2004/104/ESSměrnice Komise 2004/104/ES ze dne 14. října 2004 o přizpůsobení technickému postupu směrnice Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel a doplnění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidelText s významem pro EHP
Publikováno: | Úř. věst. L 183, 5.7.2006, s. 13-58 | Druh předpisu: | Směrnice |
Přijato: | 14. října 2004 | Autor předpisu: | Evropská komise |
Platnost od: | 3. prosince 2004 | Nabývá účinnosti: | 3. prosince 2004 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
SMĚRNICE KOMISE 2004/104/ES ze dne 14. října 2004 o přizpůsobení technickému postupu směrnice Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel a doplnění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (Úř. věst. L 337, 13.11.2004, p.13) |
Opraveno:
SMĚRNICE KOMISE 2004/104/ES
ze dne 14. října 2004
o přizpůsobení technickému postupu směrnice Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel a doplnění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel
(Text s významem pro EHP)
KOMISE EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
s ohledem na směrnici Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 1 ), a zejména na čl. 13 odst. 2 této směrnice,
s ohledem na směrnici Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel ( 2 ), a zejména na článek 4 této směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Směrnice 72/245/EHS je jednou ze samostatných směrnic pro postup schvalování typu stanovený směrnicí 70/156/EHS. |
(2) |
Od roku 1995, kdy směrnice 72/245/EHS byla upravena, došlo k významnému navýšení počtu elektrických a elektronických součástek montovaných do motorových vozidel. Takové součásti nyní ovládají nejen pohodlí, informační a zábavní zařízení, ale dokonce zajišťují určité bezpečnostně významné funkce. |
(3) |
Ve světle zkušeností získaných od doby vydání dodatku ke směrnici 72/245/EHS nejsou již nezbytně nutné, pro zařízení trhu automobilových součástek nemající vztah k bezpečnostním funkcím, právní úpravy směrnicí výslovně se vztahující k elektromagnetické kompatibilitě (EMC) v automobilovém odvětví. Pro taková zařízení je dostačující získání prohlášení o shodě v souladu s postupy popsanými ve směrnici Rady 89/336/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility ( 3 ) a směrnici 1999/5/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody ( 4 ). |
(4) |
Požadavky a opatření ke zkouškám elektromagnetické kompatibility (EMC) pro elektrickou a elektronickou výstroj byly během standardizační práce Mezinárodního zvláštního výboru pro rádiové rušení (CISPR) a Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) neustále aktualizovány. Proto je vhodné odkazovat v této směrnici na zkušební postupy navržené v současných vydáních příslušných norem. |
(5) |
Směrnice 72/245/EHS musí být proto změněna. |
(6) |
Dodatky ke směrnici 72/245/EHS mají dopad na směrnici 70/156/EHS. Je proto nezbytné tuto směrnici odpovídajícím způsobem změnit. |
(7) |
Opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobení technickému rozvoji ustanovenému směrnicí 70/156/EHS, |
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Přílohy směrnice 72/245/EHS jsou nahrazeny přílohami této směrnice.
Článek 2
1. S účinností od 1. ledna 2006 platí pro vozidla, součásti nebo samostatné technické jednotky, které vyhovují požadavkům formulovaným v přílohách I až X směrnice 72/245/EHS ve smyslu příloh podle této směrnice, ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě, že žádný členský stát nesmí:
a) odmítnout uznání EES schválení typu, nebo národní schválení typu nebo
b) zakázat registraci, prodej nebo uvedení do provozu.
2. S účinností od 1. července 2006 pro typ vozidla, součást nebo samostatnou technickou jednotku, u kterých požadavky na elektromagnetickou kompatibilitu formulované v přílohách I až X směrnice 72/245/EHS ve smyslu úprav podle této směrnice nejsou splněny, členské státy:
a) nemusí již nadále uznávat ES schválení typu a
b) smí odmítat uznání národního schválení typu.
3. S účinností od 1. ledna 2009, pokud opatření formulovaná v přílohách I až X směrnice 72/245/EHS ve smyslu úprav podle této směrnice nejsou splněna, pak ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě, členské státy:
a) musí vzít v úvahu prohlášení shody, která doprovázejí nová vozidla v souladu s opatřeními podle směrnice 70/156/EHS a jež pozbyla platnosti pro účely čl. 7 odst. 1 této směrnice;
b) může odmítnout registraci, prodej nebo uvedení do provozu nových vozidel.
4. Opatření formulovaná v přílohách I až X směrnice 72/245/EHS, ve smyslu úprav podle této směrnice, která se vztahují k elektromagnetické kompatibilitě, budou muset být počínaje 1. lednem 2009 aplikována na součásti nebo samostatné technické jednotky pro účely čl. 7 odst. 2 směrnice 70/156/EHS.
Článek 3
Směrnice 70/156/EHS se mění takto:
1. Příloha I se mění takto:
a) následující řádek je přidán do bodu 0.5:
„Název a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:“;
b) vkládá se následující bod:
„12.7. Tabulka instalace a použití radiofrekvenčních vysílačů ve vozidle(ch), pokud jsou použitelné (viz dodatek I, 3.1.8):
kmitočtová pásma [Hz] |
max. výstupní výkon [W] |
poloha antény na vozidle, podmínky pro instalaci a/nebo použití |
Žadatel o schválení typu také musí v případě potřeby dodat:
Dodatek 1
Seznam (se značkou (značkami) a typem (typy) všech elektrických a/nebo elektronických součástí, na které se vztahuje tato směrnice (viz body 2.1.9 a 2.1.10)) a dříve neuvedený.
Dodatek 2
Schémata nebo výkres celkového dispozičního uspořádání elektrických a/nebo elektronických součástí (dotčených touto směrnicí) a celkové uspořádání svazku vodičů.
Dodatek 3
Popis vozidla vybraného pro reprezentaci typu
Styl karosérie:
Řízení levostranné nebo pravostranné:
Rozvor vozidla:
Dodatek 4
Příslušný zkušební protokol dodaný výrobcem nebo schválenými/přípustnými laboratořemi pro vystavení certifikátu o schválení typu.“
2. V příloze III část A se přidává následující řádek do bodu 0.5:
„Název a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:“.
Článek 4
Přechodné období
1. Členské státy musí převzít a zveřejnit nejpozději do 31. prosince 2005 zákony, předpisy a administrativní opatření nezbytná k dodržení této směrnice. Musí neprodleně sdělit Komisi text těchto opatření a srovnávací tabulky mezi opatřeními a touto směrnicí.
Členské státy musí uplatnit tato opatření od 1. ledna 2006.
Jakmile členské státy tato opatření přijmou, musí opatření obsahovat odkaz na tuto směrnici, nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění (hlavních ustanovení) vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 5
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 6
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
SEZNAM PŘÍLOH |
|
PŘÍLOHA I |
Požadavky, které musí splňovat vozidla a elektrické/elektronické podsestavy montované do vozidla |
Dodatek 1: |
Seznam norem, na které odkazuje tato směrnice |
Dodatek 2: |
Širokopásmové referenční limity vozidel Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m |
Dodatek 3: |
Širokopásmové referenční limity vozidel Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m |
Dodatek 4: |
Úzkopásmové referenční limity vozidel Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m |
Dodatek 5: |
Úzkopásmové referenční limity vozidel Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m |
Dodatek 6: |
Elektrická/elektronická podsestava Širokopásmové referenční limity |
Dodatek 7: |
Elektrická/elektronická podsestava Úzkopásmové referenční limity |
Dodatek 8: |
Vzor pro značku ES schválení typu |
PŘÍLOHA II A |
Informační dokumentace související s ES schválením typu vozidla |
PŘÍLOHA II B |
Informační dokumentace související s ES schválením typu elektrické/elektronické podsestavy |
PŘÍLOHA III A |
Vzor certifikátu ES schválením typu |
PŘÍLOHA III B |
Vzor certifikátu ES schválením typu |
PŘÍLOHA III C |
Vzor atestace podle přílohy I bodu 3.2.9 |
PŘÍLOHA IV |
Metoda měření širokopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z vozidel |
PŘÍLOHA V |
Metoda měření úzkopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z vozidel |
PŘÍLOHA VI |
Metoda zkoušení odolnosti vozidel vůči elektromagnetickému vyzařování |
PŘÍLOHA VII |
Metoda měření širokopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z elektrických/ elektronických podsestav |
Dodatek 1 – Obrázek 1: |
Otevřená zkušební plocha: Hranice zkušební oblasti elektrické/elektronické podsestavy. Stupeň čistoty oblasti bez elektromagnetických odrazných ploch |
PŘÍLOHA VIII |
Metoda měření úzkopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z elektrických/elektronických podsestav |
PŘÍLOHA IX |
Metoda (metody) zkoušení odolnosti elektrických/elektronických podsestav proti elektromagnetickému záření |
Dodatek 1 – Obrázek 1: |
Zkoušení páskovým vedením 800 mm |
Dodatek 1 – Obrázek 2: |
Rozměry páskového vedení 800 mm |
Dodatek 2: |
Typické rozměry článku s příčnou elektromagnetickou vlnou |
PŘÍLOHA X |
Metoda (metody) zkoušení odolnosti proti vyzařování přechodných svodů elektrických/elektronických podsestav |
PŘÍLOHA I
POŽADAVKY NA VOZIDLA A ELEKTRICKÉ/ELEKTRONICKÉ PODSESTAVY MONTOVANÉ DO VOZIDLA
1. ROZSAH
Tato směrnice platí pro elektromagnetickou kompatibilitu vozidel zahrnutých v článku 1, považovaných za vozidla nebo přípojná vozidla (zde dále uváděny jako vozidla) v provedení dodávaném výrobcem vozidla a k součástem nebo samostatným technickým jednotkám určeným pro umístění ve vozidlech.
To zahrnuje:
— požadavky týkající se odolnosti vůči rušení vyzařováním a vedením funkcí, které se vztahují k přímé kontrole nad vozidlem, souvisejících s ochranou řidiče, spolujezdce a dalších účastníků silničního provozu a vztahujících se k poruchám, které by mohly způsobit zmatek řidiče nebo dalších účastníků silničního provozu,
— požadavky na kontrolu nežádoucích emisí způsobených vyzařováním a vedením pro ochranu při zamýšleném použití elektrické nebo elektronické výstroje ve vlastních nebo sousedních či jim blízkých vozidlech a kontroly poruch pocházejících z příslušenství, která mohou být dodatečně namontována do vozidla.
2. DEFINICE
2.1. |
Pro účely této směrnice: 2.1.1. „Elektromagnetická kompatibilita“ znamená schopnost vozidla nebo komponenty nebo samostatné technické jednotky fungovat uspokojivě ve vlastním elektromagnetickém prostředí bez vyvolání nepřípustných elektromagnetických poruch čehokoliv v daném prostředí. 2.1.2. „Elektromagnetické rušení“ znamená každý elektromagnetický jev, který může snížit funkčnost vozidla nebo komponenty nebo samostatné technické jednotky nebo jiného zařízení, jednotku výstroje nebo systému provozovaného v okolí vozidla. Elektromagnetické rušení může mít formu elektromagnetického šumu, nežádoucího signálu nebo změny šíření samotného prostředí. 2.1.3. „Elektromagnetická odolnost“ znamená schopnost vozidla nebo součásti nebo samostatné technické jednotky pracovat bez snížení výkonu za přítomnosti (specifikovaného) elektromagnetického rušení, které zahrnuje žádané vysokofrekvenční signály z rozhlasových vysílačů nebo vyzařovaných v hovorovém pásmu vyslání z průmyslových-vědeckých-lékařských (ISM) přístrojů, umístěných uvnitř vozidla nebo mimo něj. 2.1.4. „Elektromagnetické prostředí“ znamená úhrn elektromagnetických jevů existujících v daném místě. 2.1.5. „Širokopásmová emise“ znamená emisi, které má šířku pásma větší, než je hodnota jednotlivého měřicího zařízení nebo přijímače (Mezinárodní zvláštní výbor pro radiové interference (CISPR)) č. 25, druhé vydání). 2.1.6. „Úzkopásmová emise“ znamená vysílání, které má šířku pásma menší, než je hodnota jednotlivého měřicího zařízení nebo přijímače (CISPR č. 25, druhé vydání). 2.1.7. „Elektrický/elektronický systém“ znamená elektrické a/nebo elektronické zařízení nebo sadu společných zařízení bez přidružených elektrických připojení, která tvoří součást vozidla, ale která nejsou pro schválení typu oddělena od vozidla. 2.1.8. „Elektrická/elektronická podsestava“ (ESA) znamená elektrické a/nebo elektronické zařízení nebo sadu zařízení určených jako součást vozidla, společně se všemi přidruženými elektrickými připojeními a kabelovými vedeními, které vykonává jednu nebo více specializovaných funkcí. ESA může být schválena na základě žádosti výrobce nebo jeho oprávněného zástupce buď jako „součást“ nebo jako „samostatná technická jednotka (STU)“ (viz článek 2 směrnice 70/156/EHS). 2.1.9. „Typ vozidla“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě znamená vozidla, která se podstatně neodlišují v hlediscích jako: 2.1.9.1. celková velikost a tvar prostoru pro motor; 2.1.9.2. dispoziční uspořádání elektrických a/nebo elektronických součástí a uspořádání hlavního vedení; 2.1.9.3. základní materiál, ze kterého je zkonstruována kostra nebo karoserie (pokud je to použitelné) vozidla (například ocel, hliník nebo karoserie ze skelných vláken). Přítomnost panelů z různého materiálu nemění typ vozidla za předpokladu, že základní materiál kostry je nezměněn. Nicméně, takové odchylky musí být oznámeny. 2.1.10. „Typ ESA“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě znamená typ elektrických/elektronických podsestav, který se neliší v takových základních hlediscích jako: 2.1.10.1. funkce vykonávané elektrickou/elektronickou podsestavou; 2.1.10.2. dispoziční uspořádání elektrických a/nebo elektronických součástí, pokud je to použitelné. 2.1.11. „Svazek vodičů vozidla“ znamená systém napájení napětím, sběrnicový systém (např. datová sběrnice místní sítě), přijímací nebo vysílací anténní kabely, které jsou nainstalovány výrobcem vozidla. 2.1.12. Funkce související s odolností jsou: a) funkce mající vztah k přímé kontrole nad vozidlem: — zhoršení vlastností nebo změnu např. v motoru, převodovce, brzdném systému, odpružení, aktivním řízení, zařízení pro omezení rychlosti, — ovlivňující polohu řidičů: například sedadlo nebo nastavení polohy volantu, — ovlivňující viditelnost řidičů: například tlumené světlo, stěrač předního skla; b) funkce související s ochranou řidiče, cestujících a dalších účastníků silničního provozu: — např. nafukovací vak a bezpečnostní zádržné systémy; c) funkce, jejichž případné narušení, způsobí zmatek řidiče nebo dalších účastníků silničního provozu: — optické poruchy, nesprávná funkce např. směrových světel, brzdových světel, koncových obrysových světel, osvětlení značky, polohy zadní svítilny, světelné lišty nouzového systému, špatné informace z výstražných indikátorů, světel nebo zobrazení související s funkcemi v bodu a) nebo b), která by mohla být pozorována v přímém pohledu řidiče, — zvukové poruchy: nesprávná funkce např. výstrahy proti zlodějům, houkačky; d) funkce související s provozuschopností datové sběrnice vozidla: — blokování přenosu dat na systémech datových sběrnic vozidla, které jsou užívány pro přenos dat, vyžadovaných pro zajištění správné provozuschopnosti dalších funkcí souvisejících s odolností; e) funkce, které, jsou-li narušeny, ovlivní povinné údaje vozidla, např. rychloměr, měřidlo vzdálenosti. |
3. APLIKACE ES SCHVÁLENÍ TYPU
3.1. Schválení typu vozidla
3.1.1. |
Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na jeho elektromagnetickou kompatibilitu ve shodě s čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS musí být předložena výrobcem vozidla. |
3.1.2. |
Vzor informační dokumentace je uveden v příloze IIA. |
3.1.3. |
Výrobce vozidla musí vyhotovit seznam popisující všechny související elektrické/elektronické systémy vozidla nebo elektrické/elektronické podsestavy, provedení konstrukce ( 5 ), odchylky v materiálu tělesa (5) , obecné uspořádání kabelového vedení, varianty motoru, verze levostranného/pravostranného řízení a verze rozvoru. Příslušné elektrické/elektronické systémy vozidla nebo elektrické/elektronické podsestavy jsou takové, které mohou vysílat významné širokopásmové nebo úzkopásmové záření a/nebo takové, které mají vztah k odolnosti souvisejících funkcí vozidla (viz bod 2.1.12 této přílohy). |
3.1.4. |
Z tohoto seznamu musí být ve vzájemné shodě mezi výrobcem a příslušným orgánem pro zkoušení vybráno reprezentující vozidlo. Toto vozidlo bude představovat typ vozidla (viz dodatek 1 přílohy IIA). Volba vozidla musí být založená na elektrických/elektronických systémech nabízených výrobcem. Z tohoto seznamu smí být pro zkoušení vybráno jedno nebo více vozidel, pokud je uvažováno, po vzájemné dohodě mezi výrobcem a příslušným orgánem, s použitím různých elektrických/elektronických systémů, které pravděpodobně budou mít významný účinek na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla v porovnání s prvním představitelem vozidla. |
3.1.5. |
Volba vozidla (vozidel) ve shodě s odstavcem 3.1.4 je omezena na kombinace vozidlo/elektrický/elektronický systém zamýšlené pro skutečnou výrobu. |
3.1.6. |
Výrobce může doplnit žádost o zprávu s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Jakékoliv takové poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro účely formulace certifikátu schválení typu. |
3.1.7. |
Pokud technická služba odpovědná za schválení typu provede zkoušení sama, pak musí být poskytnuto vozidlo reprezentující schvalovaný typ v souladu s bodem 3.1.4. |
3.1.8. |
Výrobce vozidla musí poskytnout přehled kmitočtových pásem, hladin výkonu, umístění antény a instalačních opatření pro montáž rádiových vysílačů, dokonce i když vozidlo v době provádění typových zkoušek těmito vysílači vybaveno není. Přehled musí zahrnovat všechny mobilní rádiové služby normálně užívané ve vozidlech. Tato informace musí být provedena jako veřejně dostupná následně po schválení typu. Výrobci vozidla musí poskytnout důkaz, že provozuschopnost vozidla není nepříznivě ovlivněna instalacemi takových vysílačů. |
3.2. Schválení typu elektrické/elektronické podsestavy (ESA)
3.2.1. |
Použitelnost této směrnice pro ESA:
|
3.2.2. |
Žádost o schválení typu elektrické/elektronické podsestavy týkající se jeho elektromagnetické kompatibility podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS musí být předložena výrobcem vozidla nebo výrobcem elektrické/elektronické podsestavy nebo jeho oprávněným zástupcem. |
3.2.3. |
Vzor informační dokumentace je uveden v příloze II B. |
3.2.4. |
Výrobce může doplnit žádost zprávou s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Takové poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro formulaci certifikátu schválení typu. Pro vybavení určené k instalaci do vozidla může výrobce doplnit žádost prohlášením shody výrobce v souladu s opatřeními dle směrnice 99/5/ES nebo směrnice 89/336/EHS, protokolem o zkoušce elektromagnetické kompatibility a návodem pro uživatele na instalaci takového vybavení ve vozidlech. |
3.2.5. |
Pokud technická služba odpovědná za schválení typu provede zkoušení sama, pak musí být poskytnut vzorek systému elektrické/elektronické podsestavy reprezentující typ určený ke schválení a dále, bude-li to nezbytné, po projednání s výrobcem například možné změny v uspořádání, počtu součástí, počtu snímačů. Pokud to bude technická služba považovat za nezbytné, může vybrat další vzorek. |
3.2.6. |
Vzorek (vzorky) musí být zřetelně a nesmazatelně označen (označeny) obchodním názvem výrobce nebo značkou a označením typu. |
3.2.7. |
Kde to lze použít, musí být popsána jakákoliv omezení použití. Taková omezení musí být zahrnuta v přílohách IIB a/nebo IIIB. |
3.2.8. |
Pro elektrické/elektronické podsestavy, které jsou dodávány na trh jako náhradní díly, se nevyžaduje žádné schválení typu, pokud jsou řádně označeny jako náhradní díl identifikačním číslem a pokud jsou identické a od stejného výrobce jako je výrobce příslušného dílu originálu přístroje (OEM) pro vozidlo již typově schválené. |
3.2.9. |
Součásti prodávané na trhu s autopříslušenstvím a zamýšlené pro instalaci v motorových vozidlech nepotřebují žádné typové schválení, pokud nemají vztah k funkcím vázaným na odolnost (bod 2.1.12 přílohy I). V tomto případě musí být vydáno prohlášení shody v souladu s postupy podle směrnic 89/336/EHS nebo 1999/5/ES. Součástí tohoto prohlášení musí být konstatování, že elektrické/elektronické podsestavy vyhovují limitům definovaným v bodech 6.5, 6.6, 6.8 a 6.9 přílohy I této směrnice. Během přechodného období 4 let po nabytí platnosti této směrnice pak musí osoba, odpovědná za umístění takového produktu na trh, předložit všechny příslušné informace a/nebo vzorek technické službě, která stanoví, zda vybavení má vazbu na odolnost nebo ne. Výsledek kontroly musí být k dispozici během 3 týdnů a nevyžaduje dodatečné zkoušení. Dokument podle příkladu uvedeného v příloze III C musí být vydán technickou službou během stejné doby. Členské státy musí oznámit do tří let od data nabytí platností této směrnice jakékoliv případy odmítnutí z bezpečnostních důvodů. Na základě praktické zkušenosti s tímto požadavkem a na základě zpráv předložených členskými státy bude rozhodnuto v souladu s postupem uvedeným v článku 13 směrnice 70/156/EHS a před koncem přechodného období, zda bude tento dokument ještě požadován navíc k prohlášení shody. |
4. SCHVÁLENÍ TYPU
4.1. Postupy schválení typu
4.1.1. Schválení typu vozidla
Následující alternativní postupy schválení typu vozidla mohou být použity podle uvážení výrobce vozidla.
4.1.1.1. Schválení montáže vozidla
Montáž vozidla může být podrobena schválení typu přímo podle opatření formulovaných v příslušných částech bodu 6 této přílohy. Pokud výrobce vozidla zvolí tento postup, pak žádné další samostatné zkoušení elektrických/elektronických systémů nebo elektrických/elektronických podsestav není požadováno.
4.1.1.2. Schválení typu vozidla zkoušením jednotlivých elektrických/elektronických podsestav
Výrobce vozidla může získat schválení pro vozidlo poskytnutím důkazu schvalovacímu orgánu, že všechny příslušné (viz bod 3.1.3 této přílohy) elektrické/elektronické systémy nebo elektrické/elektronické podsestavy byly jednotlivě schváleny v souladu s touto směrnicí a byly instalovány v souladu s dalšími podmínkami přiloženými k tomuto dokumentu.
4.1.1.3. |
Výrobce, pokud si bude přát, může získat schválení podle této směrnice, jestliže vozidlo nemá žádné vybavení takového typu, které podléhá zkouškám odolnosti nebo emisí. Taková schválení nepožadují zkoušení. |
4.1.2. Schválení typu elektrické/elektronické podsestavy
Schválení typu může být uděleno elektrické/elektronické podsestavě pro montáž buď do každého typu vozidla (schválení součásti), nebo do specifického typu vozidla, nebo do typů požadovaných výrobcem elektrické/elektronické podsestavy (schválení samostatné technické jednotky).
4.1.3. |
Elektrické/elektronické podsestavy, které jsou rádiovými vysílači, které neobdržely schválení typu ve vazbě na výrobce vozidla, musí být dodány s vhodnými instalačními návody. |
4.2. Udělení schválení typu
4.2.1. Vozidlo
4.2.1.1. |
Pokud reprezentující vozidlo vyhoví požadavkům této směrnice, potom ES schválení typu ve shodě s čl. 4 odst. 3 a v případě použití podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS, bude uděleno. |
4.2.1.2. |
Vzor pro certifikát ES schválení typu je uveden v příloze IIIA. |
4.2.2. Elektrická/elektronická podsestava (ESA)
4.2.2.1. |
Pokud představitel systému elektrické/elektronické podsestavy vyhoví požadavkům této směrnice, potom ES schválení typu ve shodě s čl. 4 odst. 3 a v případě použití podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS, bude uděleno. |
4.2.2.2. |
Vzor pro certifikát ES schválení typu je uveden v příloze IIIB. |
4.2.3. |
Pro vystavení certifikátu podle bodu 4.2.1.2 nebo 4.2.2.2 může příslušný orgán členského státu poskytující schválení využít zprávu připravenou zkušební laboratoří autorizovanou dle ISO 17025 a uznávanou schvalovacím orgánem. |
4.3. Dodatky ke schválení
4.3.1. |
V případě dodatků ke schválením uděleným podle této směrnice musí být použita opatření podle článku 5 směrnice 70/156/EHS. |
4.3.2. |
Dodatek schválení typu vozidla s ohledem na doplnění nebo náhrady elektrické/elektronické podsestavy.
|
4.3.3. |
Dodání použitých elektrických/elektronických podsestav, které nemají schválení typu podle této směrnice, protože v době jejich první instalace žádné schválení typu nebylo požadováno, neruší platnost schválení typu, pokud instalace takových elektrických/elektronických podsestav je provedena v souladu s doporučeními výrobce elektrických/elektronických podsestav a výrobce vozidla. |
5. ZNAČENÍ
5.1. |
Každá elektrická/elektronická podsestava vyhovující typovému schválení podle této směrnice musí nést značku ES schválení typu. |
5.2. |
Značka ES schválení typu musí sestávat z: pravoúhlého čtyřúhelníku obklopujícího malé písmeno „e“ následované rozlišujícím číslem členského státu, který dílci vystavil ES schválení typu:
V nejbližším okolí pravoúhlého čtyřúhelníku musí být uvedeno „základní registrační číslo“ obsažené v části 4 čísla schválení typu odpovídajícího příloze VII směrnice 70/156/EHS, kterému předchází dvě čísla udávající pořadové číslo přidělené poslednímu významnějšímu technickému dodatku k této směrnici. Pořadová čísla dodatku a schválení typu komponenty zobrazená na certifikátu musí být oddělena jednou mezerou. V této směrnici je pořadové číslo 03. |
5.3. |
Značka schválení typu musí být připevněna k hlavní části elektrické/elektronické podsestavy (například elektronické řídicí jednotce) takovým způsobem, aby byla zřetelně čitelná a nesmazatelná. |
5.4. |
Příklad značky ES schválení typu je uveden v dodatku 8. |
5.5. |
Žádné označení není požadováno pro elektrické/elektronické systémy obsažené ve vozidlech s ES schválením typu podle této směrnice ani pro náhradní díly ve smyslu ustanovení bodu 3.2.8. |
5.6. |
Označení na elektrických/elektronických podsestavách v souladu s bodem 5.3 nemusí být viditelné, pokud je elektrická/elektronická podsestava instalována ve vozidle. |
6. TECHNICKÉ PODMÍNKY
6.1. Všeobecná specifikace
6.1.1. Vozidlo a jeho elektrické/elektronické systémy nebo elektrické/elektronické podsestavy musí být navrženy, konstruovány a montovány tak, aby za normálních podmínek použití umožnily vozidlu vyhovět požadavkům této směrnice.
6.1.1.1. |
Vozidlo musí být zkoušeno na radiové emise a na odolnost vůči radiovému rušení. Pro schválení typu vozidla nejsou požadovány žádné zkoušky na emise svodů nebo na odolnost vůči rušení šířeného svodem. |
6.1.1.2. |
Elektrická/elektronická podsestava musí být zkoušena na emise vyzařované a svodem a na odolnost vůči rušení šířeného vyzařováním a svodem. |
6.1.2. |
Před zkoušením musí technická služba připravit plán zkoušení ve spolupráci s výrobcem, který bude obsahovat minimálně provozní režim, podpůrnou funkci, kontrolní funkci, kritéria pro přijetí/zamítnutí a určené emise. |
6.2. Technické podmínky vztahující se k širokopásmovému elektromagnetickému záření z vozidel
6.2.1. Metoda měření
Elektromagnetické záření generované vozidlem reprezentujícím svůj typ, musí být měřeno za použití metod popsaných v příloze IV. Metoda měření musí být definována výrobcem vozidla ve shodě s technickou službou.
6.2.2. Širokopásmové limity schválení typu vozidla
6.2.2.1. |
Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze IV a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 10,0 ± 0,2 m, pak limity musí činit 32 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 32 až 43 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 2 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 Mhz zůstává limit konstantní na úrovni 43 dB mikrovoltů/m. |
6.2.2.2. |
Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze IV a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 3,0 ± 0,05 m, pak limity musí činit 42 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 42 až 53 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 3 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 53 dB mikrovoltů/m. |
6.2.2.3. |
Na vozidle reprezentujícím svůj typ, hodnoty naměřené a vyjádřené v dB mikrovoltech/m, musí ležet pod hodnotami limitů schválení typu. |
6.3. Technické podmínky vztahující se k úzkopásmovému elektromagnetickému záření z vozidel.
6.3.1. Metoda měření
Elektromagnetické záření generované vozidlem reprezentujícím svůj typ musí být měřeno za použití metod popsaných v příloze IV. Tyto musí být definovány výrobcem vozidla ve shodě s technickou službou.
6.3.2. Úzkopásmové limity schválení typu vozidla
6.3.2.1. |
Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze V a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 10,0 ± 0,2 m, pak limity musí činit 22 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 22 až 33 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 4 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 33 dB mikrovoltů/m. |
6.3.2.2. |
Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze V a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 3,0 ± 0,05 m, pak limity musí činit 32 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 32 až 43 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 5 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 43 dB mikrovoltů/m. |
6.3.2.3. |
Na vozidle reprezentujícím svůj typ musí ležet naměřené hodnoty vyjádřené v dB mikrovoltech/m pod hodnotami limitů schválení typu. |
6.3.2.4. |
Bez ohledu na limity definované v bodech 6.3.2.1, 6.3.2.2 a 6.3.2.3 této přílohy, pokud během počátečního kroku popsaného v bodu 1.3 přílohy V bude intenzita signálu změřeného na anténě pro rádiové vysílání na vozidle menší než 20 dB mikrovoltů nad kmitočtovým rozsahem 76 až 108 MHz změřeným průměrným detektorem, pak vozidlo musí být považováno za vyhovující limitům pro úzkopásmové vyzařování a žádné další zkoušení není požadováno. |
6.4. Technické podmínky vztahující se k odolnosti vozidel vůči elektromagnetickému záření.
6.4.1. Metoda zkoušení
Imunita vůči elektromagnetickému záření pro vozidlo reprezentujícího svůj typ musí být zkoušena metodou popsanou v příloze VI.
6.4.2. Limity odolnosti schválení typu vozidla.
6.4.2.1. |
Pokud budou zkoušky provedeny za použití metody popsané v příloze VI, intenzita pole musí být 30 V/m rms ve více než 90 % kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz a minimálně 25 V/m rms nad celý rozsah kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz. |
6.4.2.2. |
Vozidlo reprezentující svůj typ musí být považováno za vyhovující z hlediska respektování požadavků na odolnost, pokud během testů vykonaných v souladu s přílohou VI nedojde k žádnému snížení výkonu „funkcí se vztahem k odolnosti“. |
6.5. Technické podmínky vztahující se k širokopásmovému elektromagnetickému rušení generovanému elektrickými/elektronickými podsestavami
6.5.1. Metoda měření
Elektromagnetické záření generované elektrickou/elektronickou podsestavou představující svůj typ musí být měřeno metodou popsanou v příloze VII.
6.5.2. Širokopásmové limity schválení typu elektrické/elektronické podsestavy
6.5.2.1. |
Pokud jsou měření provedena za použití metod popsaných v příloze VII, musí být dodržen limit 62 až 52 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz, tento limit se snižuje logaritmicky s kmitočty nad 30 MHz, a limit 52 až 63 dB mikrovoltů/m v pásmu 75 až 400 MHz, tento limit vzrůstá logaritmicky s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 6 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 63 dB mikrovoltů/m. |
6.5.2.2. |
Na elektrické/elektronické podsestavě představující svůj typ naměřené údaje, vyjádřené v hodnotách dB mikrovolt/m, musí ležet pod limity schválení typu. |
6.6. Technické podmínky vztahující se k úzkopásmovému elektromagnetickému rušení generovanému elektrickými/elektronickými podsestavami
6.6.1. Metoda měření
Elektromagnetické záření generované elektrickou/elektronickou podsestavou představující svůj typ musí být měřeno metodou popsanou v příloze VIII.
6.6.2. Úzkopásmové limity schválení typu elektrické/elektronické podsestavy.
6.6.2.1. |
Pokud jsou měření provedena za použití metod popsaných v příloze VIII, musí být dodržen limit 52 až 42 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz, tento limit se snižuje logaritmicky s kmitočty nad 30 MHz, a limit 42 až 53 dB mikrovoltů/m v pásmu 75 až 400 MHz, tento limit vzrůstá logaritmicky s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 7 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 53 dB mikrovoltů/m. |
6.6.2.2. |
Na elektrické/elektronické podsestavě představující svůj typ naměřené údaje, vyjádřené v hodnotách dB mikrovolt/m, musí ležet pod limity typového schválení. |
6.7. Technické podmínky vztahující se k odolnosti elektrické/elektronické podsestavy vůči elektromagnetickému vyzařování
6.7.1. Metoda (metody) zkoušení
Odolnost elektrické/elektronické podsestavy reprezentující svůj typ vůči elektromagnetickému vyzařování musí být zkoušena metodou (metodami) vybranou (vybranými) z těch, které jsou popsány v příloze IX.
6.7.2. Limity odolnosti pro schválení typu elektrické/elektronické podsestavy
6.7.2.1. |
Pokud jsou testy provedeny za použití metod popsaných v příloze IX, pak úrovně při zkoušce odolnosti musí být 60 V/m pro zkušební metodu páskového vedení 150 mm, 15 V/m pro zkušební metodu páskového vedení 800 mm, 75 V/m pro zkušební metodu článku s příčnou elektromagnetickou vlnou (TEM), 60 mA pro zkušební metodu celkového proudového nárazu (BCI) a 30 Voltů/m pro zkušební metodu volného pole v rozsahu nad 90 % kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz a minimálně 50 Voltů/m pro zkušební metodu páskového vedení 150 mm, 12,5 Voltů/m pro zkušební metodu páskového vedení 800 mm, 62,5 Voltů/m pro zkušební metodu článku s příčnou elektromagnetickou vlnou, 50 mA pro zkušební metodu celkového proudového nárazu (BCI) a 25 voltů/m pro zkušební metodu volného pole v celém rozsahu kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz. |
6.7.2.2. |
Elektrická/elektronická podsestava představující svůj typ, musí být považována za vyhovující z hlediska respektování požadavků na odolnost, jestliže během zkoušek provedených v souladu s přílohou IX nedojde k žádnému snížení výkonu „funkcí se vztahem na odolnost“. |
6.8. Technické podmínky vztahující se k odolnosti vůči krátkodobým poruchám vznikajícím svody podél napájecích vedení
6.8.1. Metoda zkoušení
Odolnost elektrické/elektronické podsestavy představující svůj typ musí být zkoušena metodou (metodami) v souladu s ISO 7637-2:DIS2002, jak je popsáno v příloze X, se zkušebními úrovněmi uvedenými v tabulce 1.
Tabulka 1: Odolnost elektrické/elektronické podsestavy
Počet zkušebních impulzů |
Zkušební úroveň odolnosti |
Funkční stav systémů |
|
Vazba na funkce se vztahem k odolnosti |
Bez vazby na funkce se vztahem k odolnosti |
||
1 |
III |
C |
D |
2a |
III |
B |
D |
2b |
III |
C |
D |
3a/3b |
III |
A |
D |
4 |
III |
B (pro elektrickou/elektronickou podsestavu, která musí být v provozu během spouštění motoru) C (pro ESA) |
D |
6.9. Technické podmínky vztahující se k emisi rušení šířeného svodem
6.9.1. Metoda zkoušení
Emise elektrické/elektronické podsestavy představující svůj typ musí být zkoušena metodou(metodami) v souladu s ISO 7637-2:DIS2002 jak je popsáno v příloze X s úrovněmi uvedenými v tabulce 2.
Tabulka 2: Maximální povolené amplitudy impulsu
Polarita amplitudy pulsu |
Maximum povolené výšky impulsu pro |
|
vozidla se systémy 12 V |
vozidla se systémy 24 V |
|
Positivní |
+ 75 |
+ 150 |
Negativní |
– 100 |
– 450 |
7. SHODA VE VÝROBĚ
7.1. |
Opatření k zajištění shody ve výrobě musí být zavedena v souladu s opatřeními stanovenými v článku 10 směrnice 70/156/EHS. |
7.2. |
Shoda ve výrobě s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla nebo komponenty samostatné technické jednotky, musí být kontrolována na základě údajů obsažených v certifikátu schválení typu vydaném podle příslušnosti dle přílohy IIIA a/nebo IIIB této směrnice. |
7.3. |
Jestliže orgán není spokojený s prověřovaným postupem výrobce, pak musí být použity body 2.4.2 a 2.4.3 přílohy X směrnice 70/156/EHS a níže uvedené body 7.3.1 a 7.3.2.
|
8. VÝJIMKY
8.1. |
Pokud vozidlo nebo elektrický/elektronický systém nebo elektrická/elektronická podsestava neobsahuje elektronický oscilátor s pracovním kmitočtem větším než 9 kHz, musí být považováno za vyhovující požadavkům bodu 6.3.2 nebo 6.6.2 přílohy I a příloh V a VIII. |
8.2. |
Vozidla, která nemají elektrické/elektronické systémy s „funkcí mající vztah k odolnosti“ nemusí být testována na odolnost vůči rádiovému rušení a budou považována za vyhovující bodu 6.4 přílohy I a příloze VI podle této směrnice. |
8.3. |
Elektrické/elektronické podsestavy bez „funkcí se vztahem k odolnosti“ nemusí být testovány na odolnost vůči rádiovému rušení a musí být považovány za vyhovující bodu 6.7 přílohy I a příloze IX podle této směrnice. |
8.4. |
Elektrostatické vybíjení U vozidel vybavených pneumatikami může být karoserie vozu/podvozek považována za elektricky izolovanou konstrukci. Významné elektrostatické síly vůči vnějšímu prostředí vozidla se vyskytují jen v okamžiku nástupu nebo výstupu uživatele do/z vozidla. Protože v těchto okamžicích vozidlo stojí, není považována žádná zkouška schválení typu na elektrostatický výboj za nutnou. |
8.5. |
Emise svodem Elektrické/elektronické podsestavy, které nejsou spínány, neobsahují žádné spínače nebo indukční zátěže, nemusí být zkoušeny na emise svodem a musí být považovány za vyhovující odstavci 6.9 této přílohy. |
8.6. |
Ztráta funkce přijímačů během zkoušky na odolnost, kdy se měřicí signál nachází uvnitř šířky pásem (kromě rádiového pásma) přijímače, jak je specifikováno pro charakteristickou rádiovou službu/produkt v harmonizované normě elektromagnetické kompatibility (EMC) a jehož odkaz je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, nevede nutně k nesplnění kritérií. |
8.7. |
Radiofrekvenční vysílače musí být testovány v režimu vysílání. Hledané emise (například z rádiových přenosových systémů) uvnitř požadované šířky pásma a mimo pásma emisí jsou z hlediska účelu této směrnice zanedbávány. Rušivá vyzařování jsou předmětem této směrnice, ale nemusí být testována, pokud rádiový vysílač má prohlášení shody v souladu se směrnicí 1999/5/ES při použití harmonizované normy.
|
Dodatek 1
Seznam norem uvedených v této směrnici
1. CISPR 12 CISPR 12 „Charakteristiky rádiového rušení vozidel, motorových člunů a zařízení poháněných zážehovým motorem – limity a metody měření“, 5. vydání 2001.
2. CISPR 16-1 „Technické podmínky pro rušivá vysílání a přístroje a metody na měření odolnosti – část 1: Rušivá vysílání a přístroje na měření odolnosti“, 2. vydání 2002.
3. CISPR 25 „Limity a metody měření charakteristik rušivého vysílání pro ochranu přijímačů používaných na palubách vozidel“, 2. vydání 2002.
4. ISO 7637-1 „Silniční vozidla – elektrické rušení z vedení a vazby – část 1: Definice a všeobecná hodnocení“, 2. vydání 2002.
5. ISO 7637-2 „Silniční vozidla – elektrické rušení z vedení a vazby – část 2: Elektrické přechodné svody podél přívodních vedení jen na vozidlech se jmenovitým napájecím napětím 12 V nebo 24 V“, 2. vydání 2004.
6. ISO-EN 17025 „Všeobecné požadavky pro způsobilost laboratoří ke zkoušení a kalibraci“, 1. vydání 1999.
7. ISO 11451 „Silniční vozidla – elektrická rušení elektromagnetické energie vyzařované v úzkém pásmu – metody zkoušky vozidla“
Část 1: |
Všeobecné a definice |
(ISO DIS 11451-1:2003) |
Část 2: |
Zdroj vyzařování mimo vozidlo |
(FDIS 11451-2:2004) |
Část 4: |
Proudový náraz (BCI) |
(ISO 11451-4: 1. vydání 1995) |
8. ISO 11452 „Silniční vozidla – elektrická rušení úzkopásmovými elektromagnetickými sílami – metody zkoušky komponent“
Část 1: |
Všeobecně a definice |
(ISO DIS 11452-1:2003) |
Část 2: |
Tlumící komora |
(ISO DIS 11452-2:2003) |
Část 3: |
Článek s příčnou elektromagnetickou vlnou (TEM) |
(ISO 11452-3: 3. vydání 2001) |
Část 4: |
Proudový náraz (BCI) |
(ISO DIS 11452-4:2003) |
Část 5: |
Páskové vedení |
(ISO 11452-5: 2. vydání 2002) |
9. ITU nařízení o vysílání, vydání 2001.
Dodatek 2
Širokopásmové referenční limity vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 10 m
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 32 |
E = 32 + 15,13 log (F/75) |
E = 43 |
Kmitočet – megahertz – logaritmická
Viz bod 6.2.2.1 přílohy I
Dodatek 3
Širokopásmové referenční limity vozidla
Vzdálenost anténa–vozidlo: 3 m
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 42 |
E = 42 + 15,13 log (F/75) |
E = 53 |
Kmitočet – megahertz – logaritmická
Viz bod 6.2.2.2 přílohy I
Dodatek 4
Úzkopásmové referenční limity pro vozidlo
Vzdálenost anténa–vozidlo: 10 m
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 22 |
E = 22 + 15,13 log (F/75) |
E = 33 |
Kmitočet – megahertz – logaritmická
Viz bod 6.3.2.1 přílohy I
Dodatek 5
Úzkopásmové referenční limity pro vozidlo
Vzdálenost anténa–vozidlo: 3 m
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 32 |
E = 32 + 15,13 log (F/75) |
E = 43 |
Kmitočet – megahertz – logaritmická
Viz bod 6.3.2.2 přílohy I
Dodatek 6
Elektrická/elektronická podsestava
Širokopásmové referenční limity
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 62 – 25,13 log (F/30) |
E = 52 + 15,13 log (F/75) |
E = 63 |
Kmitočet – megahertz – logaritmický
Viz bod 6.5.2.1 přílohy I
Dodatek 7
Elektrická/elektronická podsestava
Úzkopásmové referenční limity
Limit E (dBμV/m) pro kmitočet F (MHz) |
||
30–75 MHz |
75–400 MHz |
400–1 000 MHz |
E = 52 – 25,13 log (F/30) |
E = 42 + 15,13 log (F/75) |
E = 53 |
Kmitočet – megahertz – logaritmická
Viz bod 6.6.2.1 přílohy I
Dodatek 8
Vzor pro značku ES schválení typu
Elektrická/elektronická podsestava nesoucí výše uvedenou značku ES schválení typu je zařízení, které bylo schváleno v Německu (e1) pod základním registračním číslem 0148. První dvě číslice (03) označují, že zařízení vyhovuje požadavkům směrnice 72/245/EHS ve smyslu úprav podle této směrnice.
Použitá čísla jsou pouze demonstrační.
PŘÍLOHA IIA
Informační dokument č. … ve shodě s přílohou I směrnice 70/156/EHS ( 6 ) vztahující se k ES schválení typu vozidla na elektromagnetickou kompatibilitu (72/245/EHS), naposledy pozměněné ►C1 směrnicí 2004/104/ES ◄
Následující informace, pokud jsou použity, musí být dodány v trojím vyhotovení a musí zahrnovat seznam položek. Jakékoliv výkresy musí být dodány v přiměřeném měřítku a v dostatečném detailu ve velikosti A4 nebo složené do formátu A4. Fotografie, pokud existují, musí zobrazovat dostatečný detail.
Pokud systémy, komponenty nebo oddělené technické jednotky, mají elektronické ovládání, pak musí být dodány informace vztahující se k jejich provedení.
0. VŠEOBECNĚ
0.1. |
Výrobek (obchodní název výrobce): |
0.2. |
Typ: |
0.4. |
Kategorie vozidla (c): |
0.5. |
Název a adresa výrobce: Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen: |
0.8. |
Adresa(adresy) montážního(montážních) závodu(závodů): |
1. VŠEOBECNÉ CHARAKTERISTICKÉ RYSY KONSTRUKCE VOZIDLA
1.1. |
Fotografie a/nebo výkres(výkresy) reprezentujícího vozidla: |
1.6. |
Umístění a uspořádání motoru: |
3. SYSTÉM NAPÁJENÍ (q)
3.1. |
Výrobce:
|
3.2. |
Motor s vnitřním spalováním
|
3.3. |
Elektrický motor
|
3.9. |
PLYNEM POHÁNĚNÉ STROJE (v případě systémů s odlišnou konstrukcí nutno dodat odpovídající informace)
|
4. PŘEVODY (v)
4.2. |
Typ (mechanický, hydraulický, elektrický apod.):
|
6. ODPRUŽENÍ
6.2.2. |
Stručný popis elektrických/elektronických součástí (pokud existuje): |
7. ŘÍZENÍ
7.2.2.1. |
Stručný popis elektrických/elektronických součástí (pokud existuje): |
8. BRZDY
8.5. |
Antiblokový brzdný systém: ano/ne/volitelný (7)
|
9. KAROSERIE
9.1. |
Typ karoserie: |
9.2. |
Použité materiály a způsoby konstrukce: |
9.5. |
Čelní sklo a další okna
|
9.9. |
Zpětná zrcadla (stav pro každé zrcadlo)
|
9.12. |
Bezpečnostní pásy a/nebo další zádržné systémy:
|
9.18. |
Potlačení rádiového rušení
|
10. OSVĚTLENÍ A SVĚTELNÁ SIGNALIZAČNÍ ZAŘÍZENÍ
10.5. |
Stručný popis elektrických/elektronických součástí jiných než světla (pokud existují): |
12. RŮZNÉ
12.2. |
Zařízení zabraňující neoprávněnému použití vozidla
|
12.7. |
Tabulka pro instalaci a použití radiofrekvenčních vysílačů ve vozidle(ch), pokud jsou použity (viz Dodatek I, 3.1.8.):
Žadatel o schválení typu musí, v případě potřeby, také dodat: Dodatek 1 Seznam (se zapojeními a typy všech elektrických a/nebo elektronických součástí dotčených touto směrnicí (viz body 2.1.9 a 2.1.10 přílohy I)) a dříve neuvedené. Dodatek 2 Schéma nebo nákres dispozičního uspořádání elektrických a/nebo elektronických součástí (dotčených touto směrnicí) a uspořádání hlavního svazku vodičů. Dodatek 3 Popis vozidla vybraného pro reprezentaci typu: Základní styl karosérie: Řízení na levé nebo pravé straně: Rozvor: Dodatek 4 Příslušný zkušební protokol dodávaný výrobcem ze zkušební laboratoře autorizované dle ISO 17025 a uznávané schvalovacím orgánem za účelem sestavení certifikátu schválení typu. |
PŘÍLOHA IIB
Informační dokument č. … vztahující se k ES schválení typu elektrické/elektronické podsestavy na elektromagnetickou kompatibilitu (72/245/EHS), naposledy pozměněné ►C1 směrnicí 2004/104/ES ◄
Následující informace, pokud jsou použitelné, musí být dodány v trojím vyhotovení a musí zahrnovat seznam položek. Jakékoliv výkresy musí být dodány ve vhodném měřítku a v dostatečném detailu ve velikosti A4 nebo složené do formátu A4. Fotografie, pokud existují, musí zobrazovat dostatečný detail.
Pokud systémy, komponenty nebo samostatné technické jednotky, mají elektronická ovládání, pak musí být dodány informace vztahující se k jejich provedení.
0. VŠEOBECNĚ
0.1. |
Výrobek (obchodní název výrobce): |
0.2. |
Typ: |
0.3. |
Způsob identifikace typu, pokud je vyznačený na komponentně/oddělené technické jednotce ( 8 ):
|
0.5. |
Název a adresa výrobce: Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen: |
0.7. |
V případě součástí a samostatných technických jednotek, umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: |
0.8. |
Adresa (adresy) montážního (montážních) závodu (závodů): |
1. |
Tato elektrická/elektronická podsestava musí být schválena jako komponenta/samostatná technická jednotka (STU) ( 9 ) |
2. |
Jakákoliv omezení použití a podmínek pro montáž: |
3. |
Jmenovité napětí elektrického systému: … V, poz./neg. (9) uzemnění |
Dodatek 1
Popis elektrické/elektronické podsestavy vybrané pro reprezentaci typu (elektrické blokové schéma a seznam hlavních součástí představujících elektrickou/elektronickou podsestavu (např. výrobek a typ mikroprocesoru, krystalu apod.)).
Dodatek 2
Příslušný (příslušné) zkušební protokol (protokoly) dodávaný (dodávané) výrobcem ze zkušební laboratoře autorizované dle ISO 17025 a uznávané schvalovacím orgánem pro sestavení certifikátu schválení typu.
PŘÍLOHA III A
VZOR
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Sdělení vztahující se k:
— schválení typu ( 10 )
— rozšíření schválení typu (10)
— zamítnutí schválení typu (10)
— stažení schválení typu (10)
vozidla podle směrnice …/…/ES naposledy pozměněné směrnicí …/…/ES.
Číslo schválení typu:
Důvod pro rozšíření:
ČÁST I
0.1. |
Výrobek (obchodní název výrobce): |
0.2. |
Typ |
0.4. |
Kategorie vozidla (c): |
0.5. |
Název a adresa výrobce: Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen: |
0.8. |
Adresa (adresy) montážního(montážních) závodu (závodů): |
ČÁST II
1. |
Dodatečná informace (kde je to vhodné): viz dodatek |
2. |
Technická služba odpovědná za provedení zkoušek: |
3. |
Datum zkušebního protokolu: |
4. |
Počet zkušebních protokolů: |
5. |
Poznámky (pokud existují): viz dodatek |
6. |
Místo: |
7. |
Datum: |
8. |
Podpis: |
9. |
Soubor schválení typu deponovaný ve správní službě, která schválení typu doručila, může být získán na požádání. |
Dodatek ES schválení typu vozidla podle směrnice 72/245/EHS naposledy pozměněné ►C1 směrnicí 2004/104/ES ◄
1. |
Dodatečné informace
|
5. |
Poznámky: (např. platné jak pro vozidla s levostranným, tak pravostranným řízením) |
PŘÍLOHA III B
VZOR
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Sdělení vztahující se k:
— schválení typu ( 11 )
— rozšíření schválení typu (11)
— zamítnutí schválení typu (11)
— stažení schválení typu (11)
součásti/samostatné technické jednotky (11) podle směrnice …/…/ES naposledy pozměněné směrnicí …/…/ES.
Číslo schválení typu:
Důvod pro rozšíření:
Značka ES schválení typu musí být připevněna na elektrické/elektronické podsestavě:
ČÁST I
0.1. |
Výrobek (obchodní název výrobce): |
0.2. |
Typ: |
0.3. |
Způsoby identifikace typu, pokud je označení na součásti/samostatné technické jednotce (11) ( 12 ):
|
0.5. |
Název a adresa výrobce: Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen: |
0.7. |
V případě součástí a samostatných technických jednotek, umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: |
0.8. |
Adresa (adresy) montážního (montážních) závodu (závodů): |
ČÁST II
1. |
Dodatečné informace (kde je to vhodné): viz příloha |
2. |
Technická služba odpovědná za provedení zkoušek: |
3. |
Datum zkušebního protokolu: |
4. |
Počet zkušebních protokolů: |
5. |
Poznámky (pokud existují): viz příloha |
6. |
Místo: |
7. |
Datum: |
8. |
Podpis: |
9. |
Soubor typového schválení deponovaný ve správní službě, která typové schválení doručila, může být získáno na požádání. |
Dodatek certifikátu ES schválení typu č. … vztahující se ke schválení typu elektrické/elektronické podsestavy podle směrnice 72/245/EHS naposledy pozměněné ►C1 směrnicí 2004/104/ES ◄
1. |
Dodatečné informace:
|
5. |
Poznámky: |
PŘÍLOHA III C
VZOR
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
ATESTACE PODLE BODU 3.2.9 PŘÍLOHY I
Žadatel:
Všeobecný popis výrobku:
Informace předložené žadatelem:
Tato elektrická/elektronická podsestava může být použita pro libovolný typ vozidla s následujícími omezeními:
Podmínky instalace, pokud existují:
Stvrzujeme tímto, že výrobek popsaný výše, nemá vztah k odolnosti podle směrnice 72/245/EHS naposledy pozměněné ►C1 směrnicí 2004/104/ES ◄ . Jakékoliv testování týkající se odolnosti stanovené v této směrnici není požadováno.
Technická služba odpovědná za posouzení:
Místo:
Datum:
Podpis:
PŘÍLOHA IV
METODA MĚŘENÍ Z VOZIDEL VYZAŘOVANÝCH ŠIROKOPÁSMOVÝCH ELEKTROMAGNETICKÝCH EMISÍ
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze na vozidla. |
1.2. |
Zkušební metoda Tato zkouška má za cíl změřit širokopásmové emise generované elektrickými nebo elektronickými systémy montovanými do vozidla (například systém zapalování nebo elektromotory). Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (5. vydání 2001). |
2. Stav vozidla během zkoušek
2.1. Motor
Motor musí být provozován podle CISPR 12 (5. vydání 2001) bod 5.3.2.
2.2. Ostatní systémy vozidla
Všechna zařízení schopná generování širokopásmových emisí, která mohou být zapnuta trvale řidičem nebo cestujícím, by měla být v provozu s maximálním zatížením, například motory stěračů nebo ventilátory. Houkačka a elektrické okenní motory atd. jsou vyloučeny, protože se neužívají trvale.
3. Požadavky zkoušek
3.1. |
Limity platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazu nebo na otevřené zkušební ploše. |
3.2. |
Měření mohou být provedena buď s kvazi-špičkovými, nebo se špičkovými detektory. Limity uvedené v bodech 6.2 a 6.5 přílohy I platí pro kvazi-špičkové detektory. Jestliže se použijí špičkové detektory, pak musí být použit opravný součinitel 20 dB stanovený v CISPR 12 (5. vydání 2001). |
3.3. |
Měření Technická služba musí provést zkoušku v termínech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných statí ISO17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a vykonat zkoušky na 14 kmitočtech, které poskytují nejvyšší úrovně vysílání v daném rádiovém pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy. V případě, že je limit v průběhu zkoušky překročen, musí být provedeno šetření za účelem zjištění, zda překročení bylo způsobené vozidlem a nikoliv na základě vysílání okolí. |
3.4. |
Naměřené hodnoty Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální a vertikální polarizace a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem musí být považovány za charakteristické údaje kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno. |
PŘÍLOHA V
METODA MĚŘENÍ Z VOZIDEL VYZAŘOVANÝCH ÚZKOPÁSMOVÝCH ELEKTROMAGNETICKÝCH EMISÍ
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze na vozidla. |
1.2. |
Zkušební metoda Tato zkouška má za cíl změřit úzkopásmové elektromagnetické emise, jaké by mohly pocházet ze systémů založených na mikroprocesorech nebo dalších úzkopásmových zdrojích. Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (5. vydání 2001) nebo CISPR 25 (2. vydání 2002). |
1.3 |
Nejprve se průměrným detektorem změří úrovně záření u rádiové antény motorového vozidla v kmitočtovém pásmu FM (76–108 MHz). Pokud není úroveň uvedená v odstavci 6.3.2.4 přílohy I překročena, je motorové vozidlo shledáno jako vyhovující požadavkům uvedené přílohy, pokud jde o kmitočtové pásmo, a celý test se nemusí provádět. |
2. Stav vozidla během zkoušek
2.1. |
Spínač zapalování musí být zapnut. Motor nesmí být v provozu. |
2.2. |
Všechny elektronické systémy vozidla musí být v normálním pracovním režimu se stojícím vozidlem. |
2.3. |
Všechna zařízení s vnitřními oscilátory > 9 kHz nebo opakované signály, které mohou být zapnuty permanentně řidičem nebo cestujícím, by měly být v normálním provozu. |
3. Požadavky zkoušek
3.1. |
Limity se použijí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazu nebo na otevřené zkušební ploše. |
3.2. |
Měření musí být provedena průměrným detektorem. |
3.3. |
Měření Technická služba musí provést zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných statí ISO17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a vykonat zkoušky na 14 kmitočtech, které poskytují nejvyšší úrovně vysílání v daném pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy. V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření za účelem ověření, zda překročení bylo způsobené vozidlem a nikoliv vysíláním okolí včetně širokopásmového vysílání z nějaké elektrické/elektronické podsestavy. |
3.4. |
Naměřené hodnoty Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální a vertikální polarizace a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem, musí být považováno za charakteristické údaje kmitočtu, ve kterém bylo měření provedeno. |
PŘÍLOHA VI
METODA ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI VOZIDEL VŮČI ELEKTROMAGNETICKÉMU ZÁŘENÍ
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této příloze může být aplikována pouze na vozidla. |
1.2. |
Zkušební metoda Tato zkouška má za cíl prokázat odolnost elektronických systémů vozidla. Vozidlo bude vystaveno účinkům elektromagnetických polí tak, jak je popsáno v této příloze. Vozidlo musí být v průběhu zkoušky monitorováno. Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena podle ISO DIS 11451-2:2003. |
1.3. |
Alternativní zkušební metody Zkouška může být alternativně provedena na otevřené zkušební ploše pro všechna vozidla. Zkušební zařízení musí vyhovovat (národním) zákonným požadavkům vysílání elektromagnetických polí. Jestliže je vozidlo delší než 12 m a/nebo širší než 2,60 m a/nebo vyšší než 4,00 m, pak metoda proudového nárazu (BCI) v souladu s ISO 11451-4 (1. vydání 1995) může být použita pro kmitočtové pásmo 20–2 000 MHz s úrovněmi stanovenými v bodu 6.7.2.1 přílohy I. |
2. Stav vozidla během zkoušek
2.1. Vozidlo musí být ve stavu bez nákladu s výjimkou zatížení nezbytým testovacím zařízením.
2.1.1. |
Motor musí normálně otáčet hnací kola rovnoměrnou rychlostí 50 km/h, pokud kvůli vozidlu není žádný technický důvod pro vymezení jiné podmínky. Vozidlo musí být na vhodném zatíženém dynamometru, nebo alternativně podepřeno na izolovaných podpěrných stolicích s minimální vzdáleností od povrchu země, pokud žádný dynamometr není k dispozici. V případě potřeby mohou být spojovací hřídele odpojeny (například nákladní vozidla). |
2.1.2. |
Základní podmínky vozidla Tento odstavec definuje minimální podmínky zkoušky a kritéria chyb pro vozidla při zkoušce odolnosti. Ostatní systémy vozidla, které mohou ovlivnit funkce „se vztahem k odolnosti“, musí být zkoušeny způsobem, který byl odsouhlasen mezi výrobcem a technickou službou.
|
2.1.3. |
Všechno vybavení, které může být trvale zapnuto řidičem nebo cestujícím, by mělo být v normálním provozu. |
2.1.4. |
Všechny další systémy, které ovlivňují kontrolu řidiče nad vozidlem, musí být nastaveny jako za normálního provozu vozidla. |
2.2. |
Pokud existují elektrické/elektronické systémy vozidla tvořící nedílnou součást přímé kontroly nad vozidlem, které nebudou fungovat za podmínek popsaných v odstavci 4.1, bude výrobci umožněno poskytnout zprávu nebo dodatečný důkaz zkušebnímu orgánu, že elektrický/elektronický systém vozidla vyhovuje požadavkům této směrnice. Takový důkaz musí být uložen společně s dokumentací schválení typu. |
2.3. |
Při monitorování vozidla musí být použito pouze nerušící zařízení. Vnější části vozidla a kabina cestujících musí být sledovány za účelem zjištění, zda požadavky této přílohy jsou splněny (například použitím videokamery, mikrofonu atd.). |
3. Požadavky zkoušek
3.1. Kmitočtový rozsah, doby prodlevy, polarizace
Vozidlo musí být vystaveno elektromagnetickému záření v kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz při vertikální polarizaci.
Zkušební modulace signálu musí být:
— AM (amplitudová), s modulací 1 kHz a hloubkou modulace 80 % v kmitočtovém rozsahu 20–800 MHz a
— PM (fázová), čas „t“ na 577 μs, perioda 4 600 μs v kmitočtovém rozsahu 800–2 000 MHz,
pokud není mezi technickou službou a výrobcem vozidla odsouhlaseno jinak.
Velikost kmitočtového kroku a doby prodlevy musí být zvoleny v souladu s ISO DIS 11451-1:2003.
3.1.1. |
Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v ISO DIS 11451-1:2003 v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných částí ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, pak může technická služba zvolit snížený počet pevných kmitočtů v rozsahu, například 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300 a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této směrnice. Jestliže vozidlo nevyhoví zkoušce definované touto směrnicí, pak musí být ověřeno, že k selhání došlo za příslušných zkušebních podmínek a nikoli následkem generování nekontrolovaných polí. |
4. Generace požadované síly pole
4.1. Postup zkoušky
4.1.1. |
Náhradní metoda v souladu s ISO DIS 11451-1:2003 musí být použita pro nastavení podmínek zkušebního pole. |
4.1.2. |
Kalibrace Pro systémy přenosového vedení (TLS) musí být provedena zkouška jednoho pole v laboratorním referenčním bodu. Pro antény musí být provedeny zkoušky čtyř polí v laboratorních referenčních bodech. |
4.1.3. |
Etapa zkoušení Vozidlo musí být umístěno osou vozidla na referenčním bodě nebo čáře zařízení. Vozidlo musí normálně stát čelem k pevné anténě. Nicméně, tam kde jednotky elektronického ovládání a přiřazené svazky vodičů jsou umístěny převážně na zádi vozidla, měla by zkouška být provedena s vozidlem odvráceným čelní stranou od antény. V případě dlouhých vozidel (t. j. vyjma vozů a lehkých dodávkových automobilů), které mají jednotky elektronického ovládání a přidružené svazky vodičů umístěné převážně směrem ke středu vozidla, může být referenční bod stanovený na povrchu vozidla buď z pravé strany, nebo z levé strany. Tento referenční bod musí být určen ve středu délky vozidla nebo v jednom bodě na straně vozidla, který byl určen výrobcem ve spolupráci s příslušným orgánem po posouzení rozložení elektronických systémů a rozvržení každé/ho svazku vodičů. Takové zkoušení se může uskutečnit, jen pokud to fyzická konstrukce komory umožní. Umístění antény musí být zaznamenáno ve zkušebním protokolu. |
PŘÍLOHA VII
METODA MĚŘENÍ VYZAŘOVANÝCH ŠIROKOPÁSMOVÝCH ELEKTROMAGNETICKÝCH EMISÍ Z ELEKTRICKÝCH/ELEKTRONICKÝCH PODSESTAV
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této směrnici může být použita pro elektrické/elektronické podsestavy, které mohou být následně montovány do vozidel vyhovujícím příloze IV. |
1.2. |
Zkušební metoda Tato zkouška má za cíl změřit širokopásmová elektromagnetická vyzařování z elektrických/elektronických podsestav (například zapalovací soustavy, elektromotor atd.). Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena podle CISPR 25 (2. vydání, 2002). |
2. Stav elektrické/elektronické podsestavy během zkoušek
2.1. |
Elektrická/elektronická podsestava musí být ve stadiu zkoušení v normálním pracovním režimu, nejlépe při maximálním zatížení. |
3. Uspořádání zkoušek
3.1. |
Zkouška musí být provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání) odstavec 11, metodou ALSE. |
3.2. |
Alternativní poloha měření Jako alternativa k měření pomocí stíněné tlumicí komory (ALSE) může být použita metoda měření na otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek 1 k této příloze). |
3.3. |
Okolí Pro zajištění toho, aby byl vyloučen vnější hluk nebo signál s hodnotou dostačující k podstatnému ovlivnění měření, musí být před nebo při hlavní zkoušce přijata opatření. Při tomto měření musí být vnější hluk nebo signál nejméně 6 dB pod limity rušení daného v bodu 6.5.2.1 přílohy I, s výjimkou úzkopásmových přenosů v okolí. |
4. Požadavky zkoušek
4.1. |
Limity platí pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazů nebo při měření na otevřeném prostoru. |
4.2. |
Měření mohou být provedena buď s kvazi-špičkovými nebo špičkovými detektory. Limity uvedené v bodech 6.2 a 6.5 přílohy platí pro kvazi-špičkové detektory. Jestliže se použijí špičkové detektory, pak musí být použit opravný součinitel o velikosti 20 dB stanovený dle CISPR 12 (5. vydání 2001). |
4.3. |
Měření Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných normou CISPR 25 (2. vydání 2002) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne naměřená data pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných ustanovení ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech poskytujících nejvyšší úrovně emisí v daném pásmu za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava splňuje požadavky této směrnice. V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření pro ověření, že překročení bylo způsobeno elektrickou/elektronickou podsestavou a nikoliv vysíláním z okolí. |
4.4. |
Naměřené hodnoty Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální/vertikální polarizace) pro každé ze 13 kmitočtových pásem musí být považováno za charakteristickou hodnotu kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno. |
Dodatek 1
Obrázek 1
Měření na otevřeném prostoru: Hranice zkušební oblasti elektrické/elektronické podsestavy
Úroveň čisté oblasti bez elektromagnetických odrazných ploch
PŘÍLOHA VIII
METODA MĚŘENÍ VYZAŘOVANÝCH ÚZKOPÁSMOVÝCH ELEKTROMAGNETICKÝCH EMISÍ Z ELEKTRICKÉ/ELEKTRONICKÉ PODSESTAVY
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této příloze může být aplikována na elektrické/elektronické podsestavy, které mohou být následně montovány do vozidel vyhovujících příloze IV. |
1.2. |
Zkušební metoda Tato zkouška má za cíl změřit taková úzkopásmová elektromagnetická vyzařování, jaká pocházejí ze systému založeného na bázi mikroprocesoru. Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání 2002). |
2. Stav elektrické/elektronické podsestavy během zkoušek
Elektrická/elektronická podsestava ve stadiu zkoušení musí být v normálním pracovním režimu.
3. Uspořádání zkoušek
3.1. |
Zkouška musí být provedena podle CISPR 25 (2. vydání 2002) odstavec 11, metodou ALSE. |
3.2. |
Alternativní poloha měření Jako alternativa k měření pomocí stíněné tlumicí komory (ALSE) může být použita metoda měření na otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek 1 k příloze VII). |
3.3. |
Okolí Pro zajištění toho, aby byl vyloučen vnější hluk nebo signál o velikosti dostačující k významnému ovlivnění měření, musí být přijata opatření před nebo při hlavní zkoušce. Při tomto měření musí být vnější hluk nebo signál nejméně 6 dB pod limity rušení daného v bodu 6.5.2.1 přílohy I, s výjimkou záměrných úzkopásmových přenosů v okolí. |
4. Požadavky zkoušek
4.1. |
Limity platí pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením ozvěny nebo při měření na otevřeném prostoru. |
4.2. |
Měření musí být provedena průměrným detektorem. |
4.3. |
Měření Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne naměřená data pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných ustanovení ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech poskytujících nejvyšší úrovně emisí v daném rádiovém pásmu za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava splňuje požadavky této přílohy. V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření za účelem ověření, zda překročení bylo způsobeno elektrickou/elektronickou podsestavou a nikoliv na základě vysílání z okolí včetně širokopásmového vysílání elektrické/elektronické podsestavy. |
4.4. |
Naměřené hodnoty Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální/vertikální polarizace) pro každé ze 13 kmitočtových pásem musí být považováno za charakteristickou hodnotu kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno. |
PŘÍLOHA IX
METODA(METODY) ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI ELEKTRICKÝCH/ELEKTRONICKÝCH PODSESTAV VŮČI ELEKTROMAGNETICKÉMU ZÁŘENÍ
1. Všeobecně
1.1. |
Zkušební metoda popsaná v této příloze smí být aplikována na elektrické/elektronické podsestavy. |
1.2. |
Zkušební metody
|
2. Stav elektrické/elektronické podsestavy během zkoušek
2.1. |
Zkušební podmínky musí být ve shodě s ISO 11452-1:2002. |
2.2. |
Elektrická/elektronická podsestava ve stadiu zkoušení musí být zapnuta a musí být nastavena na podmínky normálního provozu. Uspořádání musí být provedeno, jak je stanoveno v této příloze, pokud jednotlivé zkušební metody nepředepisují jinak. |
2.3. |
Žádné vnější zařízení vyžadující provoz elektrické/elektronické podsestavy ve stadiu zkoušení nesmí být na místě během kalibrační fáze. Žádné vnější zařízení nesmí být během kalibrace blíže než 1 m od referenčního bodu. |
2.4. |
Pro zajištění dostatečné reprodukovatelnosti výsledků měření získaných při opakování zkoušek a měření, musí odpovídat zařízení generující zkušební signál a jeho rozložení takové specifikaci, jaká byla použita během každé příslušné fáze kalibrace. |
2.5. |
Pokud ve stadiu zkoušení elektrická/elektronická podsestava sestává z více než jedné jednotky, pak vzájemné propojení pomocí kabelů by mělo, v ideálním případě, být pomocí svazků vodičů tak, jak je zamýšleno jejich použití ve vozidle. Jestliže nejsou k dispozici, pak vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a anténou musí odpovídat hodnotě předepsané normou. Svorkové zapojení všech vodičů ve svazku musí co nejvíce odpovídat skutečnosti a pokud možno s reálným zatížením a akčními členy. |
3. Všeobecné zkušební požadavky
3.1. Kmitočtový rozsah, doby prodlevy
Měření musí být provedeno v kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz s jednotlivými kroky kmitočtu podle ISO 11452-1:2002.
Modulace zkušebního signálu musí být:
— AM (amplitudová), s modulací 1 kHz a hloubkou modulace 80 % v rozsahu kmitočtu 20–800 MHz,
— PM (fázová), čas „t“ na 577 μs, perioda 4 600 μs v kmitočtovém rozsahu 800–2 000 MHz,
pokud není mezi technickou službou a výrobcem elektrické/elektronické podsestavy odsouhlaseno jinak
Velikost kroku kmitočtu a doba prodlevy musí být zvoleny v souladu s ISO 11452-1:2001.
3.2. |
Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v ISO DIS 11452-1:2003 v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz. Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných částí ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, pak může technická služba zvolit snížený počet pevných kmitočtů v řadě, např. 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300, a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava vyhovuje požadavkům této přílohy. |
3.3. |
Pokud elektrická/elektronická podsestava nevyhoví požadavkům zkoušek definovaným v této příloze, musí být ověřeno, že k selhání došlo vlivem významných zkušebních podmínek a nikoliv následkem generování nekontrolovaných polí. |
4. Zvláštní zkušební požadavky
4.1. Zkouška absorpční komorou
4.1.1. Zkušební metoda
Tato zkušební metoda umožňuje zkoušení elektrických/elektronických systémů vozidla vystavením elektrické/elektronické podsestavy elektromagnetickému záření generovanému anténou.
4.1.2. Postup zkoušky
„Náhradní metoda“ musí být použita pro vytvoření podmínek zkušebního pole podle ISO DIS 11452-2:2003.
Zkouška musí být provedena s vertikální polarizací.
4.2. Zkouška pomocí TEM článku
4.2.1. Zkušební metoda
Článek TEM (s příčnou elektromagnetickou vlnou) generuje homogenní pole mezi vnitřním vodičem (přepážkou) a krytem (uzemněnou plochou).
4.2.2. Postup zkoušky
Zkouška musí být provedena podle ISO 11452-3:3. vydání 2001.
V závislosti na elektrické/elektronické podsestavě určené ke zkoušení, musí zkušební orgán zvolit metodu maximálního buzení vazby vůči elektrické/elektronické podsestavě nebo svazku vodičů uvnitř TEM článku s příčnou elektromagnetickou vlnou.
4.3. Zkouška proudovým nárazem
4.3.1. Zkušební metoda
Toto je metoda provádějící zkoušku odolnosti pomocí indukce proudů přímo do svazku vodičů použitím sondy pro přivedení proudu.
4.3.2. Postup zkoušky
Zkouška musí být provedena podle ISO DIS 11452-4:2003 na zkušební stolici. Alternativně může být elektrická/elektronická podsestava ověřena po instalaci ve vozidle podle ISO 11451-4 (1. vydání 1995).
Sonda pro přivedení proudu musí být umístěna ve vzdálenosti 150 mm od zkoušené elektrické/elektronické podsestavy.
Referenční metoda musí být použita pro výpočet injektovaných proudů z napájecí energie.
Kmitočtový rozsah metody je omezen technickými parametry sondy na měření proudů.
4.4. Zkouška páskového vedení
4.4.1. Zkušební metoda
Tato zkušební metoda spočívá ve vystavení kabelového svazku spojujícího komponenty s elektrickou/elektronickou podsestavou definovaným silovým polím.
4.4.2. Postup zkoušky
Zkouška musí být provedena podle ISO 11452-5 (2. vydání 2002).
4.5. Zkoušení páskového vedení 800 mm
4.5.1. Zkušební metoda
Páskové vedení se skládá ze dvou paralelních kovových pásků vzdálených od sebe 800 mm. Zařízení je během zkoušky umístěno uprostřed mezi pásky a je vystaveno účinkům elektromagnetického pole (viz dodatek 1 této přílohy).
Tato metoda může být použita k testování ucelených elektronických systémů zahrnujících čidla a akční členy, stejně tak jako ovladač a kabelovou siť. Metoda je vhodná pro zařízení jejichž největší rozměr je menší než jedna třetina vzdálenosti pásků.
4.5.2. Postup zkoušky
4.5.2.1. Umístění páskového vedení
Páskové vedení musí být umístěno ve stíněné místnosti (pro zamezení externích emisí) a ve vzdálenosti 2 m od stěn a jakýchkoliv kovových pouzder za účelem potlačení odrazů elektromagnetického záření. Pro utlumení těchto odrazů smí být použit radiofrekvenční absorbér. Páskové vedení musí být umístěno na nevodivých podporách nejméně 0,4 m nad podlahou.
4.5.2.2. Kalibrace páskového vedení
Sonda na měření pole musí být umístěna v místě jedné třetiny podélného, vertikálního a příčného rozměru prostoru mezi paralelními pásky a s odstraněným zkoušeným systémem.
Připojené měřicí zařízení musí být umístěno vně stíněné místnosti. Pro každý požadovaný zkušební kmitočet, musí být páskové vedení napájeno takovou úrovní, aby došlo v anténě k produkci pole požadované intenzity. Tato úroveň napájení, nebo další parametr přímo související s úrovní napájení požadovaného k formování pole, musí být použita pro zkoušky schválení typu, pokud si změny vyskytující se v přístrojích nebo zařízení nevyžádají opakování této procedury.
4.5.2.3. Umístění elektrické/elektronické podsestavy při zkoušce
Hlavní řídicí jednotka musí být umístěna ve středu jedné třetiny podélného, vertikálního a příčného rozměru prostoru mezi paralelními pásky. Sestava musí být uložena na podstavci vyrobeném z nevodivého materiálu.
4.5.2.4. Hlavní smyčka vedení a kabely čidla/akčního členu
Hlavní smyčka vedení a jakékoliv kabely čidla/akčního členu se musí vést svisle nahoru od řídicí jednotky k vrchní uzemňovací desce (toto uspořádání pomáhá maximalizovat vazbu s elektromagnetickým polem). Pak musí být kabely vedeny podél spodní strany pásku k jednomu z jeho volných konců, kde musí být přes něj ovinuty a pokračují k vrchní uzemňovací desce až ke spojům s napájením páskového vedení. Kabely pak musí být vedeny k přidruženému zařízení, které musí být umístěno v prostoru mimo dosah elektromagnetického pole, například: na podlaze stíněné místnosti ve vzdálenosti 1 m od páskového vedení.
Dodatek 1
Obrázek 1
Zkouška páskového vedení 800 mm
Obrázek 2
Rozměry páskového vedení 800 mm
Dodatek 2
Typické rozměry článku TEM
Následující tabulka ukazuje rozměry pro konstrukci článku s předepsanými horními limity kmitočtu:
Horní kmitočet (MHz) |
Tvarový koeficient článku W/b |
Tvarový koeficient článku L/W |
Vzdálenost pásků b (cm) |
Přepážka S (cm) |
200 |
1,69 |
0,66 |
56 |
70 |
200 |
1,00 |
1 |
60 |
50 |
PŘÍLOHA X
METODA (METODY) ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI A EMISE PŘECHODOVÝCH JEVŮ ELEKTRICKÝCH/ELEKTRONICKÝCH PODSESTAV
1. Všeobecně
Tato zkušební metoda musí zajistit odolnost elektrické/elektronické podsestavy vůči přechodným svodům na napájení vozidla a omezit přechodné svody z elektrické/elektronické podsestavy do systému napájení vozidla.
2. Odolnost proti poruchám svodů podél přívodních vedení
Použijí se testovací pulsy 1, 2a, 2b, 3a, 3b a 4 v souladu s mezinárodní normou ISO 7637-2:2002 pro přívodní vedení stejně tak, jako dalších spojů elektrických/elektronických podsestav, které by mohly být za provozu připojeny k napájecím vodičům.
3. Emise rušení svodem podél napájecích vedení
Měření v souladu s mezinárodní normou ISO 7637-2:2002 na přívodních vedeních, stejně tak, jako dalších spojů elektrických/elektronických podsestav, které by mohly být za provozu připojeny k napájecím vodičům.
( 1 ) Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/78/ES (Úř. věst. L 153, 30.4.2004, s. 103).
( 2 ) Úř. věst. L 152, 6.7.1972, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady (Úř. věst. L 266, 8.11.1995, s. 1).
( 3 ) Úř. věst. L 139, 23.5.1989, s. 19. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 93/68/EHS (Úř. věst. L 220, 30.8.1993, s. 1).
( 4 ) Úř. věst. L 91, 7.4.1999, s. 10.
( 5 ) Pokud je použito.
( 6 ) Čísla položek a poznámky pod čarou použité v tomto informačním dokumentu odpovídají těm, které byly vydány v příloze I směrnice 70/156/EHS. Položky nepříslušné k účelu této směrnice jsou vynechány.
( 7 ) Škrtněte, co se nehodí.
( 8 ) Jestliže prostředky identifikace typu obsahují znaky, které nejsou relevantní pro popis komponenty nebo samostatné technické jednotky dotčené tímto informačním dokumentem, pak takové znaky musí být v dokumentaci nahrazovány symbolem „?“ (např. ABC??123??).
( 9 ) Škrtněte, co se nehodí.
( 10 ) Škrtněte, co se nehodí.
( 11 ) Škrtněte, co se nehodí..
( 12 ) Jestliže prostředky identifikace typu obsahují znaky, které nejsou relevantní pro popis komponenty nebo samostatné technické jednotky dotčené tímto informačním dokumentem, pak takové znaky musí být v dokumentaci nahrazovány symbolem „?“ (např. ABC??123??).