(EU) 2022/2332Rozhodnutí Rady (EU) 2022/2332 ze dne 28. listopadu 2022, kterým se porušování omezujících opatření Unie určuje jako oblast trestné činnosti splňující kritéria stanovená v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie

(1)

Článek 29 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) stanoví, že Rada může přijímat rozhodnutí, která vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tematické povahy, včetně omezujících opatření.

(2)

Článek 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) umožňuje Radě přijmout omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům nebo přijmout opatření, která stanoví pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských a finančních vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi, a to na základě rozhodnutí podle článku 29 Smlouvy o EU. Členské státy by měly mít zavedeny účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení nařízení Rady o omezujících opatřeních Unie.

(3)

Toto rozhodnutí se týká pouze omezujících opatření Unie, které Unie přijala na základě článku 29 Smlouvy o EU nebo článku 215 Smlouvy o fungování EU, jako jsou opatření týkající se zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, zákaz zpřístupnění finančních prostředků a hospodářských zdrojů a zákaz vstupu na území členského státu Unie, jakož i odvětvová hospodářská opatření a zbrojní embarga.

(4)

Je nezbytné, aby členské státy měly zavedeny účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení omezujících opatření Unie. Je rovněž nezbytné, aby se tyto sankce vztahovaly na obcházení omezujících opatření Unie.

(5)

Komise zajišťuje koordinaci mezi členskými státy a agenturami Unie při prosazování omezujících opatření Unie přijatých v souvislosti s ruskou útočnou válkou proti Ukrajině a zkoumala vzájemný vztah mezi omezujícími opatřeními a trestněprávními opatřeními.

(6)

Ustanovení čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU v současné době neumožňuje stanovit minimální pravidla týkající se vymezení porušování omezujících opatření Unie a sankcí za ně, neboť porušování omezujících opatření Unie jako takové dosud nepatří mezi oblasti trestné činnosti uvedené v tomto článku. V současné době patří mezi oblasti trestné činnosti stanovené v čl. 83 odst. 1 druhém pododstavci terorismus, obchod s lidmi, sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost. Porušování omezujících opatření Unie však může v některých případech souviset s trestnými činy, které spadají do některé z uvedených oblastí trestné činnosti, jako je terorismus a praní peněz.

(7)

Ustanovení čl. 83 odst. 1 třetího pododstavce Smlouvy o fungování EU upravuje zvláštní postup, kterým může Rada určit nové oblasti trestné činnosti. To lze učinit pouze po pečlivém posouzení kritérií stanovených Smlouvou, která odrážejí výjimečnou povahu daného postupu. Vývoj situace v oblasti trestné činnosti, k němuž došlo v návaznosti na útočnou válku Ruska proti Ukrajině, představuje výjimečné okolnosti.

(8)

Kritéria uvedená v čl. 83 odst. 1 prvním pododstavci Smlouvy o fungování EU týkající se přeshraničního rozměru oblasti trestné činnosti, konkrétně povaha nebo dopad trestných činů a zvláštní potřeba potírání na společném základě, jsou vzájemně propojena a nemohou být posuzována izolovaně.

(9)

Porušování omezujících opatření Unie by mělo být určeno jako oblast trestné činnosti, aby bylo zajištěno účinné provádění politiky Unie v oblasti omezujících opatření. Porušování omezujících opatření Unie je již většinou členských států kvalifikováno jako trestný čin. Některé členské státy, které porušování omezujících opatření kvalifikují jako trestný čin, mají zavedeny široké definice, jako „porušení sankcí OSN a EU“ nebo „porušení předpisů EU“, zatímco jiné mají podrobnější ustanovení, například uvádějí výčet zakázaného jednání. Kritéria, podle nichž jednání spadá do působnosti trestního práva, se mezi členskými státy liší, zpravidla však souvisejí s jeho závažností (závažná povaha) nebo jsou určena z hlediska kvalitativního (úmysl, hrubá nedbalost) či kvantitativního (škoda).

(10)

Porušování omezujících opatření Unie je mimořádně závažná oblast trestné činnosti, která je z hlediska závažnosti podobná oblastem trestné činnosti uvedeným v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, neboť může představovat stálou hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost, narušovat upevňování a podporu demokracie, právního státu a lidských práv a způsobovat značné hospodářské, sociální a společenské škody a škody na životním prostředí. V důsledku takového porušování mají fyzické a právnické osoby, jejichž majetek je zmrazen nebo jejichž činnost je omezena, i nadále přístup ke svému majetku a podporují režimy, na které jsou omezující opatření Unie namířena, nebo mají i nadále přístup ke státním prostředkům, které byly zpronevěřeny. Stejně tak mohou peněžní prostředky získané prostřednictvím využívání zboží a přírodních zdrojů, s nimiž se obchoduje v rozporu s omezujícími opatřeními Unie, umožnit režimům, na něž jsou tato omezující opatření namířena, nakupovat zbraně, s nimiž páchají trestnou činnost. Porušování omezujících opatření Unie v souvislosti s obchodem by mohlo přispět k protiprávnímu využívání přírodních zdrojů v rámci jurisdikce, na níž jsou tato omezující opatření namířena.

(11)

Rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1196 (1998) zdůraznila význam posílení účinnosti zbrojních embarg jako prostředku ke snížení dostupnosti zbraní pro vedení ozbrojených konfliktů. Vyzvala rovněž státy, aby jako prostředek k plnění svých povinností vyplývajících z provádění rozhodnutí Rady bezpečnosti o zbrojních embargách zvážily přijetí právních předpisů nebo jiných právních opatření, na jejichž základě by se porušení zbrojních embarg stanovených Radou bezpečnosti stalo trestným činem.

(12)

Skutečnost, že členské státy mají v rámci svých vnitrostátních právních předpisů velmi rozdílné definice porušování omezujících opatření Unie a sankce za ně, přispívá k různým stupňům vymáhání sankcí v závislosti na členském státě, v němž se porušení stíhá. To narušuje dosažení cílů Unie chránit mezinárodní mír a bezpečnost a prosazovat společné hodnoty Unie. Proto je obzvláště zapotřebí přijmout společná opatření na úrovni Unie, která by řešila porušování omezujících opatření Unie prostřednictvím trestního práva.

(13)

Porušování omezujících opatření Unie má jasný a někdy dokonce neodmyslitelný přeshraniční rozměr. Nejenže do něj mohou být zapojeny fyzické či právnické osoby působící v celosvětovém měřítku, ale v některých případech omezující opatření Unie, jako jsou omezení bankovních služeb, dokonce zakazují přeshraniční operace. Jejich porušení je tedy z podstaty věci jednáním v přeshraničním měřítku, které vyžaduje společnou přeshraniční reakci na úrovni Unie.

(14)

Rozdílné definice porušování omezujících opatření Unie a různorodé sankce za ně podle vnitrostátního práva členských států narušují jednotné uplatňování politiky Unie v oblasti omezujících opatření. Mohou dokonce vést k tomu, že pachatelé vyhledávají nejvhodnější soudní příslušnost a mohou zůstat nepotrestáni, protože se mohou rozhodnout, že budou svou činnost vykonávat v těch členských státech, které stanoví méně přísné reakce na porušení omezujících opatření Unie. Harmonizace sankcí za porušování omezujících opatření Unie by zvýšila účinnost, přiměřenost a odrazující účinek těchto sankcí.

(15)

Porušování omezujících opatření Unie by proto mělo být určeno jako oblast trestné činnosti pro účely čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, neboť splňuje kritéria stanovená uvedeném článku.

(16)

Společný postup na úrovni Unie by nejen přispěl k rovným podmínkám mezi členskými státy a posílil prosazování práva a justiční spolupráci při řešení porušování omezujících opatření Unie, ale rovněž by přispěl k vytvoření rovných podmínek v celosvětovém měřítku, pokud jde o prosazování práva a justiční spolupráci se třetími zeměmi při řešení porušování omezujících opatření Unie.

(17)

Cíle tohoto rozhodnutí, totiž určení porušování omezujících opatření Unie jako oblasti trestné činnosti splňující kritéria stanovená v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, musí být dosaženo na úrovni Unie. Je proto v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(18)

Určení porušování omezujících opatření Unie jako oblasti trestné činnosti pro účely čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU je v prvním kroku nezbytné, aby bylo ve druhém kroku možné přijmout sekundární právní předpisy hmotného práva, které mimo jiné stanoví minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankce v případě porušování omezujících opatření Unie.

(19)

Toto rozhodnutí nemá vliv na žádná opatření, které budou poté přijata v souladu s legislativním postupem stanoveným Smlouvou. Zejména neurčuje ani nepředjímá rozsah a obsah sekundárních právních předpisů, které budou v návaznosti na uplatňování tohoto rozhodnutí navrženy.

(20)

Je nezbytné, aby veškeré legislativní návrhy těchto sekundárních právních předpisů byly vypracovávány v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy.

(21)

Zejména je třeba věnovat náležitou pozornost různorodosti vnitrostátních systémů a základním aspektům systémů trestního soudnictví členských států, a to i pokud jde o organizaci sankcí. Náležitou pozornost je také třeba věnovat zárukám základních práv, zásadě zákazu zpětné účinnosti trestních předpisů, zásadám zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů zakotveným v článku 49 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i požadavkům na přesnost, jasnost a srozumitelnost trestního práva.

(22)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(23)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 29. června 2022 své přání účastnit se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(24)

S cílem umožnit urychlené přijetí sekundárních právních předpisů, které stanoví minimální pravidla pro definice porušování omezujících opatření Unie a sankce za ně, by toto rozhodnutí mělo vstoupit v platnost bezodkladně prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,