1999/11/ECCommission Directive 1999/11/EC of 8 March 1999 adapting to technical progress the principles of good laboratory practice as specified in Council Directive 87/18/EEC on the harmonisation of laws, regulations and administrative provisions relating to the application of the principles of good laboratory practice and the verification of their applications for tests on chemical substances (Text with EEA relevance)

SMĚRNICE KOMISE 1999/11/ES

ze dne 8. března 1999,

kterou se přizpůsobují technickému pokroku zásady správné laboratorní praxe uvedené ve směrnici Rady 87/18/EHS o harmonizaci právních a správních předpisů týkajících se používání zásad správné laboratorní praxe a ověřování jejich používání při zkouškách chemických látek

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 87/18/EHS ze dne 18. prosince 1986 o harmonizaci právních a správních předpisů týkajících se používání zásad správné laboratorní praxe a ověřování jejich používání při zkouškách chemických látek[1], a zejména na článek 4 uvedené směrnice,

vzhledem k tomu, že zásady správné laboratorní praxe (SLP) uvedené ve směrnici 87/18/EHS byly změněny rozhodnutím Rady OECD [C(97)186 v konečném znění];

vzhledem k tomu, že je nutné přizpůsobit odkaz na zásady SLP uvedený ve směrnici 87/18/EHS tak, aby se zohlednily tyto změny, a zveřejněním úplného znění revidovaných zásad SLP usnadnit jednotný výklad a používání těchto zásad;

vzhledem k tomu, že opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobení technickému pokroku směrnic pro odstranění technických překážek obchodu na úseku nebezpečných látek a přípravků,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

V článku 1 směrnice 87/18/EHS se odstavec 1 nahrazuje tímto:

"1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby laboratoře, které provádějí zkoušky chemických výrobků v souladu se směrnicí 67/548/EHS, dodržovaly zásady správné laboratorní praxe uvedené v příloze této směrnice."

Článek 2

Příloha této směrnice se připojuje jako příloha ke směrnici 87/18/EHS.

Článek 3

1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. září 1999 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí takový odkaz být učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 8. března 1999.

Za Komisi

Martin BANGEMANN

člen Komise

PŘÍLOHA

ZÁSADY SPRÁVNÉ LABORATORNÍ PRAXE (SLP) OECD

Obsah

Oddíl I

ÚVOD

Předmluva

1. Oblast působnosti

2. Definice termínů

2.1 Správná laboratorní praxe

2.2 Termíny týkající se organizace zkušebního zařízení

2.3 Termíny týkající se neklinických studií bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí

2.4 Termíny týkající se zkoušených položek

Oddíl II

ZÁSADY SPRÁVNÉ LABORATORNÍ PRAXE

1. Organizace a pracovníci zkušebního zařízení

1.1 Odpovědnosti vedoucího zkušebního zařízení

1.2 Odpovědnosti vedoucího studie

1.3 Odpovědnosti vedoucího dílčího zkoušení

1.4 Odpovědnosti pracovníků provádějících studii

2. Program zabezpečování jakosti

2.1 Obecně

2.2 Odpovědnosti pracovníků zabezpečování jakosti

3. Prostory a zařízení

3.1 Obecně

3.2 Prostory a zařízení pro zkušební systémy

3.3 Prostory a zařízení pro manipulaci se zkoušenými a referenčními položkami

3.4 Prostory a zařízení pro archiv

3.5 Odstraňování odpadu

4. Přístroje, materiál a činidla

5. Zkušební systémy

5.1 Fyzikální/chemické systémy

5.2 Biologické systémy

6. Zkoušené a referenční položky

6.1 Příjem, manipulace, odebírání vzorků a skladování

6.2 Charakterizace

7. Standardní operační postupy

8. Provádění studie

8.1 Plán studie

8.2 Obsah plánu studie

8.3 Provádění studie

9. Zpráva o výsledcích studie

9.1 Obecně

9.2 Obsah závěrečné zprávy

10. Ukládání a uchovávání záznamů a materiálů

Oddíl I

ÚVOD

Předmluva

Vláda a průmysl mají zájem na jakosti neklinických studií bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí, na nichž je založeno hodnocení rizika. V důsledku toho členské země OECD stanovily kritéria pro provádění těchto studií.

Členské země OECD uskutečňovaly mezinárodní harmonizaci zkušebních metod a správné laboratorní praxe, aby se vyvarovaly rozdílných způsobů jejich provádění, které by mohly být překážkou mezinárodnímu obchodu s chemickými látkami. V letech 1979 a 1980 mezinárodní skupina odborníků zřízená v rámci zvláštního programu pro kontrolu chemických látek vypracovala "Zásady správné laboratorní praxe (SLP) OECD" s využitím společných řídicích a vědeckých postupů a zkušeností z různých vnitrostátních a mezinárodních zdrojů. Tyto zásady SLP byly schváleny Radou OECD v roce 1981 jako příloha rozhodnutí Rady o vzájemném uznávání údajů při hodnocení chemických látek [C(81) 30 v konečném znění].

V letech 1995 a 1996 byla vytvořena nová skupina odborníků pro přepracování a aktualizaci zásad. Stávající dokument je výsledkem shody dosažené touto skupinou. Zrušuje a nahrazuje původní zásady přijaté v roce 1981.

Účelem těchto zásad správné laboratorní praxe je podpořit získávání kvalitních údajů o zkouškách. Srovnatelná jakost údajů o zkouškách je základem pro vzájemné uznávání údajů mezi jednotlivými zeměmi. Pokud jednotlivé země mohou spoléhat na údaje o zkouškách zjištěné jinými zeměmi, je možno vyhnout se dvojímu zkoušení, což šetří čas a zdroje. Použití těchto zásad by mělo pomoci zamezit vytváření technických překážek obchodu a dále zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

1. Oblast působnosti

Tyto zásady správné laboratorní praxe se použijí pro neklinické studie bezpečnosti zkoušených položek, které jsou obsaženy v léčivých přípravcích, prostředcích na ochranu rostlin, kosmetických prostředcích, veterinárních léčivých přípravcích, jakož i v přídatných látkách do potravin, doplňkových látkách do krmiv a v průmyslových chemických látkách. Těmito zkušebními položkami jsou často syntetické chemické látky, ale mohou to být také látky přírodního nebo biologického původu a za určitých okolností to mohou být živé organismy. Účelem zkoušení těchto položek je získat údaje o jejich vlastnostech a/nebo jejich bezpečnosti pro lidské zdraví a/nebo životní prostředí.

Neklinické studie bezpečnosti pro lidské zdraví a pro životní prostředí, na něž se vztahují tyto zásady správné laboratorní praxe, zahrnují činnost prováděnou v laboratoři, ve sklenících a v terénu.

Zásady správné laboratorní praxe se používají, pokud není vnitrostátními právními předpisy stanoveno jinak, ve všech neklinických studiích bezpečnosti pro lidské zdraví a pro životní prostředí požadovaných pro účely registrace nebo povolování léčivých přípravků, prostředků na ochranu rostlin, přídatných látek do potravin a doplňkových látek do krmiv, kosmetických prostředků, veterinárních léčivých přípravků a podobných výrobků, a pro regulaci průmyslových chemikálií.

2. Definice termínů

2.1 Správná laboratorní praxe

Správnou laboratorní praxí se rozumí systém jakosti týkající se organizačního procesu a podmínek, za kterých se plánují, provádějí, sledují, zaznamenávají, archivují a předkládají neklinické studie bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí.

2.2 Termíny týkající se organizace zkušebního zařízení

1. Zkušebním zařízením se rozumějí osoby, prostory a operační jednotka (jednotky), které jsou nezbytné k provádění neklinických studií bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí. V případě studií prováděných na více místech se za zkušební zařízení považuje místo, kde má sídlo vedoucí studie, a všechna jednotlivá zkušební místa, která se jednotlivě nebo jako celek mohou považovat za zkušební zařízení.

2. Zkušebním místem se rozumí místo (místa), kde se provádí jednotlivá etapa (etapy) studie.

3. Vedoucím zkušebního zařízení se rozumí osoba (osoby), která má oprávnění a formální odpovědnost za organizaci a fungování zkušebního zařízení podle těchto zásad správné laboratorní praxe.

4. Vedoucím zkušebního místa (pokud je jmenován) se rozumí osoba (osoby), která zajišťuje, že se etapa (etapy) studie, za kterou odpovídá, provádí podle těchto zásad správné laboratorní praxe.

5. Zadavatelem se rozumí osoba, která objednává, podporuje a/nebo předkládá neklinické studie bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí.

6. Vedoucím studie se rozumí fyzická osoba odpovědná za celkové provádění neklinické studie bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí.

7. Vedoucím dílčího zkoušení se rozumí fyzická osoba, která u studií prováděných na více místech jedná jménem vedoucího studie a má odpovědnost za svěřené etapy studie. Odpovědnost vedoucího studie za celkové provedení studie nelze převést na vedoucího dílčího zkoušení (vedoucí dílčích zkoušení); tato odpovědnost zahrnuje schválení plánu studie a jeho změn, schválení závěrečné zprávy a zajištění dodržování všech použitelných zásad správné laboratorní praxe.

8. Programem zabezpečování jakosti se rozumí stanovený systém, včetně pracovníků, který je nezávislý na provádění studie a je navržen tak, aby pro vedoucího zkušebního zařízení zajišťoval soulad s těmito zásadami správné laboratorní praxe.

9. Standardními operačními postupy(SOP) se rozumějí dokumentované postupy, které popisují, jak provádět zkoušky nebo činnosti, které obvykle nejsou podrobně specifikovány v plánech studie nebo ve zkušebních pokynech.

10. Hlavním harmonogramem se rozumí souhrn informací, které slouží k hodnocení pracovního zatížení a sledování průběhu studie ve zkušebním zařízení.

2.3 Termíny týkající se neklinické studie bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí

1. Neklinickou studií bezpečnosti pro zdraví a pro životní prostředí, dále jen "studie", se rozumí zkouška nebo soubor zkoušek, v nichž se zkoušená položka zkoumá za laboratorních podmínek nebo v životním prostředí za účelem získání údajů o jejích vlastnostech a/nebo její bezpečnosti, které jsou určeny k předložení příslušným regulativním orgánům.

2. Krátkodobou studií se rozumí studie prováděná v krátkém časovém rozmezí za použití běžně používaných rutinních technik.

3. Plánem studie se rozumí dokument, který vymezuje cíl a návrh experimentálního provedení studie, včetně změn.

4. Změnou plánu studie se rozumí zamýšlená změna plánu studie po zahájení studie.

5. Odchylkou od plánu studie se rozumí nezamýšlená změna plánu studie po zahájení studie.

6. Zkušebním systémem se rozumí jakýkoliv biologický, chemický nebo fyzikální systém nebo jejich kombinace, použité ve studii.

7. Prvotními údaji se rozumějí všechny původní záznamy a dokumentace zkušebního zařízení, nebo jejich ověřené kopie, které jsou výsledkem původních pozorování a činností v rámci studie. Prvotní údaje mohou rovněž zahrnovat například fotografie, kopie mikrofilmů nebo mikrofiší, záznamy na elektronických nosičích, diktovaná pozorování, záznamy z automatických přístrojů nebo z jakýchkoliv jiných prostředků pro ukládání údajů, které se pokládají za bezpečné pro uložení informací na dobu uvedenou v kapitole 10.

8 Vzorkem se rozumí jakýkoliv materiál získaný z zkušebního systému za účelem zkoušení, analýzy nebo uchování.

9. Dnem zahájení experimentální etapy se rozumí den, kdy jsou shromážděny první specifické údaje pro studii.

10. Dnem ukončení experimentální etapy se rozumí poslední den, kdy jsou shromažďovány údaje pro studii.

11. Dnem zahájení studie se rozumí den, kdy vedoucí studie podepíše plán studie.

12. Dnem ukončení studie se rozumí den, kdy vedoucí studie podepíše závěrečnou zprávu.

2.4 Termíny týkající se zkoušených položek

1. Zkoušenou položkou se rozumí věc, která je předmětem studie.

2. Referenční položkou ("kontrolní položkou") se rozumí jakýkoliv předmět používaný jako základ pro porovnání se zkoušenou položkou.

3. Šarží se rozumí zvláštní množství nebo partie zkoušené nebo referenční položky vyrobené během určeného cyklu výroby takovým způsobem, že lze očekávat její jednotné vlastnosti a jako taková má být označena.

4. Vehikulem se rozumí jakákoliv látka, s níž je zkoušená nebo referenční položka smíchána nebo v níž je rozpouštěna či dispergována za účelem usnadnění jejího podání nebo její aplikace do zkušebního systému.

Oddíl II

ZÁSADY SPRÁVNÉ LABORATORNÍ PRAXE

1. Organizace a pracovníci zkušebního zařízení

1.1 Odpovědnosti vedoucího zkušebního zařízení

1. Každý vedoucí zkušebního zařízení zajišťuje ve svém zařízení dodržování těchto zásad správné laboratorní praxe.

2. Vedoucí zkušebního zařízení alespoň:

a) zajišťuje, aby byl k dispozici dokument, kterým je určena osoba (osoby), jež nese odpovědnost za vedení zkušebního zařízení podle těchto zásad správné laboratorní praxe;

b) zajišťuje, aby byl k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, vhodné prostory, vybavení a materiály pro včasné a řádné provedení studie;

c) zajišťuje vedení záznamů o kvalifikaci, školení, zkušenostech a popisu práce každého odborného a technického pracovníka;

d) zajišťuje, aby pracovníci plně rozuměli činnostem, které mají vykonávat, a v případě potřeby zabezpečuje školení o těchto činnostech;

e) zajišťuje stanovení a dodržování vhodných a technicky platných standardních operačních postupů, a tyto postupy v původní nebo přepracované formě schvaluje;

f) zajišťuje, že existuje program zabezpečování jakosti s pověřenými pracovníky, a zajišťuje, aby odpovědnost za zabezpečování jakosti byla vykonávána v souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe;

g) zajišťuje, že je pro každou studii před jejím zahájením jmenována vedením osoba s odpovídající kvalifikací, výcvikem a praxí jako vedoucí studie. Výměna vedoucího studie se provádí v souladu se stanovenými postupy a musí být zdokumentována;

h) zajišťuje, aby v případě studie prováděné na více místech byl případně jmenován vedoucí dílčího zkoušení, který má odpovídající kvalifikaci, výcvik a zkušenosti, aby byl schopen řídit přidělenou etapu (etapy) studie. Výměna vedoucího dílčího zkoušení se provádí v souladu se stanovenými postupy a musí být zdokumentována;

i) zajišťuje zdokumentované schválení plánu studie vedoucím studie;

j) zajišťuje, aby vedoucí studie zpřístupnil schválený plán studie pracovníkům zabezpečování jakosti;

k) zajišťuje uchování všech starších verzí standardních operačních postupů;

l) zajišťuje stanovení osoby odpovědné za vedení archivu;

m) zajišťuje dodržování hlavního harmonogramu;

n) zajišťuje, aby dodávky do zkušebního zařízení splňovaly požadavky pro jejich použití ve studii;

o) zajišťuje, že v případě studie prováděné na více místech existuje jednoznačné komunikační spojení mezi vedoucím studie, vedoucím (vedoucími) dílčího zkoušení, pracovníky programu (programů) zabezpečování jakosti a pracovníky podílejícími se na studii;

p) zajišťuje vhodnou charakterizaci zkoušených a referenčních položek;

q) stanoví postupy, aby počítačové systémy byly vhodné pro zamýšlený účel a byly validovány, používány a udržovány v souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe.

3. Jestliže se nějaká etapa (etapy) studie provádí ve zkušebním místě, má výše uvedené odpovědnosti vedoucí zkušebního místa (pokud byl jmenován), s výjimkou bodu 1.1.2 písm. g), i), j) a o).

1.2 Odpovědnosti vedoucího studie

1. Vedoucí studie je jedinou řídící osobou studie a odpovídá za celkové provedení studie a za její závěrečnou zprávu.

2. Tyto odpovědnosti zahrnují následující činnosti, ale neomezují se pouze na ně. Vedoucí studie:

a) schvaluje plán studie a jakékoliv jeho změny a opatřuje je podpisem a datem;

b) zajišťuje, že pracovníci zabezpečování jakosti mají včas k dispozici kopie plánu studie a jeho změn, a účinně s nimi komunikuje, jak to vyžaduje provádění studie;

c) zajišťuje, že pracovníci provádějící studii mají k dispozici plány studie a jejich změny a standardní operační postupy;

d) zajišťuje, aby plán studie a závěrečná zpráva studie prováděné na více místech určovaly a vymezovaly úlohu vedoucích dílčích zkoušení, zkušebních zařízení a zkušebních míst zahrnutých do provádění studie;

e) zajišťuje dodržování postupů uvedených v plánu studie a hodnotí a dokumentuje dopad odchylek od plánu studie na jakost a integritu studie a v případě potřeby přijímá nápravná opatření; potvrzuje odchylky od standardních operačních postupů v průběhu studie;

f) zajišťuje, aby všechny získané prvotní údaje byly plně zdokumentovány a zaznamenány;

g) zajišťuje, aby počítačové systémy použité ve studii byly validovány;

h) opatřuje podpisem a datem závěrečnou zprávu, čímž přebírá odpovědnost za platnost údajů a uvádí míru souladu studie se zásadami správné laboratorní praxe;

i) zajišťuje po ukončení studie (včetně předčasného ukončení) archivaci plánu studie, závěrečné zprávy, prvotních údajů a podpůrného materiálu.

1.3 Odpovědnosti vedoucího dílčího zkoušení

Vedoucí dílčího zkoušení zajišťuje, aby se svěřené etapy studie prováděly v souladu s použitelnými zásadami správné laboratorní praxe.

1.4 Odpovědnosti pracovníků provádějících studii

1. Všichni pracovníci provádějící studii musí být seznámeni s těmi částmi zásad správné laboratorní praxe, které se týkají jejich účasti na studii.

2. Pracovníci provádějící studii musí mít přístup k plánu studie a odpovídajícím standardním operačním postupům, které jsou použitelné pro jejich účast na studii. Dodržování pokynů uvedených v těchto dokumentech je jejich odpovědností. Každá odchylka od těchto pokynů musí být zdokumentována a oznámena přímo vedoucímu studie a/nebo případně vedoucímu dílčího zkoušení.

3. Všichni pracovníci provádějící studii jsou odpovědni za okamžité a přesné zaznamenání prvotních údajů v souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe a jsou odpovědni za jakost získaných údajů.

4. Pracovníci provádějící studii dodržují zdravotní opatření, aby minimalizovali riziko pro své zdraví a zajistili integritu studie. Oznámí příslušné osobě své případné zdravotní potíže, které jsou jim známy, aby mohli být vyřazeni z činností, které mohou ovlivnit studii.

2. Program zabezpečování jakosti

2.1 Obecně

1. Zkušební zařízení má dokumentovaný program zabezpečování jakosti zaručující, že prováděné studie jsou v souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe.

2. Program zabezpečování jakosti vykonává osoba nebo osoby jmenované vedením, které jsou mu přímo odpovědné a které jsou obeznámeny se zkušebními postupy.

3. Tato osoba (osoby) se nesmí účastnit provádění studie, u které zabezpečuje jakost.

2.2 Odpovědnosti pracovníků zabezpečování jakosti

Odpovědnosti pracovníků zabezpečování jakosti zahrnují následující činnosti, ale neomezují se pouze na ně. Tito pracovníci:

a) uchovávají kopie všech schválených plánů studie a standardních operačních postupů používaných ve zkušebním zařízení a mají přístup k platné verzi hlavního harmonogramu;

b) ověřují, zda plán studie obsahuje informace požadované pro soulad s těmito zásadami správné laboratorní praxe. Toto ověření musí být zdokumentováno;

c) provádějí inspekce s cílem zjistit, zda se všechny studie provádějí v souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe. Inspekce mají rovněž zjistit, zda jsou plány studie a standardní operační postupy přístupné pracovníkům provádějícím studii a zda jsou dodržovány.

Existují tří typy inspekcí specifikované standardními operačními postupy programu zabezpečování jakosti:

- inspekce studií,

- inspekce prostor a zařízení,

- inspekce procesů a postupů.

Záznamy o těchto inspekcích se uchovávají;

d) kontrolují závěrečné zprávy s cílem potvrdit, že metody, postupy a pozorování jsou přesně a úplně popsány a že zaznamenané výsledky přesně a plně odrážejí prvotní údaje studie;

e) neprodleně písemně předkládají výsledky inspekcí vedoucímu zkušebního zařízení a vedoucímu studie a případně vedoucímu (vedoucím) dílčího zkoušení a vedoucímu (vedoucím) zkušebního místa;

f) připravují a podepisují prohlášení přikládané k závěrečné zprávě, které specifikuje typy inspekcí a jejich data, včetně etapy (etap) šetřených studií, a data, kdy byly výsledky kontroly oznámeny vedoucímu zkušebního zařízení a vedoucímu studie a případně vedoucímu/vedoucím) dílčího zkoušení. Toto prohlášení rovněž slouží jako potvrzení, že závěrečná zpráva vychází z prvotních údajů.

3. Prostory a zařízení

3.1 Obecně

1. Zkušební zařízení musí mít vhodnou velikost, konstrukci a umístění, aby splňovalo požadavky studie a minimalizovalo rušivé vlivy, které by mohly ohrozit platnost studie.

2. Uspořádání zkušebního zařízení musí zajišťovat odpovídající stupeň oddělení různých činností tak, aby se zabezpečilo řádné provedení každé studie.

3.2 Prostory a zařízení pro zkušební systémy

1. Zkušební zařízení musí mít dostatečný počet místností nebo sekcí, aby se zajistila izolace zkušebních systémů a izolace jednotlivých projektů, které zahrnují látky nebo organismy, o nichž je známo nebo u nichž je podezření, že jsou biologicky nebezpečné.

2. Pro diagnostiku, léčbu a kontrolu onemocnění musí být k dispozici vhodné místnosti nebo sekce, aby se zajistilo, že nedojde k nepřípustnému zhoršení stavu zkušebních systémů.

3. Pro zásoby a vybavení musí být k dispozici skladovací místnosti nebo sekce. Skladovací místnosti nebo sekce musí být oddělené od místností a sekcí, kde se nacházejí zkušební systémy, a zabezpečovat náležitou ochranu před napadením škůdci, kontaminací a/nebo zhoršením stavu.

3.3 Prostory a zařízení pro manipulaci se zkoušenými a referenčními položkami

1. Musí být k dispozici oddělené místnosti nebo sekce pro příjem a skladování zkoušených a referenčních položek a pro míšení zkoušených položek s vehikulem, aby se zabránilo kontaminaci a záměnám.

2. Skladovací místnosti nebo sekce pro zkoušené položky musí být odděleny od místností nebo sekcí, kde se nacházejí zkušební systémy. Musí být vhodné pro uchování identity, koncentrace, čistoty a stability a zajišťovat bezpečné skladování nebezpečných látek.

3.4 Prostory a zařízení pro archiv

Prostory pro archiv musí zabezpečovat bezpečné uchovávání a vyhledávání plánů studií, prvotních údajů, závěrečných zpráv, vzorků zkoušených položek a vzorků zkušebních systémů. Konstrukce a podmínky archivu musí chránit jeho obsah před předčasným znehodnocením.

3.5 Odstraňování odpadu

Manipulace s odpadem a jeho odstraňování se provádí tak, aby nedošlo k ohrožení integrity studií. To zahrnuje zajištění vhodných prostor pro shromažďování, skladování a odstraňování a postupů pro dekontaminaci a přepravu.

4. Přístroje, materiál a činidla

1. Přístroje, včetně validovaných počítačových systémů, používané pro získávání, ukládání a vyhledávání údajů a pro kontrolu faktorů prostředí, které mají vztah ke studii, musí být vhodně umístěny a mít vhodnou konstrukci a odpovídající výkon.

2. Přístroje, které se používají ve studii, se pravidelně kontrolují, čistí, udržují a kalibrují podle standardních operačních postupů. Záznamy o těchto činnostech se uchovávají. Kalibrace musí, pokud je to vhodné, mít návaznost na vnitrostátní nebo mezinárodní normy měření.

3. Zkušební systémy nesmí být nepříznivě ovlivňovány přístroji a materiály používanými ve studii.

4. Chemikálie, činidla a roztoky se označují názvem (popřípadě koncentrací), datem ukončení použitelnosti a zvláštními pokyny pro skladování. K dispozici musí být rovněž údaje o původu, datu přípravy a stabilitě. Datum ukončení použitelnosti lze prodloužit na základě zdokumentovaného posouzení nebo analýzy.

5. Zkušební systémy

5.1 Fyzikální/chemické systémy

1. Přístroje používané pro získání fyzikálních nebo chemických údajů musí být vhodně umístěny, mít vhodnou konstrukci a odpovídající výkon.

2. Zajistí se integrita fyzikálních/chemických zkušebních systémů.

5.2 Biologické systémy

1. Pro umístění, ustájení, manipulaci a ošetřování biologických zkušebních systémů se vytvoří a udržují řádné podmínky, aby se zajistila jakost údajů.

2. Nově získané živočišné nebo rostlinné zkušební systémy se izolují, dokud není vyhodnocen jejich zdravotní stav. Jestliže se vyskytne neobvyklý úhyn nebo onemocnění, nepoužije se tato dávka ve studii a v případě potřeby se šetrně utratí. Ke dni zahájení experimentální etapy musí být zkušební systémy prosty onemocnění nebo stavů, které by mohly nepříznivě ovlivnit účel nebo průběh studie. Zkušební systémy, které onemocněly nebo se zranily během studie, se izolují a léčí, pokud to je nutné pro zachování integrity studie. Diagnóza a léčení jakýchkoli onemocnění před zahájením studie nebo během ní se zaznamenává.

3. Záznamy o původu, datu a podmínkách převzetí zkušebních systémů se uchovávají.

4. Biologické zkušební systémy se aklimatizují na zkušební prostředí přiměřenou dobu před prvním podáním/aplikací zkoušené nebo referenční položky.

5. Všechny informace potřebné pro řádnou identifikaci zkušebních systémů se uvádějí na jejich klecích nebo nádobách. Jednotlivé zkušební systémy, které se v průběhu studie vyjmou z klecí nebo nádob, se podle možnosti vhodně označí.

6. Klece a nádoby pro zkušební systémy se během používání ve vhodných intervalech čistí a dezinfikují. Žádný materiál, který přichází do styku se zkušebními systémy, nesmí být kontaminován natolik, aby to ovlivnilo studii. Stelivo pro zvířata se obměňuje podle správných zásad chovatelské praxe. Používání prostředků proti škůdcům se dokumentuje.

7. Zkušební systémy používané v polních studiích se umísťují tak, aby se zabránilo narušení studie rozprášeným postřikem nebo předchozím použitím prostředků na ochranu rostlin.

6. Zkoušené a referenční položky

6.1 Příjem, manipulace, odebírání vzorků a skladování

1. Uchovávají se záznamy, které obsahují charakterizaci zkoušených a referenčních položek, datum příjmu, datum ukončení použitelnosti, přijaté množství a množství použité ve studii.

2. Stanoví se postupy pro manipulaci, odebírání vzorků a skladování, aby se co nejlépe zajistila homogenita a stabilita a zabránilo se kontaminaci a záměně.

3. Skladovací nádoba (nádoby) se označují názvem, datem ukončení použitelnosti a zvláštními pokyny pro skladování.

6.2 Charakterizace

1. Každá zkoušená a referenční položka se vhodně identifikuje (např. kódem, registračním číslem Chemical Abstract Service (číslo CAS), názvem, biologickými parametry).

2. Pro každou studii musí být známa identita zkoušené nebo referenční položky, která zahrnuje číslo šarže, čistotu, složení, koncentraci nebo jiné charakteristiky vhodně definující každou šarži.

3. V případech, kdy je zkoušená položka poskytována zadavatelem, vypracuje se na základě spolupráce zadavatele a zkušebního zařízení mechanismus pro ověření identity zkoušené položky, která je předmětem studie.

4. Pro všechny studie musí být známa stabilita zkoušených a referenčních položek ve skladovacích a zkušebních podmínkách.

5. Pokud je zkoušená položka podávána nebo aplikována pomocí vehikula, stanoví se homogenita, koncentrace a stabilita zkoušené položky v tomto vehikulu. Pro zkoušené položky používané v polních studiích (např.směsi v nádržích) se tyto veličiny stanoví pomocí samostatných laboratorních zkoušek.

6. Pro všechny studie s výjimkou krátkodobých se uchovává z každé šarže vzorek zkoušené položky pro analytické účely.

7. Standardní operační postupy

1. Ve zkušebním zařízení musí být v písemné formě k dispozici standardní operační postupy schválené vedoucím zkušebního zařízení, které mají za cíl zajistit jakost a integritu údajů získaných tímto zkušebním zařízením.

2. V každé samostatné součásti zkušebního zařízení musí být okamžitě k dispozici platné standardní operační postupy odpovídající činnostem, které se v ní provádějí. Jako doplňky těchto standardních operačních postupů se mohou používat publikované učebnice, analytické metody, odborné články a příručky.

3. Odchylky od standardních operačních postupů vztahující se ke studii se dokumentují a potvrzují vedoucím studie a případně vedoucím (vedoucími) dílčího zkoušení.

4. Standardní operační postupy musí být k dispozici zejména pro následující kategorie činností zkušebního zařízení. Podrobnosti uvedené pod každým názvem je třeba považovat za ilustrativní příklady.

1. Zkoušené a referenční položky

Příjem, identifikace, označování, manipulace, odebírání vzorků a skladování.

2. Přístroje, materiály a činidla

a) Přístroje:

používání, údržba, čištění a kalibrace.

b) Počítačové systémy:

validace, provoz, údržba, spolehlivost, změnové řízení a zálohování.

c) Materiály, činidla a roztoky:

příprava a označování.

3. Uchovávání, oznamování, ukládání a vyhledávání záznamů

Kódování studií, sběr údajů, příprava zpráv, systémy evidence, manipulace s údaji včetně používání počítačových systémů.

4. Zkušební systémy (v případě potřeby)

a) Příprava místností a podmínky prostředí pro zkušební systémy.

b) Postupy pro příjem, přenos, řádné umístění, charakterizaci, identifikaci a ošetřování zkušebních systémů.

c) Příprava, pozorování a vyšetřování zkušebních systémů před zahájením studie, v jejím průběhu a při jejím ukončení.

d) Manipulace s jednotlivci zkušebních systémů, kteří jsou nalezeni v průběhu studie umírající nebo mrtví.

e) Odběr, identifikace a manipulace se vzorky zkušebního systému včetně pitvy a histopatologie.

f) Umístění a rozložení zkušebních systémů na plochách zkušebního zařízení.

5. Postupy zabezpečování jakosti

Činnost pracovníků zabezpečování jakosti při plánování, rozpisu, provádění a dokumentování inspekcí a podávání zpráv o nich.

8. Provádění studie

8.1 Plán studie

1. Pro každou studii musí před jejím zahájením existovat plán v písemné formě. Plán studie musí být schválen datovaným podpisem vedoucím studie a musí být ověřen jeho soulad se SLP podle oddílu II bodu 2.2 písm. b) pracovníky zabezpečování jakosti. Plán studie musí být rovněž schválen vedoucím zkušebního zařízení a zadavatelem, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy země, v níž se studie provádí.

2. a) Změny plánu studie musí být odůvodněné a schválené datovaným podpisem vedoucího studie a uchovávají se spolu s plánem studie.

b) Odchylky od plánu studie musí být neprodleně popsány, objasněny, potvrzeny a datovány vedoucím studie a/nebo vedoucím (vedoucími) dílčího zkoušení a uchovávají se spolu s prvotními údaji studie.

3. Pro krátkodobé studie se může použít všeobecný plán studie s doplňkem zvláštním pro jednotlivé studie.

8.2 Obsah plánu studie

Plán studie musí obsahovat zejména tyto informace:

1. Identifikaci studie, zkoušené a referenční položky

a) popisný název;

b) prohlášení, které charakterizuje povahu a účel studie;

c) identifikaci zkoušené položky pomocí kódu nebo názvu (IUPAC, číslo CAS, biologické parametry atd.);

d) referenční položku, která se má použít.

2. Informace o zadavateli a zkušebním zařízení

a) jméno a adresu zadavatele;

b) jméno a adresu všech zúčastněných zkušebních zařízení a zkušebních míst;

c) jméno a adresu vedoucího studie;

d) jméno a adresu vedoucího (vedoucích) dílčího zkoušení a etapu (etapy) studie vymezenou vedoucím studie, za níž je odpovědný vedoucí dílčího zkoušení.

3. Data

a) datum schválení plánu studie podpisem vedoucího studie. Datum schválení plánu studie podpisy vedoucího zkušebního zařízení a zadavatele, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy země, v níž se studie provádí;

b) navržená data zahájení a ukončení experimentální etapy.

4. Zkušební metody:

Odkaz na pokyny OECD pro zkoušení nebo na jiné pokyny či metody, které se mají použít.

5. Další údaje (v případě potřeby):

a) odůvodnění výběru zkušebního systému;

b) charakterizace zkušebního systému, jako je druh, kmen, podkmen, původ, počet, rozmezí tělesných hmotností, pohlaví, věk a případné jiné informace;

c) způsob podávání a odůvodnění jeho výběru;

d) úroveň dávek a/nebo koncentrací, četnost a trvání podávání/aplikace;

e) podrobné informace o pokusném schématu, včetně popisu chronologického postupu studie, všech metod, materiálů a podmínek, druhu a četnosti analýz, měření, pozorování a vyšetření, které se mají provádět, a statistických metod, které se mají použít.

6. Záznamy

seznam záznamů, které se mají uchovávat.

8.3 Provádění studie

1. Každé studii se přidělí jednoznačné označení. Všechny položky, které se týkají dané studie, musí nést toto označení. Vzorky zkušebních systémů náležející ke studii se musí označit tak, aby bylo možné prokázat jejich původ. Takové označení musí umožnit v případě potřeby dohledat jak vzorek zkušebního systému, tak studii.

2. Studie se provádí v souladu s jejím plánem.

3. Všechny údaje získané v průběhu studie se přímo, okamžitě, přesně a čitelně zaznamenávají pracovníkem, který provádí zápis údajů. Tyto zápisy se podepisují nebo parafují a označují datem.

4. Každá změna prvotních údajů se provádí tak, aby nepřekryla předchozí zápis, uvádí se její důvod a osoba, která ji vykonala, ji podepíše nebo parafuje a opatří datem.

5. Údaje získané jako přímý počítačový vstup identifikuje současně s jejich vstupem pracovník odpovědný za přímé vkládání údajů. Počítačové systémy musí být navrženy tak, aby umožnily zachování úplných revizních postupů pro sledování veškerých změn údajů, aniž by byly překryty původní údaje. Musí být možné přiřadit všechny změny údajů osobám, které je provedly, například využitím (elektronických) podpisů, které udávají čas a datum podpisu. Musí být uveden důvod změn.

9. Zprávy o výsledcích studie

9.1 Obecně

1. Pro každou studii musí být vypracována závěrečná zpráva. V případě krátkodobých studií se může připravit standardizovaná závěrečná zpráva se zvláštním doplňkem.

2. Zprávy vedoucích dílčích zkoušení nebo vědeckých pracovníků, kteří se podíleli na studii, musí být jimi opatřeny podpisem a datem.

3. Závěrečná zpráva musí být opatřena podpisem a datem vedoucím studie, který tím přijímá odpovědnost za platnost údajů. Uvede se míra souladu s těmito zásadami správné laboratorní praxe.

4. Opravy a doplňky k závěrečné zprávě musí mít formu dodatků. V dodatcích se jasně stanoví důvod oprav a doplňků a musí být opatřeny podpisem a datem vedoucím studie.

5. Úprava závěrečné zprávy do formy stanovené požadavky vnitrostátních registračních nebo regulativních orgánů se nepovažuje za opravu, doplněk nebo dodatek závěrečné zprávy.

9.2 Obsah závěrečné zprávy

Závěrečná zpráva musí obsahovat zejména tyto informace:

1. Identifikaci studie, zkoušené a referenční položky:

a) popisný název;

b) identifikaci zkoušené položky pomocí kódu nebo názvu (IUPAC, číslo CAS, biologické parametry atd.);

c) identifikaci referenční položky pomocí názvu;

d) charakterizaci zkoušené položky včetně její čistoty, stability a homogenity.

2. Informace o zadavateli a zkušebním zařízení:

a) jméno a adresu zadavatele;

b) jméno a adresu všech zúčastněných zkušebních zařízení a zkušebních míst;

c) jméno a adresu vedoucího studie;

d) jméno a adresu vedoucího (vedoucích) dílčího zkoušení a případně svěřenou etapu (etapy) studie;

e) jména a adresy vědeckých pracovníků, jejichž zprávy přispěly k závěrečné zprávě.

3. Data:

data zahájení a ukončení experimentální etapy.

4. Prohlášení:

prohlášení programu zabezpečování jakosti, uvádějící typy a data provedených inspekcí, včetně šetřené etapy (etap), a data, kdy byly výsledky inspekcí oznámeny vedoucímu zkušebního zařízení, vedoucímu studie a případně vedoucímu (vedoucím) dílčího zkoušení. Toto prohlášení rovněž slouží jako potvrzení, že závěrečná zpráva vychází z prvotních údajů.

5. Popis materiálů a zkušebních metod:

a) popis použitých metod a materiálů;

b) odkaz na pokyny OECD pro zkoušení nebo na jiné pokyny pro zkoušení nebo metody zkoušení.

6. Výsledky:

a) souhrn výsledků;

b) všechny informace a údaje požadované v plánu studie;

c) předložení výsledků včetně výpočtů a stanovení statistické významnosti;

d) hodnocení a projednání výsledků a případně závěry.

7. Uchovávání

Místo (místa), kde jsou uchovávány plán studie, vzorky zkoušených a referenčních položek, vzorky zkušebních systémů, prvotní údaje a závěrečná zpráva.

10. Ukládání a uchovávání záznamů a materiálů

10.1 V archivech se uchovávají po dobu stanovenou příslušnými orgány:

a) plán studie, prvotní údaje, vzorky zkoušených a referenčních položek, vzorky zkušebních systémů a závěrečná zpráva každé studie;

b) záznamy všech inspekcí provedených programem zabezpečování jakosti a hlavní harmonogramy;

c) záznamy o kvalifikaci, výcviku a praxi pracovníků a jejich popisy práce;

d) záznamy a zprávy o údržbě a kalibraci přístrojů;

e) dokumentace o validaci počítačových systémů;

f) všechny verze standardních operačních postupů;

g) záznamy o monitorování prostředí.

Pokud není pro materiály související se studií stanovena doba uchovávání, musí být jejich konečná likvidace zdokumentována. Pokud jsou vzorky zkoušených a referenčních položek a vzorky zkušebních systémů z jakýchkoliv důvodů likvidovány před uplynutím požadované doby uchovávání, musí to být odůvodněno a zdokumentováno. Vzorky zkoušených a referenčních položek a vzorky zkušebních systémů se uchovávají pouze tak dlouho, pokud jejich jakost umožňuje hodnocení.

10.2 Materiál uchovávaný v archivech musí být označen tak, aby bylo umožněno řádné uložení a vyhledávání.

10.3 Do archivů mají přístup pouze pracovníci určení vedoucím zkušebního zařízení. Vstup materiálu do archivu a výstup z něj se řádně zaznamenává.

10.4 Pokud zkušební zařízení nebo zařízení smluvně zajišťující archivaci končí činnost a nemá řádného nástupce, přenese se archiv do archivů zadavatele (zadavatelů) studie (studií).

[1] Úř. věst. L 15, 17.1.1987, s. 29.