(EU) 2016/801Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair

Publikováno: Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21-57 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 11. května 2016 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 22. května 2016 Nabývá účinnosti:
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 17. listopadu 2021

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/801

ze dne 11. května 2016

o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair

(přepracované znění)

(Úř. věst. L 132 21.5.2016, s. 21)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021

  L 382

1

28.10.2021



▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/801

ze dne 11. května 2016

o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair

(přepracované znění)



KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví:

a) 

podmínky vstupu a pobytu na dobu delší než 90 dnů na území členských států a práva státních příslušníků třetích zemí a případně jejich rodinných příslušníků za účelem výzkumu, studia, stáže nebo dobrovolnické služby v Evropské dobrovolné službě, a pokud tak členské státy rozhodnou, programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacích projektů, dobrovolnické služby v jiném programu dobrovolnické služby, než je Evropská dobrovolná služba, nebo činnosti au-pair;

b) 

podmínky vstupu a pobytu a práva výzkumných pracovníků a případně jejich rodinných příslušníků a studentů uvedených v písmeni a) na území jiného členského státu, než je stát, který jako první udělí dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země povolení podle této směrnice.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  
Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí, nebo byli přijati na území členského státu za účelem výzkumu, studia, stáže nebo dobrovolnické služby v Evropské dobrovolné službě. Členské státy mohou také rozhodnout o tom, že budou uplatňovat ustanovení této směrnice na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí za účelem programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, dobrovolnické služby v jiném programu dobrovolnické služby, než je Evropská dobrovolná služba, nebo činnosti au-pair.
2.  

Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí:

a) 

kteří usilují o získání mezinárodní ochrany nebo požívají mezinárodní ochrany podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ( 1 ), nebo požívají dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES ( 2 ) v členském státě;

b) 

jejichž vyhoštění je odloženo ze skutkových nebo právních důvodů;

c) 

kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Evropské unie, kteří uplatnili své právo volného pohybu v rámci Unie;

d) 

kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty členského státu v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES ( 3 );

e) 

kteří spolu se svými rodinnými příslušníky a bez ohledu na svou státní příslušnost požívají práv na volný pohyb rovnocenných s právy občanů Unie na základě dohod mezi Unií a jejími členskými státy a třetími zeměmi nebo mezi Unií a třetími zeměmi;

f) 

kteří přicházejí do Unie jako zaměstnaní stážisté na základě převedení v rámci společnosti podle směrnice 2014/66/EU;

▼M1

g) 

kteří žádají o pobyt v některém členském státě za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ( 4 ).

▼B

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) 

„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

2) 

„výzkumným pracovníkem“ státní příslušník třetí země, který má doktorát nebo náležitou vysokoškolskou kvalifikaci umožňující tomuto státnímu příslušníkovi třetí země přístup k doktorským programům a který je vybrán výzkumnou organizací a přijat na území členského státu za účelem provádění výzkumné činnosti, pro niž se zpravidla vyžaduje tato kvalifikace;

3) 

„studentem“ státní příslušník třetí země přijatý ke studiu na vysokoškolské instituci a přijatý na území členského státu, aby se věnoval jako své hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, včetně diplomů, vysvědčení nebo doktorátů získaných na vysokoškolské instituci, což může zahrnovat přípravný kurz předcházející takovému vzdělávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy daného členského státu nebo povinnou stáž;

4) 

„žákem“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu za účelem účasti v uznaném celostátním či regionálním programu středoškolského vzdělávání odpovídajícím úrovni 2 nebo 3 Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání, a to v rámci programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu organizovaného vzdělávací institucí v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí daného členského státu;

5) 

„stážistou“ státní příslušník třetí země, který je držitelem vysokoškolského titulu nebo studuje ve třetí zemi v programu zakončeném vysokoškolským titulem a byl přijat na území členského státu do programu stáže za účelem získání znalostí, praxe a zkušeností v profesním prostředí;

6) 

„dobrovolníkem“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu za účelem účasti na programu dobrovolnické služby;

7) 

„programem dobrovolnické služby“ program praktických činností solidarity založený na programu, který je jako takový uznán dotčeným členským státem nebo Unií, a sledující cíle obecného zájmu pro neziskové účely, v jehož rámci je činnost vykonávána bez odměny, s výjimkou náhrad výdajů nebo kapesného;

8) 

„au-pair“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu s tím, že bude dočasně přijatý určitou rodinou za účelem zlepšení svých jazykových dovedností a znalostí o daném členském státě výměnou za lehké domácí práce a péči o děti;

9) 

„výzkumem“ tvůrčí práce prováděná na systematickém základě s cílem zvýšit úroveň znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře a společnosti, a využití těchto znalostí k navržení jejich nového uplatnění;

10) 

„výzkumnou organizací“ jakákoli veřejná nebo soukromá organizace provádějící výzkum;

11) 

„vzdělávací institucí“ veřejná nebo soukromá středoškolská instituce, která je uznána dotčeným členským státem nebo jejíž studijní programy jsou uznány v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí tohoto členského státu na základě transparentních kritérií a která se účastní programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu pro účely stanovené v této směrnici;

12) 

„vzdělávacím projektem“ soubor vzdělávacích aktivit vytvořený vzdělávací institucí členského státu ve spolupráci s podobnými institucemi ve třetí zemi za účelem sdílení kultury a znalostí;

13) 

„vysokoškolskou institucí“ jakýkoli druh vysokoškolské instituce, která je jako taková uznána nebo za takovou považována podle vnitrostátních právních předpisů a která v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí nabízí možnost získání uznávaných vysokoškolských titulů nebo jiných uznávaných vysokoškolských kvalifikací, bez ohledu na to, jak je tato instituce nazývána, nebo jakákoliv instituce, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí nabízí odborné vzdělání či přípravu na vysokoškolské úrovni;

14) 

„hostitelským subjektem“ výzkumná organizace, vysokoškolská instituce, vzdělávací instituce, organizace odpovědná za program dobrovolnické služby nebo subjekt přijímající stážisty, k nimž je státní příslušník třetí země přidělen pro účely této směrnice a které se nacházejí na území dotčeného členského státu, bez ohledu na jejich právní formu, v souladu s vnitrostátními právními předpisy dotčeného členského státu;

15) 

„hostitelskou rodinou“ rodina, která dočasně přijímá au-pair a sdílí s ní svůj každodenní rodinný život na území členského státu na základě dohody uzavřené mezi touto rodinou a au-pair;

16) 

„zaměstnáním“ výkon činností zahrnujících jakoukoli formu práce upravenou vnitrostátním právem nebo příslušnými kolektivními smlouvami nebo zavedenou praxí pro zaměstnavatele nebo podle jeho pokynů či pod jeho dohledem;

17) 

„zaměstnavatelem“ fyzická osoba nebo právní subjekt, pro které nebo podle jejichž pokynů či pod jejichž dohledem je zaměstnání vykonáváno;

18) 

„prvním členským státem“ členský stát, který jako první vydá státnímu příslušníkovi třetí země povolení podle této směrnice;

19) 

„druhým členským státem“ členský stát jiný než první členský stát;

20) 

„programy Unie nebo mnohostrannými programy zahrnujícími zahrnující opatření v oblasti mobility“ programy financované Unií nebo členskými státy, které podporují mobilitu státních příslušníků třetích zemí v rámci Unie nebo v členských státech, které se příslušných programů účastní;

21) 

„povolením“ povolení k pobytu nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, dlouhodobé vízum vydané pro účely této směrnice;

22) 

„povolením k pobytu“ povolení vydané za použití vzoru stanoveného v nařízení (ES) č. 1030/2002, přičemž tímto povolením se jeho držiteli přiznává právo oprávněně pobývat na území určitého členského státu;

23) 

„dlouhodobým vízem“ povolení vydané členským státem podle článku 18 Schengenské úmluvy ( 5 ) nebo vydané v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu;

24) 

„rodinnými příslušníky“ státní příslušníci třetích zemí ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES;

Článek 4

Příznivější ustanovení

1.  

Touto směrnicí nejsou dotčena příznivější ustanovení:

a) 

dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzavřených mezi Unií nebo Unií a jejími členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi nebo

b) 

dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzavřených mezi jedním nebo více členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi.

2.  
Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo ponechat v platnosti ustanovení, která jsou příznivější pro státní příslušníky třetích zemí, na něž se směrnice vztahuje, pokud jde o čl. 10 odst. 2 písm. a) a články 18, 22, 23, 24, 25, 26, 34 a 35.



KAPITOLA II

PŘIJÍMÁNÍ

Článek 5

Zásady

1.  

Přijímání státních příslušníků třetích zemí na základě ustanovení této směrnice je podmíněno ověřením dokladů prokazujících, že státní příslušník třetí země splňuje:

a) 

obecné podmínky stanovené v článku 7 a

b) 

zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16.

2.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby žadatel předložil doklady uvedené v odstavci 1 v úředním jazyce dotčeného členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.
3.  
Jakmile jsou splněny všechny obecné i zvláštní podmínky, má státní příslušník třetí země nárok na povolení.

Pokud členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a všechny podmínky pro přijetí stanovené v této směrnici jsou splněny, vydá dotčený členský stát danému státnímu příslušníkovi třetí země požadované vízum.

Článek 6

Objem vstupů

Touto směrnicí není dotčeno právo členského státu stanovit v souladu s čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování EU objem vstupů státních příslušníků třetích zemí uvedených v čl. 2 odst. 1 této směrnice, s výjimkou studentů, pokud má dotčený členský za to, že tito státní příslušníci jsou, nebo budou, v pracovněprávním vztahu. Na tomto základě může být žádost o povolení považována za nepřípustnou nebo být zamítnuta.

Článek 7

Obecné podmínky

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země podle této směrnice, žadatel:

a) 

předloží platný cestovní doklad požadovaný vnitrostátními právními předpisy, a je-li to vyžadováno, předloží žádost o vízum nebo platné vízum, nebo případně platné povolení k pobytu nebo platné dlouhodobé vízum; členské státy mohou vyžadovat, aby byl cestovní doklad platný alespoň po dobu plánovaného pobytu;

b) 

předloží souhlas rodičů s plánovaným pobytem nebo jeho ekvivalent, je-li státní příslušník třetí země podle vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu nezletilý;

c) 

předloží doklad o tom, že má státní příslušník třetí země zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, že o takové zdravotní pojištění požádal; toto pojištění musí být platné po dobu trvání plánovaného pobytu;

d) 

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o zaplacení poplatku za zpracování žádosti podle článku 36;

e) 

v souladu s požadavky dotčeného členského státu doloží, že během plánovaného pobytu bude mít státní příslušník třetí země dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jakož i k pokrytí nákladů na zpáteční cestu. Posouzení, zda jsou prostředky dostatečné, se provádí na individuální bázi a zohlední zdroje, které vyplývají mimo jiné z grantu, stipendia, platné pracovní smlouvy nebo závazné pracovní nabídky či finančního závazku ze strany organizace odpovědné za program výměnných pobytů žáků, subjektu přijímajícího stážisty, organizace odpovědné za program dobrovolnické služby, hostitelské rodiny nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair.

2.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby žadatel v rámci žádosti uvedl adresu dotčeného státního příslušníka třetí země na jejich území.

Pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu vyžadují, aby byla v době podání žádosti uvedena adresa, a dotčený státní příslušník třetí země doposud nezná svou budoucí adresu, členské státy akceptují adresu dočasnou. V takovém případě státní příslušník třetí země uvede adresu svého trvalého bydliště nejpozději v okamžiku vydání povolení podle článku 17.

3.  
Členské státy mohou stanovit referenční částku, kterou považují za „dostatečné prostředky“ podle odst. 1 písm. e). Posouzení toho, zda jsou prostředky dostatečné, se provádí na individuální bázi.
4.  
Žádost se podává a posuzuje mimo území členského státu, v němž státní příslušník třetí země žádá o přijetí, nebo na území tohoto členského státu, pokud zde státní příslušník třetí země již pobývá jako držitel platného povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza.

Odchylně od výše uvedeného může členský stát v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy přijmout podanou žádost, i pokud dotčený státní příslušník třetí země na jeho území oprávněně pobývá, avšak není držitelem platného povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza.

5.  
Členské státy určí, zda žádosti o povolení mají být podávány státním příslušníkem třetí země, nebo hostitelským subjektem, nebo zda je může podávat kterýkoli z nich.
6.  
Členské státy nepřijmou státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví.

Článek 8

Zvláštní podmínky pro výzkumné pracovníky

1.  
Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem výzkumu, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží dohodu o hostování nebo smlouvu v souladu s článkem 10, pokud tak stanoví vnitrostátní právo.
2.  
Členské státy mohou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy vyžadovat písemný závazek výzkumné organizace, že v případě, že výzkumný pracovník neoprávněně setrvá na území dotčeného členského státu, ponese uvedená výzkumná organizace odpovědnost za náhradu nákladů souvisejících s jeho neoprávněným pobytem a navrácením, které byly hrazeny z veřejných prostředků. Finanční odpovědnost výzkumné organizace končí nejpozději šest měsíců po skončení dohody o hostování.

Je-li právo pobytu výzkumného pracovníka prodlouženo v souladu s článkem 25, trvá odpovědnost výzkumné organizace podle prvního pododstavce tohoto odstavce do dne, od kterého začíná platit povolení k pobytu pro účely hledání zaměstnání nebo podnikání.

3.  
Členský stát, který zavedl schvalovací postup pro výzkumné organizace v souladu s článkem 9, osvobodí žadatele od povinnosti předložit jeden nebo více dokumentů nebo dokladů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, v čl. 7 odst. 1 písm. c), d) nebo e) nebo v čl. 7 odst. 2, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, jejichž hostitelskou organizací má být schválená výzkumná organizace.

Článek 9

Schvalování výzkumných organizací

1.  
Členské státy se mohou rozhodnout, že zavedou schvalovací postup pro veřejné nebo soukromé výzkumné organizace, které si přejí přijmout jako hostitelské organizace výzkumného pracovníka v rámci postupu přijímání stanoveného touto směrnicí.
2.  
Schvalování výzkumných organizací musí být v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí dotčeného členského státu. Žádosti o schválení podávají výzkumné organizace v souladu s těmito postupy na základě svých statutárních povinností nebo předmětu podnikání, přičemž náležitě prokáží, že se zabývají výzkumem.

Schválení udělené výzkumné organizaci platí po dobu nejméně pěti let. Ve výjimečných případech mohou členské státy udělit schválení na kratší dobu.

3.  

Členský stát může kromě jiných opatření odmítnout prodloužit schválení výzkumné organizace nebo rozhodnout o odnětí tohoto schválení, pokud:

a) 

daná výzkumná organizace přestane splňovat podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku, čl. 8 odst. 2 nebo čl. 10 odst. 7;

b) 

schválení bylo získáno podvodně nebo

c) 

výzkumná organizace podepsala dohodu o hostování se státním příslušníkem třetí země podvodným nebo nedbalým způsobem.

Je-li žádost o prodloužení schválení zamítnuta nebo je-li schválení odňato, může být dotyčné organizaci po dobu až pěti let ode dne, kdy bylo zveřejněno rozhodnutí o odmítnutí prodloužit schválení nebo o odnětí schválení, zakázáno znovu podat žádost o schválení.

Článek 10

Dohoda o hostování

1.  
Výzkumná organizace, která si přeje přijmout jako hostitelská organizace státního příslušníka třetí země za účelem výzkumu, podepíše s daným státním příslušníkem třetí země dohodu o hostování. Členské státy mohou stanovit, že smlouvy obsahující prvky uvedené v odstavci 2 a případně v odstavci 3 se pro účely této směrnice považují za rovnocenné dohodám o hostování.
2.  

Dohoda o hostování musí obsahovat:

a) 

název nebo účel výzkumné činnosti nebo oblasti výzkumu;

b) 

závazek státního příslušníka třetí země, že bude usilovat o dokončení dané výzkumné činnosti;

c) 

závazek výzkumné organizace přijmout státního příslušníka třetí země jako hostitelská organizace za účelem dokončení výzkumné činnosti;

d) 

datum zahájení a ukončení nebo odhadované trvání výzkumné činnosti;

e) 

údaje o zamýšlené mobilitě na území jednoho nebo více druhých členských států, pokud jsou tyto informace známy v době podání žádosti v prvním členském státě.

3.  

Členské státy mohou rovněž vyžadovat, aby dohoda o hostování obsahovala:

a) 

údaje o právním vztahu mezi výzkumnou organizací a výzkumným pracovníkem;

b) 

údaje o pracovních podmínkách výzkumného pracovníka.

4.  

Výzkumná organizace může dohodu o hostování podepsat, pouze pokud příslušné orgány organizace schválily dotčenou výzkumnou činnost po ověření:

a) 

účelu a odhadovaného trvání výzkumné činnosti a dostupnosti finančních prostředků potřebných pro její realizaci;

b) 

kvalifikace státního příslušníka třetí země s ohledem na cíle výzkumu, prokázané ověřenou kopií dokladu o jeho dosaženém vzdělání.

5.  
Dohoda o hostování automaticky končí, pokud státní příslušník třetí země není přijat nebo pokud dojde k ukončení právního vztahu mezi výzkumným pracovníkem a výzkumnou organizací.
6.  
Výzkumné organizace neprodleně informují příslušný orgán dotčeného členského státu o každé okolnosti, která by mohla zabránit provádění dané dohody o hostování.
7.  
Členské státy mohou stanovit, že do dvou měsíců ode dne skončení dotčené dohody o hostování poskytnou výzkumné organizace příslušným orgánům určeným pro tento účel potvrzení, že výzkumná činnost byla realizována.
8.  
Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech určit důsledky odnětí schválení nebo odmítnutí prodloužit schválení pro stávající dohody o hostování uzavřené v souladu s tímto článkem, jakož i důsledky pro povolení vydaná dotčeným výzkumným pracovníkům.

Článek 11

Zvláštní podmínky pro studenty

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem studia, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží doklad:

a) 

přijetí státního příslušníka třetí země ke studiu ve vysokoškolské instituci;

b) 

pokud to členský stát vyžaduje, o zaplacení poplatků požadovaných danou vysokoškolskou institucí;

c) 

pokud to členský stát vyžaduje, o dostatečných jazykových znalostech státního příslušníka třetí země pro příslušný studijní program;

d) 

pokud to členský stát vyžaduje, o tom, že státní příslušník třetí země bude mít dostatečné prostředky k pokrytí nákladů na studium.

2.  
Státní příslušníci třetích zemí, kteří na základě zápisu ke studiu ve vysokoškolské instituci automaticky získávají zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, se považují za osoby, které splňují podmínku čl. 7 odst. 1 písm. c).
3.  
Členský stát, který zavedl schvalovací postup pro vysokoškolské instituce v souladu s článkem 15, osvobodí žadatele od povinnosti předložit jeden nebo více dokumentů nebo dokladů uvedených v odst. 1 písm. b), c) nebo d) tohoto článku, v čl. 7 odst. 1 písm. d) nebo v čl. 7 odst. 2, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, jejichž hostitelskou institucí má být schválená vysokoškolská instituce.

Článek 12

Zvláštní podmínky pro žáky

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží doklad:

a) 

o tom, že státní příslušník třetí země dosahuje minimální a nepřesahuje maximální věkovou hranici nebo úroveň vzdělání stanovenou dotčeným členským státem;

b) 

o tom, že byl státní příslušník třetí země přijat ke studiu ve vzdělávací instituci;

c) 

o účasti státního příslušníka třetí země v uznaném celostátním nebo regionálním vzdělávacím programu v rámci programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, který je organizován vzdělávací institucí v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí;

d) 

o tom, že vzdělávací instituce, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, třetí strana přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na studium;

e) 

o tom, že státní příslušník třetí země bude po celou dobu svého pobytu ubytován u rodiny nebo ve zvláštním ubytovacím zařízení v rámci vzdělávací instituce, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, v jiném zařízení, které splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem a které je vybráno v souladu s pravidly programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, jehož se státní příslušník třetí země účastní.

2.  
Členské státy mohou omezit přijímání žáků účastnících se programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu na státní příslušníky třetích zemí, které nabízejí stejnou možnost jejich vlastním státním příslušníkům.

Článek 13

Zvláštní podmínky pro stážisty

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem stáže, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7:

a) 

předloží dohodu s hostitelským subjektem o stáži, která zahrnuje teoretickou a praktickou přípravu. Členské státy mohou vyžadovat, aby tuto dohodu o stáži schválil příslušný orgán a aby podmínky dohody splňovaly požadavky stanovené ve vnitrostátních právních předpisech, kolektivních smlouvách nebo praxi dotyčných členských států. Dohoda o stáži musí obsahovat:

i) 

popis programu stáže, včetně vzdělávacího cíle nebo osnov výuky,

ii) 

dobu trvání stáže,

iii) 

podmínky umístění a dohledu v rámci stáže,

iv) 

pracovní dobu stážisty a

v) 

právní vztah mezi stážistou a hostitelským subjektem;

b) 

předloží doklad o tom, že státní příslušník třetí země získal vysokoškolský titul během dvou let předcházejících podání přihlášky nebo že studuje v programu zakončeném vysokoškolským titulem;

c) 

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že během svého pobytu bude mít státní příslušník třetí země dostatečné prostředky k úhradě nákladů na stáž;

d) 

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že státní příslušník třetí země absolvoval nebo absolvuje jazykovou přípravu k získání znalostí nezbytných pro účely jeho stáže;

e) 

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že hostitelský subjekt přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na pobyt a ubytování;

f) 

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že je-li státní příslušník třetí země po celou dobu svého pobytu ubytován u hostitelského subjektu, ubytování splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem.

2.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby stáž byla ve stejném oboru a na stejné úrovni kvalifikace, jako je vysokoškolské vzdělání nebo studium uvedené v odst. 1 písm. b).
3.  
Členský stát může od hostitelského subjektu vyžadovat, aby doložil, že stáž nenahrazuje pracovní místo.
4.  
Členské státy mohou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy vyžadovat písemný závazek hostitelského subjektu, že v případě, že stážista neoprávněně setrvá na území dotčeného členského státu, ponese uvedený subjekt odpovědnost za náhradu nákladů souvisejících s jeho neoprávněným pobytem a navrácením, které byly hrazeny z veřejných prostředků. Finanční odpovědnost hostitelského subjektu končí nejpozději šest měsíců po skončení dohody o stáži.

Článek 14

Zvláštní podmínky pro dobrovolníky

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem dobrovolnické služby, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží:

a) 

dohodu s hostitelským subjektem, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, s jiným orgánem odpovědným v dotčeném členském státě za program dobrovolnické služby, kterého se státní příslušník třetí země účastní. Dohoda musí obsahovat:

i) 

popis programu dobrovolnické služby,

ii) 

dobu trvání dobrovolnické služby,

iii) 

podmínky umístění a dohledu v rámci programu dobrovolnické služby,

iv) 

počet hodin, které má dobrovolník odpracovat v rámci programu dobrovolnické služby,

v) 

prostředky dostupné k úhradě nákladů na pobyt a ubytování státního příslušníka třetí země a minimální výši kapesného po celou dobu pobytu a

vi) 

případně i přípravu, která státnímu příslušníkovi třetí země pomůže při plnění jeho služby;

b) 

pokud to členský stát vyžaduje, doklad o tom, že je-li státní příslušník třetí země po celou dobu svého pobytu ubytován u hostitelského subjektu, ubytování splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem;

c) 

doklad o tom, že hostitelský subjekt nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, jiný orgán odpovědný za program dobrovolnické služby sjednal pojištění odpovědnosti za škodu vůči třetím stranám;

d) 

pokud to členský stát vyžaduje, doklad o tom, že státní příslušník třetí země získal nebo získá základní znalosti jazyka, historie a politické a společenské struktury dotčeného členského státu.

2.  
Členské státy mohou stanovit minimální a maximální věkovou hranici pro státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí za účelem programu dobrovolnické služby, aniž jsou dotčena pravidla Evropské dobrovolné služby.
3.  
Dobrovolníci účastnící se Evropské dobrovolné služby nemusí předkládat doklady uvedené v odst. 1 písm. c), případně písm. d).

Článek 15

Schvalování vysokoškolských institucí, vzdělávacích institucí, organizací odpovědných za program dobrovolnické služby nebo subjektů přijímajících stážisty

1.  
Pro účely této směrnice se mohou členské státy rozhodnout, že zavedou schvalovací postup pro vysokoškolské instituce, vzdělávací instituce, organizace odpovědné za program dobrovolnické služby nebo subjekty přijímající stážisty.
2.  
Schvalování musí být v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí dotčeného členského státu.
3.  
Pokud se členský stát rozhodne, že zavede schvalovací postup podle odstavců 1 a 2, musí hostitelským subjektům poskytnout jasné a transparentní informace mimo jiné o podmínkách a kritériích pro schválení, jeho platnosti, důsledcích nedodržení pravidel, včetně případného odnětí schválení a odmítnutí prodloužit schválení, jakož i o případných sankcích.

Článek 16

Zvláštní podmínky pro au-pair

1.  

Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem činnosti au-pair, státní příslušník třetí země kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7:

a) 

předloží dohodu mezi ním a hostitelskou rodinou, která vymezuje jeho práva a povinnosti jakožto au-pair, včetně určení výše kapesného, které má dostávat, odpovídajících ustanovení, která mu umožní navštěvovat kurzy, a maximálního počtu hodin věnovaných denně pomoci v rodině;

b) 

musí být ve věku osmnáct (18) až třicet (30) let. Ve výjimečných případech mohou členské státy pro výkon činnosti au-pair umožnit přijetí státního příslušníka třetí země, jehož věk přesahuje výše uvedenou maximální hranici;

c) 

předloží doklad o tom, že hostitelská rodina, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, organizace zprostředkující umísťování au-pair přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na pobyt, ubytování a riziko úrazu.

2.  

Členské státy mohou vyžadovat, aby státní příslušník třetí země žádající o přijetí jako au-pair předložil doklad:

a) 

o základní znalosti jazyka dotčeného členského státu nebo

b) 

o tom, že má středoškolské vzdělání nebo odbornou kvalifikaci nebo případně, že splňuje podmínky pro vykonávání regulovaného povolání vyžadované vnitrostátními právními předpisy.

3.  
Členské státy mohou stanovit, že umístění au pair provádějí pouze organizace zprostředkující umísťování au-pair za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.
4.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby členové hostitelské rodiny měli jinou státní příslušnost než státní příslušník třetí země žádající o přijetí za účelem činnosti au-pair a aby neměli žádné rodinné vazby s dotčeným státním příslušníkem třetí země.
5.  
Maximální doba věnovaná činnosti au-pair nesmí přesahovat 25 hodin týdně. Au-pair má nárok alespoň na jeden den volna týdně, kdy nevykonává činnost au-pair.
6.  
Členské státy mohou stanovit minimální výši kapesného, které má být au-pair vypláceno.



KAPITOLA III

POVOLENÍ A DOBA TRVÁNÍ POBYTU

Článek 17

Povolení

1.  
Pokud má povolení podobu povolení k pobytu, použijí členské státy vzor stanovený v nařízení (ES) č. 1030/2002 a uvedou v tomto povolení k pobytu „výzkumný pracovník“, „student“, „žák“, „stážista“, „dobrovolník“ nebo „au-pair“.
2.  
Pokud má povolení podobu dlouhodobého víza, uvedou členské státy v rubrice „poznámky“ na vízovém štítku, že je vydáno „výzkumnému pracovníkovi“, „studentovi“, „žákovi“, „stážistovi“, „dobrovolníkovi“ nebo „au-pair“.
3.  
V případě výzkumných pracovníků a studentů, kteří přicházejí do Unie v rámci konkrétního programu Unie nebo mnohostranného programu zahrnujícího opatření v oblasti mobility, nebo v rámci dohody mezi dvěma nebo více uznanými vysokoškolskými institucemi, musí povolení obsahovat odkaz na tento konkrétní program nebo dohodu.
4.  
Pokud je povolení k dlouhodobé mobilitě výzkumnému pracovníkovi vydáno ve formě povolení k pobytu, použijí členské státy vzor stanovený v nařízení (ES) č. 1030/2002 a uvedou v tomto povolení k pobytu „mobilita výzkumných pracovníků“. Pokud je povolení pro účely dlouhodobé mobility výzkumnému pracovníkovi vydáno ve formě dlouhodobého víza, uvedou členské státy na vízovém štítku v rubrice „poznámky“ poznámku „mobilita výzkumných pracovníků“.

Článek 18

Doba platnosti povolení

1.  
Doba platnosti povolení pro výzkumné pracovníky je nejméně jeden rok, nebo odpovídá době trvání dohody o hostování, je-li tato doba kratší. Povolení se prodlouží, pokud se nepoužije článek 21.

Doba platnosti povolení pro výzkumné pracovníky, kteří jsou zapojeni do programů Unie nebo mnohostranných programů zahrnujících opatření v oblasti mobility, je nejméně dva roky, nebo odpovídá době trvání dohody o hostování, je-li tato doba kratší. Nejsou-li obecné podmínky stanovené v článku 7 splňovány po dobu těchto dvou let nebo po celou dobu trvání dohody o hostování, použije se první pododstavec tohoto odstavce. Členské státy mají právo ověřit, že se nepoužijí důvody pro odnětí stanovené v článku 21.

2.  
Doba platnosti povolení pro studenty je nejméně jeden rok, nebo odpovídá době trvání studia, je-li tato doba kratší. Povolení se prodlouží, pokud se nepoužije článek 21.

Doba platnosti povolení pro studenty, kteří jsou zapojeni do programů Unie nebo mnohostranných programů zahrnujících opatření v oblasti mobility, nebo v rámci dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, je nejméně dva roky, nebo odpovídá době trvání studia, je-li tato doba kratší. Nejsou-li obecné podmínky stanovené v článku 7 splňovány po dobu těchto dvou let nebo po celou dobu trvání studia, použije se první pododstavec tohoto odstavce. Členské státy mají právo ověřit, že se nepoužijí důvody pro odnětí stanovené v článku 21.

3.  
Členské státy mohou stanovit, že celková doba pobytu za účelem studia nesmí překročit maximální délku studia stanovenou vnitrostátními právními předpisy.
4.  
Doba platnosti povolení pro žáky odpovídá době trvání programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, je-li tato doba kratší než jeden rok, nebo je nejvýše jeden rok. Členské státy mohou rozhodnout, že umožní jedno prodloužení povolení na dobu nezbytnou pro dokončení programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, pokud se nepoužije článek 21.
5.  
Doba platnosti povolení pro au-pair odpovídá době trvání dohody mezi au-pair a hostitelskou rodinou, je-li tato doba kratší než jeden rok, nebo je nejvýše jeden rok. Členské státy mohou rozhodnout, že umožní jedno prodloužení povolení na dobu maximálně šesti měsíců, podá-li hostitelská rodina odůvodněnou žádost a pokud se nepoužije článek 21.
6.  
Doba platnosti povolení pro stážisty odpovídá době trvání dohody o stáži, je-li tato doba kratší než šest měsíců, nebo je nejvýše šest měsíců. Pokud je doba trvání dohody delší než šest měsíců, může doba platnosti povolení odpovídat dotyčné době v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Členské státy mohou rozhodnout, že umožní jedno prodloužení povolení na dobu nezbytnou pro dokončení stáže, pokud se nepoužije článek 21.

7.  
Doba platnosti povolení pro dobrovolníky odpovídá době trvání dohody uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. a), je-li tato doba kratší než jeden rok, nebo je nejvýše jeden rok. Pokud je doba trvání dohody delší než jeden rok, může doba platnosti povolení odpovídat dotyčné době v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
8.  
Členské státy mohou stanovit, že pokud je doba platnosti cestovního dokladu dotčeného státního příslušníka třetí země kratší než jeden rok, nebo pokud je v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 kratší než dva roky, nesmí doba platnosti povolení překročit dobu platnosti cestovního dokladu.
9.  
Pokud členské státy umožní vstup a pobyt během prvního roku na základě dlouhodobého víza, musí být žádost o povolení k pobytu podána před uplynutím doby platnosti tohoto dlouhodobého víza. Povolení k pobytu se vydá, pokud se nepoužije článek 21.

Článek 19

Další informace

1.  
Členské státy mohou uvádět další informace v tištěné podobě nebo uchovávat takové informace v elektronické podobě podle článku 4 nařízení (ES) č. 1030/2002 a bodu 16 písm. a) přílohy uvedeného nařízení. Tyto informace mohou souviset s pobytem a v případech, na něž se vztahuje článek 24 této směrnice, s výdělečnou činností studenta a mohou zahrnovat zejména úplný seznam členských států, na jejichž území výzkumný pracovník nebo student hodlá vstoupit v rámci mobility, nebo relevantní informace o konkrétním programu Unie nebo mnohostranném programu zahrnujícím opatření v oblasti mobility, nebo o dohodě mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi.
2.  
Členské státy mohou rovněž stanovit, že informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku se uvádějí v dlouhodobém vízu podle bodu 12 přílohy nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ( 6 ).



KAPITOLA IV

DŮVODY PRO ZAMÍTNUTÍ, ODNĚTÍ NEBO NEPRODLOUŽENÍ POVOLENÍ

Článek 20

Důvody pro zamítnutí

1.  

Členské státy žádost zamítnou, pokud:

a) 

nejsou splněny obecné podmínky stanovené v článku 7 nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16;

b) 

předložené doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;

c) 

dotčený členský stát umožňuje přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů a hostitelský subjekt schválen není.

2.  

Členské státy mohou žádost zamítnout, pokud:

a) 

hostitelský subjekt nebo jiný orgán uvedený v čl. 14 odst. 1 písm. a) nebo třetí strana uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelská rodina nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair nesplnily své zákonné povinnosti týkající se sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;

b) 

hostitelský subjekt nebo hostitelská rodina, které mají zaměstnávat státního příslušníka třetí země, nesplňují podmínky zaměstnání podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, kolektivních smluv nebo praxe dotčeného členského státu;

c) 

hostitelskému subjektu, jinému orgánu uvedenému v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí straně uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelské rodině nebo organizaci zprostředkující umísťování au-pair byly v souladu s vnitrostátním právem uloženy sankce za nehlášenou práci či nezákonné zaměstnávání;

d) 

hostitelský subjekt byl zřízen nebo je provozován především s cílem usnadnit vstup státních příslušníků třetích zemí spadajících do oblasti působnosti této směrnice;

e) 

podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci podle vnitrostátních právních předpisů upravujících úpadková řízení nebo nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;

f) 

členský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.

3.  
Pokud státní příslušník třetí země žádá o přijetí za účelem vstupu do pracovněprávního vztahu v členském státě, může tento členský stát ověřit, zda by příslušné pracovní místo nemohlo být obsazeno státními příslušníky daného členského státu nebo jinými občany Unie nebo státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v daném členském státě, a je-li tomu tak, může žádost zamítnout. Tímto odstavcem není dotčena zásada upřednostňování občanů Unie vyjádřená v příslušných ustanoveních příslušných aktů o přistoupení.
4.  
Aniž je dotčen odstavec 1, musí být v rozhodnutí o zamítnutí žádosti zohledněny konkrétní okolnosti daného případu a zásada proporcionality.

Článek 21

Důvody pro odnětí nebo neprodloužení povolení

1.  

Členské státy odejmou povolení nebo odmítnou jeho prodloužení, pokud:

a) 

státní příslušník třetí země již nesplňuje obecné podmínky stanovené v článku 7, s výjimkou čl. 7 odst. 6, nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16 nebo podmínky stanovené v článku 18;

b) 

předložené povolení nebo doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;

c) 

dotčený členský stát umožňuje přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů a hostitelský subjekt schválen není;

d) 

státní příslušník třetí země pobývá na jejich území za jiným účelem, než pro který mu byl pobyt povolen.

2.  

Členské státy mohou odejmout povolení nebo odmítnout jeho prodloužení, pokud:

a) 

hostitelský subjekt, jiný orgán uvedený v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí strana uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelská rodina nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair nesplnily své zákonné povinnosti týkající se sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;

b) 

hostitelský subjekt nebo hostitelská rodina, které zaměstnávají státního příslušníka třetí země, nesplňují podmínky zaměstnání podle platných právních předpisů, kolektivních smluv nebo praxe dotčeného členského státu;

c) 

hostitelskému subjektu, jinému orgánu uvedenému v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí straně uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelské rodině nebo organizaci zprostředkující umísťování au-pair byly v souladu s vnitrostátním právem uloženy sankce za nehlášenou práci či nezákonné zaměstnávání;

d) 

hostitelský subjekt byl zřízen nebo je provozován především s cílem usnadnit vstup státních příslušníků třetích zemí spadajících do oblasti působnosti této směrnice;

e) 

podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci podle vnitrostátních právních předpisů upravujících úpadková řízení nebo nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;

f) 

student nedodrží lhůty stanovené pro přístup k výdělečné činnosti podle článku 24 nebo neučiní dostatečný pokrok v příslušném studiu podle vnitrostátních právních předpisů nebo správní praxe.

3.  
V případě odnětí povolení může členský stát při posuzování nedostatečného pokroku v příslušném studiu, jak je uvedeno v odst. 2 písm. f), konzultovat hostitelský subjekt.
4.  
Členské státy mohou odejmout povolení nebo odmítnout jeho prodloužení z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví.
5.  
Pokud státní příslušník třetí země žádá o prodloužení svého povolení za účelem vstupu do pracovněprávního vztahu nebo pokračování v pracovněprávním vztahu v dotčeném členském státě, s výjimkou výzkumného pracovníka, jehož pracovněprávní vztah pokračuje u téhož hostitelského subjektu, může tento členský stát ověřit, zda by příslušné pracovní místo nemohlo být obsazeno státními příslušníky daného členského státu nebo jinými občany Unie nebo státními příslušníky třetích zemí, kteří v daném členském státě pobývají dlouhodobě, a v případě, že ano, může odmítnout povolení prodloužit. Tímto odstavcem není dotčena zásada upřednostňování občanů Unie vyjádřená v příslušných ustanoveních příslušných aktů o přistoupení.
6.  
Pokud členský stát hodlá odejmout nebo neprodloužit povolení studenta podle odst. 2 písm. a), c), d) nebo e), umožní se studentovi, aby podal žádost o srovnatelné studium u jiné hostitelské vysokoškolské instituce za účelem dokončení studia. Student může pobývat na území dotčeného členského státu do doby, než příslušné orgány přijmou rozhodnutí o jeho žádosti.
7.  
Aniž je dotčen odstavec 1, musí být v rozhodnutí o odnětí povolení nebo o odmítnutí jeho prodloužení zohledněny konkrétní okolnosti daného případu a zásada proporcionality.



KAPITOLA V

PRÁVA

Článek 22

Rovné zacházení

1.  
Výzkumní pracovníci mají právo na to, aby s nimi bylo zacházeno stejně jako se státními příslušníky dotčeného členského státu v souladu s čl. 12 odst. 1 a 4 směrnice 2011/98/EU.
2.  

Členské státy mohou omezit rovné zacházení:

a) 

vyloučením grantů a půjček na studium a obživu či jiných grantů a půjček, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/98/EU;

b) 

neposkytnutím rodinných dávek výzkumným pracovníkům, jimž bylo povoleno pobývat na území dotčeného členského státu po dobu nepřesahující šest měsíců, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/98/EU;

c) 

omezením jeho použití na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu rodinných příslušníků výzkumného pracovníka, pro které uplatňuje nárok na dávky, nachází na území dotčeného členského státu, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. f) směrnice 2011/98/EU;

d) 

omezením přístupu k bydlení, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. g) směrnice 2011/98/EU.

3.  
Stážisté, dobrovolníci a au-pair, pokud jsou v dotčeném členském státě považováni za osoby v pracovněprávním vztahu, jakož i studenti, mají právo na to, aby s nimi bylo zacházeno stejně jako se státními příslušníky dotčeného členského státu v souladu s čl. 12 odst. 1 a 4 směrnice 2011/98/EU, s výhradou omezení stanovených v odstavci 2 uvedeného článku.
4.  
Stážisté, dobrovolníci a au-pair, pokud nejsou v dotčeném členském státě považováni za osoby v pracovněprávním vztahu, jakož i žáci, mají nárok na rovné zacházení v souvislosti s přístupem ke zboží a službám a dodávkám zboží a služeb, jež jsou dostupné veřejnosti, v souladu s vnitrostátními právními předpisy dotčeného členského státu, jakož i případně v souvislosti s uznáváním diplomů, osvědčení a jiných dokladů o odborné kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy.

Členské státy se mohou rozhodnout nepřiznat uvedeným osobám rovné zacházení v souvislosti s postupy pro získání bydlení nebo službami poskytovanými úřady práce podle vnitrostátních právních předpisů.

Článek 23

Výuka prováděná výzkumnými pracovníky

Výzkumní pracovníci mohou, kromě výzkumných činností, vyučovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy dotčeného členského státu. Členské státy mohou pro výukovou činnost stanovit maximální počet hodin nebo dní.

Článek 24

Výdělečná činnost studentů

1.  
Mimo dobu svého studia a v souladu s pravidly a podmínkami platnými pro danou činnost v dotčeném členském státě jsou studenti oprávněni být zaměstnáni a mohou být oprávněni k výkonu samostatné výdělečné činnosti s výhradou omezení stanovených v odstavci 3.
2.  
Je-li to nutné, členské státy studentům nebo zaměstnavatelům vydají předběžné povolení v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
3.  
Každý členský stát určí maximální počet hodin týdně nebo dnů nebo měsíců ročně, kdy lze tuto činnost vykonávat, což nesmí být méně než 15 hodin týdně nebo odpovídající doba ve dnech nebo měsících ročně. Lze přihlédnout k situaci na trhu práce dotčeného členského státu.

Článek 25

Pobyt výzkumných pracovníků a studentů za účelem hledání zaměstnání nebo podnikání

1.  
Po dokončení výzkumu nebo studia mají výzkumní pracovníci a studenti možnost pobývat na území členského státu, který jim vydal povolení podle článku 17, na základě povolení k pobytu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku po dobu nejméně devíti měsíců s cílem hledat zaměstnání nebo zahájit podnikání.
2.  
Členské státy mohou stanovit minimální úroveň vzdělání, kterého musí studenti dosáhnout, aby mohli využít tohoto článku. Tato úroveň nesmí být vyšší než úroveň 7 evropského rámce kvalifikací ( 7 ).
3.  
Za účelem pobytu podle odstavce 1 vydají členské státy na žádost výzkumného pracovníka nebo studenta povolení k pobytu tomuto státnímu příslušníkovi třetí země v souladu v souladu s nařízením (ES) č. 1030/2002, jsou-li stále splněny podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. a), c), d) a e), čl. 7 odst. 6 a případně čl. 7 odst. 2 této směrnice. Členské státy v případě výzkumných pracovníků vyžadují potvrzení ze strany výzkumné organizace o dokončení výzkumné činnosti nebo v případě studentů doklad o získání vysokoškolského diplomu, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci. Jsou-li i nadále splněna ustanovení článku 26, prodlouží se případně odpovídajícím způsobem povolení k pobytu stanovené v uvedeném článku.
4.  

Členské státy mohou žádost podle tohoto článku zamítnout, pokud:

a) 

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 3 a případně v odstavcích 2 a 5;

b) 

předložené dokumenty byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny.

5.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby byla žádost výzkumného pracovníka nebo studenta podle tohoto článku a případně rodinných příslušníků výzkumného pracovníka podána alespoň 30 dní před uplynutím doby platnosti povolení vydaného podle článku 17 nebo 26.
6.  
Pokud doklad o získání vysokoškolského diplomu, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci nebo potvrzení ze strany výzkumné organizace o dokončení výzkumné činnosti není k dispozici před uplynutím doby platnosti povolení vydaného podle článku 17 a jsou splněny všechny ostatní podmínky, členské státy zajistí, aby státní příslušník třetí země mohl pobývat na jejich území za účelem předložení tohoto dokladu v přiměřené lhůtě v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
7.  
Po uplynutí nejméně tří měsíců ode dne vydání povolení k pobytu podle tohoto článku dotčeným členským státem může tento členský stát vyžadovat, aby státní příslušníci třetích zemí prokázali, že mají reálnou šanci získat pracovní místo nebo zahájit podnikání.

Členské státy mohou vyžadovat, aby zaměstnání, které státní příslušník třetí země hledá, nebo podnikání, které zahajuje, odpovídalo dokončené úrovni výzkumu nebo studia.

8.  
Pokud podmínky stanovené v odstavci 3 nebo 7 již nejsou splněny, mohou členské státy odejmout povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetí země a případně jeho rodinným příslušníkům v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
9.  
Druhé členské státy mohou tento článek uplatňovat na výzkumné pracovníky a případně jejich rodinné příslušníky nebo studenty, kteří pobývají nebo pobývali na území dotčeného druhého členského státu v souladu s článkem 28, 29, 30 nebo 31.

Článek 26

Rodinní příslušníci výzkumných pracovníků

1.  
S cílem umožnit rodinným příslušníkům výzkumných pracovníků, aby se připojili k výzkumnému pracovníkovi v prvním členském státě nebo, v případě dlouhodobé mobility, v druhých členských státech, použijí členské státy ustanovení směrnice 2003/86/ES s odchylkami stanovenými v tomto článku.
2.  
Odchylně od čl. 3 odst. 1 a článku 8 směrnice 2003/86/ES nezávisí udělení povolení k pobytu rodinnému příslušníkovi na splnění požadavku, aby výzkumný pracovník měl odůvodněné předpoklady, že získá právo trvalého pobytu, a aby pobýval na území dotčeného členského státu po stanovenou minimální dobu.
3.  
Odchylně od čl. 4 odst. 1 posledního pododstavce a čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86/ES lze integrační podmínky a opatření zmíněné v uvedených ustanoveních uplatnit teprve poté, co bylo dotčeným osobám uděleno povolení k pobytu.
4.  
Odchylně od čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES udělí členský stát povolení k pobytu rodinným příslušníkům, jestliže jsou splněny podmínky pro sloučení rodiny, do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti. Příslušný orgán dotčeného členského státu vyřizuje žádost rodinných příslušníků zároveň se žádostí o přijetí nebo o dlouhodobou mobilitu výzkumného pracovníka, je-li žádost rodinných příslušníků podána současně. Rodinným příslušníkům se povolení k pobytu udělí, pouze pokud je výzkumnému pracovníkovi vydáno povolení podle článku 17.
5.  
Odchylně od čl. 13 odst. 2 a 3 směrnice 2003/86/ES končí platnost povolení k pobytu rodinných příslušníků obecně dnem uplynutí doby platnosti povolení výzkumného pracovníka. To se týká i povolení vydaných výzkumnému pracovníkovi pro účely hledání zaměstnání nebo podnikání v souladu s článkem 25. Členské státy mohou vyžadovat, aby byly cestovní doklady rodinných příslušníků platné alespoň po dobu plánovaného pobytu.
6.  
Odchylně od čl. 14 odst. 2 druhé věty směrnice 2003/86/ES první členský stát, nebo v případě dlouhodobé mobility, druhé členské státy neuplatní žádnou lhůtu, pokud jde o přístup rodinných příslušníků na trh práce, s výjimkou mimořádných okolností, jako je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti.



KAPITOLA VI

MOBILITA MEZI ČLENSKÝMI STÁTY

Článek 27

Mobilita v rámci Unie

1.  
Státní příslušník třetí země, který je držitelem platného povolení vydaného prvním členským státem za účelem studia v rámci programu Unie nebo mnohostranného programu, zahrnujícího opatření v oblasti mobility nebo v rámci dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, nebo za účelem výzkumu, může na základě takového povolení a platného cestovního dokladu vstoupit do jednoho nebo více druhých členských států a pobývat tam s cílem realizovat část svého studia nebo výzkumu za podmínek stanovených v článcích 28, 29 a 31 a s výhradou článku 32.
2.  
V rámci mobility uvedené v odstavci 1 mohou výzkumní pracovníci kromě výzkumných činností i vyučovat a studenti mohou kromě studia rovněž pracovat v jednom nebo více druhých členských státech, a to v souladu s podmínkami stanovenými v článku 23 v případě výzkumných pracovníků a v článku 24 v případě studentů.
3.  
Přesune-li se výzkumný pracovník do druhého členského státu v souladu s článkem 28 nebo 29, jsou rodinní příslušníci, kteří jsou držiteli povolení k pobytu vydaného v souladu s článkem 26, oprávněni doprovázet výzkumného pracovníka v rámci jeho mobility za podmínek stanovených v článku 30.

Článek 28

Krátkodobá mobilita výzkumných pracovníků

1.  
Výzkumní pracovníci, kteří jsou držiteli platného povolení vydaného prvním členským státem, jsou oprávněni pobývat v jednom nebo více druhých členských státech po dobu až 180 dnů v kterémkoli období 360 dnů na členský stát s cílem provádět část svého výzkumu v jakékoli výzkumné organizaci za podmínek stanovených v tomto článku.
2.  
Druhý členský stát může vyžadovat, aby výzkumný pracovník, výzkumná organizace v prvním členském státě nebo výzkumná organizace v druhém členském státě oznámila příslušným orgánům prvního členského státu a druhého členského státu úmysl výzkumného pracovníka provádět část svého výzkumu ve výzkumné organizaci v druhém členském státě.

V takových případech druhý členský stát umožní, aby oznámení bylo provedeno buď:

a) 

v době podání žádosti v prvním členském státě, je-li přesun do druhého členského státu plánován již v této fázi, nebo

b) 

poté, co byl výzkumný pracovník přijat v prvním členském státě, jakmile je plánovaný přesun do druhého členského státu znám.

3.  
Pokud bylo oznámení provedeno podle odst. 2 písm. a) a pokud druhý členský stát nevznesl námitky u prvního členského státu podle odstavce 7, může k přesunu výzkumného pracovníka do druhého členského státu dojít kdykoli během doby platnosti povolení.
4.  
Pokud bylo oznámení provedeno podle odst. 2 písm. b), může být přesun výzkumného pracovníka zahájen ihned po oznámení druhému členskému státu nebo kdykoli poté během doby platnosti povolení.
5.  
V oznámení se uvede platný cestovní doklad podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a platné povolení vydané prvním členským státem na období mobility.
6.  

Druhý členský stát může vyžadovat, aby byly s oznámením předloženy tyto dokumenty a informace:

a) 

dohoda o hostování v prvním členském státě podle článku 10 nebo, vyžaduje-li to druhý členský stát, dohoda o hostování uzavřená s výzkumnou organizací v druhém členském státě;

b) 

plánovaná doba mobility, včetně konkrétních dat, nejsou-li specifikovány v dohodě o hostování;

c) 

doklad o tom, že výzkumný pracovník má zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1) písm. c);

d) 

doklad o tom, že během svého pobytu bude mít výzkumný pracovník dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1 písm. e), jakož i k pokrytí nákladů na cestu do prvního členského státu v případech uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. b).

Druhý členský stát může vyžadovat, aby před zahájením mobility oznamovatel poskytl adresu dotčeného výzkumného pracovníka na území druhého členského státu.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby oznamovatel předložil dokumenty v úředním jazyce tohoto členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.

7.  

Druhý členský stát může na základě úplného oznámení uvedeného v odstavci 2 do 30 dnů od jeho obdržení vznést námitky proti přesunu výzkumného pracovníka na jeho území, pokud:

a) 

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5, případně v odstavci 6;

b) 

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo v čl. 20 odst. 2;

c) 

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odstavci 1.

8.  
Výzkumným pracovníkům, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, se neumožní vstup ani pobyt na území druhého členského státu.
9.  
Příslušné orgány druhého členského státu neprodleně písemně informují příslušné orgány prvního členského státu a oznamovatele o svých námitkách proti přesunu. Pokud druhý členský stát vznese proti přesunu námitky podle odstavce 7 a k přesunu dosud nedošlo, není výzkumnému pracovníkovi dovoleno provádět část výzkumu ve výzkumné organizaci v druhém členském státě. Pokud se již přesun uskutečnil, použije se čl. 32 odst. 4.
10.  
Po uplynutí lhůty pro vznesení námitek může druhý členský stát vydat výzkumnému pracovníkovi doklad o tom, že má právo pobytu na jeho území a požívá práv stanovených v této směrnici.

Článek 29

Dlouhodobá mobilita výzkumných pracovníků

1.  

Pokud jde o výzkumné pracovníky, kteří jsou držiteli platného povolení vydaného prvním členským státem a mají v úmyslu pobývat v jednom nebo více druhých členských státech po dobu delší než 180 dnů na členský stát s cílem provádět část svého výzkumu v jakékoli výzkumné organizaci, druhý členský stát:

a) 

použije článek 28 a umožní výzkumnému pracovníkovi pobývat na daném území na základě a po dobu platnosti povolení vydaného prvním členským státem nebo

b) 

uplatní postup stanovený v odstavcích 2 až 7.

Druhý členský stát může stanovit maximální dobu trvání dlouhodobé mobility výzkumných pracovníků, jež nesmí být kratší než 360 dnů.

2.  

Je-li podána žádost o dlouhodobou mobilitu:

a) 

druhý členský stát může vyžadovat, aby výzkumný pracovník, výzkumná organizace v prvním členském státě nebo výzkumná organizace v druhém členském státě předložili následující dokumenty a informace:

i) 

platný cestovní doklad podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a platné povolení vydané prvním členským státem,

ii) 

doklad o tom, že výzkumný pracovník má zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1) písm. c),

iii) 

doklad o tom, že během svého pobytu bude mít výzkumný pracovník dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1 písm. e), jakož i k pokrytí nákladů na cestu do prvního členského státu v případech uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. b),

iv) 

dohodu o hostování v prvním členském státě podle článku 10 nebo, vyžaduje-li to druhý členský stát, dohodu o hostování uzavřenou s výzkumnou organizací v druhém členském státě,

v) 

plánovanou dobu mobility, včetně konkrétních dat, nejsou-li specifikovány v některém z dokumentů předložených žadatelem.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby žadatel uvedl adresu dotčeného výzkumného pracovníka na jeho území. Pokud vnitrostátní právní předpisy druhého členského státu vyžadují, aby byla v době podání žádosti uvedena adresa, a dotčený výzkumný pracovník doposud nezná svou budoucí adresu, tento členský stát akceptuje adresu dočasnou. V takovém případě výzkumný pracovník uvede adresu svého trvalého bydliště nejpozději v okamžiku vydání povolení k dlouhodobé mobilitě.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby žadatel předložil dokumenty v úředním jazyce tohoto členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí;

b) 

druhý členský stát přijme rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu a oznámí jej písemně žadateli, a to co nejdříve, avšak nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla úplná žádost podána příslušným orgánům druhého členského státu;

c) 

po výzkumném pracovníkovi se nevyžaduje, aby opustil území členských států za účelem podání žádosti, a nepodléhá vízové povinnosti;

d) 

výzkumný pracovník smí provádět část výzkumu ve výzkumné organizaci ve druhém členském státě do přijetí rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu příslušnými orgány, pokud:

i) 

neuplynula doba uvedená v čl. 28 odst. 1 ani doba platnosti povolení vydaného prvním členským státem a

ii) 

byla úplná žádost podána v druhém členském státě nejpozději 30 dnů před začátkem dlouhodobé mobility výzkumného pracovníka, vyžaduje-li to druhý členský stát;

e) 

žádost o dlouhodobou mobilitu nelze podat současně s oznámením o krátkodobé mobilitě. Pokud potřeba dlouhodobé mobility vyvstane po zahájení krátkodobé mobility výzkumného pracovníka, může druhý členský stát požadovat, aby byla žádost o dlouhodobou mobilitu podána nejpozději 30 dnů před koncem krátkodobé mobility.

3.  

Druhý členský stát může žádost o dlouhodobou mobilitu zamítnout, pokud:

a) 

nejsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a);

b) 

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v článku 20, s výjimkou odst. 1 písm. a) uvedeného článku;

c) 

doba platnosti povolení výzkumného pracovníka v prvním členském státě uplyne během řízení o žádosti nebo

d) 

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odst. 1 druhém pododstavci.

4.  
Výzkumným pracovníkům, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, se neumožní vstup ani pobyt na území druhého členského státu.
5.  
Pokud druhý členský stát přijme kladné rozhodnutí ohledně žádosti o dlouhodobou mobilitu, jak je uvedena v odstavci 2 tohoto článku, vydá se výzkumnému pracovníkovi povolení v souladu s čl. 17 odst. 4. Druhý členský stát informuje o vydání povolení k dlouhodobé mobilitě příslušné orgány prvního členského státu.
6.  

Druhý členský stát může odejmout povolení k dlouhodobé mobilitě, pokud:

a) 

nejsou nebo již nejsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) nebo v odstavci 4 tohoto článku nebo

b) 

existuje některý z důvodů pro odnětí povolení uvedených v článku 21, s výjimkou čl. 21 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) a odstavců 3, 5 a 6.

7.  
Pokud členský stát přijímá rozhodnutí o dlouhodobé mobilitě, použije se čl. 34 odst. 2 až 5.

Článek 30

Mobilita rodinných příslušníků výzkumných pracovníků

1.  
Rodinní příslušníci výzkumného pracovníka, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného prvním členským státem, jsou oprávněni vstoupit do jednoho nebo více druhých členských států a pobývat tam s cílem doprovázet výzkumného pracovníka.
2.  

Pokud druhý členský stát uplatňuje oznamovací postup uvedený v čl. 28 odst. 2, vyžaduje předložení těchto dokumentů a informací:

a) 

dokumenty a informace požadované podle čl. 28 odst. 5 a odst. 6 písm. b), c) a d) týkající se rodinných příslušníků doprovázejících výzkumného pracovníka;

b) 

doklad o tom, že rodinný příslušník pobýval v prvním členském státě jako rodinný příslušník výzkumného pracovníka v souladu s článkem 26.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby oznamovatel předložil dokumenty v úředním jazyce tohoto členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.

Druhý členský stát může vznést námitky proti přesunu rodinného příslušníka na jeho území, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci. Na tyto rodinné příslušníky se použije čl. 28 odst. 7 písm. b) a c) a odst. 9.

3.  

Pokud druhý členský stát uplatňuje postup uvedený v čl. 29 odst. 1 písm. b), podá výzkumný pracovník či rodinní příslušníci výzkumného pracovníka žádost příslušným orgánům druhého členského státu. Druhý členský stát vyžaduje, aby žadatel v souvislosti se svými rodinnými příslušníky předložil následující dokumenty a informace:

a) 

dokumenty a informace požadované podle čl. 29 odst. 2 písm. a) bodů i), ii), iii) a v) týkající se rodinných příslušníků doprovázejících výzkumného pracovníka;

b) 

doklad o tom, že rodinný příslušník pobýval v prvním členském státě jako rodinný příslušník výzkumného pracovníka v souladu s článkem 26.

Druhý členský stát může požadovat, aby žadatel předložil dokumenty v úředním jazyce tohoto členského státu, nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.

Druhý členský stát může zamítnout žádost o dlouhodobou mobilitu, pokud jde o přesun rodinného příslušníka na jeho území, nejsou-li splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci. Na tyto rodinné příslušníky se použije čl. 29 odst. 2 písm. b) a c), odst. 3 písm. b), c) a d), odst. 5, odst. 6 písm. b) a odst. 7.

Platnost povolení k dlouhodobé mobilitě rodinných příslušníků obecně končí dnem uplynutí doby platnosti povolení výzkumného pracovníka vydaného druhým členským státem.

Povolení k dlouhodobé mobilitě rodinných příslušníků může být odňato nebo může být odmítnuto jeho prodloužení, pokud je odňato povolení k dlouhodobé mobilitě výzkumného pracovníka, kterého doprovázejí, nebo je odmítnuto jeho prodloužení a tito rodinní příslušníci nepožívají samostatného práva pobytu.

4.  
Rodinným příslušníkům, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, se neumožní vstup ani pobyt na území druhého členského státu.

Článek 31

Mobilita studentů

1.  
Studenti, kteří jsou držiteli platného povolení vydaného prvním členským státem a vztahuje se na ně program Unie nebo mnohostranný program zahrnující opatření v oblasti mobility nebo dohoda mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, jsou oprávněni vstoupit do jednoho nebo více druhých členských států a pobývat tam po dobu až 360 dnů na členský stát s cílem absolvovat část svého studia ve vysokoškolské instituci za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 10.

Student, na nějž se nevztahuje program Unie nebo mnohostranný program zahrnující opatření v oblasti mobility ani dohoda mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, podá žádost o povolení ke vstupu a pobytu v druhém členském státě s cílem absolvovat část svého studia ve vysokoškolské instituci v souladu s články 7 a 11.

2.  
Druhý členský stát může vyžadovat, aby vysokoškolská instituce v prvním členském státě, vysokoškolská instituce v druhém členském státě nebo student oznámili příslušným orgánům prvního členského státu a druhého členského státu úmysl studenta absolvovat část svého studia ve vysokoškolské instituci v druhém členském státě.

V takových případech druhý členský stát umožní, aby oznámení bylo provedeno buď:

a) 

v době podání žádosti v prvním členském státě, je-li přesun do druhého členského státu plánován již v této fázi, nebo

b) 

poté, co byl student přijat v prvním členském státě, jakmile je plánovaný přesun do druhého členského státu znám.

3.  
Pokud bylo oznámení provedeno podle odst. 2 písm. a) a pokud druhý členský stát nevznesl námitky u prvního členského státu podle odstavce 7, může k přesunu studenta do druhého členského státu dojít kdykoli během doby platnosti povolení.
4.  
Pokud bylo oznámení provedeno podle odst. 2 písm. b) a pokud druhý členský stát nevznesl proti přesunu studenta žádné písemné námitky podle odstavců 7 a 9, je přesun do druhého členského státu považován za schválený a může být proveden.
5.  
V oznámení se uvede platný cestovní doklad v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) a platné povolení vydané prvním členským státem na celé období mobility.
6.  

Druhý členský stát může vyžadovat, aby byly s oznámením předloženy tyto dokumenty a informace:

a) 

doklad o tom, že student absolvuje část studia v druhém členském státě v rámci programu Unie nebo mnohostranného programu zahrnujícího opatření v oblasti mobility nebo na základě dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, a doklad o tom, že student byl přijat ke studiu na vysokoškolské instituci v druhém členském státě;

b) 

plánovaná doba mobility, včetně konkrétních dat, nejsou-li specifikovány v dokladech podle písmene a);

c) 

doklad o tom, že student má zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1) písm. c);

d) 

doklad o tom, že během svého pobytu bude mít student dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1 písm. e), jakož i k pokrytí nákladů na své studium a nákladů na cestu do prvního členského státu v případech uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. b);

e) 

případně doklad o zaplacení poplatků účtovaných vysokoškolskou institucí.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby před zahájením mobility oznamovatel poskytl adresu dotčeného studenta na území druhého členského státu.

Členské státy mohou vyžadovat, aby oznamovatel předložil dokumenty v úředním jazyce dotčeného členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.

7.  

Druhý členský stát může na základě úplného oznámení uvedeného v odstavci 2 do 30 dnů od jeho obdržení vznést námitky proti přesunu studenta na jeho území, pokud:

a) 

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 5 nebo 6;

b) 

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo čl. 20 odst. 2;

c) 

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odstavci 1.

8.  
Studentům, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, se neumožní vstup ani pobyt na území druhého členského státu.
9.  
Příslušné orgány druhého členského státu neprodleně písemně informují příslušné orgány prvního členského státu a oznamovatele o svých námitkách proti přesunu. Pokud druhý členský stát vznese proti přesunu námitky podle odstavce 7, není studentu dovoleno absolvovat část studia ve vysokoškolské instituci v druhém členském státě.
10.  
Po uplynutí lhůty pro vznesení námitek může druhý členský stát vydat studentovi doklad o tom, že má právo pobytu na jeho území a požívá práv stanovených v této směrnici.

Článek 32

Záruky a sankce v případě mobility

1.  

Pokud povolení pro účely výzkumu nebo studia vydaly příslušné orgány členského státu, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, a výzkumný pracovník nebo student překročí vnější hranici s cílem vstoupit do druhého členského státu v rámci mobility, jsou příslušné orgány druhého členského státu oprávněny vyžadovat k doložení mobility platné povolení vydané prvním členským státem a:

a) 

kopii oznámení podle čl. 28 odst. 2 nebo čl. 31 odst. 2, nebo

b) 

pokud druhý členský stát umožňuje mobilitu bez oznámení, doklad o tom, že student absolvuje část studia v druhém členském státě v rámci programu Unie nebo mnohostranného programu zahrnujícího opatření v oblasti mobility nebo na základě dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, nebo v případě výzkumných pracovníků buď kopii dohody o hostování uvádějící podrobné informace o mobilitě výzkumného pracovníka, nebo pokud podrobnosti mobility nejsou uvedeny v dohodě o hostování, dopis výzkumné organizace v druhém členském státě, v němž je uvedena alespoň doba trvání mobility v rámci Unie a umístění výzkumné organizace v druhém členském státě.

V případě rodinných příslušníků výzkumného pracovníka jsou příslušné orgány druhého členského státu oprávněny vyžadovat k doložení mobility platné povolení vydané prvním členským státem a kopii oznámení podle čl. 30 odst. 2 nebo doklad o tom, že doprovázejí výzkumného pracovníka.

2.  
Pokud příslušné orgány prvního členského státu povolení odejmou, informují případně okamžitě orgány druhého členského státu.
3.  
Druhý členský stát může vyžadovat, aby jej hostitelský subjekt ve druhém členském státě nebo výzkumný pracovník nebo student informovali o jakékoli změně, která má dopad na podmínky, na jejichž základě byla mobilita umožněna.
4.  

Pokud výzkumný pracovník nebo případně jeho rodinní příslušníci nebo student nesplňují podmínky pro mobilitu:

a) 

druhý členský stát může požadovat, aby výzkumný pracovník a případně jeho rodinní příslušníci nebo student okamžitě ukončili veškeré činnosti a opustili jeho území;

b) 

první členský stát na žádost druhého členského státu neprodleně a bez formalit umožní opětovný vstup výzkumného pracovníka a případně jeho rodinných příslušníků nebo studenta. To platí i v případě, že doba platnosti povolení vydaného prvním členským státem uplynula v době mobility v rámci druhého členského státu, nebo bylo povolení v uvedené době odňato.

5.  
Překročí-li výzkumný pracovník nebo jeho rodinní příslušníci nebo student vnější hranici členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, konzultuje tento členský stát Schengenský informační systém. Uvedený členský stát odepře vstup osobám, o nichž byl v Schengenském informačním systému pořízen záznam pro účely odepření vstupu a pobytu, nebo vznese námitky proti mobilitě těchto osob.



KAPITOLA VII

ŘÍZENÍ A TRANSPARENTNOST

Článek 33

Sankce vůči hostitelským subjektům

Členské státy mohou stanovit sankce vůči hostitelským subjektům, nebo v případech, na které se vztahuje článek 24, vůči zaměstnavatelům, kteří nesplnili povinnosti podle této směrnice. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 34

Procesní záruky a transparentnost

1.  
Příslušné orgány dotčeného členského státu rozhodnou o žádosti o povolení nebo o jeho prodloužení a rozhodnutí písemně oznámí žadateli v souladu s postupy pro oznamování stanovenými vnitrostátními právními předpisy co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti.
2.  
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku v případě, že postup přijímání souvisí se schváleným hostitelským subjektem podle článků 9 a 15, bude rozhodnutí o úplné žádosti přijato co nejdříve, nejpozději však do 60 dnů.
3.  
Pokud informace nebo dokumenty dodané jako podklad žádosti nejsou úplné, příslušné orgány v přiměřené lhůtě informují žadatele o požadovaných dodatečných informacích a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 nebo 2 se staví do doby, než příslušné orgány obdrží požadované dodatečné informace. Pokud nejsou dodatečné informace nebo dokumenty v této lhůtě poskytnuty, může být žádost zamítnuta.
4.  
Odůvodnění rozhodnutí, kterým se žádost prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá, nebo kterým se odmítá prodloužení, se písemně sdělí žadateli. Odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení se písemně sdělí státnímu příslušníkovi třetí země. Odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení lze písemně sdělit rovněž hostitelskému subjektu.
5.  
Proti jakémukoli rozhodnutí, kterým se žádost o povolení prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá či kterým se odmítá prodloužení povolení nebo se povolení odnímá, je možné podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy. V písemném oznámení se uvede soud nebo správní orgán, ke kterému lze podat opravný prostředek, a lhůta pro podání tohoto opravného prostředku.

Článek 35

Transparentnost a přístup k informacím

Členské státy zajistí, aby žadatelé měli snadný přístup k informacím o veškerých dokladech nezbytných pro podání žádosti a informacím o podmínkách vstupu a pobytu, včetně informací o právech, povinnostech a procesních zárukách státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice, a případně jejich rodinných příslušníků. To zahrnuje případně výši měsíčních dostatečných prostředků, včetně dostatečných prostředků nezbytných k pokrytí nákladů na studium nebo stáž, aniž je dotčeno individuální posouzení, a k pokrytí příslušných poplatků.

Příslušné orgány v každém členském státě zveřejní seznamy hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice. Aktualizované verze těchto seznamů se zveřejní co nejdříve po jejich případných změnách.

Článek 36

Poplatky

Členské státy mohou vyžadovat, aby státní příslušníci třetích zemí, případně rodinní příslušníci, nebo hostitelské subjekty hradili poplatky za vyřizování oznámení a žádostí podle této směrnice. Výše těchto poplatků nesmí být nepřiměřená ani nadměrná.



KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 37

Spolupráce mezi kontaktními místy

1.  
Členské státy určí kontaktní místa, která budou efektivně spolupracovat a přijímat a předávat informace, které jsou nezbytné k provádění článků 28 až 32. Členské státy upřednostní výměnu informací elektronickou cestou.
2.  

Každý členský stát informuje ostatní členské státy prostřednictvím národních kontaktních míst uvedených v odstavci 1:

a) 

o postupech uplatňovaných na mobilitu uvedených v článcích 28 až 31;

b) 

zda tento členský stát umožňuje přijímání studentů a výzkumných pracovníků pouze prostřednictvím schválených výzkumných organizací nebo vysokoškolských institucí;

c) 

o mnohostranných programech pro studenty a výzkumné pracovníky zahrnujících opatření v oblasti mobility a dohodách mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi.

Článek 38

Statistika

1.  
Členské státy sdělí Komisi své statistiky týkající se počtu povolení vydaných pro účely této směrnice a počtu oznámení obdržených podle čl. 28 odst. 2 nebo čl. 31 odst. 2, a pokud možno o počtu státních příslušníků třetích zemí, jejichž povolení bylo prodlouženo nebo odňato. Stejným způsobem se sdělují statistiky o přijatých rodinných příslušnících výzkumných pracovníků. Tyto statistiky se člení podle občanství, a pokud možno podle doby platnosti povolení.
2.  
Statistiky uvedené v odstavci 1 se vypracovávají za referenční období jednoho kalendářního roku a sdělují se Komisi do šesti měsíců od uplynutí referenčního roku. Prvním referenčním rokem je 2019.
3.  
Statistiky uvedené v odstavci 1 se předkládají v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ( 8 ).

Článek 39

Podávání zpráv

Komise pravidelně, a poprvé do 23. května 2023, podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech a případně navrhne její změny.

Článek 40

Provedení

1.  
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 23. května 2018. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.  
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 41

Zrušení

Směrnice 2004/114/ES a 2005/71/ES se zrušují v případě členských států, pro něž je tato směrnice závazná, s účinkem ode dne 24. května 2018, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt uvedených v příloze I části B pro provedení těchto směrnic ve vnitrostátním právu.

Ve vztahu k členským státům vázaným touto směrnicí se odkazy na zrušené směrnice považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávacími tabulkami obsaženými v příloze II.

Článek 42

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 43

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.



PŘÍLOHA I

Část A

Zrušené směrnice

(uvedené v článku 41)



Směrnice Rady 2004/114/ES

(Úř. věst. L 375, 23.12.2004, s. 12)

Směrnice Rady 2005/71/ES

(Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 15)

Část B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost

(uvedené v článku 41)



Směrnice

Lhůta pro provedení

Den použitelnosti

2004/114/ES

12.1.2007

 

2005/71/ES

12.10.2007

 



PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulky



Směrnice 2004/114/ES

Tato směrnice

Čl. 1 písm. a)

Čl. 1 písm. a)

Čl. 1 písm. b)

—

—

Čl. 1 písm. b)

Čl. 2 návětí

Čl. 3 návětí

Čl. 2 písm. a)

Čl. 3 bod 1

Čl. 2 písm. b)

Čl. 3 bod 3

Čl. 2 písm. c)

Čl. 3 bod 4

Čl. 2 písm. d)

Čl. 3 bod 5

—

Čl. 3 bod 6

Čl. 2 písm. e)

Čl. 3 body 11 a 13

Čl. 2 písm. f)

Čl. 3 bod 7

Čl. 2 písm. g)

Čl. 3 bod 22

—

Čl. 3 bod 8

—

Čl. 3 bod 12

—

Čl. 3 body 14 až 21

—

Čl. 3 body 23 a 24

Čl. 3 odst. 1

Čl. 2 odst. 1

Čl. 3 odst. 2 písm. a) až d)

Čl. 2 odst. 2 písm. a) až d)

Čl. 3 odst. 2 písm. e)

—

—

Čl. 2 odst. 2 písm. e) až g)

Článek 4

Článek 4

Článek 5

Čl. 5 odst. 1

—

Čl. 5 odst. 2 a 3

—

Článek 6

Čl. 6 odst. 1 písm. a) až c) a e)

Čl. 7 odst. 1písm. a) až d)

Čl. 6 odst. 1 písm. d)

Čl. 7 odst. 6

Čl. 6 odst. 2

—

—

Čl. 7 odst. 2 a 3

Čl. 7 odst. 1 návětí

Čl. 11 odst. 1 návětí

Čl. 7 odst. 1 písm. a)

Čl. 11 odst. 1 písm. a)

Čl. 7 odst. 1 písm. b)

Čl. 7 odst. 1 písm. e) a čl. 11 odst. 1 písm. d)

Čl. 7 odst. 1 písm. c)

Čl. 11 odst. 1 písm. c)

Čl. 7 odst. 1 písm. d)

Čl. 11 odst. 1 písm. b)

Čl. 7 odst. 2

Čl. 11 odst. 2

—

Čl. 11 odst. 3

Článek 8

Článek 31

Čl. 9 odst. 1 a 2

Čl. 12 odst. 1 a 2

Čl. 10 návětí

Čl. 13 odst. 1 návětí

Čl. 10 písm. a)

Čl. 13 odst. 1 písm. a)

—

Čl. 13 odst. 1 písm. b)

Čl. 10 písm. b)

Čl. 7 odst. 1 písm. e) čl. 13 odst. 1 písm. c)

Čl. 10 písm. c)

Čl. 13 odst. 1 písm. d)

—

Čl. 13 odst. 1 písm. e) a f)

—

Čl. 13 odst. 2 až 4

Čl. 11 návětí

Čl. 14 odst. 1 návětí

Čl. 11 písm. a)

Čl. 14 odst. 2

Čl. 11 písm. b)

Čl. 14 odst. 1 písm. a)

—

Čl. 14 odst. 1 písm. b)

Čl. 11 písm. c)

Čl. 14 odst. 1 písm. c)

Čl. 11 písm. d)

Čl. 14 odst. 1 písm. d)

Čl. 12 odst. 1

Čl. 18 odst. 2

Čl. 12 odst. 2

Čl. 21 odst. 2 písm. f)

Článek 13

Čl. 18 odst. 4

Článek 14

Čl. 18 odst. 6

Článek 15

Čl. 18 odst. 7

—

Čl. 18 odst. 3, 5, 8 a 9

—

Články 16, 17 a 19

Čl. 16 odst. 1

Čl. 21 odst. 1 písm. a) a b)

—

Čl. 21 odst. 1 písm. c) a d)

Čl. 16 odst. 2

Čl. 21 odst. 4

—

Čl. 21 odst. 2 písm. a) až e)

—

Čl. 21 odst. 3

—

Čl. 21 odst. 5 až 7

—

Čl. 22 odst. 3 a 4

Čl. 17 odst. 1 první pododstavec první věta

Čl. 24 odst. 1

Čl. 17 odst. 1 první pododstavec druhá věta

Čl. 24 odst. 3

Čl. 17 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 24 odst. 2

Čl. 17 odst. 2

Čl. 24 odst. 3

Čl. 17 odst. 3 a 4

—

—

Článek 24

—

Článek 27

—

Článek 30

—

Články 32 a 33

Čl. 18 odst. 1

Čl. 34 odst. 1

—

Čl. 34 odst. 2

Čl. 18 odst. 2, 3 a 4

Čl. 34 odst. 3, 4 a 5

Článek 19

—

—

Čl. 35 první pododstavec

Článek 20

Článek 36

—

Články 37 a 38

Článek 21

Článek 39

Články 22 až 25

—

—

Články 40 a 42

Článek 26

Článek 43

—

Přílohy I a II



Směrnice 2005/71/ES

Tato směrnice

Článek 1

Čl. 1 písm. a)

Článek 2, návětí

Čl. 3 návětí

Čl. 2, písm. a)

Čl. 3 bod 1

Čl. 2 písm. b)

Čl. 3 bod 9

Čl. 2 písm. c)

Čl. 3 bod 10

Čl. 2 písm. d)

Čl. 3 bod 2

Čl. 2 písm. e)

Čl. 3 bod 22

Čl. 3, odst. 1

Čl. 2 odst. 1

Čl. 3 odst. 2 písm. a)

Čl. 2 odst.2 písm.a)

Čl. 3 odst. 2 písm. b)

—

Čl. 3 odst. 2 písm. c)

Čl. 2 odst. 2 písm.b)

Čl. 3 odst. 2 písm. d)

—

Článek 4

Article 4

Čl. 5 odst. 1

Čl. 9 odst. 1

Čl. 5 odst. 2

Čl. 9 odst. 2

Čl. 5 odst. 3

Čl. 8 odst. 2

Čl. 5 odst. 4

Čl. 10 odst. 7

Čl. 5 odst. 5

Čl. 35 druhý pododstavec

Čl. 5 odst. 6

Čl. 9 odst. 3

Čl. 5 odst. 7

Čl. 10 odst. 8

Čl. 6 odst. 1

Čl. 10 odst. 1

—

Čl. 10 odst. 2

Čl. 6 odst. 2 písm. a)

Čl. 10 odst. 4

Čl. 6 odst. 2 písm. b)

Čl. 7 odst. 1 písm. e)

Čl. 6 odst. 2 písm. c)

Čl. 7 odst. 1 písm. c)

Čl. 6 odst. 2 písm. d)

Čl. 10 odst. 3

Čl. 6 odst. 3

—

Čl. 6 odst. 4 a 5

Čl. 10, odst. 5 a 6

Čl. 7 odst. 1 písm. a)

Čl. 7 odst. 1 písm. a)

Čl. 7 odst. 1 písm. b)

Čl. 8 odst. 1

Čl. 7 odst. 1 písm. c)

Čl. 8 odst. 2

Čl. 7, odst. 1 písm. d)

Čl. 7 odst. 6

Čl. 7 odst. 1 poslední pododstavec

—

Čl. 7 odst. 2

—

Čl. 7 odst. 3

Čl. 5 odst. 3

Článek 8

Čl. 18 odst. 1

Článek 9

Článek 26

Čl. 10, odst. 1

Čl. 21 odst. 1 písm. a), b) a d)

Čl. 10 odst. 2

Čl. 21 odst. 4

Čl. 11 odst. 1 a 2

Článek 23

Článek 12

Čl. 22 odst. 1 a 2

Článek 13

Články 28 a 29

Čl. 14 odst. 1

Čl. 7 odst. 5

Čl. 14 odst. 2 a 3

Čl. 7 odst. 4

Čl. 14 odst. 4

Čl. 5 odst. 3

Čl. 15 odst. 1

Čl. 34 odst. 1

—

Čl. 34 odst. 2

Čl. 15 odst. 2

Čl. 34 odst. 3

Čl. 15 odst. 3

Čl. 34 odst. 4

Čl. 15 odst. 4

Čl. 34 odst. 5

Článek 16

Článek 39

Články 17 až 20

—

Článek 21

Článek 43


( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

( 2 ) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).

( 3 ) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

( 4 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES (Úř. věst. L 382, s. 28.10.2021, s. 1).

( 5 ) Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19).

( 6 ) Nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz (Úř. věst. L 164, 14.7.1995, s. 1).

( 7 ) Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení (Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1).

( 8 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU
Nejste přihlášeni
Zaregistrovat / Přihlásit se
Podrobné vyhledávání
Podrobné vyhledávání

Vyhledání konkrétního předpisu

K vyhledání konkrétního předpisu stačí zadat číslo/rok. (Např. 14/2000)

Fulltextové vyhledávání

Zadejte vhodně vybraná klíčová slova. Zadání může být v následujícíh tvarech:

  • náhrady škody: pokud zadáte více slov, najde všechny stránky, kde se vyskytují alespoň jedno ze zadaných slov. Na pořadí slov však nezáleží.
  • +náhrady: každé slovo, které předchází znaménko plus, se musí na stránce nacházet.
  • -náhrady: každé slovo, které předchází znaménko mínus, se nesmí na stránce nacházet.
  • "náhradě škod": řetězec uzavřený v uvozovkách bude vyhledán přesně tak, jak je zadán. Tj. budou vyhledány jen stránky, kde se vyskytují obě slova přesně za sebou.

Jednotlivá pravidla lze libovolně kombinovat.