2007/775/ES2007/775/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 13. listopadu 2007 , kterým se zrušuje rozhodnutí 1999/572/ES, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu ocelových lan a kabelů z Čínské lidové republiky, Maďarska, Indie, Korejské republiky, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny

Publikováno: Úř. věst. L 312, 30.11.2007, s. 44-47 Druh předpisu: Rozhodnutí
Přijato: 13. listopadu 2007 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 1. prosince 2007 Nabývá účinnosti: 1. prosince 2007
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 13. listopadu 2007,

kterým se zrušuje rozhodnutí 1999/572/ES, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu ocelových lan a kabelů z Čínské lidové republiky, Maďarska, Indie, Korejské republiky, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny

(2007/775/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1), a zejména na články 8 a 9 uvedeného nařízení,

po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A.   PŘEDCHOZÍ ŠETŘENÍ A STÁVAJÍCÍ OPATŘENÍ

(1)

V srpnu 1999 uložila Rada nařízením (ES) č. 1796/1999 (2) konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Jihoafrické republiky.

(2)

V listopadu 2005 po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení rozhodla Rada nařízením (ES) č. 1858/2005 (3), že antidumpingová opatření vztahující se na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího mimo jiné z Jihoafrické republiky by měla být zachována.

(3)

Komise rozhodnutím 1999/572/ES ze dne 13. srpna 1999 (4) přijala cenový závazek společnosti Scaw Metals Group Haggie Steel Wire Rope z Jihoafrické republiky (dále jen „Haggie“ nebo „společnost“).

(4)

Rozhodnutím 1999/572/ES přijala Komise rovněž cenové závazky těchto společností: Usha Martin Industries & Usha Beltron Ltd, Indie; Aceros Camesa SA de CV, Mexiko a Joint Stock Company Silur, Ukrajina. Komise zrušila přijetí závazku nabídnutého společností Joint Stock Company Silur, Ukrajina, nařízením Komise (ES) č. 1678/2003 (5). Antidumpingová opatření na ocelová lana a kabely pocházející z Mexika pozbyla platnosti dne 12. srpna 2004 (6). Komise zrušila přijetí závazku nabídnutého společností Usha Martin Industries & Usha Beltron Ltd rozhodnutím Komise 2006/38/ES ze dne 22. prosince 2005.

(5)

V důsledku toho byl dovoz do Společenství dotčeného výrobku původem z Jihoafrické republiky vyráběného společností, který odpovídá typu, na který se vztahuje závazek (dále jen „výrobek, na který se vztahuje závazek“), osvobozen od konečného antidumpingového cla.

(6)

V této souvislosti je třeba upřesnit, že některé typy ocelových lan a kabelů, jež společnost Haggie v současné době vyrábí, byly ze závazku vyňaty. Tato ocelová lana a kabely proto při propuštění do volného oběhu ve Společenství podléhala platbě antidumpingového cla.

B.   PORUŠENÍ ZÁVAZKU

1.   Povinnosti společnosti se závazkem

(7)

V rámci závazku, který společnost nabídla, je tato společnost povinna mimo jiné vyvážet výrobek, na který se vztahuje závazek, do Evropského společenství za cenu vyšší, než je minimální dovozní cena (MDC) uvedená v závazku.

(8)

Společnost se závazkem rovněž uznala, že podmínkou pro přiznání osvobození od antidumpingového cla v souvislosti se závazkem je, že bude celním orgánům Společenství předložena „závazková faktura“. Společnost se rovněž zavázala, že tuto závazkovou fakturu nebude vystavovat při prodeji dotčených výrobků, na jejichž typ se závazek nevztahuje, a které tudíž podléhají antidumpingovému clu. Společnost dále uznala, že závazkové faktury musí obsahovat informace stanovené nejprve v příloze nařízení (ES) č. 1796/1999 a později v příloze nařízení (ES) č. 1858/2005.

(9)

Ze závazku pro společnost rovněž vyplývá povinnost pravidelně Komisi poskytovat podrobné informace ve formě čtvrtletní zprávy o prodejích dotčeného výrobku, které uskutečnila do Evropského společenství. Do zprávy mají být zahrnuty výrobky, na které se vztahuje závazek a kterým náleží osvobození od platby antidumpingového cla, i typy ocelových lan a kabelů, na které se závazek nevztahuje a které proto platbě antidumpingového cla při dovozu do Evropského společenství podléhají.

(10)

Je zřejmé, že výše uvedené zprávy o prodejích by měly být při předložení ve všech ohledech úplné, vyčerpávající a správné a že transakce jsou plně ve shodě s podmínkami závazku.

(11)

Aby bylo zaručeno dodržování závazku, společnost rovněž slíbila, že umožní inspekce na místě ve svých prostorách za účelem ověření přesnosti a pravdivosti údajů uváděných ve zmíněných čtvrtletních zprávách a že poskytne veškeré informace, které Komise pokládá za nezbytné.

(12)

Je třeba poznamenat, že společnost již obdržela dne 28. října 2003 od útvarů Komise varovný dopis o porušování závazku z důvodu vystavování závazkových faktur pro výrobky, na které se závazek nevztahuje, ale které jsou jinak předmětem antidumpingových opatření. Varovný dopis uváděl, že vzhledem ke konkrétním okolnostem, za nichž k porušování závazku došlo, není záměrem přijatý závazek zrušit, ale také zdůraznil, že při jakémkoli následném porušení závazku, dokonce i menšího významu, by Komise nadále přijímala závazek společnosti jen obtížně.

(13)

V tomto ohledu byla ve dnech 5. až 6. února 2007 provedena inspekce na místě v prostorách společnosti v Jihoafrické republice. Inspekce se vztahovala na období od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2006.

2.   Výsledky inspekce na místě ve společnosti

(14)

Inspekce na místě zjistila, že při dvou příležitostech vystavila společnost závazkové faktury (čísla závazkových faktur: 935515 a 935516) pro výrobky, které jsou předmětem antidumpingového opatření, ale na něž se nevztahuje závazek. Těmto transakcím tedy nezákonně náleželo osvobození od platby antidumpingového cla při dovozu.

(15)

Inspekce na místě zjistila, že společnost při jedné příležitosti neupravila jednotkovou prodejní cenu podle podmínek platby. Neupravení ceny o finanční náklady spojené se skutečným termínem platby vedlo k jednotkové prodejní ceně, která byla nižší než použitelná MDC.

(16)

Inspekce na místě dále zjistila, že společnost při několika příležitostech vystavila faktury, které nejsou ve shodě s přílohou nařízení (ES) č. 1858/2005, protože obsahují větu „Určeno k prodeji offshore, není určeno k prodeji v Evropské unii“.

(17)

Ze šetření závazkových faktur vystavených v dotčeném časovém období, které provedla inspekce na místě, vyplynulo, že jedna transakce nebyla zahrnuta do čtvrtletní zprávy o prodejích předkládané v rámci závazku Komisi. Dále bylo zjištěno, že společnost uváděla transakce, které nebyly určeny k propuštění do volného oběhu ve Společenství, jako transakce, které k propuštění do volného oběhu ve Společenství určeny byly. Inspekce na místě rovněž identifikovala několik transakcí, které byly uváděny jako tranzitní prodeje, ale ve skutečnosti bylo toto zboží propuštěno do volného oběhu ve Společenství. Navíc byly nalezeny nesrovnalosti mezi čtvrtletními zprávami o prodejích předkládanými v rámci závazku a mezi odpovídajícími fakturami.

3.   Důvody ke zrušení přijatého závazku

(18)

Skutečnost, že společnost vystavila závazkové faktury pro dotčené výrobky, na které se závazek nevztahuje, a skutečnost, že těmto transakcím náleželo osvobození od platby antidumpingového cla, jež se přiznává jen výrobkům, na které se vztahuje závazek, představují porušení závazku.

(19)

Společnost nedodržela povinnost respektovat MDC pro všechny prodeje výrobku, na který se vztahuje závazek.

(20)

Vystavení závazkových faktur, které nejsou ve shodě s přílohou nařízení (ES) č. 1858/2005, pro prodeje výrobku, na který se vztahuje závazek, může být pro celní orgány zavádějící a neumožňuje nadále celním orgánům účinně kontrolovat závazek, a ten tudíž neplní svůj účel.

(21)

Skutečnosti uvedené v 17. bodu odůvodnění vedou k závěru, že čtvrtletní zprávy o prodejích předkládané v rámci závazku společností nebyly ve všech ohledech úplné, vyčerpávající a správné, a proto tyto zprávy nemohly být s dostatečnou spolehlivostí použity ke kontrolování závazku. Nesplnění požadavků týkajících se předkládaných zpráv se také považuje za porušení závazku.

4.   Písemná podání a slyšení

a)   Nedostatečné porozumění závazku

(22)

Společnost písemným podáním uznala, že při vystavování faktur a přípravě zpráv předkládaných v rámci závazku došlo k pochybením z důvodu nedostatečného porozumění technickým ustanovením závazku, nesprávného výkladu textu a/nebo tím, že společnost text nekonzultovala. Ve svém písemném podání a během slyšení dne 26. dubna 2007 společnost rovněž uvedla, že k nedostatečnému porozumění složitým požadavkům závazku přispěly také změny ve vrcholovém vedení a restrukturalizace organizace.

(23)

Společnost též připustila, že dne 28. října 2003 obdržela od útvarů Komise varovný dopis. Společnost však namítla, že nikdy neobdržela zprávu o ověření, která by podle jejího předpokladu vyznačila skutečná pochybení, k nimž došlo. Společnost namítala, že skutečnost, že nebyla o skutečných pochybeních uvědomena, také přispěla k tomu, že své postupy týkající se přípravy zpráv předkládaných v rámci závazku nezměnila ani jim lépe neporozuměla.

(24)

V odpovědi na tyto námitky je nutno poznamenat, že společnost obdržela dne 18. září 2003 od Komise dopis, který zjištěná porušení závazku podrobně uváděl. Varovný dopis ze dne 28. října 2003 již podrobně zjištěná porušení závazku znovu neuváděl, ale odkazoval na předchozí korespondenci mezi Komisí a společností.

