(EU) 2015/776Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/776 ze dne 18. května 2015, kterým se konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (EU) č. 502/2013 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín

(1)

Nařízením (EHS) č. 2474/93 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo ve výši 30,6 % na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“) (dále jen „původní opatření“).

(2)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 1524/2000 (3) rozhodla, že by výše uvedená opatření měla zůstat zachována.

(3)

Na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 1095/2005 (4) zvýšila platné antidumpingové clo na 48,5 %.

(4)

V květnu 2013 Rada na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení nařízením (EU) č. 502/2013 (5) rozhodla zachovat platné antidumpingové clo ve výši 48,5 %, s výjimkou tří společností, kterým byly přiděleny individuální celní sazby (19,2 % pro společnost Zhejiang Baoguilai Vehicle Co. Ltd, 0 % pro společnost Oyama Bicycles (Taicang) Co. Ltd a 0 % pro Ideal (Dongguan) Bike Co., Ltd) (dále jen „stávající opatření“).

(5)

V květnu 2013 Rada na základě šetření ohledně obcházení opatření podle článku 13 základního nařízení nařízením (EU) č. 501/2013 (6) rozhodla stávající opatření na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny rozšířit na dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska (dále jen „předchozí šetření ohledně obcházení opatření“).

(6)

Komise dne 23. července 2014 obdržela žádost podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny a aby zavedla celní evidenci dovozu jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a Filipín (dále jen „země, jichž se týká šetření“), bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín.

(7)

Žádost předložilo Evropské sdružení výrobců jízdních kol (EBMA) jménem patnácti výrobců jízdních kol v Unii.

(8)

Poté, co Komise po informování členských států shledala, že existují dostatečné důkazy prima facie pro zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, rozhodla se prošetřit možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny a zavést celní evidenci dovozu jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín.

(9)

Šetření bylo zahájeno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 938/2014 ze dne 2. září 2014 (7) (dále jen „zahajovací nařízení“).

(10)

Komise o zahájení šetření oficiálně informovala orgány Číny, Kambodže, Pákistánu a Filipín, vyvážející výrobce v těchto zemích, známé dotčené dovozce v Unii a výrobní odvětví Unie.

(11)

Výrobcům/vývozcům v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách, kteří jsou Komisi známi, nebo prostřednictvím zastoupení Kambodže, Pákistánu a Filipín při Evropské unii byly zaslány formuláře žádosti o osvobození. Výrobcům/vývozcům v Číně, kteří jsou Komisi známi, nebo prostřednictvím zastoupení Číny při Evropské unii byly zaslány dotazníky. Dotazníky byly rovněž zaslány známým dovozcům v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(12)

Zúčastněné strany dostaly možnost písemně vyjádřit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení. Všechny strany byly informovány, že nedostatečná spolupráce by mohla vést k použití článku 18 základního nařízení a k závěrům založeným pouze na dostupných údajích.

(13)

V rámci šetření požádala pákistánská společnost, která při šetření spolupracovala, o intervenci úředníka pro slyšení. Slyšení se konalo dne 23. března 2015. Během slyšení byla projednána důkazní hodnota formuláře A pro součásti jízdních kol nakoupené od jedné společnosti ve spojení na Šrí Lance prostřednictvím obchodníka, jak je vysvětleno v 98. bodě odůvodnění, a obdobně použití čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení pro ty součásti jízdních kol, které byly nakoupeny ze Šrí Lanky.

(14)

Pět výrobců/vývozců v Kambodži, jeden z Pákistánu a dva na Filipínách formulář žádosti o osvobození vyplnili. Nespolupracoval žádný z čínských vyvážejících výrobců, kteří nejsou ve spojení s výrobci/vývozci ze zemí, jichž se týká šetření. Na dotazník odpověděli tři dovozci v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(15)

Komise provedla inspekce v prostorách těchto společností:

(16)

Šetření se vztahovalo na období od 1. ledna 2011 do 31. srpna 2014. Byly shromážděny údaje za období šetření mimo jiné za účelem prošetření údajné změny obchodních toků po uložení opatření a jejich rozšíření na Indonésii, Malajsii, Šrí Lanku a Tunisko v roce 2013 a existence praktik, zpracovatelských postupů nebo prací, pro něž kromě uložení cla neexistuje žádné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Za sledované období od 1. září 2013 do 31. srpna 2014 byly shromážděny podrobnější údaje s cílem přezkoumat, zda dovoz mařil vyrovnávací účinek platných opatření, pokud jde o ceny a/nebo množství, a zda existoval dumping.

(17)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení byla existence možného obcházení opatření posouzena prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem bylo zjistit, zda došlo ke změně obchodních toků mezi Čínou, dotčenými zeměmi, zeměmi, kterých se týkalo předchozí šetření ohledně obcházení opatření, a Unií; zda je tato změna způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž kromě uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod; zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud jde o ceny a/nebo množství výrobku, který je předmětem šetření; a zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k dříve určené běžné hodnotě, v případě nutnosti v souladu s článkem 2 základního nařízení.

(18)

Dotčeným výrobkem jsou jízdní kola a jiná kola (včetně dodávkových tříkolek, avšak s výjimkou jednokolek), bez motoru, pocházející z Číny, v současnosti kódů KN 8712 00 30 a ex 8712 00 70 (dále jen „dotčený výrobek“).

(19)

Výrobek, který je předmětem šetření, je stejný jako výrobek definovaný výše, avšak zasílaný z Kambodže, Pákistánu a Filipín, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín, v současnosti stejných kódů KN jako dotčený výrobek (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“).

(20)

Z šetření vyplynulo, že výše vymezená jízdní kola vyvážená z Číny do Unie a jízdní kola zasílaná z Kambodže, Pákistánu a z Filipín do Unie mají stejné základní fyzické i technické vlastnosti a stejné využití, a je tedy třeba je považovat za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(21)

Během sledovaného období vyrábělo kola v Kambodži šest společností. Pět společností spolupracovalo a předložilo žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení. Těchto pět společností představovaloo něco více než 100 % celkového dovozu z Kambodže do Unie, jak bylo uvedeno v databázi Comext (8). Šetření však ukázalo, že některé dovozy (konkrétně v Nizozemsku) nemohly být přiřazeny žádné ze spolupracujících společností, jak je objasněno níže v 66. a 67. bodě odůvodnění. V důsledku toho bylo zjištěno, že spolupracující společnosti pokrývaly 94 % celkového dovozu z Kambodže do Unie. Jedna ze spolupracujících společností je ve spojení s tuniskou společností, u níž bylo zjištěno obcházení opatření již v předchozím šetření ohledně obcházení opatření. Šestá společnost je ve spojení se společností na Šrí Lance, na kterou se vztahují opatření rozšířená podle nařízení (EU) č. 501/2013, a se spolupracující společností v Pákistánu uvedenou v 22. bodě odůvodnění. Tato společnost při šetření nespolupracovala.

(22)

Během sledovaného období vyráběla kola v Pákistánu jedna společnost. Tato jediná pákistánská společnost, která předložila žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovala podle databáze Comext o něco více než 100 % celkového dovozu z Pákistánu do Unie. Společnost byla považována za spolupracující. Se souhlasem společnosti byla na Šrí Lance, v sídle jejího dodavatele součástí, který je ve spojení, provedena inspekce na místě.

(23)

Během sledovaného období vyráběly na Filipínách jízdní kola dvě společnosti. Jak je vysvětleno v 39. a 40. bodě odůvodnění, u jedné z těchto společností bylo zjištěno, že vyváží na trh Unie prostřednictvím dvou obchodníků, kteří nejsou ve spojení. U jedné z těchto obchodních společností bylo během předchozího šetření ohledně obcházení opatření rovněž zjištěno, že provádí obdobné operace s jinou společností nacházející se na Šrí Lance.

(24)

Tyto dvě filipínské společnosti, které předložily žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovaly podle databáze Comext o něco více než 100 % celkového dovozu z Filipín do Unie. Pouze jedna z těchto společností byla považována za plně spolupracující.

(25)

Druhá společnost spolupracovala z následujících důvodů nedostatečně:

(26)

Proto byla tato společnost v souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení dne 16. ledna 2015 zpravena o záměru částečně nepřihlížet k údajům, které předložila, a byla jí poskytnuta lhůta k vyjádření.

(27)

Ve své odpovědi ze dne 30. ledna 2015 zaujala společnost k důvodům uvedeným v 25. bodě odůvodnění stanovisko, jak je vysvětleno níže.

(28)

Pokud jde o důvod uvedený v písm. a) 25. bodu odůvodnění, společnost tvrdila, že podle formuláře žádosti o osvobození nebyla povinna předložit podrobný rozpis nakoupených součástí jízdních kol, že identifikace a klasifikace typu nakoupených součástí představuje zátěž a že takové podrobné údaje podle jejího názoru Komisi neposkytují žádné dodatečné hodnotné informace pro účely zjištění, zda jsou splněna kritéria článku 13 základního nařízení. Navíc téhož dne, tedy více než dva měsíce po inspekci na místě, předložila společnost nový dokument s rozpisem typu součástí nakoupených ve sledovaném období.

(29)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasí, neboť pro posouzení, zda jsou splněny podmínky čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení, je třeba znát množství a hodnotu nákupů. Tato informace byla ve formuláři žádosti o osvobození výslovně požadována. Všechny ostatní společnosti spolupracující při tomto šetření byly schopny poskytnout příslušné informace v požadovaném formátu. Pokud jde o nové informace předložené opožděně, nemohly být plně uvedeny do souladu s informacemi poskytnutými dříve. Vzhledem k povaze a množství poskytnutých informací a skutečnosti, že spis byl předložen po inspekci na místě a nemohl již být ověřen, nebylo ke spisu přihlédnuto.

(30)

Kromě toho společnost tvrdila, že Komise dostatečně neinformovala o tom, zda měla její čínská společnost ve spojení zapojená do výroby, prodeje nebo uvádění jízdních kol na trh, vyplnit dotazník pro vývozce. Společnost rovněž tvrdila, že množství vyvezená do Unie byla zanedbatelná, a proto tato informace není podle jejího názoru pro šetření relevantní. I přes tato tvrzení filipínská společnost nakonec předložila odpověď na dotazník pro vývozce, i když ve velmi pozdní fázi šetření.

(31)

Pokud jde o výše uvedená tvrzení, je třeba uvést, že formulář žádosti o osvobození tyto informace jednoznačně vyžaduje, a to nezávisle na vyvezeném množství, což bylo společnosti rovněž zdůrazněno v písemném upozornění na nedostatky ze dne 13. října 2014. Kromě toho opožděné předložení odpovědi Komisi neumožnilo ověřit informace, které v ní byly uvedeny, a tudíž nebylo možné posoudit, zda by měly významný dopad na situaci společnosti. Výše uvedená tvrzení a poskytnuté informace byly proto zamítnuty.

(32)

Pokud jde o důvod uvedený v písm. b) 25. bodu odůvodnění, společnost ve svém podání ze dne 30. ledna 2015 uvedla, že nesrovnalosti zjištěné během inspekce na místě byly minimální a že zpoždění v předkládání požadovaných dokumentů nebylo významné a bylo způsobeno omezenými organizačními prostředky společnosti. Kromě toho společnost tvrdila, že do konce inspekce na místě Komise obdržela všechny dokumenty, které požadovala.

(33)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že nesrovnalosti zjištěné během inspekce na místě se týkaly zejména počtu vyrobených jízdních kol, což je důležitá informace vzhledem k jejímu významu pro posouzení žádosti o osvobození. Pokud jde o údajné omezené zdroje společnosti, společnost v žádném okamžiku před inspekcí na místě nepoukazovala na omezené zdroje, které by mohly zdržet ověřování. Kromě toho společnost ke konci ověřování stále ještě nepředložila několik požadovaných dokumentů zásadního významu, jako jsou dokumenty předložené místním orgánům, na jejichž základě orgány vydaly osvědčení o původu na jiné jméno než jméno společnosti, a podklady pro stanovení životnosti budov společnosti pro účely výpočtu doby amortizace, které měly významný dopad na náklady.

(34)

Pokud jde o první a druhý důvod uvedený v písm. c) 25. bodu odůvodnění, společnost tvrdila, že posouzení Komise, že objem a kvalita týkající se lakování a chemického ošetření rámů zjištěné v různých fázích inspekce na místě neodpovídaly množství hotových jízdních kol, údajně vyrobených ve sledovaném období, nebylo jasné. Obdobně namítala, že pochybnosti Komise o schopnosti společnosti vyrábět rámy rovněž nejsou jasné.

(35)

V tomto ohledu se zdůrazňuje, že společnost, jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, neposkytla nezbytné informace požadované ve formuláři žádosti o osvobození, které by Komisi umožnily posoudit množství nakoupených rámů a rámů vyrobených. Během inspekce na místě Komise navštívila zařízení a zjistila, že některé činnosti nebyly prováděny průběžně, jak je požadováno podle výrobního procesu. Komise například po první návštěvě, při níž se zdálo, že výrobní činnost probíhá, navštívila zařízení znovu a zjistila, že tato činnost byla ukončena, jelikož bez jakéhokoli zjevného důvodu byly rámy ponechány v prostoru pro chemické ošetření,elektřina v prostorách pro lakování byla odstavena a rámy nebyly zcela nalakované. Naopak, takové přerušení výroby by mohlo mít značný dopad na kvalitu hotových rámů, což neodpovídá ekonomicky racionálnímu výrobnímu procesu. Za druhé, Komise během inspekce na místě nebyla schopna ověřit, zda byly v prostorách společnosti suroviny pro výrobu rámů. Nicméně během inspekce na místě bylo zjištěno, že společnost skutečně má k dispozici některá zařízení pro výrobu rámů, a nebylo vyloučeno, že společnost ve sledovaném období mohla určitý počet rámů vyrobit. Na základě neúplných informací, které společnost, jak je vysvětleno v písm. c) 25. bodu odůvodnění, poskytla, proto Komise sečtením všech nákupů rámů, které společnost uvedla ve svých excelových souborech předložených v odpovědi na písemné upozornění na nedostatky ze dne 13. října 2014, dospěla k závěru, že i přes existenci zařízení většina rámů použitých pro montáž jízdních kol prodaných na trhu Unie během sledovaného období byla ve skutečnosti nakoupena z Číny.

(36)

Co se týče třetího důvodu uvedeného v písm. c) 25. bodu odůvodnění, společnost tvrdila, že obtíže při slaďování hodnoty nakoupených součástí jsou způsobeny tím, že namísto cen CIF (náklady, pojištění a přepravné) uvedených na faktuře předložila pouze ceny FOB (vyplaceně loď). Společnost předložila také nový spis, v němž byly uvedeny ceny FOB i CIF.

(37)

Pokud jde o sladění nákupních cen, ve formuláři žádosti o osvobození se od společnosti požaduje, aby na faktuře uváděla hodnotu a aktuální dodací podmínky každé nákupní transakce. Ve své odpovědi na formulář žádosti o osvobození společnost neuvedla pro žádnou z oznámených transakcí, že dodací podmínkou byla cena FOB nebo CIF, ale spíše ceny C&F (náklady a přepravné) nebo COD (platba při dodávce). Kromě toho, jelikož společnost vznesla tato tvrzení v pozdní fázi šetření a nebylo již možné tyto informace i vzhledem k jejich povaze a množství ověřit, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(38)

Pokud jde o čtvrtý důvod uvedený v písm. c) 25. bodu odůvodnění, bylo namítnuto, že nepřímý prodej čínské společnosti ve spojení prostřednictvím dodavatelů, kteří údajně nejsou ve spojení, tvoří malou část celkových nákupů společnosti. Komise nebyla schopna stanovit přesný objem součástí nakupovaných od dodavatele ve spojení z důvodů uvedených v 29. bodě odůvodnění. Proto má Komise i nadále pochybnosti o spolehlivosti kupní ceny součástí a totožnosti hlavního dodavatele.

(39)

S ohledem na pátý důvod uvedený v písm. c) 25. bodu odůvodnění o správnosti vývozní ceny společnost tvrdila, že obvykle prodává jízdní kola na trh Unie prostřednictvím dvou obchodních společností, které nejsou ve spojení a které je poté prodávají konečnému zákazníkovi v Unii. Kromě toho skutečnost, že názvy obchodních společností jsou uvedeny na některých osvědčeních o původu, které společnost předložila, by prostě odrážela status obchodníka jakožto konečného prodejce zákazníkům v Unii.

(40)

V tomto ohledu společnost nenahlásila své obchodní společnosti, které nejsou ve spojení, jako zákazníky, což odporuje tvrzení společnosti, že byly skutečně konečnými prodejci zákazníkům v Unii. Tím se skutečně potvrzuje stanovisko Komise, podle něhož faktury mezi společností a zákazníky Unie předložené během inspekce na místě neodrážejí skutečné vývozní transakce, neboť zákazníkům z Unie by pak vystavovali faktury obchodníci, kteří nejsou ve spojení. Proto vykazovaná vývozní cena nebyla považována za spolehlivou a nebyla tudíž brána v úvahu.

(41)

Pokud jde o šestý důvod uvedený v písm. c) 25. bodu odůvodnění, pokud jde o nespolehlivost nákladů spojených s odpisy, náklady práce a náklady na elektřinu, společnost uvedla následující tvrzení.

Za prvé, pokud jde o náklady spojené s odpisy, společnost uvedla roky výstavby budov, avšak toto tvrzení nepodložila žádnými důkazy. Kromě toho Komise během inspekce na místě opakovaně žádala důkazy ohledně roku výstavby budov a posouzení doby amortizace budov vzhledem ke značnému významu hodnoty odpisů pro výpočet přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Konkrétně společnost určila podstatně nižší dobu životnosti svých budov, než je obvyklé podle mezinárodních účetních standardů, tj. 50 let. Proto byly odpisové náklady vysoké a měly výrazný dopad na celkové vykázané náklady na smontovaná jízdní kola. Společnost nedokázala poskytnout žádné podpůrné doklady, jako jsou například příslušné analýzy nebo dokumenty týkající se základních důvodů pro interní rozhodovací postupy, které by odůvodňovaly podobné odchylky od běžných postupů. Během inspekce na místě Komise nedokázala zjistit žádný důvod, proč společnost nebyla schopna využívat budovy delší dobu, než dobu, kterou uvedla. Proto bylo tvrzení společnosti odmítnuto a doba amortizace byla revidována na základě podrobnějšího posouzení životnosti budov, tj. 20 let.

(42)

Za druhé, pokud jde o náklady práce, společnost zpochybnila jasnost posouzení Komise. Komise v tomto ohledu, jak bylo vysvětleno v 35. bodě odůvodnění, na základě informací poskytnutých v odpovědi na písemné upozornění na nedostatky ze dne 13. října 2014 vypočítala, že většina rámů použitých pro montáž jízdních kol vyvážených na trh Unie během sledovaného období byla ve skutečnosti nakoupena z Číny. Proto byly náklady práce předložené společností v porovnání s objemem výroby výrazně nepřiměřené a byly upraveny na základě zjištění pro skutečného filipínského výrobce.

(43)

Za třetí, pokud jde o výdaje na energii, společnost rovněž zpochybnila jasnost posouzení Komise. V této souvislosti byly, podobně jako v případě nákladů práce, výdaje na energii vykázané společností v porovnání s objemem výroby výrazně nepřiměřené a byly upraveny na základě zjištění pro skutečného filipínského výrobce.

(44)

Proto se část informací, které společnost předložila, musela upravit, jak je vysvětleno v 41. až 43. bodě odůvodnění, zatímco informace týkající se ceny při vývozu do Unie nebyly zohledněny vůbec. Zjištění týkající se ceny společnosti při vývozu do Unie proto v souladu s článkem 18 základního nařízení vycházela z dostupných údajů. Vývozní cena byla proto stanovena na základě údajů z databáze Comext.

(45)

Žádný z čínských vyvážejících výrobců, kteří nejsou ve spojení, nespolupracoval, zatímco někteří čínští vyvážející výrobci, kteří jsou ve spojení s výrobci/vývozci ze zemí, jichž se týká šetření, spolupracovali a uvedli, že během období šetření prodali na trh Unie, do Kambodže a na Filipíny jen zanedbatelné množství. Zjištění o dovozu dotčeného výrobku z Číny do Unie na jedné straně a o vývozu jízdních kol z Číny do Kambodže, Pákistánu a na Filipíny na straně druhé proto vycházejí z údajů poskytnutých spolupracujícími čínskými vyvážejícími výrobci, kteří jsou ve spojení, a z dostupných údajů v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Použité dostupné údaje, pokud jde o dovoz do Unie, byly získány z databáze Comext. Pro určení objemu vývozu z Číny do Kambodže, Pákistánu a na Filipíny byly použity čínské národní statistiky.

(46)

Místní orgány v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách předložily částečné informace týkající se dovozu jízdních kol z Číny. Kromě toho šetření ukázalo, že příslušné místní orgány v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách neprovádějí křížové kontroly mezi čínskými vývozními statistikami a příslušnými místními dovozními statistikami.

(47)

Celkový objem dovozu dotčeného výrobku z Číny do Unie se v roce 2012 oproti roku 2011 snížil o 27 %. Po celní evidenci dovozu z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření v roce 2012 se dovoz z Číny zvýšil o 44 %. Ve sledovaném období se dovoz z Číny ve srovnání s rokem 2013 snížil o 7 %. Celkově se dovoz z Číny během období šetření snížil o 2 %.

(48)

Jak je vysvětleno v 21., 22. a 24. bodě odůvodnění, ověřený vývoz spolupracujících společností v zemích, jichž se týká šetření, mírně překročil objem dovozu podle databáze Comext. Vzhledem k tomu, že údaje, které poskytly spolupracující společnosti, byly považovány za přesnější, neboť byly ověřeny, byly údaje z databáze Comext odpovídajícím způsobem upraveny.

(49)

Současně se dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z Kambodže do Unie od roku 2011 zvyšoval. V roce 2012 se dovoz ve srovnání s rokem 2011 zvýšil o 120 %, přičemž v roce 2013 se v porovnání s rokem 2011 ztrojnásobil. Během období šetření se dovoz z Kambodže do Unie zvýšil o 180 %. Nárůst dovozu z Kambodže do Unie by měl být vnímán v souvislosti s poklesem dovozu ze Šrí Lanky a z Tuniska v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 59 %, respektive o 57 % pro Šrí Lanku a o 32 %, respektive o 23 % pro Tunisko). Tento pokles odpovídal celně evidovanému dovozu ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření v roce 2012, jak je objasněno ve 21. bodě odůvodnění.

(50)

Dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z Pákistánu do Unie byl před rokem 2013 zanedbatelný. Ve sledovaném období se značně zvýšil. Nárůst dovozu z Pákistánu do Unie by měl být vnímán v souvislosti s poklesem dovozu ze Šrí Lanky v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 59 %, respektive o 57 %). Tento pokles odpovídal celně evidovanému dovozu ze Šrí Lanky do Unie po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření, jak je objasněno ve 21. bodě odůvodnění.

(51)

Jelikož veškerý dovoz z Pákistánu do Unie uskutečnil jediný pákistánský výrobce/vývozce, jak je vysvětleno v 22. bodě odůvodnění, přesný celkový objem vývozu z Pákistánu do Unie nelze zveřejnit z důvodu důvěrnosti.

(52)

A nakonec dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z Filipín do Unie se ve sledovaném období ve srovnání s rokem 2011 zvýšil o 40 % až 65 %. Nárůst dovozu z Filipín do Unie by měl být vnímán v souvislosti s poklesem dovozu ze Šrí Lanky v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 59 %, respektive o 57 %). Tento pokles odpovídal zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření, jak je vysvětleno v 23. bodě odůvodnění.

(53)

Jelikož se dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z Filipín do Unie uskutečnil prostřednictvím dvou výrobců/vývozců, jak je vysvětleno v 23. bodě odůvodnění, celkový objem vývozu z Filipín do Unie nelze zveřejnit z důvodu důvěrnosti.

(54)

V tabulce 1 níže je uveden objem dovozu jízdních kol z Číny, Kambodže, Pákistánu, Filipín, Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie během období šetření.

Tabulka 1

Objem dovozu do EU

(55)

Vývoz jízdních kol z Číny do Kambodže se nejprve od roku 2011 do roku 2012 zvýšil (o 65 %). Mezi rokem 2012 a 2013 se dovoz mírně snížil o 10 %, avšak ve sledovaném období se v porovnání s rokem 2013 zvýšil o 76 %. Během období šetření se vývoz z Číny do Kambodže zvýšil celkem o 159 %. Nárůst vývozu z Číny do Kambodže by měl být vnímán v souvislosti s poklesem vývozu z Číny na Šrí Lanku a do Tuniska v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 44 %, respektive 30 % pro Šrí Lanku a o 66 %, respektive 57 % pro Tunisko). Tento pokles odpovídal celně evidovanému dovozu ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření.

(56)

Vývoz dotčeného výrobku z Číny do Pákistánu v roce 2012 oproti roku 2011 klesl o 22 %. Nicméně po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření se vývoz jízdních kol z Číny do Pákistánu zvýšil o 57 % a během sledovaného období dále narůstal. Během období šetření se vývoz z Číny do Pákistánu zvýšil celkem o 57 %. Nárůst vývozu z Číny do Pákistánu by měl být vnímán v souvislosti s poklesem vývozu z Číny na Šrí Lanku v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 44 %, respektive o 30 %). Tento pokles odpovídal celně evidovanému dovozu ze Šrí Lanky do Unie po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření.

(57)

A konečně, vývoz z Číny na Filipíny v roce 2012 oproti roku 2011 klesl o 27 %. Nicméně vývoz z Číny na Filipíny se v roce 2013 po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření více než zdvojnásobil. Během období šetření se vývoz z Číny na Filipíny zvýšil celkem o 140 %. Nárůst vývozu z Číny na Filipíny by měl být vnímán v souvislosti s poklesem vývozu z Číny na Šrí Lanku v roce 2013 a během sledovaného období oproti roku 2011 (o 44 %, respektive o 30 %). Tento pokles odpovídal celně evidovanému dovozu ze Šrí Lanky do Unie po zahájení předchozího šetření ohledně obcházení opatření.

(58)

V tabulce 2 níže je uveden objem vývozu jízdních kol z Číny do Kambodže, Pákistánu, na Filipíny, do Indonésie, Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska během období šetření.

Tabulka 2

Objem vývozu z Číny

(59)

Pokles vývozu z Číny a z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie a souběžné zvýšení vývozu z Kambodže, Pákistánu a Filipín do Unie a zvýšení vývozu z Číny do Kambodže, Pákistánu a na Filipíny a souběžné snížení vývozu z Číny do Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska po rozšíření antidumpingových opatření vyplývajících z předchozího šetření ohledně obcházení opatření představuje změnu obchodních toků mezi třetími zeměmi a Unií ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. V případě tří dotčených zemí bylo možné tento závěr vyvodit jednak i) celkově a ii) pro každou ze zemí, jichž se týkalo šetření.

(60)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 základního nařízení vyžaduje, aby byla změna obchodních toků způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce zahrnují mimo jiné zasílání výrobku, který je předmětem stávajících opatření, prostřednictvím třetích zemí a montáž součástí při montážní operaci v Unii nebo třetí zemi. Existence montážních operací je určena v souladu s čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(61)

Místní orgány zemí, jichž se týkalo šetření, neposkytly žádné informace týkající se objemu výroby výrobku, který je předmětem šetření, ve svých zemích.

(62)

Na základě formulářů žádostí společností o osvobození však mohlo být stanoveno, že výrobci v Kambodži a na Filipínách zvýšili výrobu výrobku, který je předmětem šetření, mezi rokem 2011 a obdobím šetření o 161 %, respektive o 20 % až 55 %.

(63)

Pokud jde o Pákistán, jediná pákistánská spolupracující společnost začala vyvážet jízdní kola v roce 2013. Proto byl závěr, že v Pákistánu není žádná skutečná výroba, založen na ověřených informacích poskytnutých uvedenou společností.

(64)

Jak je objasněno ve 24. bodě odůvodnění, dvě společnosti z Filipín spolupracovaly a u jedné z nich se ukázalo, že není skutečným výrobcem, jak je uvedeno ve 112. až 125. bodě odůvodnění. Proto nelze objem výroby na Filipínách zveřejnit z důvodu důvěrnosti.

Tabulka 3

Výroba jízdních kol výrobců v Kambodži a na Filipínách

(65)

Jelikož na pět spolupracujících společností v Kambodži připadala převážná většina vývozu do EU, mohla být vypracována podrobná analýza. Jak již bylo uvedeno v 21. bodě odůvodnění, některé dovozy do Nizozemska nemohly být přiřazeny žádné ze spolupracujících společností. Kromě toho jedna ze spolupracujících společností je ve spojení s tuniskou společností, u níž bylo zjištěno obcházení opatření již v předchozím šetření ohledně obcházení opatření.

(66)

Šetření ukázalo, že dovoz z Kambodže do Nizozemska v roce 2013 a ve sledovaném období ve srovnání s rokem 2011 významně vzrostl (o 672 %, resp. 533 %), zatímco dovozní ceny v roce 2013 a referenčním období oproti roku 2011 klesly (o 43 %, resp. 21 %), jak ukazuje tabulka 4 níže:

Tabulka 4

Dovoz z Kambodže do Nizozemska

(67)

Podrobnější analýza na základě měsíčních údajů ukázala, že ceny dovozu z Kambodže do Nizozemska byly v prvních čtyřech měsících sledovaného období na mnohem nižší úrovni než ceny od ledna 2014 (viz tabulka 5). Šetření rovněž ukázalo, že nespolupracující společnost v Kambodži se koncem roku 2013 přestěhovala do Pákistánu. Navíc tři spolupracující kambodžské společnosti vyvezly do Nizozemska malá množství jízdních kol za ceny podstatně vyšší než průměrné ceny zjištěné v prvních čtyřech měsících sledovaného období. Dvě další společnosti jízdní kola do Nizozemska nevyvážely. Na základě těchto údajů dospěla Komise k závěru, že z Kambodže dovážela do Nizozemska rovněž nespolupracující společnost.

Tabulka 5

Průměrné měsíční ceny dovozu z Kambodže do Nizozemska

(68)

Vývoz spolupracujících kambodžských společností představoval ve sledovaném období 94 % celkového dovozu z Kambodže do Unie.

(69)

Jedna z pěti spolupracujících společností nebyla schopna sladit údaje o typu rámů zakoupených z Číny s údaji o typu jízdních kol prodaných do Unie; společnost v tomto období rámy nevyráběla. Proto byl učiněn závěr, že jízdní kola byla zasílána formou překládky.

(70)

Po poskytnutí informací společnost nesouhlasila s posouzením překládky provedeným Komisí. Společnost poskytla další dokumenty a tvrdila, že Komise nemá ve spisu žádné důkazy prokazující, že rámy pocházejí z Číny.

(71)

Je třeba připomenout, že během inspekce na místě informace poskytnuté společností Komisi neumožnily, aby sladila typ nakoupených rámů s typem jízdních kol vyvážených do Unie, jelikož společnost vykazovala nákupy ocelových rámů, zatímco vyvážela jízdní kola s rámy z oceli a hliníku různé velikosti. To by znamenalo, že vyvážená jízdní kola nebyla montována v Kambodži. Kromě toho byl jediným důkazem, který společnost ohledně původu těchto rámů předložila během inspekce na místě, formulář A/osvědčení o původu vydané vietnamskými orgány jménem vietnamského obchodníka. Po poskytnutí informací společnost tvrdila, že ve formuláři A/osvědčení o původu se nesprávně uvádí, že všechny rámy jsou z oceli, ačkoli ve skutečnosti jsou také z hliníku. Nové dokumenty, které společnost předložila po poskytnutí informací, byly ve vietnamštině a čínštině s částečným překladem do angličtiny a obsahovaly různé nesrovnalosti (množství zakoupených rámů nesouhlasilo s počtem vyvezených jízdních kol, jenž byl zjištěn během inspekce na místě; jeden dokument byl předložen jako faktura, neobsahoval však žádné ceny; nebyly předloženy žádné doklady k dalším fázím výroby rámů, jako je řezání, tvarování, děrování a lakování). Tyto nové dokumenty byly proto považovány za neúplné a nedostatečné pro to, aby se prokázalo, že příslušné rámy byly vyrobeny ve Vietnamu.

(72)

Kromě toho z šetření vyplynulo, že společnost koupila většinu (70 %) ostatních součástí, z nichž jsou kola montována, od společností v Číně, které jsou ve spojení, a jen zbývající součásti (až na několik nevýznamných výjimek) pochází od vietnamských obchodníků. Společnost však nebyla schopna předložit jakékoliv doklady/informace týkající se skutečných výrobců těchto ostatních součástí.

(73)

Společnost navíc nebyla schopna pro daná jízdní kola předložit formulář A/osvědčení o původu vydané ministerstvem obchodu v Kambodži. Z tohoto důvodu, a jelikož nebyly k dispozici žádné jiné informace, se dochází k závěru, že dotčené součásti pocházely z Číny. Výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(74)

Na základě výše uvedených informací je tudíž prokázáno, že v Kambodži dochází k překládce výrobků čínského původu ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

(75)

U každé spolupracující společnosti byly analyzovány zdroje surovin (součástí jízdních kol) a výrobní náklady s cílem zjistit, zda některé montážní operace v Kambodži představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení. U tří z pěti spolupracujících společností nepředstavovaly suroviny (součásti jízdních kol) z Číny 60 % nebo více celkové hodnoty součástí montovaného výrobku. Nebylo proto nutno zkoumat, zda hodnota přidaná součástem během montáže přesáhla 25 % výrobních nákladů.

(76)

Další dvě společnosti byly zřízeny v roce 2013 v Kambodži. Jak je uvedeno v 69. až 74. bodě odůvodnění, jedna z nich se podílela na překládce. Obě společnosti tvrdily, že vyrábějí rámy. Tyto dvě společnosti nakoupily součásti z Číny buď přímo od společností ve spojení, nebo prostřednictvím obchodníků ve spojení v Hongkongu. Šetřením bylo zjištěno, že rozdělení fixních nákladů (tedy odpisů, výdajů na nájemné a přímých i nepřímých nákladů na elektřinu) na výrobu rámů neodpovídalo objemu výroby jízdních kol a uměle zvýšilo hodnotu vyráběných rámů. Kromě toho bylo zjištěno, že spotřeba barvy použité při výrobě rámů byla ve srovnání s údaji skutečných výrobců nadhodnocená. Navíc se na základě zjištění týkajících se skutečných výrobců ukázalo, že náklady práce na výrobu rámů a montáž jízdních kol jsou příliš vysoké a ve srovnání s objemem vyrobených rámů a smontovaných jízdních kol nespolehlivé. Rozdělení těchto různých nákladů na výrobu rámů bylo proto upraveno; z toho vyplynulo, že suroviny (součásti jízdních kol) z Číny ve skutečnosti představovaly více než 60 % celkové hodnoty součástí montovaného výrobku, zatímco hodnota přidaná součástem během montáže byla nižší než 25 % výrobních nákladů.

(77)

Po poskytnutí informací jedna společnost tvrdila, že značná část její výroby jízdních kol byla určena pro trhy mimo Unii. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ve sledovaném období představoval prodej společnosti mimo Unii méně než 6 % celkového prodeje a týkal se pouze jedné transakce (jedna faktura).

(78)

Tatáž společnost zpochybnila zjištění Komise, že součásti z Číny představovaly více než 60 % celkové hodnoty součástí smontovaného výrobku. Tvrdila, že Komise nesprávně předpokládala, že se všechny suroviny použijí na výrobu jízdních kol prodávaných do Unie, přestože společnost prodává rovněž mimo Unii. Tvrdila rovněž, že náklady na výrobu jízdních kol prodávaných do Unie jsou vyšší než náklady na výrobu jízdních kol prodávaných mimo Unii. Společnost tvrdila, že Komise by proto měla upravit svá zjištění a oddělit náklady na součásti a materiály pro výrobu jízdních kol určených na trhy mimo Unii. Kromě toho společnost tvrdila, že Komise nesprávně vycházela z toho, že některé materiály nečínského původu (rámy nebo jiné součásti jízdních kol) ve skutečnosti pocházejí z Číny. Tvrdila rovněž, že společnost některé součásti ve dvou objednávkách nesprávně vykazovala jako pocházející z Číny.

(79)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že prodej mimo Unii představoval méně než 6 % celkového prodeje společnosti (viz 77. bod odůvodnění), a proto nemohl analýzu Komise významným způsobem ovlivnit. Společnost ve své odpovědi na poskytnutí informací předložila nový soubor informací o tom, které součásti byly použity na jízdní kola vyvážená mimo Unii. Společnost však nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že tyto součásti byly skutečně využity pro montáž jízdních kol vyvážených mimo Unii, jako jsou například faktury za materiál na uvedená kola, z nichž by vyplynulo, jaké typy součástí byly pro tato jízdní kola použity. Pokud jde o součásti, které Komise podle výpovědi společnosti mylně považovala za čínské, je třeba poznamenat, že společnost uváděla, že některé součásti nakupovala u vietnamských obchodníků, ale nebyly předloženy žádné doklady ohledně výrobců těchto součástí, jak je vysvětleno v 71. bodě odůvodnění. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné doklady týkající se skutečných výrobců těchto dílů, a s ohledem na skutečnost, že společnost je ve spojení se společnostmi v Číně, od nichž součásti jízdních kol nakupuje, se dospělo k závěru, že dotčené součásti rovněž pocházejí z Číny. Pokud jde o dvě výše uvedené objednávky, společnost sama uvedla, že se týkají nákupu součástí od čínské společnosti, která je s ní ve spojení, přičemž po poskytnutí informací nebyly předloženy žádné důkazy, že společnost chybně prohlásila, že tyto součásti jsou čínského původu. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(80)

Obě společnosti podílející se na montáži zpochybnily revizi svých nákladů provedenou Komisí. Obecně je třeba zdůraznit, že při výpočtu podle čl. 13 odst. 2 základního nařízení, zda hodnota přidaná součástem během montáže přesáhla 25 % výrobních nákladů, jsou náklady pro výpočet přidané hodnoty náklady ve výrobním procesu, které vedou ke zvýšení hodnoty dokončeného výrobku, vedle jeho původních výrobních nákladů (např. náklady práce, režijní náklady závodu, odpisy montážních zařízení, interně vyrobené součásti). Tyto náklady by proto měly připadat skutečně na výrobu a montáž jízdních kol.

(81)

Jedna společnost tvrdila, že Komise nezohlednila náklady spojené s jejím zeměpisným umístěním. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že společnost nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval regionální rozdíly v nákladech v Kambodži. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(82)

Co se týká odpisových nákladů, jedna společnost během inspekce na místě tvrdila, že dlouhodobá aktiva byla uhrazena akcionáři, a nikoli samotnou společností. Proto, jelikož společnosti nevznikly žádné náklady s pořízením dlouhodobých aktiv, nebylo k odpisovým nákladům, které společnost vykázala, přihlédnuto. Po poskytnutí informací však společnost tvrdila, že zařízení zakoupené akcionáři bylo věcným příspěvkem ke kapitálu. Jelikož bylo toto tvrzení předloženo v pozdní fázi šetření, Komise jej nebyla schopna ověřit, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(83)

Obě společnosti si k montáži jízdních kol pronajímají budovy. Ve sledovaném období významnou část svých výrobních kapacit nevyužívaly. Obě společnosti však započítaly do výroby rámů a montáže jízdních kol celkové výdaje za pronájem. Společnosti přitom nezohlednily, že ve výrobním procesu využívaly pouze část pronajatých budov. Pro výpočet přidané hodnoty Komise proto upravila rozdělení výdajů za nájem na výrobu rámů a montáž jízdních kol poměrně ke skutečnému objemu výroby. Zbývající náklady na nájem, které společnostem vznikly, byly považovány za náklady, které nepřispívají k tvorbě přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(84)

Co se týče nákladů na lakování, jedna společnost tvrdila, že používá komplexnější proces lakování se třemi vrstvami nátěru, a tudíž spotřebuje více laku než společnosti použité pro výpočet referenční hodnoty pro spotřebu laku (přibližně 2,5krát více, než je referenční hodnota). V tomto ohledu je třeba uvést, že společnosti zahrnuté do referenční hodnoty používají také tři vrstvy nátěru. Nicméně i kdyby byla referenční hodnota upravena tak, jak společnost navrhovala, nezměnilo by to závěry Komise, že společnost nesplňuje požadavek 25 % přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Kromě toho společnost tvrdila, že Komise nevzala v úvahu náklady na vrhání písku. Společnost po poskytnutí informací předložila faktury, v nichž byly tyto výdaje uvedeny. Faktury však byly vydány po skončení sledovaného období, a proto nemohly být zohledněny. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(85)

Tatáž společnost tvrdila, že nebylo správné rozdělovat náklady na energii na základě plochy jednotlivých budov místo na základě spotřeby. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ne všechna energie byla touto společností spotřebována ve výrobním procesu. V každém případě, i kdyby náklady na energii nebyly upraveny, nezměnilo by to závěry Komise, že společnost nesplňuje požadavek 25 % přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. I kdyby se změnily náklady na lakování i na energii tak, jak navrhovala tato společnost, dospělo by se ke stejnému závěru.

(86)

Druhá společnost namítala, že Komise neměla upravovat její náklady na základě údajů ze soupisu materiálů společnosti, protože metodika pro stanovení nákladů v soupisu materiálů se liší od metodiky Komise pro určování nákladů na energii. Toto tvrzení společnosti není dále rozpracováno. Nicméně, i kdyby náklady na energii nebyly upraveny na základě výdajů na energii ze soupisu materiálů, který společnost předložila během inspekce na místě, nezměnilo by to závěr Komise, že společnost nesplňuje požadavek 25 % přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(87)

Co se týká nákladů práce, jedna společnost tvrdila, že Komise nevzala v úvahu skutečnost, že společnost vyplácela svým pracovníkům vyšší mzdu, aby si je udržela, jelikož v této oblasti není dostatek pracovníků. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise neupravovala výši platu zaměstnanců, ale počet zaměstnanců, kteří se skutečně zabývali výrobou rámů a montáží jízdních kol. Kromě toho tatáž společnost tvrdila, že Komise nezohlednila flexibilitu pracovníků, protože údajně pracovníci zabývající se výrobou rámů příležitostně také montovali jízdní kola. V reakci na toto tvrzení je třeba zdůraznit, že během inspekce na místě Komise od společnosti požadovala, aby poskytla odhad počtu zaměstnanců podle jednotlivých oddělení (výroba rámů,montáž atd.). Komise provedla své posouzení na základě informací poskytnutých během inspekce na místě. Společnost neposkytla žádné informace týkající se flexibility pracovníků, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto. Druhá společnost tvrdila, že její náklady práce byly vysoké kvůli nákladům na vzdělávání, aniž by však poskytla důkazy ohledně hodnoty těchto nákladů na vzdělávání. Je však třeba poznamenat, že jelikož společnost bude mít z vyškolených zaměstnanců prospěch po delší dobu, výdaje na vzdělávání by měly být rozděleny na delší období. Výdaje na vzdělávání proto nelze plně započítat do nákladů prvních měsíců výroby, neboť budou rovněž přispívat ke zvyšování hodnoty jízdních kol vyráběných po skončení sledovaného období.

(88)

Tímto je prokázáno, že v Kambodži byly prováděny montážní operace, kterými se obcházela platná opatření ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(89)

Na Kambodžu se od roku 2001 vztahuje iniciativa EU „Vše kromě zbraní“ (dále jen „EBA“). Ačkoliv nelze vyloučit, že by pravidla EBA mohla přispět k tomu, aby různé společnosti motivovala ke zřízení výrobních zařízení v Kambodži a vývozu jízdních kol na trh Unie, nemá tato skutečnost vliv na zjištění, že jedna společnost provozovala překládku a dvě společnosti nakupovaly součásti jízdních kol zejména z Číny, v rámci svých výrobních operací nepřidávaly dostatečnou hodnotu, a proto bylo shledáno, že se podílejí na obcházení opatření.

(90)

Po poskytnutí informací jedna společnost tvrdila, že se v Kambodži usadila z obchodních důvodů, aby využila nízké náklady práce a logistické výhody. Je však třeba poznamenat, že tyto výhody jsou do určité míry zpochybněny v dokumentu, který společnost sama přiložila ke své odpovědi na toto poskytnutí informací. Kromě toho, jak je vysvětleno výše, představoval prodej společnosti do Unie během sledovaného období přibližně 94 % jejího celkového prodeje. Takové zaměření na trh Unie není slučitelné s tvrzením, které se proto zamítá.

(91)

Během šetření nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky či výše popsaných montážních operací, kromě snahy vyhnout se stávajícím opatřením týkajícím se dotčeného výrobku. Kromě cla nebyly zjištěny žádné jiné prvky, jež by bylo možné považovat za vyrovnání nákladů překládky a montážních operací.

(92)

Ve své odpovědi na poskytnutí informací ze dne 19. března 2015 ministerstvo obchodu Kambodže nezpochybňuje analýzu Komise týkající se existence praktik obcházení.

(93)

Na základě výše uvedených důkazů bylo šetřením zjištěno, že změna obchodních toků, kromě zvýšení vývozu některých skutečných výrobců, je výsledkem praktik, zpracovatelských procesů nebo prací, pro něž neexistuje jiný hospodářský důvod než clo.

(94)

Šetřením bylo zjištěno, že existuje pouze jedna společnost vyrábějící jízdní kola v Pákistánu. Tato společnost je ve spojení se společností na Šrí Lance, která byla předmětem předchozího šetření ohledně obcházení opatření a na kterou se vztahují rozšířená opatření. Kromě toho akcionáři uvedené šrílanské společnosti založili společnost v Kambodži, která se rovněž podílí na vývozu jízdních kol do Unie. Jak již bylo objasněno ve 21. bodě odůvodnění, tato kambodžská společnost při tomto šetření nespolupracovala, i když v roce 2013 vyvážela výrobek, který je předmětem šetření, na trh Unie (viz 66. a 67. bod odůvodnění). Kambodžská společnost během sledovaného období ukončila svou činnost v Kambodži a přemístila své činnosti do společnosti ve spojení v Pákistánu. Výhradní činností pákistánské společnosti byl vývoz výrobku, který je předmětem šetření, na trh Unie.

(95)

Vývoz jediné spolupracující pákistánské společnosti představoval ve sledovaném období celkový dovoz z Pákistánu do Unie.

(96)

Při šetření nebyly zjištěny žádné praktiky překládky výrobků čínského původu prostřednictvím pákistánské společnosti.

(97)

U jediné spolupracující společnosti byly analyzovány zdroje surovin (součástí jízdních kol) a výrobní náklady s cílem zjistit, zda některé montážní operace v Pákistánu představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(98)

Šetření odhalilo, že tato společnost zakoupila značné množství rámů, vidlic, ráfků ze slitiny a plastových kol od jedné ze svých společností ve spojení na Šrí Lance prostřednictvím obchodníka, který není ve spojení. Aby společnost prokázala, že jsou tyto součásti ze Šrí Lanky, předložila osvědčení o původu/formuláře A vydané ministerstvem obchodu na Šrí Lance. Tato osvědčení však nebyla považována za dostatečný důkaz k prokázání původu součástí jízdních kol, protože byla vydávána na základě nespolehlivých výkazů nákladů. Skutečně bylo zjištěno, že nevycházela ze skutečných výrobních nákladů, avšak pouze z celkových odhadů výrobních nákladů, které platily pro neurčitý objem výroby po dobu přibližně jednoho roku. Kromě toho pro některé typy rámů a vidlic, pro které byla osvědčení o původu/formuláře A vydána/vydány, chyběly podpůrné výkazy nákladů. Jelikož byly tyto součásti vyrobeny především ze surovin z Číny, byl vyvozen závěr, že tyto součásti samy pocházejí z Číny.

(99)

Kromě toho společnost tvrdila, že nakoupila příslušné součásti jízdních kol od společnosti ve spojení prostřednictvím obchodníka, který není ve spojení. Šetřením se nicméně prokázalo, že na konci sledovaného období dosáhla neuhrazená částka za součásti nakoupené od tohoto obchodníka, který není ve spojení, výše přibližně 5 milionů USD. Vzhledem k tomu, že tento nesplacený dluh představoval více než 90 % prodeje společnosti do Unie během sledovaného období, vyvstávají pochybnosti ohledně vztahu mezi společností a obchodníkem. Ověření mimoto prokázalo, že tento obchodník, který údajně není ve spojení, použil nejednotné přirážky, a proto ceny účtované pákistánské společnosti za součásti nejsou spolehlivé. Konečně společnost nakupovala součásti přímo od společností na Šrí Lance a v Kambodži, které jsou s ní ve spojení, a od jedné společnosti na Šrí Lance, která není ve spojení a která během inspekce na místě nebyla schopna prokázat původ jakékoli z těchto součástí, s výjimkou pneumatik nakoupených ze Šrí Lanky. Kromě toho se statutární účel těchto tří společností omezuje na výrobu jízdních kol a nezahrnuje součásti jízdních kol, a proto se dospělo k závěru, že tyto součásti pocházely z Číny. S ohledem na výše uvedené představovaly suroviny čínského původu (součásti jízdních kol) více než 60 % celkové hodnoty součástí konečného výrobku. Hodnota přidaná součástem během montáže mimoto nepřesáhla 25 % výrobních nákladů této společnosti.

(100)

Po poskytnutí informací společnost vyjádřila nesouhlas s hodnocením Komise, že formuláře A/osvědčení o původu předložené k součástem jízdních kol nakoupeným ze Šrí Lanky nelze považovat za dostatečný důkaz k prokázání původu součástí jízdních kol. Společnost tvrdila, že výkazy nákladů byly připraveny společností účetních expertů a že dovozci by se měli moci spolehnout na formulář A/osvědčení o původu vydané ministerstvem obchodu Šrí Lanky. Společnost potvrdila, že výkazy nákladů nejsou podloženy skutečnými výrobními náklady pro součásti, ale vycházejí z pouhých odhadů budoucích nákladů platných po dobu přibližně jednoho roku. Kromě toho společnost tvrdila, že čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení není pravidlem původu, a že jej tedy nelze použít pro posouzení původu součástí jízdních kol nakupovaných ze Šrí Lanky.

(101)

Jak je objasněno v 98. bodě odůvodnění, formuláře A/osvědčení o původu nebyly považovány za dostatečné důkazy k prokázání původu součástí jízdních kol nakoupených ze Šrí Lanky, jelikož nebyly vydány na základě skutečných výrobních nákladů, ale vycházely z odhadů budoucích výrobních nákladů, což neposkytuje žádnou záruku, že součásti jízdních kol byly skutečně vyrobeny s předpokládanými náklady. Kromě toho je třeba upřesnit, že Komise nezpochybňuje samotnou metodiku vydávání formulářů A/osvědčení o původu na Šrí Lance, což není předmětem tohoto šetření, ale pouze posuzuje, zda jsou podmínky stanovené v čl. 13 odst. 2 základního nařízení v daném případě splněny. Za těchto okolností, vzhledem k tomu, že čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení skutečně jako takový není pravidlem původu, se Komise oprávněně domnívala, že jelikož více než 60 % těchto součástí bylo vyrobeno ze surovin pocházejících z Číny a přidaná hodnota byla nižší než 25 % výrobních nákladů, mohla dospět k závěru, že tyto součásti pocházejí z Číny. Všechna výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(102)

Na základě toho bylo stanoveno, že uvedená společnost prováděla montážní operace. Tímto je prokázáno, že v Pákistánu byly prováděny montážní operace, kterými se obcházela platná opatření ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(103)

Na konci roku 2013 získal Pákistán status GSP+ (9). Ačkoliv nelze vyloučit, že poskytnutí dodatečné výhody podle pravidel GSP mohlo přispět k tomu, aby různé společnosti motivovalo ke zřízení výrobních zařízení v Pákistánu a vývozu jízdních kol na trh Unie, nemá tato skutečnost vliv na zjištění, že jediný vývozce do Unie je ve spojení se šrílanskou společností, na kterou se vztahují opatření vyplývající z předchozího šetření ohledně obcházení těchto opatření, a že součásti jízdních kol nakupuje zejména z Číny.

(104)

Během šetření proto nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod montážních operací kromě snahy vyhnout se stávajícím opatřením týkajícím se dotčeného výrobku. Kromě cla nebyly zjištěny žádné jiné prvky, jež by bylo možné považovat za vyrovnání nákladů montážních operací.

(105)

Vláda Pákistánu po poskytnutí informací nepodala připomínky.

(106)

Šetřením se zjistilo, že změna ve struktuře obchodních toků je výsledkem praktik, zpracovatelských procesů nebo prací, pro něž neexistuje jiný hospodářský důvod než clo.

(107)

Jak je uvedeno v 23. bodě odůvodnění, šetření ukázalo, že vývoz jedné ze dvou spolupracujících společností ve skutečnosti prováděly dvě obchodní společnosti, které nejsou ve spojení. Jedna z těchto obchodních společností, která při tomto šetření nespolupracovala, prováděla podobné operace na Šrí Lance, jak bylo zjištěno v rámci předchozího šetření ohledně obcházení.

(108)

Jak již bylo uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, dvě společnosti na Filipínách spolupracovaly tím, že poskytly informace ve svých formulářích žádosti o osvobození. Vývoz těchto společností představoval ve sledovaném období celkový dovoz z Filipín do Unie.

(109)

Při šetření nebyly zjištěny žádné praktiky překládky výrobků čínského původu prostřednictvím filipínské společnosti.

(110)

U každé spolupracující společnosti byly analyzovány zdroje surovin (součástí jízdních kol) a výrobní náklady s cílem zjistit, zda některé montážní operace na Filipínách představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(111)

U jedné ze dvou společností na Filipínách nepředstavovaly suroviny (součásti jízdních kol) z Číny 60 % nebo více celkové hodnoty součástí montovaného výrobku. Nebylo proto nutno zkoumat, zda hodnota přidaná součástem během montáže přesáhla 25 % výrobních nákladů.

(112)

Pokud jde o druhou společnost, byla zjištění částečně založena na čl. 18 odst. 1 základního nařízení, jak je vysvětleno v 25. až 44. bodě odůvodnění. Bylo zjištěno, že tato společnost je ve spojení s čínským výrobcem jízdních kol, na kterého se vztahují opatření. Nakupovala téměř všechny součásti z Číny, a proto suroviny čínského původu (součásti jízdních kol) představovaly více než 60 % celkové hodnoty součástí konečného výrobku. Kromě toho, jak je vysvětleno v 41. až 43. bodě odůvodnění, musely být některé nákladové položky revidovány. Pro budovy byla použita spolehlivější doba amortizace, k výpočtu spolehlivějšího počtu zaměstnanců na objem výroby uvedený společností byl použit ukazatel produktivity (vyrobené množství děleno počtem zaměstnanců) skutečného filipínského výrobce a k výpočtu spolehlivějších nákladů na elektřinu při výrobě jednoho jízdního kola byla použita průměrná spotřeba elektřiny na výrobu jednoho jízdního kola u skutečného filipínského výrobce.

(113)

Po poskytnutí informací jedna společnost tvrdila, že nebyla schopna ověřit použité údaje od skutečného filipínského výrobce, jelikož nedůvěrné údaje poskytnuté tímto skutečným výrobcem byly neúplné. V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise nemůže poskytnout přesné údaje skutečného filipínského výrobce, neboť tyto informace jsou důvěrné. Kromě toho, i když jsou nedůvěrné údaje obvykle poskytovány ve formě indexů, Komise v tomto případě poskytla společnosti údaje použité od skutečného výrobce v rozpětí s minimální a maximální hodnotou, a tedy smysluplnější údaje než index. Společnost tedy měla podrobné údaje, aby pochopila základ úpravy svých nákladů a aby se k nim vyjádřila. A konečně společnost v tomto případě nepožádala o intervenci úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(114)

Tatáž společnost potvrdila, že neuváděla, že splňuje kritérium čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení, tedy méně než 60 % celkové hodnoty. Nicméně tvrdila, že výpočet ohledně 25 % přidané hodnoty provedený Komisí byl nesprávný, protože nezahrnoval prodejní, správní a režijní náklady a zisk, protože Komise oddělila hodnotu přidanou surovinám od hodnoty přidané dováženým rámům, a za třetí, protože Komise zohlednila jen přidanou hodnotu úměrnou součástem, které byly nakoupeny z Číny. Jak je vysvětleno níže, tato tvrzení spočívají na nesprávném výkladu příslušných ustanovení základního nařízení.

(115)

Za prvé, jak je vysvětleno v 80. bodě odůvodnění, náklady zahrnuté do výpočtu přidané hodnoty jsou náklady vzniklé ve výrobním procesu, které vedou ke zvýšení hodnoty dokončeného výrobku kromě jeho původních nákladů (např. náklady práce, režijní náklady závodu, odpisy montážních zařízení, interně vyrobené součásti). Tyto náklady by měly vzniknout ve výrobním procesu. Náklady společnosti, které nelze spojit s výrobním procesem během sledovaného období, nejsou pro účely výpočtu přidané hodnoty zohledněny. Proto nejsou prodejní, správní a režijní náklady zahrnuty do výpočtu přidané hodnoty, neboť tyto náklady společnosti nevznikly při výrobním procesu a nezvyšují přidanou hodnotu výrobku. Nelze zahrnout ani zisk, neboť není složkou přidané hodnoty. Kromě toho je založen na správních rozhodnutích a tržních silách.

(116)

Pokud jde o druhé tvrzení, je třeba zdůraznit, že podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení nejsou ty součásti, které jsou nakupovány, společností zahrnuty do výpočtu přidané hodnoty. Výpočet přidané hodnoty zahrnuje pouze náklady vzniklé přímo nebo nepřímo při montáži součástí.

(117)

Konečně Komise v souladu se zavedenou praxí a v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení zohlednila přidanou hodnotu úměrně k součástem zakoupeným z Číny. V každém případě, i kdyby toto pravidlo nebylo v tomto případě použito, nezměnilo by to závěr Komise, podle kterého společnost neplní kritérium 25 % přidané hodnoty, jelikož více než 80 % součástí nakoupila v Číně.

(118)

Kromě toho společnost zpochybnila úpravu svých nákladů ze strany Komise (náklady práce, energie, odpisy, prémie vedoucích pracovníků). Pokud jde o náklady práce, společnost tvrdila, že Komise bez jakéhokoli důvodu nezohlednila nepřímé náklady práce a že neprokázala, že předložené náklady práce jsou nespolehlivé. Pokud jde o náklady na energii, společnost tvrdila, tyto náklady se mohou mezi výrobními závody lišit v závislosti na typu výrobku a pracovní době. Pokud jde odpisy, společnost zopakovala svá dřívější tvrzení, že účty společnosti byly podrobeny auditu, zatímco v případě prémií vedoucích pracovníků společnost tvrdila, že úprava Komise byla svévolná.

(119)

Ačkoli společnost tvrdila, že vyrábí rámy, což během inspekce na místě nebylo možné ověřit, jak je vysvětleno v 35. bodě odůvodnění, v žádné fázi šetření neposkytla skutečné náklady na výrobu rámů. Společnost poskytla kumulované náklady na výrobu rámů a montáž jízdních kol. Komise proto nemohla posoudit, zda jsou jednotkové výrobní náklady na rámy, které společnosti vznikly, spolehlivé. Připomíná se, že podle informací předložených v odpovědi na písemné upozornění na nedostatky společnost nakupovala většinu rámů z Číny, a proto výrobní náklady vykázané společností vznikly především při montáži jízdních kol. Porovnáním nákladů, které společnost vykázala, s podobnými náklady skutečného filipínského výrobce dospěla Komise k závěru, že náklady uvedené společností nemohly vzniknout ve výrobním procesu a že některé z nich představují ostatní náklady.

(120)

Co se týká nákladů práce, není pravda, že Komise nepřímé náklady práce společnosti nevzala v úvahu, ale naopak, zahrnula je do celkových nákladů práce spolu s přímými náklady práce. Během inspekce na místě u skutečného filipínského výrobce Komise shromáždila podrobné informace o počtu zaměstnanců a jejich produktivitě v jeho hlavních odděleních. Porovnáním údajů předložených společností s podobnými údaji předloženými skutečným filipínským výrobcem se ukázalo, že společnost nadhodnotila počet zaměstnancůskutečně zaměstnaných v oddělení výroby rámů a vidlic, montáže jízdních kol, montáže kol a kontroly kvality. Proto byla revize nákladů práce společnosti souvisejících s výrobou a montážním procesem opodstatněná.

(121)

Pokud jde o náklady na energii, Komise si je vědoma, že spotřeba energie se může u jednotlivých výrobců lišit. Ve skutečnosti je činnost skutečného filipínského výrobce složitější než činnost společnosti, proto je spojena s vyšší spotřebou elektřiny. Metodika použitá Komisí proto dotčenou společnost neznevýhodňovala.

(122)

Pokud jde o náklady na odpisy, v auditovaných výročních zprávách není obsaženo žádné vysvětlení týkající se životnosti budov. Je třeba připomenout, že během inspekce na místě Komise opakovaně společnost žádala, aby poskytla důkazy o roku výstavby budov a hodnocení účetního společnosti k době amortizace budov. Společnost tak neučinila, naopak uváděla, že jelikož byla auditována místními daňovými úřady, nemusí v rámci tohoto šetření Komisi předkládat důkazy. Proto Komise revidovala výši odpisů na základě doby amortizace v souladu s mezinárodními účetními postupy.

(123)

A konečně pokud jde o bonusy výrobním a zahraničním manažerům, je třeba zdůraznit, že tyto náklady a především výše těchto nákladů není spojena s výrobním procesem a objemem výroby. Tyto náklady jsou správními náklady a nejsou zahrnuty do výpočtu přidané hodnoty.

(124)

Výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(125)

Upravená hodnota přidaná součástem během montáže v této společnosti na tomto základě nepřesáhla 25 % jejích výrobních nákladů.

(126)

Tímto je prokázáno, že na Filipínách byly prováděny montážní operace, kterými se obcházela platná opatření ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(127)

Na konci roku 2014 získaly Filipíny status GSP+, tedy o dost později, než byly založeny dvě filipínské výrobní společnosti.

(128)

Během šetření proto nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod montážních operací kromě snahy vyhnout se stávajícím opatřením týkajícím se dotčeného výrobku. Kromě cla nebyly zjištěny žádné jiné prvky, jež by bylo možné považovat za vyrovnání nákladů montážních operací.

(129)

Vláda Filipín po poskytnutí informací nepodala připomínky.

(130)

Šetřením se zjistilo, že změna obchodních toků je výsledkem praktik, zpracovatelských procesů nebo prací, pro něž neexistuje jiný hospodářský důvod než clo.

(131)

Při posuzování, zda dovážené výrobky z hlediska množství a cen mařily vyrovnávací účinky stávajících opatření, byly použity údaje o množství a vývozních cenách uvedené spolupracujícími společnostmi a údaje z databáze Comext. Vývozní ceny byly porovnány s naposledy stanovenou úrovní nutnou pro odstranění újmy pro výrobce v Unii, tj. v prozatímním přezkumu ukončeném v roce 2013 a zmíněném v 4. bodě odůvodnění.

(132)

Z porovnání úrovně pro odstranění újmy stanovené v prozatímním přezkumu v roce 2013 a vážené průměrné vývozní ceny ve sledovaném období stávajícího šetření je zřejmé, že u každé ze tří dotčených zemí docházelo k výraznému prodeji pod cenou.

(133)

Šetřením bylo zjištěno, že vyrobená množství, při nichž prokazatelně dochází k obcházení platných opatření, jsou značná, a v budoucnosti se vzhledem k přitažlivosti trhu Unie pravděpodobně podstatně zvýší.

(134)

Šetření odhalilo, že montážní operace lze snadno v krátkém časovém úseku zahajovat a opět ukončovat. To se ukázalo při přesouvání montážních operací z jedné země do druhé, jakmile Komise zahájila šetření ohledně obcházení opatření. Dále bylo zjištěno, že některé společnosti, které jsou předmětem tohoto šetření, jsou ve spojení se společnostmi, na které se již vztahují opatření, nebo vyvážejí na trh Unie prostřednictvím stejné obchodní společnosti, která není ve spojení.

(135)

Z tohoto důvodu se dospělo k závěru, že platná opatření jsou mařena z hlediska množství i cen dovozem, který je předmětem tohoto šetření.

(136)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení bylo nakonec zkoumáno, zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené dříve pro dotčený výrobek.

(137)

V prozatímním přezkumu ukončeném v roce 2013, zmíněném v 4. bodě odůvodnění, byla běžná hodnota stanovena na základě cen v Mexiku, jež bylo během uvedeného šetření určeno jako vhodná země srovnatelná s tržním hospodářstvím Číny (dále jen „dříve stanovená běžná hodnota“).

(138)

U podstatné části kambodžského vývozu bylo zjištěno, že se jedná o skutečnou kambodžskou výrobu vyváženou třemi kambodžskými společnostmi, které se prokazatelně nepodílely na praktikách obcházení, jak je uvedeno v 75. bodě odůvodnění. Za účelem stanovení cen vývozu z Kambodže, které jsou dotčeny praktikami obcházení, bylo proto přihlédnuto pouze k vývozu výrobců/vývozců, kteří se na obcházení opatření podíleli. Tyto údaje byly rovněž porovnány s údaji databáze Comext.

(139)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Údaje předložené společnostmi v jejich odpovědích na formuláře žádosti o osvobození byly tedy upraveny o rozdíly v nákladech na dopravu, manipulaci, nakládku a balení.

(140)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Kambodže ve sledovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(141)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k významnému dumpingu.

(142)

Po poskytnutí informací ministerstvo obchodu Kambodže požádalo o upřesnění, zda byla zjištění o dumpingu, uvedená ve 141. bodě odůvodnění, založena pouze na vývozu společností, které se podílely na obcházení opatření, a zda Komise nalezla důkazy o dumpingu ze strany skutečných kambodžských společností.

(143)

V tomto ohledu se potvrzuje, že, jak je zmíněno v 138. bodě odůvodnění, vývoz skutečných kambodžských výrobců nebyl v souladu s článkem 13 základního nařízení pro účely výpočtu dumpingového rozpětí brán v úvahu. Kromě toho se podle článku 13 základního nařízení nevyžaduje šetření o dumpingu ze strany skutečných výrobců v Kambodži.

(144)

Vývozní cena byla stanovena na základě průměrné vývozní ceny jízdních kol během sledovaného období poskytnuté spolupracující společností a porovnána s údaji z databáze Comext.

(145)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Odpovídajícím způsobem byly provedeny úpravy, pokud jde o náklady na manipulaci, nakládku, vedlejší náklady, přepravu v dotčené zemi a náklady na balení podle údajů této společnosti, které uvedla ve své odpovědi na formulář žádosti o osvobození a které byly doplněny během inspekce na místě.

(146)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Pákistánu ve sledovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(147)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k významnému dumpingu.

(148)

U podstatné části filipínského vývozu bylo zjištěno, že se jedná o skutečnou filipínskou výrobu vyváženou jednou filipínskou společností, která se prokazatelně nepodílela na praktikách obcházení, jak je uvedeno v 111. bodě odůvodnění. Za účelem stanovení cen vývozu z Filipín, které jsou dotčeny praktikami obcházení, bylo proto přihlédnuto pouze k vývozu výrobce/vývozce, který se na obcházení opatření podílel. Jak je však vysvětleno ve 40. a 44. bodě odůvodnění, k vývozní ceně společnosti, která se podílela na obcházení opatření, se nepřihlíželo a její vývozní cena byla stanovena na základě údajů z databáze Comext.

(149)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Údaje předložené spolupracující společností v její odpovědi na formuláře žádosti o osvobození byly tedy upraveny o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a balení.

(150)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Filipín ve sledovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(151)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k významnému dumpingu.

(152)

Po poskytnutí informací jedna společnost tvrdila, že dumpingové rozpětí vypočtené podle článku 13 základního nařízení bylo nižší než úroveň cla v rámci stávajících opatření a že rozšíření opatření proto nebylo odůvodněné. Jak je prokázáno výše, podmínky pro uplatnění opatření podle článku 13 základního nařízení, které se liší od podmínek pro opatření podle článku 5 základního nařízení, jsou splněny. Tvrzení se proto zamítá.

(153)

Vzhledem k výše uvedenému Komise činí závěr, že docházelo k obcházení konečného antidumpingového cla na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny ve smyslu článku 13 základního nařízení prostřednictvím překládky v Kambodži a montáže v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách.

(154)

V souladu s první větou čl. 13 odst. 1 základního nařízení by stávající opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Číny měla být rozšířena na dovoz téhož výrobku zasílaného přímo nebo nepřímo z Kambodži, Pákistánu a z Filipín, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kambodži, Pákistánu a z Filipín.

(155)

Opatření, která mají být rozšířena, by měla být opatření nyní uložená podle čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 502/2013 pro „všechny ostatní společnosti“, tedy konečné antidumpingové clo ve výši 48,5 %, které se použije na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením.

(156)

V souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily na území Unie a podléhají celní evidenci zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z tohoto celně evidovaného dovozu jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a z Filipín vybrána cla.

(157)

Jedna kambodžská společnost požádala, aby z důvodů spravedlnosti nebylo vybíráno clo z dovozu jejích výrobků, které byly zaevidovány. Z důvodu neexistence právního základu a v zájmu zajištění účinnosti opatření byla žádost zamítnuta.

(158)

Uvedených pět společností v Kambodži, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, předložily formulář žádosti o osvobození.

(159)

V případě tří z pěti spolupracujících společností v Kambodži, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, bylo zjištěno, že se nepodílely na praktikách obcházení (viz 75. bod odůvodnění). Dva tito výrobci dále prokázali, že nejsou ve spojení s žádným výrobcem/vývozcem dopouštějícím se obcházení uložených opatření ani s žádným čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. Tyto dvě společnosti proto byly osvobozeny od rozšířených opatření.

(160)

Pokud jde o třetí společnost, bylo zjištěno, že se nepodílela na praktikách obcházení, jež jsou předmětem tohoto šetření (viz 75. bod odůvodnění), ale že je ve spojení s čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. V rámci šetření ovšem nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by takovýto vztah byl navázán nebo využíván za účelem obcházení platných opatření. Tento vztah skutečně existoval již dříve, než byla opatření v roce 1993 zavedena, a stávajícím šetřením nebyl zjištěn žádný smluvní vztah mezi těmito dvěma společnostmi. Nicméně, i když jsou výrobci ve spojení se společnostmi, na které se vztahují původní opatření, může být osvobození uděleno, jak je uvedeno v zahajovacím nařízení, a to v případě, že neexistují důkazy o tom, že spojení se společnostmi, na něž se vztahují původní opatření, bylo vytvořeno nebo využíváno za účelem obcházení těchto opatření. Jelikož takový důkaz nebyl nalezen, mohla být tato společnost osvobozena od rozšířených opatření.

(161)

Pokud jde o další dvě společnosti, které požádaly o osvobození od možných rozšířených opatření v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení, jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že se tyto společnosti podílely na praktikách obcházení. Proto nelze podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení těmto společnostem osvobození udělit.

(162)

Jedna společnost v Pákistánu, která požádala v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, předložila formulář žádosti o osvobození.

(163)

Jak je uvedeno ve 102. bodě odůvodnění, společnost se podílela na praktikách obcházení. Proto podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení nelze této společnosti osvobození udělit.

(164)

Uvedené dvě společnosti na Filipínách, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, předložily formulář žádosti o osvobození.

(165)

První společnost se nepodílela na praktikách obcházení, jež jsou předmětem tohoto šetření (viz 111. bod odůvodnění). Tento výrobce dále prokázal, že není ve spojení s žádnou společností dopouštějící se obcházení uložených opatření ani s žádným čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. Tato společnost proto mohla být osvobozena od rozšířených opatření.

(166)

Jak je vysvětleno ve 112. a 125. bodě odůvodnění, druhá společnost se dopouštěla obcházení, a proto podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení nelze této společnosti osvobození udělit.

(167)

Má se za to, že je v tomto případě zapotřebí zvláštních opatření, aby se zaručilo řádné uplatňování těchto osvobození. Tato zvláštní opatření spočívají v požadavku předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž taková faktura přiložena není, se vztahuje rozšířené antidumpingové clo.

(168)

Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 11 odst. 3 základního nařízení, budou ostatní výrobci/vývozci v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách, kteří se v rámci tohoto řízení nepřihlásili a během sledovaného období nevyváželi do Unie výrobek, který je předmětem šetření, pokud zamýšlejí podat žádost o osvobození od rozšířeného antidumpingového cla podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13. odst. 4 základního nařízení, muset vyplnit formulář žádosti o osvobození, aby Komise mohla tuto žádost o osvobození posoudit. Takové osvobození lze udělit po posouzení situace na trhu s výrobkem, který je předmětem šetření, výrobní kapacity a jejího využití, nákupu a prodeje a pravděpodobnosti přetrvávání praktik, pro něž neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, jakož i důkazů o dumpingu. Komise v takovém případě rovněž zpravidla provede inspekci na místě. Žádost je třeba odeslat Komisi co nejdříve spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o změny činností společnosti spojených s výrobou a prodejem.

(169)

Bude-li osvobození uděleno, platná rozšířená opatření se odpovídajícím způsobem změní. Následně bude každé udělené osvobození sledováno, aby byl zaručen soulad s podmínkami stanovenými v příslušném osvobození.

(170)

Komise všem zúčastněným stranám sdělila dne 13. března 2015 podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a vyzvala je k podání připomínek. Připomínky obdržela od ministerstva obchodu Kambodže, dvou společností v Kambodži, jedné společnosti v Pákistánu a jedné společnosti z Filipín. Ústní a písemné připomínky předložené stranami byly zváženy. Žádný z předložených argumentů nedal podnět ke změně zjištění.

(171)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 základního nařízení,

European Commission

Directorate-General for Trade

Directorate H

Office: CHAR 04/039

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË