(EU) č. 1053/2013Nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998 , kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu

NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 1053/2013

ze dne 7. října 2013

o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 70 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích závisí na tom, jak účinně a účelně členské státy uplatňují doprovodná opatření v oblasti vnějších hranic, vízové politiky Schengenského informačního systému, ochrany údajů, policejní spolupráce, justiční spolupráce v trestních věcech a protidrogových politik.

(2)

Rozhodnutím výkonného výboru ze dne 16. září 1998 (2) (SCH/Com-ex (98) 26 def) (dále jen „rozhodnutí z 16. září 1998“) byl zřízen Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu. Stálý výbor obdržel mandát za prvé zjistit, zda jsou splněny všechny podmínky nezbytné k odstranění kontrol na vnitřních hranicích s kandidátskými zeměmi, a za druhé zajistit, aby bylo schengenské acquis řádně uplatňováno státy, které je již plně provádějí.

(3)

Zvláštní hodnotící a monitorovací mechanismus k ověření uplatňování schengenského acquis je nezbytný vzhledem k nutnosti zajistit vysoký jednotný standard při jeho uplatňování v praxi a k zachování vysoké úrovně vzájemné důvěry mezi těmi členskými státy, které tvoří součást prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Tento mechanismus by měl být založen na úzké spolupráci mezi Komisí a těmito členskými státy.

(4)	Haagský program (3) vyzývá Komisi, aby ihned po dokončení odstraňování kontrol na vnitřních hranicích předložila návrh na doplnění stávajících schengenských postupů pro vyhodnocování kontrolním mechanismem, který zajistí plnou účast odborníků členských států, včetně neohlášených inspekcí.

(5)

Podle Stockholmského programu (4) zůstane význam hodnocení schengenského prostoru i nadále zásadní, a mělo by být proto zlepšeno posílením úlohy Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), zřízené nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (5), v této oblasti.

(6)	Hodnotící mechanismus stanovený rozhodnutím z 16. září 1998 by tedy měl být revidován a uvedené rozhodnutí by mělo být zrušeno.

(7)	Zkušenosti získané během předchozích hodnocení ukazují, že je třeba zachovat soudržný hodnotící mechanismus zahrnující všechny oblasti schengenského acquis kromě těch, pro které již existuje podle práva Unie zvláštní hodnotící mechanismus.

(8)

V souladu s článkem 70 Smlouvy o fungování EU by měly členské státy ve spolupráci s Komisí vést objektivní a nestranné hodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Z důvodu účinnosti by řádný hodnotící proces měl zahrnovat řádná následná opatření a monitorování hodnotících zpráv, což by měla zajišťovat Komise.

(9)	S cílem zvýšit účinnost hodnotícího mechanismu by kromě toho měly být zajištěny jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení. Za tím účelem by některé prováděcí pravomoci měly být svěřeny Komisi a jiné Radě.

(10)

Pravomoci připravovat a plánovat hodnocení a pravomoc přijímat hodnotící zprávy by měly být svěřeny Komisi. Řada těchto pravomocí by měla být vykonávána v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (6). Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) bodu iii) uvedeného nařízení se má pro přijímání takových aktů použít přezkumný postup.

(11)

V zájmu posílení vzájemné důvěry mezi členskými státy, zajištění jejich lepší koordinace na úrovni Unie a zvýšení vzájemného tlaku by prováděcí pravomoc přijímat doporučení pro nápravná opatření zaměřená na řešení jakýchkoli nedostatků zjištěných v hodnotících zprávách měla být svěřena Radě. Tato prováděcí pravomoc odráží zvláštní pravomoci svěřené Radě článkem 70 Smlouvy o fungování EU v oblasti vzájemného hodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Přiměřeným způsobem odráží účel hodnotícího mechanismu založeného na tomto lex specialis, jímž je v této zvláštní oblasti plnění doplňující funkce monitorování účinnosti praktického provádění politik Unie prostřednictvím vzájemného hodnocení, a to souběžně s obecnou pravomocí Komise dohlížet na uplatňování práva Unie pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie prostřednictvím řízení pro nesplnění povinnosti. Tato prováděcí pravomoc svěřená Radě navíc přispívá k naplnění přání Evropské rady, vyjádřeného v jejích závěrech ze dne 23. a 24. června 2011, aby se dále posílila spolupráce v schengenském prostoru prostřednictvím zvyšování vzájemné důvěry mezi členskými státy a aby členské státy nesly rovným dílem odpovědnost za zabezpečení účinného uplatňování všech schengenských pravidel v souladu s dohodnutými společnými standardy a se základními zásadami a normami. V souladu se závěry Rady ze dne 8. března 2012 tato prováděcí pravomoc rovněž přispívá ke zlepšení správy schengenského prostoru prostřednictvím politických diskusí na ministerské úrovni o řádném fungování schengenského prostoru, včetně diskusí v situacích, kdy hodnotící zprávy poukázaly na vážné nedostatky. Tyto diskuse probíhající ve smíšeném výboru, který tvoří členské státy Unie a státy přidružené k Schengenu, by měly pomáhat Radě, aby v rámci svých pravomocí přijímala rozhodnutí s cílem zajistit efektivní fungování schengenského prostoru. Svěření takové prováděcí pravomoci Radě navíc přiměřeným způsobem zohledňuje případnou politicky citlivou povahu doporučení, neboť se často dotýká vnitrostátních výkonných a donucovacích pravomocí.

(12)

Hodnotící mechanismus by měl stanovit transparentní, účinná a jasná pravidla, pokud jde o metodu uplatňovanou pro hodnocení, využívání vysoce kvalifikovaných odborníků pro návštěvy na místě a následná opatření navazující na zjištění vyplývající z těchto hodnocení. Tato metoda by měla zejména upravovat neohlášené návštěvy na místě, jež by doplňovaly ohlášené návštěvy na místě, především pokud jde o hraniční kontroly a víza.

(13)	Hodnotící a monitorovací mechanismus by měl pokrývat všechny aspekty schengenského acquis. Pokud jde o otázku hranic, měl by tento mechanismus pokrývat jak účinnost ochrany vnějších hranic, tak neprovádění kontrol na vnitřních hranicích.

(14)	Během hodnocení a monitorování by měla být věnována pozornost zejména dodržování základních práv při uplatňování schengenského acquis.

(15)

Hodnocení by mělo zaručit, že členské státy používají schengenská pravidla účinně a v souladu se základními zásadami a normami. Hodnotící mechanismus by se proto měl vztahovat na všechny relevantní legislativní a provozní činnosti, jež přispívají k fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.

(16)

V zájmu posílení účinnosti a spolehlivosti hodnotícího mechanismu by ve všech hodnoceních mělo být zohledněno řádné fungování orgánů, které uplatňují příslušné části schengenského acquis. To zvýší schopnost hodnotícího mechanismu zaručit účinné uplatňování schengenských pravidel členskými státy v souladu se základními zásadami a normami, jak požadovala Evropská rada ve svých závěrech ze dne 23. a 24. června 2011 Bude to zároveň v souladu s požadavkem Evropské rady, vysloveným v jejích závěrech ze dne 1. a 2. března 2012, aby hodnotící mechanismus řešil požadované fungování orgánů zapojených do uplatňování schengenského acquis.

(17)	Frontex by měl podporovat provádění hodnotícího mechanismu, a to přednostně v oblasti hodnocení rizik, jež se týká vnějších hranic. Mělo by být rovněž možné, aby hodnotící mechanismus příležitostně využíval odborné znalosti Frontexu pro návštěvy na místě na vnějších hranicích.

(18)

Jiné instituce a subjekty Unie, jako je Evropský policejní úřad (Europol), zřízený rozhodnutím rady 2009/371/SVV (7), a Eurojust, zřízený rozhodnutím Rady 2002/187/SVV (8), by měly případně podporovat provádění hodnotícího mechanismu v oblastech, na které se vztahuje jejich mandát. Mělo by být rovněž možné, aby hodnotící mechanismus tam, kde je to relevantní, využíval odborných znalostí institucí nebo jiných subjektů Unie, pokud poskytují pomoc při uskutečňování návštěv na místě týkajících se oblastí schengenského acquis, jež spadají do jejich působnosti. To by se například mělo týkat evropského inspektora ochrany údajů, pokud jde o hodnocení týkající se ochrany údajů, do nichž mohou být zapojeny rovněž vnitrostátní úřady pro ochranu údajů.

(19)

Členské státy a Komise by měly zajistit, aby odborníci, kteří byli vysláni na návštěvy na místě, měli nezbytné odborné zkušenosti a absolvovali za tímto účelem zvláštní odbornou přípravu, mimo jiné v oblasti dodržování základních práv. Odpovídající odbornou přípravu by měly poskytovat příslušné instituce a jiné subjekty Unie, například Frontex, a ve prospěch členských států by měly být uvolněny finanční prostředky na iniciativy zaměřené na zvláštní odbornou přípravu v oblasti hodnocení schengenského acquis ze stávajících finančních nástrojů Unie a z dalšího rozvoje těchto nástrojů.

(20)

Vzhledem ke zvláštní úloze svěřené Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům v poslední větě článku 70 Smlouvy o fungování EU a k důrazu kladenému na úlohu vnitrostátních parlamentů v čl. 12 písm. c) Smlouvy o Evropské unii je nezbytné zajistit, aby Rada a Komise plně informovaly Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty o obsahu a výsledcích hodnocení. Pokud by navíc Komise předložila návrh na změnu tohoto nařízení, Rada by v souladu s čl. 19 odst. 7 písm. h) svého jednacího řádu konzultovala Evropský parlament, aby před přijetím konečného znění v co největší možné míře zohlednila jeho stanovisko.

(21)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(22)

Spojené království se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9).

(23)

Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (10).

(24)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (11), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí Rady 1999/437/ES (12) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(25)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (13), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (14).

(26)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (15), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (16).

(27)	Vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí z 16. září 1998 začalo hodnocení Kypru již před vstupem tohoto nařízení v platnost, nepoužije se toto nařízení na Kypr do 1. ledna 2016.

(28)	Vzhledem ke skutečnosti, že ověřování v souladu s platnými schengenskými hodnotícími postupy týkajícími se Bulharska a Rumunska již bylo dokončeno podle čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005, ověření uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se pro tyto členské státy neprovede.

(29)	Odborníci z Kypru, Bulharska, Rumunska a Chorvatska by se měli nicméně účastnit hodnocení všech částí schengenského acquis,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1.   Tímto nařízením se vytváří hodnotící a monitorovací mechanismus, který slouží následujícím účelům:

a)	k ověření uplatňování schengenského acquis v členských státech, ve kterých se použije v plném rozsahu, a v členských státech, ve kterých se v souladu s příslušnými protokoly připojenými ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU schengenské acquis použije zčásti;

b)

k ověření, zda byly splněny nezbytné podmínky pro uplatňování všech příslušných částí schengenského acquis v těch členských státech, pro něž nebylo přijato rozhodnutí Rady uvádějící, že se ustanovení schengenského acquis použijí v plném rozsahu nebo zčásti, s výjimkou těch členských států, jejichž hodnocení již byla ukončena v době vstupu tohoto nařízení v platnost.

2.   Ověřením uvedeným v odst. 1 písm. b) tohoto článku není dotčen čl. 23 druhý pododstavec, pokud jde o členské státy, ve kterých již byly hodnotící postupy zahájeny k 26. listopadu 2013.

3.   Odborníci z členských států, ve kterých se schengenské acquis podle příslušného aktu o přistoupení ještě plně nepoužije, se nicméně účastní hodnocení všech částí schengenského acquis.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se „schengenským acquis“ rozumějí ustanovení začleněná do rámce Unie protokolem č. 19, připojeným ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a akty na ně navazující nebo s nimi jinak související.

Článek 3

Povinnosti

1.   Členské státy a Komise společně odpovídají za provádění hodnotícího a monitorovacího mechanismu podle tohoto nařízení, s podporou institucí a jiných subjektů Unie zapojených do provádění schengenského acquis.

2.   Komise provádí celkovou koordinaci, pokud jde o vypracovávání ročních i víceletých hodnotících programů, sestavování dotazníků a harmonogramu návštěv na místě, uskutečňování návštěv na místě a vypracovávání hodnotících zpráv a doporučení. Rovněž zajišťuje následná opatření a monitorování hodnotících zpráv a doporučení v souladu s článkem 16.

3.   Členské státy a Komise plně spolupracují ve všech fázích hodnocení, aby mohly vykonávat úkoly, které jim toto nařízení svěřuje.

Článek 4

Hodnocení

1.   Hodnocení mohou zahrnovat všechna hlediska schengenského acquis, včetně účinného a účelného uplatňování doprovodných opatření členskými státy v oblasti vnějších hranic, vízové politiky, Schengenského informačního systému, ochrany údajů, policejní spolupráce, justiční spolupráce v trestních věcech, jakož i neprovádění kontrol na vnitřních hranicích. Ve všech hodnoceních by mělo být zohledněno fungování orgánů, které uplatňují příslušné části schengenského acquis, jak je stanoveno v tomto odstavci.

2.   Hodnocení mohou sestávat z dotazníků a návštěv na místě, které mohou být ohlášené či neohlášené. Ohlášeným návštěvám na místě předchází dotazník. Návštěvy na místě a dotazníky mohou být při hodnocení určitého členského státu nebo konkrétní oblasti podle potřeby používány buď samostatně, nebo společně.

3.   Dotazníky i návštěvy na místě mohou být doplněny o prezentace hodnoceného členského státu v oblasti, které se hodnocení týká.

Článek 5

Víceletý program hodnocení

1.   Komise vytvoří víceletý program hodnocení na období pěti let, je-li to vhodné po konzultaci Frontexu a Europolu, nejpozději šest měsíců před začátkem nového pětiletého období. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2. Komise předá víceletý program hodnocení Evropskému parlamentu a Radě.

2.   Každý členský stát je hodnocen během každého pětiletého období, na které se vztahuje víceletý program hodnocení. Víceletý program hodnocení zahrnuje seznam členských států, které budou hodnoceny v každém daném roce. Při stanovování pořadí, ve kterém se mají členské státy hodnotit, se zohlední čas, který uplynul od předchozího hodnocení, a rovnováha mezi různými částmi schengenského acquis, jež mají být předmětem hodnocení.

3.   Víceletý program hodnocení lze v případě nutnosti upravit postupem uvedeným v odstavci 1.

4.   Víceletý program hodnocení může obsahovat odkaz na tematická hodnocení uvedená v čl. 6 odst. 1 písm. b).

5.   První víceletý program hodnocení se vypracuje do 27. května 2014. Bude zahrnovat období od 27. listopadu 2014 do 31. prosince 2019.

Článek 6

Roční program hodnocení

1.   Komise stanoví roční program hodnocení do 31. října roku předcházejícího roku, na který se program vztahuje, a zohlední přitom zejména analýzu rizik vypracovanou Frontextem v souladu s článkem 7 a tam, kde je to vhodné, informace poskytnuté Europolem a jinými institucemi a subjekty Unie, zejména v souladu s článkem 8.

Roční program hodnocení zahrnuje návrhy na hodnocení:

a)	uplatňování schengenského acquis nebo jeho částí jedním členským státem, jak je upřesněno ve víceletém programu hodnocení, a

b)	kde je to relevantní, uplatňování konkrétních částí schengenského acquis ve více členských státech (tematická hodnocení).

2.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví první část ročního programu hodnocení, včetně předběžného harmonogramu návštěv na místě. Tato část obsahuje seznam členských států, které mají být v souladu s víceletým programem hodnocení hodnoceny v následujícím roce, seznam oblastí, jež mají být předmětem hodnocení, a návštěv na místě. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2. Komise předá roční program hodnocení Evropskému parlamentu a Radě.

3.   Komise vypracuje a přijme druhou část ročního programu hodnocení. Tato část obsahuje seznam neohlášených návštěv na místě, jež mají být provedeny v následujícím roce. Tato část je považována za důvěrnou a nesděluje se.

4.   Roční program hodnocení lze v případě nutnosti upravit v souladu s odstavci 2 a 3.

5.   První roční program hodnocení se vypracuje do 27. května 2014. Bude zahrnovat období od 27. listopadu 2014 do 31. prosince 2014.

Článek 7

Analýza rizik vypracovávaná Frontexem

1.   Do 31. srpna každého roku Frontex předloží Komisi a členským státům analýzu rizik v souladu se svým mandátem. V této analýze zohlední mimo jiné nedovolené přistěhovalectví a podstatné změny operativního prostředí na vnějších hranicích a podá doporučení k prioritám hodnocení v následujícím roce. Doporučení odkazují na konkrétní úseky vnějších hranic a konkrétní hraniční přechody, jež mají být hodnoceny v následujícím roce v rámci víceletého programu hodnocení. Komise analýzu rizik neprodleně předá Evropskému parlamentu a Radě.

2.   Do 31. srpna každého roku Frontex předloží Komisi samostatnou analýzu rizik, odlišnou od analýzy uvedené v odstavci 1, obsahující doporučení k prioritám hodnocení, jež mají být v následujícím roce provedena formou neohlášených návštěv na místě, bez ohledu na pořadí členských států, které mají být každoročně hodnoceny, stanovené ve víceletém programu hodnocení podle čl. 5 odst. 2. Tato doporučení se mohou týkat jakéhokoliv regionu nebo konkrétní oblasti a obsahují seznam nejméně deseti konkrétních úseků vnějších hranic a nejméně deseti konkrétních hraničních přechodů. Komise může kdykoliv požádat Frontex o předložení analýzy rizik obsahující doporučení k hodnocením, jež mají být provedena formou neohlášených návštěv na místě.

3.   Analýzy rizik podle odstavců 1 a 2 předloží Frontex Komisi poprvé do 27. února 2014.

Článek 8

Analýzy rizik vypracovávané jinými institucemi a subjekty Unie než Frontexem

Komise tam, kde to je vhodné, požádá jiné instituce a subjekty Unie než Frontex, které jsou zapojeny do provádění schengenského acquis, aby provedly analýzy rizik, včetně rizik souvisejících s korupcí a organizovanou trestnou činností, pokud by tyto jevy mohly ohrozit uplatňování schengenského acquis členskými státy. Tyto analýzy lze využít pro přípravu ročních programů hodnocení.

Článek 9

Dotazník

1.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů v úzké spolupráci s členskými státy vytvoří a aktualizuje standardní dotazník. Návrh standardního dotazníku může konzultovat s Frontexem a Europolem. Standardní dotazník se týká se příslušných právních předpisů, dohodnutých doporučení a osvědčených postupů, zejména jak jsou uvedeny v schengenských katalozích, organizačních a technických prostředků dostupných pro provádění schengenského acquis a dostupných statistických údajů pro každou oblast hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2.

2.   Do 1. července každého roku zašle Komise standardní dotazník těm členským státům, jež mají být hodnoceny v následujícím roce. Členské státy poskytnou Komisi své odpovědi na dotazník do osmi týdnů od jeho doručení. Komise zpřístupní tyto odpovědi ostatním členským státům a informuje o nich Evropský parlament. Na žádost Evropského parlamentu, zejména pokud to vyžaduje závažnost věci, informuje Komise Evropský parlament v jednotlivých případech a v souladu s pravidly, jimiž se řídí vztahy mezi Evropským parlamentem a Komisí, i o obsahu konkrétních odpovědí.

Článek 10

Týmy příslušné pro návštěvy na místě

1.   Tým příslušný pro návštěvy na místě (dále jen „místo navštěvující tým“) se skládá z odborníků určených členskými státy a ze zástupců Komise.

2.   Komise vyzve členské státy k tomu, aby určily odborníky, kteří se mohou účastnit příslušných návštěv na místě, a uvede oblast jejich odbornosti.

V případě ohlášených návštěv na místě vyzve Komise členské státy, aby určily své odborníky, nejpozději tři měsíce před zahájením plánované návštěvy na místě. Členské státy určí odborníky do dvou týdnů od obdržení této výzvy.

V případě neohlášených návštěv na místě vyzve Komise členské státy, aby určily své odborníky, nejpozději dva týdny před zahájením plánované návštěvy na místě. Členské státy určí odborníky do 72 hodin od obdržení této výzvy.

3.   Návštěvy na místě se smějí účastnit nejvýše dva zástupci Komise. Návštěvy na místě se smí účastnit nejvýše osm odborníků z členských států v případě ohlášené návštěvy a šest v případě neohlášené návštěvy.

Pokud počet odborníků určených členskými státy překročí příslušný nejvyšší počet stanovený v prvním pododstavci, Komise po konzultaci s dotčenými členskými státy jmenuje členy týmu s ohledem na vyvážené zeměpisné zastoupení a kompetence odborníků.

4.   Odborníci členských států se nesmějí účastnit hodnotících misí, které zahrnují návštěvy na místě v členském státě, kde jsou zaměstnáni.

5.   Komise může vyzvat Frontex, Europol nebo jiné instituce nebo subjekty Unie zapojené do provádění schengenského acquis, aby ustanovily zástupce, který se bude účastnit návštěvy na místě týkající se oblasti spadající do jejich oblasti působnosti jako pozorovatel.

6.   Hlavními odborníky jsou v případě místo navštěvujícího týmu zástupce Komise a odborník z členského státu, které jmenují společně členové tohoto týmu co nejdříve poté, co byl tým ustanoven. Hlavní odborníci jsou jmenováni včas před vytvořením podrobného programu uvedeného v čl. 13 odst. 2.

Článek 11

Týmy příslušné pro hodnocení na základě dotazníku

1.   V případě, že se dotazník používá samostatně, tj. aniž by následovala návštěva na místě podle čl. 4 odst. 2, skládá se tým příslušný pro vyhodnocování odpovědí na dotazník (dále jen „dotazníkový tým“) z odborníků členských států a ze zástupců Komise.

2.   Při zasílání dotazníku hodnoceným členským státům vyzve Komise členské státy, aby určily odborníky, kteří se mohou účastnit hodnocení, a uvedly oblast jejich odbornosti. Členské státy určí odborníky do dvou týdnů od obdržení této výzvy. Odborníci jsou určováni v souladu s čl. 10 odst. 3 a 4.

Článek 12

Odborníci

Odborníci, kteří se účastní hodnocení, musí mít náležitou kvalifikaci, včetně dobrých teoretických znalostí a praktických zkušeností v oblastech, které jsou součástí hodnotícího mechanismu, jakož i řádnou znalost hodnotících zásad, postupů a technik hodnocení, a musí být schopni účinně komunikovat ve společném jazyce. Za tímto účelem zajistí členské státy a Komise ve spolupráci s příslušnými institucemi a jinými subjekty Unie, aby se odborníkům dostalo vhodné odborné přípravy, včetně odborné přípravy v oblasti dodržování základních práv.

Článek 13

Provádění návštěv na místě

1.   Místo navštěvující týmy provádějí všechny nezbytné přípravné činnosti s cílem zajistit efektivitu, přesnost a konzistentnost návštěv na místě.

2.   Podrobný program ohlášených návštěv na místě stanoví Komise v úzké spolupráci s hlavními odborníky a dotčenými členskými státy. Členské státy jsou o tomto programu informovány. Podrobný program neohlášených návštěv na místě stanoví Komise.

Dotčený členský stát je konzultován a informován o harmonogramu a podrobném programu:

a)	nejméně šest týdnů před konáním ohlášené návštěvy na místě;

b)	nejméně 24 hodin před konáním neohlášené návštěvy na místě.

Neohlášené návštěvy na místě na vnitřních hranicích se konají bez předchozího oznámení dotčeným členským státům. Komise v úzké spolupráci se členskými státy stanoví obecné pokyny týkající se praktických záležitostí týkajících se těchto návštěv.

3.   Členové místo navštěvujícího týmu musí mít u sebe průkazy, jež je opravňují k provedení návštěvy na místě v souladu s tímto nařízením.

4.   Hodnocený členský stát zajistí, aby místo navštěvující tým mohl plnit svůj úkol ověřit činnosti v hodnocených oblastech. Zajistí zejména, aby se místo navštěvující tým mohl přímo obracet na příslušné osoby a měl přístup do všech oblastí, prostor a ke všem dokumentům potřebným k hodnocení.

5.   Hodnocený členský stát napomáhá místo navštěvujícímu týmu při plnění jeho úkolů všemi prostředky v rámci svých zákonných pravomocí.

6.   V případě ohlášených návštěv na místě poskytne Komise hodnocenému členskému státu předem jména odborníků v místo navštěvujícím týmu. Tento členský stát určí kontaktní místo pro praktické záležitosti týkající se návštěvy na místě.

7.   Komise a členské státy odpovídají za učinění nezbytných opatření, pokud jde o dopravu jejich odborníků účastnících se místo navštěvujícího týmu do hodnoceného členského státu a zpět. Náklady na dopravu a ubytování odborníků účastnících se návštěv na místě hradí Komise.

Hodnocené členské státy odpovídají za učinění nezbytných opatření, pokud jde o ubytování a zajišťování dopravy na místě. V případě neohlášených návštěv na místě Komise usnadní ubytování odborníků.

Článek 14

Hodnotící zprávy

1.   V návaznosti na každé hodnocení se vypracuje hodnotící zpráva. Hodnotící zpráva se zakládá, podle okolností, na zjištěních učiněných během návštěvy na místě a na dotazníku. V případě návštěv na místě vypracuje hodnotící zprávu místo navštěvující tým během návštěvy.

Odborníci členských států a zástupci Komise nesou celkovou odpovědnost za vypracování návrhu hodnotící zprávy a zajištění jeho integrity a kvality. V případě nesouhlasu usiluje místo navštěvující nebo dotazníkový tým, podle okolností, o dosažení kompromisu.

2.   Hodnotící zpráva analyzuje, podle okolností, příslušná kvalitativní, kvantitativní, provozní, správní a organizační hlediska a obsahuje výčet jakýchkoli nedostatků zjištěných během hodnocení.

3.   Každému závěru je v hodnotící zprávě přiřazeno jedno z následujících hodnocení:

a)	vyhovující;

b)	vyhovující s nutnými zlepšeními;

c)	nevyhovující.

4.   Komise sdělí návrh hodnotící zprávy hodnocenému členskému státu do šesti týdnů od konání návštěvy na místě nebo od obdržení odpovědi na dotazník. Hodnocený členský stát předloží do dvou týdnů své připomínky k návrhu hodnotící zprávy od jejího obdržení. Na žádost hodnoceného členského státu se koná zasedání zaměřené na sestavení návrhu. Připomínky hodnoceného členského státu mohou být zohledněny v návrhu hodnotící zprávy.

5.   Komise předloží návrh hodnotící zprávy a připomínky hodnoceného členského státu k němu ostatním členským státům a vyzve je, aby se vyjádřily k odpovědi na dotazník, k návrhu hodnotící zprávy a k připomínkám hodnoceného členského státu.

Na tomto základě Komise v případě potřeby provede v návrhu hodnotící zprávy vhodné změny a prostřednictvím prováděcího aktu hodnotící zprávu přijme. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2. Komise předá hodnotící zprávu Evropskému parlamentu.

Článek 15

Doporučení

1.   Při vypracovávání hodnotící zprávy a s ohledem na zjištění a hodnocení v ní obsažená vypracují odborníci z členských států a zástupci Komise návrh doporučení pro nápravná opatření zaměřená na řešení jakýchkoli nedostatků zjištěných během hodnocení, jakož i nástin priorit pro jejich provedení spolu s případnými příklady osvědčených postupů.

2.   Komise předloží Radě návrh k přijetí doporučení uvedeného v odstavci 1.

3.   Rada přijme doporučení uvedené v odstavci 1 a předá je Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům.

Článek 16

Následná opatření a monitorování

1.   Do tří měsíců od přijetí doporučení uvedeného v článku 15 předloží hodnocený členský stát Komisi a Radě akční plán popisující, jak napraví nedostatky zjištěné v hodnotící zprávě. Pokud doporučení dospělo k závěru, že hodnocený členský stát závažným způsobem zanedbává své povinnosti, vypracuje tento členský stát svůj akční plán do jednoho měsíce od přijetí uvedeného doporučení. Komise předá tento akční plán Evropskému parlamentu.

2.   Do jednoho měsíce od předložení akčního plánu hodnoceným členským státem Komise po konzultaci místo navštěvujícího nebo dotazníkového týmu předloží Radě své zhodnocení jeho adekvátnosti. Ostatní členské státy jsou vyzvány, aby se k akčnímu plánu vyjádřily.

3.   Do šesti měsíců od přijetí doporučení podá hodnocený členský stát Komisi zprávu o provádění svého akčního plánu a poté podává hodnotící zprávu každé tři měsíce do doby, než je akční plán zcela proveden.

4.   Odchylně od ustanovení odstavce 3 týkajícího se šestiměsíční lhůty pro podávání zprávy o provádění akčního plánu platí, že dospělo-li doporučení k závěru, že hodnocený členský stát závažným způsobem zanedbává své povinnosti, podá tento členský stát zprávu o provádění svého akčního plánu do tří měsíců od přijetí uvedeného doporučení.

5.   V závislosti na závažnosti zjištěných nedostatků a opatřeních přijatých k jejich odstranění může Komise naplánovat uskutečnění ohlášených opakovaných návštěv na místě k ověření provádění akčního plánu. Komise přizve k účasti na opakované návštěvě alespoň čtyři odborníky, kteří se účastnili návštěvy na místě. Komise může k účasti na opakované návštěvě přizvat pozorovatele. Komise stanoví program opakované návštěvy. Hodnocený členský stát je o programu informován alespoň jeden měsíc před očekávaným konáním opakované návštěvy. Komise může rovněž naplánovat neohlášené opakované návštěvy na místě.

6.   Komise pravidelně informuje Evropský parlament a Radu o provádění akčních plánů nebo opatření zaměřených na zlepšení uvedených v tomto článku.

7.   Pokud návštěva na místě prokáže závažné nedostatky, které mohou představovat závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, Komise o tom z vlastního podnětu nebo na žádost Evropského parlamentu nebo členského státu informuje co nejdříve Evropský parlament a Radu.

8.   Je-li členský stát shledán vyhovujícím, avšak doporučení uvádí návrhy pro další možná zlepšení v souladu s čl. 14 odst. 3 písm. b), poskytne hodnocený členský stát Komisi do šesti měsíců od přijetí doporučení své posouzení možného provedení těchto návrhů.

Článek 17

Citlivé informace

Členové místo navštěvujících a dotazníkových týmů považují za důvěrnou jakoukoli informaci, kterou obdrží v průběhu výkonu svých povinností. Hodnotícím zprávám vypracovaným v návaznosti na návštěvy na místě je podle platných bezpečnostních pravidel přidělen stupeň utajení EU RESTRICTED/RESTREINT UE. Utajení nebrání tomu, aby byly tyto informace zpřístupněny Evropskému parlamentu. Předání informací a dokumentů Evropskému parlamentu podle tohoto nařízení a nakládání s nimi musí probíhat v souladu s pravidly pro předávání utajovaných informací a nakládání s nimi platnými mezi Evropským parlamentem a Komisí. Komise po konzultaci dotčeného členského státu rozhodne, která část hodnotící zprávy může být zveřejněna.

Článek 18

Podmínky účasti Spojeného království a Irska

1.   Odborníci ze Spojeného království a Irska se účastní hodnocení pouze té části schengenského acquis, k účasti na níž byly tyto členské státy oprávněny.

2.   Hodnocení popsaná v čl. 4 odst. 1 se vztahují pouze na účinné a účelné uplatňování té části schengenského acquis Spojeným královstvím a Irskem, k účasti na níž byly tyto členské státy oprávněny.

3.   Spojené království a Irsko se podílejí na přijímání doporučení Radou podle čl. 15 odst. 3 pouze ohledně té části schengenského acquis, k účasti na níž byly tyto členské státy oprávněny.

Článek 19

Informování vnitrostátních parlamentů

Komise informuje vnitrostátní parlamenty o obsahu a výsledcích hodnocení.

Článek 20

Podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční komplexní zprávu o hodnoceních provedených podle tohoto nařízení. Tato zpráva se zveřejní a zahrnuje informace o hodnoceních provedených v předchozím roce, o závěrech z jednotlivých hodnocení a o aktuálním stavu, pokud jde o nápravná opatření. Komise tuto zprávu postoupí vnitrostátním parlamentům.

Článek 21

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 22

Přezkum

Komise provede přezkum fungování tohoto nařízení a předloží Radě zprávu do šesti měsíců od přijetí všech hodnotících zpráv týkajících se hodnocení, na která se vztahuje první víceletý program hodnocení uvedený v čl. 5 odst. 5. Tento přezkum se týká všech prvků tohoto nařízení, včetně fungování postupů pro přijímání aktů podle hodnotícího mechanismu. Komise předá tuto zprávu Evropskému parlamentu.

Článek 23

Přechodná a zrušovací ustanovení

Aniž jsou dotčeny druhý a třetí odstavec tohoto článku, rozhodnutí z 16. září 1998 se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2013.

Část I rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci se nadále použije až do 1. ledna 2016 na hodnotící postupy členských států, které již byly zahájeny k 26. listopadu 2013.

Část II rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci se nadále použije až do 27. listopadu 2014 na hodnotící postupy členských států, které již byly zahájeny k 26. listopadu 2013.

Článek 24

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Stanovisko ze dne 12. června 2013 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 138.

(3)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.

(5)  Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1).

(6)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(7)  Rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37).

(8)  Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1).

(9)  Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

(10)  Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.

(11)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

(12)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

(13)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

(14)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

(15)  Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.

(16)  Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19.

---

---