119/1992 Sb.Zákon o cestovních náhradách

119
ZÁKON
ze dne 4. března 1992
o cestovních náhradách

      Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:


ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
      (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce a při přijetí do zaměstnání (dále jen "náhrady")

a)

pracovníkům v pracovním poměru,

b)

členům družstev, u nichž součástí členství je též pracovní vztah,

c)

občanům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,

d)

osobám, o nichž to stanoví tento zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis,

(dále jen "zaměstnanec").

      (2) Tento zákon neupravuje poskytování náhrad členům posádek námořních lodí po dobu nalodění.¹)


§ 2
Vymezení pojmů
      (1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty.

      (2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí, ze zahraničí do České a Slovenské Federativní Republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.

      (3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo bydliště.
. . .