2008/56/ESSměrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Text s významem pro EHP)

(1)

Mořské vody spadající pod svrchovanost a jurisdikci členských států Evropské unie zahrnují vody Středozemního moře, Baltského moře, Černého moře a severovýchodního Atlantského oceánu, a rovněž vody obklopující Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy.

(2)

Je zjevné, že tlaky na přírodní mořské zdroje a poptávka po ekologických službách týkajících se moří jsou často příliš silné a že Společenství musí omezit své negativní působení na mořské vody, bez ohledu na místo, kde k těmto účinkům dochází.

(3)

Mořské prostředí je vzácné dědictví, které je třeba chránit, uchovávat a, je-li to možné, obnovovat, přičemž konečným cílem je zachovat biologickou rozmanitost a zajistit různorodost a dynamiku oceánů a moří, které jsou čisté, zdravé a produktivní. V tomto ohledu by tato směrnice měla mimo jiné prosazovat začlenění environmentálních otázek do všech příslušných oblastí politiky a být pilířem životního prostředí v rámci budoucí námořní politiky Evropské unie.

(4)

V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (4) byla vypracována tematická strategie pro ochranu a zachování mořského prostředí, jejímž celkovým cílem je podpora udržitelného využívání moří a zachování mořských ekosystémů.

(5)

Vytvoření a provádění tematické strategie by mělo být zaměřeno na zachování mořských ekosystémů. Tento přístup by měl zahrnovat chráněné oblasti a měl by být zaměřen na všechny lidské činnosti, které mají vliv na mořské prostředí.

(6)

Zřízení chráněných mořských oblastí, včetně oblastí, jež již byly stanoveny nebo mají být stanoveny směrnicí Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (5) (dále jen „směrnice o stanovištích“), směrnicí Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (6) (dále jen „směrnice o ptácích“) a mezinárodními nebo regionálními dohodami, jejichž signatáři jsou Evropské společenství nebo dotčené členské státy, je významným příspěvkem k dosažení dobrého stavu prostředí podle této směrnice.

(7)

Zřízení takových chráněných oblastí podle této směrnice bude důležitým krokem ke splnění závazků přijatých na světovém summitu o udržitelném rozvoji a v Úmluvě o biologické rozmanitosti, schválené rozhodnutím Rady 93/626/EHS (7), a příspěvkem k vytvoření koherentních a reprezentativních sítí v těchto oblastech.

(8)

Prostřednictvím provádění ekosystémového přístupu k řízení lidských činností při umožnění udržitelného využívání zboží a služeb mořských oblastí by měl být kladen důraz na dosažení nebo zachování dobrého stavu mořského prostředí ve Společenství, na pokračování v jeho ochraně a zachovávání a na předcházení dalšímu zhoršování jeho stavu.

(9)

K dosažení těchto cílů je zapotřebí transparentního a soudržného právního rámce. Tento rámec by měl přispívat k soudržnosti různých politik a měl by podporovat začleňování otázek životního prostředí do jiných politik, jako jsou společná rybářská politika, společná zemědělská politika a další příslušné politiky Společenství. Tento právní rámec by měl poskytnout celkový rámec pro činnost a umožnit, aby prováděné činnosti byly koordinované, soudržné a řádně propojené s činnostmi prováděnými v rámci jiných právních předpisů Společenství a mezinárodních dohod.

(10)

Rozdílné podmínky, problémy a potřeby různých mořských oblastí nebo podoblastí, které tvoří mořské prostředí ve Společenství, vyžadují různá a specifická řešení. Tato rozdílnost by měla být zohledněna ve všech fázích přípravy strategií pro mořské prostředí, ale zejména během přípravy, plánování a provádění opatření pro dosažení dobrého stavu mořského prostředí ve Společenství na úrovni mořských oblastí a podoblastí.

(11)

Každý členský stát by tedy měl vypracovat strategii pro své mořské vody, která je specifická pro jeho vlastní vody, avšak odráží celkové souvislosti příslušné mořské oblasti nebo podoblasti. Vrcholem strategií pro mořské prostředí by mělo být provádění programů opatření určených k dosažení nebo zachování dobrého stavu prostředí. Od členských států by však nemělo být vyžadováno, aby podnikaly zvláštní kroky, pokud mořské prostředí není významně ohroženo nebo pokud by náklady byly neúměrné riziku, jemuž je mořské prostředí vystaveno za předpokladu, že je rozhodnutí nepřijímat opatření řádně odůvodněno.

(12)

Pobřežní vody, včetně dna a podloží, jsou nedílnou součástí mořského prostředí a měla by se na ně tedy vztahovat tato směrnice tam, kde se na zvláštní aspekty stavu mořského prostředí nevztahuje již směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (8) nebo jiné právní předpisy Společenství, tak aby se tyto předpisy navzájem doplňovaly a zároveň se zbytečně nepřekrývaly.

(13)

Z důvodu přeshraniční povahy mořského prostředí by měly členské státy spolupracovat s cílem zajistit koordinované vytváření strategií pro mořské prostředí pro jednotlivé mořské oblasti nebo podoblasti. Jelikož jsou mořské oblasti nebo podoblasti sdíleny s jinými členskými státy i se třetími zeměmi, měly by členské státy vyvinout veškeré úsilí o zajištění úzké spolupráce se všemi členskými státy a dotčenými třetími zeměmi. Pokud je to proveditelné a vhodné, měly by být k této spolupráci využívány stávající institucionální struktury vytvořené v mořských oblastech nebo podoblastech, zejména regionální úmluvy pro mořské prostředí.

(14)

Členské státy, jejichž hranice leží v téže mořské oblasti nebo podoblasti spadající do působnosti této směrnice, v níž je stav moře natolik kritický, že vyžaduje naléhavý zásah, by se měly snažit dohodnout na akčním plánu včetně včasnějšího zavedení programů opatření. V těchto případech by měla být Komise vyzvána, aby zvážila zajištění činnosti na podporu členských států při jejich zvýšeném úsilí o zlepšení mořského prostředí tím, že z dotyčné oblasti učiní pilotní projekt.

(15)

Ne všechny členské státy mají mořské vody vymezené touto směrnicí a působnost ustanovení této směrnice, která se vztahuje výhradně na členské státy, které mají mořské vody, by měla být omezena na tyto členské státy.

(16)

Jelikož je k dosažení spolupráce a koordinace nezbytná činnost na mezinárodní úrovni, měla by tato směrnice ještě více zvýšit soudržnost příspěvku Společenství a jeho členských států v rámci mezinárodních dohod.

(17)

Společenství a členské státy jsou stranami Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) schválené rozhodnutím Rady 98/392/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření UNCLOS a dohody ze dne 28. července 1994 o provedení části XI této úmluvy (9). Povinnosti Společenství a členských států vyplývající z těchto dohod by tedy měly být v této směrnici plně zohledněny. Kromě ustanovení, která se vztahují na mořské vody stran, jež podepsaly UNCLOS, zahrnuje UNCLOS všeobecnou povinnost zajistit, aby činnosti spadající do jurisdikce nebo pod kontrolu stran této úmluvy nepůsobily škodu mimo jejich mořské vody, a zamezit tomu, aby docházelo k přesunu škod nebo rizik z jedné oblasti do druhé nebo aby se jeden druh znečištění měnil v jiný.

(18)

Tato směrnice by měla rovněž podporovat důrazný postoj, který Společenství zaujalo v souvislosti s Úmluvou o biologické rozmanitosti k zastavení úbytku biologické rozmanitosti moří, k zajištění zachování a udržitelného využívání biologické rozmanitosti a k vytvoření celosvětové sítě chráněných mořských oblastí do roku 2012. Dále by měla přispívat k dosažení cílů sedmého zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, kde byl přijat podrobný pracovní program pro oblast biologické rozmanitosti v moři a na pobřeží s řadou cílů a činností zaměřených na zastavení úbytku biologické rozmanitosti na vnitrostátní, regionální a celosvětové úrovni a na zajištění schopnosti mořských ekosystémů napomáhat poskytování zboží a služeb, a pracovní program týkající se chráněných oblastí s cílem zřídit a udržovat ekologicky reprezentativní systémy chráněných mořských oblastí do roku 2012. Povinnost členských států určit lokality Natura 2000 podle směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích bude významným přínosem k tomuto procesu.

(19)

Tato směrnice by měla přispívat k plnění povinností a významných závazků Společenství a členských států vyplývajících z několika dalších příslušných mezinárodních dohod, které se týkají ochrany mořského prostředí před znečištěním: Úmluvy o ochraně mořského prostředí v oblasti Baltského moře, schválené rozhodnutím Rady 94/157/ES (10), Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku, schválené rozhodnutím Rady 98/249/ES (11), včetně její nové přílohy V o ochraně a zachování ekosystémů a biologické rozmanitosti mořské oblasti a odpovídajícího dodatku 3, schváleného rozhodnutím Rady 2000/340/ES (12), a Úmluvy o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středozemního moře schválené rozhodnutím Rady 77/585/EHS (13) a jejích změn z roku 1995 schválených rozhodnutím Rady 1999/802/ES (14), jakož i jejího Protokolu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním z pozemních zdrojů schváleného rozhodnutím Rady 83/101/EHS (15) a jeho změn z roku 1996 schválených rozhodnutím Rady 1999/801/ES (16). Tato směrnice by měla rovněž přispívat k plnění povinností členských států v rámci Úmluvy o ochraně Černého moře před znečištěním, na jejímž základě přijaly významné závazky týkající se ochrany mořského prostředí před znečištěním a jejíž stranou Společenství ještě není, avšak má u ní status pozorovatele.

(20)

Třetí země s vodami v téže mořské oblasti nebo podoblasti jako členský stát by měly být vyzvány k účasti na procesu stanoveném touto směrnicí s cílem usnadnit dosahování dobrého stavu prostředí v dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti.

(21)

Pro dosažení cílů této směrnice je rozhodující zajistit začlenění cílů ochrany, opatření pro řízení a činností v rámci sledování a posuzování stanovených pro opatření územní ochrany, jako jsou zvláštní oblasti ochrany, zvláště chráněné oblasti nebo chráněné mořské oblasti.

(22)

Je také třeba zohlednit biologickou rozmanitost a potenciál pro mořský výzkum, které jsou s hlubinným mořským prostředím spojeny.

(23)

Jelikož programy opatření prováděných v rámci strategií pro mořské prostředí budou účinné pouze tehdy, jestliže jsou připravovány na základě spolehlivých poznatků o stavu mořského prostředí v určité oblasti a co možná nejvíce uzpůsobeny potřebám příslušných vod v případě jednotlivých členských států a v rámci celkových souvislostí dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti, je vhodné stanovit, že se na vnitrostátní úrovni připraví vhodný rámec, včetně mořského výzkumu a monitorovacích činností, pro informovanou tvorbu politiky. Na úrovni Společenství by měla být do politik v oblasti výzkumu a vývoje postupně začleněna podpora souvisejícího výzkumu. Prosazení otázek mořského prostředí v sedmém rámcovém programu pro výzkum a vývoj je důležitým krokem tímto směrem.

(24)

Jako první krok přípravy programů opatření by měly členské státy v celé mořské oblasti nebo podoblasti provést analýzu rysů nebo vlastností jejich mořských vod a tlaků a dopadů na ně, která určí hlavní tlaky a dopady na tyto vody, a ekonomickou a sociální analýzu jejich využití a nákladů souvisejících se zhoršováním mořského prostředí. Jako základ pro své analýzy mohou využít posouzení již provedená v souvislosti s regionálními úmluvami pro mořské prostředí.

(25)

Na základě těchto analýz by pak měly členské státy stanovit soubor vlastností, jaké musí mít jejich mořské vody pro dobrý stav prostředí. Pro tyto účely je vhodné stanovit vytvoření kritérií a metodických norem s cílem zajistit jednotnost a umožnit srovnání mořských oblastí nebo podoblastí, pokud jde o rozsah, v jakém bylo dobrého stavu prostředí dosaženo. Vypracování těchto kritérií a norem by mělo probíhat za účasti všech dotčených stran.

(26)

Dalším krokem k dosažení dobrého stavu prostředí by mělo být stanovení environmentálních cílů a programů sledování pro průběžné posuzování, které umožní pravidelné hodnocení stavu dotčených mořských vod.

(27)

Členské státy by pak měly stanovit a provádět programy opatření, které jsou určeny k dosažení nebo zachování dobrého stavu prostředí dotčených vod, a přitom zohlednit stávající požadavky Společenství a mezinárodní požadavky a potřeby dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti. Tato opatření by měla vycházet ze zásady předběžné opatrnosti a zásad, že by měla být přijímána preventivní opatření, poškození životního prostředí by mělo být napravováno v první řadě u zdroje a platit by měl znečišťovatel.

(28)

Vzhledem k vyžadované přesnosti zaměření je vhodné, aby členské státy podnikly uvedené kroky. S cílem zajistit soudržnost činností prováděných ve Společenství jako celku a ve vztahu k závazkům na celosvětové úrovni je nezbytné, aby členské státy informovaly o podniknutých krocích Komisi, aby jí umožnily posoudit soudržnost činností v celé dotyčné mořské oblasti nebo podoblasti a případně vydat pokyny k možným nezbytným úpravám.

(29)

Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření, aby dosáhly dobrého stavu mořského prostředí nebo tento stav udržely. Je však třeba uznat, že možná nebude možné dosáhnout dobrého stavu všech mořských vod ve všech ohledech do roku 2020. Proto, z důvodu spravedlnosti a proveditelnosti, je vhodné učinit opatření pro případy, kdy nebude možné, aby členský stát dosáhl úrovně stanovených environmentálních cílů nebo dosáhl dobrého stavu mořského prostředí nebo tento stav udržel.

(30)

V této souvislosti je nutné upravit dva zvláštní případy. V prvním zvláštním případě se jedná o situaci, kdy členský stát nemůže splnit environmentální cíle z důvodu činnosti nebo nečinnosti, za niž není odpovědný, z důvodu přirozených příčin nebo vyšší moci, z důvodu činností, které tento členský stát provedl ve veřejném zájmu, jenž převažuje nad nepříznivým dopadem na životní prostředí, nebo protože přírodní podmínky nedovolují včasné zlepšení stavu mořských vod. Dotčený členský stát by měl zdůvodnit, proč se domnívá, že nastal tento zvláštní případ, a určit příslušnou oblast, a měl by přijmout vhodná opatření ad hoc s cílem pokračovat v plnění environmentálních cílů, zabránit dalšímu zhoršení stavu postižených mořských vod a zmírnit nepříznivý dopad v rámci příslušné mořské oblasti nebo podoblasti.

(31)

V druhém zvláštním případě se jedná o situaci, kdy členský stát zjistí problém, který má dopad na stav prostředí jeho mořských vod, dokonce snad i celé dotčené mořské oblasti nebo podoblasti, ale který nelze vyřešit prostřednictvím opatření na vnitrostátní úrovni nebo na který se vztahuje jiná politika Společenství nebo mezinárodní dohoda. U těchto případů by mělo být stanoveno, že o nich má být Komise informována v rámci oznamování programů opatření, a že pokud je zapotřebí činnosti na úrovni Společenství, mají být předložena vhodná doporučení Komisi a Radě.

(32)

Pružnost zavedená pro zvláštní případy by však měla podléhat kontrole na úrovni Společenství. Pokud jde o první zvláštní případ, je tedy vhodné, aby byla řádně zvážena účinnost veškerých přijímaných opatření ad hoc. Navíc v případech, kdy členský stát poukazuje na činnost provedenou z důvodů veřejného zájmu, by Komise měla vyhodnotit, zda úpravy nebo změny mořského prostředí, k nimž z těchto důvodů došlo, trvale nevyloučí nebo neohrozí dosažení dobrého stavu prostředí v dotčené mořské oblasti nebo podoblasti nebo v mořských vodách jiných členských států. Pokud se Komise domnívá, že plánovaná opatření nejsou dostatečná nebo vhodná k zajištění soudržné činnosti v celé mořské oblasti nebo podoblasti, měla by vydat pokyny pro možné nezbytné úpravy.

(33)

Pokud jde o druhý zvláštní případ, měla by Komise problém zvážit a reagovat do šesti měsíců. Při předkládání souvisejících návrhů Evropskému parlamentu a Radě by Komise měla případně zohlednit doporučení dotyčného členského státu.

(34)

Vzhledem k dynamické povaze mořských ekosystémů a jejich přirozené nestálosti a s ohledem na to, že tlaky a dopady na ně se mohou měnit s vývojem různých modelů lidské činnosti a vlivem změny klimatu, je nutné připustit, že vymezení dobrého stavu prostředí bude pravděpodobně třeba v průběhu času upravit. Proto je vhodné, aby programy opatření pro ochranu mořského prostředí a nakládání s ním byly pružné a přizpůsobivé a aby zohledňovaly vědeckotechnický vývoj. Z tohoto důvodu je třeba stanovit pravidelnou aktualizaci strategií pro mořské prostředí.

(35)

Rovněž je třeba stanovit zveřejňování programů opatření a jejich aktualizací a předkládání průběžných zpráv popisujících pokrok v provádění těchto programů Komisi.

(36)

V zájmu aktivního zapojení široké veřejnosti do stanovování, provádění a aktualizace strategií pro mořské prostředí je třeba stanovit poskytování náležitých informací o různých prvcích strategií pro mořské prostředí nebo jejich aktualizacích, jakož i na požádání příslušných informací použitých pro vypracování těchto strategií v souladu s právními předpisy Společenství o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

(37)

Komise by měla předložit první hodnotící zprávu o provádění této směrnice do dvou let od obdržení všech programů opatření, v každém případě však nejpozději do roku 2019. Následné zprávy Komise by poté měly být zveřejňovány jednou za šest let.

(38)

Je třeba upravit přijímání metodických norem pro posuzování stavu mořského prostředí, sledování, environmentálních cílů a přijímání technických formátů pro účely předávání a zpracování údajů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (17).

(39)

Opatření pro řízení rybolovu lze přijmout v rámci společné rybářské politiky, jak stanoví nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (18), a to na základě vědeckých doporučení s cílem podpořit dosažení cílů této směrnice včetně úplného zákazu rybolovu v některých oblastech, podpořit integritu, strukturu a fungování ekosystémů, které mají být zachovány a obnoveny, a případně ochranu mimo jiné vytíracích, chovných a potravních teritorií. Vypouštění a emise vznikající z využití radioaktivního materiálu se řídí články 30 a 31 Smlouvy o Euratomu, a proto by se na ně tato směrnice neměla vztahovat.

(40)

Společná rybářská politika včetně politiky obsažené v budoucí reformě by měla zohlednit dopady rybolovu na životní prostředí a cíle této směrnice.

(41)

Pokud se členské státy domnívají, že je zapotřebí činnosti ve výše uvedených oblastech nebo v jiných oblastech souvisejících s jinou politikou Společenství nebo mezinárodní dohodou, měly by předložit příslušná doporučení ohledně činnosti Společenství.

(42)

Vážné hrozby životnímu prostředí, zejména hrozby spojené se změnou klimatu související s arktickými vodami, jež představují mořské prostředí, které leží v sousedství Společenství a je pro ně zvlášť důležité, musí vyhodnotit orgány Společenství a mohou si vyžádat kroky na zajištění ochrany životního prostředí Arktidy.

(43)

Jelikož cílů této směrnice, totiž ochrany a zachování mořského prostředí, předcházení zhoršování jeho stavu, a je-li to možné, obnovy tohoto prostředí v oblastech postižených nepříznivými vlivy zamýšlené činnosti, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, a lze jich z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(44)

Programy opatření a následná činnost členských států by se měly v otázce řízení lidských činností řídit přístupem založeným na ekosystémech a zásadami uvedenými v článku 174 Smlouvy, zejména zásadou obezřetnosti.

(45)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (19), zejména jejím článkem 37, jehož cílem je podpora začlenění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zlepšování kvality životního prostředí do politik Společenství v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.

(46)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (20).

(47)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k úpravě příloh III, IV a V této směrnice na základě vědeckého a technického pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(48)

Komisi je třeba zmocnit také ke stanovení kritérií a metodologie používaných členskými státy a k přijímání specifikací a standardizovaných metod pro sledování a posuzování. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES,

a)

chránit a zachovávat mořské prostředí, předcházet zhoršování jeho stavu nebo, ukáže-li se to jako možné, obnovovat mořské ekosystémy v oblastech, kde byly negativně postiženy;

b)

předcházet vlivům na mořské prostředí a omezovat tyto vlivy s cílem odstraňovat znečištění vymezené v čl. 3 odst. 8, aby nedošlo k významnému ovlivnění či ohrožení mořské biologické rozmanitosti, mořských ekosystémů, lidského zdraví či oprávněného využívání moře.

1)

„mořskými vodami“

2)

„mořskou oblastí“ oblast moře vymezená v článku 4. Mořské oblasti a jejich podoblasti jsou vymezeny pro účely usnadnění provádění této směrnice a jsou určeny s přihlédnutím k hydrologickým, oceánografickým a biogeografickým rysům;

3)

„strategií pro mořské prostředí“ strategie, kterou je podle článku 5 třeba vytvořit a provádět pro každou mořskou oblast nebo podoblast;

4)

„stavem prostředí“ celkový stav prostředí v mořských vodách s ohledem na strukturu, funkci a procesy mořských ekosystémů, které je tvoří, spolu s přirozenými fyziografickými, zeměpisnými, biologickými, geologickými a klimatickými činiteli, jakož i fyzikálními, akustickými a chemickými podmínkami včetně těch, které vyplývají z lidských činností v dotčené oblasti i mimo ni;

5)

„dobrým stavem prostředí“ stav prostředí mořských vod, jenž zajišťuje ekologicky rozmanité a dynamické oceány a moře, které jsou čisté, zdravé a v rámci svých skutečných podmínek výnosné, a je-li využívání mořského prostředí na udržitelné úrovni a zaručuje tak potenciál pro využití a činnosti současných i budoucích generací, tj.:

Dobrý stav prostředí je určován na úrovni mořských oblastí nebo podoblastí podle článku 4 na základě kvalitativních deskriptorů uvedených v příloze I. S cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí se uplatňuje flexibilní řízení založené na ekosystémovém přístupu;

6)

„kritérii“ charakteristické technické vlastnosti, které úzce souvisejí s kvalitativními deskriptory;

7)

„evironmentálním cílem“ kvalitativní nebo kvantitativní stanovení žádoucího stavu jednotlivých složek mořských vod, jakož i zátěží a dopadů na ně, pro každou mořskou oblast nebo podoblast. Environmentální cíle se stanoví podle článku 10;

8)

„znečištěním“ přímé nebo nepřímé uvádění látek nebo energie do mořského prostředí v důsledku lidské činnosti, včetně hluku pod mořskou hladinou vyvolaného lidskou činností, které vede nebo by mohlo vést ke škodlivým účinkům, jako jsou poškození živých zdrojů a mořských ekosystémů včetně ztráty biologické rozmanitosti, ohrožení lidského zdraví, překážky v provozování mořských činností včetně rybolovu, cestovního ruchu a rekreace a jiných zákonných využití moře, zhoršení jakosti používané mořské vody a snižování hodnoty prostředí nebo obecně narušení udržitelného využívání zboží a služeb mořských oblastí;

9)

„regionální spoluprací“ spolupráce a koordinace činností mezi členskými státy a, pokud možno, třetími zeměmi sdílejícími tutéž mořskou oblast nebo podoblast, za účelem vytváření a provádění strategií pro mořské prostředí;

10)

„regionálními úmluvami pro mořské prostředí“ mezinárodní úmluvy nebo mezinárodní dohody spolu s jejich řídícími orgány sjednanými v zájmu ochrany mořského prostředí mořských oblastí uvedených v článku 4, například Úmluva o ochraně mořského prostředí v oblasti Baltského moře, Úmluva o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku a Úmluva o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středozemního moře.

a)

Baltského moře;

b)

severovýchodního Atlantského oceánu;

c)

Středozemního moře;

d)

Černého moře.

a)

v severovýchodním Atlantském oceánu:

b)

ve Středozemním moři:

a)

příprava:

b)

program opatření:

a)

dotyčné členské státy informují Komisi o pozměněných časových lhůtách a postupují podle nich;

b)

Komise je vyzvána, aby zvážila zajištění činnosti na podporu členských států při jejich zvýšeném úsilí o zlepšení mořského prostředí tím, že z dotyčné oblasti učiní pilotní projekt.

a)

analýzy základních rysů a vlastností a současného stavu prostředí uvedených vod, která je založená na orientačním seznamu prvků uvedeném v tabulce 1 přílohy III a zahrnuje fyzikální a chemické vlastnosti, typy stanovišť, biologické vlastnosti, a hydromorfologii;

b)

analýzy hlavních zátěží a dopadů, včetně lidské činnosti, na stav prostředí uvedených vod, která:

c)

hospodářské a sociální analýzy využívání uvedených vod a nákladů souvisejících se zhoršením mořského prostředí.

a)

metody hodnocení v celé mořské oblasti či podoblasti jsou konzistentní;

b)

jsou zohledněny přeshraniční dopady a přeshraniční rysy.

a)

soudržné metody sledování v rámci každé mořské oblasti nebo podoblasti, čímž by byla usnadněna srovnatelnost výsledků sledování;

b)

zohlednění příslušných přeshraničních dopadů a přeshraničních rysů.

a)

činnost nebo nečinnost, za niž není dotyčný členský stát odpovědný;

b)

přirozené příčiny;

c)

vyšší moc;

d)

změny nebo úpravy fyzikálních vlastností mořských vod způsobené činnostmi z nadřazených důvodů veřejného zájmu, které převažují nad nepříznivým dopadem na životní prostředí, včetně jakéhokoliv přeshraničního vlivu;

e)

přírodní podmínky, které nedovolují včasné zlepšení stavu dotyčných mořských vod.

a)

počáteční posouzení podle čl. 8 odst. 1 a stanovení dobrého stavu prostředí podle čl. 9 odst. 1;

b)

environmentální cíle stanovené podle čl. 10 odst. 1;

c)

programy sledování stanovené podle čl. 11 odst. 1;

d)

programy opatření sestavené podle čl. 13 odst. 2.

a)

počáteční posouzení podle čl. 8 odst. 1 a stanovení dobrého stavu prostředí podle čl. 9 odst. 1;

b)

environmentální cíle stanovené podle čl. 10 odst. 1;

c)

programy sledování stanovené podle čl. 11 odst. 1;

d)

programy opatření sestavené podle čl. 13 odst. 2.

a)

přezkum pokroku v provádění této směrnice;

b)

přezkum stavu mořského prostředí ve Společenství provedený v koordinaci s Evropskou agenturou pro životní prostředí a příslušnými regionálními námořními a rybářskými organizacemi a úmluvami;

c)

přehled strategií pro mořské prostředí a doporučení k jejich zlepšení;

d)

souhrn informací poskytnutých členskými státy podle článků 12 a 16 a posouzení provedených Komisí podle článku 16 v souvislosti s informacemi obdrženými od členských států podle článku 15;

e)

souhrn odpovědí na každou ze zpráv předložených členskými státy Komisi podle článku 18;

f)

souhrn odpovědí na připomínky Evropského parlamentu a Rady k předchozím strategiím pro mořské prostředí;

g)

souhrn příspěvků jiných příslušných politik Společenství k dosažení cílů této směrnice.

a)

metodické normy pro používání příloh I, III, IV a V;

b)

technické formáty pro účely přenosu a zpracování údajů, včetně statistických a kartografických údajů.