482/1991 Sb.Zákon České národní rady o sociální potřebnosti

ZÁKON
o sociální potřebnosti

        Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Sociální potřebnost

§ 1

        (1)  Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem¹¹) (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

        (2)  Občané žijící v domácnosti,²¹⁰) jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně³¹¹) (dále jen "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst.  3 písm. b).

        (3)  Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu

       a) vlastní prací,
       b) řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona,^411a) a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,