(25)

Je třeba také poznamenat, že společnost se možná mýlila, když odkazovala na zprávu o ověření. Komise vykonala inspekci na místě až po zaslání svého dopisu ze dne 28. října 2003, neboť porušování závazku, která vedla k zaslání varovného dopisu, byla zjištěna na základě analýzy dokumentů – zpráv předkládaných v rámci závazku. Komise uskutečnila inspekci na místě v květnu 2004, ale vzhledem k tomu, že tato inspekce nevedla k další akci, nebylo třeba v její souvislosti zasílat společnosti jakýkoli dopis.

(26)

Společnost navíc během slyšení uvedla, že po inspekci na místě znovu provedla inspekci celého svého systému, aby na základě připomínek učiněných na místě zavedla změny nezbytné pro splnění požadavků závazku.

(27)

Námitky, které společnost předložila na svou obranu a které se týkají jejího nedostatečného porozumění závazku, nemění názor Komise, že společnost nesplnila povinnosti plynoucí ze závazku. Je dále třeba poznamenat, že společnost již obdržela jeden varovný dopis o porušování závazku v minulosti a že nepřijala nezbytná opatření, jež by předešla tomu, aby nedocházelo k novým porušením závazku. Nedostatečné porozumění požadavkům závazku představuje vysoké riziko nedostatečného a nespolehlivého kontrolování závazku.

b)   Proporcionalita

(28)

Pokud jde o nedodržení cen, společnost připustila, že k němu při jedné příležitosti došlo, protože společnost neučinila potřebné úpravy prodejní ceny vzhledem k pozdní platbě. Podala však námitku, že prodejní ceny všech ostatních transakcí byly v přísném souladu s MDC. Také uvedla, že k pozdní platbě došlo kvůli nepředvídaným okolnostem, neboť dotčený klient obvykle platí za zboží předem, ještě než je zboží odesláno.

(29)

V reakci na tyto námitky je třeba zdůraznit, že podle závazku společnost slíbila, že zajistí, aby byly čisté prodejní ceny u všech prodejů, na které se vztahuje závazek, rovné nebo vyšší než MDC stanovené v závazku.

(30)

Co se týče proporcionality, základní nařízení rovněž neuvádí žádný přímý nebo nepřímý požadavek, že by se porušení závazku muselo týkat určitého minimálního procenta prodejů nebo určitého minimálního procenta MDC.

(31)

Tento přístup byl také potvrzen judikaturou Soudu prvního stupně, který rozhodl, že jakékoli porušení závazku je dostatečným důvodem k ospravedlnění zrušení přijatých závazků (7).

(32)

Proto námitky předložené společností, pokud jde o proporcionalitu, nemění názor Komise, že došlo k porušení závazku a že přijetí závazku má být zrušeno.

c)   Dobrá víra společnosti

(33)

Společnost namítala, že při předkládání svých pravidelných zpráv Komisi věřila, že tyto zprávy jsou ve všech ohledech úplné, vyčerpávající a správné.

(34)

Společnost se nikdy nepokoušela uvádět ve svých zprávách nesprávné informace ani odmítat jakékoli požadované informace předat.

(35)

Společnost rovněž ve svém písemném podání i během slyšení zdůrazňovala, že z porušování závazku neměla s výjimkou dvou případů žádný prospěch a že k pochybením nedošlo v rámci režimu obcházení opatření.

(36)

S odkazem na výše uvedené body odůvodnění je nutno poznamenat, že společnost nebyla považována za subjekt, který se účelně pokouší získat prospěch nedodržováním požadavků závazku nebo ohrožováním kontrol. Kvůli opakovanému výskytu pochybení však řádná kontrola takového závazku není účelná.

C.   ZRUŠENÍ ROZHODNUTÍ 1999/572/ES

(37)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by mělo být přijetí uvedeného závazku zrušeno a rovněž by mělo být zrušeno rozhodnutí Komise 1999/572/ES. Podle toho by se mělo použít konečné antidumpingové clo uložené čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 1858/2005,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Rozhodnutí 1999/572/ES se zrušuje.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 13. listopadu 2007.

Za Komisi

Peter MANDELSON

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2117/2005 (Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 17).

(2)  Úř. věst. L 217, 17.8.1999, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1674/2003 (Úř. věst. L 238, 25.9.2003, s. 1).

(3)  Úř. věst. L 299, 16.11.2005, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 121/2006 (Úř. věst. L 22, 26.1.2006, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 217, 17.8.1999, s. 63. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/38/ES (Úř. věst. L 22, 26.1.2006, s. 54).

(5)  Úř. věst. L 238, 25.9.2003, s. 13.

(6)  Úř. věst. C 203, 11.8.2004, s. 4.

(7)  V této souvislosti viz rozsudek Soudu ve věci Miwon v. Rada, T-51/96, Sb. rozh. 2000, s. II-1841, bod 52; rozsudek Soudu ve věci Arne Mathisen S v. Rada, T-340/99, Sb. rozh. 2002, s. II-2905, bod 80.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU