94/33/ESSMĚRNICE RADY 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků
| Publikováno: | Úř. věst. L 216, 20.8.1994, s. 12-20 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 22. června 1994 | Autor předpisu: | Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 9. září 1994 | Nabývá účinnosti: | 9. září 1994 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE RADY 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků (Úř. věst. L 216 20.8.1994, s. 12) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/30/ES Text s významem pro EHP ze dne 20. června 2007, |
L 165 |
21 |
27.6.2007 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/27/EU ze dne 26. února 2014, |
L 65 |
1 |
5.3.2014 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1243 ze dne 20. června 2019, |
L 198 |
241 |
25.7.2019 |
|
SMĚRNICE RADY 94/33/ES
ze dne 22. června 1994
o ochraně mladistvých pracovníků
ODDÍL I
Článek 1
Účel
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce dětí.
Zajistí za podmínek stanovených touto směrnicí, aby minimální věk pro přijetí do zaměstnání nebo práce nebyl nižší než minimální věk skončení povinné školní docházky stanovené vnitrostátními právními předpisy a v žádném případě nižší než patnáct let.
2. Členské státy zajistí, aby práce dospívajících byla přísně upravena a chráněna podle podmínek stanovených touto směrnicí.
3. Členské státy obecně zajistí, aby všichni zaměstnavatelé zaručovali mladistvým pracovní podmínky odpovídající jejich věku.
Zajistí, aby mladiství byli chráněni proti hospodářskému zneužívání a proti jakékoli práci, která by mohla škodit jejich bezpečnosti, zdraví nebo tělesnému, duševnímu, morálnímu nebo společenskému vývoji nebo ohrozit jejich vzdělávání.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na všechny osoby mladší 18 let, které uzavřely pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru, které upravuje právo některého členského státu nebo které se tímto právem řídí.
2. Členské státy mohou právními nebo správními předpisy stanovit, že se tato směrnice nevztahuje v mezích a za podmínek, které stanoví právní nebo správní předpisy, na příležitostné nebo krátkodobé práce zahrnující:
a) domácí službu v soukromé domácnosti, nebo
b) práci v rodinném podniku považovanou za práci, která neškodí mladistvým, neohrožuje je ani pro ně není nebezpečná.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se:
a) „mladistvými“ rozumějí všechny osoby mladší osmnácti let uvedené v čl. 2 odst. 1;
b) „dětmi“ rozumějí všichni mladiství, kteří nedosáhli věku patnácti let nebo kteří stále plní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy;
c) „dospívajícími“ rozumějí všichni mladiství starší než patnáct let, ale mladší než osmnáct let, kteří již neplní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy;
d) „lehkými pracemi“ rozumějí jakékoli práce, které vzhledem k vlastní povaze úkolů, které zahrnují, a zvláštním podmínkám, za kterých jsou tyto úkoly prováděny:
i) nemohou škodit bezpečnosti, zdraví ani vývoji dítěte a
ii) nemohou ohrozit jeho pravidelnou školní docházku, jeho účast v programech přípravy na povolání nebo vzdělávacích programech schválených příslušným orgánem ani jeho schopnost využívat poskytovanou školní výuku;
e) „pracovní dobou“ rozumí jakákoli doba, během které je mladistvý v souladu s právními předpisy nebo zvyklostmi v práci k dispozici zaměstnavateli a vykonává činnost nebo své povinnosti;
f) „dobou odpočinku“ rozumí jakákoli doba, která není pracovní dobou.
Článek 4
Zákaz práce dětí
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce dětí.
2. S ohledem na cíle uvedené v článku 1 mohou členské státy právními nebo správními předpisy stanovit, že se zákaz práce dětí nevztahuje na:
a) děti, které vykonávají činnosti uvedené v článku 5;
b) děti ve věku nejméně čtrnáct let, které pracují v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže v podniku, pokud je tato práce vykonávána za podmínek stanovených příslušným orgánem;
c) děti ve věku nejméně čtrnáct let, které vykonávají lehké práce jiné, než které jsou uvedeny v článku 5; lehké práce jiné, než které jsou uvedeny v článku 5, mohou vykonávat i děti ve věku třináct let, avšak po omezený počet hodin týdně a pouze druhy práce vymezené vnitrostátními právními předpisy.
3. Členské státy, které využijí možnosti uvedené v odst. 2 písm. c), určí při dodržení ustanovení této směrnice pracovní podmínky vztahující se na uvedené lehké práce.
Článek 5
Kulturní a obdobné činnosti
1. Zaměstnávání dětí pro vystupování v kulturních, uměleckých, sportovních nebo reklamních činnostech podléhá získání předběžného povolení vydaného příslušným orgánem pro každý jednotlivý případ.
2. Členské státy určí právními nebo správními předpisy pracovní podmínky dětí v případech uvedených v odstavci 1 a podrobnosti řízení o vydání předběžného povolení za podmínky, že činnosti:
i) nemohou škodit bezpečnosti, zdraví ani vývoji dítěte a
ii) nemohou ohrozit jeho pravidelnou školní docházku, jeho účast v programech přípravy na povolání nebo programech pro odborné vzdělávání schválených příslušným orgánem ani jeho schopnost využívat poskytované školní výuky.
3. Odchylně od postupu stanoveného v odstavci 1 mohou členské státy právními nebo správními předpisy povolit za podmínek, které stanoví, zaměstnávání dětí pro vystupování v kulturních, uměleckých, sportovních nebo reklamních činnostech pro děti, které dosáhly třinácti let.
4. Členské státy, které upravují zvláštní schvalovací systém týkající činností dětí v modelingových agenturách, mohou tento systém zachovat.
ODDÍL II
Článek 6
Obecné povinnosti zaměstnavatele
1. Aniž je dotčen čl. 4 odst. 1, přijme zaměstnavatel opatření nezbytná pro ochranu bezpečnosti a zdraví mladistvých a vezmepři tom zejména v úvahu zvláštní rizika uvedená v čl. 7 odst. 1.
2. Zaměstnavatel provede opatření stanovená v odstavci 1 na základě vyhodnocení rizik pro mladistvé v souvislosti s jejich prací.
Vyhodnocení musí být provedeno před tím, než mladistvý zahájí práci, a při každé zásadní změně pracovních podmínek a musí se zaměřit zejména na:
a) vybavení a uspořádání pracoviště a pracovního místa;
b) povahu, stupeň a dobu expozice fyzikálním, biologickým a chemickým činitelům;
c) uspořádání, výběr a používání pracovních pomůcek, zejména činitelů, strojních zařízení, přístrojů a strojů, a zacházení s nimi;
d) uspořádání pracovních postupů a průběhu práce a jejich vzájemné působení (organizaci práce);
e) úroveň vzdělávání a informování mladistvých.
Pokud toto hodnocení ukáže, že existuje riziko pro bezpečnost, tělesné nebo duševní zdraví nebo vývoj mladistvých, musí být pravidelně zajištěno bezplatné a odpovídající vyšetření a dohled nad zdravotním stavem, aniž je dotčena směrnice 89/391/EHS.
Bezplatné vyšetření a dohled nad zdravotním stavem mohou tvořit součást státního systému zdravotní péče.
3. Zaměstnavatel informuje mladistvé o možných rizicích a o všech opatřeních přijatých v oblasti bezpečnosti a zdraví mladistvých.
O možných rizicích a o všech opatřeních přijatých v oblasti bezpečnosti a zdraví dětí dále informuje zákonné zástupce dětí.
4. Zaměstnavatel spojí ochranné a preventivní služby uvedené v článku 7 směrnice 89/391/EHS s plánováním, uplatňováním a kontrolou podmínek bezpečnosti a zdraví v oblasti práce mladistvých.
Článek 7
Zranitelnost mladistvých - zákazy práce
1. Členské státy zajistí, aby byli mladiství chráněni před zvláštními riziky pro bezpečnost, zdraví a vývoj, které jsou důsledkem jejich nedostatku zkušeností, neznalosti stávajících nebo možných rizik nebo jejich nezralosti.
2. Aniž je dotčen čl. 4 odst. 1, zakáží proto členské státy práci mladistvých v případě prací, které:
a) objektivně přesahují jejich tělesné nebo duševní schopnosti;
b) zahrnují škodlivou expozici karcinogenům, toxickým činitelům, činitelům, které způsobují poškození dědičných vlastností, které mají škodlivé účinky na plod v těle matky nebo které mají jakýkoli jiný chronický škodlivý účinek na lidské zdraví;
c) zahrnují škodlivou expozici záření;
d) představují rizika úrazů, u kterých můžeme předpokládat, že mladiství toto riziko vzhledem k nedostatku smyslu pro bezpečnost nebo nedostatku zkušeností nebo vzdělání nemohou rozeznat nebo předvídat nebo
e) ohrožují zdraví z důvodu mimořádné zimy nebo tepla, hluku nebo vibrací.
Práce, které mohou představovat zvláštní rizika pro mladistvé ve smyslu odstavce 1, zahrnují zejména:
— práce, při kterých dochází ke škodlivé expozici fyzikálním, biologickým a chemickým činitelům uvedeným v části I přílohy, a
— postupy a práce uvedené v části II přílohy.
3. Členské státy mohou právními nebo správními předpisy povolit pro dospívající odchylky od odstavce 2, pokud jsou nezbytné pro jejich odborné vzdělávání a za podmínky, že ochrana jejich bezpečnosti a zdraví bude zajištěna tím, že práce budou vykonávány pod dohledem příslušné osoby ve smyslu článku 7 směrnice 89/391/EHS a s výhradou zajištění ochrany poskytované uvedenou směrnicí.
ODDÍL III
Článek 8
Pracovní doba
1. Členské státy, které využijí možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), přijmou opatření nezbytná pro omezení pracovní doby dětí:
a) na osm hodin denně a čtyřicet hodin týdně pro děti, které pracují v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže v podniku;
b) na dvě hodiny ve vyučovací den a na dvanáct hodin týdně pro práce vykonávané během školního období mimo hodiny školní výuky, pokud je právní předpisy nebo zvyklosti nezakazují;
denní pracovní doba nesmí v žádném případě přesáhnout sedm hodin; toto omezení lze změnit na osm hodin pro děti, které dosáhly věku patnáct let;
c) na sedm hodin denně a třicet pět hodin týdně pro práce vykonávané po dobu nejméně jednoho týdne, kdy není školní výuka; tato omezení lze změnit na osm hodin denně a čtyřicet hodin týdně pro děti, které dosáhly věku patnáct let;
d) na sedm hodin denně a třicet pět hodin týdně pro lehké práce vykonávané dětmi, které již neplní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy.
2. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro omezení pracovní doby dospívajících na osm hodin denně a čtyřicet hodin týdně.
3. Čas věnovaný vzdělávání mladistvého, který pracuje v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže v podniku, se zahrnuje do pracovní doby.
4. Je-li mladistvý zaměstnán více zaměstnavateli, pracovní dny a pracovní hodiny se sčítají.
5. Členské státy mohou právními nebo správními předpisy povolit odchylky od odst. 1 písm. a) a odstavce 2 buď jako výjimku, nebo pokud pro to jsou objektivní důvody.
Členské státy určí právními nebo správními předpisy podmínky, omezení a podrobnosti zavádění těchto odchylek.
Článek 9
Noční práce
1.
a) Členské státy, které využijí možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce dětí mezi dvacátou hodinou a šestou hodinou.
b) Členské státy přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce dospívajících buď mezi dvacátou druhou hodinou a šestou hodinou, nebo mezi dvacátou třetí hodinou a sedmou hodinou.
2.
a) Členské státy mohou právními nebo správními předpisy povolit práci dospívajících během zakázané doby noční práce podle odst. 1 písm. b) pro zvláštní odvětví činnosti.
V tomto případě členské státy přijmou vhodná opatření, aby zajistily, že dospívající je pod dohledem dospělého, pokud je tento dohled pro ochranu dospívajícího nezbytný.
b) Uplatní-li se písmeno a), zůstává práce i nadále zakázána mezi půlnocí a čtyřmi hodinami.
Členské státy však mohou právními nebo správními předpisy povolit práci dospívajících během doby zákazu noční práce, pokud to vyžadují objektivní důvody a za podmínky, že dospívajícím bude poskytnuta náhradou vhodná doba odpočinku a že nebudou zpochybněny cíle stanovené v článku 1, v těchto případech:
— práce vykonávané v odvětví námořní dopravy nebo rybolovu,
— práce vykonávané v ozbrojených silách nebo u policie,
— práce vykonávané v nemocnicích nebo obdobných zařízeních,
— kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní činnosti.
3. Před případným přidělením na noční práci a poté v pravidelných odstupech mají dospívající nárok na bezplatné lékařské vyšetření a vyšetření své způsobilosti, ledaže má práce během zákazu noční práce výjimečnou povahu.
Článek 10
Doba odpočinku
1.
a) Členské státy, které využijí možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby děti měly za každých dvacet čtyři hodin nárok na nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň čtrnácti hodin.
b) Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby dospívající měli za každých dvacet čtyři hodin nárok na nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň dvanácti hodin.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby za každých sedm dní:
— děti, vůči kterým využily možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), a
— dospívající
měli nárok na odpočinek po dobu alespoň dvou dnů, pokud možno následujících po sobě.
Z technických nebo organizačních důvodů může být minimální doba odpočinku snížena, ale v žádném případě nesmí být kratší než třicet šest po sobě následujících hodin.
Minimální doba odpočinku uvedená v prvním a druhém pododstavci zpravidla zahrnuje neděli.
3. Členské státy mohou právními nebo správními předpisy stanovit, že minimální doba odpočinku uvedená v odstavcích 1 a 2 může být přerušována u činností, které se vyznačují dělenými nebo krátkými pracovními obdobími během dne.
4. Členské státy mohou právními nebo správními předpisy pro dospívající stanovit odchylky od odst. 1 písm. b) a odstavce 2, pokud to vyžadují objektivní důvody a za podmínky, že bude dospívajícím poskytnuta náhradou vhodná doba odpočinku a že nebude zpochybněn účel stanovený v článku 1, v těcho případech:
a) práce vykonávané v odvětví námořní dopravy nebo rybolovu;
b) práce vykonávané v ozbrojených silách nebo u policie;
c) práce vykonávané v nemocnicích nebo obdobných zařízeních;
d) práce vykonávané v zemědělství;
e) práce vykonávané v odvětví cestovního ruchu nebo v odvětví hotelů, restaurací a kaváren;
f) činnosti, kde se vyznačují dělenými pracovními obdobími během dne.
Článek 11
Roční odpočinek
Členské státy, které využívají možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), dbají, aby období, ve kterém se nevykonává žádná práce, bylo podle možností zahrnuto do školních prázdnin dětí, které plní povinnou školní docházku podle vnitrostátních právních předpisů.
Článek 12
Přestávky v práci
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby mladiství, pokud jejich denní pracovní doba přesahuje čtyři a půl hodiny, měli nárok na přestávku po dobu alespoň třiceti minut, pokud možno po sobě následujících.
Článek 13
Práce dospívajících v případě vyšší moci
Členské státy mohou právními nebo správními předpisy povolit odchylky od čl. 8 odst. 2, od čl. 9 odst. 1 písm. b), od čl. 10 odst. 1 písm. b) a v případě práce dospívajících od článku 12 pro práce vykonávané za okolností uvedených v čl. 5 odst. 4 směrnice 89/391/EHS, za podmínky, že jsou tyto práce dočasné a nesnesou odkladu, že dospělí pracovníci nejsou k dispozici a že dospívajícím budou poskytnuty odpovídající náhradní doby odpočinku ve lhůtě tří týdnů.
ODDÍL IV
Článek 14
Opatření
Každý členský stát určí veškerá nezbytná opatření, která se uplatní v případě nedodržení předpisů přijatých k provedení této směrnice; tato opatření musí být účinná a přiměřená.
Článek 15
Změny přílohy
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 15a za účelem provedení ryze technických úprav přílohy s cílem zohlednit technický pokrok, změny v mezinárodních předpisech nebo specifikacích a poznatky týkající se ochrany mladistvých pracovníků.
Článek 15a
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 15 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 26. července 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ( 1 )
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 15 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 16
Ustanovení o nesnížení úrovně ochrany
Aniž je dotčeno právo členských států na rozvoj, s ohledem na vývoj okolností, různých předpisů v oblasti ochrany mladistvých, pokud jsou dodržovány minimální požadavky stanovené touto směrnicí, neodůvodňuje provádění této směrnice snížení obecné úrovně ochrany mladistvých.
Článek 17
Závěrečná ustanovení
1.
a) Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 22. června 1996 nebo zajistí, aby nejpozději k tomuto dni sociální partneři zavedli nezbytná opatření prostřednictvím dohod, přičemž členské státy musí přijmout všechna opatření, aby mohly kdykoli zaručit výsledky stanovené touto směrnicí.
b) Po dobu čtyř let ode dne uvedeného v písmenu a) není Spojené království povinno provádět čl. 8 odst. 1 písm. b) první pododstavec, pokud jde o ustanovení o maximální týdenní pracovní době, a čl. 8 odst. 2 a čl. 9 odst. 1 písm. b) a odst. 2.
Komise předloží zprávu o účincích tohoto ustanovení.
Rada rozhodne za podmínek stanovených Smlouvou, zda má být výše uvedené období prodlouženo.
c) Členské státy o nich neprodleně uvědomí Komisi.
2. Opatření podle odstavce 1 přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijaly nebo přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
▼M1 —————
Článek 17a
Zpráva o uplatňování
Členské státy podají Komisi každých pět let zprávu o praktickém uplatňování této směrnice ve formě zvláštní kapitoly jednotné zprávy stanovené v čl. 17a odst. 1, 2 a 3 směrnice 89/391/EHS, která je základem pro hodnocení prováděné Komisí v souladu s čl. 17a odst. 4 uvedené směrnice.
Článek 18
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
Nevyčerpávající seznam činitelů, postupů a prací
(Čl. 7 odst. 2 druhý pododstavec)
I. Činitele
1. Fyzikální činitele
a) Ionizující záření.
b) Práce v atmosféře se zvýšeným přetlakem, například v tlakových kontejnerech, potápění.
2. Biologické činitele
a) Biologické činitele rizikových skupin 3 a 4 ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce bodů 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ( 2 ).
3. Chemické činitele
a) Látky a směsi, které splňují kritéria podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ( 3 ) pro zařazení do jedné nebo více z následujících tříd nebezpečnosti a kategorií nebezpečnosti, označené jednou nebo více z následujících standardních vět o nebezpečnosti:
— akutní toxicita, kategorie 1, 2 nebo 3 (H300, H310, H330, H301, H311, H331);
— žíravost pro kůži, kategorie 1A, 1B nebo 1C (H314);
— hořlavý plyn, kategorie 1 nebo 2 (H220, H221);
— hořlavé aerosoly, kategorie 1 (H222);
— hořlavá kapalina, kategorie 1 nebo 2 (H224, H225);
— výbušniny, kategorie „nestabilní výbušniny“ nebo výbušniny podtřídy 1.1, 1.2, 1.3, 1.4, 1.5 (H200, H201, H202, H203, H204, H205);
— samovolně reagující látky a směsi, typ A, B, C nebo D (H240, H241, H242);
— organické peroxidy, typ A nebo B (H240, H241);
— toxicita pro specifické cílové orgány po jednorázové expozici, kategorie 1 nebo 2 (H370, H371);
— toxicita pro specifické cílové orgány po opakované expozici, kategorie 1 nebo 2 (H372, H373);
— senzibilizace dýchacích cest, kategorie 1, podkategorie 1A nebo 1B (H334);
— senzibilizace kůže, kategorie 1, podkategorie 1A nebo 1B (H317);
— karcinogenita, kategorie 1A, 1B nebo 2 (H350, H350i, H351);
— mutagenita v zárodečných buňkách, kategorie 1A, 1B nebo 2 (H340, H341);
— toxicita pro reprodukci, kategorie 1A nebo 1B (H360, H360F, H360FD, H360Fd, H360D, H360Df).
▼M2 —————
d) Látky a směsi uvedené v čl. 2 písm. a) bodu ii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ( 4 );
e) Olovo a jeho sloučeniny, pokud příslušné činitele mohou být vstřebány lidským organismem.
f) Azbest.
II. Postupy a práce
1. Pracovní postupy uvedené v příloze I směrnice 2004/37/ES.
2. Výroba a manipulace se zařízeními, ohňostroji a jinými předměty obsahujícími výbušniny.
3. Práce s divokými nebo jedovatými zvířaty.
4. Porážení zvířat na jatkách.
5. Práce zahrnující zacházení se zařízením na výrobu, skladování nebo používání stlačených, zkapalnělých nebo rozpuštěných plynů.
6. Práce s vanami, tanky, nádržemi nebo demižóny obsahujícími chemické činitele uvedené v bodě 1.3.
7. Práce spojené s rizikem zhroucení konstrukcí.
8. Práce spojené s nebezpečím elektrického vysokého napětí.
9. Práce, jejichž tempo je vnucené strojním zařízením a které jsou odměňovány podle výsledků.
( 1 ) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci (sedmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 262, 17.10.2000, s. 21).
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).
( 4 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 50).