32006D0967Rozhodnutí Komise ze dne 19. ledna 2005 o státní podpoře, kterou Itálie hodlá poskytnout zemědělským podnikům v regionu Sicílie (oznámeno pod číslem K(2005) 52)

(1)

Dopisem ze dne 15. prosince 1999, zaevidovaným dne 20. prosince 1999, Stálé zastoupení Itálie u Evropské unie oznámilo Komisi regionální zákon č. 22/1999 o nouzových opatřeních v odvětví zemědělství (dále jen „zákon 22/1999“) v souladu s čl. 88, odst. 3 Smlouvy o ES.

(2)

Dopisy ze dne 6. října 2000 zaevidovaným dne 9. října 2000, ze dne 1. února 2001 zaevidovaným dne 5. února 2001, a ze dne 30. července 2001 zaevidovaným dne 1. srpna 2001 Stálé zastoupení Itálie u Evropské unie oznámilo Komisi doplňující informace, o které Komise požádala dopisy ze dne 23. února 2000, ze dne 20. listopadu 2000 a ze dne 27. března 2001.

(3)

Dopisem ze dne 25. září 2001 Komise informovala Itálii o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88, odst. 2 Smlouvy o ES týkající se výše uvedené podpory.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství  (2). Komise vyzvala třetí zúčastněné strany k předložení připomínek týkajících se výše uvedené podpory.

(5)

Komise neobdržela od třetích zúčastněných stran žádné připomínky.

(6)

Dne 29. listopadu 2001 se v Bruselu uskutečnilo jednání zástupců Komise a orgánů Itálie.

(7)

Dopisem ze dne 29. dubna 2002 zaevidovaným dne 30. dubna 2002 Itálie sdělila Komisi další informace týkající se navrhovaného opatření.

(8)

Opatření původně předvídaná zmíněným zákonem jsou stanovena v bodech 9–21, rozdělená podle článků:

(9)

Článek stanovuje možnost, že instituce a podniky, které mají zemědělské pohledávky, prodlouží do 31. prosince 2000 pasiva zemědělského charakteru, jejichž splatnost vyprší v letech 1998 a 1999. Na operace prodloužení splatnosti se vztahuje daná úroková sazba, která je platná k datu splatnosti těchto pasiv, přičemž jakékoli související poplatky hradí příjemce. Prodloužení splatnosti zemědělských směnek nepředpokládá zapojení správy, záleží však na smluvní vůli stran (zemědělců a institucí poskytujících úvěr). Itálie se nicméně zavázala k tomu, že předmětné opatření nepoužije.

(10)

Článek předpokládá možnost, že nejen podniky poskytující určité finanční úlevy (3), ale i ti, kdo požívají zmíněných úvěrů, mohou požadovat jejich opětovné sjednání, pokud mají referenční sazbu vyšší než je sazba platná k datu, kdy daný zákon vstoupí v platnost. Operace se zemědělskými úvěry týkající se jejich opětovného sjednání profitují nadále z příspěvku na platbu nesplacených úroků i v případě, že zprostředkovatelská instituce požádá o splacení úvěru.

(11)

Článek povoluje zrušení zemědělsko-ekologických podpor udělených regionem Sicílie na základě nařízení Rady (EHS) č. 2078/92 ze dne 30. června 1992 o způsobech zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a krajiny (4), na které se však nevztahuje příspěvek Evropské unie. Jedná se o opatření předpokládaná agro-environmentálním programem regionu Sicílie na rok 1999, která již byla zemědělcům oznámena, když se Komise k přijatelnosti takových výdajů v rámci ustanovení nařízení (EHS) č. 2078/92 o spolufinancování vyjádřila negativně. Finanční potřeba se rovná 25 000 milionům ITL (12 911 420 EUR). Výše dotace je 10 000 milionů ITL (5 160 000 EUR).

(12)

Agro-environmentální program Sicílie byl Komisí schválen (5) až do konce roku 1999, zatímco pro většinu italských regionů byly programy schváleny do roku 1998. V březnu 1998 se Komise rozhodla vázat pokračování programů (nebo jejich případné úpravy) na předložení zhodnocení realizovaných programů.

(13)

V říjnu 1998 sicilští zemědělci přijali dotyčné závazky uhrazením výdajů a ušlého zisku.

(14)

V listopadu 1998 Komise vyjádřila svůj nesouhlas, pokud jde o přijetí nových závazků v agro-environmentální oblasti bez hodnocení (6). Komise upřesnila, že definitivní rozhodnutí bude uskutečněno následně po vzájemné diskusi s příslušnými orgány členských států. Sicílie předložila hodnotící zprávu v lednu 1999.

(15)

V květnu 1999 Komise uveřejnila své rozhodnutí nefinancovat opatření A1, B, D1, E a F sicilského agro-environmentálního plánu (7), protože hodnocení neposkytlo dostačující podklady pro vytvoření úsudku o socioekonomickém a environmentálním dopadu těchto opatření. Hodnocení rovněž neobsahovalo změny programu k vypořádání se s nedostatky zdůrazněnými v hodnocení.

(16)

Itálie hodlá poskytnout podporu ve stejné formě a se stejnými kritérii schváleného agro-environmentálního programu, a to ve výši 50 % předpokládané částky. Tento podíl poměrně odpovídá době skutečného trvání závazků, neboli od října 1998 do května 1999 (šest měsíců namísto jednoho roku).

(17)

Článek umožňuje poskytnout podporu ve prospěch skleníkových kultur ve výši 40 % na výdaje spojené se sterilizací půd, 50 % na nákup materiálu pro sterilizaci, podporu rovnající se 250 ITL/kg nakoupených plastů pro výrobu tunelových skleníků. Italská strana upřesnila, že jako právní základ pro toto opatření používá článek 49 zákona č. 86/82 ze dne 5. srpna 1982 (dále jen „zákon 86/1982“) schváleného Komisí jako podporu na kompenzaci škod způsobených špatným počasím. Výše rozpočtu tohoto opatření je 20 000 milionů ITL (10 329 000 EUR).

(18)

Článek stanoví dotaci na financování předvídaných zásahů v rámci národního plánu pro pěstování citrusových plodů. Následně po vyčlenění uvedeného opatření z tohoto spisu schválila Komise rozhodnutím SG (2003) 232301 ze dne 15. října 2003 podporu v rámci podpory C 65/A/2001.

(19)

Článek stanoví poskytnutí příspěvku ve prospěch sdružení na ochranu zemědělské výroby až do 50 % výdajů uhrazených z prostředků fondu pojištění za účelem ochrany plodin podílníků. Tato podpora zahrnuje příspěvek na platbu pojistného, jakož i finanční účast na výdajích spojených s vedením konsorcií (0,50 % pojistné částky), s omezením výdajů do 100 milionů lir (51 645 EUR) na jedno konsorcium.

(20)

Článek stanoví finanční dotaci pro opatření podle článku 11 regionálního zákona č. 40 ze dne 7. listopadu 1997 (dále jen „zákon 40/1997“). Toto opatření bylo přezkoumáno v rámci spisu NN 37/98 a schváleno dopisem Komise č. SG (2002) 233136 ze dne 11. prosince 2002.

(21)

Přiznání výše zmíněné podpory je podmíněno schválením Komise.

(22

Článek 1 (prodloužení splatnosti zemědělských směnek): přes ujištění Itálie, že toto opatření nebude aplikováno, nebylo úředně z textu zákona odstraněno a poskytnuté informace byly příliš omezené, než aby mohla být posouzena jeho slučitelnost.

(23)

Článek 2 (opětovné sjednání zemědělských úvěrů): orgány Itálie prohlásily, že o opětovně sjednané úvěry se jednalo v případě úvěrů poskytnutých podle regionálního nařízení (regionální zákon č. 13 ze dne 25. března 1986, dále jen „zákon 13/86“, schválený Komisí (8) a podle dalších státních nařízení (9). Nebylo zřejmé, zda vnitrostátní právní základ pro opatření byl Komisi ohlášen a zda ho Komise schválila. Za předpokladu, že by poskytnuté úvěry, které jsou předmětem operace, představovaly nezákonnou a neslučitelnou podporu, jakýkoli další nárůst intenzity podpory by byl též neslučitelný.

(24)

Kromě jiného z textu nevyplývalo, zda by opětovné sjednání úvěrů s sebou současně nepřineslo přizpůsobení úrokové míry podpory mírám, stanoveným v Pokynech ES pro státní podpory v oblasti zemědělství (10) (dále jen „Pokyny“). Takové přizpůsobení by mělo být v souladu s režimem podpory realizováno nejpozději do 30. června 2000 nebo do 31. prosince 2000.

(25)

Článek 3 (agro-environmentální opatření ): z důvodů vyloučení jakékoliv možné nadměrné náhrady dodatečných nákladů a ušlého zisku na straně zemědělců souvisejících s přijetím agro-environmentálních závazků neumožňovaly dostupné informace ověřit skutečné dodržování maximálních částek a podmínek podle těchto nařízení:

(26)

Článek 4 (zásahy do skleníkových kultur): za předpokladu použití bodu 11.3 Pokynů (podpory pro kompenzaci následků špatného počasí), odpovídal požadavkům uvedeným v Pokynech pouze příspěvek na nákup materiálu pro rekonstrukci tunelových skleníků. Příspěvky na sterilizaci půd, jakož i na nákup vybavení pro sterilizaci, se naopak zdály nepřijatelné, protože Pokyny povolují nahradit výhradně škody způsobené špatným počasím na budovách a na vybavení. Itálie dále neposkytla záruky toho, že by jakákoli náhrada obdržená z pojistky a jakékoli náklady, které nehradí zemědělci, byly odečteny z částky podpory.

(27)

Pokud jde o použití bodu 4.1 Pokynů (investice do zemědělských podniků), nebyly podmínky tohoto bodu splněny: náklady na sterilizaci půd nespadaly mezi způsobilé výdaje v bodě 4.1.1.5, míra podpory (50 %) na nákup vybavení převýšil ve znevýhodněných oblastech (bod 4.1.1.2) přípustné maximum (40 %) a nebyl prokázán ohled na kritéria způsobilosti ve smyslu bodu 4.1.1.3 Pokynů.

(28)

Článek 5 (spolufinancování plánu pro pěstování citrusových plodů): dotace předpokládaná v uvedeném článku byla určena k financování národního plánu pro pěstování citrusových plodů, který byl ještě přezkoumáván Komisí. Tudíž v této fázi řízení nebylo ještě možné uvažovat o přijetí financování plánu.

(29)

Článek 6 (sdružení na ochranu zemědělské výroby): příspěvek na výdaje spojené s řízením sdružení nesplňoval některá kritéria bodu 14 Pokynů, především s ohledem na obecnou dostupnost služeb, omezení administrativních nákladů pro nečleny a požadavek vést oddělené účetnictví pro výdaje týkající se dotovaných činností.

(30)

Dopisem ze dne 29. dubna 2002 Itálie poskytla následující informace a upřesnění.

(31)

Článek 1 (prodloužení splatnosti zemědělských směnek): Itálie upřesnila, že tato norma byla zrušena druhým odstavcem článku 1 regionálního zákona č. 28 ze dne 23. prosince 2000, dále jen zákon 28/2000. Itálie dále zdůraznila, že norma nikdy nebyla předmětem ohlášení, poněvadž prodloužení splatnosti zemědělských směnek nevyžaduje žádné zapojení administrativy, ale záleží pouze na smluvní vůli stran, a břemena spojená s obnovením úvěru jdou jednotně na náklady zemědělského podnikatele.

(32)

Článek 2 (opětovné sjednání zemědělských úvěrů): Itálie upřesnila, že opětovné sjednání se bude týkat výhradně operací financovaných na základě regionálního zákona (čl. 2, odst. 3 zákona 13/86) do konce platnosti schváleného režimu. Itálie kromě jiného udala, že norma má za cíl snížit takzvanou „lichvářskou sazbu“ určenou ve smyslu státního zákona č. 108 z roku 1996, což je sazba aplikovaná na úvěry dříve uzavřené zemědělci. V mnoha případech mají dotyčné úvěry mnohem vyšší úrokovou sazbu než je sazba lichvářská a rovnají se dvou až třínásobku současné tržní úrokové sazby. Operace opětovného sjednání úvěrů mají za účel přizpůsobit staré úrokové sazby sazbám tržním. Díky dotyčnému článku by společnosti sjednávající úvěry měly možnost postoupit příslušné úvěry znovu projednat, což by vedlo k úspoře veřejných zdrojů. Region se zavázal k tomu, že nezmění charakter státní podpory v oblasti vyrovnávací podpory počátečního opatření. Také v případě předčasného splacení úvěru, protože aktualizované souběžné splátky před uhrazením se stanou majetkem vypůjčovatele, takový zisk následkem snížení příspěvku znamená, že vypůjčovatel obdržel částku nižší než je ta, jež byla původně poskytnuta, a tudíž ekvivalentní podpora je také nižší.

(33)

Článek 3 (agro-environmentální opatření): Itálie upozornila na to, že došlo k zákazu přijímání nových agro-environmentálních závazků pro programy s lhůtou do konce roku 1998 v případě, že chybí zhodnocení (listopad 1998), jakož i k rozhodnutí spolufinancovat určitá opatření (květen 1999) poté, co v říjnu 1998 zemědělci již podepsali dotyčné závazky. Upozorňuje se na to, že v případě Sicílie zpochybněné závazky nepředstavují „nové pětileté závazky“, nicméně patří do rámce agro-environmentálního sicilského programu, který stále platí vzhledem k tomu, že ho Komise schválila do konce roku 1999 a ne pouze do konce roku 1998, jako v případě jiných regionů.

(34)

Článek 4 (zásahy do skleníkových kultur): Itálie přijala závazek omezit podporu na nákup plastů pro pokrytí tunelových skleníků. Itálie rovněž uvedla, že jestliže by zemědělský podnikatel uzavřel pojistnou smlouvu týkající se pokrytí škod v důsledku špatného počasí, Itálie se zavazuje odečíst z odškodného případné pobírané částky, kromě běžných výdajů nehrazených zemědělcem s cílem vyhnout se riziku přeplacení.

(35)

Článek 6 (sdružení na ochranu zemědělské výroby): Itálie se zavázala zrušit příspěvek na výdaje na správu hrazený ze společného majetku sdružení.

(36)

Ustanovení článku 1 bylo zrušeno (viz bod (9)) a opatření stanovená články 5 a 7 byla schválena v rámci dalších režimů podpory (viz body (18) a (20)). Následující hodnocení se proto týká výhradně článků 2, 3, 4 a 6 regionálního zákona 22/1999.

(37)

Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(38)

Článek 2 regionálního zákona v konečném znění stanoví opětovné sjednávání zemědělských úvěrů poskytnutých za zvláštních podmínek výhradně ve smyslu regionálního zákona 13/86 (režim schválený Komisí (13) během období platnosti uvedeného režimu (31. prosince 1997). Podle potvrzení italské strany neproběhlo žádné opětovné projednání zemědělských úvěrů. Vzhledem k tomu, že podle čl. 2, odst. 3 regionálního zákona takové operace měly být provedeny ve lhůtě 18 měsíců od data vstupu zákona v platnost, Komise považuje hodnocení opatření za zbytečné.

(39)

Komise si nicméně vyhrazuje možnost ověřit, zda státní normy citované v původním oznámení, přestože ne přímo aplikovatelné na článek uvedeného zákona, byly náležitě oznámeny a schváleny Komisí v míře, ve které se stanovují státní podpory.

(40)

Články 3, 4 a 6 zkoumaného regionálního zákona představují definici podpory ve smyslu čl. 87, odst. 1 Smlouvy o ES, vzhledem k tomu, že poskytují:

(41)

Zákaz stanovený v čl. 87, odst. 1 ES není bezpodmínečný. Aby mohla být považována za slučitelná se společným trhem, musí opatření stanovená v článcích 3, 4 a 6 zkoumaného zákona využít jedné z výjimek stanovených v čl. 87, odst. 2 a 3 Smlouvy o ES.

(42)

Jedinou aplikovatelnou výjimkou je v tomto případě čl. 87, odst. 3, písm. c), podle kterého mohou být za slučitelné se společným trhem považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(43)

Při výkladu výše zmíněné výjimky v souvislosti s odvětvím zemědělství Komise v prvé řadě ověřuje zda je použitelné nařízení (ES) č. 1/2004 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (15). V případě nepoužitelnosti uvedeného nařízení, se Komise řídí Pokyny Společenství o státní podpoře v odvětví zemědělství (16) (dále jen „Pokyny“).

(44)

V tomto případě nařízení (ES) č. 1/2004 není použitelné, protože režim není omezen na malé a střední zemědělské podniky. Proto Komise použila body 5.3 (závazky v agro-environmentálním odvětví) a 11 (kompenzace škod způsobených špatným počasím) Pokynů.

(45)

Komise zohledňuje skutečnost, že příslušné agro-environmentální závazky byly již zemědělci přijaty v době, kdy se vyskytly první pochybnosti, tedy v okamžiku definitivního rozhodnutí Komise nebrat tyto závazky za přijatelné pro spolufinancování ze strany Společenství, a zemědělci tedy v okamžiku tohoto rozhodnutí již čelili výdajům a ušlému zisku.

(46)

Kromě jiného byly takové závazky součástí agro-environmentálního programu schváleného Komisí až do roku 1999 a byly tudíž ve svém pojetí v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 1257/1999.

(47)

Za účelem zhodnocení slučitelnosti státní podpory se společným trhem v oblasti agro-environmentálních Komise uplatňuje bod 5.3 Pokynů.

(48)

Bod 5.3 Pokynů stanoví, že za slučitelné mohou být prohlášeny státní podpory poskytnuté za stejných podmínek pro agro-environmentální opatření spolufinancovaná podle článků 22, 23 a 24 nařízení (ES) č. 1257/1999. V tomto případě může být tato podmínka na základě ustanovení bodu (46).

(49)

Přesto je nezbytné objasnit důvody, které Komisi vedly k rozhodnutí nespolufinancovat taková opatření za účelem vyloučení uvedených nedostatků nebo nezákonných prvků řízení, např. nadměrného odškodnění zemědělců.

(50)

Ze zpráv Komise, jakož i z interní korespondence zainteresovaných oddělení, se nevyvozuje nic ze strany regionu Sicílie, co by mohlo poukazovat na nezákonné řízení opatření nebo nadměrné odškodnění zemědělců. Odůvodnění přijatá Komisí (viz bod (15)) ohledně rozhodnutí o nespolufinancování se týkala potřeby zohlednění výsledku hodnocení programu prostřednictvím jeho zlepšovacích úprav.

(51)

Itálie předpokládá poskytnutí státní podpory stejným způsobem a dle stejných kritérií stanovených ve schváleném zemědělském programu, ve výši 50 % předpokládaných částek. Tento procentní podíl odpovídá, pro-rata temporis, skutečnému trvání závazků (šest měsíců). Orgány Itálie prokázaly, že podstatou podpory je, že nezpůsobuje nadměrnou kompenzaci nákladů, ale že dokonce pro taková opatření nemůže pokrýt hlavní výdaje vyplývající z již uhrazených závazků. Ve skutečnosti v okamžiku, kdy bylo zemědělcům oznámeno neudělení spolufinancování (květen 1999), převážná část pěstitelských operací již byla uskutečněna ohledem souladu s přijatými závazky (přípravné práce, setba, hnojení, jarní úpravy a prořezávání stromů). Zemědělci již vynaložili prostředky spojené s technickým poradenstvím a administrativní technickou dokumentací. Tudíž pořizovací náklady a ušlý zisk, které s sebou neslo těchto šest měsíců, představovaly více než 50 % předpokládaných nákladů na celý zemědělský rok.

(52)

Přesto informace, které má Komise k dispozici, nedovolují ověřit, zda region Sicílie provedl náležitou kontrolu uplatňování agro-environmentálních závazků z roku 1999 ze strany zemědělců a zda tyto kontroly měly pozitivní význam.

(53)

Proto se Komise domnívá, že dotyčná státní podpora může být považována za slučitelnou se společným trhem pouze za předpokladu, že Itálie může dokázat, že vykonala kontroly s kladným výsledkem ve smyslu bodu (52) od října 1998 do května 1999.

(54)

V konečném znění opatření bude předmětná podpora vyplacena pěstitelům se skleníkovými kulturami postiženými špatným počasím podle ustanovení článku 49 regionálního zákona 86/82, který rozšiřuje ustanovení regionálního zákona 37/74 na kultury chráněné tunelovými skleníky. Přesto budou považovány za přijatelné pouze výdaje na nákup plastů na pokrytí fóliových tunelových skleníků.

(55)

Komise schválila ustanovení článku 49 regionálního zákona 86/92, pokud jde o podpory určené k prevenci škod způsobených na skleníkových konstrukcích a na krycích plastových materiálech v důsledku silných bouří a krupobití, ke kterým dochází v oblastech kde je rozšířeno pěstitelství ve sklenících.

(56)

Podpory určené k náhradě škod způsobených povětrnostními vlivy na budovách a na vybavení mohou být poskytnuty na základě bodu 11.3 Pokynů až do výše 100 % skutečných nákladů, bez uplatnění minimální hranice. Přesto bod 11.3.6. Pokynů stanoví, že za účelem vyloučení nadměrných náhrad jsou z částky podpory odečteny případné pobírané částky, které zemědělci přijali jako pojistné plnění a běžné nevynaložené výdaje. Kromě toho ve smyslu bodu 11.3.1 Pokynů je nezbytné, aby opatření podpory obsahovala adekvátní meteorologické informace.

(57)

Jak je uvedeno v bodě (34), Itálie upřesnila, že přijatelné výdaje byly omezeny na cenu obnovení plastových materiálů na pokrytí skleníkových tunelů. Kromě toho se Itálie zavázala odečíst z výše podpory částky vyplacené v rámci pojistných plnění, jakožto i běžných nevynaložených výdajů.

(58)

Dále Itálie poskytla meteorologickou dokumentaci týkající se předmětných vlivů špatného počasí.

(59)

Proto Komise požaduje, aby předmětné opatření mohlo být považováno za slučitelné se společným trhem.

(60)

V konečné verzi opatření Itálie poskytne podporu ve výši 50 % pojistných splátek, týkajících se škod způsobených přírodními katastrofami, pro pojistné smlouvy uzavřené sdruženími na ochranu zemědělské výroby. Tato sdružení jsou soukromými institucemi skládajícími se ze samotných zemědělců za účelem zvýšení vlastní smluvní síly při uzavírání pojistných smluv.

(61)

Bod 11.5 Pokynů umožňuje poskytnutí podpory až do 80 % nákladů na pojistné splátky určené na pokrytí ztrát způsobených přírodními katastrofami nebo mimořádnými událostmi, a až do 50 % nákladů na uvedené splátky, jestliže pojištění kryje také jiné ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo ztráty způsobené dobytčím morem nebo chorobami plodin.

(62)

V tomto případě druh podpory a maximální výše příspěvku odpovídají bodu 11.5 Pokynů.

(63)

Proto Komise požaduje, aby předmětné opatření mohlo být považováno za slučitelné se společným trhem.

(64)

Opatření uvedené v článku 2 zákona č. 22/99 nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 87, odst. 1 Smlouvy o ES.

(65)

Opatření uvedené v článku 3 výše zmíněného zákona je slučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 87, odst. 3, písm. c) Smlouvy o ES pouze za předpokladu, že Itálie bude schopna dokázat, že provedla nezbytné kontroly činností zemědělců v období říjen 1998 – květen 1999 a že takové kontroly měly kladný výsledek.

(66)

Opatření uvedená v článcích 4 a 6 výše zmíněného zákona jsou slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87, odst. 3, písm. c) Smlouvy,