(EU) č. 765/2012Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 765/2012 ze dne 13. června 2012 , kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

(1)

Dne 28. července 2011 přijal orgán Světové obchodní organizace (WTO) pro řešení sporů zprávu odvolacího orgánu a zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy odvolacího orgánu (dále jen „zprávy“) ve věci „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření uložená na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli pocházející z Číny“ (2).

(2)

Ve zprávách bylo mimo jiné shledáno, že čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (3) (dále jen „základní antidumpingové nařízení“), je v rozporu s čl. 6 odst. 10, čl. 9 odst. 2 a čl. 18 odst. 4 antidumpingové dohody WTO a s čl. XVI odst. 4 Dohody o WTO. Ustanovení čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení stanoví, že jednotliví vyvážející výrobci v zemích bez tržního hospodářství, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního antidumpingového nařízení, budou podléhat celostátní celní sazbě, pokud tito vývozci nemohou prokázat, že splňují podmínky pro individuální zacházení stanovené v čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení.

(3)

Odvolací orgán shledal, že čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení stanoví domněnku, že vyvážející výrobci působící v zemích bez tržního hospodářství nemají nárok na individuální zacházení a aby byli pro takové zacházení způsobilí, musejí prokázat, že splňují kritéria zkoušky pro individuální zacházení. Podle odvolacího orgánu není pro takovou domněnku v příslušných dohodách WTO stanoven žádný právní základ.

(4)

Odvolací orgán však vyjasnil, že při stanovení jediného dumpingového rozpětí a jediného antidumpingového cla pro několik vývozců bude soulad takového stanovení s čl. 6 odst. 10 a čl. 9 odst. 2 antidumpingové dohody WTO záviset na situacích, které by naznačovaly, že dva nebo více vývozců, ač právně odlišných, jsou v takovém vztahu, že by měli být považováni za jediný subjekt. Takové situace mohou zahrnovat: i) existenci podnikových a strukturálních vazeb mezi vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení; ii) existenci podnikových a strukturálních vazeb mezi státem a vývozci, například společná kontrola, vlastnictví a řízení; a iii) kontrolu nebo podstatný vliv státu, pokud jde o stanovování cen a produkci. V tomto ohledu by se podmínky v navrhovaných změnách čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení, které odrážejí tyto situace, měly chápat s ohledem na vysvětlení odvolacího orgánu, aniž jsou dotčeny podmínky stejného nebo podobného znění v jiných ustanoveních základního antidumpingového nařízení.

(5)

Dne 18. srpna 2011 informovala Unie orgán WTO pro řešení sporů o tom, že zamýšlí provést doporučení a rozhodnutí uvedeného orgánu v tomto sporu způsobem, který respektuje její povinnosti v rámci WTO.

(6)

Za tímto účelem je nezbytné změnit ustanovení čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení,