(ES) č. 138/2004NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 138/2004 ze dne 5. prosince 2003 o souhrnném zemědělském účtu ve Společenství

2.009.

Produkce se oceňuje a zachycuje v době jejího vytvoření. Zaznamenává se tudíž, když se vyrábí, nikoliv až když je placena odběratelem.

2.010.

V ESA 2010 je výroba považována za plynulý proces, v němž se výrobky a služby přeměňují na jiné výrobky a služby. Délka tohoto procesu může být u jednotlivých produktů rozdílná a může překročit i jedno účetní období. Ve spojení se zásadou časového rozlišení vede tudíž toto pojetí výroby k zachycování produkce ve formě nedokončené výroby. Podle ESA 2010 (bod 3.54) je tak u zemědělských produktů produkce zachycována průběžně po celou dobu výroby (nikoli tedy pouze v době sklizně plodin nebo porážky zvířat). Rostoucí plodiny, dřevo na pni a stavy ryb nebo zvířat chovaných pro potravinářské účely se během celého výrobního procesu pojímají jako zásoby nedokončené produkce a po dokončení procesu se převedou do zásob hotových produktů. Produkce nezahrnuje změny nepěstovaných biologických zdrojů, jako je růst volně žijících zvířat, ptáků či ryb nebo růst nepěstovaných lesů, ale zahrnuje lov zvířat, ptáků a ryb žijících ve volné přírodě.

2.011.

Zachycení produkce ve formě nedokončené výroby je žádoucí i nutné pro ekonomickou analýzu, pokud je výrobní proces delší než účetní období. Umožňuje to zajistit soulad mezi zachycením nákladů a produkce, aby byly získány smysluplné údaje o přidané hodnotě. Jelikož se SZÚ sestavuje na základě kalendářního roku, je možné předpokládat, že se zachycení nedokončené výroby týká pouze produktů, jejichž výrobní proces není na konci kalendářního roku ještě ukončen (ale též případů, kdy se všeobecná cenová hladina během účetního období velmi rychle mění).

2.012.

V případě zemědělských produktů, jejichž výrobní cyklus je kratší než účetní období, by však zaznamenávání produkce ve formě nedokončené výroby bylo zbytečné. Dosáhnout patřičné míry souladu produkce s výrobními náklady je ve skutečnosti umožněno zachycením produkce ve formě hotových produktů, tj. při sklizni (u rostlinné výroby). To platí pro většinu zemědělské produkce, jejíž výrobní cyklus trvá méně než jeden rok. Rovněž není nutné jako nedokončenou výrobu zachycovat rostlinnou výrobu s krátkým cyklem, jejíž výrobní proces přesahuje do dalšího kalendářního roku (viz 2.172). V těchto případech se kultury v růstu za zásobu nedokončené výroby nepovažují.

2.013.

V praxi se metoda zachycování nedokončené výroby vztahuje pouze na produkty s dlouhým výrobním cyklem. Jedná se zejména o hospodářská zvířata, rostlinné produkty jako víno (jehož zrání je nedílnou součástí výrobního procesu) a výsadby kultur. Obvyklý cenový vývoj v Evropské unii je obecně mírný a neměl by být důvodem k zachycování určitých produktů jako nedokončené výroby (i když by k tomu ve výjimečných případech mohlo dojít, viz 2.172).

2.014.

Jakmile dojde u produktů s dlouhým výrobním cyklem, které se zachycují jako nedokončená výroba, ke sklizni (v rostlinné výrobě) nebo k porážce (v živočišné výrobě), je výrobní proces ukončen a nedokončená výroba přechází do zásob hotových produktů připravených k prodeji nebo jinému užití. ►M6  Hodnotu, která se má každý rok zachycovat jako produkce ve formě nedokončené výroby, je možné v průběhu výrobního procesu získat rozložením očekávané hodnoty hotového produktu v poměru k nákladům vzniklým v každém období (SNA 2008, 6. 112). ◄

2.015.

Zvířata: živočišná výroba obecně vyžaduje určité časové období, případně dobu překrývající několik účetních období, než se výrobní proces ukončí. Po narození zvířat je možné a také vhodné zaznamenat každou fázi výroby, tj. provádět záznamy za každou věkovou skupinu jednotlivých zvířat (fázi výrobního procesu předcházející narození však zachytit nelze, protože ji není možné oddělit od spotřeby související s chovem matky zvířete).

2.016.

U tažných zvířat končí výrobní proces oficiálně jejich narozením a od tohoto okamžiku jsou vedena jako dlouhodobá aktiva. Tato zvířata samozřejmě nelze k zamýšlenému účelu využít hned po narození, ale individuální odchylky jsou natolik veliké, že stanovení určitého pevného věku pro všechny případy by bylo vysoce svévolné. Okamžik narození byl zvolen z praktických důvodů, zvláště proto, že následné využití těchto zvířat je již v tomto okamžiku dáno.

2.017.

Tato skutečnost neplatí vždy u skotu, prasat, ovcí a jiných hospodářských zvířat, která mohou být určena pro chov nebo k porážce. ►M6  Pokud je možné rozlišovat mladá zvířata podle jejich budoucího využití, potom zvířata, která mají být výrobním činitelem, by se měla od narození zachycovat jako tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK ve vlastní režii, která se zachycuje v době, kdy jsou aktiva vyrobena), tj. zvířata jsou považována za nedokončenou výrobu a jejich růst se zaznamenává jako produkce; viz ESA 2010, 3.134). ◄ Jinak se zvířata obecně zachycují v zásobách jako nedokončená výroba, dokud se nestanou dospělými a nejsou využívána jako výrobní činitele (např. jako dojnice, zvířata pro chov nebo jiné výrobní účely, jako je výroba vlny). Pak se zachycují jako dlouhodobá aktiva. Zvířata vyřazená z plemenných stád před porážkou se rovněž zachycují v zásobách, nikoliv jako dlouhodobá aktiva.

2.018.

Zvláštním případem je produkce kuřat, pokud zahrnuje dvě sledovaná období. Líhnutí kuřat z vajec v líhni na konci jednoho období se pokládá za produkci drůbežích mláďat a na SZÚ se zachycuje jako produkce drůbeže (ve formě nedokončené výroby) (viz 2.048).

2.019.

Víno: produkci je třeba zaznamenávat jako nedokončenou výrobu, protože zrání vína je součástí výrobního procesu a může probíhat po několik účetních období. S kvasícím hroznovým moštem, který již není čerstvým moštem, ale také ještě není hotovým vínem, se na konci účetního období nakládá stejně jako s násadovými vejci v líhni a na SZÚ se zaznamená jako víno ve formě nedokončené výroby.

2.020.

Aktiva ve výsadbách: produkty určené pro tvorbu hrubého fixního kapitálu ve vlastní režii (jiného než hospodářských zvířat), např. výsadby kultur s opakovanou úrodou, se měly zachycují jako tvorba hrubého fixního kapitálu v okamžiku výroby příslušných aktiv.

2.021.

Výrobky a služby se zachycují v okamžiku svého vstupu do výrobního procesu, tj. v okamžiku své skutečné spotřeby, nikoliv v okamžiku nákupu nebo vstupu do zásob.

2.022.

V praxi odpovídá spotřeba výrobků za určité sledované období nákupům nebo přírůstkům výrobků plus počáteční stav minus konečný stav na konci tohoto období ( 15 ).

2.023.

Služby se zachycují k okamžiku nákupu. Jelikož nejsou skladovatelné, je okamžik jejich nákupu rovněž okamžikem jejich spotřeby.

2.024.

Výjimkou z tohoto pravidla jsou tyto služby:

2.025.

Tvorba hrubého fixního kapitálu se zachycuje k okamžiku převodu vlastnictví příslušných fixních aktiv na jednotku, která hodlá tato aktiva používat pro výrobní účely. Uvedené pravidlo však má dvě výjimky: za prvé, aktiva pořízená finančním leasingem se zachycují stejným způsobem, jako kdyby se jejich uživatel stal v okamžiku, kdy je má k dispozici k užívání, jejich vlastníkem (viz 2.122). Za druhé se pak tvorba hrubého fixního kapitálu ve vlastní režii zachycuje k okamžiku výroby příslušných aktiv (kromě skotu, prasat, ovcí a jiných hospodářských zvířat, jejichž pozdější využití nelze jednoznačně určit, protože jsou zahrnuty do zásob jako nedokončená výroba, viz 2.017).

2.026.

V případě zakládání sadů nebo vinic (fixní kapitál vyráběný ve vlastní režii), pokud nejsou veškeré potřebné práce na konci účetního období ještě ukončeny, se hodnota materiálů a služeb spotřebovaných ve sledovaném roce zachycuje jako tvorba hrubého fixního kapitálu ke konci daného období.

2.027.

Nákup a prodej pozemků se spolu se souvisejícími náklady zachycuje k okamžiku převodu vlastnictví. Čisté pořízení pozemků se však do tvorby hrubého fixního kapitálu nezahrnuje, protože pozemek je nevyráběným aktivem. Čisté pořízení pozemků (a jiných nevyráběných hmotných aktiv) se zachycuje na kapitálovém účtu (účet pořízení nefinančních aktiv).

2.028.

Změny stavu zásob odpovídají rozdílu mezi přírůstky úbytky zásob během sledovaného období.

2.029.

Přírůstky zásob jsou buď výrobky zamýšlené pro pozdější spotřebu ve výrobním procesu (výrobní zásoby) a v takovém případě se zachycují k okamžiku převodu vlastnictví, nebo výrobky ze odvětví samotného určené k budoucímu použití, např. prodejem nebo převodem do fixního kapitálu jednotky (odbytové zásoby) a v takovém případě se do zásob zachycují až po skončení jejich výroby.

2.030.

V případě nedokončených produktů odvětví (zachycených jako nedokončená výroba) se hodnota spotřebovaných materiálů a poskytnutých služeb ve sledovaném období rovněž zaznamenává do zásob, a to ke konci sledovaného období (s výjimkou plodin nastojato s krátkodobým výrobním cyklem, viz 2.012; výsledkem je, že část materiálu a služeb již byla spotřebována během sledovaného období, aniž se zachytilo odpovídající navýšení hodnoty stavu zásob).

2.031.

Úbytky zásob jsou v případě výrobních zásob výrobky, které vstupují do výrobního procesu, v případě odbytových zásob pak výrobky, které opouštějí odvětví za účelem prodeje nebo jiného užití. V prvním případě se výrobky odečítají od stavu zásob odvětví v okamžiku jejich skutečné mezispotřeby ve výrobním procesu, v druhém případě se od stavu zásob odečítají v okamžiku jejich prodeje nebo jiného užití.

2.039.

Jde o výchozí bod pro země, jejichž úřední statistika sklizní zahrnuje ztráty. Odvětvové pojetí vyžaduje provádět měření u všech produktů zemědělských činností zemědělských jednotek v rámci odvětví (jak se uvádí v 1.62 a 1.63). V souladu s konvencí podle bodu 1.31 (produkce vedlejších zemědělských činností nezemědělských jednotek neexistuje, protože o všech zemědělských činnostech se předpokládá, že jsou oddělitelné, a tudíž tvoří hlavní činnost svých vlastních místních ČJ) je třeba vyčíslovat veškerou zemědělskou produkci s výjimkou produkce jednotek, u kterých zemědělská činnost představuje výhradně činnost ve volném čase (viz 1.24).

2.040.

Tato položka se týká běžných ztrát výrobků v zásobách (viz 2.041). Jde o ztráty na polích, ztráty při sklizni a ztráty na farmě (způsobené omezenou trvanlivostí produktů, počasím, jako je mráz, sucho atd.). Do této položky se nezahrnují ztráty způsobené během různých fází uvádění na trh, jako např. během přepravy z farmy, během uskladnění u zprostředkovatelů a během zpracování či úpravě ve zpracovatelském odvětví. Naproti tomu by se do této položky měly zahrnovat produkty, které výrobci nabízejí k prodeji, ale které se neprodaly, a proto se zkazily (především ovoce a zelenina).

2.041.

Podle ESA 2010 může u výrobců dojít ke třem druhům ztrát: k běžným ztrátám na zásobách (ESA 2010, 3.147), mimořádným ztrátám na zásobách (ESA 2010, 6.13 písm. e) a ztrátám z katastrof (ESA 2010, 6.08 a 6.09).

2.042.

Při zachycování ztrát na zásobách výrobků je třeba rozlišovat běžné ztráty na straně jedné a mimořádné ztráty a ztráty z katastrof na straně druhé. Jejich zachycení však také záleží na způsobu výpočtu produkce a typu základního statistického materiálu každé země.

2.043.

Pokud se produkce počítá z údajů o počátečním a konečném stavu zásob, prodejích a případně jiných užití (např. fixní kapitál vyráběný ve vlastní režii), jsou již běžné ztráty odečteny od změn stavu zásob a jejich další záznam do položky ztráty by vedl k dvojímu započítání. Pokud však výpočet produkce není založen na údajích o stavu zásob, ale místo toho vychází z výpočtu založeného např. na údajích o narození, měly by se běžné ztráty během výroby ve sledovaném období zaznamenávat, což platí i pro ztráty u zvířat dovezených za účelem chovu nebo výkrmu nebo u zvířat narozených v předchozích obdobích.

2.044.

Mimořádné ztráty na zásobách výrobků a ztráty z katastrof je nutné zachycovat na účtech akumulace, a to na účtu ostatní změny v objemu aktiv. Produkce tudíž zahrnuje celou hodnotu těchto ztrát.

2.045.

Ztráty (ať běžné, mimořádné nebo z katastrof) na dlouhodobých aktivech (jako jsou např. dojnice, chovná zvířata atd.), by se měly zachycovat na účtu ostatní změny v objemu aktiv. Na hodnotu produkce nemají žádný vliv. Je třeba zdůraznit, že ztráty ovlivňující výsadby již plodících kultur je nutné zaznamenávat jako spotřebu fixního kapitálu nebo jako ostatní změny v objemu aktiv, a to podle druhu ztráty.

2.046.

S touto položkou začínají země, jejichž referenční statistika sklizní nezahrnuje ztráty. Jedná se o disponibilní produkci za sledované období, která je buď uplatněna na trhu, použita jako výrobní prostředek, zpracována samotným výrobcem, spotřebována v jeho domácnosti, uskladněna nebo případně použita jako fixní kapitál vyráběný ve vlastní režii.

2.047.

Jde o zásoby vlastních hotových produktů nebo nedokončené výroby v zemědělských podnicích (tj. v držení výrobců) na počátku sledovaného roku. Zásoby v různých fázích uvádění na trh a intervenční zásoby (viz 2.201 a další v souvislosti s hospodářskými zvířaty) se nezahrnují.

2.048.

Počáteční stavy zásob drůbeže též zahrnují násadová vejce v líhních na začátku sledovaného období, neboť ty jsou v produkci drůbeže považovány za nedokončenou výrobu (viz 2.018).

2.049.

V položce spotřeba uvnitř jednotky se zachycují produkty vyrobené v rámci zemědělské jednotky (místní ČJ) a užité touto jednotkou během stejného účetního období jako vstupy do výrobního procesu.

2.050.

Všechny zemědělské produkty (s výjimkou hospodářských zvířat; viz 2.067 a 2.208), které jedna zemědělská jednotka prodá jiné produkční zemědělské jednotce se zachycují jako prodej a poté jako mezispotřeba. Jde o produkty procházející úpravou a zpracováním a o jejich vedlejší produkty (např. zpětný odběr odstředěného mléka, otrub, pokrutin, řízků a chrástu cukrové řepy, jakož i zpětný odběr osiva po ošetření).

2.051.

Spotřebu uvnitř jednotky je možné členit podle použití příslušných produktů:

2.052.

Produkty spotřebované uvnitř odvětví v rámci stejné zemědělské činnosti (tj. ve stejné třídě činnosti podle čtyřmístné úrovně ►M3  NACE Rev. 2 ◄ ):

2.053.

Produkty spotřebované uvnitř odvětví v rámci jiné zemědělské činnosti (tj. v jiné třídě činnosti podle čtyřmístné úrovně ►M3  NACE Rev. 2 ◄ ):

Jedná se převážně o rostlinné produkty používané jako krmivo pro zvířata, ale též o vedlejší produkty živočišné výroby užité ve výrobním procesu při jiné činnosti (kejda a hnůj použité jako hnojivo v rostlinné výrobě). Produkty rostlinné výroby použité jako krmivo pro zvířata lze klasifikovat podle stupně, v němž se běžně uplatňují na trhu (jde o obecný odhad):

2.054.

Zemědělské produkty spotřebované uvnitř jednotky se do měření produkce odvětví nezahrnují, pokud neodpovídají určitým kritériím. Stanovení omezujících kritérií pro zachycení spotřeby uvnitř jednotky splňuje dva požadavky: za prvé, požadavek metodického charakteru, neboť po odchýlení se od přesného dodržení pravidel ESA bylo nutné zachovat ducha ESA (zahrnutím dvou oddělených činností); za druhé, požadavek praktického rázu, neboť připravovaná kritéria měla sloužit jako přesný a srovnatelný rámec, jenž by definoval, která spotřeba uvnitř jednotky se musí zaznamenávat, aby byl tento postup měření produkce proveditelný.

2.055.

Uvedená kritéria jsou následující:

▼M3

▼B

2.056.

V souladu s vymezením výběrových kritérií pro zahrnutí spotřeby produktů uvnitř jednotky do měření produkce (viz 2.055) se v zemědělské produkci odvětví zachycují pouze rostlinné produkty používané pro krmné účely (bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou obchodovatelné).

2.057.

Pokud se uvedené produkty zahrnují do produkce odvětví, musí se také zachytit jako mezispotřeba, čímž se dodrží zásada přikazující zohlednit celková množství vyrobená a poté použitá pro jinou výrobní činnost během sledovaného období (viz 2.055). Pokud přechod z produkce do mezispotřeby trvá déle než příslušný sledovaný rok, zaznamená se odpovídající množství produkce během sledovaného roku jako konečný stav zásob příslušného produktu.

2.058.

Do spotřeby uvnitř jednotky se nezahrnují vedlejší produkty živočišné výroby, a to z důvodu praktických potíží spočívajících v nedostupnosti údajů o množství, a zejména o cenách.

2.059.

V položce zpracování u výrobců se zaznamenávají množství vyrobená pro další zpracování zemědělskými výrobci (např. mléko zpracované na máslo nebo sýry, jablka zpracovaná na jablečný mošt, též zkvašený), ale pouze v rámci zpracovatelských činností oddělitelných od zemědělské hlavní činnosti (na základě účetních dokladů, viz 1.26). Zachycují se pouze suroviny (např. syrové mléko, jablka), nikoliv však produkty z nich získané zpracováním (např. máslo, jablečný mošt nebo zkvašený jablečný mošt). Jinými slovy, tato položka nezahrnuje práci vynaloženou při zpracování zemědělských produktů.

2.060.

Pokud zpracovatelské činnosti není možné oddělit od nezemědělských činností, zahrnuje se produkt těchto činností do hodnoty produkce zemědělského odvětví (viz 1.25). Základní zemědělské produkty spotřebované v těchto zpracovatelských činnostech v rámci mezispotřeby se nezachycují ani jako produkce, ani jako mezispotřeba. Toto pravidlo vychází ze skutečnosti, že obě činnosti (výroba zemědělských produktů a zpracování těchto produktů) není možné na základě účetních dokladů rozlišit. Proto se náklady obou druhů činností zachycují společně a jejich produkce se posuzuje jako produkce zpracovaných produktů.

2.061.

Zahrnuje:

2.062.

►M3  Zemědělské produkty zpracované zemědělskou jednotkou v rámci oddělitelné činnosti (tj. vedoucí k vytvoření místní nezemědělské ČJ) a spotřebované domácnostmi zemědělců se zaznamenávají v produkci odvětví „Zpracovatelský průmysl“ (sekce C NACE Rev. 2) jako vlastní konečná spotřeba. ◄ Naproti tomu se spotřeba v zemědělské domácností zemědělských produktů zpracovaných v rámci neoddělitelné činnosti (tj. produkce neoddělitelných nezemědělských zpracovatelských činností) zachycuje jako vlastní konečná spotřeba těchto činností (viz 2.080) a zahrnuje se do produkce zemědělského odvětví.

2.063.

Hodnota imputovaného nájemného bytových prostor nebo domu, které využívá jejich vlastník, se nezachycuje zde, nýbrž v odvětví „Pronájem a správa vlastních nebo pronajatých nemovitostí“ (třída 68.20 NACE Rev. 2). Pronájem ubytování představuje nezemědělskou činnost, která se vždy považuje za oddělitelnou od zemědělské činnosti.

2.064.

Do této položky se zaznamenává prodej zemědělských produktů jiným jednotkám (zemědělského nebo jiného odvětví), včetně prodeje pro skladování a do intervenčních středisek a s výjimkou prodeje dlouhodobých aktiv. Položka je rozdělena na tuzemský prodej mimo zemědělské odvětví, tuzemský prodej jiným zemědělským jednotkám a prodej do zahraničí.

2.065.

Pro danou jednotku tak prodej odpovídá obratu dosaženému při realizaci její produkce na trhu. ►M6  Je nutné poznamenat, že prodej zvířat považovaný za dlouhodobá aktiva, která se vyřadí z produktivního stáda (vývoz nebo porážka), se nezachycuje jako prodej. ◄ Zvířata klasifikovaná jako dlouhodobá aktiva a vyřazená z produktivního stáda jsou před prodejem převáděna do zásob, avšak jejich prodej (porážky nebo vývozy) se objeví na účtech jako snížení stavu zásob, což se projevuje pouze na kapitálovém účtu. Odpovídající produkce již byla imputována jako část fixního kapitálu vyráběného ve vlastní režii22 a poté zapsána na účet výroby.

2.066.

Hospodářská zvířata jako zásoby: převod hospodářských zvířat jako zásob jinému podniku představuje prodej v souladu s definicí uvedenou v bodu 2.064. Tento prodej je možné souvztažně zachytit jako vyskladnění zásob, pokud jsou hospodářská zvířata zachycena v zásobách na počátku sledovaného období (jinak se zaznamenává jenom prodej).

2.067.

Pořízení hospodářských zvířat představuje zvýšení zásob, jestliže tyto produkty nejsou během sledovaného období znovu prodány. Pořízená hospodářská zvířata však nelze považovat za mezispotřebu, protože podle definice produkty pro mezispotřebu v průběhu výrobního procesu zanikají (nebo se podstatným způsobem přeměňují). Tato zvířata se pokládají za nedokončenou výrobu, neboť výrobní proces není u hospodářských zvířat zcela ukončen (končí okamžikem porážky). Pořízení se tak zachycuje jako přírůstek stavu zásob nedokončené výroby (produktů), tudíž jako záporný prodej, nikoliv jako mezispotřeba. V případě obchodu mezi rezidentskými podniky se prodeje a odpovídající nákupy vzájemně vyrovnávají (s výjimkou nákladů na převod vlastnictví)23. Vzhledem k tomuto zvláštnímu přístupu k obchodu živými zvířaty mezi zemědělskými jednotkami neexistuje u hospodářských zvířat a živočišných produktů mezispotřeba24.

2.068.

Hospodářská zvířata klasifikovaná jako dlouhodobá aktiva: obchod hospodářskými zvířaty zařazenými do dlouhodobých aktiv, který se uskutečňuje mezi zemědělskými jednotkami, se nezaznamenává do výše uvedené položky prodeje, nýbrž jako obchod s dlouhodobými aktivy (zachyceným na kapitálovém účtu jako tvorba hrubého fixního kapitálu v zemědělství). V případě obchodu mezi rezidentskými podniky se prodeje a odpovídající nákupy vzájemně vyrovnávají (s výjimkou nákladů na převod vlastnictví).

2.069.

Zachycení dovozu živých zvířat (jiných než určených k okamžité porážce): stejně jako v případě obchodu mezi rezidentskými podniky se hospodářská zvířata považovaná za zásoby (jiná než určená k okamžité porážce) a dovezená zemědělskými jednotkami během sledovaného období zachycují jako přírůstek zásob nedokončené výroby, a tudíž se odečítají od prodeje. Naproti tomu hospodářská zvířata klasifikovaná jako dlouhodobá aktiva (např. chovná zvířata) a jako taková dovezená by se od prodeje odečítat neměla.

2.070.

V praxi je však často velmi obtížné na základě dostupných zdrojů údajů v EU jednotlivé kategorie zvířat (zvířata klasifikovaná jako dlouhodobá aktiva a jako zásoby) jednoznačně rozlišovat, a proto se u všech dovozů předpokládá, že jde o zvířata určená pro tvorbu zásob a hodnota všech dovezených zvířat (s výjimkou zvířat určených k okamžité porážce) se odečítá od hodnoty prodejů. Tato metoda zaručuje, že přístup k zachycení zahraničního obchodu s živými zvířaty bude podobný jako přístup k výpočtu hrubé domácí produkce ve statistice živočišné výroby.

2.071.

Zahrnuje:

2.072.

Jde o stavy zásob hotových produktů nebo nedokončené výroby v podnicích zemědělského odvětví (tj. u výrobců) na konci sledovaného roku. Stavy zásob na různých úrovních obchodování (zejména rezervy u prodejců a zpracovatelských firem) a intervenční zásoby by zde zahrnuty být neměly.

2.073.

Do těchto zásob je však nutné zahrnout produkty, které jsou uskladněné pouze dočasně a v pozdějším období jsou spotřebovány v rámci odvětví (např. krmné obilí, osiva a sadební materiál atd.), neboť jejich konečné užití v okamžiku, kdy vstupují do zásob, ještě není známo.

2.074.

Tato položka je součtem sloupců 7q až 11q.

2.075.

Změna stavu zásob v odvětví (vyjma stavů zásob na jednotlivých úrovních obchodování) za sledované rok se zjišťuje výpočtem rozdílu mezi přírůstky a úbytky zásob nebo rozdílu mezi konečným a počátečním stavem zásob. V druhém případě se při výpočtu hodnot odečítají ostatní změny v objemu a zisky z držby (po odečtení ztrát) (viz 2.179 a další).

2.076.

V souladu s pojetím produkce a pravidly pro zachycování spotřeby uvnitř jednotky (viz 2.049 a následující), zpracování zemědělských produktů (viz 2.059 a 2.060) a vlastní konečné spotřeby (viz 2.061, 2.062 a 2.063) je možné popsat produkci zemědělských činností takto:

2.077.

Pojem „celková produkce“ v rámci zjišťování produkce zemědělské činnosti zahrnuje obchod zemědělskými výrobky a službami mezi zemědělskými jednotkami a spotřebu krmiv (obchodovatelných i neobchodovatelných) uvnitř jednotky.

2.080.1.

Podle ESA 2010, 3.82, je výzkum a vývoj systematicky prováděná tvůrčí práce zaměřená na zvyšování objemu poznatků a používání těchto poznatků pro účely objevování nebo vývoje nových produktů, včetně lepších verzí nebo vyšší kvality stávajících produktů, nebo objevování či vývoje nových nebo účinnějších výrobních procesů. Výzkum a vývoj značného rozsahu v poměru k základní činnosti se zaznamenává jako vedlejší činnost místní činnostní jednotky. Samostatná místní činnostní jednotka se tam, kde je to možné, odděluje pro výzkum a vývoj, který nespadá do zemědělského odvětví. U jednotek, které provádějí mimo jiné výzkumné a vývojové činnosti, jež nemohou být přiřazeny k samostatné místní činnostní jednotce, a jestliže je možné odhadnout výdaje na výzkum a vývoj týkající se zemědělských činností, by tyto odhady měly být zachyceny jako „ostatní neoddělitelné nezemědělské vedlejší činnosti“ (výroba ve vlastní režii) a jako THFK.

2.118.

THFK se skládá z pořízení minus úbytky fixních aktiv u rezidentských výrobců v průběhu daného období plus určité zvýšení k hodnotě nevyráběných aktiv, které vzniká v důsledku produkční činnosti výrobců nebo institucionálních jednotek (ESA 2010, 3.125 až 3.129). Fixní aktiva jsou vyrobená aktiva používaná ve výrobě po dobu více než jednoho roku (viz ESA 2010, 3.124 a příloha 7.1).

2.119.

Tvorbou hrubého fixního kapitálu národního hospodářství se rozumí část hrubého domácího produktu (HDP) vytvořeného ve sledovaném období, která má být po dobu delší než jeden rok užívána jako výrobní prostředek ve výrobním procesu (na rozdíl od konečné spotřeby domácností nebo vládních institucí, vývozu a změn stavu zásob). Do tvorby hrubého fixního kapitálu národního hospodářství se tak nezahrnují výrobky, které byly ve sledovaném období dány k novému použití, přestože byly vyrobeny někdy v minulosti, a tudíž zahrnuty do národního produktu. Změnou užití nebo vlastnictví se takové výrobky nestávají součástí domácího produktu podruhé a v žádném případě se nemění celkový objem fixního kapitálu celého národního hospodářství. Je však důležité zahrnovat takové transakce do analýz podle homogenních odvětví nebo sektorů.

2.120.

Jestliže změna vlastnictví vede k jinému užití (tj. již ne jako dlouhodobá aktiva), potom se stav dlouhodobých aktiv v národním hospodářství snižuje. Nejčastěji se tyto případy týkají ojetých motorových vozidel, které domácnosti kupují od výrobních jednotek, již použitých plavidel, která se prodávají do zahraničí, jakož i kapitálových statků převedených po sešrotování do mezispotřeby. Jelikož se nové užití v těchto případech stává součástí národního produktu (konečná spotřeba, vývoz nebo jakékoliv jiné užití podle druhu statku, který byl ze šrotu vyroben), musí se tvorba hrubého fixního kapitálu v důsledku toho snížit. Z těchto důvodů se v ►M6  ESA 2010 ◄ používá pro výpočet tvorby hrubého fixního kapitálu čisté pořízení použitých vyrobených statků: tato položka totiž umožňuje zohledňovat kapitálové úbytky, tj. snížení stavu fixního kapitálu.

2.121.

Čisté pořízení použitých aktiv může být kladné, jinými slovy může představovat zvýšení kapitálových aktiv celého národního hospodářství. Tak je tomu např. v případě, kdy se za účelem použití jakožto fixní kapitál nakoupí ojetá vozidla, která již byla zahrnuta v domácím produktu jako konečná spotřeba. Jelikož prodeje použitých dlouhodobých aktiv převyšují jejich nákupy, mají čistá pořízení za národní hospodářství jako celek zápornou hodnotu. Pokud se však tvorba hrubého fixního kapitálu rozčlení podle uživatelských odvětví, mohou mít čistá pořízení v některých odvětvích hodnotu kladnou.

2.122.

Stanovení THFK v sektorech nebo odvětvích hospodářství je založeno na kritériu vlastnictví (pořízení = přírůstek, zcizení = úbytek), nikoliv na kritériu užití statků. Je nutné poznamenat, že dlouhodobá aktiva pořízená finančním leasingem (ne však ta, která jsou pouze pronajatá) se považují za aktiva nájemce, pokud je nájemce výrobcem, nikoliv pronajímatele, který vede finanční aktivum ekvivalentní hypotetickému nároku (viz 2.109 písm. d) a kapitola 15 ESA 2010, kde je uveden rozdíl mezi různými formami pronájmu předmětů dlouhodobé spotřeby)(1).

2.123.

►M6  Používání kritéria vlastnictví závisí na statistickém systému, na jehož základě se THFK zjišťuje. ◄ Pokud jde o údaje od kupujících, neexistují teoreticky žádné problémy (až na praktickou potíž zachytit všechny investory). Často se však (a to platí především pro zemědělství) jako základ výpočtů používají údaje od výrobců kapitálových statků, a to údaje o jejich produkci nebo prodejích. Kromě těchto případů, kdy není zřejmé, zda určitý produkt patří do položky dlouhodobých aktiv, nebo ne, je také obtížné zjistit skutečného kupujícího, neboť povaha dlouhodobých aktiv pouze naznačuje, kdo je uživatelem. V zemědělství tak existuje nebezpečí, že budou zachycena i dlouhodobá aktiva, která nebyla pořízena zemědělskými podniky, nýbrž obchodními podniky za účelem dalšího pronájmu bez obslužného personálu.

2.124.

Pořízení dlouhodobých aktiv zahrnuje nová nebo použitá dlouhodobá aktiva, která byla pořízena (koupena, pořízena prostřednictvím barterové směny, získána prostřednictvím naturálního kapitálového transferu nebo pořízena finančním leasingem), dlouhodobá aktiva vyrobená a držená svým výrobcem pro vlastní užití, velká zlepšení dlouhodobých aktiv a nevyráběných hmotných aktiv, přirozený nárůst stavů zemědělských aktiv (hospodářských zvířat a výsadby kultur) a náklady spojené s převodem vlastnictví nevyráběných aktiv (viz ESA 2010, 3.125 písm. a)).

2.126.

►M6  Nákup nebo výroba sady předmětů dlouhodobé spotřeby ve vlastní režii, které jsou potřebné pro počáteční zařízení, představuje tvorbu fixního kapitálu. ◄ Např. zásoba lahví pivovaru nebo vinařského podniku (pokud se nejedná o nevratné lahve) představuje aktiva, ačkoli hodnota každé jednotlivé lahve je zanedbatelná. Totéž platí pro židle a stoly, nádobí a příbory v restauracích a pro nářadí v podnicích. Prvotní vybavení těmito statky představuje tvorbu fixního kapitálu; spotřeba fixního kapitálu se však v těchto případech nezjišťuje, neboť se předpokládá, že hodnota pořízeného vybavení zůstává stále stejná, protože dochází k běžným nákupům a náhradám za již nepoužitelné nebo ztracené kusy. Běžné náhradní nákupy se zaúčtují jako mezispotřeba. Toto teoreticky jasné pravidlo však v praxi nelze tak jednoznačně uplatnit, protože ze statistických údajů o produkci nebo prodejích často nelze přesně zjistit, zda byly příslušné statky koupeny jako prvotní vybavení nebo jako náhrada existujících kusů.

2.127.

Výrobky a služby, které jsou zařazeny mezi použitý fixní kapitál, jejich zlepšení, obnova nebo prodloužení doby jejich životnosti resp. zvýšení jejich produktivity, se zachycují spolu s fixním kapitálem, jehož jsou součástí. Tyto práce se považují za pořízení nového fixního kapitálu. V zásadě sem patří všechny výrobky a služby zahrnuté do dlouhodobých aktiv, které přesahují rámec běžných oprav a údržby. Běžnou údržbou se rozumějí veškeré služby, které musí být vzhledem k běžné životnosti dlouhodobých aktiv opakovaně prováděny v relativně krátkých časových odstupech, aby se tato aktiva udržela v provozuschopném stavu. Jedná se např. o výměnu rychle se opotřebovávajících komponentů dlouhodobých aktiv, vnější a vnitřní nátěry atd.

2.128.

Výše částek vynaložených na tuto údržbu v žádném případě není kritériem pro rozhodnutí, zda se určitou službou vytváří aktivum nebo jde o běžnou údržbu, neboť v případě kapitálových položek vysoké hodnoty může být i běžná údržba velmi nákladná (viz 2.109 písm. e)). Přesně vzato závisí rozhodnutí, zda služby vykonané na existujících položkách fixního kapitálu zařadit do kategorie „běžná údržba“ nebo „tvorba hrubého fixního kapitálu“ na tom, za jak dlouhé časové období se musí služba opakovat; tak např. výměna částí, které se obvykle opotřebují během jednoho roku, jako jsou pneumatiky nákladního automobilu, se pokládá za běžnou údržbu, zatímco výměna motoru představuje tvorbu fixního kapitálu, a to nikoliv proto, že má vyšší hodnotu, nýbrž proto, že se motor obvykle nemusí vyměňovat každý rok, ale pouze po několika letech. Zachycení služby tohoto druhu do položky aktiv (tj. jako tvorbu fixního kapitálu, nikoliv jako běžnou údržbu) umožňuje pomocí spotřeby fixního kapitálu tuto hodnotu rovnoměrně rozložit na celou dobu užívání.

2.129.

Systém SNA 2008 stanoví, že práce za účelem zlepšení dlouhodobých aktiv je třeba vymezit buď rozsahem změn charakteristických znaků dlouhodobých aktiv – tj. zásadních změn velikosti, tvaru, výkonu, kapacity nebo očekávané životnosti –, nebo skutečností, že zlepšení nejsou typem změn prováděných pravidelně na jiných dlouhodobých aktivech stejného druhu, jako součást běžné údržby a opravy (viz SNA 2008, 10.43 a 10.46).

2.130.

Úbytky dlouhodobých aktiv zahrnují dlouhodobá aktiva, která byla svými vlastníky prodána, zbourána, vyřazena, zničena nebo předána prostřednictvím naturálního kapitálového transferu (viz ESA 2010, 3.125 písm. b) a 3.126). Tyto úbytky obvykle vedou ke změně vlastnictví a mají přímý ekonomický účel (dlouhodobá aktiva, která jejich vlastníci zbourali, vyřadili nebo zničili a nejsou dále hospodářsky využívána, k těmto případům úbytků nepatří) (viz SNA 2008, 10.38). K některým úbytkům však může dojít uvnitř téže institucionální jednotky, jako v případě zvířat poražených zemědělcem a spotřebovaných jeho rodinou.

2.131.

Tvorba hrubého fixního kapitálu se oceňuje v kupních cenách (včetně nákladů na převod vlastnictví, na instalaci a ostatních nákladů na převod) nebo v základních cenách obdobných dlouhodobých aktiv, pokud se jedná o dlouhodobá aktiva vyráběná ve vlastní režii (základní cenu lze získat součtem vzniklých nákladů). Úbytky se oceňují v prodejní ceně, která by měla odpovídat kupní ceně snížené o náklady na převod vlastnictví dlouhodobých aktiv, náklady na instalaci a ostatní náklady na převod (viz 2.130).

2.132.

Náklady spojené s převodem vlastnictví aktiv představují tvorbu hrubého fixního kapitálu pořizovatele, i když část nákladů hradí prodávající. Zahrnují výdaje na převzetí aktiv do vlastnictví (náklady na instalaci a dopravu atd.), poplatky a provize zprostředkovatelům (právním zástupcům, znalcům atd.) a daně splatné ze zprostředkovatelských služeb využitých při převodu vlastnictví aktiv.

2.133.

Tvorba hrubého fixního kapitálu pořizovatele zahrnuje hodnotu pořízeného zboží (bez nákladů na převod) plus veškeré náklady na převod související s pořízením. Naopak tvorba hrubého fixního kapitálu prodávajícího zahrnuje pouze hodnotu prodaného zboží (bez nákladů na převod)27. V případě nevyráběných aktiv (např. pozemků nebo patentů typu výrobních práv), která se do tvorby hrubého fixního kapitálu nezahrnují, je nutné tyto náklady od přírůstků/úbytků těchto aktiv oddělovat a vykazovat v jiné položce, jako je tvorba hrubého fixního kapitálu pořizovatele.

2.134.

Rozvaha, která poskytuje podrobný přehled o hodnotě jednotlivých položek držených aktiv a přijatých závazků, dává také informace o různých složkách změny hodnot aktiv. ►M6  Podle definice v rozvahách (viz ESA 2010, 7.12 a 7.13) je možno popsat změnu hodnoty aktiva mezi koncem a počátkem účetního období takto: ◄

2.135.

Nominální zisky z držby (po odečtení ztrát) odpovídají ziskům z držby (po odečtení ztrát), které se nahromadily během sledovaného období a které vyplývají ze změny ceny aktiva, jehož ekonomické a fyzické (kvantitativní a kvalitativní) znaky během tohoto období zůstávají nezměněny. Tyto změny se zachycují na účtu přecenění.

2.136.

Ostatní změny v objemu aktiv představují toky umožňující zachycovat objevení, zhoršení nebo vyčerpání přírodních aktiv a následky mimořádných událostí, které mohou mít vliv na prospěch z aktiv. Co se týče aktiv zemědělského odvětví, je možno změny jejich objemu rozdělit do tří hlavních kategorií:

▼M7

▼B

2.137.

Tvorba hrubého fixního kapitálu a spotřeba fixního kapitálu (viz 3.098 a 3.106) tak nejsou jediné složky, které musí být při analýze změn hodnoty aktiv brány v úvahu.

2.138.

ESA 2010 rozlišuje několik typů složek, které se zaznamenávají jako THFK (viz ESA 2010, 3.127):

2.139.

SZÚ rozlišuje pět typů složek THFK, a to:

2.140.

Tvorba hrubého fixního kapitálu se u zemědělských aktiv týká dvou druhů aktiv (výsadeb kultur a zvířat), které se používají opakovaně a trvale k vytváření produktů, jako je ovoce, kaučuk, mléko atd.: jedná se o ovocné sady, vinice, chmelnice, výsadby drobných bobulovin a výsadby chřestu. Dlouhodobými aktivy nejsou ani výsadby vánočních stromků (které poskytují hotový produkt pouze jednou), ani obiloviny nebo zelenina. Ke zvířatům, která se považují za dlouhodobá aktiva, patří například chovná zvířata, mléčný skot, ovce chované pro vlnu a tažná zvířata (naopak jatečná zvířata nebo drůbež dlouhodobými aktivy nejsou).

2.141.

ESA 2010 (3.125) vymezuje THFK ve výsadbě kultur jako hodnotu přírůstků minus úbytky přírodních aktiv, která přinášejí opakovanou úrodu (např. ovocné stromy) a dosáhly zralosti, plus přirozený růst přírodních aktiv do dosažení zralosti (tj. dokud nevytvoří produkt) během příslušného účetního období.

2.142.

Tato definice tvorby hrubého fixního kapitálu odpovídá:

2.143.

U první a druhé jmenované složky hrubého fixního kapitálu ve výsadbách se jedná o zemědělskou produkci hrubého fixního kapitálu ve vlastní režii.

2.144.

K úbytkům výsadeb kultur (zachyceným jako záporná THFK) může docházet dvěma způsoby: může jít o prodej kultur nastojato jiným (zemědělským) jednotkám, kdy se na SZÚ zachycují pouze náklady související s převodem vlastnictví. Druhou možností je, že byly vysazené kultury vyklučeny. V tomto případě však musí vyklučené kultury podle obecné definice úbytků mít přímé hospodářské uplatnění; jinými slovy, musí být zachyceny na protiúčtu ve formě užití ve výrobcích a službách (např. prodej podniku specializovanému na prodej dřeva (1)). V tomto druhém případě by měly úbytky výsadeb zachycené jako záporná THFK představovat pouze nepatrnou částku.

2.145.

Ve většině případů (s výjimkou druhého případu uvedeného v bodě 2.144) se tedy hodnota vyklučených kultur nesmí odečítat od hodnoty investic do výsadeb. Investice určené na obnovu existujících výsadeb je třeba považovat za investice, nikoliv za náklady na běžnou údržbu.

2.146.

Účetní způsob, kterým se zachycuje klučení výsadeb, se musí analyzovat v souvislosti s výpočtem spotřeby fixního kapitálu. Podle ►M6  ESA 2010 ◄ dochází u výsadeb ke spotřebě fixního kapitálu, která odpovídá snížení hodnoty výsadeb po dosažení jejich zralosti. Vyklučení29 výsadeb je tedy nutné interpretovat takto:

2.147.

Změna hodnoty výsadeb během jednoho účetního období tak zahrnuje tyto čtyři složky (viz 2.134):

2.148.

Práce na nových pěstovaných rostlinných aktivech, tj. výsadbách, se zachycuje buď jako prodej ze strany podniků specializovaných na tento druh zemědělských prací vykonávaných ve smluvním vztahu (příprava půdy, poskytování strojů, sadby, pracovních sil atd.), nebo jako produkce fixního kapitálu vyráběného ve vlastní režii (viz 1.75).

2.149.

Tvorba hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech zahrnuje tyto prvky:

2.150.

Podle ►M6  ESA 2010 ◄ se tvorba hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech zjišťuje jako rozdíl mezi přírůstky hospodářských zvířat (= přirozený růst a dovozy) za rok, včetně přírůstků pocházejících z produkce ve vlastní režii, a úbytky hospodářských zvířat (porážkou32, vývozem nebo jiným konečným užitím), ke kterému se připočítávají náklady na převod vlastnictví33. Tvorba hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech probíhá po celou dobu života zvířete. Zpočátku spočívá převážně v přirozeném růstu zvířete. Po dosažení dospělosti zvířete se pak měří především prostřednictvím úbytků (prodej na porážku nebo vývoz). Dovoz, vývoz a náklady na převod vlastnictví jsou složkami tvorby hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech, které se pravděpodobně vyskytnou po celou užitnou dobu životnosti zvířete. Přirozený růst hospodářských zvířat (nikoliv tvorba hrubého fixního kapitálu jako celek) tvoří zemědělskou výrobu fixních aktiv v hospodářských zvířatech ve vlastní režii.

2.151.

Měření THFK v hospodářských zvířatech představuje pouze jednu ze složek změny hodnoty aktiv. THFK totiž lze zjišťovat prostřednictvím změny počtu hospodářských zvířat oceněných průměrnou cenou pro každou kategorii hospodářských zvířat (kvantitativní metoda) v kalendářním roce pouze tehdy, když jsou splněny tyto podmínky:

Jiná metoda výpočtu (přímá metoda) spočívá ve zjišťování toků vstupů a výstupů v každé kategorii hospodářských zvířat v příslušných cenách; kromě pořízení a úbytků tato metoda musí zohlednit jak vstupy (zejména narození), tak výstupy v rámci podniku.

2.152.

Obecně tedy nelze měřit tvorbu hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech jako rozdíl mezi hodnotou těchto zvířat na konci a začátku účetního období. Pravidlo výpočtu tvorby hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech přímo závisí na způsobu zachycení a měření tří složek změny hodnoty hospodářských zvířat (jiných než tvorby hrubého fixního kapitálu), a zejména na spotřebě fixního kapitálu. ►M6  Jedná se o odchylku od systému ESA 2010. ◄

2.153.

V rámci SNA by se teoreticky spotřeba fixního kapitálu měla za hospodářská zvířata zjišťovat ( 17 ). Odpovídá totiž míře předpokládaného poklesu produktivity hospodářských zvířat používaných pro výrobu, tj. snížení, které se potom promítá do aktualizované hodnoty pozdějších důchodů z těchto hospodářských zvířat. Vzhledem k praktickým potížím s oceněním spotřeby fixního kapitálu (stanovení parametrů výpočtu je velice složité, viz 3.105 a 3.106) se však spotřeba fixního kapitálu za produktivní hospodářská zvířata nezjišťuje.

2.154.

Tvorbu hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech lze měřit pomocí různých metod. Použitím metody průběžné inventarizace je možné každou ze složek tvorby hrubého fixního kapitálu, jak jsou uvedeny v bodě 2.149 (přirozený růst hospodářských zvířat, dovoz, prodej za účelem porážky a vývoz, náklady na převod vlastnictví), ocenit velice přesně. K tomu jsou však zapotřebí četné údaje (např. ceny produktivních hospodářských zvířat po celou dobu jejich využívání). Totéž platí pro postupy založené na produkčním cyklu hospodářských zvířat. Proto je třeba přijmout jednodušší metodu, přestože bude méně přesná.

2.155.

V doporučované metodě se používá nepřímý výpočet35. Metoda spočívá ve výpočtu změn početních stavů hospodářských zvířat a zakládá se na těchto dvou předpokladech:

2.156.

Tvorba hrubého fixního kapitálu se zjistí součtem těchto prvků:

2.157.

Pojem „snížení hodnoty v důsledku vyřazení“ se vztahuje k rozdílu mezi hodnotou hospodářských zvířat oceněných jako produktivní zvířata (tj. cenou, kterou by bylo možno označit za cenu „kapitálu“) a hodnotou stejných zvířat oceněných jako zvířata určená k porážce (tj. prodejní cenou na jatkách) stanovenému k okamžiku jejich vyřazení ze stavu produktivních hospodářských zvířat.

2.158.

Pojem „ostatní ztráty na produktivních hospodářských zvířatech“ zahrnuje dva druhy ztrát:

2.159.

Hodnota ztrát vstupujících do výpočtu tvorby hrubého fixního kapitálu odpovídá rozdílu mezi hodnotou hospodářských zvířat v ceně převládající na počátku období a hodnotou úbytku těchto zvířat. Úbytky se v případě porážky (za účelem prodeje nebo pro vlastní konečnou spotřebu) oceňují v prodejní ceně, mohou mít však i nulovou hodnotu, pokud zvířata nemají žádné hospodářské využití (v případě likvidace atd.).

2.160.

Pojmy „ostatní ztráty na produktivních hospodářských zvířatech“ a „snížení hodnoty v důsledku vyřazení“ odpovídají tokům zachyceným na účtu „ostatní změny v objemu aktiv“ v rozvaze. Umožňují spojení mezi jednotlivými složkami změny hodnoty aktiv a tvorbou hrubého fixního kapitálu a zajišťují soulad s ►M6  ESA 2010 ◄ . Jejich nezohlednění by vedlo k podcenění skutečné úrovně tvorby hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech.

2.161.

Odhad produkce hospodářských zvířat jako fixního kapitálu ve vlastní režii, která odpovídá přirozenému růstu těchto zvířat, je odvozen z definice tvorby hrubého fixního kapitálu v hospodářských zvířatech uvedené v bodě 2.149 a použité na kategorie ještě ne zcela dospělých zvířat:

Produkce ve vlastní režii = tvorba hrubého fixního kapitálu + úbytky (porážky a vývoz) – přírůstky (dovoz)36 – (náklady na převod vlastnictví).

2.162.

Dlouhodobá aktiva jiná než zemědělská aktiva (výsadby kultur a hospodářská zvířata) zahrnují tyto položky:

2.163.

Tvorba hrubého fixního kapitálu odpovídá pořízením (přírůstkům) těchto aktiv (nových aktiv vyrobených nebo dovezených během účetního období nebo použitých aktiv) sníženým o jejich převody (úbytky) ve prospěch jiných jednotek (zemědělského nebo jiného odvětví). Je nutné připomenout, že pokud se tato transakce týká dvou jednotek zemědělského odvětví a uskuteční se ve stejném účetním období, oba toky se vzájemně vyruší a v položce příslušného dlouhodobého aktiva se zachytí pouze náklady na převod vlastnictví.

2.164.

V případě staveb nebo zařízení (určených k prodeji), jejichž výroba se rozloží do několika období, se hodnota prací provedených během období výroby zachycuje do změny stavu zásob výrobce jako nedokončená výroba. Tyto (movité či nemovité) statky se ve tvorbě hrubého fixního kapitálu objeví až po převodu vlastnictví. Pokud však taková výroba probíhá ve vlastní režii, práce se zachycují jako tvorba hrubého fixního kapitálu po celé období výroby (viz 2.025).

2.165.

Aktiva, jejichž hospodářské využití se změní, aniž dochází ke změně vlastnictví (např. když se zemědělská stavba použije pro jiné účely než zemědělskou výrobní činnost), se jako úbytky aktiv nezachycují. Tyto změny se zaznamenávají na účtu „ostatní změny objemu aktiv“.

2.166.

Velká zlepšení nevyráběných hmotných aktiv zahrnují především zlepšení půdy (vyšší kvalita půdy a vyšší výnosy v důsledku zavlažování, vysoušení, ochrany před záplavami atd.) a zachází se s nimi jako s kteroukoli jinou součástí THFK (ESA 2010, 3.128).

2.167.

Tyto investice odpovídají výdajům na zlepšení půdy a její přípravu pro jiné produktivní užití, s výjimkou výdajů na běžnou údržbu (viz 2.127 až 2.129). Tyto výdaje musí nést zemědělci, nebo se musí výsledek takových výdajů stát jejich vlastnictvím. ►M6  Jde zejména o výdaje na práce v oblasti infrastruktury, jako je odlesnění, vyrovnávání, vysoušení, zavlažování a zpevňování pozemků (viz ESA 2010, 3.128, a SNA 2008, 10.79 až 10.81). ◄

2.168.

Náklady související s převodem vlastnictví nevyráběných aktiv se vztahují na pořízení pozemků a nehmotných nevyráběných aktiv (patentů, výrobních práv atd.) zemědělskými jednotkami. Tato pořízení se nezachycují jako tvorba hrubého fixního kapitálu (nýbrž v jiné položce kapitálového účtu, protože se jedná o nevyráběná aktiva) a do tvorby hrubého fixního kapitálu se zachycují pouze náklady na převod vlastnictví (na straně pořizovatele, nikoliv prodávajícího).

2.168.1.

Výzkum a vývoj sestává z hodnoty výdajů na systematicky prováděnou tvůrčí práci zaměřenou na zvýšení objemu poznatků a na použití těchto poznatků při navrhování nových aplikací. Nelze-li hodnotu přiměřeně odhadnout, oceňuje se podle konvence jako úhrn nákladů, včetně nákladů na neúspěšný výzkum a vývoj (viz ESA 2010, příloha 7.1).

2.169.

Do tvorby hrubého fixního kapitálu se nezahrnují tyto výrobky a služby:

▼M6

▼B

▼M6

▼B

2.170.

Hodnota fixního kapitálu používaného současně pro profesní i soukromé účely (např. motorová vozidla) se zachycuje v souladu s těmito dvěma typy užití: částečně jako tvorba hrubého fixního kapitálu, částečně jako konečná spotřeba.

2.171.

Zásoby zahrnují všechny výrobky, které nejsou součástí fixního kapitálu a k určitému okamžiku jsou v držení jednotky výrobce. Rozlišují se dva druhy zásob: výrobní zásoby a odbytové zásoby:

2.172.

Jelikož výrobní cyklus velké většiny plodin je kratší než jedno účetní období, je nezachycování kultur v růstu jako nedokončené výroby v evropském zemědělství oprávněné. Uvádí se také, že jejich zachycení k okamžiku sklizně poskytuje při analýze důchodu z této činnosti dostatečnou shodu s výrobními náklady (viz 2.012). Pokud se sklizeň, příprava půdy a setí provádějí v různých účetních obdobích, vykazují účty za období, v němž náklady vznikly, účetní ztrátu a účty za období sklizně vykazují účetní zisk. Tento způsob účtování je však možné přijmout, neboť pokud podmínky zůstávají z roku na rok zhruba stejné, vznikne přibližná rovnováha, v níž jsou výdaje vyrovnány ve stejném období ziskem z prodeje předchozí sklizně. K takovému vyrovnání nedochází pouze při podstatných změnách výroby nebo v případě velké neúrody. Za takových okolností se produkce může zaznamenat jako nedokončená výroba (viz 2.013).

2.173.

Je třeba uvést, že služby nevstupují do zásob, s výjimkou služeb zahrnutých do kupní hodnoty výrobků přijatých do zásob.

2.174.

Podle ►M6  ESA 2010 ◄ se změny stavu zásob měří odečtením hodnoty úbytků zásob a všech běžných ztrát na zásobách od hodnoty přírůstků zásob.

2.175.

Přírůstky zásob by se měly oceňovat ke dni jejich vstupu do zásob a úbytky v cenách převládajících v době čerpání zásob. Okamžik zachycení (a ocenění) přírůstků a úbytků zásob se musí shodovat s okamžikem jiných transakcí s produkty (produkce a mezispotřeba).

2.176.

Pro ocenění změn stavu zásob (přírůstky, úbytky nebo běžné ztráty na hotových výrobcích nebo nedokončené výrobě) se použije základní cena. Na přírůstky nedokončené výroby se použije cena odhadnutá podle poměru celkových nákladů vynaložených do konce příslušného období k základní ceně podobného hotového produktu. ►M6  Další možností je hodnotu přírůstků nedokončené výroby odhadnout na základě výrobních nákladů zvýšených o přirážku na očekávaný provozní přebytek nebo na (odhadovaný) smíšený důchod (viz ESA 2010, 3.47 a 3.48). ◄

2.177.

Pro zachycení přírůstků a úbytků zásob doporučuje ►M6  ESA 2010 ◄ metodu průběžné inventarizace. Vzhledem k potížím při získávání údajů o přírůstcích a úbytcích zásob však nelze toto řešení používat obecně. Ve snaze dosáhnout souladu s metodou průběžné inventarizace se v ►M6  ESA 2010 ◄ doporučuje „kvantitativní“ metoda, kterou se měří změna stavu zásob jako objemový rozdíl mezi stavem zásob na počátku a na konci účetního období, přičemž tento rozdíl se oceňuje v průměrných cenách platných v příslušném období. Tuto metodu je však možné používat pouze tehdy, pokud v daném období zůstávají ceny stabilní nebo pokud se ceny a množství zásob během účetního období zvyšují nebo snižují stálým tempem.

2.178.

„Kvantitativní metodu“ nelze použít u rostlinné výroby, a to z důvodu kolísání cen a množství, které je důsledkem výrobního procesu a struktury nabídky a poptávky. ►M6  Tento problém, který je pro zemědělství charakteristický, ESA 2010 uznává (viz 3.153 písm. c)). ◄

2.179.

Rovněž je třeba si uvědomit, že změna stavu zásob ve smyslu bodu 2.174 je pouze jednou ze složek změny hodnoty zásob mezi počátkem a koncem účetního období. Ve skutečnosti existuje mezi počátečním a konečným stavem aktiv zásob tato základní účetní rovnice:

2.180.

Uvedené nominální zisky a ztráty z držby a ostatní změny v objemu37 se do měření produkce nezahrnují, ale zachycují se na účtu ostatních změn aktiv (příp. na účtu přecenění a na účtu ostatních změn v objemu aktiv).

2.181.

Hlavním problémem ocenění změny stavu zásob na SZÚ je ocenění rostlinných produktů. Jde ve skutečnosti o sezónní produkty, které vstupují do zásob pouze po sklizni a jejich čerpání ze zásob se uskutečňuje po několik měsíců po sklizni a často pokračuje i během dalšího účetního roku. Také jejich ceny mohou značně kolísat mezi účetními obdobími, a dokonce i v rámci jednoho účetního období.

2.182.

Při oceňování změn stavu hospodářských zvířat nezáleží příliš na tom, zda byla zvířata v tuzemsku chována od narození nebo byla jako mladá dovezena ze zahraničí a v tuzemsku chována a krmena až poté. Pokud podnik převezme dovezená zvířata a pokračuje v jejich odchovu na území svého členského státu, dochází tím k určité naturalizaci zvířat, a tudíž k jejich začlenění do tuzemské výroby.

2.183.

Při oceňování změn stavu stád na konci sledovaného období je nezbytné rozlišovat stáda, která mají povahu zásob, a stáda zařazená do dlouhodobých aktiv (viz 2.140 a 2.202). U první kategorie zvířat by měl být hodnotou v základních cenách součet výrobních nákladů na průměrné zvíře v různých třídách hospodářských zvířat od narození až do konce sledovaného roku zvýšený o přirážku na předpokládaný provozní přebytek nebo odhad smíšeného důchodu (viz 2.176). Pokud životu zvířete v tuzemsku předchází jeho dovoz, je možné za součet výrobních nákladů k okamžiku dovozu považovat kupní cenu v okamžiku dovozu.

2.184.

Z důvodu obecně rovnoměrného vývoje cen zvířat je možno ocenit změnu stavu hospodářských zvířat pomocí jednoduchého aproximačního postupu, v němž se nepoužívají nominální zisky z držby (po odečtení ztrát). V tomto postupu se u každé kategorie zvířat násobí změna stavu mezi koncem a počátkem účetního roku průměrnou cenou za celé sledované období.

2.185.

Sezónní produkty (viz 2.178 a 2.181) jsou produkty, u kterých kvantitativní metoda nevede k dostatečné aproximaci metody průběžné inventarizace, a to z důvodu nerovnoměrného vývoje cen a množství. Použití kvantitativní metody by mohlo při měření změny stavu zásob vést k zahrnutí nominálních zisků nebo ztrát z držby. Jedním z řešení by mohlo být měření změny stavu zásob za kratší dobu než je sledované období (např. každé čtvrtletí), tj. měření v dílčích obdobích, která by byla s ohledem na vývoj cen a množství homogennější. Takový postup je však často obtížné použít z důvodu nedostatku základních údajů.

2.186.

Jinou metodou ocenění stavu zásob sezónních produktů je sledování trendu cen produktů v zásobách. Cena produktů se může během uskladnění měnit nejméně ze tří důvodů (SNA 2008, 6.143):

2.187.

Rozdíl mezi cenou, při které produkty vstupují do zásob, a cenou, při které jsou jako zásoby čerpány, by měl odrážet hodnotu dodatečné produkce vzniklé během skladování (SNA 2008, 6.143), neboť při čerpaní zásob několik měsíců po sklizni jsou produkty z hospodářského hlediska jiné než produkty, které do zásob vstoupily. Tento druh zvýšení hodnoty produktů by se neměl započítávat jako nominální zisk z držby.

2.188.

Na základě existence různých složek změny hodnoty zásob a faktorů, které způsobují změny cen produktů v zásobách, a vzhledem k obtížím spojeným s úplným vyloučením zisků nebo ztrát z držby z ocenění sezónní produkce, doporučují se dvě metody. Ty se liší svým výkladem činnosti skladování a dobou zachycení změny hodnoty produktů v důsledku skladování. První metodou je referenční metoda určená pro oceňování produkce a změn stavu zásob sezónní zemědělské výroby. Druhou metodu lze použít ve zvláštnějších případech (především u produktů, jejichž ceny lze obtížně předpovídat).

2.189.

U referenční metody se změna stavu zásob určuje jako rozdíl mezi hodnotou produkce za rok a hodnotou prodejů (a ostatního užití) za tentýž rok38. Tato metoda vychází z předpokladu, že na konci hospodářského roku (konec prvního pololetí následujícího kalendářního roku) neexistují žádné zásoby. Veškerá produkce sklizená během roku n se přímo ocení váženou průměrnou cenou hospodářského roku (n/n + 1) a od získané hodnoty se odečte hodnota všech prodejů (a ostatních užití) uskutečněných během kalendářního roku n, který odpovídá roku sklizně39, v cenách platných v okamžiku prodeje (nebo ostatních užití).

2.190.

Referenční metoda považuje skladovací činnost za faktor, který zvyšuje ceny produktů během uskladnění. Rozlišuje proto činnost skladování a její účinky na ceny produktů. Zvýšení hodnoty v důsledku skladování se „předvídá“, protože je součástí produkce roku n (tedy roku sklizně, přestože prodeje probíhají během dvou kalendářních roků); vývoj cen lze totiž předem odhadnout bez přílišné nejistoty, neboť vychází z více či méně pravidelných a předvídatelných změn (viz 2.186).

2.191.

Použitím této metody je možné minimalizovat započítání zisků nebo ztrát z držby do měření produkce. Metoda zaručuje shodu mezi výpočtem produkce v hodnotovém i objemovém vyjádření a umožňuje vyhnout se zachycení produkce na základě nedokončené výroby (které vyžaduje údaje o stavu zásob na počátku i na konci kalendářního roku a příslušné ceny). Metoda také usnadňuje sestavování účtů ve stálých cenách.

2.192.

Druhá metoda se doporučuje pro zvláštní případy produktů, jejichž ceny předvídat je obtížné (např. ovoce, zelenina, brambory a olivový olej) a jejichž skladování v zemědělských podnicích je ekonomicky významné. Tato metoda je v souvislosti s vyloučením zisků a ztrát z držby z měření produkce méně přísná než referenční metoda a skladovací činnost považuje za pokračování výrobního procesu. Zohlednění růstu cen skladovaných produktů probíhá dodatečně a přiřazuje se k roku, v němž se skladování uskutečňuje.

2.193.

Podle této druhé metody se sezónní produkce počítá přímo jako součet prodejů, ostatních užití a změn stavu zásob. Změny stavu zásob se odhadují na základě ocenění stavu zásob na konci a na počátku účetního období v běžných cenách.

2.194.

Je nutné upozornit na to, že se obě metody liší způsobem, kterým měří změnu stavu zásob, nikoliv však způsobem oceňování prodejů (ty se oceňují v základních cenách platných při čerpání zásob).

2.195.

Víno je produkt, který se obecně skladuje po mnoho let, aby zestárlo a vyzrálo. Během uskladnění se jeho kvalita mění. Tuto činnost skladování v podniku lze považovat za pokračování procesu výroby vína, neboť víno opouštějící sklad se liší od vína, které do skladu vstoupilo. Uskladněné víno se proto považuje za nedokončenou výrobu a pozdější zvýšení jeho hodnoty se pokládá za zvýšení produkce, které se musí měřit průběžně v čase.

2.196.

Změnu hodnoty vína mohou způsobit tři faktory: změna kvality, změny struktury nabídky a poptávky (tj. poměr ceny mladého a starého vína) a všeobecný růst cen. Zatímco změna hodnoty vína, ke které došlo v důsledku prvních dvou uvedených faktorů, se zahrnuje do měření produkce, žádné zvýšení ceny vína způsobené všeobecným zvýšením cen vín se do hodnoty produkce nepromítá, ale považuje se za zisk z držby (a zaznamenává na účtu přecenění).

2.197.

Růst hodnoty vína by se do hodnoty produkce měl zaznamenávat průběžně během procesu jeho stárnutí. Znamenalo by to však mít k dispozici velké množství údajů o struktuře zásob vína na základě roku výroby, kvality a výrobní oblasti, jakož i údaje o vývoji příslušných cen. Jelikož takové údaje nejsou v členských zemích zpravidla dostupné, byly vypracovány dvě praktické metody umožňující pro SZÚ přibližně vypočítat zvýšení hodnoty vína stárnutím. Ačkoli jsou obě metody z hlediska své koncepce méně přísné, zdají se být s ohledem na současnou dostupnost údajů přijatelné. Postup, pro který se členský stát rozhodne, bude záviset na struktuře jeho vinařského odvětví a statistickém systému.

2.198.

Předpokládané zvýšení hodnoty stárnutím vína: první metoda spočívá v oceňování přírůstků zásob vín určených pro stárnutí u výrobce na základě prodejních cen vín, která prošla procesem stárnutí, sledovaných ve druhém pololetí. Očekávaný nárůst hodnoty se tak předpokládá v produkci roku sklizně. Nárůst hodnoty je však jenom částečný, neboť vína se neocení skutečnou prodejní cenou, nýbrž cenami jiných, starších vín stejného typu. Rozdíl mezi jejich skutečnou prodejní cenou a cenou použitou pro ocenění přírůstků zásob se do hodnoty produkce nepromítne, neboť je považován za zisk z držby (pozn.: tento rozdíl obsahuje především vlivy inflace). Jelikož se u uskladněných nebo prodaných vín nerozlišují roky sklizně, předpokládá se, že trh značkových vín je z hlediska stáří vín homogenní.

2.199.

Dodatečné zohlednění stárnutí vína: druhá metoda spočívá v ocenění přírůstků zásob cenou „nezestárlých“ vín v okamžiku sklizně a v zachycení přírůstku hodnoty nedokončené výroby vína (tj. nárůstu ceny v důsledku stárnutí bez ohledu na vliv všeobecné změny v cenách vína) teprve v okamžiku prodeje „starého“ vína. Jelikož se prodeje oceňují v průměrné ceně roku, je každé zvýšení hodnoty mezi rokem sklizně a rokem prodeje zaznamenáno v produkci roku prodeje (a není tudíž rozloženo v čase). U této metody je zapotřebí většího množství údajů o struktuře zásob vína, neboť tato metoda předpokládá, že rozdělení zásob (a čerpání zásob) je známé pro každý rok sklizně. Přesto však může tato metoda poskytnout přesnější obraz o prodejích a stavech zásob různých ročníků sklizně.

2.200.

Žádná z obou praktických metod neumožňuje rozložit nárůst hodnoty vína v důsledku stárnutí v čase: jedna metoda nárůst předjímá, druhá ho zachycuje dodatečně. Tento nedostatek lze považovat v obou případech za relativně nevýznamný, pokud se předpokládá určitá časová stabilita v produkci „starého“ vína. Je-li průměrná doba stárnutí krátká, měla být upřednostněna první metoda.

2.201.

Jak je uvedeno v bodech 2.140 a 2.151, zachycují se změny stavu hospodářských zvířat (pro zemědělské statistické účely) jako tvorba hrubého fixního kapitálu nebo jako změny stavu zásob, a to v závislosti na druhu zvířete.

a)

b)

1.   Zvířata, která lze označit za dlouhodobá aktiva:

2.   Zvířata, která lze označit za zásoby:

3.   Problém rozlišení

c)

d)

3.037.

Následující pojmy platné pro běžný režim DPH se rovněž používají v systémech paušální náhrady:

3.038.

►M6  Ustanovení ESA 2010 (4.17) popisují jednotnou metodu zachycování DPH. ◄ Jde o systém „čistého“ zachycení, ve kterém se zaznamenávají ceny na vstupu i na výstupu bez odpočitatelné DPH.

3.039.

Z hlediska daňového práva představuje DPH u výrobců „přechodnou položkou“, takže odpočitatelná DPH, kterou výrobce musí zaplatit ze svých nákupů, nevstupuje do jeho výpočtů jako skutečná nákladová položka a je možné ji považovat pouze za zálohovou splátku DPH, kterou výrobce musí vypočítat ze svého obratu; finančnímu úřadu potom zaplatí jen rozdíl. A protože z obecného hlediska jediný, kdo musí platit DPH uvalenou na daný produkt, je konečný spotřebitel, vystupuje výrobce (spolu s výrobci produktů potřebných pro mezispotřebu) účinně jako zástupce finančního úřadu. Pokud naopak není možné, aby výrobce daň zaplacenou z nákupů odečítal nebo nárokoval její vrácení (neodčitatelná DPH), považuje se DPH v těchto případech za součást nákladů.

3.040.

Zemědělci podléhající běžnému režimu DPH nemají s účtováním žádné problémy: fakturovaná DPH z prodaných nebo jiným způsobem zcizených produktů se na SZÚ nezachycuje a neobjevuje se v žádné výstupní ceně použité k ocenění konečné produkce; odpočitatelná DPH placená z nákupů položek mezispotřeby a fixního kapitálu se při výpočtu výdajů pro účely SZÚ do příslušných cen nezahrnuje.

3.041.

Zemědělci podléhající daňovému paušálu však problémy s účtováním mají (viz 3.035 a následující). Je totiž zřejmé, že náhrady poskytnuté jednotlivým zemědělcům se budou jen zřídkakdy přesně rovnat DPH, kterou zaplatili při svých nákupech. V případě daňového paušálu bude metoda zachycení DPH totožná s metodou používanou u běžného režimu, tj. bez DPH u jednotlivých položek konečné produkce a bez odpočitatelné DPH u jednotlivých položek mezispotřeby a tvorby hrubého fixního kapitálu.

Rozdíl mezi paušální náhradou poskytnutou zemědělcům, kteří podléhají daňovému paušálu, a DPH, kterou by mohli odpočíst, kdyby použili běžný režim DPH, představuje buď nadměrnou náhradu nebo nedostatečnou náhradu DPH. Každý nadměrná nebo nedostatečná náhrada se musí na SZÚ zachytit odděleně.

3.042.

Způsob zachycení nadměrné nebo nedostatečné náhrady DPH v systému daňového paušálu:

„DPH z nákupů“ je DPH, kterou by zemědělci podléhající daňovému paušálu mohli odpočíst, kdyby podléhali běžnému režimu DPH.

3.043.

Uvedený způsob zachycení nabízí výhodu v tom, že vede ke stejnému zacházení se zemědělskou produkcí, mezispotřebou a tvorbou hrubého fixního kapitálu, a to bez ohledu na to, kterému režimu DPH zemědělci podléhají. Navíc ve srovnání s hrubou přidanou hodnotou v základních cenách směřuje k symetrickému zacházení s nadměrnou nebo nedostatečnou náhradou DPH. To umožňuje počítat hrubou přidanou hodnotu v základních cenách bez ohledu na uplatňovaný režim DPH, což příznivě ovlivňuje harmonizaci a srovnatelnost SZÚ členských států (viz 3.033).

3.060.

Příjemci subvencí musí běžně vyrábět tržní výrobky a služby nebo výrobky a služby pro vlastní konečné užití. Tržní výrobky a služby jsou veškeré výrobky a služby uvolněné nebo určené k uvolnění na trh. Zahrnují produkty prodávané, směňované, používané při naturálních platbách nebo skladované před pozdějším užitím pro jeden či více z výše uvedených účelů. Výroba pro vlastní konečné užití zahrnuje produkty, které jsou ponechány pro konečnou spotřebu nebo tvorbu hrubého fixního kapitálu ve stejné jednotce. Ostatních subvencí na výrobu však mohou využívat i netržní výrobci, pokud lze tyto subvence vyplácet podle obecných pravidel platných pro tržní i netržní výrobce.

3.061.

Produkce tržních služeb také zahrnuje obchodní a skladovací služby. Subvence mohou být proto poskytnuty i obchodním subjektům a subjektům regulujícím trh, jejichž funkcí je nakupovat, skladovat a znovu prodávat zemědělské produkty (subjekty regulující trh – viz 3.068 a 3.069).

3.062.

Podle ►M6  ESA 2010 ◄ mohou být poskytovány ostatní subvence na výrobu v případech, kdy jejich hlavním účelem není ovlivnit prodejní ceny nebo přiměřenou odměnu výrobním činitelům. Lze například poskytnout finanční podporu zemědělské výrobě za účelem zachování kulturního a přírodního dědictví, podpory cestovního ruchu v konkrétním regionu, ochrany půdy před erozi, regulace stavu přírodních vod nebo ovlivňování podnebí.

3.063.

S výjimkou úrokových příspěvků, které představují zvláštní formu subvencí, jsou ostatní subvence na výrobu součástí účtu tvorby důchodů výrobních odvětví nebo sektorů, jimž jsou vypláceny. V důsledku tohoto způsobu přiřazování subvencí nezahrnuje SZÚ všechny podpory plynoucí do zemědělství. Kromě přímých podpor přinášejí prospěch zemědělským výrobním jednotkám subvence (ve smyslu ►M6  ESA 2010 ◄ ), které se vyplácejí navazujícím odvětvím a zvláště pak subjektům regulujícím trh47.

3.064.

V případě zemědělství jsou nejdůležitějšími typy ostatních subvencí spojených s výrobou:

3.065.

Uplatnění akruálního principu při zachycování ostatních subvencí na výrobu může být choulostivou záležitostí. Vytvořit všeobecné pravidlo je obtížné, a proto je nutné tento princip uplatňovat konzistentně, pružně a prakticky. Jelikož mnoho subvencí do zemědělství je spjato s výrobou a výrobními činiteli (výměrou, stádem atd.), musí se tyto subvence obvykle zachycovat v okamžiku výroby nebo při pořízení výrobních činitelů (zejména v případě pozemků a hospodářských zvířat). V případě subvencí, které nejsou přímo vázány na výrobu nebo výrobní činitele, je obtížné určit okamžik transakce, která subvenci vyvolá, a odlišit jej od okamžiku vyplacení subvence. V takovém případě se subvence zachycují při jejich obdržení.

3.066.

Doporučují se následující zvláštní postupy:

3.067.

Za subvence se na SZÚ nepočítají:

3.068.

►M6  V členění hospodářství se subjekty regulující trh zařazují takto: