2009/119/ESSměrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009 , kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů
| Publikováno: | Úř. věst. L 265, 9.10.2009, s. 9-23 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 14. září 2009 | Autor předpisu: | Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 29. října 2009 | Nabývá účinnosti: | 29. října 2009 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE RADY 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů (Úř. věst. L 265 9.10.2009, s. 9) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
PROVÁDĚCÍ SMĚRNICE KOMISE (EU) 2018/1581 ze dne 19. října 2018, |
L 263 |
57 |
22.10.2018 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 |
L 328 |
1 |
21.12.2018 |
|
SMĚRNICE RADY 2009/119/ES
ze dne 14. září 2009,
kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví pravidla pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti dodávek ropy ve Společenství prostřednictvím spolehlivých a transparentních mechanismů založených na solidaritě mezi členskými státy, pro udržování minimálních zásob ropy nebo ropných produktů a pro zavedení nezbytných postupů k řešení situací, kdy je vážný nedostatek ropy či ropných produktů.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„referenčním rokem“ kalendářní rok, k němuž se vztahují údaje o spotřebě nebo o čistém dovozu používané buď při výpočtu pro stanovení úrovně zásob, které mají být drženy, nebo při výpočtu úrovně zásob skutečně držených v určitém okamžiku;
„aditivy“ neuhlovodíkové sloučeniny přidávané do produktu nebo smíchávané s tímto produktem tak, aby se změnily jeho vlastnosti;
„biopalivem“ kapalná nebo plynná pohonná hmota pro dopravu vyráběná z biomasy, přičemž „biomasou“ se rozumí výsledek biologického rozkladu produktů, odpadů a zbytků ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví, jakož i výsledek biologického rozkladu průmyslových a městských odpadů;
„domácí spotřebou“ celkové množství vypočítané podle přílohy II a dodané v rámci dané země pro energetické i neenergetické účely; tento souhrn zahrnuje dodávky v rámci transformačního odvětví a dodávky pro průmysl, dopravu, domácnosti a další odvětví za účelem „konečné“ spotřeby; dále zahrnuje vlastní spotřebu energetického odvětví (s výjimkou rafinérského paliva);
„účinným mezinárodním rozhodnutím o uvolnění zásob do oběhu“ každé platné rozhodnutí řídící rady Mezinárodní energetické agentury přijaté s cílem zajistit dostupnost ropy nebo ropných produktů na trhu prostřednictvím uvolnění zásob jejích členů do oběhu nebo doplňujících opatření;
„ústředním správcem zásob“ subjekt nebo služba, kterým mohou být svěřeny pravomoci jednat za účelem pořízení, udržování nebo prodeje zásob ropy, včetně nouzových zásob a specifických zásob;
„závažným narušením dodávek“ významný a náhlý pokles dodávek ropy nebo ropných produktů do Společenství nebo členského státu, a to bez ohledu na to, zda vedl k účinnému mezinárodnímu rozhodnutí o uvolnění zásob do oběhu či nikoli;
„mezinárodními námořními zásobníky“ zásobníky uvedené v části 2.1 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008;
„zásobami ropy“ energetické produkty uvedené v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008;
„nouzovými zásobami“ zásoby ropy, jejichž udržování je každému členskému státu uloženo podle článku 3;
„komerčními zásobami“ zásoby ropy držené hospodářskými subjekty, jejichž udržování tato směrnice neukládá;
„specifickými zásobami“ zásoby ropy splňující kritéria stanovená v článku 9;
„fyzickou přístupností“ opatření související s umístěním a přepravou zásob a umožňující jejich uvolnění nebo skutečné dodání koncovým uživatelům a na trhy v časovém rámci a za podmínek napomáhajících ke zmírnění problémů, které mohly v souvislosti s dodávkami nastat.
Definice stanovené v tomto článku mohou být upřesněny nebo změněny regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 3
Nouzové zásoby a výpočet povinností držet zásoby
1. Členské státy přijmou vhodné právní a správní předpisy, aby do 31. prosince 2012 zajistily, že celkové zásoby ropy udržované v jakoukoli dobu ve Společenství v jejich prospěch odpovídají přinejmenším 90 dnům průměrného denního čistého dovozu nebo 61 dnům průměrné denní domácí spotřeby, podle toho, která z těchto dvou hodnot je vyšší.
2. Průměrný denní čistý dovoz, který má být zohledněn, se vypočítá na základě ropného ekvivalentu dovozu v předchozím kalendářním roce, stanoveného v souladu s metodou a postupy uvedenými v příloze I.
Průměrná denní domácí spotřeba, která má být zohledněna, se vypočte na základě ropného ekvivalentu domácí spotřeby v předchozím kalendářním roce, stanovené a vypočtené v souladu s metodou a postupy uvedenými v příloze II.
3. Odchylně od odstavce 2 se však denní průměrné hodnoty čistého dovozu a domácí spotřeby, jak je stanoveno v uvedeném odstavci, stanoví pro období od 1. ledna do 30. června každého kalendářního roku na základě množství dovezeného nebo spotřebovaného v průběhu předposledního roku, který předchází dotyčnému kalendářnímu roku.
4. Metody a postupy výpočtu povinností držet zásoby, jak jsou uvedeny v tomto článku, mohou být změněny regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 4
Výpočet úrovně zásob
1. Úrovně držených zásob se počítají v souladu s metodami uvedenými v příloze III. Při výpočtu úrovně držených zásob pro jednotlivé kategorie podle článku 9 se uvedené metody používají pouze u produktů spadajících do příslušné kategorie.
2. K výpočtu úrovně zásob držených k určitému okamžiku se použijí údaje za referenční rok určený podle pravidel stanovených v článku 3.
3. Jakékoli zásoby ropy mohou být zahrnuty současně do výpočtu nouzových zásob členského státu i do výpočtu jeho specifických zásob za předpokladu, že tyto zásoby ropy splňují podmínky stanovené touto směrnicí pro oba typy zásob.
4. Metody a postupy výpočtu úrovně zásob, jak jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, mohou být změněny regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2. Zejména se může ukázat, že je nezbytné a prospěšné změnit tyto metody a postupy, včetně uplatňování odpočtu stanoveného v příloze III, s cílem zajistit soudržnost s praxí IEA.
Článek 5
Dostupnost zásob
1. Členské státy zajistí, aby byly nouzové zásoby a specifické zásoby vždy dostupné a aby byly fyzicky přístupné pro účely této směrnice. Stanoví způsoby identifikace, účtování a kontroly uvedených zásob tak, aby bylo možné tyto zásoby kdykoliv ověřit. Tento požadavek se vztahuje rovněž na jakékoli nouzové zásoby a specifické zásoby, které jsou smíšeny s dalšími zásobami drženými hospodářskými subjekty.
Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření s cílem zabránit všem překážkám a obtížím, které by se mohly vyskytnout v souvislosti s dostupností nouzových zásob a specifických zásob. Každý členský stát může stanovit omezení nebo další podmínky týkající se možnosti držet jeho nouzové zásoby a specifické zásoby mimo jeho území.
2. Pokud je nutno uplatnit postupy pro mimořádné situace stanovené v článku 20, členské státy zamezí jakýmkoli opatřením, která brání přepravě, použití či uvolnění nouzových zásob nebo specifických zásob držených na jejich území pro jiný členský stát, a zdrží se přijetí takových opatření.
Článek 6
Registr nouzových zásob a výroční zpráva
1. Každý členský stát vede trvale aktualizovaný a podrobný registr veškerých nouzových zásob, které jsou drženy v jeho prospěch a které nejsou specifickými zásobami. ►M1 Tento registr obsahuje zejména informace vedoucí k přesnému určení polohy skladovacího či rafinérského zařízení, v němž jsou dotčené zásoby umístěny, jakož i příslušných množství, vlastníka zásob a jejich povahy, s odkazem na kategorie uvedené v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008. ◄
2. Do 15. března každého kalendářního roku zašle každý členský stát Komisi souhrnnou kopii registru zásob uvedeného v odstavci 1, v níž jsou uvedeny alespoň množství a povaha nouzových zásob zapsaných v registru k poslednímu dni předchozího kalendářního roku.
3. Dále členské státy do patnácti dní po obdržení žádosti Komise zašlou Komisi úplnou kopii registru; v této kopii nemusí být uvedeny citlivé údaje týkající se umístění zásob. Tyto žádosti mohou být učiněny nejpozději pět let po dni, k němuž se požadované údaje vztahují, a nemohou se týkat údajů vztahujících se k jakémukoli období před 1. lednem 2013.
Článek 7
Ústřední správci zásob
1. Členské státy mohou zřídit ústřední správce zásob.
Žádný členský stát nesmí zřídit více než jednoho ústředního správce zásob ani žádný jiný obdobný subjekt. Členský stát může zřídit svého ústředního správce zásob kdekoliv na území Společenství.
Pokud členský stát zřídí ústředního správce zásob, má podobu subjektu nebo služby, jejichž činnost je nevýdělečná a jež jednají v obecném zájmu, a není považován za hospodářský subjekt ve smyslu této směrnice.
2. Hlavním úkolem ústředního správce zásob je pořizování, udržování a prodej zásob ropy pro účely této směrnice nebo pro účely dosažení souladu s mezinárodními dohodami týkajícími se udržování zásob ropy. Jedná se o jediný subjekt nebo jedinou službu, kterým mohou být svěřeny pravomoci k pořízení nebo prodeji specifických zásob.
3. Ústřední správci zásob nebo členské státy mohou na stanovené období přenést úkoly týkající se správy nouzových zásob a, s výjimkou prodeje nebo pořízení, specifických zásob, avšak pouze:
na jiný členský stát, na jehož území jsou tyto zásoby umístěny, nebo na ústředního správce zásob zřízeného tímto členských státem. Takto přenesené úkoly nemohou být dále přeneseny na další členské státy nebo ústřední správce zásob jimi zřízené. Členský stát, který zřídil ústředního správce zásob, a každý členský stát, na jehož území budou zásoby drženy, má právo podmínit přenesení úkolů svým souhlasem;
na hospodářské subjekty. Takto přenesené úkoly nemohou být dále přeneseny. Pokud se toto přenesení nebo jakákoli jeho změna či rozšíření týká úkolů souvisejících se správou nouzových a specifických zásob držených v jiném členském státě, musí s tímto přenesením předem souhlasit jak členský stát, pro nějž jsou zásoby drženy, tak všechny členské státy, na jejichž území budou zásoby drženy.
4. Každý členský stát, který má ústředního správce zásob, mu ukládá, aby pro účely čl. 8 odst. 1 a 2 zveřejňoval:
průběžně a podle kategorií produktů úplné informace o objemech zásob, k jejichž udržování pro hospodářské subjekty nebo případně pro jiné ústřední správce zásob, kteří projevili zájem, se může zavázat;
s předstihem alespoň sedmi měsíců podmínky, za nichž je ochoten poskytnout služby související s udržováním zásob pro hospodářské subjekty. Podmínky pro poskytování těchto služeb, včetně podmínek časového plánování, mohou být rovněž stanoveny příslušnými vnitrostátními orgány nebo ve výběrovém řízení, jež má určit, který hospodářský subjekt nebo případně jiný ústřední správce zásob, který projevil zájem, předložil nejlepší nabídku.
Ústřední správce zásob přijme povinnosti držet zásoby, které na něj byly přeneseny, za objektivních, transparentních a nediskriminačních podmínek. Platby hospodářských subjektů za služby ústředního správce zásob nepřesahují celkové náklady na poskytnuté služby a nemohou být požadovány, dokud zásoby nejsou vytvořeny. Ústřední správce zásob může svůj souhlas s převzetím přenesené povinnosti podmínit poskytnutím záruky nebo jiné formy zajištění hospodářským subjektem.
Článek 8
Hospodářské subjekty
1. Každý členský stát zajistí, že každý hospodářský subjekt, kterému ukládá povinnosti držet zásoby s cílem splnit své závazky podle článku 3, má právo přenést tyto povinnosti, alespoň zčásti a podle volby hospodářského subjektu, avšak pouze:
na ústředního správce zásob členského státu, pro nějž jsou tyto zásoby drženy;
na jednoho nebo více ústředních správců zásob, kteří předem vyjádřili ochotu držet tyto zásoby, za předpokladu, že s tímto přenesením povinností předem souhlasil jak členský stát, pro nějž jsou tyto zásoby drženy, tak všechny členské státy, na jejichž území budou tyto zásoby drženy;
na jiné hospodářské subjekty, které mají přebytečné zásoby nebo dostupnou kapacitu pro držení zásob mimo území členského státu, pro nějž jsou zásoby drženy ve Společenství, za předpokladu, že s tímto přenesením povinností předem souhlasil jak členský stát, pro nějž jsou tyto zásoby drženy, tak všechny členské státy, na jejichž území budou tyto zásoby drženy; a/nebo
na jiné hospodářské subjekty, které mají přebytečné zásoby nebo dostupnou kapacitu pro držení zásob na území členského státu, pro nějž jsou tyto zásoby drženy, za předpokladu, že členský stát byl o tomto přenesení povinností předem informován. Členské státy mohou stanovit omezení nebo podmínky pro toto přenesení povinností.
Povinnosti přenesené v souladu s písmeny c) a d) nemohou být dále přeneseny. Jakákoli změna nebo jakékoli rozšíření přenesení povinností podle písmen b) a c) nabývá účinku pouze po předchozím souhlasu všech členských států, které souhlasily s daným přenesením povinností. Jakákoli změna nebo jakékoli rozšíření přenesení povinností podle písmene d) se považuje za nové přenesení povinností.
2. Každý členský stát může právo přenášet povinnosti omezit na hospodářské subjekty, kterým ukládá nebo uložil povinnosti držet zásoby.
Pokud má však takovéto omezení dopad na právo hospodářského subjektu přenést objem odpovídající méně než 10 % povinnosti držet zásoby, která mu byla uložena, zajistí členský stát existenci ústředního správce zásob, který je povinen přijmout přenesené povinnosti v takovém objemu, jaký je nezbytný k tomu, aby bylo zaručeno právo hospodářského subjektu přenést alespoň 10 % povinnosti držet zásoby, která mu byla uložena.
Minimální procentní podíl uvedený v tomto odstavci se nejpozději 31. prosince 2017 zvýší z 10 % na 30 %.
3. Bez ohledu na odstavce 1 a 2 může členský stát stanovit, že hospodářský subjekt musí přenést alespoň část povinnosti držet zásoby na ústředního správce zásob tohoto členského státu.
4. Členské státy přijmou opatření nezbytná k informování hospodářských subjektů o způsobech, které mají být použity k výpočtu povinností držet zásoby, které jim byly uloženy, nejpozději 200 dní před začátkem období, k němuž se daná povinnost vztahuje. Hospodářské subjekty uplatní právo přenést povinnosti držet zásoby na ústřední správce zásob nejpozději 170 dní před začátkem období, k němuž se příslušná povinnost vztahuje.
Pokud jsou hospodářské subjekty informovány v době kratší než 200 dní před začátkem období, k němuž se povinnost držet zásoby vztahuje, mohou uplatnit právo přenést danou povinnost kdykoli.
Článek 9
Specifické zásoby
1. Každý členský stát se může zavázat, že bude udržovat minimální úroveň zásob, vypočtenou na základě počtu dní spotřeby, a to v souladu s podmínkami uvedenými v tomto článku.
Specifické zásoby vlastní daný členský stát nebo ústřední správce zásob zřízený tímto členským státem a jsou udržovány na území Společenství.
2. Specifické zásoby se mohou skládat pouze z jedné nebo více následujících kategorií produktů, jak jsou vymezeny v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008:
3. Ropné produkty, které tvoří specifické zásoby, stanoví každý členský stát na základě kategorií uvedených v odstavci 2. Členské státy zajistí, aby pro referenční rok určený podle pravidel stanovených v článku 3 a u produktů zahrnutých do použitých kategorií ropný ekvivalent množství spotřebovaného v členském státě činil alespoň 75 % domácí spotřeby vypočtené za použití metody uvedené v příloze II.
Pro každou kategorii zvolenou členským státem musí úroveň specifických zásob, jež se zaváže udržovat, odpovídat určitému počtu dní průměrné denní spotřeby, měřené na základě jejich ropného ekvivalentu v průběhu referenčního roku určeného podle pravidel stanovených v článku 3.
Ropné ekvivalenty uvedené v prvním a druhém pododstavci se vypočtou tak, že se souhrn „zjištěných hrubých vnitrozemských dodávek“, jak jsou definovány v oddíle 3.2.2.11 přílohy C nařízení (ES) č. 1099/2008, pro produkty zahrnuté do použitých nebo dotčených kategorií vynásobí koeficientem 1,2. Mezinárodní námořní zásobníky se nezapočítávají.
4. Každý členský stát, který se rozhodl udržovat specifické zásoby, zašle Komisi oznámení, jež bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v němž uvede úroveň těchto zásob, již se zavázal udržovat, a dobu, po niž se tyto zásoby zavázal udržovat, přičemž tato doba je nejméně jeden rok. Oznámená minimální úroveň se stejným způsobem použije na všechny kategorie specifických zásob použité členskými státy.
Členský stát zajistí, aby tyto zásoby byly drženy v celém průběhu oznámené doby, aniž je dotčeno právo členských států uplatnit dočasná snížení, jejichž důvodem však mohou být pouze jednotlivé operace obměny zásob.
Seznam kategorií použitých členským státem zůstává v platnosti po dobu alespoň jednoho roku a může být změněn pouze s účinkem od prvního dne kalendářního měsíce.
5. Každý členský stát, který se nezavázal udržovat po celou dobu daného kalendářního roku specifické zásoby alespoň na 30 dní, zajistí, aby nejméně jedna třetina jeho povinnosti držet zásoby byla držena ve formě produktů ve složení podle odstavců 2 a 3.
Členský stát, pro který je držen menší objem specifických zásob než na 30 dní, vypracuje výroční zprávu obsahující rozbor opatření, která byla přijata jeho vnitrostátními orgány s cílem zajistit a ověřit dostupnost a fyzickou přístupnost jeho nouzových zásob, jak je uvedeno v článku 5, a dále soupis předpisů, které členskému státu umožní kontrolovat použití těchto zásob v případě narušení dodávek ropy. Tato zpráva musí být zaslána Komisi do konce prvního měsíce kalendářního roku, k němuž se vztahuje.
Článek 10
Správa specifických zásob
1. Každý členský stát vede trvale aktualizovaný a podrobný registr veškerých specifických zásob držených na jeho území. Tento registr obsahuje zejména veškeré informace umožňující přesně určit polohu příslušných zásob.
Členské státy rovněž zašlou Komisi kopii registru do patnácti dní po obdržení žádosti Komise. V této kopii nemusí být uvedeny citlivé údaje týkající se umístění zásob. Tyto žádosti mohou být učiněny nejpozději pět let po dni, k němuž se požadované údaje vztahují.
2. V případech, kdy jsou specifické zásoby smíšeny s jinými ropnými zásobami, přijmou členské státy nebo jejich ústřední správci zásob nezbytná opatření s cílem zabránit, aby byly tyto směsi produktů přemísťovány, v rozsahu podílu tvořeného specifickými zásobami, bez předchozího písemného souhlasu vlastníka specifických zásob a orgánů členského státu, na jehož území se zásoby nacházejí, nebo ústředního správce zásob zřízeného tímto členským státem.
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby veškeré specifické zásoby udržované nebo přepravované na jejich území byly bezpodmínečně vyňaty z vykonávacího řízení bez ohledu na to, zda se jedná o jejich vlastní zásoby nebo o zásoby jiných členských států.
Článek 11
Účinek přenesení povinnosti
Přenesením povinnosti uvedeným v článcích 7 a 8 nejsou nijak dotčeny povinnosti, které pro jednotlivé členské státy vyplývají z této směrnice.
Článek 12
Statistické výkazy zásob uvedených v článku 3
1. Pokud jde o úroveň zásob, které mají být drženy podle článku 3, každý členský stát vypracovává a předkládá Komisi statistické výkazy v souladu s pravidly uvedenými v příloze IV.
2. Pravidla pro vypracovávání výkazů uvedených v odstavci 1 a rozsah, obsah, četnost a lhůty pro předložení těchto výkazů mohou být změněny regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2. Pravidla pro předkládání těchto výkazů Komisi mohou být rovněž změněna regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
3. Členské státy nesmějí do statistických výkazů nouzových zásob zahrnout ta množství ropy nebo ropných produktů, která jsou předmětem zabavení nebo vykonávacího řízení. To platí rovněž pro zásoby podniků v konkurzním nebo vyrovnacím řízení.
Článek 13
Statistické výkazy specifických zásob
1. Každý dotčený členský stát vypracuje a předloží Komisi pro každou kategorii produktů statistický výkaz obsahující přehled specifických zásob k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a uvádějící množství a počet dní průměrné spotřeby v průběhu referenčního roku, k němuž se tyto zásoby vztahují. Pokud jsou některé z těchto specifických zásob drženy mimo jeho území, uvede členský stát podrobně zásoby udržované v jednotlivých dotčených členských státech a u ústředních správců zásob nebo jejich prostřednictvím. Dále podrobně uvede, zda jsou veškeré tyto zásoby plně v jeho vlastnictví nebo zda jsou plně či částečně ve vlastnictví jeho ústředního správce zásob.
2. Každý členský stát vypracuje a předloží Komisi rovněž výkaz specifických zásob umístěných na jeho území a náležejících jiným členským státům nebo ústředním správcům zásob, přičemž uvede stav těchto zásob k poslednímu dni každého kalendářního měsíce podle kategorií produktů stanovených podle čl. 9 odst. 4. V tomto výkazu členský stát dále v každém jednotlivém případě uvede dotčený členský stát nebo ústřední správce zásob a příslušná množství.
3. Statistické výkazy uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou předkládány v průběhu kalendářního měsíce následujícího po měsíci, k němuž se vztahují.
4. Kopie statistických výkazů jsou rovněž předkládány okamžitě na žádost Komise. Tyto žádosti mohou být učiněny nejpozději pět let po dni, k němuž se příslušné údaje vztahují.
5. Rozsah, obsah a četnost statistických výkazů a lhůty pro jejich předložení mohou být změněny regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2. Pravidla pro předkládání těchto výkazů Komisi mohou být rovněž změněna regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 14
Výkazy komerčních zásob
1. Členské státy zasílají Komisi měsíční statistický výkaz úrovně komerčních zásob držených na jejich území. Za tímto účelem zajistí ochranu citlivých údajů a neuvádějí jména vlastníků dotčených zásob.
2. Komise na základě výkazů předkládaných členskými státy zveřejňuje měsíční statistický výkaz komerčních zásob ve Společenství, přičemž použije agregované úrovně.
3. Pravidla pro předkládání, zveřejňování a četnost statistických výkazů mohou být změněna regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 15
Zpracování údajů
Komise odpovídá za rozvoj, provoz, řízení a udržování informačně-technologických zdrojů nezbytných pro přijímání, uchovávání a jakékoli zpracování údajů obsažených ve statistických výkazech, veškerých jiných informací předkládaných členskými státy nebo shromažďovaných Komisí na základě této směrnice a veškerých údajů týkajících se zásob ropy a shromážděných na základě nařízení (ES) č. 1099/2008 za účelem vypracovávání výkazů podle této směrnice.
Článek 16
Biopaliva a aditiva
1. Při výpočtu povinností držet zásoby podle článků 3 a 9 se biopaliva a aditiva zohlední, pouze pokud byly smíchány s dotčenými ropnými produkty.
2. Při výpočtu skutečně udržovaných úrovní zásob se biopaliva a aditiva zohlední v případech, kdy:
byly smíchány s dotčenými ropnými produkty, nebo
jsou skladovány na území dotčeného členského státu, pokud členský stát přijal pravidla zajišťující, že mají být smíchány s ropnými produkty drženými podle požadavků týkajících se zásob a stanovených v této směrnici a že mají být použity v dopravě.
3. Pravidla pro zohlednění biopaliv a aditiv při výpočtu povinností držet zásoby a úrovní zásob, stanovená v odstavcích 1 a 2, mohou být změněna regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 17
Koordinační skupina pro ropu a ropné produkty
1. Zřizuje se koordinační skupina pro ropu a ropné produkty (dále jen „koordinační skupina“). Koordinační skupina je konzultační skupina, která se podílí na provádění rozborů situace ve Společenství, pokud jde o bezpečnost dodávek ropy a ropných produktů, a usnadňuje koordinaci a uplatňování opatření v této oblasti.
2. Koordinační skupina se skládá ze zástupců členských států. Předsedá jí Komise. Na základě výzvy Komise se mohou na činnosti koordinační skupiny podílet subjekty zastupující dotčená odvětví.
Článek 18
Kontrola připravenosti na mimořádné situace a kontrola držení zásob
1. Komise může v koordinaci s členskými státy provádět kontroly ověřující jejich připravenost na mimořádné situace, a považuje-li to Komise za vhodné, i související držení zásob. Při přípravě těchto kontrol Komise zohlední úsilí dalších institucí a mezinárodních organizací a konzultuje koordinační skupinu.
2. Koordinační skupina může souhlasit se zapojením pověřených osob a zástupců jiných členských států do těchto kontrol. Osoby provádějící kontrolu mohou doprovázet určení úředníci členského státu, jehož se kontrola týká. Do jednoho týdne po oznámení kontroly uvedené v odstavci 1 poskytne každý dotčený členský stát citlivé údaje, které se týkají umístění zásob podle článků 6 a 9 a které nebyly Komisi poskytnuty, zaměstnancům Komise či pověřeným osobám.
3. Členské státy zajistí, aby jejich orgány a orgány odpovědné za udržování a správu nouzových a specifických zásob souhlasily s inspekcemi a poskytly osobám pověřeným Komisí pomoc při provádění těchto kontrol. Členské státy zejména zajistí, aby tyto osoby měly právo konzultovat všechny dokumenty a registry týkající se zásob a právo přístupu na všechna místa, kde jsou zásoby drženy, a ke všem souvisejícím dokumentům.
4. Výsledek kontrol provedených podle tohoto článku se oznámí členskému státu, jehož se kontrola týká, a může být dále předán koordinační skupině.
5. Členské státy a Komise zajistí, aby úředníkům, pověřeným osobám a dalším osobám pracujícím pod dohledem Komise ani členům koordinační skupiny nebylo umožněno zveřejnit informace, jež byly shromážděny nebo vzájemně poskytnuty na základě tohoto článku a na něž se vzhledem k jejich povaze vztahuje služební tajemství, jako je například totožnost vlastníků zásob.
6. Cílem kontrol stanovených v odstavci 1 nesmí být zpracování osobních údajů. Osobní údaje, které se zjistí nebo vyskytnou v průběhu těchto kontrol, nemohou být shromažďovány ani zohledňovány a v případě nahodilého shromáždění jsou neprodleně zničeny.
7. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že veškeré údaje, záznamy, výkazy a dokumenty týkající se nouzových zásob a specifických zásob jsou uchovány po dobu alespoň pět let.
Článek 19
Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním údajů
Touto směrnicí není dotčena ani ovlivněna úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů, a zejména se nedotýká povinností členských států v oblasti zpracovávání osobních údajů, jak jsou stanoveny ve směrnici 95/46/ES, ani povinností, které pro orgány a instituce Společenství v oblasti zpracovávání osobních údajů při výkonu jejich úkolů vyplývají z nařízení (ES) č. 45/2001.
Článek 20
Postupy pro mimořádné situace
1. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny postupy, a přijmou případná nezbytná opatření, aby jejich příslušné orgány mohly v případě závažného narušení dodávek rychle, účinně a transparentně uvolnit část nebo celý objem nouzových zásob a specifických zásob do oběhu a nařídit obecná nebo konkrétní omezení spotřeby v závislosti na předpokládaném nedostatku dodávek, mimo jiné prostřednictvím přednostních přídělů ropných produktů určitým kategoriím spotřebitelů.
2. Členské státy trvale udržují krizové plány, které se uplatní v případě závažného narušení dodávek, přičemž zajistí, aby byla přijata organizační opatření, která umožní uskutečnění těchto plánů. Členské státy Komisi na její žádost informují o svých krizových plánech a souvisejících organizačních opatřeních.
3. V případě účinného mezinárodního rozhodnutí o uvolnění zásob do oběhu, které se týká jednoho nebo více členských států:
mohou dotčené členské státy použít vlastní nouzové a specifické zásoby, aby dostály svým mezinárodních závazkům podle uvedeného rozhodnutí. V takovém případě členský stát tuto skutečnost neprodleně oznámí Komisi, aby tato mohla svolat zasedání koordinační skupiny nebo konzultovat elektronickou cestou její členy zejména za účelem vyhodnocení dopadu tohoto uvolnění zásob do oběhu;
Komise by měla členským státům doporučit, aby uvolnily část nebo celý objem svých nouzových a specifických zásob do oběhu nebo aby přijaly jiná opatření s rovnocenným účinkem, která považují za vhodná. Komise může jednat pouze po konzultaci s koordinační skupinou.
4. Pokud nebylo přijato účinné mezinárodní rozhodnutí o uvolnění zásob do oběhu a pokud se ve Společenství nebo v jednom členském státě objeví potíže v zásobování ropou nebo ropnými produkty, Komise případně informuje IEA a pokud možno s ní koordinuje příslušná opatření a na žádost některého členského státu nebo z vlastního podnětu co nejdříve přistoupí ke konzultaci koordinační skupiny. Pokud o konzultaci koordinační skupiny požádá členský stát, uspořádá se do čtyř dní po obdržení žádosti, pokud členský stát nevyjádří souhlas s delší lhůtou. Na základě výsledků posouzení situace provedeného koordinační skupinou Komise stanoví, zda došlo k závažnému narušení dodávek.
Pokud se má za to, že došlo k závažnému narušení dodávek, povolí Komise, aby byla do oběhu uvolněna část nebo celý objem nouzových zásob a specifických zásob navržených k tomuto účelu dotčenými členskými státy.
5. Členské státy mohou uvolnit do oběhu nouzové a specifické zásoby pod povinnou minimální úroveň stanovenou touto směrnicí, a to v objemech, které musí být neprodleně uvolněny za účelem prvotní reakce v obzvláště naléhavých případech nebo s cílem čelit místní krizi. V případě tohoto uvolnění do oběhu členské státy neprodleně informují Komisi o uvolněném objemu. Komise předá tyto informace členům koordinační skupiny.
6. Pokud se použijí odstavce 3, 4 nebo 5, mohou členské státy dočasně držet zásoby na úrovni nižší, než stanoví tato směrnice. V tom případě Komise na základě konzultace koordinační skupiny a případně v koordinaci s IEA, a zejména při zohlednění situace na mezinárodních trzích s ropou a ropnými produkty, stanoví přiměřený časový rámec, ve kterém musí členské státy opět dosáhnout minimálních požadovaných úrovní svých zásob.
7. Rozhodnutími, která Komise přijme na základě tohoto článku, nejsou dotčeny případné jiné mezinárodní závazky dotčených členských států.
Článek 21
Sankce
Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi do 31. prosince 2012 a oznámí jí neprodleně každou jejich případnou změnu.
Článek 22
Přezkum
Do 31. prosince 2015 Komise přezkoumá fungování a provádění této směrnice.
Článek 23
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.
Článek 24
Zrušení
Směrnice 73/238/EHS, směrnice 2006/67/ES a rozhodnutí 68/416/EHS se zrušují s účinkem ode dne 31. prosince 2012.
Odkazy na zrušené směrnice a zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na tuto směrnici.
Článek 25
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2012.
Odchylně od prvního pododstavce členské státy, které nejsou k 31. prosinci 2012 členy IEA a které plně pokrývají svou domácí spotřebu ropných produktů prostřednictvím dovozu, uvedou dne 31. prosince 2014 v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 3 odst. 1 této směrnice. Dokud tyto členské státy neuvedou tato opatření v účinnost, udržují zásoby ropy odpovídající 81 dnům průměrného denního čistého dovozu.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 26
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 27
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
METODA VÝPOČTU ROPNÉHO EKVIVALENTU DOVOZU ROPNÝCH PRODUKTŮ
Při výpočtu ropného ekvivalentu dovozu ropných produktů, jak je stanoveno v článku 3, použijí členské státy následující metodu.
Součet čistého dovozu surové ropy, zemního plynu kapalného (LNG), rafinérských poloproduktů a jiných uhlovodíků podle definice v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008 ( 1 ) se vypočte a upraví s ohledem na případné změny stavu zásob. Výsledek tohoto součtu se sníží o jeden z těchto číselných údajů odpovídající výtěžku primárního benzinu:
Součet čistého dovozu všech dalších ropných produktů podle definice v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008, s výjimkou primárního benzínu, se vypočte a upraví s ohledem na případné změny stavu zásob a vynásobí koeficientem 1,065.
Výsledný součet číselných údajů z odstavců 1 a 2 představuje ropný ekvivalent.
Mezinárodní námořní zásobníky se nezapočítávají.
PŘÍLOHA II
METODA VÝPOČTU ROPNÉHO EKVIVALENTU DOMÁCÍ SPOTŘEBY
Pro účely článku 3 se při výpočtu ropného ekvivalentu domácí spotřeby použije tato metoda:
Domácí spotřeba se stanoví jako součet „zjištěných hrubých vnitrozemských dodávek“ agregátů, jak jsou vymezeny v části 3.2.2.11 přílohy C nařízení (ES) č. 1099/2008, pouze v případě těchto produktů: motorový benzin, letecký benzin, tryskové palivo benzinového typu (tryskové palivo naphtového typu nebo JP4), tryskové palivo petrolejového typu, ostatní petrolej, plynový olej/motorová nafta (destilovaný topný olej) a topný olej (vysokosirný a nízkosirný) podle definice v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008.
Mezinárodní námořní zásobníky se nezapočítávají.
Ropný ekvivalent domácí spotřeby se vypočte vynásobením koeficientem 1,2.
PŘÍLOHA III
METODY VÝPOČTU ÚROVNĚ DRŽENÝCH ZÁSOB
Pro výpočet úrovně zásob se použijí tyto metody:
Členské státy mohou:
zahrnout veškeré další zásoby ropných produktů uvedených v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008 a vypočítat jejich ropný ekvivalent vynásobením množství koeficientem 1,065, nebo
zahrnout zásoby pouze těchto produktů: motorového benzinu, leteckého benzinu, tryskového paliva benzinového typu (tryskového paliva naphtového typu nebo JP4), tryskového paliva petrolejového typu, ostatního petroleje, plynového oleje/motorové nafty (destilovaného topného oleje) a topného oleje (vysokosirného a nízkosirného) a vypočítat jejich ropný ekvivalent vynásobením množství koeficientem 1,2.
Do výpočtu zásob lze zahrnout množství držená:
Tato množství, s výjimkou množství držených v nádržích rafinérií, v potrubních nádržích nebo ve sběrných terminálech, však nelze zahrnout do výpočtu úrovně specifických zásob, pokud jsou tyto zásoby vypočítávány odděleně od nouzových zásob.
Do výpočtu zásob nelze nikdy zahrnout:
dosud nevytěženou ropu;
zásoby držené:
Při výpočtu svých zásob musí členské státy snížit množství zásob vypočtená výše uvedeným způsobem o 10 %. Toto snížení se týká všech množství, která byla zahrnuta do daného výpočtu.
10 % snížení se však neuplatní při výpočtu úrovně specifických zásob nebo úrovně jednotlivých kategorií specifických zásob, pokud jsou tyto zásoby nebo kategorie posuzovány odděleně od nouzových zásob, zejména s cílem ověřit, zda jsou dodržovány minimální úrovně stanovené v článku 9.
PŘÍLOHA IV
Pravidla pro vypracování statistických výkazů o úrovni zásob, které mají být drženy v souladu s článkem 3, a předkládání těchto výkazů Komisi
Každý členský stát každý měsíc vypracuje a předloží Komisi konečný statistický výkaz úrovně zásob, které jsou skutečně drženy k poslednímu dni kalendářního měsíce, vypočítané buď na základě počtu dní čistého dovozu ropy, nebo na základě počtu dní domácí spotřeby ropy, v souladu s článkem 3. Ve statistickém výkazu musí být podrobně uvedeny důvody, proč byl za základ výpočtu zvolen počet dní dovozu nebo naopak počet dní spotřeby, a dále musí být upřesněno, která z metod stanovených v příloze III byla použita.
Pokud jsou některé zásoby, jež byly zahrnuty do výpočtu úrovně zásob držených podle článku 3, drženy mimo území státu, musí být v každém výkazu podrobně uvedeny zásoby držené jednotlivými členskými státy a příslušnými ústředními správci zásob, a to k poslednímu dni období, k němuž se výkaz vztahuje. Každý členský stát musí ve výkazu dále pro každý jednotlivý případ uvést, zda jde o zásoby držené na základě přenesení povinnosti na žádost jednoho nebo více hospodářských subjektů, nebo zda jde o zásoby držené na jeho žádost nebo na žádost jeho ústředního správce zásob.
Pokud jde o zásoby držené členským státem na jeho území pro jiné členské státy nebo ústřední správce zásob, musí uvedený členský stát vypracovat a předložit Komisi výkaz, v němž budou zásoby uvedeny podle kategorie produktů k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Ve výkazu členský stát dále zejména pro každý jednotlivý případ uvede příslušný členský stát nebo ústředního správce zásob a příslušná množství.
Statistické výkazy uvedené v této příloze musí být Komisi předloženy do 55 dní následujících po měsíci, k němuž se vztahují. Tytéž výkazy musí být rovněž předloženy do dvou měsíců po obdržení žádosti Komise. Tyto žádosti mohou být učiněny nejpozději pět let po dni, k němuž se údaje vztahují.
( 1 ) Ve znění nařízení Komise (EU) 2017/2010 ze dne 9. listopadu 2017.