovaná odvětví, a není tedy použitelná obecně. Strategie „Made in China 2025“ navíc používá formulace, ze kterých vyplývá, že mají být splněny cíle, jako například „zrychlíme zavádění a výstavbu optických sítí“ a „důrazně podpoříme průlomový vývoj v klíčových oblastech“, když odkazuje na „novou generaci odvětví informačních technologií“ včetně „informačních a komunikačních zařízení“.

(97)

Komise proto tato tvrzení čínské vlády zamítla.

(98)

Na odvětví kabelů z optických vláken se vztahuje i plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020) zveřejněný čínským ministerstvem průmyslu a informačních technologií (dále jen „MIIT“) (22), jehož účelem je provádět 13. pětiletý plán a který stanoví deset klíčových úkolů, jejichž cílem je zkrácení vývojového cyklu výrobků, zlepšení účinnosti výroby a kvality výrobků, snížení provozních nákladů, zdrojů a spotřeby energie a urychlení rozvoje inteligentní výroby. V roce 2018 Státní rada oznámila, že Čína plánuje rozšířit svůj program inteligentní výroby přidáním přibližně 100 pilotních projektů v témže roce a podle veřejně dostupných informací zařadilo MIIT na seznam pilotních demonstračních projektů inteligentní výroby dvě společnosti ve spojení s vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, Zhongtian technology precision materials Ltd. a Fiberhome Communication Technology, první z nich v roce 2017 (23) a druhou v roce 2018 (24). Kromě toho byl jeden ze spolupracujících vyvážejících výrobců, Yangtze Optical Fibre and Cable, veden jako „národní pilotní podnik první šarže pro inteligentní výrobu“ (25).

(99)

Existují jasné náznaky, že uvedení na jednom z těchto seznamů, které souvisejí se strategií „Made in China 2025“, není pouze pochvalnou poznámkou, ale že s ním jsou spojeny finanční výhody. V dokumentu nazvaném „Oznámení MF týkající se převedených částek pro programy transformace a modernizace místního průmyslu z roku 2017“ existuje odpovídající záznam v řádku 151 uvádějící, že společnost Fiberhome Communication Technology v rámci programu „Nový způsob výroby hlavního zařízení komunikační sítě 5G“ obdržela dotaci ve výši 12 milionů RMB.

(100)

Řada dalších dokumentů podporuje zjištění, že čínská vláda vytvořila široký rámec podpory infrastruktury internetových technologií a širokopásmových sítí, které zahrnují mimo jiné odvětví kabelů z optických vláken. Již v roce 2009 v Plánu pro přizpůsobení a revitalizaci odvětví elektronických informací (26) čínská vláda výslovně vyjádřila svůj cíl „usměrnit a podpořit výstavbu [...] širokopásmové optické přístupové sítě“.

(101)

Ve strategii „Broadband China“ z roku 2013 (27) čínská vláda formulovala cíl podporovat „přístupové sítě [...] v souladu s principy vysokorychlostního přístupu“ a uvedla, že „v městských oblastech bude výstavba a rekonstrukce přístupových sítí prováděna s využitím technologií, jako jsou FTTH (optické vlákno do domácnosti) a FTTB (optické vlákno do budovy)“. Podle této strategie se rovněž podporuje „přiblížení optických vláken k uživateli“ a postupně se buduje „širokopásmová pevná přístupová síť stavěná zejména na optických vláknech“.

(102)

V kapitole Strategie „Broadband China“, která se zabývá nástroji politiky, čínská vláda popisuje nástroje, které se používají k dosažení cílů této strategie, tj. „plné využití různých zvláštních fondů ústřední vlády na vedení příslušných místních fondů s cílem investovat do výzkumu a vývoje širokopásmových sítí a jejich industrializace“ a poskytování „dotovaných úrokových podpor na úvěry na způsobilé projekty výstavby širokopásmového připojení ve vnitrostátních rozvojových zónách západního regionu“ a konečně posílení „podpory daňových úlev“ a „podpory budování širokopásmových sítí“. Jak je uvedeno v 80. bodě odůvodnění, Komise považovala kabely z optických vláken za klíčovou složku infrastruktury internetových sítí a za nezbytné pro nastavení širokopásmových systémů.

(103)

Strategie „Broadband China“ neuvádí pouze nezávazné cíle, pokud jde o rozvoj internetové infrastruktury. Při současném pohledu do dalších dokumentů je zřejmé, že finanční příspěvky čínské vlády jsou zásadním prvkem, který se používá k dosažení cílů této strategie. Ve stanoviscích k podpoře budování širokopásmových optických sítí (28) se uvádí, že „místní správy na všech úrovních jsou vybízeny k tomu, aby poskytovaly finanční dotace na využívání optického širokopásmového připojení v institucích poskytujících veřejné služby“ a že se zvýší „investice a politická podpora výzkumu a vývoje základních čipů, zařízení, systémového vybavení a aplikací pro širokopásmové komunikace s optickými vlákny“ a podpoří se „technologické inovace v oblasti komunikací založených na optických vláknech“.

(104)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že u strategie „Broadband China“ se jedná pouze o pokyny týkající se širokopásmové infrastruktury. V tomto ohledu čínská vláda uvedla, že panel ve věci „Čína – ploché válcované výrobky s orientovanou strukturou vyrobené z křemíkové elektrotechnické oceli“ zjistil, že „obecné informace o vládní politice, bez přímé souvislosti s dotčeným programem, nejsou „dostatečným důkazem“ o specifičnosti“.

(105)

V tomto ohledu Komise připomněla, že jak je uvedeno ve 102. bodě odůvodnění, v kapitole Strategie „Broadband China“, která se zabývá nástroji politiky, čínská vláda popisuje nástroje, které se používají k dosažení cílů této strategie, jako jsou využívání různých zvláštních fondů, dotovaná úroková podpora, podpora daňových úlev atd. Komise proto ve 103. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že při současném pohledu do dalších dokumentů je zřejmé, že finanční příspěvky čínské vlády jsou zásadním prvkem, který se používá k dosažení cílů této strategie. Proto i když se tvrdí, že strategie „Broadband China“ je pouze vodítkem, její provádění prostřednictvím vyplácení státních finančních prostředků některým podporovaným odvětvím ji činí závaznou a specificky zacílenou na tato podporovaná odvětví, a není tedy obecně použitelná. V každém případě není odkaz na zprávu panelu ve věci „Čína – ploché válcované výrobky s orientovanou strukturou vyrobené z křemíkové elektrotechnické oceli“ rozhodující, pokud jde o specifičnost, protože v tomto případě řada plánů a politických dokumentů vydaných čínskou vládou, kterými se zabývá tento oddíl, poskytuje konkrétní pokyny a podporu pro dotčený výrobek. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(106)

V poradních stanoviscích Státní rady k aktivní podpoře projektu „Internet Plus“ (29) z roku 2015 je jasný cíl vyjádřen prohlášením, že tento dokument pomůže „urychlit provádění strategie „Broadband China“, organizovat a provádět vnitrostátní projekt budování informační infrastruktury nové generace [a] podporovat transformaci optické širokopásmové sítě“. A způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, je popsán v bodě „6) Posílení vedení a podpory“, kde je popsáno, že se zvýší fiskální a daňová podpora, a kde jsou vymezeny úkoly jako „aktivně investovat do výzkumu a vývoje a demonstrace použití kvalifikovaných integrovaných, inovativních klíčových technologií plánu „Internet+“. Koordinovat využívání stávajících zvláštních finančních fondů na podporu budování platforem a demonstrace použití souvisejících s plánem „Internet+“.“

(107)

V roce 2015 čínská vláda v „Pokynech Generálního úřadu Státní rady pro urychlení výstavby vysokorychlostních širokopásmových sítí a pro podporu rychlého snižování nákladů na urychlení sítě“ (30) dále nastínila plán finančních investic na „urychlení výstavby infrastruktury“. V tomto dokumentu se uvádí, že čínská vláda v zájmu dosažení tohoto cíle „urychlí výstavbu celoplošných optických sítí ve městech a mobilních komunikačních sítí čtvrté generace (4G), přičemž více než 430 mld. jüanů se investovalo do výstavby sítě v roce 2015 a nejméně 700 mld. jüanů v letech 2016–2017“ a „podpoří proces zavádění optických vláken do domácností, v roce 2015 dokončí transformaci 45 000 přístupových oblastí s měděnými kabely na optická vlákna a vybuduje více než 80 milionů nových optických přípojek domácností.“

(108)

Přístup čínské vlády k definování podporovaných odvětví a výrobků v katalozích s cílem odpovídajícím způsobem přidělovat zdroje na základě jejich strategického nebo politického významu, jak jej čínská vláda přisuzuje, a k provádění plánů na všech správních úrovních a dohledu nad nimi lze dále sledovat při zkoumání katalogu produktů a služeb ve strategických a nově vznikajících odvětvích vydaném Národní komisí pro rozvoj a reformy (NDRC) v roce 2016 (31). Opět se předpokládá vytvoření nové generace odvětví informačních technologií, včetně nové generace odvětví informačních sítí. K dosažení tohoto cíle jsou některé produkty zařazeny do katalogu strategických a nově vznikajících produktů. Kabely z optických vláken jsou jednoznačně jedním z těchto produktů, neboť odkaz na „optická komunikační zařízení včetně vláken“ je jednoznačný. Výčet technologických zvláštností dotčeného zařízení, jako jsou„optická vlákna dle normy G.657 pro FTTx, optická vlákna dle normy G.655 pro efektivní pokrytí velkých oblastí, optická vlákna dle normy G.656, optická vlákna s nízkými a ultranízkými ztrátami splňující normu G.652, [...] optická přenosová zařízení s přenosovou rychlostí 10 Gbit/s, 40 Gbit/s, 100 Gbit/s, 200 Gbit/s, 400 Gbit/s na jeden kanál“, ukazuje nejen to, že čínská vláda považuje kabely z optických vláken za strategický a nově vznikající produkt, ale také na stupeň podrobného plánování čínské vlády, který přesahuje úroveň určitých technologických produktů.

(109)

Stejný přístup – vymezení cílů v plánech a jejich další provádění definováním technických detailů v katalozích – se používá v Katalogu vyspělých a nových technologických výrobků (32), kde jsou kabely z optických vláken zahrnuty jako komunikační výrobek pod číslem 1020011, který zahrnuje „systémy SDH pro přenos po optických vláknech s jednovidovým optickým vláknem jako přenosovým médiem, kanálem pro vysokorychlostní přenos dat, přenosovou rychlostí 10 Gbit/s a 40 Gbit/s, pro komunikační linky a metropolitní páteřní síť“. Již v roce 2003 byly kabely z optických vláken uvedeny v Katalogu podporovaných technologicky vyspělých výrobků pro zahraniční investice v kategorii Komunikační zařízení a výrobky (33) pod číslem 42 jako „zařízení SDH pro komunikaci po optických vláknech s rychlostí 10 Gb/s a vyšší“.

(110)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a Connect Com tvrdily, že Komise neprokázala, že různé dokumenty uvedené v oddíle 3.1 „konkrétně“ podporují nebo podněcují odvětví kabelů z optických vláken, ačkoli čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení vyžaduje, aby Komise prokázala, že dokument čínské vlády „výslovně omezuje přístup“ na určité podniky a že takový požadavek podle čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních znamená prokázat omezení, které je „výslovně... jednoznačné a jasné (34)“. Společnost Connect Com dále odkázala na čl. 4 odst. 5 základního nařízení, který vyžaduje, aby byla specifická subvence průkazně doložena, a tvrdila, že Komise tento požadavek nesplnila. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise vychází z nesprávného předpokladu, že pokud je síťová infrastruktura údajně podporována, je podporováno vše, co tvoří tuto síť. Čínská vláda uvedla, že četné dokumenty zmíněné Komisí, jako je 13. pětiletý plán, iniciativa „Made in China 2025“, plán rozvoje inteligentní výroby (2016–2020), Plán pro přizpůsobení a revitalizaci odvětví elektronických informací z roku 2009 a strategie „Broadband China“ z roku 2013, se netýkají kabelů z optických vláken ani odvětví kabelů z optických vláken, ale spíše navazujících sítí nebo zavádění širokopásmového připojení, tj. obecné infrastruktury. Podle čínské vlády by Komise vzhledem k tomu, že budování sítí vyžaduje mnoho vstupů a výrobků, měla jasně a přesně vysvětlit, které výrobky a služby, které vytvářejí infrastrukturu, považuje za podporované. Čínská vláda dále tvrdila, že „zavádění“ sítě nebo širokopásmového připojení nesouvisí se zbožím, ale spíše s rozvojem infrastruktury a službami, neboť toto zavádění se týká zlepšení obecných telekomunikačních služeb.

(111)

Komise s tím nesouhlasila. Jak je vysvětleno v 80. bodě odůvodnění, kabely z optických vláken jsou klíčovou součástí infrastruktury internetových sítí a hrají rozhodující roli při zavádění sítí z optických vláken a širokopásmového internetu. Širokopásmová infrastruktura označuje sítě zavedených telekomunikačních zařízení a technologií nezbytných pro poskytování přístupu k vysokorychlostnímu internetu a další pokročilé telekomunikační služby (35) a kabely z optických vláken jsou hlavní součástí přenosových zařízení. Budování širokopásmové infrastruktury a širokopásmových sítí proto vyžaduje použití produktů nezbytných pro přenos údajů a nespočívá hlavně v poskytování služeb, jak zřejmě naznačuje čínská vláda. Ve skutečnosti by poskytování služeb bylo výsledkem existence takové infrastruktury, jakmile je vybudována. Proto pokud je budování širokopásmové infrastruktury ze strany čínské vlády podporováno, čínská vláda rovněž podporuje klíčové produkty, které jsou nezbytné pro budování této infrastruktury a které tvoří její nedílnou součást. Komise zastává názor, že normativní rámec vyplývající z provádění různých dokumentů uvedených v oddíle 3.1 „výslovně omezuje přístup“ k preferenčnímu zacházení pro určité podniky v podporovaných odvětvích, jako je odvětví kabelů z optických vláken, které je součástí informačních technologií a širokopásmových sítí. Různé dokumenty, které byly zmíněny v oddíle 3.1, tedy představovaly dostatečné skutečné důkazy pro vyvození závěru o specifičnosti podpory a podporování odvětví kabelů z optických vláken ze strany čínské vlády. Tvrzení čínské vlády a společnosti Connect Com byla proto zamítnuta.

(112)

Kromě toho jsou podle čínské vlády sítě přístupu k internetu a širokopásmová infrastruktura obecnou infrastrukturou. Čínská vláda odkázala na výklad pojmu „obecná infrastruktura“ panelem ve věci „ES a některé členské státy – Velká civilní letadla“, který ji popisuje jako „infrastrukturu, která není poskytována pouze jednomu subjektu nebo omezené skupině subjektů nebo v jejich prospěch, ale je dostupná všem nebo téměř všem subjektům“. Čínská vláda dále tvrdila, že odvolací orgán ve věci ve věci „US – Softwood Lumber IV“ potvrdil, že „pouze výslovná výjimka z obecné zásady, že poskytování „zboží“ vládou povede k finančnímu příspěvku, je v případě, že je toto zboží poskytováno ve formě „obecné infrastruktury“.

(113)

V tomto ohledu Komise poukázala na to, že výklad pojmu „obecná infrastruktura“, na který čínská vláda odkazuje, se týká definice poskytování zboží vládními institucemi ve formě obecné infrastruktury. Tento výklad se netýká analýzy specifičnosti programu subvencí. Předmětem tohoto šetření navíc není poskytování kabelů z optických vláken vládou, o němž čínská vláda tvrdila, že se jedná o „obecnou infrastrukturu“, ale spíše všechny napadnutelné subvence poskytnuté vyvážejícím výrobcům kabelů z optických vláken, kteří pak tyto kabely vyvážejí telekomunikačním operátorům v Unii. Komise proto toto tvrzení považovala za nepodložené a irelevantní pro posouzení podpory poskytované čínskou vládou odvětví kabelů z optických vláken, a proto je zamítla.

(114)

Po poskytnutí konečných informací společnost Connect Com tvrdila, že obecné financování rozšíření optické sítě nepředstavuje specifickou subvenci pro kabely z optických vláken, a odkázala na 749. bod odůvodnění níže, podle něhož kabely z optických vláken netvoří více než 5 % celkového objemu optické sítě.

(115)

V tomto ohledu Komise zdůraznila, že 749. bod odůvodnění zní takto: „šetřením bylo zjištěno, že kabely z optických vláken představují pouze malou část celkových nákladů na zavádění projektů digitálních sítí a v případě 5G jsou ještě mnohem nižší než 5 %“. Za prvé, toto prohlášení se týká výrobních nákladů, a nikoli objemu. Za druhé skutečnost, že kabely z optických vláken mohou představovat jen nepatrný podíl na celkovém zavádění sítě, nemůže vyvrátit skutečnost, že jsou klíčovým a nezbytným produktem pro zavedení takové sítě. Jak je vysvětleno v 80. a 111. bodě odůvodnění, kabely z optických vláken jsou nedílnou součástí vysokorychlostních širokopásmových sítí poslední generace založených na této technologii, které by proto bez nich nemohly fungovat. Subvence na tuto klíčovou složku jsou tedy ze své podstaty specifické a užitečné pro úspěšné fungování celé optické sítě. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(116)

Dočasná ustanovení o podpoře průmyslové restrukturalizace (rozhodnutí Státní rady č. 40 z roku 2005) (dále jen „rozhodnutí č. 40“), kapitola III, navíc odkazují na „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který se skládá ze tří kategorií položek, a sice podporovaných projektů, omezovaných projektů a eliminovaných projektů. Podle článku XVII rozhodnutí platí, že pokud „investiční projekt spadá do podporovaných projektů, musí být přezkoumán a schválen a zanesen do rejstříku podle příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se investic; všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad; dovezené vlastní zařízení v celkové výši investice s výjimkou komodit v položce vnitrostátních investičních projektů s názvem „neosvobozené dovezené komodity“ (změněné v roce 2000), které vydalo ministerstvo financí, může být osvobozeno od dovozní daně a dovozních složek daně z přidané hodnoty, pokud neexistují nové předpisy týkající se neosvobozených investičních projektů. Další politiky v oblasti podporovaných průmyslových projektů se provádějí v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“.

(117)

V důsledku toho rozhodnutí č. 40, vykládáno ve spojení s katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, stanoví zvláštní zacházení s určitými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví.

(118)

Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2011) (změna z roku 2013) (36) a Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze z roku 2019) (37) schválené vyhláškou Národní komise pro rozvoj a reformy Čínské lidové republiky č. 29 ze dne 27. srpna 2019, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 2020, v části „Kategorie I“ – Podporované projekty“ uvádí:

„XXVIII.   Informační průmysl

[…]

[…]

(119)

Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci proto zahrnuje do „informačního průmyslu“ konkrétní projekty týkající se odvětví kabelů z optických vláken jako podporovaného odvětví.

(120)

Čínská vláda tvrdila, že rozhodnutí č. 40 není povinné ani právně závazné, ale je pouze dokumentem s pokyny. Kromě toho se podle čínské vlády článek V rozhodnutí č. 40, který odkazuje na „[posílení] výstavby informační infrastruktury včetně širokopásmové komunikace“, jasně týká pouze zlepšení infrastruktury a nezmiňuje kabely z optických vláken. Čínská vláda proto tvrdila, že tento dokument nemohl odvětví kabelů z optických vláken poskytnout podporu ani pobídku.

(121)

Za prvé Komise nesouhlasí s tvrzením, že rozhodnutí č. 40 nemá závazný účinek. Rozhodnutí č. 40 totiž stanoví dočasná pravidla na podporu průmyslové restrukturalizace a odkazuje na „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který vymezuje tři kategorie položek: podporované projekty, omezované projekty a eliminované projekty. Článek XVII rozhodnutí č. 40 stanoví povinné zacházení s investičními projekty, které patří do podporované kategorie, např. „všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad“ a „další politiky zvýhodňující podporované průmyslové projekty se provedou v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy“. Článek XXI dále stanoví, že „příslušné preferenční politiky prováděné podle kategorie odvětví, výrobků a technologií v současné době obzvláště podporovaných státem (pozměněné v roce 2000) se upraví tak , aby byly prováděny v souladu s kategorií podporovaných projektů katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Proto má rozhodnutí č. 40 v tomto ohledu závazný účinek.

(122)

Za druhé, článek V rozhodnutí č. 40, který patří do kapitoly II „Zaměření a priority průmyslové restrukturalizace“, stanoví jako prioritu posílení „výstavby informační infrastruktury včetně širokopásmové komunikace“ a jak je uvedeno v 80. bodě odůvodnění a dále vysvětleno ve 111. bodě odůvodnění, kabely z optických vláken jsou klíčovou a nepostradatelnou složkou takové infrastruktury. Jak uvedla Komise ve 111. bodě odůvodnění, pokud je budování širokopásmové infrastruktury podporováno čínskou vládou, považují se klíčové výrobky, které jsou nezbytné pro budování této infrastruktury a tvoří její nedílnou součást, rovněž za podporované čínskou vládou. Kromě toho článek XIV rozhodnutí č. 40, který patří do kapitoly III „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, stanoví, že: „kategorie podporovaných projektů zahrnuje především klíčové technologie, vybavení a výrobky, které mohou podporovat sociální a hospodářský rozvoj, které jsou přínosné pro úsporu zdrojů, ochranu životního prostředí a optimalizaci a modernizaci průmyslové struktury a které je třeba podporovat a podněcovat příslušnými politikami a opatřeními.“ Jak již bylo uvedeno ve 118. bodě odůvodnění, informační průmysl, a zejména klíčové vstupní materiály pro výrobu kabelů z optických vláken, jako jsou jednovidová vlákna a předlisky optických vláken, jakož i navazující výrobky, jako jsou systémy pro přenos po optických vláknech a systémy pro komunikaci po optických vláknech, jsou uvedeny jako podporované kategorie. Kabely z optických vláken jsou navíc klíčovým zařízením pro zavádění „informační infrastruktury včetně širokopásmové komunikace“, kterou čínská vláda podporuje. Z kombinovaného výkladu výše uvedených ustanovení tedy vyplývá, že kabely z optických vláken jsou podporovaným výrobkem na jedné straně, protože jsou nepostradatelnou součástí podporované infrastruktury, a na straně druhé, protože jejich hlavní vstupní materiály, které určují přidanou hodnotu kabelů z optických vláken, jsou rovněž podporovány čínskou vládou. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(123)

Na podporu odvětví kabelů z optických vláken se nezaměřují jen plány a strategie na vnitrostátní úrovni. Na úrovni provincií byly zřízeny tzv. národní zóny rozvoje vyspělých průmyslových technologií. Jednou z nich je zóna East Lake New Technology Industry Development Zone. Tyto zóny mají, jak je uvedeno v oddíle I.2 13. pětiletého plánu pro národní zóny rozvoje vyspělých průmyslových technologií, poskytnout regionální platformu pro provádění propracovaných národních strategií, jako je „Internet+“ a „Made in China 2025“ (38). Společnostem a podnikům, které se nacházejí v jedné z těchto zón a kvalifikují se jako subjekty provádějící podnikatelskou činnost, a které spadají do oblasti působnosti příslušných strategií, je poskytováno zvýhodněné zacházení. Jak je patrné z dokumentu týkajícího se „preferenčních politik pro národní zóny rozvoje vyspělých průmyslových technologií“ (39), všeobecné osvobození od daně z příjmu je přiznáno do dvou let ode dne založení a také poté preferenční zacházení pokračuje přiznáním snížené sazby daně z příjmu právnických osob, osvobození od vývozních cel a dalších daňových výhod.

(124)

Výhody poskytované společnostem působícím v odvětví vyspělých průmyslových technologií, které se nacházejí v národní zóně rozvoje vyspělých průmyslových technologií, se neomezují na daňové výhody, ale zahrnují rovněž přímou finanční podporu. Jak je patrné z citovaného dokumentu, který stanoví preferenční politiky národních zón rozvoje vyspělých průmyslových technologií, je na státu, aby „každý rok poskytnul [...] určitou částku půjček na výstavbu a investice a mohl vydat určitý objem dlouhodobých dluhopisů za účelem získání finančních prostředků od společnosti“ (40). Přesnější popis je uveden v tomto dokumentu, kde se uvádí, že „[f]inanční podporou čínské vlády pro zónu rozvoje vyspělých průmyslových technologií je především poskytnout zónám rozvoje na národní úrovni určité prostředky na zahájení činnosti a realizovat některé projekty plánované na národní úrovni pro podniky v rozvojových zónách. Ve většině zón rozvoje v Číně místní vládní instituce zónu rozvoje podporují zejména tím, že pronajímají půdu za nízké ceny“.

(125)

„Preferenční politiky pro národní zóny rozvoje“ dále odkazují na Katalog prioritních oblastí vyspělých technologií podporovaných státem z roku 2016, v němž jsou uvedeny podporované prioritní oblasti vyspělých technologií. Tento katalog jasně v části „I. Elektronické informace“ v bodě 4 uvádí „komunikační technologie“, „optické přenosové soustavy“ a „technologie optických přenosových soustav“, které zahrnují kabely z optických vláken, jakožto oblasti vyspělých technologií podporované státem. Jeden z vyvážejících výrobců kabelů z optických vláken zařazených do vzorku se nachází v provincii Wu-chan a většina společností ve skupině sídlí v zóně East Lake New Technology Industry Development Zone. Tyto společnosti proto mají nárok na zvýhodněné zacházení, které je poskytováno v rámci režimu národních zón rozvoje vyspělých průmyslových technologií.

(126)

Tato zvláštní zóna průmyslového rozvoje ve Wu-chanu podporovaná čínskou vládou – zóna East Lake New Technology Industry Development Zone – sloužila jako hlavní základna pro výrobu kabelů z optických vláken. Jako jedna ze státní radou schválených „národních zón rozvoje vyspělých průmyslových technologií“ a „národních zón demonstrace domácích inovací“ se stala první průmyslovou základnou optoelektroniky v ČLR (rovněž zvanou jako „China Optics Valley“). Výrobci kabelů z optických vláken působící v této zóně využívají různých forem pobídek a státní podpory.

(127)

Ohledně vstupů používaných při výrobě kabelů z optických vláken Komise zjistila, že aramid, chemicky získané syntetické vlákno a vstup pro výrobu kabelů z optických vláken, je kategorizován čínskou vládou jako klíčový produkt v hlavním katalogu klíčových produktů a služeb ve strategických a nově vznikajících odvětvích (41). V důsledku této kategorizace se na tuto surovinu zaměřily různé politiky čínské vlády.

(128)

Chemická vlákna tedy obecně podléhají státní regulaci a politice řízení trhu nejen na centrální úrovni, ale také v rámci plánovacích dokumentů na nižší úrovni než centrální, například Akčního plánu provincie Če-ťiang pro komplexní transformaci a modernizaci tradičních výrobních odvětví, ve kterém chemická vlákna figurují jako jedno z deseti klíčových odvětví, jež podléhající specifickému politickému řízení (42), nebo 13. pětiletého plánu pro rozvoj chemického průmyslu v provincii Ťiang-su (2016–2020). V ustanoveních pětiletého plánu týkajících se nových chemických materiálů je důraz kladen zejména na podporu vývoje a industrializace navazujících aplikací s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou „vysoce výkonná vlákna“, která zahrnují vlákna používaná při výrobě kabelů z optických vláken.

(129)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že různé dokumenty citované Komisí, jako např. „Katalog čtyř základů“, „katalog produktů a služeb ve strategických a nově vznikajících odvětvích vydaný Národní komisí pro rozvoj a reformy (NDRC) v roce 2016“ a „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ nezmiňují kabely z optických vláken jako takové, ale spíše odkazují na vstupní materiály. Čínská vláda dále uvedla, že Komise neprovedla analýzu přenosu ani vracení, aby prokázala, že údajné subvence, které obdržela předcházející nebo navazující odvětví, byly dále předávány odvětví kabelů z optických vláken.

(130)

Pokud jde o předcházející výrobní odvětví, Komise uvedla, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku byli vertikálně integrováni, a proto subvence obdržené jejich dodavateli ve spojení byly považovány za přenesené na vyvážející výrobce kabelů z optických vláken. Kromě toho dokumenty, které čínská vláda uvádí jako dokumenty týkající se vstupních materiálů pro výrobu kabelů z optických vláken, i za předpokladu, že nezahrnují alespoň nepřímo či implicitně i kabely z optických vláken, což není tento případ, jsou v každém případě relevantní ve spojení se všemi ostatními preferenčními politikami a dokumenty čínské vlády, kterými se tento oddíl zabývá. Všechny dokumenty v tomto oddíle se týkají buď optických sítí, v nichž kabely z optických vláken představují klíčovou složku, nebo jejich hlavních vstupů, což ukazuje, jak je odvětví kabelů z optických vláken jako celek podporováno počínaje předcházející výrobou a konče navazující produkcí dotčeného výrobku. Tyto dokumenty jsou rovněž relevantní pro prokázání specifičnosti různých programů subvencí. Analýza přenosu je nutná pouze u subvencí skutečně poskytnutých na suroviny dodané za cenu nižší než přiměřenou, které vyvážející výrobci používají k výrobě dotčeného výrobku, a pouze tehdy, pokud prodávající a kupující těchto vstupních materiálů nejsou ve spojení. Jak je vysvětleno níže v oddíle 3.8.2, suroviny pocházející od dodavatelů, kteří nejsou ve spojení, za cenu nižší než přiměřenou nebyly v tomto šetření napadeny. Kromě toho, jak je uvedeno výše v tomto bodě odůvodnění, spolupracující vyvážející výrobci jsou většinou integrováni.

(131)

Vzhledem k výše uvedeným plánům a programům je tedy odvětví kabelů z optických vláken považováno za klíčové/strategické odvětví, jehož rozvoj čínská vláda aktivně podporuje jakožto svůj politický cíl. Kabely z optických vláken jsou tedy pro čínskou vládu produktem, který má prvořadý význam při budování sítí a infrastruktury sloužících celé řadě klíčových oblastí konektivity a digitální politiky, jež vypracoval a na které dohlíží stát. Na základě politických dokumentů, na které se odkazuje v tomto oddíle, Komise dospěla k závěru, že čínská vláda zasahuje do odvětví kabelů z optických vláken s cílem provádět související politiky a zasahuje do volného působení tržních sil v uvedeném odvětví, zejména jeho prosazováním a podporováním různými způsoby.

(132)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda učinila několik obecných poznámek týkajících se rozhodnutí Komise použít ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o preferenční úvěry, pojištění vývozních úvěrů a vstupní materiály.

(133)

Čínská vláda tvrdila, že všechny žádosti Komise o informace, na něž čínská vláda nemohla poskytnout odpovědi, byly nepřiměřené, neboť tyto žádosti předpokládaly existenci právních pravomocí, které čínská vláda nemá.

(134)

Čínská vláda dále tvrdila, že Komise řádně neposoudila skutečnosti, které jí byly předloženy, a neposkytla řádné vysvětlení, proč dostupné údaje přiměřeně nahradily všechny nezbytné informace, které chyběly.

(135)

Jak je uvedeno níže ve 146., 160. a 168. bodě odůvodnění, Komise zastávala názor, že čínská vláda má zákonnou pravomoc získat požadované informace jakožto akcionář nebo odpovědný orgán subjektů, pro které Komise žádala o informace. Komise ve svém sdělení čínské vládě, které je opakovaně uvedeno v oddílech 3.2.1 až 3.2.3 níže, uvedla, proč musela vycházet z dostupných údajů. Komise považovala veřejně dostupné informace za přiměřenou náhradu informací, které čínská vláda neposkytla. Komise proto tato tvrzení čínské vlády zamítla.

(136)

Komise v zájmu administrativního zjednodušení čínskou vládu požádala, aby zaslala zvláštní dotazník všem finančním institucím, které poskytly úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(137)

Nejprve obdržela pouze odpověď od banky EXIM. Čínská vláda na žádost Komise o poskytnutí odpovědí na dotazník od všech finančních institucí, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry nebo vývozní úvěry, neodpověděla. Komise proto svoji žádost týkající se finančních institucí zopakovala v písemném upozornění na nedostatky s cílem maximalizovat jejich možnosti zapojení do šetření tím, že poskytnou nezbytné informace, aby Komise mohla dojít ke zjištěním ohledně existence a rozsahu údajného subvencování.

(138)

Po písemném upozornění na nedostatky čínská vláda uvedla, že odpovědi na dotazník od finančních institucí, které poskytly úvěry, nejsou pro šetření relevantní, neboť žádný z úvěrů a vývozních úvěrů nebyl poskytnut v souladu s vládními plány a projekty, jak je uvedeno v podnětu a v dotazníku.

(139)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé má Komise za to, že informace požadované od subjektů ve státním vlastnictví jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu.

(140)

Nakonec Komise obdržela pouze informace o podnikové struktuře, správě a vlastnictví od jedné banky ve vlastnictví státu, ale už od žádné z dalších finančních institucí, které společnostem zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Kromě toho Komise od ostatních bank (kromě banky EXIM) neobdržela žádné ověřitelné informace týkající se konkrétních společností.

(141)

Kromě toho, ačkoli banka EXIM poskytla určitá obecná vysvětlení o fungování svých systémů schvalování úvěrů a řízení rizik, nepodala konkrétní informace týkající se posouzení úvěrů poskytnutých společnostem zařazeným do vzorku. Tvrdila, že tyto dokumenty nemůže zpřístupnit, neboť jsou považovány za interní a obsahují důvěrné obchodní informace.

(142)

Komise proto požádala skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, aby poskytly přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Přestože společnosti zařazené do vzorku souhlasily s poskytnutím přístupu k bankovním údajům, které se jich týkají, částečně spolupracující banka odmítla poskytnout požadované podrobné informace.

(143)

Jelikož Komise neobdržela informace týkající se většiny bank, které poskytovaly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(144)

Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(145)

V odpovědi na dopis Komise vznesla čínská vláda námitku proti použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Tvrdila, že čínská vláda není povinna poskytnout požadované informace a že požadované informace nejsou nezbytnými informacemi.

(146)

Komise trvala na svém postoji, že jako regulační orgán má čínská vláda pravomoc poskytnout odpovědi na konkrétní otázky položené finančním institucím, které poskytly financování vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Jak je uvedeno v dopise Komise, informace požadované od subjektů vlastněných státem má čínská vláda k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem, a že čínská vláda má nezbytnou pravomoc jednat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, neboť všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu.

(147)

Komise dále považovala požadované informace za zásadní pro posouzení toho, zda čínská vláda kontrolovala chování finančních institucí, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovaly úvěry odvětví kabelů z optických vláken.

(148)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že žádost Komise týkající se informací od finančních institucí poskytujících úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku nebyly nezbytné ani relevantní k tomu, aby Komise dokončila svou analýzu, neboť žádný z dotčených úvěrů nebyl poskytnut na základě vládních plánů nebo jiných dokumentů čínské vlády.

(149)

Tyto chybějící informace se týkaly dvou aspektů. Za prvé, informace o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících bank byly nezbytné k tomu, aby Komise mohla určit, zda jsou tyto banky veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Za druhé, informace týkající se jednotlivých společností od částečně spolupracující banky EXIM, jako je postup schvalování úvěrů a posouzení úvěruschopnosti bankou u úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, byly nezbytné k určení toho, zda byly těmto výrobcům úvěry poskytnuty za preferenční sazby. Tyto interní dokumenty mohly poskytnout pouze banky nebo čínská vláda, jelikož vyvážející výrobci zařazení do vzorku k nim neměli přístup.

(150)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že požadované informace neměla k dispozici. Dále tvrdila, že z právního hlediska není možné požadované informace získat, protože v čínských právních předpisech neexistuje žádný základ pro to, aby čínská vláda přiměla finanční instituce, aby tyto důvěrné informace sdělovaly. Tím, že Komise požádala o tyto informace, vystavila čínskou vládu nepřiměřené zátěži.

(151)

Komise uvedla, že souhlas byl vyžádán od každé společnosti zvlášť, pokud jde o úvěrové transakce každé konkrétní banky. Komise měla za to, že takový výslovný souhlas by měl být postačující k tomu, aby umožnil přístup k záznamům týkajícím se společností zařazených do vzorku. Kromě toho částečně spolupracující banka ve skutečnosti poskytla přehled o svých nesplacených úvěrech se společnostmi, což dokazuje, že nebyly při poskytování informací o konkrétních transakcích omezeny. Žádná z bank však neposkytla žádné informace týkající se jejich vlastního interního posuzování transakcí, které byly zveřejněny.

(152)

Kromě toho se Komise nedomnívala, že vystavila čínskou vládu nepřiměřené zátěži tím, že požádala o informace o preferenčních úvěrech. Komise svá šetření od počátku omezila na ty finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku. Komise tyto finanční instituce zjistila a žádost o zaslání dotazníků byla čínské vládě předložena spolu s dotazníkem, který měla čínská vláda vyplnit v rané fázi šetření. Čínská vláda tak měla dostatek času na to, aby mohla žádosti Komise vyhovět. Komise se proto domnívá, že plnění požadovaných úkolů čínské vládě maximálně usnadnila.

(153)

Komise proto trvá na tom, že při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů musela částečně vycházet z dostupných údajů.

(154)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že Komise od čínské vlády neobdržela zásadní informace týkající se preferenčních úvěrů, což vedlo k subvenčním rozpětím, která pravděpodobně podhodnocují skutečnou výhodu z preferenčních úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům.

(155)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku při šetření spolupracovali a poskytli podrobné informace o úvěrech, které obdrželi od bank. Jelikož byla výhoda vypočtena na základě rozdílu mezi těmito informacemi a referenční úrokovou sazbou, mělo se za to, že subvenční rozpětí představuje skutečnou výhodu, kterou získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(156)

V zájmu administrativního zjednodušení požádala Komise čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazník společnosti Sinosure.

(157)

Ve své původní odpovědi na dotazník čínská vláda tvrdila, že společnost Sinosure subvence výrobnímu odvětví kabelů z optických vláken neposkytla, a zvláštní dotazník určený pro společnost Sinosure nepovažovala za relevantní. Čínská vláda předložila pouze výroční zprávu společnosti Sinosure.

(158)

Po písemném upozornění na nedostatky čínská vláda zopakovala své stanovisko, že společnost Sinosure neposkytovala subvence specifické pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku nebo odvětví kabelů z optických vláken, i když poskytla částečnou odpověď na zvláštní dotazník. Čínská vláda ani Sinosure však neposkytly žádnou požadovanou podpůrnou dokumentaci týkající se správy a řízení společnosti Sinosure, například její stanovy, ani neposkytly úplný a správný seznam vývozních úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Neposkytly ani žádné konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví kabelů z optických vláken, o výši pojistného nebo o podrobných číselných údajích týkajících se ziskovosti její obchodní činnosti v oblasti pojišťování vývozních úvěrů.

(159)

Vzhledem k neposkytnutí těchto informací se Komise domnívala, že neobdržela zásadní informace důležité pro tento aspekt šetření.

(160)

Komise má za to, že čínská vláda má informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) k dispozici za všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. To platí i pro společnost Sinosure, která je subjektem zcela ve vlastnictví státu. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím pojištění vývozních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(161)

V odpovědi na dopis Komise čínská vláda trvala na svém stanovisku, že společnost Sinosure subvence specifické pro odvětví kabelů z optických vláken neposkytla a že se při provádění příslušné pojišťovací činnosti řídí zásadou tržní orientace a pro odvětví kabelů z optických vláken nemá žádné zvláštní preferenční zacházení, jak je požadováno v některých politických dokumentech.

(162)

Informace, které čínská vláda ke společnosti Sinosure poskytla, nebyly úplné a neumožnily Komisi vyvodit závěry o klíčových částech šetření týkajících se pojištění vývozních úvěrů, zejména zda je společnost Sinosure veřejným subjektem a zda pojistné účtované společnostem zařazeným do vzorku odpovídalo tržním podmínkám.

(163)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komisi byly předloženy veškeré nezbytné informace, a jelikož společnost Sinosure neposkytla subvence, které jsou specifické pro odvětví kabelů z optických vláken, nebyly požadované informace v současném šetření relevantní.

(164)

Jak je uvedeno ve 162. bodě odůvodnění, Komise neobdržela od společnosti Sinosure informace, aby posoudila správnost tvrzení čínské vlády, že Sinosure není veřejnoprávním subjektem a zda pojistné účtované společností Sinosure byly v souladu s tržními podmínkami. Tyto informace byly považovány za nezbytné k tomu, aby Komise mohla vyvodit závěr, zda pojištění vývozních úvěrů poskytnuté společností Sinosure prokázalo napadnutelnou subvenci, která poskytla výhodu vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku.

(165)

Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů, musí částečně vycházet z dostupných údajů.

(166)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že Komise obdržela od čínské vlády neúplné informace ohledně společnosti Sinosure, které neumožňují vyvodit závěry v klíčových částech šetření týkajících se pojištění vývozních úvěrů. V důsledku toho by subvenční sazba vypočítaná pro každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku mohla s velkou pravděpodobností podhodnocovat skutečný prospěch z pojištění vývozních úvěrů poskytovaného vyvážejícím výrobcům. Žadatel se domníval, že by Komise měla uplatňovat nejvyšší sazbu zjištěnou u jednoho vyvážejícího výrobce automaticky na druhého vyvážejícího výrobce.

(167)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku při šetření spolupracovali a poskytli podrobné informace o pojištění vývozních úvěrů, které obdrželi od společnosti Sinosure. Jelikož výhoda byla vypočtena na základě rozdílu mezi těmito informacemi a vhodnou vnější referenční hodnotou, mělo se za to, že výše subvence představuje skutečnou výhodu, kterou získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(168)

Komise požádala čínskou vládu, aby zaslala zvláštní dotazník deseti nejvýznamnějším výrobcům a distributorům vstupních materiálů používaných při výrobě kabelů z optických vláken, jakož i všem dalším dodavatelům dotčených materiálů, kteří poskytli vstupy společnostem zařazeným do vzorku. Ve své odpovědi na dotazník čínská vláda tvrdila, že nemá kontrolu nad dodavateli vstupních materiálů, aby po nich žádala, aby poskytli důvěrné informace požadované v dotazníku, a že by to pro čínskou vládu představovalo nepřiměřenou zátěž při koordinaci s velmi významným počtem dodavatelů vstupních materiálů společnostem zařazeným do vzorku. Komise však na základě veřejně dostupných údajů zjistila, že hlavní producenti germania jsou (částečně) ve vlastnictví státu, jak je uvedeno v oddíle 3.8.2. Čínská vláda tak mohla požadované informace poskytnout.

(169)

Na žádost Komise předložila čínská vláda vládní plány a oznámení vydaná vládou provincie Jün-nan, která měla dopad na odvětví germania. Čínská vláda však odmítla vyhovět žádosti Komise o předání dotazníku dodavatelům vstupů s cílem získat podrobnější informace o vlastnické struktuře podniků vyrábějících a dodávajících dotčené vstupní materiály. Komise proto vzhledem k jediné částečné spolupráci čínské vlády, pokud jde o vstupní materiály používané při výrobě kabelů z optických vláken, nezískala nezbytné informace o dodavatelích vstupů.

(170)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise protiprávně použila dostupné údaje, pokud jde o informace od výrobců a distributorů vstupních materiálů, a tvrdila, že je nepřiměřené očekávat, že bude čínská vláda koordinovat svou činnost s bezpočtem výrobců vstupů.

(171)

Komise ve svém písemném upozornění na nedostatky čínské vládě výjimečně položila další otázky týkající se jednoho z hlavních vstupních materiálů, germania, a to z důvodů vysvětlených v oddíle 3.8.2 níže. Nezbytné informace týkající se tohoto vstupního materiálu však čínská vláda neposkytla v plném rozsahu.

(172)

Tyto chybějící informace se týkaly zejména dvou aspektů: za prvé, informací o vlastnictví a struktuře správy a řízení nespolupracujících výrobců vstupních materiálů. Bez těchto informací nemohla Komise určit, zda jsou tito výrobci veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Za druhé, informací týkajících se jednotlivých společností poskytnutých nespolupracujícími výrobci vstupních materiálů, jako například informací o stanovení cen vstupů dodaných společnostem zařazeným do vzorku. Tyto informace jsou nezbytné ve smyslu článku 28 základního nařízení, aby bylo možné určit, zda byly vstupy společnostem zařazeným do vzorku dodány za cenu nižší než přiměřenou. Tyto informace mohou navíc poskytnout pouze výrobci, a tudíž nemohly být předloženy v odpovědích společností zařazených do vzorku na dotazník.

(173)

Komise proto dospěla k závěru, že se při svých zjištěních týkajících se dodávání vstupních materiálů za cenu nižší než přiměřenou musí v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení částečně opírat o dostupné údaje.

(174)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědí na dotazníky Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

(175)

Komise zjistila, že skupiny společností zařazené do vzorku měly prospěch z různých grantových programů, jako jsou granty související s technologiemi, inovacemi a vývojem, granty na aktiva, slevy na úroky z úvěrů, granty na podporu vývozu, granty zaměřené na rozvoj inteligentních a středních podniků a zvláštní granty související s hospodářským dopadem pandemie COVID-19. Granty související s technologiemi, inovacemi a rozvojem představovaly významnou část grantů vykázaných skupinami společností zařazenými do vzorku. Komise proto granty seskupila do dvou kategorií: i) granty související s technologiemi, inovacemi a rozvojem a ii) ostatní granty.

(176)

Obě skupiny zařazené do vzorku obdržely během období šetření granty související s výzkumem a vývojem a industrializací, technologickou modernizací a inovacemi.

—

13. pětiletý plán technologické inovace,

—

Oznámení o zavedení ročních projektů klíčových zvláštních projektů na přístroje a integraci v optoelektronice a mikroelektronice pro rok 2018, Ministerstvo vědy a technologie, Guo Ke Gao Fa Ji Zi (2019) č. 49,

—

Oznámení o schválení zavedení zvláštních klíčových projektů národního klíčového programu výzkumu a vývoje v roce 2019 v oblasti širokopásmových komunikací a nových sítí, Ministerstvo vědy a technologie, Guo Ke Gao Fa Ji Zi (2020) č. 6,

—

Fondy na podporu průmyslu a zvláštní fondy pro výzkum a vývoj a industrializaci, Dong Ban Fa (2018) č. 62,

—

Národní program výzkumu a vývoje v oblasti vyspělých technologií, opatření v oblasti řízení 863,

—

Rozvoj a industrializace konvergentního optického přenosového zařízení – 13 Chu-pej, rozvoj vědy a technologie [2014], č. 10, Oznámení provinčního ministerstva vědy a technologie o zveřejnění projektů plánu pro vědu a technologii provincie Chu-pej z roku 2014 (první šarže),

—

Projektové fondy pro platformu služeb v oblasti dvojí inovace,

—

Oznámení o vydání první šarže provinčních ukazatelů zvláštního fondu pro průmyslovou transformaci a transformaci a modernizaci informačního průmyslu v roce 2019,

—

Prostředky přímého financování výzkumného projektu třetího výzkumného ústavu Ministerstva pro veřejnou bezpečnost,

—

Oznámení o přidělení zvláštních prostředků na technickou obnovu, zvláštních prostředků na revitalizaci průmyslu, zvláštních prostředků na technickou transformaci a zvláštních prostředků na průmyslový rozvoj,

—

projekty kultivace s vysokou hodnotou přidělované místním programům úřadu komunálního dohledu na trhem ve Wu-chanu a

—

dokument Výboru pro správu zóny hospodářského a technologického rozvoje Nanking, 2018, č. 149.

(177)

Komise zjistila, že většina grantů týkajících se technologické modernizace, renovace nebo transformace, které obdržely společnosti zařazené do vzorku, se výslovně týkala výzkumu a vývoje. Jen málo grantů se týkalo transformace a inovací společností nebo jejich výrobního procesu, a tudíž nepřímo souviselo s výzkumem a vývojem.

(178)

Jeden vyvážející výrobce v jedné ze skupin zařazených do vzorku nahlásil za období šetření 113 grantů, z nichž hodnotou více než 80 % souviselo s projekty v oblasti výzkumu a vývoje. Hodnota grantů na výzkum a vývoj druhého vyvážejícího výrobce ve stejné skupině představovala více než 70 % celkových grantů, které vykázal za období šetření.

(179)

Pokud jde o tuto skupinu společností, Komise dále zjistila, že čínská vláda poskytla granty na industrializaci výzkumu a vývoje na různých úrovních skupiny. Čínská vláda zejména udělila zvláštní účelové finanční prostředky mateřským společnostem, z nichž jedna je přímo řízena komisí pro kontrolu a správu státem vlastněných aktiv (dále jen „SASAC“), které byly dále přiděleny na projekty v oblasti výzkumu a vývoje dceřiným společnostem, včetně jednoho vyvážejícího výrobce.

(180)

Jeden z vyvážejících výrobců ve skupině obdržel určitou částku finančních prostředků od svých mateřských společností v rámci smluv o svěřených službách v oblasti výzkumu a vývoje poskytovaných mateřským společnostem. Granty byly uděleny čínskou vládou mateřským společnostem. Během dálkové křížové kontroly však Komise zjistila, že granty udělené čínskou vládou byly nakonec vyplaceny ve formě poplatků za služby v oblasti výzkumu a vývoje vyvážejícímu výrobci. Ustanovení smluv navíc uváděla, že výsledky výzkumu a vývoje, včetně všech práv duševního vlastnictví vyplývajících z těchto služeb, náležejí oběma stranám a že právo na podání žádosti má i nadále společnost provádějící projekt výzkumu a vývoje, tj. vyvážející výrobce. Komise zjistila, že dotčené služby v oblasti výzkumu a vývoje zahrnují rovněž dotčený výrobek. Na tomto základě proto Komise považovala finanční prostředky poskytnuté ve formě poplatků za výzkum a vývoj za grant, který čínská vláda plně poskytla vyvážejícímu výrobci. Dodavatelé ve skupině, kteří jsou ve spojení, rovněž obdrželi významné granty na projekty v oblasti výzkumu a vývoje.

(181)

Velká část společností v této skupině zařazené do vzorku se nachází v zóně rozvoje nových technologií East Lake New Technology Development Zone ve Wu-Chanu a získaly finanční prostředky na výzkum a vývoj, protože se nacházejí v této zóně. Tato zóna rozvoje vyspělých technologií se díky svému zaměření na produkci optoelektroniky, včetně kabelů z optických vláken, často označuje jako „Optics Valley“ (43). Jak je popsáno v 123. až 125. bodě odůvodnění, zóna East Lake New Technology Industry Development Zone sloužila jako významná základna pro výrobu kabelů z optických vláken a výrobci těchto kabelů působící v této zóně využívali různé formy pobídek a státní podpory, včetně grantů (44).

(182)

Pokud jde o druhou skupinu zařazenou do vzorku, Komise zjistila, že hodnota grantů, které podporují výzkum a vývoj nebo slouží účelům transformace nebo inovace, představuje u jedné z vyvážejících společností přibližně 90 % grantů obdržených během období šetření a u druhé vyvážející společnosti více než 40 %.

(183)

Provádění plánů a programů popsaných výše v 81. až 126. bodě odůvodnění se promítlo do konkrétních peněžních plateb. Mezi nástroje, jejichž prostřednictvím čínská vláda řídí rozvoj odvětví kabelů z optických vláken, patří i přímé státní subvence. Z veřejně dostupné výroční zprávy vyvážejícího výrobce FTT za rok 2019 vyplývá, že společnost ke konci roku 2019 měla 393,8 milionu RMB výnosů příštích období ve vládních subvencích a 45,8 milionu RMB vládních subvencí jako „ostatní příjem“ (45). Z veřejně dostupné výroční zprávy vyvážejícího výrobce ZTT za rok 2019 vyplývá, že společnost ke konci roku 2019 měla 150,3 milionu RMB výnosů příštích období ve vládních subvencích a obdržela 361,1 milionu RMB vládních subvencí v souvislosti s každodenními činnostmi společnosti (46).

(184)

Grantové programy, z nichž měly skupiny společností zařazené do vzorku prospěch, jsou ve své koncepci do značné míry podobné. V závislosti na účelu jsou stanovena kritéria, na jejichž základě mohou podniky žádat, a pokud jsou kritéria splněna, poskytne se finanční podpora.

(185)

Některé granty poskytované společnostem zařazeným do vzorku mají právní základ v „národním plánu pro výzkum a vývoj vyspělých technologií“, v tzv. „řídicím opatření 863“. Tato řídicí opatření opět ilustrují fungování státního plánování v ČLR, jak je popsáno výše v 79. bodě odůvodnění. V článku 2 se stanoví, že „národní plán pro výzkum a vývoj vyspělých technologií (863) je vědeckotechnický program s jasnými vnitrostátními cíli, který je podporován centrálními finančními příděly.“ Článek 29 téhož dokumentu stanoví postup schvalování způsobilých projektů. Odráží výše popsaný mechanismus: po podání žádosti, jejím přijetí a vyhodnocení předloží skupina odborníků návrhy projektu a odhady financování projektu a případně grant schválí a podepíše společný úřad.

(186)

Existují další právní předpisy, které jsou základem dotačních programů, jichž se účastní výrobci kabelů z optických vláken.

(187)

Jedním z těchto právních dokumentů je „Oznámení o zavedení ročních projektů klíčových zvláštních projektů na přístroje a integraci v optoelektronice a mikroelektronice pro rok 2018“. V tomto oznámení se uvádí, že odpovědnost za koordinaci a sledování provádění projektů nesou takzvaná vedoucí oddělení projektů, což jsou vybrané společnosti, které mají prospěch z příslušného programu a kontrolují ostatní příjemce.

(188)

Konkrétní obsah grantů, které jsou poskytovány na základě tohoto režimu, je upřesněn v jeho přílohách. Například jeden z programů použitelných během období šetření je popsán jako „25G/100G Hybrid Photonic Integrated Chip and Module in Passive Optical Network (PON)“ (25G/100G hybridní fotonické integrovné čipy a moduly v pasivní optické síti) a činí 50,54 milionu RMB. Jednomu z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byl v rámci tohoto programu udělen grant. Cíl čínské vlády podporovat výzkum a vývoj prostřednictvím tohoto grantu je zřejmý z jejích „projektových cílů“, které jsou mimo jiné popsány jako „Výzkum v oblasti technologie laserových čipů s vysokým výkonem 25G pro pasivní optickou síť (PON)“. Pasivní optická síť je telekomunikační technologie optických vláken pro poskytování přístupu k širokopásmové síti koncovým zákazníkům.

(189)

Na základě téhož právního dokumentu se schvaluje projekt nazvaný „25G/50G/100G PON Silicon-based Optoelectronic Chip and Subsystem Project for Optical Access“ (25G/50G/100G pasivní optické sítě, projekt pro optoelektronické čipy a subsystémy na bázi křemíku pro optický přístup) s celkovým financováním projektu ve výši 64,17 milionu RMB. Cíl grantu neponechává prostor žádným pochybnostem, že granty mají podpořit výzkum v oblasti optických modulátorů, optických detektorů, fotodetektorů a křemíkové multikanálové technologie 100 Gb/s PON, které se všechny používají pro optické sítě.

(190)

Další projekt stanovený v tomto oznámení je nazván „Optical Emission and Control Integrated Chip Technology Project in Coherent Optical Communication System“ (Technologický projekt pro optické emise a řízení s integrovanými čipy v soudržných optických komunikačních systémech) s financováním ve výši 41,77 milionu RMB, které má být provedeno v období od srpna 2019 do července 2022. Stanovením výzkumných cílů týkajících se laserů, laserových čipů a modulátorů tento grant podporuje výrobce v odvětví optických sítí obecně a konkrétněji výrobce kabelů z optických vláken. Jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku patří mezi příjemce tohoto programu.

(191)

Další program na podporu internetového průmyslu, a zejména výrobců kabelů z optických vláken, vychází z „Oznámení o zavedení širokopásmové komunikace a zvláštních klíčových projektů nové sítě v rámci národního klíčového programu výzkumu a vývoje v roce 2019“. Na základě tohoto oznámení byl schválen projekt nazvaný „Výzkum a demonstrace použití 100G optických vysoce výkonných přenosových systémů s nízkou spotřebou energie a vysokou integrací“ a bylo poskytnuto financování ve výši 95,47 milionu RMB. V popisu cílů projektu se uvádí, že tento grant pomůže stát se nezávislým na dodávkách ze zahraničních zařízení potřebných pro technologii vysokorychlostního optického přenosu 100G a za tímto účelem se požaduje výzkum a realizace vysokorychlostních optoelektrických zařízení a modulů a zařízení optické přenosové platformy 100G založených na nezávislých čipových zařízeních. Jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku obdržel grant na výzkum a vývoj na základě tohoto programu v hodnotě 8 360 000 jüanů.

(192)

Granty související s technologiemi, inovacemi a rozvojem včetně grantů na projekty v oblasti výzkumu a vývoje popsané ve 184. až 191. bodě odůvodnění poskytují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. převod finančních prostředků od čínské vlády výrobcům dotčeného výrobku ve formě grantů. Jak je uvedeno ve 183. bodě odůvodnění výše, většina těchto finančních prostředků je v účetnictví vyvážejících výrobců zařazených do vzorku zaúčtována jako státní subvence.

(193)

Tyto subvence jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, protože na ně mají nárok pouze společnosti působící v klíčových oblastech nebo technologiích uvedených v pokynech, administrativních opatřeních a katalozích, které jsou pravidelně zveřejňovány, a odvětví kabelů z optických vláken k těmto způsobilým odvětvím patří.

(194)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a společnost Connect Com tvrdily, že žádný z grantů na výzkum a vývoj není zaměřen na odvětví kabelů z optických vláken a že zóna rozvoje nových technologií Wuhan East Lake New Technology Development Zone neposkytuje podporu společnostem vyrábějícím kabely z optických vláken, neboť jakákoli údajná podpora pocházející z této zóny se vztahuje na dodavatelská odvětví pro odvětví kabelů z optických vláken nebo na odvětví, která na ně navazují. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neprokázala, že jsou dotčené granty specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení a že nesplnily požadavek stanovený panelem ve věci „ES – Letadla“, podle kterého specifičnost vyžaduje stanovení výslovného omezení údajné subvence a že omezení musí „zřetelně vyjadřovat vše, co je míněno, tj. nic není pouze naznačeno nebo nadneseno“. Tvrdila také, že závěr Komise, že tyto granty jsou výslovně omezeny na odvětví kabelů z optických vláken, byl zjevně nesprávný, a odkazuje na zprávu odvolacího orgánu ve věci „USA – Velká civilní letadla“, podle níž se šetření, zda je subvence výslovně omezena, zaměřuje „nejen na to, zda byla subvence poskytnuta konkrétním příjemcům uvedeným v žádosti, ale zaměřuje se také na všechny podniky nebo všechna odvětví, které jsou způsobilé obdržet stejnou subvenci“.

(195)

Komise již prokázala specifičnost grantů ve 193. bodě odůvodnění. Ve skutečnosti jsou způsobilé pouze společnosti působící v klíčových oblastech nebo technologiích uvedených v pokynech, administrativních opatřeních a katalozích. Spolupracující vyvážející výrobci navíc poskytli dokumenty související s poskytováním grantů, jako jsou právní dokumenty a oznámení o udělení grantu, které prokázaly, že granty byly poskytovány společnostem, které patří do určitých specifických odvětví nebo sektorů a/nebo se podílejí na specifických průmyslových projektech podporovaných státem. Komise proto zopakovala svůj závěr, že tyto granty jsou dostupné pouze jasně vymezenému podsouboru určitých podniků a/nebo hospodářských odvětví, jistě mnohem užšímu a konkrétně definovanému, jako jsou ty, které jsou předmětem sporu ve věci „ES – Letadla“. Komise navíc zjistila, že podmínky způsobilosti u těchto grantů nebyly jasné a objektivní a neuplatňovaly se automaticky. Proto nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti.

(196)

Komise nesouhlasila s prohlášením čínské vlády, že zóna rozvoje nových technologií Wuhan East Lake New Technology Development Zone neposkytuje podporu společnostem vyrábějícím kabely z optických vláken a že jakákoli údajná podpora pocházející z této zóny se vztahuje na dodavatelská odvětví pro odvětví kabelů z optických vláken nebo na odvětví, která na ně navazují. Za prvé, Komise zjistila, že jeden z vyvážejících výrobců měl prospěch z finančních prostředků na výzkum a vývoj, které orgány zóny Wuhan East Lake New Technology Development Zone poskytly jeho mateřské společnosti. Za druhé, i kdyby tvrzení čínské vlády, že jakákoli údajná podpora vyplývající z této zóny se vztahuje pouze na dodavatelská odvětví pro odvětví kabelů z optických vláken nebo na odvětví, která na ně navazují, bylo pravdivé, neprokazuje, že výrobci kabelů z optických vláken ve spojení neměli z těchto grantů prospěch. Komise ve skutečnosti prošetřila všechny společnosti ve spojení, které vyvážejícím výrobcům dodávaly vstupní materiály, a přiřadila část jejich subvencí, včetně grantů, dotčenému výrobku. Proto bylo toto tvrzení považováno za nedůvodné.

(197)

Za účelem stanovení výhody během období šetření Komise posoudila granty obdržené během období šetření, jakož i granty obdržené před obdobím šetření, u nichž však období amortizace pokračovalo i během období šetření. Pokud jde o granty, které se neodepisují, byla výhoda považována za částku obdrženou během období šetření. Pokud jde o granty na projekty a granty na aktiva, výhoda byla považována za tu část celkové výše grantu, která byla odepsána během období šetření.

(198)

Pokud jde o granty obdržené jako protiplnění za služby v oblasti výzkumu a vývoje popsané ve 180. bodě odůvodnění, Komise posoudila obdržené částky jako poplatky za výzkum a vývoj během období šetření a přiřadila je dotčenému výrobku na základě podílu, který má obrat dotčeného výrobku na celkovém obratu vyvážejícího výrobce

(199)

Po poskytnutí konečných informací požádala společnost Connect Com Komisi, aby zveřejnila výši podílu grantů konkrétně poskytnutých na výrobu kabelů z optických vláken a přiřazených spolupracujícím vyvážejícím výrobcům na výrobu dotčeného výrobku, přičemž tvrdila, že nemohla účinně uplatnit svá práva na obhajobu.

(200)

Komise nebyla schopna tyto informace sdílet, neboť jsou považovány za citlivé obchodní informace. Společnost rovněž nevysvětlila, jak by znalost takové částky byla nezbytná pro obhajobu jejích práv. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(201)

Komise zvažovala, zda uplatnit dodatečnou roční komerční úrokovou míru v souladu s oddílem F písm. a) pokynů Komise pro výpočet výše subvencí (47). Takový přístup by však zahrnoval mnoho složitých hypotetických faktorů, pro něž nejsou k dispozici žádné přesné informace. Proto Komise shledala, že je vhodnější přičíst částky do období šetření podle odpisových sazeb u projektů a aktiv v oblasti výzkumu a vývoje v souladu s metodikou výpočtu použitou v předchozích případech (48).

(202)

Jak je uvedeno ve 175. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že dvě skupiny společností zařazené do vzorku obdržely rovněž další granty, jako jsou granty na aktiva, slevy na úroky z úvěrů, granty na podporu vývozu a granty zaměřené na rozvoj malých a středních podniků.

(203)

Tyto granty společnostem udělily orgány na úrovni státu, provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro společnosti zařazené do vzorku nebo specifické, pokud jde o zeměpisné umístění a druh výrobního odvětví. Informace o právním základu, podle něhož byly tyto granty uděleny, nebyly poskytnuty všemi společnostmi zařazenými do vzorku. Komise však od některých společností obdržela kopii dokumentů vydaných vládním orgánem, který finanční prostředky udělil (dále jen „oznámení“).

(204)

Příkladem takových ostatních grantů jsou granty na aktiva, patentové fondy, fondy a odměny v oblasti vědy a techniky, fondy na rozvoj podnikání, fondy na podporu vývozu, granty na zlepšení kvality odvětví a zvýšení účinnosti, fondy na podporu komunálního obchodu, fond na zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj, odměny za bezpečnost výroby.

(205)

Vzhledem k velkému množství grantů, které Komise zjistila v účetnictví skupin společností zařazených do vzorku, je v tomto nařízení uvedeno jen shrnutí hlavních zjištění. Důkazy o existenci četných grantů a skutečnost, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, předložily původně dvě skupiny zařazené do vzorku. Podrobná zjištění o těchto grantech byla jednotlivým společnostem poskytnuta v jejich v příslušných informačních dokumentech.

(206)

Tyto ostatní granty představují subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení jakožto převod finančních prostředků od čínské vlády v podobě grantů pro skupiny společností zařazené do vzorku, čímž jim byla poskytnuta výhoda.

(207)

Skupiny společností zařazené do vzorku poskytly informace o výši grantů a orgánu, který udělil a vyplatil každý grant. Dotčené společnosti také tento příjem většinou zaúčtovaly ve svých účetních závěrkách pod položkou „příjem ze subvencí“ a nechaly tyto účty ověřit nezávislým auditem. Informace o těchto grantech byly Komisí považovány za skutečný důkaz subvence, která poskytla výhodu.

(208)

Tyto granty jsou specifické také ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože z dokumentů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci vyplývá, že se omezují na určité společnosti, určitá odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken, či konkrétní projekty v určitých regionech. Kromě toho závisí některé granty na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a).

(209)

Tyto granty dále nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky způsobilosti a skutečná kritéria pro výběr způsobilých podniků nejsou transparentní ani objektivní a neuplatňují se automaticky.

(210)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že pokud jsou některé z údajných grantů poskytovány místní a/nebo regionální vládou, nelze je považovat za subvence specifické pro jednotlivé regiony. Čínská vláda poukázala na to, že regionální subvenci podle čl. 2 odst. 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nelze považovat za specifickou, pokud ji poskytuje sám region (tj. regionální nebo místní samospráva) (49) a že Komise musela prokázat, že existuje omezení přístupu ke grantům pouze na základě zeměpisné polohy (50).

(211)

V tomto ohledu Komise uvedla, že ve 208. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že granty jiné než granty související s technologiemi, inovacemi a vývojem jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a), čl. 4 odst. 3 a čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Zdá se, že většina těchto grantů je omezena na určité společnosti působící v určitých odvětvích, jako je odvětví kabelů z optických vláken. Pouze některé granty se zjevně týkají konkrétních projektů v konkrétních regionech. Skutečnost, že tyto granty byly společnostem poskytovány orgány na úrovni státu, provincií, měst, správních obvodů nebo okresů, neznamená, že tyto granty nemají svůj právní základ na státní úrovni a netýkají se konkrétních projektů v konkrétních regionech. Čínská vláda neposkytla žádné konkrétní důkazy o tom, že tyto granty nejsou specifické (například že granty byly poskytnuty všem společnostem v jurisdikci místního subjektu, který jedná jako orgán poskytující podporu). Komise proto zopakovala, že na základě důkazů, které má k dispozici, dospěla k závěru, že tyto granty nesplňují požadavky na nespecifičnost stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení a jsou specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a), čl. 4 odst. 3 a čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení, a proto tvrzení čínské vlády zamítla.

(212)

Po poskytnutí konečných informací společnost Connect Com tvrdila, že subvence je specifická pouze tehdy, pokud přímo souvisí s odvětvím kabelů z optických vláken, a nikoli pokud se týká řady odvětví, „jako“ je výroba kabelů z optických vláken, jak uvádí Komise ve 208. bodě odůvodnění.

(213)

V tomto ohledu Komise objasnila, že čl. 4 odst. 2 základního nařízení stanoví, že „zda se v případě nějaké subvence jedná o specifickou subvenci pro některý podnik, výrobní odvětví nebo pro skupinu podniků nebo výrobních odvětví (dále jen „určité podniky“) v působnosti orgánu, který ji poskytuje, se určuje podle těchto zásad (…)“. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že specifičnost může odkazovat také na „skupinu podniků nebo výrobních odvětví“. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(214)

Společnost Connect Com rovněž tvrdila, že Komise ignorovala čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení, podle kterého se nejedná o specifickou subvenci, pokud orgán, který subvenci poskytuje, stanoví objektivní kritéria pro vznik nároku na poskytnutí subvence a pro její výši.

(215)

Komise v této souvislosti vysvětlila, že (jak uvedla ve 195. a 209. bodě odůvodnění) tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky způsobilosti a skutečná kritéria pro výběr způsobilých podniků nejsou transparentní ani objektivní a neuplatňují se automaticky. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(216)

Komise vypočetla výhodu v souladu s metodikou popsanou ve 197. bodě odůvodnění.

(217)

Sazby subvence zjištěné v souvislosti se všemi granty během období šetření byly u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tyto:

Granty

(218)

Dvě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku poskytly informace, z nichž vyplývá, že jim finanční prostředky poskytlo 32 finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto 32 finančních institucí bylo 25 ve vlastnictví státu. Zbývající finanční instituce byly buď v soukromém vlastnictví, nebo Komise nebyla schopna určit, zda jsou ve vlastnictví státu, nebo v soukromém vlastnictví. Nicméně pouze jedna banka ve vlastnictví státu vyplnila zvláštní dotazník, přestože žádost adresovaná čínské vládě se vztahovala na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(219)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Při výkladu základního nařízení v souladu se závazky EU v rámci WTO se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije tato zkouška (51): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“

(220)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů, a to kvůli odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů, jak je uvedeno ve 136. až 153 bodě odůvodnění.

(221)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejdříve zkoumala informace od bank ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník.

(222)

Pouze jedna banka ve vlastnictví státu, konkrétně EXIM, poskytla odpověď na dotazník.

(223)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník Komise zjistila, že čínská vláda drží přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií v této finanční instituci.

(224)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad spolupracující bankou ve vlastnictví státu, Komise tuto banku kvalifikovala jako „klíčovou finanční instituci ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (52) se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu zajišťující vládní politiku, komerční banky, finanční společnosti pro správu aktiv, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), do nichž Státní rada vysílá dozorčí rady.“

(225)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(226)

Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na banku EXIM následující skutečnosti: Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a se stanovami banky EXIM. Podle jejích stanov jmenuje vedení banky EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ a dalšími právními a správními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(227)

Stanovy rovněž uvádějí, že stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí postavení strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(228)

Stanovy rovněž uvádějí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraniční investice, iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, spolupráci v oblasti mezinárodních kapacit a výroby zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(229)

Ve své výroční zprávě za rok 2019 banka EXIM dále uvedla, že nadto plně provádí všechny hlavní politiky a rozhodnutí ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady.

(230)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank (53).

(231)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

(232)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním banky EXIM, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví kabelů z optických vláken. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(233)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je řídí tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(234)

Pokud jde o banku EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení banky EXIM a rovněž v jejích stanovách.

(235)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(236)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“

(237)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.1 a konkrétněji v 81. a 86. bodě odůvodnění, projekty v odvětví kabelů z optických vláken patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že CBIRC má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (54):

(238)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl řešen v oddíle 3.1. Závazný charakter regulačních dokumentů CBIRC vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(239)

Rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných projektů“. Na základě výše uvedených skutečností jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví kabelů z optických vláken jakožto podporovanému odvětví.

(240)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musely vedení a orgány dohledu spolupracující banky ve vlastnictví státu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví kabelů z optických vláken.

(241)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Ve své odpovědi na dotazník částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu vysvětlila, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi používala propracované zásady a modely hodnocení úvěrového rizika. Banka EXIM dále vysvětlila, že neexistuje žádný politický rozdíl, pokud jde o odvětví, v němž dlužník působí, úvěrovou situaci a kapitál atd.; tyto faktory však mají dopad na hodnocení ratingu a na náklady spojené s rizikem dlužníka. To může odkazovat na příslušné plány a politiky při poskytování úvěrů; při určování jednotlivých úvěrových projektů však uplatňuje tržní posouzení.

(242)

Jak již bylo uvedeno ve 141. bodě odůvodnění výše, částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu odmítla poskytnout konkrétní příklady svého hodnocení úvěrového rizika týkajícího se společností zařazených do vzorku z důvodu, že požadované informace jsou interními informacemi banky a obsahují důvěrné obchodní informace, které nelze zveřejnit, přestože Komise měla písemný souhlas společností zařazených do vzorku, které se vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti.

(243)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise proto posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 232. až 239. bodě odůvodnění, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytované společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s jejím oficiálním postojem, protože v praxi nejednala na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(244)

V průběhu šetření Komise zjistila, že byly úvěry poskytnuty dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku za úrokové sazby nižší než referenční úrokové sazby Čínské lidové banky (dále jen „PBOC“) nebo podobné sazby a za úrokové sazby nižší než základní úroková sazba oznámená Národním mezibankovním centrem financování (dále jen „NIFC“), která byla zavedena dne 20. srpna 2019 (55), bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(245)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že spolupracující banka ve vlastnictví státu, konkrétně banka EXIM, je veřejnoprávním subjektem a že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad bankou EXIM. Čínská vláda zdůraznila, že „vlastnictví a formální ukazatele kontroly“ nepostačují k prokázání existence veřejnoprávního subjektu a že Komise neprokázala nedostatečnou nezávislost vedení banky EXIM tím, že tvrdila, že čínská vláda vykonává nad bankou EXIM kontrolu pouze při dohledu nad jmenováním vedení banky a její správní rady.

(246)

Čínská vláda dále tvrdila, že dotčené finanční instituce neplní žádnou funkci, kterou by bylo možné považovat za vládní, a čínská vláda nad bankou EXIM nevykonává účinnou kontrolu. Ačkoli článek 34 čínského bankovního zákona vyžaduje, aby komerční banky jednaly „pod vedením průmyslové politiky“ čínské vlády, nikde v tomto ustanovení není uveden požadavek, aby banky jednaly určitým způsobem, a podle čínské vlády by toto ustanovení mělo být považováno za hlavní zásadu pro čínské banky. Čínská vláda rovněž uvedla, že čínský bankovní zákon čínské vládě výslovně zakazuje vykonávat jakoukoli formu kontroly nad rozhodnutími komerčních bank. V tomto ohledu se čínská vláda odvolala na články 4 a 5 čínského bankovního zákona, které stanoví, že komerční banky „přijímají svá vlastní rozhodnutí“ a fungují „bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce“. Čínská vláda dále zdůraznila, že článek 41 čínského bankovního zákona stanoví, že „žádný subjekt ani jednotlivec nesmí donutit komerční banku k poskytnutí úvěrů nebo poskytnutí záruky“. Čínská vláda dále tvrdila, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů a rozhodnutí č. 40 nejsou povinné, ale mají pouze orientační povahu. Čínská vláda rovněž nesouhlasila s tvrzením, že banka EXIM poskytovala úvěry za nižší než tržní sazby, jelikož dodržuje mezinárodně uznávané standardy pro posuzování rizik a vyplácení úvěrů a působí nezávisle na čínské vládě.

(247)

Komise s těmito tvrzeními čínské vlády nesouhlasila. Komise neodpověděla jen na „vlastnictví a formální ukazatele kontroly“ s cílem kvalifikovat spolupracující banku EXIM ve vlastnictví státu jako veřejnoprávní subjekt, ale rovněž prokázala, že čínská vláda vykonávala nad bankou účinnou kontrolu z následujících důvodů.

(248)

Jak je vysvětleno v 238. bodě odůvodnění výše, Komise měla za to, že čínský bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 jsou závazné povahy. Zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se stejného programu subvencí (56)) dále nepodpořila tvrzení, že banky při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že vyvážející výrobci mají výhodu z preferenčních úvěrů za nižší než tržní úrokové sazby. Jednomu z vyvážejících výrobců byly poskytnuty preferenční úvěry ze strany fondu China Development Bank Fund, který, jak je popsáno níže ve 285. bodě odůvodnění, je politicky orientovanou investiční organizací, která podporuje především „projekty v klíčových odvětvích uznaných státem“.

(249)

Z šetření vyplynulo, že článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů se skutečně uplatňuje v praxi a že články 4, 5 a 41 bankovního zákona se použijí s výhradou článku 34 bankovního zákona, tj. pokud stát určuje veřejnou politiku, banky ji provádějí a řídí se pokyny státu. Zatímco články 4 a 5 bankovního zákona jsou součástí kapitoly I, která obsahuje obecná ustanovení, článek 34 je součástí kapitoly IV, která stanoví základní pravidla upravující úvěry. Znění článku 34: „obchodní banky provozují svou úvěrovou činnost podle potřeb národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“, ukazuje, že toto ustanovení není vodítkem, ale má spíše závazný charakter a poskytuje bankám jasné pokyny, aby při provádění úvěrové činnosti braly v úvahu státní průmyslovou politiku. Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných projektů“. Článek 17 téhož rozhodnutí sice banky rovněž žádá, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise nebyla během šetření schopna zjistit, zda se to provádí v praxi. Naopak, úvěry byly vyvážejícím výrobcům poskytnuty bez ohledu na jejich finanční situaci a úvěruschopnost.

(250)

Navíc, pokud jde konkrétně o banku EXIM, je nesporné, že se jedná o politickou banku, která podle vlastních slov přímo sleduje vládní politiku. Jak je vysvětleno na jejích internetových stránkách (57), banka EXIM, která je financována státem, je ve vlastnictví státu přímo pod vedením Státní rady a je zaměřena mimo jiné na podporu zahraničního obchodu Číny a provádění strategie „Going Global“.

(251)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila ohledně poskytování úvěrů podporovaným odvětvím normativní rámec, který musely dodržovat vedení a orgány dohledu banky jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě. Tento normativní rámec neponechal řídícím pracovníkům a orgánům dohledu banky žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda se mají tímto rámcem řídit, s ohledem na vyvážející výrobce zařazené do vzorku, čímž se vedení této banky dostalo do závislého postavení. Čínská vláda se proto opírala o normativní rámec s cílem vykonávat účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví kabelů z optických vláken.

(252)

Jak je vysvětleno v 241. bodě odůvodnění, Komise pátrala po důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních úvěrů. Spolupracující banka ve vlastnictví státu však neposkytla určité nezbytné informace, včetně svého specifického hodnocení úvěrového rizika týkajícího se společností zařazených do vzorku. Jelikož neexistují konkrétní důkazy o takových hodnoceních úvěrového rizika, Komise přezkoumala celkové právní prostředí použitelné na poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví kabelů z optických vláken, v kombinaci s chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, a zjistila, že banka nejednala na základě důkladného tržního hodnocení úvěrového rizika. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 244. bodě odůvodnění, byly úvěry poskytnuty dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku s úrokovými sazbami, které byly nižší nebo se blížily bezrizikovým referenčním úrokovým sazbám PBOC a základní úrokové sazbě, bez ohledu na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. S ohledem na rizikový profil vyvážejících výrobců zařazených do vzorku popsaný níže v oddíle 3.5.3.3 a na to, že podle analýzy rizik provedené Komisí měli vyvážející výrobci získat úvěrový rating BB, a měli tedy platit úrokové sazby výrazně nad bezrizikovou úrokovou sazbou, dospěla Komise k závěru, že dotčené úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby.

(253)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracující banky ve vlastnictví státu, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím kabelů z optických vláken.

(254)

Komise zjistila, že částečně spolupracující banka ve vlastnictví státu uplatňovala při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví kabelů z optických vláken výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(255)

Jak je uvedeno v 218. bodě odůvodnění, ani jedna z ostatních finančních institucí ve vlastnictví státu, jež poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, neodpověděla na zvláštní dotazník. Čínská vláda poskytla pouze některé informace o vlastnictví řady bank, nikoli však o jejich struktuře řízení, hodnocení rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů pro odvětví kabelů z optických vláken.

(256)

Proto se Komise v souladu se závěry, k nimž se dospělo v oddíle 3.2.1, rozhodla k určení toho, zda lze uvedené finanční instituce ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(257)

Čínská vláda uvedla, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: Agricultural Bank of China, Bank of China, Bank of Communications, Bank of Jiangsu, Bank of Kunlun, Bank of Nanjing, Bank of Ningbo, China CITIC Bank China Development Bank, China Construction Bank, China Everbright Bank, China Guangfa Bank, China Merchants Bank, China Minsheng Bank, Hankou Bank, Industrial Bank, Industrial and Commercial Bank of China (ICBC), Ping An Bank, Postal Savings Bank, Shanghai Pudong Development Bank a Zheshang Bank.

(258)

S použitím veřejně dostupných informací, jako jsou internetové stránky, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních rejstřících nebo na internetu, Komise zjistila, že následující finanční instituce, které poskytly úvěry dvěma skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu:

(259)

Jelikož chybí specifické informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly jiné skutečnosti, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v bodě (1). Na základě dostupných údajů se zejména jeví, že vedení a orgány dohledu v uvedených nespolupracujících finančních institucích ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako u spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(260)

Co se týká výkonu kontroly účinným způsobem, Komise se domnívala, že zjištění týkající se spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu lze považovat za reprezentativní i pro nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v bodě (1) výše se na ně použije stejným způsobem. Jelikož nejsou k dispozici údaje naznačující opak, je na základě dostupných údajů (58) nedostatek konkrétních důkazů o hodnocení úvěruschopnosti platný stejně jako v případě spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(261)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že argumenty Komise jsou nedostatečné a dospěla k závěru, že všechny finanční instituce ve vlastnictví státu kromě banky EXIM rovněž představují veřejnoprávní subjekty. Čínská vláda tvrdila, že Komise vycházela z předchozích antisubvenčních řízení a ze svých vlastních závěrů, pokud jde o spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu, a neprovedla analýzu jednotlivých případů, která by věnovala zvláštní pozornost konkrétním okolnostem každého případu a každé nespolupracující finanční instituci. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné důkazy pro určení existence účinné kontroly nad finančními institucemi ve vlastnictví státu, jelikož se zdá, že jejich vedoucí pracovníci a orgány dohledu jsou jmenováni čínskou vládou.

(262)

V tomto ohledu Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany ostatních bank ve vlastnictví státu musela Komise vycházet z dostupných údajů. Komise dospěla k závěru, že informace z předchozích šetření spolu s formálními indiciemi o kontrole a zjištěními samotného šetření ohledně banky EXIM a ohledně skutečného chování bank vůči vyvážejícím výrobcům představovaly v tomto případě nejlepší dostupné údaje. V každém případě čínská vláda nepředložila žádné důkazy ani argumenty, jež by mohly vyvrátit zjištění Komise ohledně skutečnosti, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry společnostem zařazeným do vzorku, jsou rovněž veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení. Komise proto trvá na svém stanovisku.

(263)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které dvěma skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly financování, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení.

(264)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise by na základě stejných informací zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.5.1.2 níže. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(265)

Na základě zjištění vyplývajících z předchozích antisubvenčních šetření (59) a doplněných o veřejně dostupné informace byly níže uvedené finanční instituce považovány za instituce v soukromém vlastnictví: HSBC, CITI Bank China, Zijin Rural Commercial Bank, Mizuho Bank, Sumitomo Mitsui Banking (China), MUFG Bank, Bohai international Trust Co., Ltd. a Hubei Rural Credit Cooperative. Komise zkoumala, zda tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence odvětví kabelů z optických vláken, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(266)

Podle odvolacího orgánu WTO dochází k „pověřování“ v případech, kdy vláda dává soukromému subjektu odpovědnost, a „nařízením“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (60). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření soukromého subjektu nebo nařízení soukromému subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (61). Zároveň čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, „kdy vláda pouze vykonává své obecné regulační pravomoci“ (62) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (63). Pověření nebo nařízení pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (64).

(267)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 232. až 238. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny CBIRC vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBIRC.

(268)

Většina úvěrových smluv se soukromými finančními institucemi měla podobné podmínky jako smlouvy s bankami ve státním vlastnictví a úvěrové sazby poskytované soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytované finančními institucemi ve státním vlastnictví.

(269)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví kabelů z optických vláken, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CBIRC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat odvětví kabelů z optických vláken úvěry s preferenčními sazbami. (65)

(270)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala pověření nebo nařízení ze strany čínské vlády, zejména spojitost mezi vládou a konkrétním chováním všech finančních institucí. Čínská vláda tvrdí, že výkon jejích obecných regulačních pravomocí poskytnutím pouhých pokynů nebo povzbuzování nestačí k prokázání pověření a nařízení; je třeba, aby existovala určitá forma hrozby nebo nucení. Podle čínské vlády bankovní zákon výslovně zakazuje zásahy čínské vlády a obecná pravidla týkající se úvěrů a rozhodnutí č. 40 poskytují pouze pokyny a nejsou povinné ani právně závazné. Čínská vláda kromě toho tvrdila, že Komise nesplnila svou povinnost provést takovou analýzu u každého subjektu.

(271)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Vzhledem k tomu, že normativní rámec vysvětlený ve 232. až 239. bodě odůvodnění, který se vztahuje na všechny banky v Číně, je právně závazný, jak je dále potvrzeno v 248. a 249. bodě odůvodnění, nepředstavuje pouhou pobídku nebo pokyny ze strany vlády. Komise v 239. bodě odůvodnění již konstatovala, že rozhodnutí č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, i když článek 17 téhož rozhodnutí rovněž banku žádá, aby dodržovala úvěrové zásady. Kromě toho Komise ve 251. bodě odůvodnění zjistila, že čínská vláda vycházela z tohoto normativního rámce, aby mohla účinně vykonávat kontrolu nad finančními institucemi, a neponechala jim žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda jej provedou, či nikoli. Existuje proto jasná vazba mezi čínskou vládou a konkrétním chováním soukromých bank, což prokazuje pověření a nařízení ze strany čínské vlády.

(272)

Kromě toho Komise připomněla, že při neexistenci spolupráce ze strany soukromých bank musela vycházet z dostupných údajů. Jelikož částečně spolupracovala pouze jedna banka ve vlastnictví státu, použila Komise informace, které byly pro tuto banku k dispozici a které prokázaly, že je veřejnoprávním subjektem, a porovnala je s úvěrovými podmínkami nabízenými soukromými bankami, které nespolupracovaly. Dálkové křížové kontroly u společností zařazených do vzorku navíc neodhalily žádné významné rozdíly mezi úvěrovými podmínkami nebo sazbami poskytovanými soukromými finančními institucemi a podmínkami nebo sazbami poskytovanými finančními institucemi ve vlastnictví státu. Skutečnost, že existovalo překrývání sazeb, ukazuje, že soukromé banky v souladu s normativním rámcem uvedeným výše rovněž poskytovaly úvěry za příznivějších podmínek, než jsou podmínky tržní. Proto je tvrzení čínské vlády, že Komise nesplnila svou povinnost provést takovou analýzu u každého subjektu, neopodstatněné.

(273)

Komise proto potvrdila svůj závěr, že pokud jde o odvětví kabelů z optických vláken, všechny finanční instituce působící v Číně, včetně soukromých finančních institucí, byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat odvětví kabelů z optických vláken úvěry s preferenčními sazbami.

(274)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí úvěrové ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (66), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými úvěrovými ratingy, v kombinaci se zjištěními šetření týkajícího se společností zařazených do vzorku. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (67). Podle Vhledu na čínský trh dluhopisů z roku 2021, který vypracovala agentura Bloomberg (68), má na trhu dluhopisů dominantní postavení pět čínských místních ratingových agentur: China Chengxin, Dagong, Lianhe, Shanghai Brilliance a Golden credit rating a přibližně 90 % dluhopisů je místními ratingovými agenturami hodnoceno ratingem AAA. Mnoho emitentů však od S&P obdrželo nižší globální rating emitenta A a BBB (69).

(275)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (70).

(276)

Komise rovněž zjistila další informace, které uvedenou analýzu doplňují. Za prvé Komise konstatovala, že stát může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv.

(277)

Podle informací poskytnutých čínskou vládou během období šetření působilo na čínském trhu dluhopisů 14 ratingových agentur, včetně 12 domácích ratingových agentur.

(278)

Za druhé na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (71). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Během období šetření působily na čínském trhu dvě ratingové agentury v zahraničním vlastnictví a dvě ratingové agentury, které byly společným podnikem čínských a zahraničních partnerů. Tyto ratingové agentury se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno v 275. bodě odůvodnění.

(279)

A konečně studie z roku 2017, kterou provedla samotná banka PBOC, potvrzuje zjištění Komise, jelikož ve svých závěrech uvádí, že „pokud je investiční úroveň zahraničních dluhopisů nastavena na mezinárodní rating BBB a vyšší, pak může být investiční stupeň pro domácí dluhopisy hodnocen na úrovni AA a vyšší s přihlédnutím k rozdílu mezi průměrným domácím ratingem a mezinárodním ratingem 6 nebo více stupňů“ (72).

(280)

Vzhledem k situaci popsané ve 274. až 279. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken.

(281)

Komise zjistila, že společnosti v obou skupinách zařazených do vzorku použily k financování své činnosti různé krátkodobé i dlouhodobé úvěry. Tyto úvěry byly použity především na každodenní operace, potřeby provozního kapitálu, na zvláštní projekty, investice nebo na nahrazení jiných úvěrů. Obě skupiny rovněž využívaly krátkodobé i dlouhodobé vývozní úvěry.

(282)

V průběhu šetření Komise zjistila, že některé společnosti zařazené do vzorku nasmlouvaly úvěry se specifickým účelem splatit dluhy u jiných bank. V rámci této praxe by společnosti mohly přerozdělit své závazky a získat finanční prostředky, aby mohly splácet své předchozí závazky, což poukazuje na problémy se splácením dluhu, a to bez jakéhokoli jiného důvodu.

(283)

Použití úvěrů výhradně za účelem splacení ostatních stávajících úvěrů se považuje za známku toho, že společnost není schopna dostát svým stávajícím závazkům z úvěrů, a představuje tudíž další riziko související s jejím krátkodobým a dlouhodobým financováním.

(284)

Komise zjistila, že jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku obdržel bankovní úvěr od banky China Development Bank prostřednictvím své mateřské společnosti. Mateřská společnost sjednala úvěr s bankou v rámci tzv. „akcionářského úvěru“ nebo „pověřeného úvěru“ na projekt výzkumu a vývoje realizovaný vyvážejícím výrobcem a převedla výnosy z půjčky vyvážejícímu výrobci za stejných smluvních podmínek, jaké byly podepsány s bankou. Během dálkové křížové kontroly dotčená společnost vysvětlila, že banka China Development Bank má zvláštní finanční prostředky na projekty, které lze poskytovat ve formě úvěrů pouze centrálně vlastněným subjektům, které jsou pod přímou kontrolou komise SASAC. Úvěr však byl sjednán přímo mezi vyvážejícím výrobcem a bankou. Smlouva o úvěru dále stanoví, že banka zaváže mateřské společnosti poskytnout vyvážejícímu výrobci „pověřený úvěr“ na vstup do projektového kapitálu.

(285)

Komise dále zjistila, že fond China Development Bank Fund je politicky orientovanou investiční organizací, která podporuje zejména „projekty v klíčových odvětvích uznávaných státem“ prostřednictvím „investic do projektového kapitálu, investic do subjektů, půjček akcionářů a investic do místních investičních fondů a fondů finančních společností, aby se zaplnily mezery v klíčových projektech“ (73).

(286)

Vzhledem k tomu, že výnosy z úvěru použil vyvážející výrobce zařazený do vzorku pro své vlastní projekty, že úvěr byl sjednán přímo mezi vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku a bankou a že vyvážející výrobce uzavřel smlouvu o úvěru se svou mateřskou společností odrážející akcionářskou smlouvu mezi mateřskou společností a bankou, dospěla Komise k závěru, že mateřská společnost měla pouze úlohu zprostředkovatele a dohodla se s bankou China Development Bank na poskytnutí úvěru vyvážejícímu výrobci. Komise proto zahrnula dotčený úvěr do financování, které banka poskytla dotyčnému vyvážejícímu výrobci.

(287)

Jak je uvedeno ve 232. až 238. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v daném odvětví, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly úvěry s preferenčními sazbami odvětví kabelů z optických vláken. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční financování pouze omezenému počtu odvětví/společností, které dodržují příslušné politiky čínské vlády. Komise měla za to, že odkazy na odvětví kabelů z optických vláken jsou dostatečně jasné, jelikož toto odvětví je buď jmenováno, nebo je uvedena zmínka o výrobku, který vyrábí, či odvětvové skupině, do níž patří. Kromě toho, jak je vysvětleno ve 286. bodě odůvodnění, jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku využíval úvěr poskytnutý fondem China Development Bank Fund, který podporuje „projekty v klíčových odvětvích uznaných státem“. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví kabelů z optických vláken, činí tuto subvenci specifickou.

(288)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda a skupina ZTT tvrdily, že dotčené úvěry nejsou specifické. Podle čínské vlády Komise neprokázala, že právní předpisy, podle nichž je finanční podpora poskytována, výslovně omezují přístup k podpoře, a žádný z dokumentů, na něž Komise odkazuje, není zaměřen na odvětví kabelů z optických vláken, které podle čínské vlády není v ČLR podporovaným odvětvím.

(289)

V tomto ohledu Komise uvedla, že ačkoli dokumenty uvedené ve 232. bodě odůvodnění, a zejména rozhodnutí č. 40, bankovní zákon a obecná pravidla týkající se úvěrů nespecifikují podporovaná odvětví na nejpodrobnější úrovni, aby zahrnovala odvětví kabelů z optických vláken jako takové, odkazují na průmyslové politiky čínské vlády na podporu podporovaných odvětví. Jak je uvedeno v oddíle 3.1, odvětví kabelů z optických vláken je podporované odvětví. Z kombinovaného výkladu dotčených dokumentů vyplývá, že čínská vláda dala finančním institucím pokyn, aby při svých úvěrových obchodních operacích braly v úvahu průmyslovou politiku čínské vlády, a že podle těchto průmyslových politik čínské vlády jsou finanční instituce povinny poskytovat podporovaným projektům úvěrovou podporu. Výsledkem proto je, že čínská vláda výslovně podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví kabelů z optických vláken. Tato subvence je tedy specifická. Komise proto trvá na svých závěrech.

(290)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně všem odvětvím, ale že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(291)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou hradí společnost za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který by společnost mohla získat na trhu.

(292)

Jak je vysvětleno v oddílech 3.5.1 a 3.5.2, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a nezohledňují úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(293)

Skupiny společností zařazené do vzorku se lišily, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různé typy úvěrů, které se lišily, pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné podmínky. Z těchto dvou důvodů měla každá společnost průměrnou úrokovou sazbu na základě vlastního souboru získaných úvěrů.

(294)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční financování prostřednictvím úvěrů stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčních šetřeních týkajících se pneumatik pocházejících z ČLR a některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR (74), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčního financování prostřednictvím úvěrů pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

(295)

Komise uvedla, že čínskými ratingovými agenturami byl vyvážejícím výrobcům ve skupině FTT udělen úvěrový rating AAA, zatímco úvěrový rating jejich společností ve spojení se pohyboval mezi B a AAA. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v oddíle 3.5.2 dospěla Komise k závěru, že tyto ratingy nejsou spolehlivé.

(296)

Jak je uvedeno ve 243. až 253. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly v tomto šetření žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině FTT na tržní úrovni.

(297)

Vyvážející výrobci skupiny FTT vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci se ziskovými rozpětími v rozmezí od 1 % do 3 %, ačkoli zisková rozpětí byla mnohem nižší než ziskové rozpětí obecně očekávané v odvětví kabelů z optických vláken, které bylo v samostatném antidumpingovém šetření stanoveno ve výši 12,4 %.

(298)

Jeden z vyvážejících výrobců ve skupině FTT použil k financování svých operací krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost společnosti.

(299)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, Komise použila ukazatele likvidity, jako je ukazatel běžné likvidity, ukazatel pohotové likvidity, ukazatel okamžité likvidity a ukazatel peněžních toků. Tyto ukazatele měří schopnost společnosti splácet krátkodobé závazky, včetně krátkodobých dluhů. Během období šetření společnost uvedla průměrný ukazatel běžné likvidity 1.1. Ačkoli je současný ukazatel mírně vyšší než 1, krátkodobá aktiva společnosti stačí k úhradě krátkodobých závazků, což nepostačuje k odůvodnění vysokého úvěrového ratingu, pro který by společnost měla mít ukazatel nejméně 2. Ukazatel pohotové likvidity společnosti činil 0,8 v roce 2019 a 0,6 v roce 2020, zatímco za referenční je považován ukazatel pohotové likvidity ve výši nejméně 1. Společnost, která má ukazatel pohotové likvidity nižší než 1, nemusí být schopna v krátkodobém horizontu splácet své krátkodobé závazky. Ukazatel okamžité likvidity společnosti činil v období šetření v průměru 0,1; společnost proto neměla k dispozici dostatek hotovosti, aby mohla splácet svůj krátkodobý dluh. V letech 2019 a 2020 vykázala společnost rovněž záporný peněžní tok z operativní činnosti („CFO“). Poměr CFO činil –0,07 v roce 2019 a –0,00007 v roce 2020. Poměr CFO nižší než 1 znamená, že společnost nevytvořila dostatek hotovosti na pokrytí svých krátkodobých závazků.

(300)

S ohledem na ukazatele likvidity popsané v 299. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že dotčená společnost vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, což znamená, že má vysoký rizikový profil dlužníka.

(301)

Komise založila posouzení rizika dlouhodobé solventnosti na různých ukazatelích solventnosti, jako jsou míry zadlužení a míry krytí. Ukazatele kapitálové přiměřenosti měří schopnost společnosti dostát svým dlouhodobým dluhovým závazkům. Používají je věřitelé a investoři do dluhopisů při posuzování úvěruschopnosti společnosti.

(302)

Poměr dluhu k HDP měří výši závazků, zejména dlouhodobého dluhu. Společnost měla vysoký poměr dluhu k aktivům 0,67, což znamená, že 67 % aktiv společnosti je financováno na dluh. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu činil 1,9 v roce 2019 a 2,8 v roce 2020, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje svou činnost především prostřednictvím zadlužení. Čím vyšší jsou poměr dluhu k aktivům a poměr dluhu k vlastnímu kapitálu, tím vyšší finanční riziko společnost podstupuje.

(303)

Ukazatele krytí měří schopnost společnosti dostát svým dluhům a plnit své finanční závazky. Společnost založila své posouzení na poměru úrokového krytí a poměru CFO k dluhu. Poměr úrokového krytí ukazuje schopnost společnosti financovat úrokové náklady. Tento poměr činil 1,4 v roce 2019 a –0,6 v roce 2020. Z hlediska finanční analýzy poměr úrokového krytí nižší než 1,5 naznačuje, že společnost má potíže s plněním svých úrokových nákladů. Poměr CFO k dluhu ukazuje schopnost společnosti splatit svůj dluh s hotovostí plynoucí z provozní činnosti. Průměrný poměr CFO k dluhu společnosti v období šetření činil –6 % v roce 2019 a –0,006 % v roce 2020. To znamená, že společnost by podle poměru z roku 2019 potřebovala 16 let, aby splatila svůj celkový dluh peněžním tokem z provozní činnosti, který vytváří. Údaje z roku 2020 ukazují ještě horší situaci. Existují tedy náznaky, že má společnost závažné problémy při vytváření dostatečné hotovosti, aby mohla splácet dluh.

(304)

Kromě toho tato společnost uzavřela smlouvy o úvěrech výhradně za účelem splacení úvěrů od jiných bank. Jak je popsáno v 282. a 283. bodě odůvodnění, tento typ úvěrů se považuje za známku toho, že společnost není schopna dostát svým stávajícím úvěrovým závazkům, a představuje tudíž další riziko související s jejím krátkodobým a dlouhodobým financováním.

(305)

S ohledem na problémy s likviditou a solventností popsané v 299. až 304. bodě odůvodnění se proto Komise domnívala, že se společnost nacházela v nestabilní finanční situaci a pro potenciální věřitele a investory měla vysoce rizikový profil.

(306)

Druhý vyvážející výrobce ve skupině neměl žádné úvěry. Komise však uvedla, že financoval 35 % svých nákupů prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, které jsou, jak je uvedeno níže v oddíle 3.5.4.2, preferenčním krátkodobým finančním nástrojem. Dluh tohoto výrobce představoval v období šetření v průměru 61 % celkových aktiv s poměrem dluhu k aktivům 0,6, zatímco průměrný poměr dluhu k vlastnímu kapitálu v období šetření činil 1,6. To znamená, že společnost financovala své operace především pomocí zadlužení, což je rizikový faktor.

(307)

Vzhledem k tomu, že tato společnost financovala své činnosti především krátkodobým financováním, zaměřila Komise svou analýzu na stav likvidity společnosti. Společnost předložila v období šetření v průměru ukazatel běžné likvidity 0,9, ukazatel pohotové likvidity 0,7, ukazatel okamžité likvidity 0,1 a poměr CFO 0,1. Tyto poměry poukazují na problémy s likviditou, jelikož celkové krátkodobé závazky převyšují celková krátkodobá aktiva a společnost je v situaci, kdy není schopna splácet své krátkodobé závazky hotovostí generovanou jejími krátkodobými aktivy a provozními činnostmi. Pokud jde o finanční analýzu, obecně se uznává, že ukazatele likvidity nižší než 1 jsou ukazatelem problémů s likviditou, které úvěrové instituce považují za riziko.

(308)

S ohledem na vážné problémy s likviditou a solventností, na něž poukázala finanční analýza dvou vyvážejících výrobců ve skupině FTT, jak je popsáno v 298. až 307. bodě odůvodnění, měla Komise za to, že celková finanční situace skupiny FTT odpovídá ratingu BB, který je nejvyšším ratingem, který již není považován za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(309)

Na základě veřejně dostupných údajů o agentuře Bloomberg použila Komise jako referenční hodnotu prémii očekávanou u dluhopisů emitovaných podniky s ratingem BB, která byla použita na referenční úrokovou sazbu PBOC nebo po 20. srpnu 2019 na základní úrokovou sazbu oznámenou NIFC (75) za účelem určení tržní sazby.

(310)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě zveřejněné PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, k základní úrokové sazbě oznámené NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut (76), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené skupině společností.

(311)

Co se týče úvěrů v cizí měně, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(312)

Výhoda byla stanovena uplatněním referenční hodnoty popsané v 310. bodě odůvodnění na období financování úvěrů během období šetření.

(313)

Komise konstatovala, že čínská ratingová agentura udělila skupině ZTT v roce 2018 rating AA+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v oddíle 3.5.2 dospěla Komise k závěru, že rating AA+ udělený skupině ZTT není spolehlivý.

(314)

Jak je uvedeno ve 243. až 253. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině ZTT na tržní úrovni.

(315)

Vyvážející výrobci skupiny ZTT vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci.

(316)

Analýza jednoho z vyvážejících výrobců ve skupině však ukázala pokles obratu spolu s výrazným zvýšením jeho závazků od roku 2018. Komise uvedla, že společnost mění svoji finanční páku vyjádřenou jako poměr dluhu k vlastnímu kapitálu (77), zvyšuje svou závislost na externím financování a omezuje podíl zcela vlastněných finančních prostředků na financování svého růstu. Kromě toho, i když je společnost v ziskové situaci, je třeba poznamenat, že ziskové rozpětí i návratnost vlastního kapitálu (78) se od roku 2018 snížily. Podobně Komise zjistila obecné používání krátkodobých úvěrů za účelem financování provozního kapitálu pro každodenní operace u dvou vyvážejících výrobců, jakož i u dalších společností ve skupině, které jsou ve spojení.

(317)

Při analýze skupiny ZTT konsolidovaným přístupem Komise uvedla, že skupina vydala dluhopisy s úmyslem (kromě jiných projektů) doplnit provozní kapitál společnosti. Tímto opatřením skupina uznává, že je nezbytné doplnit provozní kapitál, aby byla zajištěna dostatečná likvidita pro probíhající rozšiřování podniku. V období 2015–2018 navíc vykazovala hrubá míra zisku skupiny ZTT sestupnou tendenci a byla rovněž pod průměrem srovnatelných společností výrobců optických vláken (79). Šetřením bylo rovněž zjištěno, že společnost Zhongtian Technology Group Co., Ltd, mateřská společnost vyvážejících výrobců, vydala krátkodobé dluhopisy za účelem splacení dluhu. Podobně byla zjištěna kapitalizace dluhu (80).

(318)

Vzhledem v k výše uvedeným skutečnostem se Komise domnívá, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepovažuje za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat.

(319)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu referenční úrokové sazby PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, základní úrokové sazby oznámené NIFC, za účelem stanovení tržní sazby.

(320)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě nebo základní úrokové sazbě v den, kdy byl úvěr poskytnut, a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené skupině společností.

(321)

Co se týče úvěrů v cizí měně, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(322)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že dotčené úvěry neposkytují výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení a čl. 1 odst. 1 písm. b) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda se domnívala, že Komise protiprávně nezohlednila úvěrový rating spolupracujících vyvážejících výrobců, a nesouhlasila s metodikou použitou Komisí ke stanovení referenční hodnoty, která je založena na nedostatečném zohlednění úvěrových ratingů vyvážejících výrobců. Čínská vláda poznamenala, že ačkoli zjištění Komise týkající se úvěrů jsou do značné míry založena na posouzení údajně špatné finanční situace dotčených společností, posouzení Komise v tomto ohledu je nesprávné, zejména pokud jde o revolvingové úvěry společností.

(323)

V tomto ohledu Komise odkázala na svá zjištění a závěry v oddíle 3.5.2, kde prokázala, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika a že tyto ratingy jsou zkresleny politickými cíli čínské vlády na podporu klíčových strategických odvětví. Tvrzení čínské vlády týkající se úvěrových ratingů spolupracujících vyvážejících výrobců je proto neopodstatněné. Za účelem stanovení úvěrového ratingu odpovídajícího rizikovému profilu spolupracujících vyvážejících výrobců provedla Komise v bodech 1 a 2 finanční analýzu dotčených společností, která poukázala na finanční situaci odpovídající ratingu BB. Tvrzení čínské vlády bylo proto zamítnuto.

(324)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise neodůvodnila, proč nepoužila srovnatelný úvěr na čínském trhu, a na základě skutečných důkazů neprokázala, že trh s úvěry v ČLR je narušen vládními zásahy. Čínská vláda rovněž tvrdila, že i když Komise pro stanovení výhody použila externí referenční hodnoty, neprovedla požadované úpravy své zástupné referenční hodnoty a dostatečně nevysvětlila, do jaké míry tato zástupná referenční hodnota odpovídá srovnatelnému úvěru dostupnému na trhu za tržních podmínek. Podle čínské vlády měla Komise vzít v úvahu rozdíly, které existovaly mimo jiné v rozsahu úvěrů, podmínkách splácení a úvahách o tom, zda byly úvěry skutečně poskytnuty a které mají vliv na úvěrové sazby.

(325)

V tomto ohledu, jak je vysvětleno výše, byly domácí úvěrové ratingy udělené čínským společnostem považovány za zkreslené politickými cíli čínské vlády s cílem podpořit klíčová strategická odvětví, a byly tudíž nespolehlivé. V důsledku toho musela Komise hledat referenční hodnotu založenou na nezkreslených ratinzích. Komise nesouhlasila s názorem čínské vlády, že neprovedla požadované úpravy své zástupné referenční hodnoty. Za prvé, Komise jako výchozí bod pro výpočet použila referenční úrokovou sazbu a základní úrokovou sazbu PBOC. Za druhé, použití relativního rozpětí zachycuje změny základních tržních podmínek jednotlivých zemí, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou. Komise uvedla, že do tohoto ukazatele není možné zahrnout všechny faktory individuálního posouzení rizika dané banky. Metodika výpočtu Komise však zohledňuje parametry individuálních úvěrů, například datum zahájení a dobu trvání úvěru, jakož i variabilitu úrokové sazby. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(326)

Čínská vláda vznesla námitku proti použití relativního rozpětí mezi dluhopisy s ratingem AA a BB jako přirážky a jeho přidání k sazbě PBOC. Použití relativního rozpětí podle čínské vlády ještě více zkresluje výpočet referenční úrokové sazby, za kterou čínské společnosti s ratingem BB mohly získat „srovnatelný komerční úvěr na trhu“, jelikož referenční sazby PBOC v ČLR byly v příslušných letech mnohem vyšší než referenční sazba v USA. Kromě toho čínská vláda uvedla, že veřejně dostupné informace ukazují, že výrobci kabelů z optických vláken v EU s ratingem BB vydávají dluhopisy s podstatně nižšími sazbami, než jaké se používají pro čínské výrobce.

(327)

Skupina ZTT uvedla, že Komise měla na referenční úrokovou sazbu PBOC použít absolutní rozpětí mezi korporátními dluhopisy s ratingem AA v USA a korporátními dluhopisy s ratingem BB v USA, což by dostatečně zohlednilo expozici riziku mezi korporátními dluhopisy s různými úvěrovými ratingy. Podle této strany Komise nevysvětlila, proč použila relativní rozpětí a proč měla za to, že se referenční úroková sazba zveřejněná PBOC nebo základní úvěrová sazba zveřejněná NIFC rovná úrokové sazbě AA.

(328)

Pokud jde o připomínku k použití referenční úrokové sazby zveřejněné PBOC nebo základní úvěrové sazby zveřejňované NIFC jako výchozího bodu pro výpočet referenční hodnoty, Komise poukázala na to, že tyto sazby jsou považovány za bezrizikové sazby, které by se s konzervativním přístupem uplatňovaly na společnosti s ratingem AA.

(329)

Otázka použití relativního rozpětí namísto absolutního rozpětí byla vysvětlena již v předchozích šetřeních (81).

(330)

Za prvé, i když Komise uznala, že komerční banky obvykle používají přirážku vyjádřenou v absolutních číslech, domnívala se, že tato praxe vychází především z praktických úvah, jelikož úroková sazba je v konečném důsledku absolutní číslo. Absolutní číslo je nicméně odrazem posouzení rizik, které je založeno na relativním hodnocení. Relativní hodnocení znamená, že riziko selhání u společnosti s ratingem BB je o X % vyšší než riziko selhání u vlády nebo bezrizikové společnosti.

(331)

Za druhé, úrokové sazby neodrážejí pouze rizikové profily jednotlivých společností, ale také rizika specifická pro danou zemi a měnu. Relativní rozpětí tudíž zachycuje změny základních tržních podmínek, které se při použití logiky absolutního rozpětí nepromítnou. Riziko specifické pro zemi a měnu se často, tak jako je tomu i v tomto případě, v průběhu času mění a změny se pro různé země liší. V důsledku toho se bezrizikové sazby v průběhu času významně mění a někdy jsou nižší v USA, jindy zase v Číně. Tyto rozdíly souvisejí s faktory, jako jsou zjištěný a očekávaný růst HDP, hospodářské klima a míry inflace. Jelikož se bezriziková sazba v průběhu času mění, může být stejné nominální absolutní rozpětí potvrzením velmi odlišného posouzení rizika. Například pokud banka odhaduje, že riziko selhání spojené s konkrétní společností je o 10 % vyšší než bezriziková sazba (relativní odhad), může být výsledné absolutní rozpětí mezi 0,1 % (u bezrizikové sazby ve výši 1 %) a 1 % (u bezrizikové sazby ve výši 10 %). Z pohledu investora je proto relativní rozpětí lepším měřítkem, jelikož odráží výši výnosového spreadu a způsob jeho ovlivnění mírou základní úrokové sazby.

(332)

Za třetí je relativní rozpětí také neutrální z hlediska zemí. Pokud je například bezriziková sazba v USA nižší než bezriziková sazba v Číně, absolutní přirážky budou při použití této metodiky vyšší. Naopak pokud je bezriziková sazba v Číně nižší než v USA, absolutní přirážky budou při použití této metody nižší.

(333)

Komise považovala připomínky čínské vlády týkající se úrokových sazeb platných pro společnosti s ratingem BB v Evropské unii za nepodložené, neboť bezriziková sazba v Evropské unii není stejná jako bezriziková sazba v ČLR, a proto není možné porovnat úrokové sazby v absolutních hodnotách.

(334)

Skupina ZTT dále tvrdila, že i když je relativní rozpětí použitelné, použije se na základní body pohyblivých úrokových sazeb (obvykle vyjádřeno ve struktuře referenční sazby plus bazické body), a že tomu tak je v případě úvěrů denominovaných v cizích měnách, kde jsou úrokové sazby vyjádřeny ve formě sazby LIBOR plus bazické body. Expozice výpůjček se proto náležitě odráží v bazických bodech přičtených k sazbě LIBOR a použitím relativního rozpětí na sazbu LIBOR Komise vypočítala referenční sazbu zcela oddělenou od úvěrového ratingu společnosti. Pokud jde o úvěry denominované v CNY, stejná úprava rozpětí se provede pouze u bazických bodů, u nichž jsou variabilní sazby vyjádřeny v základní úrokové sazbě pro úvěry plus bazické body.

(335)

V tomto ohledu Komise u úvěrů denominovaných v cizích měnách zvážila konzervativní přístup a použila sazbu LIBOR jako bezrizikovou referenční úrokovou sazbu. Bazické body přidané k sazbě LIBOR označují specifická rizika společnosti. Za prvé, pouze u některých úvěrů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku bylo uvedeno toto rozlišení mezi referenční úrokovou sazbou a bazickými body. Za druhé, tyto bazické body byly rovněž považovány za narušené trhem. Komise proto považovala bezrizikovou sazbu zvýšenou o relativní rozpětí za vhodný zástupný ukazatel, který odráží dodatečné riziko společnosti s ratingem BB, jako jsou vyvážející výrobci zařazení do vzorku.

(336)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že referenční hodnotu pro úvěry, která je založena na relativním rozpětí mezi korporátními dluhopisy, je třeba upravit směrem dolů s ohledem na rozdíl mezi těmito dvěma finančními nástroji.

(337)

V tomto ohledu Komise poukázala na to, že úvěry a korporátní dluhopisy jsou podobnými finančními dluhovými nástroji. Ve skutečnosti je korporátní dluhopis druhem úvěru, který velké subjekty používají k získání kapitálu. Jak úvěry, tak korporátní dluhopisy jsou smluvně sjednány/vydávány po určitou dobu a jsou zatíženy úrokovou sazbou / kupónovou sazbou. Skutečnost, že financování prostřednictvím úvěru poskytuje finanční instituce a že financování prostřednictvím korporátního dluhopisu poskytují investoři, kteří jsou ve většině případů také finančními institucemi, je pro určení základních charakteristik obou nástrojů irelevantní. Oba nástroje slouží k financování obchodních operací, mají stejný druh odměny a podobné podmínky splatnosti. Během šetření Komise dále zjistila, že korporátní dluhopis vydaný jedním ze spolupracujících vyvážejících výrobců měl kupónovou sazbu a účel, které byly velmi podobné úrokovým sazbám a účelu úvěrů s podobnou dobou trvání, a lze je tedy z hlediska výrobce považovat za zaměnitelné. Na tomto základě Komise tvrzení čínské vlády zamítla.

(338)

Komise zjistila, že obě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly v období šetření preferenční financování prostřednictvím úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční financování prostřednictvím úvěrů za napadnutelnou subvenci.

(339)

Sazby subvence zjištěné s ohledem na preferenční financování prostřednictvím úvěrů během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činily:

Preferenční financování: úvěry

(340)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro půjčky, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak v případě potřeby pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Komise se proto domnívala, že v zásadě by veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku, jako jsou krátkodobé úvěry, návrhy bankovních akceptů atd., mělo být kryto nástrojem úvěrové linky.

(341)

Komise zjistila, že čínské finanční instituce poskytly v souvislosti s poskytováním financování oběma skupinám zařazeným do vzorku úvěrové linky. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňuje společnostem zařazeným do vzorku použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů, jiné formy obchodního financování atd., do určité maximální částky.

(342)

Jak je uvedeno výše v 340. bodě odůvodnění, veškeré krátkodobé financování by mělo být kryto úvěrovou linkou. Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(343)

Za běžných tržních podmínek by úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky, jakož i „poplatku za obnovení“ účtovanému každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek. Komise však zjistila, že obě skupiny společností zařazené do vzorku využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně. Proto byla oběma skupinám společností poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 6 písm. d) základního nařízení.

(344)

Jak je uvedeno v 116. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(345)

Komise dospěla k závěru, že úvěrové linky jsou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví kabelů z optických vláken. Jak je uvedeno v oddíle 3.1, odvětví kabelů z optických vláken patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu.

(346)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že úvěrové linky údajně poskytované odvětví kabelů z optických nejsou specifické a že Komise neprokázala, jak byl přístup k úvěrovým linkám výslovně omezen na odvětví kabelů z optických vláken. Čínská vláda zdůraznila, že všechny podniky v ČLR, bez ohledu na typ výrobního odvětví, jsou pro získání úvěrových linek stejně způsobilé. Toto tvrzení zopakovala i skupina FFT.

(347)

V tomto ohledu Komise uvedla, že tvrzení čínské vlády, že všechny podniky v ČLR mohou využívat úvěrové linky, je irelevantní. Čínská vláda neprokázala, že společnosti v ČLR mohou mít stejnou výhodu z preferenčních podmínek zaznamenaných v odvětví kabelů z optických vláken. Navíc vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neoddělitelně spjaty s jinými druhy preferenčních úvěrů, jako jsou půjčky, a vzhledem k tomu, že jsou součástí úvěrové podpory poskytované specificky podporovaným odvětvím, jak je vysvětleno v 239. bodě odůvodnění, analýza specifičnosti, jak je rozvinuta v oddíle 3.5.3.2 výše pro úvěry, se vztahuje rovněž na úvěrové linky. V důsledku toho byla tato tvrzení zamítnuta.

(348)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatila společnost jako poplatek za otevření nebo obnovení úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku získanou na trhu.

(349)

Příslušná referenční hodnota pro poplatek za sjednání byla stanovena na 1,5 % a pro poplatek za obnovení na 1,25 % s odkazem na veřejně dostupné údaje (82) a referenční hodnoty použité v předchozích šetřeních (83).

(350)

Poplatek za zprostředkování a poplatek za obnovení se v zásadě platí paušálně v okamžiku otevření nové úvěrové linky nebo obnovení stávající úvěrové linky. Pro účely výpočtu však Komise zohlednila úvěrové linky, které byly otevřeny nebo obnoveny před obdobím šetření, ale které byly skupinám zařazeným do vzorku k dispozici během období šetření, a úvěrové linky, které byly otevřeny nebo obnoveny během období šetření. Poté Komise vypočítala výhodu na základě období šetření, během něhož byla úvěrová linka k dispozici.

(351)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že Komise neprokázala, že výhoda byla poskytnuta prostřednictvím úvěrových linek. Čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že by díky dotčené finanční pomoci byl příjemce v lepší situaci, než by byl bez tohoto příspěvku.

(352)

V tomto ohledu, jak je uvedeno v 343. bodě odůvodnění, se za běžných tržních podmínek na úvěrové linky vztahuje poplatek „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, jakož i „poplatek za obnovení“ účtovaný každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek. S ohledem na skutečnost, že spolupracujícím vyvážejícím výrobcům byly poskytnuty úvěrové linky bezplatně, spočívala výhoda v částce poplatků za sjednání a obnovení, které měly společnosti zaplatit. Úspory vzniklé nezaplacením poplatků, z něhož měly společnosti prospěch, jim zlepšily finanční situaci. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(353)

Skupina FTT tvrdila, že otevření úvěrové linky nepředstavuje finanční příspěvek. Uvedla, že úvěrové linky stanoví pouze úvěrový limit, který může společnost použít k získání provozního kapitálu nebo finančních nástrojů, a že neexistují celosvětově uznávané standardy, pokud jde o sjednání otevření úvěrových linek, a že neexistují důkazy o tom, že poplatky běžně a povinně uplatňují všechny banky na světě a že Komise založila své hodnocení a referenční poplatek pouze na jedné bance, a sice HSBC. Kromě toho skupina FTT tvrdila, že příslušné poplatky jsou pouhými náklady na bankovní zpracování, které nejsou spojeny s rizikem otevření nebo obnovení úvěrové linky. Čínská vláda rovněž tvrdila, že se Komise dopustila pochybení při stanovení vhodné referenční hodnoty.

(354)

V tomto ohledu Komise objasnila, že svůj závěr ohledně uplatňování poplatků za sjednání a obnovení, jakož i ohledně vhodné referenční hodnoty založila na veřejně dostupných údajích. V 349. bodě odůvodnění Komise odkázala na zjištění v předchozích antisubvenčních řízeních, jakož i na praxi dvou velkých mezinárodně působících bank, tj. HSBC a Barclays Bank (84), s cílem stanovit vhodnou referenční hodnotu. Vzhledem k dostupným informacím Komise odhadla, že použití referenční hodnoty pro poplatek za sjednání ve výši 1,5 % a referenční hodnoty pro poplatek za obnovení ve výši 1,25 % je přiměřené. Komise nesouhlasila s tvrzením skupiny FTT, že příslušné poplatky jsou pouhými náklady na bankovní zpracování, které nejsou spojeny s rizikem otevření nebo obnovení úvěrové linky. V souladu s obchodní praxí účtuje věřitel dlužníkovi poplatek za poskytnutí úvěru jako náhradu za udržování otevřené úvěrové linky a za dostupné finanční zdroje; poplatek rovněž zajišťuje příslib věřitele poskytnout úvěrovou linku za dohodnutých podmínek a odškodňuje věřitele za rizika spojená s otevřenou úvěrovou linkou (85). Obchodní úvěrová linka funguje stejným způsobem jako osobní kreditní karta, za kterou banky vždy účtují poplatky spojené s používáním kreditní karty a dostupností dané peněžní částky. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(355)

Skupina ZTT nesouhlasila s tvrzením Komise, že uzavření dohody o úvěrové lince s bankou je předpokladem pro získání financování od banky, a uvedla příklady bank na světě, které k poskytování úvěrů ad hoc nevyžadují úvěrové linky. Podle skupiny ZTT jsou úvěrové linky rámcovými dohodami, podle nichž banka umožňuje společnosti využívat různé dluhové nástroje v určité maximální výši úvěru bez nového sjednání; nevylučuje však žádné samostatné úvěry poskytnuté společnosti, které jsou posuzovány a poskytovány případ od případu bez předchozí úvěrové linky. Skupina ZTT rovněž nesouhlasila s tím, že všechny úvěrové linky, zejména ty, které byly dohodnuty s velkými a sofistikovanými klienty, podléhají poplatkům za sjednání nebo obnovení. Skupina ZTT tvrdila, že referenční poplatky používané Komisí jsou příliš vysoké, a uvedla příklady poplatků účtovaných bankami Lloyds (až 1,5 % za sjednání a 1 % za obnovení) a HSBC, kde je zřejmě přesný poplatek stanoven dvoustranně/smluvně.

(356)

Jak je vysvětleno ve 340. bodě odůvodnění, účelem úvěrové linky je stanovit limit pro úvěry, které může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak v případě potřeby pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. S ohledem na postupy krátkodobého financování spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v podobě návrhů bankovních akceptů a krátkodobých úvěrů na provozní kapitál, pro něž bylo třeba okamžitě získat finanční zdroje, jakož i na skutečnost, že většinou společnosti uzavřely pouze ústní ujednání o úvěrových linkách bez jakýchkoli písemných důkazů, měla Komise za to, že veškeré krátkodobé financování společností zařazených do vzorku by mělo být kryto úvěrovým nástrojem. Tento závěr se vztahuje pouze na krátkodobé financování a netýká se dlouhodobého financování, které je projednáváno případ od případu. Za druhé, pokud jde o tvrzení, že všechny úvěrové linky, zejména ty, které byly sjednány s velkými a sofistikovanými klienty, podléhají poplatkům za sjednání nebo obnovení, Komise uvedla, že skupina ZTT neposkytla důkazy o úvěrových linkách, které by jim byly přiděleny bez provize. Za třetí, pokud jde o referenční poplatky použité Komisí, jak je uvedeno v 354. bodě odůvodnění, Komise použila zjištění z předchozích antisubvenčních řízení a veřejně dostupné údaje, aby dospěla k závěru, že použití referenční hodnoty pro poplatek za sjednání ve výši 1,5 % a referenční hodnoty pro poplatek za obnovení ve výši 1,25 % je přiměřené. V tomto ohledu Komise poukázala na to, že například Barclays Bank účtuje zřizovací poplatek ve výši 1,5 % dohodnutého limitu přečerpání a poplatek za obnovení ve výši 1,5 % za přečerpání nad 15 000 GBP. V tomto případě je referenční hodnota pro poplatky za obnovení, kterou používá Komise, nižší. Další vyhledávání ukázalo, že banka Barkley účtuje poplatky za přečerpání od 1,6 % do 2,5 % limitu pro obchodní pásma 15 001–20 000 GBP a 20 001–25 000 GBP (86). Komise proto zopakovala svůj závěr, že referenční poplatky, které použila, jsou přiměřené a založené na dostupných údajích o trhu, a proto toto tvrzení zamítla.

(357)

Návrhy bankovních akceptů jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Jedná se o formu krátkodobého financování, která může „snížit náklady na financování a zvýšit kapitálovou účinnost“ výstavce (87). Kromě toho, jak uvedla Čínská lidová banka na svých internetových stránkách, „návrh bankovního akceptu může zaručit vytvoření a plnění smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím a rovněž podpořit obrat kapitálu prostřednictvím intervence pomocí úvěru od Bank of China“ (88). Kromě toho propaguje DBS Bank na svých internetových stránkách návrhy bankovních akceptů jako prostředek pro „zlepšení provozního kapitálu prostřednictvím odkladu plateb“ (89).

(358)

Návrhy bankovních akceptů lze použít pouze k vyrovnání skutečných obchodních transakcí a výstavce musí v tomto ohledu předložit dostatečné důkazy, např. prostřednictvím kupní/prodejní smlouvy, faktury a poukázky na dodání atd. Návrhy bankovních akceptů mohou být použity jako běžné platební prostředky v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je převod peněz nebo peněžní poukázka.

(359)

Návrh bankovního akceptu vypracuje žadatel (výstavce, který je rovněž kupujícím při dané obchodní transakci) a je přijat bankou. Přijetím tohoto návrhu banka akceptuje bezpodmínečnou platbu peněžní částky uvedené v návrhu příjemci/držiteli ke stanovenému datu (datu splatnosti).

(360)

Smlouvy o bankovních akceptech obecně obsahují seznam transakcí zahrnutých do částky v návrhu s uvedením termínu splatnosti u dodavatele a data splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(361)

Obvykle jsou návrhy bankovních akceptů vydávány v rámci smlouvy o návrhu bankovního akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, termínu splatnosti dohodnutém s dodavatelem a datu splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(362)

Komise zjistila, že dohody o úvěrových linkách obecně uvádějí návrhy bankovních akceptů jako možné využití finančního limitu spolu s dalšími krátkodobými finančními nástroji, jako jsou úvěry na provozní kapitál.

(363)

V závislosti na podmínkách, které každá banka stanoví, může být po výstavci požadováno, aby složil malou zálohu na zvláštní účet, učinil příslib a složil poplatek za akcept. V každém případě je výstavce povinen převést celou částku návrhu bankovního akceptu na zvláštní účet nejpozději ke dni splatnosti návrhu bankovního akceptu.

(364)

Po přijetí bankou odsouhlasí výstavce návrh bankovního akceptu a převede jej na příjemce, který je zároveň dodavatelem v dané obchodní transakci, a to jako platbu faktury. Platební povinnost kupujícího (výstavce) vůči dodavateli (příjemci) je tak zrušena. Je vytvořena nová platební povinnost kupujícího vůči přijímající bance na stejnou částku (výstavce má povinnost zaplatit bance v hotovosti před splatností návrhu bankovního akceptu). Vydání návrhů bankovních akceptů tedy nahrazuje povinnost výstavce vůči jeho dodavateli závazkem vůči bance.

(365)

Splatnost návrhů bankovních akceptů se liší v závislosti na podmínkách jednotlivých bank a může činit až 1 rok.

(366)

Příjemce (nebo držitel) návrhu bankovního akceptu má před splatností tři možnosti:

(367)

Datum vydání návrhu bankovního akceptu obecně odpovídá datu splatnosti dohodnutému s dodavatelem. Komise zjistila, že pokud jde o společnosti zařazené do vzorku, datem vydání bylo zpravidla datum splatnosti u dodavatele nebo datum, které mu předchází, a v některých případech i několik dnů po uplynutí termínu splatnosti. Komise zjistila, že splatnost návrhů bankovních akceptů společností zařazených do vzorku je od 3 měsíců do 12 měsíců od data splatnosti faktury.

(368)

Pokud jde o účetní zpracování návrhů bankovních akceptů, jsou v účetnictví výstavců, tj. vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, zaúčtovány jako závazky vůči bance.

(369)

Úvěrové referenční centrum Čínské lidové banky (dále jen „CRCP“) uznává návrhy bankovních akceptů jako „nevypořádané úvěry“ poskytované bankami na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají návrhy bankovních akceptů jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti návrhů bankovních akceptů částku v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(370)

Komise zjistila, že návrhy bankovních akceptů jsou ve značné míře používány jako platební prostředek v obchodních transakcích jako náhrada za peněžní poukázky, čímž se usnadňuje obrat hotovosti a provozní kapitál výstavce. Z hlediska hotovosti tento nástroj fakticky poskytuje výstavci odklad termínu splatnosti až o 1 rok, protože skutečná úhrada hotovosti u transakce proběhne v době splatnosti návrhu bankovního akceptu, a nikoli v okamžiku, kdy musel výstavce zaplatit svému dodavateli. V případě neexistence takového finančního nástroje by výstavce buď použil svůj vlastní provozní kapitál, což obnáší náklady, nebo by sjednal krátkodobý úvěr na provozní kapitál s bankou, aby zaplatil svým dodavatelům, což rovněž obnáší náklady. Díky platbě pomocí návrhu bankovního akceptu používá výstavce ve skutečnosti dodané zboží nebo služby během období 3 měsíců až 1 roku, aniž by byl nucen předem zaplatit jakoukoli hotovost a bez vynaložení jakýchkoliv nákladů.

(371)

Za běžných tržních okolností by návrhy bankovních akceptů jakožto finanční nástroje obnášely pro výstavce náklady na financování. Šetření ukázalo, že všechny společnosti zařazené do vzorku, které během období šetření použily návrhy bankovních akceptů, zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která zpravidla činila 0,05 % jmenovité hodnoty návrhu. Žádná ze společností zařazených do vzorku však nenesla náklady na financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, když odložila platbu za dodání zboží a poskytnutí služeb. Komise proto dospěla k závěru, že společnosti, které jsou předmětem šetření, měly výhodu z financování ve formě návrhů bankovních akceptů, za něž nenesly žádné náklady.

(372)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že systém bankovních akceptů zavedený v ČLR poskytl všem vyvážejícím výrobcům bezplatné financování jejich běžných operací, čímž poskytl napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 384. až 388. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(373)

Komise v předchozím šetření zjistila (90), že návrhy bankovních akceptů mají skutečně tentýž účel a tytéž účinky jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, neboť je společnosti používají k financování svých běžných operací, místo aby využívali krátkodobé úvěry na provozní kapitál, a proto by měly nést náklady odpovídající financování z krátkodobých úvěrů na provozní kapitál.

(374)

Po poskytnutí konečných informací skupina ZTT nesouhlasila s Komisí, že návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování a že fungují spíše jako bankovní záruka. Podle této strany je návrh bankovního akceptu nástrojem, kterým banka přebírá povinnost zaplatit straně namísto původního dlužníka, který stále nese odpovědnost za platbu bance. Účelem tohoto nástroje není jednat jako krátkodobé financování, ale usnadnit prodej zboží. Skupina ZTT tvrdila, že tím, že účastníci transakcí souhlasili s platbou prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, souhlasili s platební lhůtou pro uhrazení dluhu mezi nimi, což znamená, že prodávající souhlasí s dobou úvěru do návrhu splatnosti proti platbě se zárukou banky a kupující se zavazuje poskytnout bance stejnou hodnotu nejpozději ke dni splatnosti.

(375)

Komise nesouhlasila s tím, že návrhy bankovních akceptů fungují pouze jako bankovní záruka za platbu k datu splatnosti. Komise uvedla, že v případě vyvážejících výrobců zařazených do vzorku je návrh bankovního akceptu skutečným platebním prostředkem přijímaným v kupní smlouvě a platební povinnost výstavce vůči dodavateli je platbou prostřednictvím návrhu bankovního akceptu zrušena. Platba ze strany výstavce dodavateli proběhne v okamžiku, kdy je schválen návrh bankovního akceptu, zatímco v den splatnosti vyrovná výstavce svou platební povinnost vůči bance. Návrh bankovního akceptu proto nelze klasifikovat pouze jako dodatečnou záruku budoucí platby a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(376)

Komise tedy zopakovala svůj závěr, že pokud jde o jejich účinky, jsou návrhy bankovních akceptů formou krátkodobého financování, které umožňuje vyvážejícím výrobcům financovat své nákupy. Výhodu poskytnutou spolupracujícím vyvážejícím výrobcům představuje úspora nákladů na financování v důsledku toho, že za využití financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů nebylo zaplaceno protiplnění.

(377)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 116. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(378)

Komise dospěla k závěru, že návrhy bankovních akceptů jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví kabelů z optických vláken. Jak je uvedeno v oddíle 3.1, odvětví kabelů z optických vláken patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Návrhy bankovních akceptů jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken.

(379)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat návrhů bankovních akceptů za stejných preferenčních podmínek.

(380)

Po poskytnutí konečných informací skupina ZTT tvrdila, že návrhy bankovních akceptů nejsou specifické, protože jsou široce využívány téměř všemi podnikatelskými subjekty v ČLR, a nejsou tedy omezeny na odvětví kabelů z optických vláken ani na skupinu ZTT.

(381)

V tomto ohledu Komise odkázala na 116. bod odůvodnění, v němž předložila důkazy o tom, že podle rozhodnutí č. 40 jsou finanční instituce povinny poskytovat úvěrovou podporu podporovaným odvětvím.

(382)

Komise založila své posouzení týkající se specifičnosti režimu subvencí na dostupných vládních dokumentech, jako jsou plány a předpisy, o podporovaných odvětvích. Čínská vláda jasně vymezila, která odvětví jsou podporována, a omezila výhody v podobě specifického preferenčního financování pouze na tato odvětví. Proto i když stejné nebo podobné preferenční podmínky jako odvětví kabelů z optických vláken má rovněž řada dalších odvětví konkrétně definovaných jako podporovaná, preferenční financování, a zejména pak návrhy bankovních akceptů, se tím nestávají obecně dostupné pro všechna odvětví.

(383)

Kromě toho, i kdyby určitá forma financování mohla být v zásadě dostupná pro společnosti v dalších odvětvích, konkrétní podmínky, za nichž je takové financování poskytováno společnostem z určitého odvětví, jako je výnos z financování a objem financování, by ji mohly učinit specifickou. Žádná ze zúčastněných stran nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že preferenční financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů poskytované společnostem v odvětví kabelů z optických vláken vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(384)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(385)

Jak již bylo uvedeno v 357. a 370. bodě odůvodnění, návrhy bankovních akceptů jsou formou krátkodobého financování, která zvyšuje kapitálovou účinnost výstavce tím, že usnadňuje jeho provozní kapitál a naplňuje jeho potřeby v oblasti hotovosti, neboť jsou využívány ve značné míře jako platební prostředek v obchodních transakcích namísto hotovosti. Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali návrhy bankovních akceptů k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování bez placení protiplnění.

(386)

Komise proto dospěla k závěru, že výstavci bankovních akceptů by měli platit protiplnění za dobu financování. Komise se domnívala, že doba financování začala dnem vydání návrhu bankovního akceptu a skončila dnem splatnosti návrhu bankovního akceptu. Pokud jde o návrhy bankovních akceptů vydané před obdobím šetření a návrhy bankovních akceptů s datem splatnosti po skončení období šetření, Komise vypočítala výhodu pouze za období financování, které se kryje s obdobím šetření.

(387)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako protiplnění za financování prostřednictvím návrhů bankovních akceptů, a částkou, kterou by měla zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(388)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. Vzhledem k tomu, že návrhy bankovních akceptů představují formu krátkodobého financování a že mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měla Komise, jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (91), za to, že návrhy bankovních akceptů by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v RMB, jak je popsáno v oddíle 3.5.3.1.

(389)

Po poskytnutí konečných informací skupina FTT uvedla, že Komise by měla při výpočtu výhody zohlednit poplatky uhrazené skupinou.

(390)

Komise již v 371. bodě odůvodnění poznamenala, že společnosti zařazené do vzorku, které během období šetření použily návrhy bankovních akceptů, zaplatily pouze provizi za služby banky související s akcepty, která zpravidla činila 0,05 % jmenovité hodnoty návrhu. Tato provize zaplacená za zpracování návrhu bankovního akceptu bankou je ve skutečnosti samostatný prvek na rozdíl od financování poskytnutého bankou, za něž spolupracující vyvážející výrobci nenesli žádné náklady. Tento poplatek je hrazen za účelem pokrytí administrativních nákladů banky na zpracování návrhů bankovních akceptů. Komise napadla pouze tu část návrhů bankovních akceptů, která se týká financování (tj. část odpovídající krátkodobému financování). Neanalyzovala to, zda provize za akcepty zahrnovala rovněž napadnutelnou subvenci. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(391)

Skupina ZTT nesouhlasila s použitím referenční hodnoty pro krátkodobé úvěry, neboť považovala návrhy bankovních akceptů za záruku, za niž by měla být účtována provize. V tomto ohledu skupina ZTT odkázala na New York Federal Reserve, jenž objasňuje, že návrhy bankovních akceptů fungují spíše jako záruka než jako úvěr.

(392)

Komise s postojem skupiny ZTT nesouhlasila. Podle veřejně dostupných údajů týkajících se návrhů bankovních akceptů v USA v praxi banka obvykle kupuje návrh bankovního akceptu od výstavce uplatněním diskontní sazby, která je podobná úrokové sazbě, a proto tato akceptace slouží jako prostředek pro banku k poskytnutí úvěru (92). Kromě toho v jiných jurisdikcích, jako je Kanada a Malajsie, když banka návrh akceptuje, po odečtení použitelné diskontní sazby poskytne prostředky jako zálohu (93). Bank of Canada Discussion Paper:A Primer on the Canadian Bankers’ Acceptance Market (Pracovní dokument Bank of Canada: Důležitý nástroj na kanadském trhu bankovních akceptů) stanoví, že „návrhy nakupují věřitelé se slevou z jejich nominální částky a dlužník obdrží diskontované výnosy jako půjčku. Diskontní sazba, za kterou věřitelé kupují návrhy, je často založena na sazbě CDOR“. Podle čl. 14 odst. 4 malajsijských obecných zásad pro bankovní akcepty (2004) „je výstavce bankovních akceptů povinen slevit [bankovní akcept] u přijímající banky, pokud musí být koupě ještě uhrazena; v takovém případě je přijímající banka povinna zaplatit dodavateli zboží diskontovaný výnos“. Návrhy bankovních akceptů proto fungují především jako druh financování, a nikoli jako záruka. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(393)

Společnosti ze dvou skupin zařazených do vzorku vydaly v období šetření konvertibilní korporátní dluhopisy. Oba konvertibilní dluhopisy mají progresivní strukturu úrokových sazeb s velmi nízkými úrokovými sazbami pohybujícími se mezi 0,2 % a 2 %, což je mnohem méně, než je referenční úroková sazba PBOC a méně než základní úroková sazba NIFC (94).

(394)

Komise zjistila, že obě společnosti zařazené do vzorku využily preferenčního financování v podobě konvertibilních dluhopisů.

(395)

Nařízení o správě korporátních dluhopisů a správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi stanoví obecný právní rámec použitelný na korporátní dluhopisy. Existuje však soubor zvláštních právních předpisů použitelných na konvertibilní korporátní dluhopisy, konkrétně správní opatření týkající se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi, správní opatření týkající se vydávání a upisování cenných papírů a správní opatření týkající se sponzorství pro vydávání a kótování cenných papírů.

(396)

Článek 14 správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi definuje „konvertibilní korporátní dluhopisy“ jako „korporátní dluhopisy vydané emitující společností podle zákona, které mohou být během určitého období a za stanovených podmínek konvertovány na akcie“.

(397)

Podle článku 11 zákona o cenných papírech (verze 2014), platného v době emise konvertibilních dluhopisů společnostmi zařazenými do vzorku, článku 45 správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kótovanými společnostmi a článku 2 správních opatření týkajících se sponzorství pro vydávání a kótování cenných papírů si musí společnosti, které chtějí emitovat konvertibilní korporátní dluhopisy, vyžádat služby sponzora cenných papírů, který jedná jako upisovatel. Sponzor organizuje vydávání dluhopisů, doporučuje emitentovi, předkládá soubor žádosti Čínské regulační komisi pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) ke schválení, vyjednává úrokové sazby, za něž bude dluhopis investorům prezentován, a odpovídá za nalezení investorů, kteří by přijali dohodnuté podmínky emise dluhopisu, včetně úrokové sazby.

(398)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat konvertibilní dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Vydání každého dluhopisu musí schválit CSRC. Článek 16 zákona o cenných papírech (verze 2014) stanoví, že „kotované společnosti emitující konvertibilní korporátní dluhopisy musí [...] splňovat požadavky stanovené tímto zákonem pro veřejnou nabídku akcií a musí získat souhlas regulačních orgánů Státní rady pro cenné papíry.“ Podle článku 3 správních opatření týkajících se vydávání a upisování cenných papírů, který se vztahuje na konvertibilní dluhopisy, „CSRC dohlíží na nabídku a upisování cenných papírů podle zákona a spravuje je“. Kromě toho podle článku 10 nařízení o správě korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(399)

Podle článku 16 zákona o cenných papírech (verze 2014) by měla veřejná emise dluhopisů splňovat následující požadavky: „účel použití výnosů musí být v souladu se státní průmyslovou politikou“ a „výnosy z veřejné nabídky korporátních dluhopisů se použijí pouze pro schválené účely“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovou politikou státu. Ustanovení čl. 10 odst. 2 správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi, které je lex specialis použitelným na konvertibilní dluhopisy, dále stanoví, že „účely využití získaných finančních prostředků jsou v souladu s průmyslovou politikou státu“.

(400)

Během dálkové křížové kontroly čínská vláda vysvětlila, že tato věta znamená, že získané finanční prostředky nesmí být použity na projekty spadající do „omezovaných“ odvětví v „katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“. Tento katalog se skládá ze tří kategorií projektů, tj. „podporovaných“, „omezovaných“ a „eliminovaných“. V kategorii „omezovaných“ jsou zakázány nové projekty a probíhající výroba je zaměřena na inovace a modernizaci, zatímco v kategorii „eliminovaných“ je zakázáno, aby stávající projekty sháněly investice. Lze proto vyvodit závěr, že „v souladu s průmyslovou politikou státu“ by mohlo znamenat pouze to, že investiční projekt spadá pod „podporované“ projekty, které jsou oprávněny obdržet úvěrovou podporu od finančních institucí.

(401)

Jak je vysvětleno ve 116. bodě odůvodnění, rozhodnutí č. 40 odkazuje na „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a stanoví, že pokud „investiční projekt patří k podporovaným projektům, musí být přezkoumán a schválen a zaznamenán v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy o investicích; všechny finanční instituce poskytnou úvěrovou podporu podle úvěrových zásad“. Z toho vyplývá, že emise konvertibilních korporátních dluhopisů, které se, jak se ukázalo, nutně zaměřují na podporované odvětví, odpovídá praxi finančních institucí na podporu těchto odvětví.

(402)

Úrokové sazby pro korporátní dluhopisy jsou rovněž přísně regulovány. Článek 16 správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi stanoví, že „úrokovou sazbu konvertibilního korporátního dluhopisu stanoví emitující společnost a hlavní upisovatel prostřednictvím jednání, ale musí splňovat příslušná ustanovení státu“. Podle čl. 16 odst. 5 zákona o cenných papírech (verze 2014) „kupónová sazba korporátních dluhopisů nesmí překročit kupónovou sazbu stanovenou Státní radou“. Kromě toho článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů, který je obecně použitelný na všechny dluhopisy, obsahuje další podrobnosti a uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(403)

Podle článku 17 správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi „společnost, aby mohla veřejně emitovat konvertibilní podnikové dluhopisy, pověří kvalifikovanou ratingovou agenturou vypracováním ratingů a následných ratingů“. Kromě toho článek 18 obecně použitelných správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi stanoví, že pouze některé dluhopisy splňující přísná kritéria kvality, jako je úvěrový rating AAA, mohou být veřejným investorům vydány veřejně nebo mohou být vydány veřejně kvalifikovaným investorům pouze na základě vlastního uvážení emitenta. Korporátní dluhopisy, které nesplňují tyto standardy, mohou být vydány veřejně pouze kvalifikovaným investorům.

(404)

Podle Vhledu na čínský trh dluhopisů z roku 2021, který vypracovala společnost Bloomberg, jsou investoři, včetně finančních institucí, většinou institucionálními investory. Konkrétně komerční banky představují 57 % investorů a banky zajišťující vládní politiku představují 3 % (99). Komise dále zjistila, že 85 % investorů do konvertibilních dluhopisů emitovaných jednou ze společností zařazených do vzorku jsou institucionální investoři, což je kategorie investorů, která zahrnuje finanční instituce.

(405)

Kromě toho má odvětví kabelů z optických vláken jakožto podporované odvětví podle „katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ nárok na úvěrovou podporu ze strany finančních institucí na základě rozhodnutí č. 40. Skutečnost, že konvertibilní dluhopisy, jako jsou konvertibilní dluhopisy vydané společnostmi zařazenými do vzorku, mají nízkou úrokovou sazbu, je jasnou známkou toho, že finanční instituce jsou hlavním investorem těchto dluhopisů. Jsou povinny těmto společnostem poskytovat „úvěrovou podporu“ a při rozhodování o investici/financování by měly brát v úvahu jiné aspekty než úrokovou odměnu, například cíle politiky. Investor působící v tržních podmínkách by byl citlivější na finanční návratnost své investice a s největší pravděpodobností by neinvestoval do konvertibilních dluhopisů s velmi nízkou úrokovou sazbou. Kromě toho závěry, k nimž Komise dospěla ohledně finanční situace obou skupin vyvážejících výrobců v oddíle 3.5.3.3 výše, pokud jde o jejich profil likvidity a solventnosti, dále naznačují, že investoři působící v tržních podmínkách by neinvestovali do finančních nástrojů, jako jsou konvertibilní dluhopisy, které by nabízely nízkou finanční návratnost a emitent by představoval vysoké riziko likvidity a solventnosti. Komise se proto domnívá, že takovou investici by uskutečnili pouze investoři, kteří mají jiné důvody než finanční návratnost investic, jako je například splnění zákonné povinnosti poskytovat financování společnostem v podporovaných odvětvích.

(406)

S ohledem na skutečnosti uvedené v 404. a 405. bodě odůvodnění se proto Komise domnívala, že existuje soubor podpůrných důkazů, podle nichž je podstatná část investorů do konvertibilních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku tvořena finančními institucemi, které mají zákonnou povinnost poskytnout výrobcům kabelů z optických vláken úvěrovou podporu.

(407)

Jak je popsáno v oddíle 3.5.1 výše, finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv. Obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí, platí i pro konvertibilní dluhopisy.

(408)

Komise v oddíle (1) a (2) výše dospěla k závěru, že finanční instituce ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení a že se v každém případě má za to, že je čínská vláda ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení pověřila výkonem funkcí, které by jinak byly svěřeny vládě, nebo jim jejich výkon nařídila. V oddíle 3.5.1.2 výše Komise dospěla k závěru, že soukromé finanční instituce jsou rovněž pověřeny a řízeny vládou.

(409)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních emisí konvertibilních dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které je popsáno v 395. až 403. bodě odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(410)

Komise zjistila, že konvertibilní dluhopisy byly vydány dvěma skupinami vyvážejících výrobců zařazených do vzorku s velmi nízkými a podobnými úrokovými sazbami bez ohledu na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko.

(411)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby konvertibilních dluhopisů podobně jako u úvěrů rating společnosti. Komise však v 280. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé. Jak je uvedeno v 274. bodě odůvodnění, na trhu s dluhopisy dominuje pět čínských místních ratingových agentur a přibližně 90 % dluhopisů má od místních ratingových agentur rating AAA, zatímco mnoho emitentů obdrželo od S&P nižší globální rating emitenta A a BBB.

(412)

To bylo doloženo skutečností, že ratingové zprávy pro dluhopisy emitované společnostmi zařazenými do vzorku neodpovídaly jejich skutečné finanční situaci.

(413)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že čínské finanční instituce, které jsou hlavním investorem do konvertibilních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku, se řídily politickými směry stanovenými v rozhodnutí č. 40 tím, že poskytovaly preferenční financování s velmi nízkou úrokovou sazbou společnostem patřícím do podporovaného odvětví, a jednaly tedy buď jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, nebo jako subjekty, které jsou pověřeny nebo řízeny vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(414)

Tím, že finanční instituce souhlasily s investováním do konvertibilních dluhopisů s velmi nízkou mírou návratnosti bez ohledu na rizikový profil emitenta, poskytly vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku výhodu.

(415)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda zpochybnila závěr Komise, že finanční instituce, které nakoupily podstatnou část předmětných konvertibilních korporátních dluhopisů, jednaly jako veřejnoprávní subjekty. Čínská vláda tvrdila, že nákup korporátních dluhopisů a konvertibilních korporátních dluhopisů je běžnou obchodní praxí, k níž dochází ve všech hlavních jurisdikcích, včetně Unie a USA. Podle čínské vlády je funkce vykonávaná finančními institucemi při nákupu dluhopisů nebo při poskytování úvěrů zcela odlišná, a Komise proto měla povinnost provést zvláštní posouzení, zda by finanční instituce mohly být považovány za veřejnoprávní subjekty pro účely nákupu dluhopisů, a provést posouzení každé finanční instituce případ od případu. Čínská vláda rovněž uvedla, že Komise neanalyzovala, zda existují jiní kupci korporátních dluhopisů a konvertibilních dluhopisů než čínské banky a finanční instituce a zda existují soukromí kupci. Čínská vláda dále uvedla, že účelem čínského systému finančního dohledu, pokud jde o korporátní dluhopisy a konvertibilní dluhopisy, je zajistit bezpečnost systému a chránit práva a zájmy investorů a že tento systém jako takový neprokazuje zásahy ze strany vlády.

(416)

Komise nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že neprovedla zvláštní posouzení chování finančních institucí jakožto veřejnoprávních subjektů při nákupu dluhopisů. Kromě závěrů, k nimž dospěla v oddíle 3.5.1 výše, Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních emisí konvertibilních dluhopisů a ve 409. až 413. bodě odůvodnění provedla zvláštní posouzení. Ačkoli Komise souhlasila s čínskou vládou, že nákup korporátních dluhopisů a konvertibilních dluhopisů může být v zásadě běžnou obchodní praxí, k níž dochází ve všech hlavních jurisdikcích, poukázala na to, že nákup korporátních dluhopisů čínskými finančními institucemi se vyznačuje zásahy státu, jak je prokázáno ve 413. bodě odůvodnění. Komise rovněž nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že neanalyzovala, zda existují i jiní kupci korporátních dluhopisů a konvertibilních dluhopisů než čínské banky a finanční instituce. Komise ve 404. a 406. bodě odůvodnění poukázala na to, že 85 % investorů do konvertibilních dluhopisů vydaných jednou ze společností zařazených do vzorku jsou institucionální investoři, včetně finančních institucí, a že existuje soubor podpůrných důkazů, podle nichž je podstatná část investorů do konvertibilních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku tvořena finančními institucemi, které mají zákonnou povinnost poskytnout výrobcům kabelů z optických vláken úvěrovou podporu. Vzhledem k vysokému podílu institucionálních investorů, včetně finančních institucí, měla Komise za to, že určují vlastnosti předmětných konvertibilních korporátních dluhopisů, zejména nízkou kupónovou sazbu, a že ostatní investoři, jako jsou soukromí investoři, pouze tyto podmínky dodrželi. Komise se rovněž domnívala, že čínský systém finančního dohledu, pokud jde o korporátní dluhopisy a konvertibilní dluhopisy, je pouze prvkem, který spolu s normativním rámcem upravujícím financování finančními institucemi popsaným v 405. a 407. bodě odůvodnění, jakož i s konkrétním chováním finančních institucí poukázal na zásahy ze strany čínské vlády. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(417)

Komise měla za to, že preferenční financování prostřednictvím konvertibilních dluhopisů je specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Konvertibilní dluhopisy totiž nemohou být vydány bez souhlasu CSRC, která kontroluje, zda jsou splněny všechny regulační podmínky pro vydání konvertibilních dluhopisů. Jak je vysvětleno v 399. bodě odůvodnění, podle zákona ČLR o cenných papírech (verze 2014) a správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kotovanými společnostmi, která se konkrétně vztahují na konvertibilní dluhopisy, musí být emise konvertibilních dluhopisů v souladu s průmyslovou politikou státu. Komise se ve 400. bodě odůvodnění domnívala, že „v souladu s průmyslovou politikou státu“ znamená, že investiční projekt spadá mezi „podporovaná“ odvětví v Katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci, mezi něž patří odvětví kabelů z optických vláken.

(418)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda uvedla, že trhy s dluhopisy jsou v každé zemi regulovány, neboť se jedná o otázku hospodářské stability. Kritéria, která musí společnost splnit, aby mohla vydávat dluhopisy, jsou finanční povahy a nejsou politicky orientovaná. Čínská vláda nesouhlasila s názorem, že emise konvertibilních dluhopisů musí být v souladu s průmyslovou politikou státu, a zopakovala, že odvětví kabelů z optických vláken není podporované odvětví. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise neprokázala, že je prodej dluhopisů výslovně omezen na určité společnosti.

(419)

V tomto ohledu, ačkoli Komise souhlasila s tím, že trhy s dluhopisy jsou v každé zemi regulovány a že většina kritérií, která musí společnost splnit, aby mohla vydávat dluhopisy, je finanční povahy, nesouhlasila s tvrzením čínské vlády, že vydávání konvertibilních dluhopisů není v Číně politicky orientované. Za prvé Komise zopakovala svůj postoj, že odvětví kabelů z optických vláken je podporované odvětví. Za druhé se Komise domnívala, že znění zákona ČLR o cenných papírech (verze 2014) a správních opatření týkajících se vydávání cenných papírů kótovanými společnostmi, které se konkrétně vztahují na konvertibilní dluhopisy a podle nichž musí být emise konvertibilních dluhopisů v souladu s průmyslovými politikami státu, je dostatečně jasné. Komise ve 414. bodě odůvodnění rovněž zjistila, že tím, že finanční instituce souhlasily s investováním do konvertibilních dluhopisů s velmi nízkou mírou návratnosti bez ohledu na rizikový profil emitenta, poskytly vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku výhodu. Finanční výhoda poskytnutá nákupem konvertibilních korporátních dluhopisů s tak nízkou kupónovou sazbou je ve skutečnosti „výslovně omezena“ na podporovaná odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken, prostřednictvím normativního rámce navrženého čínskou vládou. Tato tvrzení čínské vlády byla proto zamítnuta.

(420)

Konvertibilní dluhopisy jsou hybridním dluhovým nástrojem, který má znaky dluhopisu, jako jsou úrokové platby, a zároveň umožňuje za určitých podmínek převést investovanou částku na akcie. Komise zjistila, že na akcie byla převedena pouze zanedbatelná část konvertibilních dluhopisů obou společností zařazených do vzorku. Proto během období šetření fungovaly konvertibilní dluhopisy obou společností zařazených do vzorku pouze jako dluhopis, což investorům přineslo výnos ve formě úroků podobně jako úvěry. Vzhledem k tomu, že metodika výpočtu úvěrů popsaná v 310. bodě odůvodnění je založena na dluhopisech, rozhodla se Komise s ohledem na tyto zvláštní okolnosti tohoto případu použít stejnou metodiku (100). To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB se stejnou dobou trvání se použije na referenční úrokové sazby zveřejněné PBOC nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu zveřejněnou NIFC (101), za účelem stanovení tržní úrokové sazby pro dluhopisy.

(421)

Po poskytnutí konečných informací vznesly čínská vláda, skupina ZTT a skupina FTT námitku proti použití stejné referenční hodnoty pro dluhopisy a konvertibilní dluhopisy, jako je referenční hodnota uplatňovaná na úvěry, jelikož dluhopisy, zejména konvertibilní dluhopisy, a úvěry jsou odlišné finanční nástroje a že trh s dluhopisy funguje jinak než trh soukromých úvěrů. Čínská vláda tvrdila, že neexistuje žádný základ pro to, aby Komise použila referenční hodnotu PBOC jako výchozí bod a poté přidala přirážku. Čínská vláda dále tvrdila, že Komise měla přímo použít úrokovou sazbu pro dluhopisy vydané společnostmi s ratingem BB, a uvedla příklady, že evropští výrobci kabelů z optických vláken a výrobci oceli s ratingem BB vydali dluhopisy na podobné období splatnosti s výrazně nižšími sazbami než vypočítaná referenční sazba ve stejném období. Skupina ZTT tvrdila, že hlavní výhodou emise dluhopisů oproti získávání úvěrů od bank je to, že úroková sazba (tj. kupónová sazba), kterou musí společnosti zaplatit investorům do dluhopisů, je často nižší než úroková sazba, kterou by musely zaplatit z bankovního úvěru. Podle skupiny ZTT je vydávání konvertibilních dluhopisů ještě atraktivnější, protože obvykle mají nižší kupónovou sazbu, protože umožňují investorům přeměnit dluhopisy na vlastní kapitál, a získat tak výnosy z investic prostřednictvím dividend z vlastního kapitálu. Skupina FTT rovněž uvedla, že výhodou konvertibilních dluhopisů není výnos z úroků, nýbrž právo na konverzi. Skupina FTT i skupina ZTT navrhly použít jako referenční hodnotu pro výpočet výhody pro dluhopisy a konvertibilní dluhopisy kupónovou sazbu korporátních dluhopisů USA s ratingem BB.

(422)

V 337. bodě odůvodnění Komise vysvětlila, proč se domnívala, že úvěry a korporátní dluhopisy jsou podobnými finančními dluhovými nástroji, což za zvláštních okolností tohoto případu odůvodňuje použití stejné referenční hodnoty pro oba nástroje. Ve 325. až 333. bodě odůvodnění Komise vysvětlila, proč měla za to, že referenční hodnota pro úvěry a podnikové dluhopisy je vhodná, proč nemůže jako referenční hodnotu použít kupónovou sazbu korporátních dluhopisů USA s ratingem BB a proč je srovnání s úrokovými sazbami / kupónovými sazbami EU irelevantní. Komise souhlasila s tím, že konvertibilní korporátní dluhopisy jsou hybridním dluhovým nástrojem, který rovněž umožňuje za určitých podmínek převést investovanou částku na akcie, a jako takové se v zásadě liší od korporátních dluhopisů. Komise zkoumala možnost kvantifikovat tento prvek konvertibility, jakož i použití korporátních dluhopisů USA s ratingem BB, jak navrhuje čínská vláda, skupina FTT a skupina ZTT. Referenční hodnota navržená těmito stranami však tuto konvertibilitu nezohledňovala a byla referenční hodnotou pro korporátní dluhopisy zbavené vazby na čínské trhy, neboť se týkala dluhopisů vydaných v jiné měně (tj. v USD, a nikoli v CNY) a s podstatně odlišnou bezrizikovou úrokovou sazbou. Nebyly předloženy žádné jiné možné referenční hodnoty a nebyly k dispozici žádné další veřejné informace, které by poskytovaly přesnější referenční hodnotu pro konvertibilní dluhopisy (např. indexy pojistného na konvertibilní dluhopisy v USA s ratingem AA a konvertibilní dluhopisy v USA s ratingem BB) nebo pro aspekt konvertibility těchto dluhopisů. Podle vlastních údajů společností rovněž nebylo možné řádně porovnat rozdíl v kupónové sazbě mezi dluhopisy a konvertibilními dluhopisy, protože jedna ze společností zařazených do vzorku neměla žádné nesplacené dluhopisy a dluhopisy druhé společnosti zařazené do vzorku měly jinou splatnost a jiný účel financování než její konvertibilní dluhopisy. Komise dále ve 420. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že pouze zanedbatelná část konvertibilních dluhopisů obou společností zařazených do vzorku byla přeměněna na akcie a že v praxi vyvážející výrobci použili tento nástroj financování jako rovnocenný s ostatními nástroji financování, tj. úvěry a korporátními dluhopisy. Proto vzhledem k tomu, že během období šetření tyto konvertibilní dluhopisy fungovaly pouze jako dluhopis a poskytovaly investorům návratnost ve formě úroků podobně jako úvěry, a vzhledem k tomu, že použití referenční hodnoty s bezrizikovou sazbou zveřejněnou PBOC nebo NIFC bylo odhadnuto jako konzervativní, potvrdila Komise své rozhodnutí použít referenční hodnotu pro úvěry, jak je uvedeno v 420. bodě odůvodnění.

(423)

Výhodou je rozdíl mezi úrokovou částkou, kterou měla společnost zaplatit uplatněním tržní úrokové sazby uvedené v 420. bodě odůvodnění, a skutečným úrokem, který společnost zaplatila.

(424)

Všechny skupiny zařazené do vzorku využily preferenčního financování v podobě korporátních dluhopisů.

—

zákon Čínské lidové republiky o cenných papírech (verze 2014) („zákon o cenných papírech“) (102),

—

správní opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi, nařízení Čínské regulační komise pro cenné papíry č. 113, 15. ledna 2015,

—

předpisy pro správu korporátních dluhopisů, které vydala Státní rada dne 18. ledna 2011,

—

opatření pro správu nástrojů dluhového financování jiných než finančních podniků na mezibankovním trhu dluhopisů, která vydala Čínská lidová banka, nařízení Čínské lidové banky [2008] č. 12, 9. dubna 2008;

(425)

V souladu s regulačním rámcem nelze v Číně emitovat dluhopisy nebo s nimi volně obchodovat. Emisi každého dluhopisu musí schválit různé vládní orgány, například PBOC, NDRC nebo CSRC, podle druhu dluhopisu a typu emitenta. Kromě toho podle předpisů pro správu korporátních dluhopisů existují pro emise korporátních dluhopisů roční kvóty.

(426)

Navíc by podle článku 16 zákona o cenných papírech, který platil v období šetření, měla veřejná emise korporátních dluhopisů splňovat následující požadavky: „účel použití výnosů musí být v souladu se státní průmyslovou politikou […]“ a „výnosy z veřejné nabídky korporátních dluhopisů se použijí pouze pro schválené účely“. Článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů znovu opakuje, že účel získaných finančních prostředků musí být v souladu s průmyslovou politikou státu. Jak je vysvětleno ve 400. a 401. bodě odůvodnění, emise korporátních dluhopisů za těchto podmínek se zaměřuje na podporované odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken, a odpovídá praxi finančních institucí na podporu těchto odvětví.

(427)

Podle čl. 16 odst. 5 zákona o cenných papírech (verze 2014) „kupónová sazba korporátních dluhopisů nesmí překročit kupónovou sazbu stanovenou Státní radou“. Kromě toho článek 18 předpisů pro správu korporátních dluhopisů obsahuje další podrobnosti a uvádí, že „úroková sazba nabízená pro jakékoli korporátní dluhopisy nesmí být vyšší než 40 % převládající úrokové sazby, kterou platí banky jednotlivcům u spořicích vkladů na dobu určitou se stejnou dobou splatnosti“.

(428)

Navíc článek 18 správních opatření pro emise korporátních dluhopisů a obchodování s nimi stanoví, že pouze některé dluhopisy splňující přísná kritéria kvality, jako je úvěrový rating AAA, mohou být veřejným investorům vydány veřejně nebo mohou být vydány veřejně kvalifikovaným investorům pouze na základě vlastního uvážení emitenta. Korporátní dluhopisy, které nesplňují tyto standardy, mohou být vydány veřejně pouze kvalifikovaným investorům. Z toho vyplývá, že většina korporátních dluhopisů je vydávána kvalifikovaným investorům, které schválila CSRC a kteří jsou čínskými institucionálními investory.

(429)

V Číně si společnosti, které chtějí vydávat korporátní dluhopisy, musí vyžádat služby finanční instituce, jež jedná jako upisovatel. Upisovatelé organizují emisi dluhopisů a vyjednají úrokovou sazbu, za kterou bude dluhopis předložen investorům. Komise zjistila, že upisovatel korporátního dluhopisu vydaného jednou ze skupin zařazených do vzorku patřil mezi finanční instituce, které rovněž poskytly preferenční financování, jak je vysvětleno v oddíle 3.5.1 výše.

(430)

Podle Vhledu na čínský trh dluhopisů vydaného agenturou Bloomberg v roce 2021 představují dluhopisy kotované na mezibankovním trhu dluhopisů 88 % celkového objemu obchodování s dluhopisy. Podle téže studie je většina investorů institucionálními investory, včetně finančních institucí. Konkrétně komerční banky představují 57 % investorů a banky zajišťující vládní politiku představují 3 % (103). Proto jsou investory nakupujícími korporátní dluhopisy především čínské banky, včetně bank ve vlastnictví státu.

(431)

Jak je vysvětleno v 405. a 406. bodě odůvodnění výše, Komise se domnívala, že existuje soubor podpůrných důkazů, podle nichž je podstatná část investorů do konvertibilních dluhopisů vydaných společnostmi zařazenými do vzorku tvořena finančními institucemi, které mají zákonnou povinnost poskytnout výrobcům kabelů z optických vláken úvěrovou podporu. Stejné odůvodnění a závěr platí i pro korporátní dluhopisy, neboť podmínky emise jsou velmi podobné, zejména podmínka splnění požadavků vnitrostátních právních a správních předpisů a politiky a průmyslové politiky státu.

(432)

Jak je popsáno ve 426. bodě odůvodnění, článek 16 zákona o cenných papírech (verze 2014) a článek 12 předpisů pro správu korporátních dluhopisů vyžadují, aby veřejná nabídka podnikových dluhopisů byla v souladu s průmyslovou politikou státu. To má za následek, že korporátní dluhopisy lze vydávat pouze pro účely, které jsou v souladu s cíli plánování čínské vlády, pokud jde o podporovaná odvětví, jak je vysvětleno v 393. a 394. bodě odůvodnění. Institucionální investoři, kterými jsou, jak je uvedeno v 397. a 430. bodě odůvodnění, ve velké míře komerční banky a banky zajišťující vládní politiku, se musí řídit politickými směry stanovenými v rozhodnutí č. 40.

(433)

Mechanismus popsaný ve 116., 401. a 413. bodě odůvodnění se tedy vztahuje rovněž na korporátní dluhopisy, tj. rozhodnutí č. 40 ve spojení s katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci stanoví zvláštní zacházení s některými projekty v rámci určitých podporovaných odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken. Příznivé zacházení, které bylo použito ve prospěch jedné ze skupin zařazených do vzorku, zahrnulo do rozhodnutí investovat do korporátních dluhopisů vydaných s úrokovou sazbou, která neodráží tržní kritéria.

(434)

Jak je popsáno v oddíle 3.5.1 výše, tyto finanční instituce se vyznačují silnou přítomností státu a čínská vláda má možnost vyvíjet na ně účinný vliv. Obecný právní rámec, v němž tyto finanční instituce působí, platí i pro korporátní dluhopisy.

(435)

Komise v oddíle (1) a (2) výše dospěla k závěru, že finanční instituce ve vlastnictví státu jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení a že se v každém případě má za to, že je čínská vláda ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení pověřila výkonem funkcí, které by jinak byly svěřeny vládě, nebo jim jejich výkon nařídila. V oddíle 3.5.1.2 výše Komise dospěla k závěru, že soukromé finanční instituce jsou rovněž pověřeny a řízeny vládou.

(436)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních emisí korporátních dluhopisů. Zkoumala proto celkové právní prostředí, které je popsáno v 425. až 428. bodě odůvodnění, v kombinaci s konkrétními zjištěními šetření.

(437)

Komise zjistila, že korporátní dluhopis byl vydán s úrokovou sazbou nižší, než jaká měla být očekávána u společností s ohledem na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko.

(438)

V praxi ovlivňuje úrokové sazby korporátních dluhopisů podobně jako u úvěrů rating společnosti. Komise však v 280. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že místní ratingový trh je narušen a ratingy jsou nespolehlivé. Jak je uvedeno v 274. bodě odůvodnění, na trhu s dluhopisy dominuje pět čínských místních ratingových agentur a přibližně 90 % dluhopisů má od místních ratingových agentur rating AAA, zatímco mnoho emitentů obdrželo od S&P nižší globální rating emitenta A a BBB.

(439)

To bylo doloženo skutečností, že ratingové zprávy pro korporátní dluhopis emitovaný společností zařazenou do vzorku neodpovídaly její skutečné finanční situaci.

(440)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že čínské finanční instituce, které jednaly jako upisovatelé při emisi korporátního dluhopisu společností zařazenou do vzorku a které jsou hlavními investory do korporátního dluhopisu, se řídily politickými směry stanovenými v rozhodnutí č. 40 tím, že poskytovaly preferenční financování společnostem působícím v podporovaném odvětví, a jednaly tedy buď jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, nebo jako subjekty, které jsou pověřeny nebo řízeny vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(441)

Tím, že finanční instituce organizovaly emisi korporátních dluhopisů s úrokovou sazbou nižší než tržní sazba odpovídající skutečnému rizikovému profilu emitenta a že souhlasily s investováním do takového korporátního dluhopisu, poskytly vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku výhodu.

(442)

Jak je popsáno ve 417. bodě odůvodnění, Komise zastávala názor, že preferenční financování prostřednictvím dluhopisů je ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení specifické, neboť dluhopisy nelze emitovat bez souhlasu vládních orgánů a zákon ČLR o cenných papírech (verze 2014) uvádí, že emise dluhopisů musí být v souladu s průmyslovou politikou státu. Jak již bylo uvedeno ve 131. bodě odůvodnění, odvětví kabelů z optických vláken se v katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci považuje za podporované odvětví.

(443)

Jelikož jsou dluhopisy v zásadě jen jiným druhem dluhového nástroje, který se podobá úvěrům, a jelikož metodika výpočtu pro úvěry již vychází z určitého koše dluhopisů, rozhodla se Komise použít metodiku výpočtu pro úvěry popsanou v oddíle 3.5.3.3. To znamená, že relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB o stejné délce trvání se použije na referenční úrokové sazby PBOC, nebo, po 20. srpnu 2019, na základní úrokovou sazbu zveřejněnou NIFC k určení tržní úrokové sazby dluhopisů, která je následně porovnána se skutečnou úrokovou sazbou, kterou platí daná společnost, za účelem určení výhody.

(444)

Komise zjistila, že obě skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku využívaly preferenčního financování ve formě úvěrových linek, návrhů bankovních akceptů a konvertibilních dluhopisů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(445)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Preferenční financování: jiné typy financování

(446)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytuje podporovaným odvětvím mimo jiné krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé pojištění vývozních úvěrů, pojištění investic a záruky pro dluhopisy, a to za zvýhodněných podmínek. Sinosure na svých obecných internetových stránkách uvádí, že podporuje čínský vývoz zboží, zejména vývoz vyspělých technologických výrobků. Podle studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získalo čínské odvětví vyspělých technologií, jehož součástí je i odvětví kabelů z optických vláken, 21 % celkového pojištění vývozních úvěrů od společnosti Sinosure (104). Kromě toho se společnost Sinosure aktivně podílela na plnění iniciativy „Made in China 2025“, která vede podniky k využívání vnitrostátních úvěrových zdrojů, realizaci vědeckých a technologických inovací a technologických modernizací a pomáhá podnikům, které chtějí „vykročit do světa“, stát se konkurenceschopnějšími na světovém trhu (105).

a)

Oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a techniky s využitím pojištění vývozních úvěrů (Shang Ji Fa [2004] č. 368), vydané společně ministerstvem obchodu a společností Sinosure,

b)

„Plán 840“ obsažený v Oznámení Státní rady ze dne 27. května 2009,

c)

Oznámení Státní rady o urychlení rozvoje nově vznikajících odvětví strategického významu (GuoFa [2010] č. 32 ze dne 18. října 2010), vydané Státní radou, a jeho prováděcí pokyny (GuoFa [2011] č. 310 ze dne 21. října 2011).

d)

Oznámení o vydání čínského Katalogu vyspělých technologických výrobků na vývoz č. 16 Národního odboru pro vědu a techniku z roku 2006 (2006).

(447)

Dvě skupiny společností, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(448)

Jak je však uvedeno ve 158. bodě odůvodnění, společnost Sinosure nepředložila požadované podklady týkající se její správy a řízení, například stanovy. Kromě toho společnost Sinosure neposkytla žádné konkrétnější informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví kabelů z optických vláken, údaje o výši pojistného nebo podrobné informace týkající se ziskovosti její činnosti v oblasti pojištění vývozních úvěrů.

(449)

Komise tak musela poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(450)

Podle informací poskytnutých v předchozích antisubvenčních šetřeních (106) a podle informací z internetových stránek společnosti Sinosure (107) je společnost Sinosure politicky orientovanou pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100% vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě těchto informací dospěla Komise k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly, pokud jde o společnost Sinosure.

(451)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví kabelů z optických vláken.

(452)

Podle oznámení o vydání čínského Katalogu vyspělých technologických výrobků na vývoz z roku 2006 č. 16 „produkty zahrnuté do katalogu výrobků na vývoz z roku 2006 mohou využívat preferenční politiky, které stát uděluje pro vývoz vyspělých výrobků“. V Katalogu vyspělých technologických výrobků na vývoz jsou výslovně uvedena optická vlákna, zařízení pro přenos s optickými vlákny a kabely z optických vláken (108).

(453)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů (109) by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků posílením své celkové podpory vývozu vyspělých a nových technologických výrobků, včetně „informačních a komunikačních“ výrobků. Vyspělá a nová technologická odvětví, jako je odvětví kabelů z optických vláken, uvedená v čínském Katalogu vyspělých technologických výrobků na vývoz, by měla v rámci své činnosti považovat za cílová odvětví a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů. Jak je uvedeno v 86. a 118. bodě odůvodnění, odvětví kabelů z optických vláken je zahrnuto do obecnější kategorie „informační průmysl“. Ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2019 se dále uvádí, že Sinosure „podpořila stálý rozvoj klíčových odvětví“ a „urychlila růst strategických a nově vznikajících odvětví“ (110).

(454)

Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure opírala o tento normativní rámec.

(455)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu účinné kontroly na základě konkrétních pojistných smluv. Během dálkové křížové kontroly trvala čínská vláda na tom, že v praxi společnosti Sinosure jsou částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví kabelů z optických vláken nebo společností zařazených do vzorku.

(456)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť nevycházelo z tržních zásad.

(457)

Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami (na základě údajů ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2019 (111)) dospěla Komise k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,22 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady). V praxi však bylo pojistné zaplacené společnostmi zařazenými do vzorku mnohem nižší než minimální poplatek potřebný k pokrytí provozních nákladů.

(458)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví kabelů z optických vláken výše uvedený právní rámec. Společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Kromě toho získali vyvážející výrobci zařazení do vzorku výhodu, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(459)

Komise rovněž určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(460)

Jelikož měla společnost Sinosure během období šetření dominantní postavení na trhu, Komise nebyla schopna zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované bankou Export-Import Bank ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(461)

Komise se domnívala, že výhoda poskytnutá příjemcům je rozdílem mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako pojistné, a částkou, kterou měla zaplatit uplatněním externí referenční sazby pojistného uvedené v 460. bodě odůvodnění.

(462)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období šetření pro skupinu FTT a pro skupinu ZTT činila:

Preferenční financování a pojištění: pojištění vývozních úvěrů

(463)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) (112) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, výhodu z nižší daně z příjmů podniků ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.

(464)

Právním základem tohoto programu je článek 28 zákona o dani z příjmů podniků a článek 93 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků (113) spolu s:

(465)

Kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Článek 28 uvedeného zákona stanoví, že „sazba daně z příjmů podniků působících v oblasti vyspělých a nových technologií, které potřebují zvláštní podporu státu, se sníží na 15 %“.

(466)

Článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje, že:

„Důležitými podniky působícími v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, jak je uvedeno v čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků, se rozumí podniky, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují tyto podmínky:

Opatření pro správu identifikace podniku působícího v oblasti vyspělých technologií a klíčové státem podporované oblasti vyspělých a nových technologií formulují společně odbory pro technologie, finance a daně v rámci Státní rady a vstoupí v platnost poté, co je schválí Státní rada.“

(467)

Výše uvedená ustanovení jasně uvádějí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pro „významné podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují určité podmínky, jako je „soulad s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“.

(468)

Podle článku 11 správních opatření pro uznávání podniků zabývajících se vyspělými technologiemi (G.K.F.H. [2016] č. 32) musí podnik, aby byl uznán za podnik zabývající se vyspělými technologiemi, současně splňovat určité podmínky, například: „stane se držitelem práv duševního vlastnictví, což hraje ústřední úlohu při technické podpoře jeho hlavních produktů (služeb) prostřednictvím nezávislého výzkumu, převodu, udělování grantů, fúzí a akvizic atd.“ a „technologie, která hraje ústřední úlohu při technické podpoře jeho hlavních produktů (služeb), je v rozsahu předem stanoveném v „oblastech vyspělých technologií podporovaných státem““.

(469)

Prioritní oblasti vyspělých technologií podporované státem jsou uvedeny v Katalogu oblastí vyspělých technologií podporovaných státem z roku 2016. Tento katalog jasně v části „I. Elektronické informace“ v bodě 4 uvádí „komunikační technologie“, „optické přenosové soustavy“ a „technologie optických přenosových soustav“, které zahrnují kabely z optických vláken, jakožto oblasti vyspělých technologií podporované státem.

(470)

Společnosti, které toto opatření využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

(471)

Komise zjistila, že společnosti v rámci skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byly během období šetření kvalifikovány jako společnosti působící v oblasti vyspělých technologií, a proto měly snížené sazby daně z příjmů podniků ve výši 15 % nebo 12,5 %.

(472)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(473)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které působí pouze v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jak je uvedeno v 466. až 468 bodě odůvodnění. Jak je uvedeno v 469. bodě odůvodnění, odvětví kabelů z optických vláken představuje takovou prioritní oblast vyspělých technologií.

(474)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že programy osvobození od daně a odpočtů napadnuté Komisí nepředstavují napadnutelné subvence. Podle čínské vlády jsou údajná osvobození od daně a daňové odpočty důsledkem systému, který stanoví objektivní kritéria nebo podmínky způsobilosti pro přístup k finanční podpoře, přičemž způsobilost je automatická a kritéria a podmínky stanovené v programech jsou přísně dodržovány, aniž by zvýhodňovaly určité podniky oproti jiným, a jsou čistě hospodářské a horizontální povahy. Čínská vláda proto tvrdila, že nejsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(475)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila, neboť se domnívá, že daňové režimy popsané v oddílech 3.7.1.1 až 3.7.1.3 jsou specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, který stanoví, že „pokud orgán, který subvenci poskytuje, nebo právní předpisy, kterými se tento orgán řídí, výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky, jedná se o specifickou subvenci“. Dotčené režimy subvencí mají totiž svůj právní základ v kapitole IV „Daňové preference“ zákona o dani z příjmů podniků. Tato kapitola svým názvem a obsahem výslovně stanoví zvláštní preferenční zacházení, které „výslovně omezuje přístup k subvenci na určité podniky“. Proto jsou subvence poskytované v rámci těchto daňových režimů specifické podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(476)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně podle nižší sazby.

(477)

Sazba subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 0,10 % u skupiny FTT a 0,48 % u skupiny ZTT.

(478)

Odpočet daně u výdajů na výzkumné a vývojové činnosti poskytuje podnikům nárok na preferenční daňové zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(479)

Konkrétně to znamená, že výdaje na výzkum a vývoj vzniklé v souvislosti s vývojem nových technologií, nových výrobků a nových technik, které netvoří nehmotná aktiva a jsou zaúčtovány do zisků a ztrát ve stávajícím období, podléhají dodatečnému 75% odpočtu po odpočtu v plném rozsahu s ohledem na konkrétní situaci. Pokud výše uvedené výdaje na výzkum a vývoj tvoří nehmotná aktiva, podléhají odpisům založeným na 175 % nákladů na nehmotná aktiva. Od ledna 2021 se dodatečný odpočet před zdaněním u výdajů na výzkum a vývoj zvýšil na 100 % (115).

(480)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

(481)

V předchozích šetřeních (116) Komise zjistila, že „nové technologie, nové výrobky a nová řemesla“, které mohou využít daňového odpočtu, jsou součástí některých oblastí vyspělých technologií podporovaných státem. Jak je uvedeno v 469. bodě odůvodnění, klíčové oblasti vyspělých technologií podporované státem jsou uvedeny v Katalogu oblastí vyspělých technologií podporovaných státem z roku 2016.

(482)

Jak je uvedeno v 468. bodě odůvodnění, kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“, zejména článek 25. Ustanovení čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků, který je rovněž součástí této kapitoly, uvádí, že „náklady na výzkum a vývoj vzniklé podnikům při vývoji nových technologií, nových výrobků a nových technik“ mohou být dodatečně odečteny při výpočtu zdanitelného příjmu. Článek 95 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje význam „výdajů na výzkum a vývoj vynaložených za účelem vývoje nových technologií, nových výrobků a nových dovedností“ stanovených v čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků.

(483)

Podle oběžníku o zvýšení podílu daňových super odpočtů u výdajů na výzkum a vývoj (Cai Shui [2018] č. 99) „v souvislosti s náklady na výzkum a vývoj, které skutečně vznikly podniku z jeho činností v oblasti výzkumu a vývoje, je 75 % skutečné výše výdajů odpočitatelných před zdaněním, kromě jiných skutečných odpočtů, během období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020 za předpokladu, že uvedené zisky nejsou převedeny na nehmotné aktivum a nejsou zaznamenány v rozvaze stávajících zisků a ztrát tohoto podniku; pokud však byly uvedené náklady převedeny na nehmotné aktivum, mohou být tyto náklady během výše uvedeného období odepisovány sazbou 175 % nákladů nehmotného aktiva před zdaněním“.

(484)

Komise zjistila, že společnosti v rámci skupin zařazených do vzorku požívaly „dodatečného odpočtu u výdajů na výzkum a vývoj vzniklých v souvislosti s výzkumem a vývojem nových technologií, nových výrobků a nových technik“.

(485)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(486)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako je odvětví kabelů z optických vláken.

(487)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně po dodatečném 75% odpočtu skutečných výdajů na výzkum a vývoj.

(488)

Sazba subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 1,28 % u skupiny FTT a 0,13 % u skupiny ZTT.

(489)

Zákon o dani z příjmu podniků poskytuje preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem, a zejména osvobození od daně z příjmu z kapitálových investic, jako jsou dividendy a prémie, mezi způsobilými rezidentními podniky.

(490)

Právním základem tohoto programu je čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků.

(491)

Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky.

(492)

Komise zjistila, že některým společnostem ve skupinách zařazených do vzorku bylo poskytnuto osvobození od daně z příjmu z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky.

(493)

Komise je toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(494)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto osvobození pouze na způsobilé rezidentní podniky, které jsou významně podporovány státem a jejichž rozvoj stát podněcuje.

(495)

Po poskytnutí konečných informací skupina ZTT tvrdila, že osvobození dividend od daně má zamezit dvojímu zdanění stejných příjmů jak u mateřských, tak u dceřiných společností, což je mezinárodně uznávaná daňová praxe.

(496)

Ačkoli Komise v tomto ohledu souhlasila s tím, že zamezení dvojího zdanění je mezinárodně uznávanou daňovou praxí, čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků je součástí kapitoly IV „Daňové preference“, v níž je stanovena řada preferenčních daňových zacházení, která jsou výjimkami z obecných daňových pravidel. Jak je dále vysvětleno v 491. bodě odůvodnění, článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky. Komise se proto domnívala, že taková preferenční daňová politika je omezena na určitá odvětví, která jsou výslovně podporována a podněcována státem, jako je odvětví kabelů z optických vláken, a je proto specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Komise proto potvrdila svůj závěr popsaný v 493. a 494. bodě odůvodnění, že tento režim představuje napadnutelnou subvenci.

(497)

Komise vypočítala výši subvence použitím běžné daňové sazby na příjmy z dividend, které byly odečteny od zdanitelných příjmů.

(498)

Po poskytnutí konečných informací skupina ZTT tvrdila, že by Komise měla rozlišovat dvě rozdílná daňová zacházení v přiznání k dani z příjmu, tj. výnos z dividend a částku úpravy daně u investic, přičemž tato částka nepředstavuje příjem z dividend, na který se vztahují ustanovení čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků. Komise s tímto tvrzením souhlasila a výpočty výhody odpovídajícím způsobem opravila.

(499)

Sazba subvence zjištěná pro tento specifický režim činila 1,05 % u skupiny FTT a 0,21 % u skupiny ZTT.

(500)

Podle článku 32 zákona o dani z příjmů podniků platí, že „pokud jsou zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv podniku skutečně nezbytné z důvodu technologického pokroku nebo z jiných důvodů, může být počet let pro odpisy snížen nebo může být přijata metoda zrychlených odpisů“.

(501)

Právním základem tohoto programu je článek 32 zákona o dani z příjmů podniků společně s prováděcími pravidly k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

(502)

Podle oznámení o politikách odpočtů zařízení a aplikací pro účely daně z příjmů podniků (Cai Shui [2018] č. 54) platí, že „pokud jednotková hodnota zařízení nebo aplikace, které podnik koupil nedávno, tj. během období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020, nepřesahuje pět milionů RMB, může podnik zahrnout tuto hodnotu do nákladů a výdajů běžného období na základě paušálních částek pro odpočet při výpočtu svých zdanitelných příjmů a již není nadále povinen provádět výpočet odpisů na ročním základě.“ Tento právní předpis není specifický pro určité odvětví.

(503)

Pokud jde o aktiva s jednotkovou hodnotou vyšší než 5 milionů RMB, oznámení o zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2014] č. 75), a oznámení o dalším zlepšování politik v oblasti daní z příjmů podniků, které se vztahují na zrychlené odpisy dlouhodobých aktiv (Cai Shui [2015] č. 106), se použijí i nadále. Podle těchto oznámení jsou dlouhodobá aktiva zakoupená společnostmi v deseti klíčových odvětvích způsobilá pro metodu zrychlených odpisů.

(504)

Komise zjistila, že během období šetření společnosti zařazené do vzorku neuplatňovaly zrychlené odpisy u aktiv s jednotkovou hodnotou, která přesahuje 5 milionů RMB. Vzhledem k tomu, že uvedená aktiva nespadají pod oznámení Cai Shui [2014] č. 75 a oznámení Cai Shui [2015] č. 106, Komise zjistila, že vyvážející výrobci nezískali výhodu z napadnutelných subvencí.

(505)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku mohli využít zrychlené odpisy domů a budov, které jsou vyloučeny z působnosti prahové hodnoty 5 milionů RMB podle článku 2 oznámení o politikách odpočtů zařízení a aplikací pro účely daně z příjmů podniků (Cai Shui [2018] č. 54). V tomto ohledu Komise potvrdila, že společnosti zařazené do vzorku neměly během období šetření prospěch ze zrychlených odpisů domů a budov.

(506)

Komise dospěla k závěru, že vyvážející výrobci nezískali během období šetření v rámci tohoto programu výhodu z napadnutelných subvencí.

(507)

Organizace nebo jednotlivec využívající pozemky ve městech, krajských městech a správních centrech a průmyslových a důlních oblastech musí obvykle platit daň z užívání městských pozemků. Daň z užívání pozemků vybírají daňové úřady v místě, kde jsou pozemky využívány. Některé kategorie půdy, jako je půda získaná z moře, půda pro využití vládními institucemi, lidovými organizacemi a vojenskými jednotkami pro jejich vlastní použití, půda pro využití institucemi financovanými z veřejných prostředků od ministerstva financí, půda, kterou využívají náboženské chrámy, veřejné parky a veřejné historické a přírodní lokality, ulice, silnice, veřejná prostranství, trávníky a další městské veřejné pozemky, jsou však od daně z užívání pozemků osvobozeny.

(508)

Právním základem tohoto programu je:

(509)

Jedna společnost v jedné ze skupin zařazených do vzorku využila snížení částky daně z užívání půdy o 60 % na základě zvláštní politiky vztahující se na společnosti působící v oblasti vyspělých technologií v letech 2019 a 2020 podle čl. 2 odst. 1 „několika stanovisek k důrazné podpoře udržitelného a zdravého rozvoje soukromé ekonomiky (EFA [2018] č. 33)“.

(510)

Dotčená společnost nespadala do žádné z kategorií osvobozených od daně stanovených v článku 6 prozatímního nařízení Čínské lidové republiky o dani z užívání městských pozemků (revidovaného v roce 2019).

(511)

Kromě toho byla stejná společnost v prvním čtvrtletí roku 2020 zcela osvobozena od placení daně z užívání půdy na základě „Oznámení generálního úřadu lidové vlády provincie Chu-pej o tisku a distribuci příslušných politik a opatření pro řešení situace v souvislosti s COVID-19 a podpory malých a středních podniků při překonávání obtíží“ (EZhengBanFa (2020) č. 5) a „Oznámení lidové vlády provincie Chu-pej o tisku a distribuci příslušných politik a opatření pro urychlení hospodářského a společenského rozvoje v provincii Chu-pej (EZhengBanFa (2020) č. 6).

(512)

Komise dospěla k závěru, že výše popsané snížení daně z užívání půdy pro společnosti působící v oblasti vyspělých technologií je subvencí buď ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i), nebo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě přímého převodu finančních prostředků (vrácení zaplacené daně) nebo ušlých příjmů čínské vlády (nezaplacená daň), čímž dotčená společnost získává výhodu. Subvence je specifická, neboť se zaměřuje pouze na společnosti působící v oblasti vyspělých technologií.

(513)

Výhoda pro příjemce se rovná vrácené částce / úspoře na dani. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož společnost získala snížení daně, ačkoli nesplňovala žádné z objektivních kritérií uvedených v 507. bodě odůvodnění.

(514)

Pokud jde o osvobození od daně z užívání půdy v prvním čtvrtletí roku 2020, Komise se domnívala, že opatření není specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož vzhledem k pandemii COVID-19 se toto osvobození od daně neomezovalo pouze na konkrétní podnik či výrobní odvětví nebo skupinu podniků či výrobních odvětví, ale vztahovalo se na všechna výrobní odvětví.

(515)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Za tuto výhodu byla považována částka vrácená během období šetření. Výše subvence zjištěná pro tento zvláštní režim byla pro skupinu FTT zanedbatelná.

(516)

Celková sazba subvencí zjištěná v souvislosti se všemi režimy osvobození od daní během období šetření byla u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tato:

Osvobození od daní a jejich snížení

—

oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování, Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027, vydaný dne 16. července 2018,

—

několik stanovisek ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady ohledně dalšího prohloubení reformy energetické soustavy (Zhong Fa [2015] č. 9),

—

oznámení o plné liberalizaci plánu výroby a spotřeby elektřiny pro komerčně působící uživatele (Národní komise pro rozvoj a reformy [2019] č. 1105),

—

pravidla pro obchodování s elektřinou pro střednědobé a dlouhodobé transakce – prováděcí pravidla (prozatímní) v provincii Chu-pej ze dne 29. listopadu 2019,

—

pravidla pro obchodování s elektřinou pro střednědobé a dlouhodobé transakce v provincii Ťiang-su,

—

oznámení cenového úřadu provincie Ťiang-su o přiměřené úpravě struktury cen elektřiny, Su Jia Gong [2017] č. 124 a

—

oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy o snižování nákladů na elektřinu u podniků na podporu obnovy rozvoje práce a výroby a reformní ceny [2020] č. 258.

(517)

Všechny společnosti zařazené do vzorku nakupovaly elektřinu.

(518)

Pokud jde o některé společnosti ve skupinách zařazených do vzorku, kupní ceny elektřiny sledovaly oficiální ceny na úrovni provincií pro velké průmyslové uživatele. Jak bylo zjištěno v předchozích šetřeních (117), poskytování elektřiny za úředně stanovené ceny neposkytuje zvláštní výhodu.

(519)

Komise však zjistila, že prošetřované společnosti v rámci dvou skupin zařazených do vzorku platily nižší náklady na elektřinu nebo jim byla část těchto nákladů vrácena/upravena.

(520)

Komise zjistila, že společnosti v rámci jedné ze skupin zařazených do vzorku měly prospěch ze zvláštních náhrad/úprav svých nákladů na elektřinu, protože těmto společnostem bylo umožněno účastnit se pilotního programu pro „tržně orientované transakce s elektřinou“. Tyto společnosti neměly s výrobcem elektřiny uzavřenou smlouvu na přímé dodávky elektřiny. Náhrady/úpravy byly obdrženy proto, že dotčené společnosti elektrárnám předem oznámily svou poptávku po elektřině.

(521)

Komise dále zjistila, že stejně jako v předchozích šetřeních (118) mohou některé prošetřované společnosti nakupovat elektřinu přímo od výrobců elektřiny podpisem dohod o přímém nákupu. V těchto smlouvách je stanoveno určité množství elektřiny za určitou cenu, která je nižší než oficiální ceny stanovené na úrovni provincií pro velké průmyslové uživatele.

(522)

Možnost uzavírat přímé smlouvy o dodávkách elektřiny nebo využívat náhrady/úpravy nákladů na elektřinu účastí na „tržně orientovaných transakcích s elektřinou“ není v současné době otevřena všem velkým průmyslovým uživatelům. Na vnitrostátní úrovni stanoviska ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady ohledně dalšího prohloubení reformy energetické soustavy například upřesnila, že „podniky, které nejsou v souladu s vnitrostátní průmyslovou politikou a jejichž výrobky a procesy jsou vyloučeny, by se neměly účastnit přímých transakcí.“ (119) V týchž stanoviscích se rovněž uvádí, že „po stanovení přístupových standardů bychom měli rovněž aktualizovat katalogy místních podniků vyrábějících elektřinu a maloobchodníků s elektřinou, které splňují standardy, které každoročně zveřejňují vlády, a zavést dynamickou regulaci uživatelského katalogu. Podniky vyrábějící elektřinu, maloobchodníci s elektřinou a uživatelé uvedení v katalogu se mohou dobrovolně zaregistrovat u obchodních institucí, aby se stali účastníky trhu“. Aby se tedy společnost mohla účastnit systému přímého obchodování, měla by splňovat určité standardy a být zařazena do „katalogu uživatelů“.

(523)

V praxi provádějí přímé obchody s elektřinou provincie. Společnosti musí podat k provinčním orgánům žádost o souhlas s účastí v pilotním programu přímých nákupů elektřiny a musí splnit určitá kritéria. U některých společností neexistuje žádný skutečný od trhu odvozený postup vyjednávání nebo předkládání nabídek, neboť množství nakupovaná v rámci přímých smluv nevycházejí z reálné nabídky a poptávky. Výrobci elektřiny a odběratelé elektřiny totiž nemohou volně prodávat ani nakupovat veškerou svou elektřinu přímo. Jsou omezeni množstevními kvótami, které jim přiděluje místní samospráva. Navíc jakkoli se předpokládá, že ceny budou sjednávány přímo mezi výrobci elektřiny a odběratelem elektřiny nebo prostřednictvím zprostředkovatelů služeb, faktury společnostem ve skutečnosti vystavuje státní rozvodná společnost. A dále všechny podepsané smlouvy o přímých nákupech musí být předloženy místní samosprávě pro účely evidence.

(524)

V roce 2018 vydala čínská vláda oběžník Národní komise pro rozvoj a reformy a Národní energetické správy o aktivní propagaci tržně orientovaných přímých transakcí s elektřinou a dalším zlepšení mechanismu obchodování (Fa Gua Yun Xing [2018] č. 1027). Ačkoli je cílem oběžníku zvýšit počet přímých transakcí na trhu s elektřinou, zmiňují se v něm konkrétně určitá odvětví, včetně odvětví vyspělých technologií, jako je odvětví kabelů z optických vláken, jakožto odvětví, která jsou podporována a těží z liberalizace trhu s elektřinou. Konkrétně v oddíle III „Otevření s cílem umožnit vstup uživatelů splňujících požadavky“ bodě 2 se uvádí „podpora vznikajících odvětví s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou odvětví s vyspělými technologiemi, internet, data velkého objemu a vyspělá výroba, jakož i podniků, které mají specifické výhody a vlastnosti a vysoký obsah technologií, pro účast na transakcích, bez omezení v oblasti úrovní napětí a spotřeby elektrické energie“.

(525)

Kromě toho se v oznámení o plné liberalizaci plánu výroby a spotřeby elektřiny pro komerčně působící uživatele [2019] č. 1105, jehož cílem je další liberalizace trhu s elektřinou, stanoví, že „ti komerční uživatelé elektřiny, kteří nedodržují vnitrostátní průmyslové politiky, prozatímně neúčastní tržně orientovaných transakcí, a uživatelé elektřiny, jejichž výrobky a procesy patří do eliminovaných a omezovaných kategorií „Katalogu pokynů pro strukturální přizpůsobení průmyslu“, striktně uplatňují současnou rozdílnou cenovou politiku pro elektřinu.“

(526)

Právní předpisy proto stanoví selektivní uplatňování „tržně orientovaných transakcí s elektřinou“ na trhu s elektřinou omezené na určitá odvětví, jako jsou průmyslová odvětví, která dodržují vnitrostátní průmyslovou politiku, se zvláštním zaměřením na odvětví vyspělých technologií. V důsledku toho platí tato odvětví za elektřinu nižší ceny.

(527)

Komise rovněž zjistila, že některé prošetřované společnosti měly prospěch z vracení/úprav svých nákladů na elektřinu v období od března do června 2020 na základě celostátní politiky (120) zaměřené na zmírnění zátěže společností způsobené pandemií COVID-19. Komise měla za to, že toto opatření není specifické.

(528)

Komise dospěla k závěru, že v případě této snížené sazby za elektřinu a vracení/úprav vyplývajících z účasti na „tržně orientovaných transakcích s elektřinou“, ve smyslu přímých smluv o dodávkách elektřiny či nikoli, které obdržely dané společnosti zařazené do vzorku, se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě příjmů prominutých čínskou vládou (tj. provozovatelem rozvodné sítě), čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná úsporám nákladů na elektřinu buď prostřednictvím snížených cen elektřiny sjednaných v rámci smluv o přímých dodávkách elektřiny, nebo prostřednictvím náhrad/úprav z důvodu účasti na pilotním programu pro „tržně orientované transakce s elektřinou“, neboť elektřina byla dodávána za cenu nižší, než je obvyklá síťová cena placená jinými velkými průmyslovými uživateli, kterým stát neumožňuje účastnit se „tržně orientovaných transakcí“ u dodávek elektřiny.

(529)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které vyhovují určitým cílům průmyslové politiky, které určuje stát, a jejichž výrobky nebo procesy nejsou eliminovány jako nezpůsobilé.

(530)

Komise tudíž konstatovala, že během období šetření existoval režim subvencí a že je specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení.

(531)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou cenou elektřiny, která má být zaplacena podle oficiální ceny elektřiny, a celkovou cenou elektřiny zaplacenou skupinami společností zařazenými do vzorku v rámci snížené sazby a/nebo odečtením různých forem náhrad/úprav.

(532)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období šetření činí u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku:

Poskytování elektrické energie za sníženou sazbu

(533)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(534)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(535)

Podle čínské vlády stanoví článek 137 zákona Čínské lidové republiky o vlastnictví, že „pozemky využívané pro účely průmyslu, obchodu, zábavního odvětví nebo nájemních obytných domů atd., jakož i pozemky se dvěma nebo více zamýšlenými uživateli se převádějí na základě aukce, podání nabídek či jiného veřejného nabídkového řízení“. Kromě toho čínská vláda odkazuje na článek 3 prozatímního nařízení Čínské lidové republiky o postoupení a převodu práva k užívání pozemků ve vlastnictví státu v městských oblastech. Tento článek stanoví, že „jakákoli společnost, podnik, jiná organizace a jednotlivec v Čínské lidové republice nebo mimo její území může, není-li zákonem stanoveno jinak, získat právo na užívání pozemků a zapojit se do rozvoje, využívání a řízení pozemků v souladu s ustanoveními těchto nařízení“.

(536)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

(537)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(538)

V předchozích šetřeních Komise zjistila, že ceny hrazené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a v praxi nefunguje a že ceny stanoví libovolně úřady. (121) Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(539)

Současné šetření v tomto ohledu neukázalo žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že většina společností zařazených do vzorku získala svá práva k užívání pozemků přidělením místními orgány, a nikoli prostřednictvím nabídkového řízení.

(540)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(541)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(542)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 537. až 540. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 549. až 551. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou vyvážející výrobci zařazení do vzorku za práva k užívání pozemků zaplatili, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(543)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno ve 538. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví kabelů z optických vláken uvedeno jako podporované odvětví (122). Podle rozhodnutí Státní rady č. 40 navíc orgány veřejné moci při poskytování pozemků zohledňují „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a průmyslovou politiku. Článek XVIII rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezována“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví kabelů z optických vláken, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(544)

Po poskytnutí konečných informací čínská vláda tvrdila, že společnostem zařazeným do vzorku nebyla poskytnuta žádná výhoda prostřednictvím poskytování práv k užívání pozemků, protože v ČLR existuje volný trh s pozemky. V tomto ohledu čínská vláda odkázala na článek 347 občanského zákoníku ČLR, podle něhož „je-li pozemek využíván pro průmyslové, obchodní, turistické nebo zábavné účely, stavbu obytných domů nebo pro jiné výdělečné účely, nebo existují-li dvě nebo více osob, které chtějí užívat stejný pozemek, udělí se právo na užívání pozemku pro výstavbu prostřednictvím výzvy k podávání nabídek, aukce nebo jiného otevřeného nabídkového řízení. Cena pozemků je stanovena na základě hospodářské soutěže na trhu“.

(545)

Komise zjistila, že ačkoli existují právní ustanovení, jejichž cílem je přidělování práv k užívání pozemků transparentním způsobem a za tržní ceny, například zavedením nabídkových řízení, nejsou tato ustanovení pravidelně dodržována, přičemž někteří kupující získávají půdu zdarma nebo za nižší než tržní sazby (123). Orgány kromě toho při přidělování pozemků často sledují konkrétní politické cíle, včetně plnění hospodářských plánů (124).

(546)

Čínská vláda dále nesouhlasila s Komisí, že opatření jsou specifická, protože ČLR nemá pro žádné výrobní odvětví zvláštní pozemkovou politiku. Dále uvedla, že rozhodnutí č. 40 nevyžaduje, aby orgány veřejné moci zajistily poskytování pozemků podporovaným odvětvím.

(547)

V tomto ohledu rozhodnutí Státní rady č. 40 uvádí v článku XII, že „Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci je důležitým referenčním základem pro směrování investic, správu investičních projektů vládou a formulování a provádění politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu“. Kromě toho se v úvodu rozhodnutí č. 40 uvádí, že „všechny dotčené útvary urychlí tvorbu a změnu příslušných politik v oblasti daní, úvěrů, pozemků (zdůraznění doplněno) a dovozu a vývozu atd. a posílí koordinaci s průmyslovými politikami tak, aby dále vylepšily politický systém na podporu průmyslové restrukturalizace“. Je proto zřejmé, že orgány veřejné moci musí při poskytování pozemků společnostem zohlednit „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a průmyslovou politiku. Článek XVIII rozhodnutí č. 40 uvádí, že pro odvětví, která jsou omezována, „útvary, které řídí investice, nesmějí prověřovat, schvalovat ani uvádět záznamy, žádná finanční instituce nesmí poskytnout žádný úvěr, žádné jiné útvary, které spravují pozemky, územní plánování a výstavbu měst, ochranu životního prostředí, kontrolu kvality, boj proti požárům, cla, průmysl a obchod atd., nemohou projít příslušnými postupy“ (zdůraznění doplněno). Proto je zakázáno, aby útvary, které řídí hospodaření s půdou, poskytovaly pozemky omezovaným odvětvím. Výše uvedená ustanovení rozhodnutí č. 40 vykládaná v duchu „katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ poukazují na jasnou vazbu mezi průmyslovou politikou pro podporovaná odvětví a politikou poskytování pozemků. Z tohoto důvodu bylo tvrzení čínské vlády zamítnuto.

(548)

Komise proto považovala tuto subvenci za napadnutelnou.

(549)

Stejně jako v předchozích šetřeních (125) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnoty použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Pcheng-chu, Ťin-men a Ma-cu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (126). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(550)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů: