(EU) 2024/1348Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU
| Publikováno: | Úř. věst. L 1348, 22.5.2024 | Druh předpisu: | Nařízení |
| Přijato: | 14. května 2024 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 11. června 2024 | Nabývá účinnosti: | 12. června 2026 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (Úř. věst. L 1348 22.5.2024, s. 1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2026/463 ze dne 24. února 2026, |
L 463 |
1 |
26.2.2026 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2026/464 ze dne 24. února 2026, |
L 464 |
1 |
26.2.2026 |
|
Opraveno:
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1348
ze dne 14. května 2024
o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví společné řízení o udělování a odnímání mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347.
Článek 2
Oblast působnosti
Článek 3
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
„uprchlíkem“ státní příslušník třetí země, který se v důsledku důvodných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodu zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité společenské skupině nachází mimo zemi své státní příslušnosti a nemůže nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítá využít ochrany dotčené země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se ze stejných příčin nachází mimo zemi svého předchozího obvyklého pobytu, která se tam vzhledem k uvedeným obavám nechce nebo nemůže vrátit a na kterou se nevztahuje článek 12 nařízení (EU) 2024/1347;
„osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu,“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která nemá způsobilost být uprchlíkem, ale u které existují závažné důvody se domnívat, že pokud by se vrátila do země svého původu, nebo v případě osoby bez státní příslušnosti do země svého předchozího obvyklého pobytu, hrozilo by jí skutečné nebezpečí vážné újmy uvedené v článku 15 nařízení (EU) 2024/1347, a na kterou se nevztahuje čl. 17 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení, přičemž tato osoba nemůže nebo vzhledem ke shora uvedenému nebezpečí odmítá využít ochranu uvedené země;
„postavením uprchlíka“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka v souladu s nařízením (EU) 2024/1347;
„statusem doplňkové ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, v souladu s nařízením (EU) 2024/1347;
„mezinárodní ochranou“ postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany;
„nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší 18 let;
„nezletilou osobou bez doprovodu“ nezletilá osoba, která přichází na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, jež za ni podle práva nebo praxe dotčeného členského státu odpovídá, a to po dobu, po kterou se tato nezletilá osoba skutečně nenachází v péči takové dospělé osoby, včetně nezletilé osoby, která je po vstupu na území členských států ponechána bez doprovodu;
„konečným rozhodnutím“ rozhodnutí o tom, zda je či není státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti přiznáno postavení uprchlíka nebo udělen status doplňkové ochrany na základě nařízení (EU) 2024/1347, včetně rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako nepřípustná, nebo rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako konkludentně či výslovně vzatá zpět, která již nepodléhají opravnému prostředku podle kapitoly V tohoto nařízení nebo která se stala konečnými podle vnitrostátního práva, bez ohledu na to, zda má žadatel právo setrvat v souladu s tímto nařízením;
„posouzením žádosti o mezinárodní ochranu“ posouzení přípustnosti nebo věcné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s tímto nařízením a nařízením (EU) 2024/1347;
„biometrickými údaji“ biometrické údaje vymezené v čl. 2 písm. s) nařízení (EU) 2024/1358;
„přiměřenou kapacitou“ kapacita potřebná v jakémkoli daném okamžiku k vedení azylového řízení na hranicích, jakož i řízení o návratu na hranicích zavedeného podle nařízení (EU) 2024/1349 nebo případného rovnocenného řízení na hranicích stanoveného vnitrostátním právem;
„žádostí o mezinárodní ochranu“ nebo „žádostí“ žádost o ochranu členským státem učiněná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, lze-li jejich jednání vykládat tak, že usilují o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany;
„žadatelem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří učinili žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nepadlo konečné rozhodnutí;
„žadatelem, který potřebuje zvláštní procesní záruky,“ žadatel, jehož schopnost požívat práv a plnit povinnosti podle tohoto nařízení je z důvodu individuálních okolností, jako je například zvláštní zranitelnost, omezena;
„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, kterou žádný stát podle svého práva nepovažuje za svého občana.
„rozhodujícím orgánem“ kvazisoudní nebo správní orgán členského státu příslušný k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu a příslušný k přijímání rozhodnutí ve správním řízení;
„odnětím mezinárodní ochrany“ rozhodnutí rozhodujícího orgánu nebo příslušného soudu zrušit nebo ukončit mezinárodní ochranu, včetně zamítnutí jejího prodloužení, v souladu s nařízením (EU) 2024/1347;
„setrváním v členském státě“ setrvání na území členského státu, včetně na jeho hranicích nebo v tranzitním prostoru, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu učiněna nebo se posuzuje;
„následnou žádostí“ další žádost o mezinárodní ochranu učiněná v kterémkoli členském státě po přijetí konečného rozhodnutí o předchozí žádosti, včetně případů, kdy byla taková žádost zamítnuta jako výslovně nebo konkludentně vzatá zpět;
„příslušným členským státem“ členský stát, který je příslušný k posuzování žádosti v souladu s nařízením (EU) 2024/1351.
Článek 4
Příslušné orgány
Členské státy určí v souladu s vnitrostátním právem rozhodující orgán, který plní úkoly stanovené v tomto nařízení a v nařízení (EU) 2024/1347, zejména:
přijímá a posuzuje žádosti o mezinárodní ochranu;
rozhoduje o žádostech o mezinárodní ochranu;
rozhoduje o odnětí mezinárodní ochrany.
Rozhodující orgán je během správního řízení jediným orgánem s pravomocí rozhodovat o přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu a věcně rozhodovat o takové žádosti.
Článek 5
Pomoc příslušným orgánům
Aniž je dotčen čl. 4 odst. 7 a 8, mohou být příslušným orgánům určeným podle článku 4 na žádost členského státu pro účely přijímání a registrace žádostí o mezinárodní ochranu a usnadnění posuzování žádostí, a to i pokud jde o osobní pohovor, nápomocni:
odborníci vyslaní Agenturou Evropské unie pro otázky azylu (dále jen „Agentura pro azyl“) v souladu s nařízením (EU) 2021/2303 a
příslušné orgány jiného členského státu, které tento členský stát pověřil přijímáním, registrací nebo posuzováním žádostí o mezinárodní ochranu.
Příslušné orgány určené podle článku 4 mohou pomáhat orgánům jiného členského státu pouze při plnění úkolů, které jim jejich členský stát svěřil.
Pravomoc rozhodovat o jednotlivých žádostech o mezinárodní ochranu má výhradně rozhodující orgán příslušného členského státu.
Článek 6
Úloha Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky
Členské státy umožní, aby Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů (OSN) pro uprchlíky:
měl přístup k žadatelům, včetně těch, kteří se nacházejí v přijímacích střediscích, zajišťovacích zařízeních, na hranici a v tranzitním prostoru;
měl přístup k informacím o individuálních žádostech o mezinárodní ochranu, o průběhu řízení a vydaných rozhodnutích, pokud s tím žadatel souhlasí;
mohl při výkonu povinnosti dozírat podle článku 35 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 doplněné Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“) předkládat příslušným orgánům v jakékoli fázi řízení své názory o individuálních žádostech o mezinárodní ochranu.
Článek 7
Zásada důvěrnosti
Po celou dobu řízení o mezinárodní ochraně i po přijetí konečného rozhodnutí o žádosti orgány nesmějí:
sdělovat údajným původcům pronásledování nebo vážné újmy informace o individuální žádosti o mezinárodní ochranu ani o skutečnosti, že žádost byla učiněna;
získávat informace od údajných původců pronásledování nebo vážné újmy způsobem, který by vedl k tomu, že by se tito původci dozvěděli o tom, že daný žadatel učinil žádost.
KAPITOLA II
ZÁKLADNÍ ZÁSADY A ZÁRUKY
ODDÍL I
Práva A povinnosti žadatelů
Článek 8
Obecné záruky pro žadatele
Rozhodující orgán nebo případné jiné příslušné orgány nebo organizace pověřené členskými státy za tímto účelem informují žadatele v jazyce, jemuž rozumějí nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumějí:
o právu podat individuální žádost;
o lhůtách a fázích řízení, které je třeba dodržet;
o jejich právech a povinnostech v průběhu řízení, včetně práv a povinností podle nařízení (EU) 2024/1351, a o důsledcích nesplnění těchto povinností, zejména pokud jde o výslovné nebo konkludentní zpětvzetí žádosti;
o právu na bezplatné obdržení právních informací týkajících se podání individuální žádosti a o právu na právní pomoc a zastoupení ve všech fázích řízení podle oddílu III této kapitoly a v souladu s články 15, 16, 17, 18 a 19;
o prostředcích, kterými mohou splnit povinnost předložit prvky uvedené v článku 4 nařízení (EU) 2024/1347;
o rozhodnutí rozhodujícího orgánu v souladu s článkem 36.
Všechny informace uvedené v tomto odstavci se poskytnou co nejdříve, aby žadatelé mohli uplatnit práva zaručená v tomto nařízení a aby mohli náležitě plnit povinnosti stanovené v článku 9. Informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až e) tohoto odstavce se žadateli poskytnou nejpozději při registraci žádosti o mezinárodní ochranu. Tyto informace se poskytují prostřednictvím letáku uvedeného v odstavci 7 v tištěné nebo elektronické podobě, nebo v případě potřeby ústně. Nezletilým osobám se informace poskytují způsobem vstřícným k dětem a za účasti zástupce nebo osoby uvedené v čl. 23 odst. 2 písm. a).
Žadatel dostane příležitost potvrdit, že informace obdržel. Toto potvrzení se zaznamená do spisu žadatele. Pokud žadatel odmítne potvrdit, že informace obdržel, záznam o této skutečnosti se zapíše do jeho spisu.
Článek 9
Povinnosti žadatelů
Žadatel plně spolupracuje s příslušnými orgány uvedenými v článku 4 v záležitostech, na něž se vztahuje toto nařízení, zejména tím, že:
poskytne údaje uvedené v čl. 27 odst. 1 písm. a), b) a d);
podá vysvětlení v případě, že u sebe nemá doklad totožnosti nebo cestovní doklad;
poskytne informace o veškerých změnách svého bydliště, poštovní adresy, telefonního čísla nebo e-mailové adresy;
poskytne biometrické údaje;
podá svou žádost v souladu s článkem 28 a zůstane k dispozici v průběhu celého řízení;
předloží co nejdříve dokumenty relevantní pro posouzení žádosti, které má v držení;
zúčastní se osobního pohovoru, aniž je dotčen článek 13;
setrvává na území členského státu, ve kterém je povinen být přítomen v souladu s čl. 17 odst. 4 nařízení (EU) 2024/1351.
Pokud se příslušné orgány rozhodnou zadržet jakýkoli dokument uvedený v prvním pododstavci písm. f), zajistí, aby žadatel neprodleně obdržel kopie originálů. V případě přemístění podle článku 46 nařízení (EU) 2024/1351 příslušné orgány žadateli v okamžiku přemístění tyto doklady vrátí.
Členské státy stanoví ve vnitrostátním právu způsob komunikace a okamžik, kdy je sdělení považováno za doručené žadateli.
Článek 10
Právo setrvat během správního řízení
Členské státy mohou stanovit výjimku z práva žadatele setrvat na jejich území během správního řízení, pokud tento žadatel:
učiní následnou žádost v souladu s článkem 55 a jsou splněny podmínky stanovené v článku 56;
je nebo bude vydán, předán nebo přemístěn do jiného členského státu, do třetí země nebo k mezinárodnímu trestnímu soudu či jinému mezinárodnímu soudu pro účely trestního stíhání nebo za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody;
představuje nebezpečí pro veřejný pořádek nebo národní bezpečnost, aniž jsou dotčeny články 12 a 17 nařízení (EU) 2024/1347, pokud uplatnění této výjimky nevede k vyhoštění žadatele do třetí země v rozporu se zásadou nenavracení.
ODDÍL II
Osobní pohovory
Článek 11
Pohovor o přípustnosti
Článek 12
Pohovor o opodstatnění žádosti
Článek 13
Požadavky na osobní pohovory
Osobnímu pohovoru může být přítomen interkulturní mediátor.
Členské státy upřednostňují tlumočníky a interkulturní mediátory, kteří absolvovali odbornou přípravu, jako je odborná příprava uvedená v čl. 8 odst. 4 písm. m) nařízení (EU) 2021/2303.
Členské státy zajistí, aby byli tlumočníci a interkulturní mediátoři informováni o klíčových pojmech a výrazech relevantních pro posuzování žádostí o mezinárodní ochranu, například prostřednictvím standardního letáku nebo příručky. Komunikace probíhá v jazyce, který žadatel upřednostňuje, pokud neexistuje jiný jazyk, jemuž žadatel rozumí a je v něm schopen jasně komunikovat.
V případě nepřiměřeného počtu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, kteří učinili žádost ve stejné době, což znemožňuje uskutečnit včas osobní pohovor s každým žadatelem, mohou být rozhodujícímu orgánu dočasně nápomocni pracovníci jiných orgánů tohoto členského státu, již předem absolvují příslušnou odbornou přípravu, která zahrnuje prvky uvedené v článku 8 nařízení (EU) 2021/2303, za účelem provedení těchto pohovorů, nebo Agentura pro azyl v souladu s článkem 5.
Osoba, která pohovor vede:
musí být způsobilá zohledňovat osobní a obecné okolnosti žádosti, včetně situace panující v zemi původu žadatele, a kulturní původ žadatele, jeho věk, pohlaví, genderovou identitu, sexuální orientaci, zranitelnost a zvláštní procesní potřeby;
nesmí mít na sobě vojenskou uniformu či uniformu donucovacího orgánu.
Zaměstnanci, kteří vedou pohovory se žadateli, včetně odborníků vyslaných Agenturou pro azyl, musí:
mít obecné znalosti o faktorech, které by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele absolvovat pohovor, například o známkách toho, že žadatel mohl být v minulosti mučen nebo je obětí obchodování s lidmi;
předem absolvovat odbornou přípravu, jejíž součástí jsou relevantní prvky z prvků uvedených v čl. 8 odst. 4 nařízení (EU) 2021/2303.
V takovém případě rozhodující orgán zajistí nezbytná opatření, pokud jde o vhodná zařízení, procesní a technické normy, právní pomoc a tlumočení s přihlédnutím k pokynům Agentury pro azyl.
Od pohovoru o přípustnosti nebo pohovoru o opodstatnění žádosti lze upustit v těchto případech:
rozhodující orgán na základě dostupných důkazů může přijmout kladné rozhodnutí, pokud jde o postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany, za předpokladu, že status doplňkové ochrany poskytuje stejná práva a stejné výhody jako postavení uprchlíka podle práva Unie a vnitrostátního práva;
rozhodující orgán se na základě dostupných důkazů domnívá, že žádost není nepřípustná;
rozhodující orgán se domnívá, že žadatel není vzhledem k přetrvávajícím okolnostem, které nemůže ovlivnit, k pohovoru způsobilý nebo není schopen jej absolvovat;
v případě následné žádosti se předběžné posouzení podle čl. 55 odst. 4 provádí na základě písemného prohlášení;
rozhodující orgán považuje žádost za nepřípustnou podle čl. 38 odst. 1 písm. c).
Upuštění od osobního pohovoru podle prvního pododstavce písm. c) nesmí mít nepříznivý vliv na rozhodnutí rozhodujícího orgánu. Je-li od osobního pohovoru upuštěno podle uvedeného písmene, poskytne rozhodující orgán žadateli skutečnou příležitost předložit další informace písemně.
V případě pochybností o způsobilosti žadatele k pohovoru nebo jeho schopnosti pohovor absolvovat rozhodující orgán konzultuje odborného lékaře, aby zjistil, zda je nezpůsobilost nebo neschopnost žadatele pohovor absolvovat dočasná, nebo zda je jeho stav trvalé povahy. Pokud z této konzultace jasně vyplyne, že stav, kvůli kterému žadatel není k pohovoru způsobilý nebo není schopen ho absolvovat, je dočasné povahy, odloží rozhodující orgán osobní pohovor do doby, než bude žadatel k pohovoru způsobilý nebo schopen ho absolvovat.
Pokud se žadatel nemůže osobního pohovoru zúčastnit z důvodu zvláštních okolností, které nemůže ovlivnit, rozhodující orgán osobní pohovor přeloží na jinou dobu.
Nepřítomnost právního poradce nebrání rozhodujícímu orgánu ve vedení pohovoru.
Členské státy mohou ve vnitrostátním právu stanovit, že pokud se osobního pohovoru účastní právní poradce, může do osobního pohovoru zasáhnout až v jeho závěru.
Článek 14
Zpráva z osobních pohovorů a jejich záznam
Žadatel nemusí být požádán, aby vznesl připomínky nebo poskytl vysvětlení ke zprávě nebo přepisu pohovoru, ani aby potvrdil, že obsah zprávy nebo přepis pohovoru věrně odrážejí pohovor, pokud:
podle vnitrostátního práva může být záznam pohovoru nebo jeho přepis přípustný jako důkaz v řízení o opravném prostředku, nebo
rozhodujícímu orgánu je zřejmé, že žadateli bude přiznáno postavení uprchlíka nebo udělen status doplňkové ochrany, pokud status doplňkové ochrany poskytuje podle práva Unie a vnitrostátního práva stejná práva a stejné výhody jako postavení uprchlíka.
Přístup k záznamu se rovněž poskytne v řízení o opravném prostředku.
ODDÍL III
Poskytování právních informací a právní pomoc a zastoupení
Článek 15
Právo na poskytování právních informací a právní pomoc a zastoupení
Žadatel je co nejdříve a nejpozději při registraci žádosti v souladu s článkem 27 informován o právu požádat o bezplatné poskytování právních informací nebo bezplatnou právní pomoc a zastupování.
Článek 16
Bezplatné poskytování právních informací ve správním řízení
Pro účely prvního pododstavce může být účinný přístup k bezplatnému poskytování právních informací zajištěn tím, že jedna osoba bude pověřena poskytováním právních informací ve správní fázi řízení několika žadatelům současně.
Pro účely správního řízení bezplatné poskytování právních informací zahrnuje poskytování:
pokynů a vysvětlení týkajících se správního řízení, včetně informací o právech a povinnostech během tohoto řízení;
pomoci při podávání žádosti a pokynů, která se týká:
různých řízení, v nichž může být žádost posuzována, a důvodů pro použití těchto řízení;
pravidel přípustnosti žádosti,
právních otázek, které vyvstanou v průběhu řízení, včetně informací o tom, jak napadnout rozhodnutí o zamítnutí žádosti v souladu s články 67, 68 a 69.
Aniž je dotčen odstavec 1, může být od bezplatného poskytování právních informací ve správním řízení upuštěno, pokud:
je žádost první následnou žádostí, která se považuje za podanou pouze proto, aby žadatel zdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o návratu, jenž by vedl k bezprostřednímu vyhoštění žadatele z členského státu;
žádost je druhou nebo další následnou žádostí;
žadateli již pomáhá a zastupuje jej právní poradce.
Článek 17
Bezplatná právní pomoc a zastoupení v řízení o opravném prostředku
Poskytnutí bezplatné právní pomoci a zastoupení v řízení o opravném prostředku může být členskými státy zamítnuto v případě, že:
se má za to, že žadatel, který sdělí svou finanční situaci, má dostatečné zdroje na to, aby mohl sám nést náklady na právní pomoc a zastoupení;
se má za to, že opravný prostředek nemá reálnou naději na úspěch nebo je zneužívající;
rozhodování o opravném prostředku nebo přezkum probíhají ve druhém nebo vyšším odvolacím stupni podle vnitrostátního práva, včetně obnovy řízení nebo dovolání;
žadateli již pomáhá nebo jej zastupuje právní poradce.
Článek 18
Rozsah poskytování právních informací a právní pomoci a zastoupení
Přístup k informacím nebo ke zdrojům ve spisu žadatele může být odepřen v souladu s vnitrostátním právem, pokud by vyzrazení informací nebo zdrojů ohrozilo národní bezpečnost, bezpečnost organizací nebo osob poskytujících tyto informace nebo bezpečnost osob, jichž se informace týkají, nebo pokud by byly ohroženy vyšetřovací zájmy v souvislosti s posuzováním žádostí o mezinárodní ochranu příslušnými orgány členských států nebo mezinárodní vztahy členských států, nebo pokud se jedná o utajované informace nebo zdroje podle vnitrostátního práva. V těchto případech rozhodující orgán:
zpřístupní takové informace nebo zdroje soudům v řízení o opravném prostředku; a
zajistí, aby bylo respektováno právo žadatele na obhajobu.
Pokud jde o první pododstavec písm. b), udělí členské státy přístup k informacím nebo zdrojům právnímu poradci, který žadatele právně zastupuje a který absolvoval bezpečnostní prověrku, pokud jsou tyto informace podstatné pro posouzení žádosti nebo pro rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany.
Článek 19
Podmínky bezplatného poskytování právních informací, právní pomoci a zastoupení
ODDÍL IV
Zvláštní záruky
Článek 20
Posouzení potřeb zvláštních procesních záruk
Posouzení uvedené v odstavci 1 se dokončí co nejdříve, v každém případě do 30 dnů. Přezkoumá se v případě jakýchkoli významných změn v situaci žadatele nebo v případě, že potřeba zvláštních procesních záruk vyjde najevo po jeho dokončení.
Rozhodující orgán zohlední radu poskytnutou podle prvního pododstavce při rozhodování o druhu zvláštních procesních záruk, které mohou být žadateli poskytnuty.
V příslušných případech a aniž je dotčena lékařská prohlídka, může být posouzení uvedené v odstavci 1 začleněno do lékařských prohlídek uvedených v článcích 24 a 25.
Článek 21
Žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky
Článek 22
Záruky pro nezletilé osoby
Osobní pohovor s nezletilou osobou vede osoba, která má nezbytné znalosti o právech a zvláštních potřebách nezletilých osob. Tento pohovor probíhá způsobem, který je ohleduplný k dítěti a bere v potaz souvislosti, přičemž zohledňuje věk a vyspělost dítěte.
Článek 23
Zvláštní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu
Činí-li žádost osoba, která tvrdí, že je nezletilá, nebo u níž existují objektivní důvody se domnívat, že je nezletilá, a která je bez doprovodu, příslušné orgány:
co nejdříve a v každém případě včas pro účely odstavce 6 a v příslušných případech odstavce 7 určí osobu s potřebnými dovednostmi a odbornými znalostmi, aby mohla nezletilé osobě dočasně pomáhat tak, aby byl zajištěn její nejlepší zájem a celkové blaho, což této nezletilé osobě umožní požívat práv podle tohoto nařízení, a případně jednala jako zástupce až do jmenování zástupce;
co nejdříve a nejpozději 15 pracovních dnů ode dne učinění žádosti jmenují jejího zástupce.
Zástupcem a osobou uvedenou v prvním pododstavci písm. a) tohoto odstavce může být stejná osoba, která je uvedena v článku 27 směrnice (EU) 2024/1346. Tato osoba se s nezletilou osobou setkává a zohlední její vlastní názory na její potřeby, s přihlédnutím k věku a vyspělosti nezletilé osoby.
Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že žadatel, který tvrdí, že je nezletilý, je bez jakýchkoli pochybností starší 18 let, nemusí jmenovat zástupce podle tohoto odstavce.
Povinnosti zástupce a osoby uvedené v prvním pododstavci písm. a) tohoto odstavce zaniknou, pokud příslušné orgány po posouzení věku podle čl. 25 odst. 1 nestanoví domněnku, že žadatel je nezletilou osobou, nebo dospějí k závěru, že žadatel nezletilou osobou není, nebo pokud žadatel již není nezletilou osobou bez doprovodu.
Příslušný orgán okamžitě informuje:
nezletilou osobu bez doprovodu způsobem vstřícným k dětem a v jazyce, kterému rozumí, o určení osoby uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a o jejím zástupci a o tom, jak naproti osobě uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) nebo b) podat důvěrně a bezpečně stížnost;
rozhodující orgán a v relevantních případech orgán příslušný k registraci žádosti, že byl jmenován zástupce nezletilé osoby bez doprovodu, a
osobu uvedenou v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) a zástupce o významných skutečnostech, procesních úkonech a lhůtách týkajících se žádosti nezletilé osoby bez doprovodu.
Zástupce a osoba uvedená v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) mají přístup k obsahu relevantních dokumentů ve spisu nezletilé osoby, včetně zvláštních informačních materiálů pro nezletilé osoby bez doprovodu.
Osoba uvedená v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) se setkává s nezletilou osobou bez doprovodu a plní mimo jiné tyto úkoly, ve vhodných případech společně s právním poradcem:
poskytuje nezletilé osobě bez doprovodu relevantní informace týkající se řízení stanovených v tomto nařízení;
pomáhá nezletilé osobě bez doprovodu v souvislosti s případným postupem posuzování věku uvedeným v článku 25;
poskytuje nezletilé osobě bez doprovodu relevantní informace a pomáhá jí v souvislosti s případnými postupy stanovenými v nařízeních (EU) 2024/1351 a (EU) 2024/1358.
Zástupce se setkává s nezletilou osobou bez doprovodu a plní mimo jiné tyto úkoly, ve vhodných případech společně s právním poradcem:
poskytuje jí relevantní informace týkající se případných řízení stanovených v tomto nařízení;
pomáhá jí v souvislosti s případným postupem posuzování věku uvedeným v článku 25;
pomáhá jí při případné registraci žádosti;
pomáhá jí při případném podávání žádosti nebo podává žádost jejím jménem v souladu s článkem 33;
pomáhá s přípravou případného osobního pohovoru a je u něj přítomen a informuje ji o účelu pohovoru a možných důsledcích osobního pohovoru a o tom, jak se na tento pohovor připravit;
poskytuje jí relevantní informace a pomáhá jí v souvislosti s případnými postupy stanovenými v nařízeních (EU) 2024/1351 a (EU) 2024/1358.
Při osobním pohovoru dostanou zástupce a právní poradce v rámci stanoveném osobou, která pohovor vede, příležitost klást otázky nebo vznášet připomínky.
Rozhodující orgán může požadovat, aby byla nezletilá osoba bez doprovodu přítomna při osobním pohovoru, a to i v případě, že je přítomen zástupce nebo právní poradce.
Zástupce se změní pouze v případě, že se příslušné orgány domnívají, že úkoly tohoto zástupce nebo osoby nebyly provedeny řádně. Zástupcem nemohou být jmenovány organizace nebo fyzické osoby, jejichž zájmy jsou nebo by potenciálně mohly být ve střetu se zájmy nezletilé osoby bez doprovodu.
V případě nepřiměřeného počtu žádostí učiněných nezletilými osobami bez doprovodu nebo v jiných výjimečných situacích může být počet nezletilých osob bez doprovodu na jednoho zástupce zvýšen až na 50 nezletilých osob bez doprovodu.
Členské státy zajistí, aby existovaly správní nebo justiční orgány nebo jiné subjekty příslušné k výkonu pravidelného dohledu nad tím, že zástupci jmenovaní a osoby určené podle odst. 2 prvního pododstavce písm. a) řádně plní své úkoly, včetně pravidelné kontroly rejstříků trestů těchto jmenovaných zástupců a určených osob s cílem zjistit případné neslučitelnosti s jejich úlohou. Tyto správní nebo justiční orgány nebo jiné subjekty prověřují stížnosti podané nezletilými osobami bez doprovodu na jejich jmenované zástupce nebo osoby určené podle odst. 2 prvního pododstavce písm. a).
ODDÍL V
Lékařská prohlídka a posouzení věku
Článek 24
Lékařská prohlídka
Lékařská prohlídka je pro žadatele bezplatná a je hrazena z veřejných prostředků.
Pro účely lékařské prohlídky uvedené v tomto článku lze zohlednit případné zdravotní prohlídky a posouzení zranitelnosti uvedené v článku 12 nařízení (EU) 2024/1356.
Článek 25
Posouzení věku nezletilých osob
Použije-li se tento odstavec, analyzují se výsledky lékařské prohlídky a multidisciplinárního posouzení společně, aby bylo možné získat co nejspolehlivější výsledek.
KAPITOLA III
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ
ODDÍL I
Přístup k řízení
Článek 26
Učinění žádosti o mezinárodní ochranu
Mají-li úředníci příslušného orgánu pochybnosti o tom, zda lze takové prohlášení chápat jako žádost o mezinárodní ochranu, zeptají se dané osoby výslovně, zda si přeje získat mezinárodní ochranu.
Článek 27
Registrace žádostí o mezinárodní ochranu
Aniž jsou dotčeny povinnosti shromažďovat a předávat údaje v souladu s čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1358, orgány příslušné k registraci žádostí, orgány jiného členského státu uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení nebo odborníci vyslaní Agenturou pro azyl, kteří jim jsou při plnění tohoto úkolu nápomocni, zaregistrují žádost neprodleně a v každém případě nejpozději pět dnů od jejího učinění. Za tímto účelem zaregistrují tyto informace, které mohou pocházet z prověřovacího formuláře uvedeného v článku 17 nařízení (EU) 2024/1356:
jméno, datum a místo narození, pohlaví, státní příslušnost žadatele nebo skutečnost, že žadatel je bez státní příslušnosti, rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 8 nařízení (EU) 2024/1351 a v případě nezletilých osob případné sourozence nebo příbuzné ve smyslu čl. 2 bodu 9 uvedeného nařízení, kteří se nacházejí v některém členském státě, a další osobní údaje žadatele relevantní pro řízení o mezinárodní ochraně a pro určení příslušného členského státu;
druh, číslo a dobu platnosti jakéhokoli dokladu totožnosti nebo cestovního dokladu žadatele, jsou-li k dispozici, a zemi, která tento doklad vydala, a další dokumenty poskytnuté žadatelem, které příslušný orgán považuje za relevantní pro účely zjištění jeho totožnosti, pro řízení o mezinárodní ochraně a pro určení příslušného členského státu;
datum žádosti, místo učinění žádosti a orgán, u kterého byla učiněna;
místo pobytu žadatele nebo jeho bydliště nebo poštovní adresu, a jsou-li k dispozici, telefonní číslo a e-mailovou adresu, na nichž jej lze zastihnout.
Pokud členské státy údaje uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) získaly ještě před učiněním žádosti, nejsou znovu požadovány.
Článek 28
Podání žádosti o mezinárodní ochranu
Členské státy mohou ve vnitrostátním právu stanovit, že žádost se považuje za podanou osobně, pokud příslušný orgán ověří, že žadatel je v době registrace nebo podání žádosti fyzicky přítomen na území členského státu.
Členské státy mohou v tomto časovém rámci stanovit lhůtu pro předložení těchto dodatečných prvků, kterou se žadatel snaží dodržet.
Žadatelé navíc mohou předložit jakékoliv další prvky relevantní pro posouzení jejich žádosti do doby, než je o žádosti rozhodnuto ve správním řízení. Členské státy mohou v tomto časovém rámci stanovit lhůtu pro předložení těchto dodatečných prvků, kterou se žadatel snaží dodržet.
Článek 29
Dokumenty poskytované žadateli
Po přemístění v souladu s článkem 46 nařízení (EU) 2024/1351 poskytnou příslušné orgány příslušného členského státu žadateli poté, co se jim žadatel identifikoval, dokument na jeho jméno uvádějící, že žádost byla učiněna a zaregistrována a že dotčená osoba byla přemístěna. Tento dokument platí až do vydání dokumentu uvedeného v odstavci 4.
Příslušné orgány členského státu, v němž je podána žádost v souladu s čl. 28 odst. 1 a 2, co nejdříve po podání žádosti vydají dokument obsahující alespoň tyto údaje, které se podle potřeby aktualizují:
jméno, datum a místo narození, pohlaví a státní příslušnost žadatele nebo případně údaj o tom, že je bez státní příslušnosti, zobrazení jeho obličeje a jeho podpis;
vydávající orgán, datum a místo vydání a dobu platnosti dokumentu;
status dané osoby jako žadatele;
prohlášení o tom, že žadatel má právo setrvat na území daného členského státu za účelem posouzení žádosti, a údaj o tom, zda je žadatel oprávněn volně se pohybovat po celém území členského státu nebo po jeho části;
prohlášení, že se nejedná o cestovní doklad a že žadatel nesmí bez povolení cestovat do jiných členských států.
Po propuštění ze zadržení nebo uvěznění je žadateli poskytnut dokument uvedený v odstavci 1 nebo 4. Pokud je žadateli po propuštění poskytnut dokument uvedený v odstavci 1, obdrží žadatel dokument uvedený v odstavci 4 co nejdříve.
Článek 30
Přístup k řízení v zajišťovacích zařízeních a na hraničních přechodech
Členské státy mohou podle vnitrostátního práva přístup podle prvního pododstavce omezit, je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného pořádku nebo správy hraničního přechodu, včetně tranzitního prostoru, nebo zajišťovacího zařízení, pokud tím tento přístup není omezen příliš nebo znemožněn.
Článek 31
Žádosti jménem dospělých osob, které potřebují pomoc při právním jednání
Článek 32
Žádosti jménem nezletilých osob s doprovodem
Členské státy mohou rozhodnout, že použijí první pododstavec i v případě nezletilé osoby s doprovodem, která se narodila nebo je přítomna během správního řízení.
Článek 33
Žádosti nezletilých osob bez doprovodu
První pododstavec tohoto odstavce se použije, aniž je dotčeno právo nezletilých osob bez doprovodu na poskytování právních informací a na právní pomoc a zastoupení v souladu s články 15 a 16.
ODDÍL II
Řízení o posouzení žádosti
Článek 34
Posuzování žádostí
Rozhodující orgán rozhoduje o žádostech o mezinárodní ochranu po přiměřeném posouzení přípustnosti nebo věcného obsahu žádosti. Posuzuje je objektivně, nestranně a na individuálním základě. Pro účely posouzení žádosti rozhodující orgán zohlední:
relevantní prohlášení učiněná a dokumenty předložené žadatelem v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2024/1347;
relevantní, přesné a aktuální informace týkající se situace v zemi původu žadatele v době rozhodování o žádosti, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování, získané z příslušných a dostupných vnitrostátních, unijních a mezinárodních zdrojů, včetně organizací zabývajících se právy dítěte, a je-li k dispozici, společnou analýzu situace v konkrétních zemích původu a pokyny uvedené v článku 11 nařízení (EU) 2021/2303;
při uplatňování pojmů „první země azylu“ nebo „bezpečná třetí země“ relevantní, přesné a aktuální informace o situaci ve třetí zemi, která se v době rozhodování o žádosti považuje za první zemi azylu nebo za bezpečnou třetí zemi, včetně informací o bezpečných třetích zemích a jejich analýzy podle článku 12 nařízení (EU) 2021/2303;
individuální postavení a osobní situaci žadatele, včetně faktorů, jako jsou prostředí, odkud pochází, jeho věk, pohlaví, genderová identita a sexuální orientace, aby bylo možno posoudit, zda na základě osobní situace žadatele lze činy, kterým žadatel byl nebo by mohl být vystaven, považovat za pronásledování nebo vážnou újmu;
skutečnost, zda činnosti žadatele od odchodu ze země původu byly prováděny s jediným či hlavním cílem vytvořit podmínky nezbytné pro požádání o mezinárodní ochranu, aby bylo možno posoudit, zda by tyto činnosti vystavily žadatele pronásledování nebo vážné újmě, jak je uvedeno v článku 5 nařízení (EU) 2024/1347, kdyby se do uvedené země vrátil;
skutečnost, zda lze od žadatele důvodně očekávat, že by využil ochrany jiné země, ve které by mohl uplatnit nárok na občanství;
není-li původcem pronásledování nebo vážné újmy stát nebo státní subjekt, skutečnost, zda se použije alternativní vnitrostátní ochrana uvedená v článku 8 nařízení (EU) 2024/1347.
Překlad těchto relevantních dokumentů nebo jejich částí může být proveden jinými subjekty a hrazen z veřejných prostředků v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu. Žadatel může na vlastní náklady zajistit překlad dalších dokumentů. U následných žádostí může být odpovědnost za překlad dokumentů přenesena na žadatele.
Rozhodující orgán může posuzování žádosti o mezinárodní ochranu provést přednostně zejména v případech, kdy:
považuje žádost za pravděpodobně opodstatněnou;
má žadatel při přijímání zvláštní potřeby ve smyslu článku 24 směrnice (EU) 2024/1346 nebo potřebuje zvláštní procesní záruky, jak je uvedeno v článcích 20 až 23 tohoto nařízení, zejména je-li nezletilou osobou bez doprovodu;
existují dostatečné důvody považovat žadatele za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek členského státu;
je žádost žádostí následnou;
byl žadatel předmětem rozhodnutí v souladu s čl. 23 odst. 2 písm. e) směrnice (EU) 2024/1346, podílel se na narušování veřejného pořádku nebo se zapojil do trestné činnosti.
Článek 35
Délka řízení o posouzení žádosti
V případě uvedeném v čl. 38 odst. 1 písm. e) rozhodující orgán posouzení dokončí do deseti pracovních dnů.
Žádost se nepovažuje za přípustnou pouze z toho důvodu, že ve lhůtách stanovených v tomto odstavci a v odstavci 2 nebylo přijato žádné rozhodnutí o nepřípustnosti.
Rozhodující orgán může lhůty stanovené v prvním pododstavci odstavce 1 prodloužit nejvýše o dva měsíce, pokud:
nepřiměřený počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti učiní ve stejné době žádost o mezinárodní ochranu, v důsledku čehož není proveditelné dokončit řízení o přípustnosti ve stanovených lhůtách;
se jedná o případ složitý po skutkové nebo právní stránce;
prodlení lze jasně a výhradně přičíst skutečnosti, že žadatel nesplnil své povinnosti podle článku 9.
Rozhodující orgán může prodloužit lhůtu šesti měsíců uvedenou v odstavci 4 o dobu nejvýše šesti měsíců, pokud:
nepřiměřený počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti učiní ve stejné době žádost o mezinárodní ochranu, v důsledku čehož není proveditelné dokončit toto řízení ve lhůtě šesti měsíců;
se jedná o případ složitý po skutkové nebo právní stránce;
prodlení lze jasně a výhradně přičíst skutečnosti, že žadatel nesplnil své povinnosti podle článku 9.
Rozhodující orgán může ukončení řízení o posouzení žádosti odložit, pokud vzhledem k nejisté situaci v zemi původu, jež je považována za dočasnou, nelze důvodně předpokládat, že rozhodne ve lhůtách stanovených v odstavci 4. V těchto případech rozhodující orgán:
provádí přezkum situace v dané zemi původu alespoň každé čtyři měsíce;
zohledňuje přezkumy situace v této zemi původu provedené Agenturou pro azyl, jsou-li k dispozici;
co nejdříve informuje dotčené žadatele v jazyce, jemuž rozumějí nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumějí, o důvodech odkladu.
Členský stát co nejdříve informuje Komisi a Agenturu pro azyl o odkladu řízení pro tuto zemi původu. V každém případě rozhodující orgán dokončí posuzovací řízení do 21 měsíců od podání žádosti.
ODDÍL III
Rozhodnutí o žádostech
Článek 36
Rozhodnutí o žádostech
Článek 37
Zamítnutí žádosti a vydání rozhodnutí o návratu
Je-li žádost zamítnuta jako nepřípustná, nedůvodná nebo zjevně nedůvodná, pokud jde o postavení uprchlíka i o status doplňkové ochrany, nebo je-li konkludentně nebo výslovně vzata zpět, vydají členské státy rozhodnutí o návratu, které je v souladu se směrnicí 2008/115/ES a v souladu se zásadou nenavracení. Pokud bylo rozhodnutí o návratu nebo jiné rozhodnutí ukládající povinnost návratu vydáno již před učiněním žádosti o mezinárodní ochranu, rozhodnutí o návratu podle tohoto článku se nevyžaduje. Rozhodnutí o návratu se vydává jako součást rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o mezinárodní ochranu, nebo v samostatném aktu. Je-li rozhodnutí o návratu vydáno jako samostatný akt, vydává se současně a společně s rozhodnutím o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu, nebo bez zbytečného odkladu poté.
Článek 38
Rozhodnutí o přípustnosti žádosti
Rozhodující orgán může posuzovat přípustnost žádosti v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II a může být podle vnitrostátního práva oprávněn žádost zamítnout jako nepřípustnou, pokud platí některý z těchto důvodů:
za první zemi azylu podle článku 58 je v případě žadatele považována země, která není členským státem, ledaže je zřejmé, že žadatel do této země nebude převzat nebo zpětně převzat;
za bezpečnou třetí zemi podle článku 59 je v případě žadatele považována země, která není členským státem, ledaže je zřejmé, že žadatel nebude do této země převzat nebo zpětně převzat;
jiný členský stát, než je členský stát posuzující žádost, udělil žadateli mezinárodní ochranu;
mezinárodní trestní soud zajistil bezpečné přemístění žadatele do členského státu nebo třetí země nebo v tomto směru podniká jednoznačné kroky, pokud nenastaly nové relevantní okolnosti, které tento soud nevzal v úvahu, nebo pokud neexistovala žádná právní možnost upozornit na okolnosti relevantní z hlediska mezinárodně uznávaných norem v oblasti lidských práv před tímto mezinárodním trestním soudem;
dotčenému žadateli bylo vydáno rozhodnutí o návratu v souladu s článkem 6 směrnice 2008/115/ES a žadatel učinil žádost až po sedmi pracovních dnech ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o návratu, za podmínky, že byl informován o důsledcích neučinění žádosti v této lhůtě a že od uplynutí této lhůty nenastaly žádné nové relevantní skutečnosti.
Článek 39
Věcné rozhodnutí o žádosti
Článek 40
Výslovné zpětvzetí žádostí
Článek 41
Konkludentní zpětvzetí žádostí
Žádost je prohlášena za konkludentně vzatou zpět, pokud:
žadatel bez řádného důvodu nepodal žádost podle článku 28, přestože k tomu měl skutečnou příležitost;
žadatel odmítne spolupracovat tím, že neposkytne informace uvedené v čl. 27 odst. 1 písm. a) a b) nebo své biometrické údaje;
žadatel odmítne uvést svou poštovní adresu, pokud ji má, ledaže ubytování poskytují příslušné orgány;
žadatel se bez opodstatněného důvodu nezúčastnil osobního pohovoru, ačkoli byl povinen tak učinit podle článku 13, nebo bez opodstatněného důvodu odmítl během pohovoru odpovídat na otázky do té míry, že výsledek pohovoru nebyl k přijetí věcného rozhodnutí o žádosti dostačující;
žadatel opakovaně nesplnil oznamovací povinnosti, které mu byly uloženy v souladu s čl. 9 odst. 4, nebo přestal být příslušným správním nebo justičním orgánům k dispozici, ledaže může prokázat, že nezůstal k dispozici z důvodu zvláštních okolností, které nemůže ovlivnit;
žadatel podal žádost v jiném členském státě, než je členský stát stanovený v čl. 17 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2024/1351, a nesetrval v tomto členském státě až do určení příslušného členského státu nebo do ukončení případného řízení o přemístění.
ODDÍL IV
Zvláštní řízení
Článek 42
Zrychlené řízení o posouzení žádosti
Aniž je dotčen čl. 21 odst. 2, urychlí rozhodující orgán v souladu se základními zásadami a zárukami stanovenými v kapitole II věcné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, pokud:
žadatel při podávání žádosti a jejím zdůvodňování uvedl jen skutečnosti, které nejsou relevantní pro posouzení toho, zda splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347;
žadatel uvedl zjevně rozporuplná nebo protichůdná nebo zjevně nepravdivá či nepravděpodobná tvrzení nebo tvrzení, která jsou v rozporu s relevantními a dostupnými informacemi o zemi původu, takže jeho žádost je zjevně nepřesvědčivá, pokud jde o splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany v souladu s nařízením (EU) 2024/1347;
má se za to, že žadatel poté, co dostal plnou příležitost uvést řádné důvody, úmyslně uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé údaje nebo doklady nebo zatajil důležité informace nebo doklady, zejména ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti, které mohly negativně ovlivnit rozhodnutí, nebo existují jasné důvody se domnívat, že žadatel ve zlé víře zničil doklad totožnosti nebo cestovní doklad s cílem zabránit určení své totožnosti nebo státní příslušnosti, nebo se těchto dokladů zbavil;
žadatel činí žádost pouze proto, aby zdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o svém vyhoštění z území členského státu, nebo aby výkonu tohoto rozhodnutí zabránil;
třetí zemi lze pro žadatele považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu tohoto nařízení;
existují dostatečné důvody považovat žadatele za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek členských států nebo byl žadatel ze závažných důvodů týkajících se národní bezpečnosti či veřejného pořádku vypovězen za použití donucovacích prostředků podle vnitrostátního práva;
žádost je následnou žádostí, která není nepřípustná;
žadatel vstoupil na území členského státu protiprávně nebo si na něm protiprávně prodloužil pobyt a bez řádného důvodu se co nejdříve nedostavil k příslušným orgánům, ani neučinil žádost o mezinárodní ochranu, s přihlédnutím k okolnostem jeho vstupu;
žadatel vstoupil na území členského státu v souladu s právem a bez řádného důvodu co nejdříve neučinil žádost o mezinárodní ochranu, s přihlédnutím k důvodům jeho žádosti; tímto písmenem není dotčena potřeba mezinárodní ochrany vznikající na místě, nebo
žadatel je státním příslušníkem třetí země, nebo, je-li osobou bez státní příslušnosti, měl dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi, u níž je podíl kladně vyřízených rozhodnutí rozhodujícího orgánu o udělení mezinárodní ochrany podle nejnovějších dostupných ročních průměrných údajů Eurostatu za celou Unii 20 % nebo nižší, ledaže rozhodující orgán usoudí, že v dotčené třetí zemi došlo od zveřejnění příslušných údajů Eurostatu k významné změně nebo že žadatel patří do kategorie osob, u nichž nelze 20 % nebo nižší podíl považovat za reprezentativní z hlediska potřeb jejich ochrany, přičemž zohlední mimo jiné významné rozdíly mezi rozhodnutími v prvním stupni a konečnými rozhodnutími.
Pokud Agentura pro azyl poskytla pokyny k zemi původu v souladu s článkem 11 nařízení (EU) 2021/2303, z nichž vyplývá, že v dotčené třetí zemi došlo od zveřejnění příslušných údajů Eurostatu k významné změně, použijí členské státy tyto pokyny jako referenci pro uplatnění prvního pododstavce písm. j) tohoto odstavce.
Zrychlené řízení o posouzení žádosti se může použít u nezletilých osob bez doprovodu, pouze pokud:
žadatel pochází ze třetí země, kterou lze považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu tohoto nařízení;
existují dostatečné důvody považovat žadatele za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek členského státu nebo žadatel byl ze závažných důvodů týkajících se národní bezpečnosti či veřejného pořádku vypovězen za použití donucovacích prostředků podle vnitrostátního práva;
žádost je následnou žádostí, která není nepřípustná;
má se za to, že žadatel poté, co dostal plnou příležitost uvést řádné důvody, úmyslně uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé údaje nebo doklady nebo zatajil důležité informace nebo doklady, zejména ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti, které mohly negativně ovlivnit rozhodnutí, nebo existují jasné důvody se domnívat, že žadatel ve zlé víře zničil doklad totožnosti nebo cestovní doklad s cílem zabránit určení své totožnosti nebo státní příslušnosti, nebo se těchto dokladů zbavil, nebo
žadatel je státním příslušníkem třetí země, nebo, je-li osobou bez státní příslušnosti, měl dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi, u níž je podíl kladně vyřízených rozhodnutí rozhodujícího orgánu o udělení mezinárodní ochrany podle nejnovějších dostupných ročních průměrných údajů Eurostatu za celou Unii 20 % nebo nižší, ledaže rozhodující orgán usoudí, že v dotčené třetí zemi došlo od zveřejnění příslušných údajů Eurostatu k významné změně nebo že žadatel patří do kategorie osob, u nichž nelze 20 % nebo nižší podíl považovat za reprezentativní z hlediska potřeb jejich ochrany, přičemž zohlední mimo jiné významné rozdíly mezi rozhodnutími v prvním stupni a konečnými rozhodnutími.
Pokud Agentura pro azyl poskytla pokyny k zemi původu v souladu s článkem 11 nařízení (EU) 2021/2303, z nichž vyplývá, že v dotčené třetí zemi došlo od zveřejnění příslušných údajů Eurostatu k významné změně, použijí členské státy tyto pokyny jako referenci pro uplatnění prvního pododstavce písm. e) tohoto odstavce.
Článek 43
Podmínky pro uplatňování azylového řízení na hranicích
Po prověřování provedeném v souladu s nařízením (EU) 2024/1356 může členský stát v souladu se základními zásadami a zárukami kapitoly II v příslušných případech a za předpokladu, že žadateli dosud nebylo povoleno vstoupit na území členských států, posoudit žádost v řízení na hranicích, pokud ji učinil státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří nesplňují podmínky pro vstup na území členského státu stanovené v článku 6 nařízení (EU) 2016/399. Řízení na hranicích se může uskutečnit:
na základě žádosti učiněné na hraničním přechodu na vnějších hranicích nebo v tranzitním prostoru;
po zadržení v souvislosti s neoprávněným překročením vnějších hranic;
po vylodění na území členského státu po pátrací a záchranné operaci;
po relokaci v souladu s čl. 67 odst. 11 nařízení (EU) 2024/1351.
Odchylně od čl. 51 odst. 2 prvního pododstavce poslední věty není žadatel oprávněn vstoupit na území daného členského státu, pokud:
nemá právo setrvat na území členského státu v souladu s čl. 10 odst. 4 písm. a) nebo c);
nemá právo setrvat na území členského státu v souladu s článkem 68 a v příslušné lhůtě nepodal návrh na to, aby mu bylo umožněno setrvat pro účely řízení o opravném prostředku;
nemá právo setrvat na území členského státu v souladu s článkem 68 a soud rozhodl, že mu nemá být umožněno setrvat, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku.
V případech uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce, pokud se na žadatele vztahuje rozhodnutí o návratu vydané v souladu se směrnicí 2008/115/ES nebo mu byl odepřen vstup v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2016/399, se použije článek 4 nařízení (EU) 2024/1349.
Článek 44
Rozhodnutí v azylovém řízení na hranicích
Pokud se použije řízení na hranicích, mohou být přijata:
rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti v souladu s článkem 38;
věcná rozhodnutí o žádosti, pokud nastane některá z okolností uvedených v čl. 42 odst. 1 písm. a) až g) a j) a odst. 3 písm. b).
Pokud počet žadatelů překročí počet uvedený v čl. 47 odst. 1, upřednostní se při rozhodování o tom, zda uplatnit řízení na hranicích podle čl. 42 odst. 1 písm. c), f) nebo j) nebo odst. 3 písm. b), tyto kategorie žádostí:
žádosti určitých státních příslušníků třetích zemí nebo, jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osob, které měly dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi, u nichž jsou v případě zamítavého rozhodnutí vyšší vyhlídky na návrat do země původu, do země jejich předchozího obvyklého pobytu, do bezpečné třetí země nebo do první země azylu – podle toho, co je relevantní – ve smyslu tohoto nařízení;
žádosti určitých státních příslušníků třetích zemí nebo, jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osob, které měly dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi, u nichž existují závažné důvody se domnívat, že představují hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek některého členského státu;
aniž je dotčeno písmeno b), žádosti určitých státních příslušníků třetích zemí nebo, jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osob, které měly dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi a které nejsou nezletilými osobami ani rodinnými příslušníky nezletilých osob.
Členské státy mohou rovněž upřednostnit posouzení žádostí určitých státních příslušníků třetích zemí nebo, jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osob, které měly dříve obvyklý pobyt ve třetí zemi, u nichž jsou v případě zamítavého rozhodnutí vyšší vyhlídky na návrat do země původu, do země jejich předchozího obvyklého pobytu, do bezpečné třetí země nebo do první země azylu – podle toho, co je relevantní – ve smyslu tohoto nařízení.
Článek 45
Povinné uplatnění azylového řízení na hranicích
Pro účely odstavce 2 se v zájmu zachování celistvosti rodiny „rodinnými příslušníky žadatele“ rozumějí následující členové rodiny žadatele, kteří se zdržují v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě, pokud tato rodina existovala již před příchodem žadatele na území členských států:
manžel či manželka žadatele nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, s nimiž žijí v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právu nebo praxi dotčeného členského státu přistupuje stejně jako k párům sezdaným;
nezletilé děti párů uvedených v písmenu a) nebo žadatele, pokud jsou nesezdané, a bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva;
je-li žadatelem nesezdaná nezletilá osoba, její otec, matka nebo jiná dospělá osoba, která za ni odpovídá podle práva nebo praxe členského státu, na jehož území se tato dospělá osoba nachází;
je-li žadatelem nesezdaná nezletilá osoba, její sourozenec či sourozenci za podmínky, že jsou nesezdaní a nezletilí.
Pro účely prvního pododstavce písm. b), c) a d) se na základě individuálního posouzení nezletilá osoba považuje za nesezdanou, pokud by její sňatek nemohl být uzavřen v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu, zejména pokud jde o zákonný věk pro jeho uzavření.
Dotčený členský stát co nejvíce zohlední doporučení Komise, pokud jde o jeho povinnosti podle čl. 53 odst. 2 písm. b) a o řešení veškerých zjištěných nedostatků s cílem zajistit plný soulad s požadavky čl. 54 odst. 2. Informuje ji o opatřeních, které přijal za účelem vyhovění tomuto doporučení.
Článek 46
Přiměřená kapacita na úrovni Unie
Za přiměřenou kapacitu na úrovni Unie se považuje 30 000 .
Článek 47
Přiměřená kapacita členského státu
Aniž je dotčen odstavec 3, stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů rovněž maximální počet žádostí, které je členský stát povinen ročně posoudit v řízení na hranicích. Tento maximální počet je dvojnásobkem počtu získaného použitím vzorce stanoveného v odstavci 4 od 12. června 2026, trojnásobkem počtu získaného použitím tohoto vzorce od 13. června 2027 a čtyřnásobkem počtu získaného použitím tohoto vzorce od 13. června 2028.
V případě druhého a každého dalšího prováděcího aktu uvedeného v odstavci 1 každý členský stát zajistí, aby měl přiměřenou kapacitu stanovenou v tomto prováděcím aktu do šesti měsíců od jeho přijetí Komisí. Pro účely prvního takového prováděcího aktu členské státy zajistí, aby měly přiměřenou kapacitu stanovenou v daném prováděcím aktu před 12. června 2026.
Článek 48
Opatření použitelné v případě, že je dosaženo přiměřené kapacity členského státu
Článek 49
Oznámení členského státu, pokud je dosaženo přiměřené kapacity
Oznámení uvedené v článku 48 musí obsahovat tyto informace:
počet žadatelů, s nimiž je vedeno azylové řízení na hranicích, řízení o návratu na hranicích, zavedené nařízením (EU) 2024/1349, nebo případné rovnocenné řízení o návratu na hranicích, zavedené podle vnitrostátního práva v dotčeném členském státě v okamžiku oznámení;
opatření uvedené v článku 48, které dotčený členský stát hodlá používat nebo v jehož používání hodlá pokračovat;
podložené odůvodnění na podporu záměru dotčeného členského státu s popisem, jak by mohlo využití dotyčného opatření pomoci řešit situaci, a případně další opatření, která tento členský stát přijal nebo hodlá přijmout na vnitrostátní úrovni ke zmírnění situace, včetně opatření uvedených v čl. 6 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1351.
Členský stát, který používá opatření uvedené v článku 48, informuje každý měsíc Komisi o:
počtu žadatelů, s nimiž je v daném okamžiku vedeno řízení na hranicích v daném členském státě;
vývoji přílivu a odlivu osob, s nimiž je vedeno řízení na hranicích, za každý týden v daném měsíci;
počtu pracovníků odpovědných za posuzování žádostí v řízení na hranicích;
průměrné délce posuzování ve správní fázi řízení a
průměrné délce soudního posuzování návrhu na umožnění setrvat, dokud nebude rozhodnuto o opravném prostředku.
Komise monitoruje používání opatření uvedeného v článku 48 tohoto nařízení a za tímto účelem přezkoumává informace poskytnuté členskými státy. Komise zahrne posouzení používání opatření uvedeného v článku 48 tohoto nařízení v každém členském státě do zprávy uvedené v článku 9 nařízení (EU) 2024/1351.
Článek 50
Oznámení ze strany členského státu, pokud je dosaženo maximálního počtu žádostí za rok
Pokud počet žádostí, které byly posouzeny v řízení na hranicích v členském státě během jednoho kalendářního roku, dosáhne maximálního počtu žádostí stanoveného pro daný členský stát v prováděcím aktu uvedeném v čl. 47 odst. 1 nebo ho přesáhne, může to tento členský stát oznámit Komisi.
Pokud členský stát učinil oznámení Komisi v souladu s prvním pododstavcem tohoto článku, Komise informace jím poskytnuté neprodleně přezkoumá s cílem ověřit, zda dotčený členský stát posoudil v řízení na hranicích od začátku kalendářního roku počet žádostí, který je nejméně roven počtu stanovenému pro daný členský stát v prováděcím aktu uvedeném v čl. 47 odst. 1.
Po dokončení tohoto ověření Komise prostřednictvím prováděcího aktu dotčenému členskému státu povolí, aby v řízení na hranicích neposuzoval žádosti učiněné žadateli podle čl. 42 odst. 1 písm. c) a j).
Toto povolení nezprošťuje členský stát povinnosti posuzovat v řízení na hranicích žádosti učiněné žadateli podle čl. 42 odst. 1 písm. f) a odst. 3 písm. b).
Článek 51
Lhůty
Členské státy přijmou ustanovení týkající se délky řízení o posouzení žádosti odchylně od článku 35, posuzování návrhu na umožnění setrvat podané v souladu s čl. 68 odst. 4 a 5 soudem a případného řízení o opravném prostředku. Stanovená délka řízení musí zajišťovat, aby všechny tyto procesní úkony byly dokončeny do 12 týdnů od okamžiku registrace žádosti.
Tuto lhůtu 12 týdnů lze prodloužit na 16 týdnů, jestliže členský stát, do něhož je dotčená osoba přemístěna podle čl. 67 odst. 11 nařízení (EU) 2024/1351, uplatňuje řízení na hranicích.
Článek 52
Určení příslušného členského státu a relokace
Článek 53
Výjimky z azylového řízení na hranicích
Členské státy nepoužijí nebo přestanou používat řízení na hranicích ve kterékoli fázi tohoto řízení, pokud:
rozhodující orgán shledá, že důvody pro zamítnutí žádosti jako nepřípustné nebo pro uplatnění zrychleného řízení o posouzení žádosti nelze použít nebo pominuly;
v místech uvedených v článku 54 nelze žadatelům se zvláštními potřebami při přijímání, včetně nezletilých osob, poskytnout nezbytnou podporu v souladu s kapitolou IV směrnice (EU) 2024/1346;
v místech uvedených článku 54 nelze poskytnout nezbytnou podporu žadatelům, kteří potřebují zvláštní procesní záruky;
existují relevantní zdravotní důvody, včetně důvodů souvisejících s duševním zdravím, pro to, aby se řízení na hranicích neuplatnilo;
nejsou splněny nebo již nejsou splněny záruky a podmínky pro zajištění podle článků 10 až 13 směrnice (EU) 2024/1346 a řízení na hranicích nelze u dotčeného žadatele bez použití zajištění uplatnit.
V případech uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce příslušný orgán povolí žadateli vstup na území členského státu a uplatní vhodné řízení stanovené v kapitole III.
Článek 54
Místa vedení azylového řízení na hranicích
Článek 55
Následné žádosti
Uvedený další údaj se posoudí v příslušném členském státě v rámci probíhajícího posuzování ve správním řízení nebo v rámci probíhajícího řízení o opravném prostředku, pokud může příslušný soud zohlednit prvky na podporu daného dalšího údaje.
Následná žádost podléhá předběžnému posouzení, při kterém rozhodující orgán rozhodne, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky, které:
významně zvyšují pravděpodobnost uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo
pokud byla předchozí žádost zamítnuta jako nepřípustná, souvisejí s důvodem nepřípustnosti uplatněným v předchozím řízení.
Článek 56
Výjimky z práva setrvat v případě následných žádostí
Aniž je dotčena zásada nenavracení, mohou členské státy stanovit výjimku z práva setrvat na jejich území a odchýlit se od čl. 68 odst. 5 písm. d), pokud:
byla první následná žádost podána pouze s cílem zdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí, který by vedl k okamžitému vyhoštění žadatele z daného členského státu, a není podle čl. 55 odst. 7 dále posuzována nebo
je druhá nebo další následná žádost učiněna v kterémkoli členském státě po konečném rozhodnutí o zamítnutí předchozí následné žádosti jako nepřípustné nebo nedůvodné nebo zjevně nedůvodné.
ODDÍL V
Pojmy bezpečné země
Článek 57
Pojem účinná ochrana
V jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 1, se má za to, že třetí země zajišťuje účinnou ochranu, pouze pokud jsou splněna alespoň tato kritéria:
osobám uvedeným v odstavci 1 je umožněno setrvat na území dotčené třetí země;
osoby uvedené v odstavci 1 mají přístup k prostředkům pro obživu, které postačují k udržení přiměřené životní úrovně vzhledem k celkové situaci dané hostitelské třetí země;
osoby uvedené v odstavci 1 mají přístup ke zdravotní péči a základní léčbě v případě onemocnění za podmínek obecně stanovených v dané třetí zemi;
osoby uvedené v odstavci 1 mají přístup ke vzdělání za podmínek obecně stanovených v dané třetí zemi; a
účinná ochrana bude dostupná do té doby, než bude možné nalézt udržitelné řešení.
Článek 58
Pojem první země azylu
Třetí zemi lze považovat za první zemi azylu pro určitého žadatele, pouze pokud v uvedené zemi:
žadatel před tím, než odcestoval do Unie, požíval účinné ochrany v souladu s Ženevskou úmluvou podle čl. 57 odst. 1 nebo požíval účinné ochrany podle čl. 57 odst. 2 a může této ochrany nadále požívat;
nejsou ohroženy život a svoboda žadatele z důvodu rasy, náboženství, státního občanství, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo politického názoru;
žadatel nečelí reálnému nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v článku 15 nařízení (EU) 2024/1347;
žadatel je chráněn před návratem v souladu s Ženevskou úmluvou a před vyhoštěním, jež by porušilo právo na ochranu před mučením a krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, jak je stanovena v mezinárodním právu.
Pokud je žádost zamítnuta jako nepřípustná v důsledku uplatnění pojmu první země azylu, rozhodující orgán:
informuje žadatele v souladu s článkem 36 a
vydá mu doklad, kterým se orgány dotčené třetí země v jazyce této země informují o tom, že žádost nebyla posouzena po věcné stránce v důsledku uplatnění pojmu první země azylu.
Článek 59
Pojem bezpečné třetí země
Třetí zemi lze označit za bezpečnou třetí zemi, pouze pokud v ní:
není ohrožen život a svoboda cizích státních příslušníků z důvodu rasy, náboženství, státního občanství, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo politického názoru;
cizí státní příslušníci nečelí reálnému nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v článku 15 nařízení (EU) 2024/1347;
cizí státní příslušníci jsou chráněni před návratem v souladu s Ženevskou úmluvou a před vyhoštěním, jež by porušilo právo na ochranu před mučením a krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, jak je stanovena v mezinárodním právu;
existuje možnost požádat o účinnou ochranu ve smyslu článku 57, a jsou-li splněny podmínky, tuto ochranu získat.
Pojem bezpečné třetí země lze uplatnit:
v případech, kdy byla třetí země označena za bezpečnou třetí zemi na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s článkem 60 nebo 64, nebo
ve vztahu ke konkrétnímu žadateli, pokud země nebyla označena za bezpečnou třetí zemi na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni, za předpokladu, že jsou ve vztahu k tomuto žadateli splněny podmínky stanovené v odstavci 1.
Pojem bezpečné třetí země lze uplatnit pouze tehdy, pokud:
žadatel nemůže v rámci individuálního posouzení předložit prvky odůvodňující, proč se na něj pojem bezpečné třetí země nevztahuje;
je splněna jedna z těchto podmínek:
mezi žadatelem a dotčenou třetí zemí existuje vazba, jež představuje dostatečný důvod pro odchod žadatele do této země;
žadatel na cestě do Unie projel přes dotčenou třetí zemi nebo
existuje dohoda nebo ujednání uzavřené mezi Unií, jedním či více členskými státy, nebo jedním či více členskými státy a třetími zeměmi na jedné straně a dotčenou třetí zemí na straně druhé, které vyžadují věcné posouzení všech žádostí o účinnou ochranu v dotčené třetí zemi podaných žadateli, na něž se tato dohoda nebo ujednání vztahují.
Pokud Komise zahájí jménem Unie jednání o dohodě se třetí zemí (dále jen ‚dohoda na úrovni Unie‘) s cílem uzavřít dohodu uvedenou v prvním pododstavci písm. b) bodě iii), zohlední v průběhu jednání veškeré stávající dvoustranné nebo mnohostranné dohody mezi členskými státy a toutéž třetí zemí, včetně možného dopadu dohody na úrovni Unie na tyto dvoustranné nebo mnohostranné dohody a na spolupráci členských států s touto třetí zemí v oblasti migrace.
Dohoda uzavřená Unií a třetí zemí, která spadá do oblasti působnosti prvního pododstavce písm. b) bodu iii), má přednost před dvoustrannými nebo mnohostrannými dohodami nebo ujednáními uzavřenými mezi jednotlivými členskými státy a toutéž třetí zemí, pokud jsou jejich ustanovení neslučitelná s ustanoveními uvedené dohody na úrovni Unie.
Členský stát včas informuje příslušné členské státy o jednáních o dohodě nebo ujednání uvedených v prvním pododstavci písm. b) bodu iii) se třetí zemí, která s těmito členskými státy sdílí společnou hranici.
Členské státy informují Komisi a ostatní členské státy o všech dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních uzavřených v souladu s prvním pododstavcem písm. b) bodem iii) před jejich vstupem v platnost, nebo v případě, že se má dohoda nebo ujednání provádět prozatímně, před začátkem jejich prozatímního provádění. Komise a ostatní členské státy jsou rovněž informovány o veškerých následných změnách těchto dohod nebo ujednání nebo o jejich ukončení.
Pokud je žádost zamítnuta jako nepřípustná v důsledku uplatnění pojmu bezpečné třetí země, rozhodující orgán:
informuje žadatele v souladu s článkem 36 a
vydá žadateli doklad, kterým se orgány dotčené třetí země v jazyce této země informují o tom, že žádost nebyla v Unii posouzena po věcné stránce v důsledku uplatnění pojmu bezpečné třetí země, aniž je dotčeno použití jiných postupů pro informování orgánů dané třetí země stanovených v dohodách nebo ujednáních mezi Unií nebo uvedeným členským státem a dotčenou třetí zemí podle odst. 5 prvního pododstavce písm. b) bodu iii).
Článek 60
Označení bezpečných třetích zemí na úrovni Unie
Článek 61
Pojem bezpečné země původu
Při posouzení podle odstavce 3 se vezme v úvahu mimo jiné rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo vážné újmě prostřednictvím:
relevantních právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují;
dodržování práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě OSN proti mučení, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 uvedené evropské úmluvy nelze odchýlit;
neuplatňování praxe vyhoštění, vystěhování nebo vydání vlastních občanů do třetích zemí, v nichž mimo jiné hrozí vážné nebezpečí, že by byli vystaveni trestu smrti, mučení, pronásledování nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo v nichž by jejich život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jejich rasy, náboženství, národnosti, sexuální orientace, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení, nebo v nichž hrozí vážné nebezpečí vyhoštění, vystěhování nebo vydání do jiné třetí země;
systému účinné právní ochrany proti porušování těchto práv a svobod.
Pojem bezpečné země původu lze uplatnit pouze tehdy, pokud:
je žadatel státním příslušníkem této země nebo osobou bez státní příslušnosti a dříve měl v této zemi obvyklý pobyt;
žadatel nepatří do kategorie osob, pro které byla stanovena výjimka při označování třetí země za bezpečnou zemi původu;
žadatel nemůže v rámci individuálního posouzení předložit prvky odůvodňující, proč se na něj pojem bezpečné země původu nevztahuje.
Článek 62
Označení bezpečných zemí původu na úrovni Unie
Třetí země, které byl udělen status kandidátské země na přistoupení k Unii, je rovněž označena za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie, pokud nenastane jedna nebo více z následujících okolností:
existuje vážné ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu v této třetí zemi;
s ohledem na jednání této třetí země dotýkající se základních práv a svobod, která jsou relevantní pro kritéria pro označení třetí země za bezpečnou zemi původu, jak je stanoveno v článku 61 tohoto nařízení, byla přijata omezující opatření ve smyslu části páté hlavy IV Smlouvy o fungování EU;
podíl kladně vyřízených rozhodnutí rozhodujícího orgánu o udělení mezinárodní ochrany žadatelům z této třetí země – buď jejím státním příslušníkům, nebo jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osobám, které v ní měly dříve obvyklý pobyt – je podle nejnovějších dostupných ročních průměrných údajů Eurostatu za celou Unii vyšší než 20 % celkového počtu rozhodnutí pro tuto třetí zemi vydaných rozhodujícím orgánem.
Pokud nastane nebo přestane platit některá z okolností uvedených v prvním pododstavci písm. a) až c), Komise o tom okamžitě uvědomí členské státy, Evropský parlament a Radu. V případě písmene a) tohoto odstavce musí Komise předtím, než informuje členské státy a Evropský parlament, získat předchozí souhlas Rady.
Článek 63
Pozastavení a zrušení označení třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie
V případě významných změn situace ve třetí zemi, která je označena za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie, provede Komise odůvodněné posouzení, zda daná třetí země splňuje podmínky stanovené v článku 59 nebo 61, a pokud Komise usoudí, že tyto podmínky již zcela nebo částečně plněny nejsou, použijí se následující ustanovení:
pokud podmínky stanovené v článku 59 nebo 61 již nejsou plněny ve vztahu k určitým částem území třetí země nebo ve vztahu k jasně identifikovatelným kategoriím osob v dané třetí zemi, přijme Komise v souladu s článkem 74 akt v přenesené pravomoci, kterým se částečně pozastaví označení dané třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie pro příslušné části území této třetí nebo příslušné kategorie osob na dobu šesti měsíců;
pokud podmínky stanovené v článku 59 nebo 61 již nejsou plněny ve vztahu k třetí zemi jako celku, přijme Komise v souladu s článkem 74 akt v přenesené pravomoci, kterým se zcela pozastaví označení dané třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie na dobu šesti měsíců.
Přijme-li Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s odst. 1 písm. a) nebo b), kterým bylo pozastaveno označení třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie pro celé území či určité části území této třetí země nebo pro všechny osoby či jasně identifikovatelné kategorie osob v dané třetí zemi, předloží do tří měsíců ode dne přijetí tohoto aktu v přenesené pravomoci návrh v souladu s řádným legislativním postupem s cílem:
změnit označení uvedené třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo bezpečnou zemi původu na úrovni Unie tak, aby byly stanoveny výjimky z označení pro určité části území nebo pro jasně identifikovatelné kategorie osob, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle odst. 1 písm. a), nebo
zrušit označení uvedené třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo bezpečnou zemi původu na úrovni Unie.
Článek 64
Označení třetích zemí za bezpečné třetí země nebo bezpečné země původu na vnitrostátní úrovni
Toto oznámení zahrnuje odůvodněné posouzení toho, zda daná třetí země podmínky stanovené v čl. 59 odst. 1 nebo článku 61 splňuje, včetně vysvětlení toho, jaké konkrétní změny situace v dané třetí zemi přispěly k tomu, že daná země tyto podmínky opět splňuje. Členský stát případně ve svém oznámení uvede určité části území dané třetí země nebo jasně identifikovatelné kategorie osob v dané třetí zemi, na něž se jeho posouzení vztahuje.
Po tomto oznámení požádá Komise Agenturu pro azyl, aby jí poskytla informace a analýzu situace ve třetí zemi.
Pokud bylo označení třetí země, jíž se oznámení členského státu týká, za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie zrušeno podle čl. 63 odst. 3 písm. b), oznamující členský stát může třetí zemi označit za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na vnitrostátní úrovni, pouze pokud Komise proti takovému označení nevznese námitku.
Právo Komise vznést námitku je omezeno na dobu dvou let ode dne, kdy bylo zrušeno označení uvedené třetí země za bezpečnou třetí zemi nebo bezpečnou zemi původu na úrovni Unie. Komise případnou námitku vznese do tří měsíců ode dne každého oznámení členským státem a po řádném přezkumu situace v této třetí zemi s ohledem na podmínky stanovené v čl. 59 odst. 1 a článku 61.
Pokud se Komise domnívá, že podmínky stanovené v čl. 59 odst. 1 nebo v článku 61 jsou opět plněny ve vztahu k celému území či k určitým částem území třetí země nebo ke všem osobám či k jasně identifikovatelným kategoriím osob ve třetí zemi, na něž se vztahuje oznámení obdržené podle prvního pododstavce tohoto odstavce, může předložit návrh na změnu tohoto nařízení v souladu s řádným legislativním postupem s cílem označit tuto třetí zemi za bezpečnou třetí zemi nebo za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie pro celé její území či určité části jejího území nebo pro všechny osoby či jasně identifikovatelné kategorie osob, pro které jsou uvedené podmínky splněny.
KAPITOLA IV
ŘÍZENÍ O ODNĚTÍ MEZINÁRODNÍ OCHRANY
Článek 65
Odnětí mezinárodní ochrany
Rozhodující orgán nebo, stanoví-li tak vnitrostátní právo, příslušný soud zahájí posuzování za účelem odnětí mezinárodní ochrany státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, pokud se objeví nové skutečnosti nebo zjištění naznačující, že existují důvody k přehodnocení toho, zda splňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, zejména v případech uvedených v článcích 14 a 19 nařízení (EU) 2024/1347.
Článek 66
Procesní pravidla pro odnětí mezinárodní ochrany
Pokud rozhodující orgán nebo, stanoví-li tak vnitrostátní právo, příslušný soud zahájí posuzování za účelem odnětí mezinárodní ochrany státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, požívá dotčená osoba těchto záruk:
je písemně informována o tom, že je znovu posuzováno, zda splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, a o důvodech tohoto nového posouzení;
je informována o povinnosti spolupracovat s rozhodujícím orgánem a jinými příslušnými orgány, zejména o skutečnosti, že je povinna učinit písemné prohlášení a dostavit se k osobnímu pohovoru nebo k jednání a zodpovědět otázky;
je informována o důsledcích, pokud nebude spolupracovat s rozhodujícím orgánem a jinými příslušnými orgány, a o tom, že nepředložení písemného prohlášení a nedostavení se k osobnímu pohovoru nebo jednání bez řádného odůvodnění nebrání rozhodujícímu orgánu nebo příslušnému soudu v přijetí rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany, a
dostane příležitost předložit důvody, proč by neměla být její mezinárodní ochrana odňata, písemným prohlášením v přiměřené lhůtě ode dne, kdy obdrží informace uvedené v písmenu a), a při osobním pohovoru či jednání ve lhůtě stanovené rozhodujícím orgánem, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právo, příslušným soudem.
Pro účely odstavce 1 rozhodující orgán nebo příslušný soud:
získá relevantní, přesné a aktuální informace z relevantních a dostupných vnitrostátních, unijních a mezinárodních zdrojů a zohlední i společnou analýzu situace v určité zemi původu a pokyny uvedené v článku 11 nařízení (EU) 2021/2303, jsou-li k dispozici, a
nezíská od údajných původců pronásledování nebo vážné újmy informace způsobem, který by vedl k tomu, že by se tito původci dozvěděli o tom, že je znovu posuzováno, zda dotčená osoba splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.
Řízení stanovené v tomto článku se nepoužije, pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti:
se jednoznačně vzdají toho, aby jim byla udělena mezinárodní ochrana;
se stali státními příslušníky některého členského státu, nebo
následně obdrží mezinárodní ochranu v jiném členském státě.
Členské státy uzavřou případy, na které se vztahuje tento odstavec, v souladu se svým vnitrostátním právem. Toto uzavření nemusí mít formu rozhodnutí, ale musí být zaznamenáno alespoň ve spisu žadatele spolu s uvedením právního důvodu.
KAPITOLA V
ŘÍZENÍ O OPRAVNÉM PROSTŘEDKU
Článek 67
Právo na účinný opravný prostředek
Žadatelé a osoby, kterým byla odňata mezinárodní ochrana, mají v souladu se základními zásadami a zárukami stanovenými v kapitole II, jež se týkají řízení o opravném prostředku, právo na účinný opravný prostředek před soudem proti:
rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nepřípustné;
rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nedůvodné nebo zjevně nedůvodné jak ve vztahu k postavení uprchlíka, tak ve vztahu ke statusu doplňkové ochrany;
rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako konkludentně vzaté zpět;
rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany;
rozhodnutí o návratu vydanému v souladu s článkem 37 tohoto nařízení.
Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy ve svém vnitrostátním právu stanovit, že v případech uvedených v čl. 66 odst. 6 nelze podat odvolání proti rozhodnutí uvedenému v prvním pododstavci písm. d) tohoto odstavce.
Je-li rozhodnutí o návratu přijato jako součást souvisejícího rozhodnutí podle prvního pododstavce písm. a), b), c) nebo d), podá se opravný prostředek proti rozhodnutí o návratu společně s opravným prostředkem proti tomuto souvisejícímu rozhodnutí, a to k témuž soudu, ve stejném soudním řízení a ve stejných lhůtách. Je-li rozhodnutí o návratu vydáno jako samostatný akt podle článku 37, lze proti němu podat opravný prostředek v samostatném soudním řízení. Lhůty pro toto samostatné soudní řízení nesmějí překročit lhůty uvedené v odstavci 7 tohoto článku.
Překlad jiných dokumentů může na vlastní náklady zajistit žadatel, osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, a osoba uznaná za způsobilou pro doplňkovou ochranu.
Členské státy stanoví ve svém vnitrostátním právu následující lhůty, v nichž se mohou žadatelé, osoby, kterým byla odňata mezinárodní ochrana, a osoby uznané za způsobilé pro doplňkovou ochranu podávat opravné prostředky proti rozhodnutím uvedeným v odstavci 1:
nejméně pět dnů a nejvýše deset dnů v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nepřípustné, konkludentně vzaté zpět, nedůvodné nebo zjevně nedůvodné, pokud se v okamžiku rozhodnutí uplatní některá z okolností uvedených v čl. 42 odst. 1 nebo 3;
nejméně dva týdny a nejvýše jeden měsíc ve všech ostatních případech.
Článek 68
Odkladný účinek opravného prostředku
Aniž je dotčena zásada nenavracení, nemají žadatel ani osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, právo setrvat podle odstavce 2, pokud příslušný orgán přijal některé z následujících rozhodnutí:
rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako nedůvodná nebo zjevně nedůvodná, pokud v době rozhodnutí:
bylo se žadatelem vedeno zrychlené řízení o posouzení žádosti podle čl. 42 odst. 1 nebo 3;
bylo se žadatelem vedeno řízení na hranicích, s výjimkou případů, kdy je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu;
rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako nepřípustná podle čl. 38 odst. 1 písm. a), b), c), d) nebo e) nebo odst. 2, s výjimkou případů, kdy je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, s níž je vedeno řízení na hranicích.
rozhodnutí, kterým se žádost zamítá jako konkludentně vzatá zpět;
rozhodnutí, kterým se následná žádost zamítá jako nedůvodná nebo zjevně nedůvodná; nebo
rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. b), d) nebo e) nebo s čl. 19 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2024/1347.
Pro účely odstavce 4 platí v relevantních případech pro rozhodnutí z moci úřední tyto podmínky:
žadatel nebo osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, mají k dispozici lhůtu nejméně pěti dnů ode dne, kdy jim bylo rozhodnutí oznámeno, na to, aby podali návrh na to, aby jim bylo umožněno setrvat na území daného státu, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku;
žadateli nebo osobě, které byla odňata mezinárodní ochrana, se poskytne tlumočení v případě jednání před příslušným soudem, pokud nelze vhodnou komunikaci zajistit jinak;
žadateli nebo osobě, které byla odňata mezinárodní ochrana, se na požádání poskytne bezplatná právní pomoc a právní zastoupení v souladu s článkem 17;
žadatel nebo osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, se nevyhostí z území příslušného členského státu:
dokud neuplyne lhůta pro podání soudního návrhu na to, aby jim bylo umožněno setrvat;
pokud žadatel nebo osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, podali návrh na to, aby jim bylo umožněno setrvat, ve stanovené lhůtě, dokud soud nerozhodne, zda jim bude umožněno setrvat na daném území či nikoli;
žadatel nebo osoba, které byla odňata mezinárodní ochrana, jsou řádně a včas informováni o svých právech podle tohoto odstavce.
Článek 69
Délka řízení o opravném prostředku v prvním stupni
Aniž je dotčeno přiměřené a úplné projednání opravného prostředku, stanoví členské státy ve svém vnitrostátním právu přiměřené lhůty pro soudní přezkum rozhodnutí v souladu s čl. 67 odst. 1.
KAPITOLA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 70
Napadení rozhodnutí orgány veřejné moci
Tímto nařízením není dotčena možnost orgánů veřejné moci napadnout správní nebo soudní rozhodnutí v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
Článek 71
Spolupráce
Článek 72
Uchovávání údajů
Článek 73
Počítání lhůt
Není-li stanoveno jinak, počítají se lhůty stanovené v tomto nařízení takto:
lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech nebo měsících se počítá od okamžiku, kdy nastala určitá skutečnost nebo byl učiněn určitý úkon; den, kdy ke skutečnosti nebo úkonu došlo, se do dané lhůty nezapočítává;
lhůta vyjádřená v týdnech nebo měsících končí uplynutím dne, který se v posledním týdnu nebo měsíci svým označením nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost nebo byl učiněn úkon, od nichž se lhůta počítá; jestliže v případě lhůty vyjádřené v měsících poslední měsíc nemá den, kdy by měla lhůta uplynout, končí lhůta o půlnoci posledního dne uvedeného měsíce;
lhůty zahrnují soboty, neděle a úřední svátky v dotčeném členském státě; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo úřední svátek, končí tato lhůta uplynutím nejblíže následujícího pracovního dne.
Článek 74
Výkon přenesené pravomoci
Článek 75
Přechodná opatření
Do 12. září 2024 předloží Komise v úzké spolupráci s členskými státy a příslušnými institucemi a jinými subjekty Unie společný prováděcí plán Radě s cílem zajistit, aby byly členské státy ke dni 1. července 2026 náležitě připraveny jej provádět, a posoudí při tom zjištěné nedostatky a potřebné operativní kroky a informuje o nich Evropský parlament.
Na základě společného prováděcího plánu uvedeného v prvním pododstavci vypracuje každý členský stát do 12. prosince 2024 za podpory Komise a příslušných institucí a jiných subjektů Unie vnitrostátní prováděcí plán, v němž stanoví opatření a harmonogram jejich provádění. Každý členský stát dokončí provádění svého plánu do 1. července 2026.
Pro účely provádění tohoto článku mohou členské státy využít podporu příslušných institucí a jiných subjektů Unie a fondy Unie mohou členským státům poskytovat finanční podporu v souladu s právními akty, jimiž se tyto instituce a jiné subjekty a fondy řídí.
Komise provádění vnitrostátních prováděcích plánů pečlivě monitoruje.
Článek 76
Finanční podpora
Opatření přijatá členskými státy za účelem zavedení bezplatného poskytování právních informací a přiměřené kapacity pro provádění řízení na hranicích v souladu s tímto nařízením jsou způsobilá pro finanční podporu z fondů, které jsou k dispozici v mezích víceletého finančního rámce na období 2021–2027.
Článek 77
Monitorování a hodnocení
Do 13. června 2028 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení v členských státech, a bude-li to vhodné, navrhne jeho změny.
Členské státy Komisi na její žádost zašlou informace nezbytné k vypracování její zprávy nejpozději devět měsíců před tím, než uvedená lhůta uplyne.
Do 12. června 2027 a poté každé tři roky Komise posoudí, zda jsou počty stanovené v článku 46 a v čl. 47 odst. 1 druhém pododstavci a výjimky z azylového řízení na hranicích i nadále přiměřené celkové situaci v oblasti migrace v Unii, a bude-li to vhodné, navrhne jakékoli cílené změny.
Do 12. června 2025 Komise přezkoumá pojem bezpečné třetí země, a bude-li to vhodné, navrhne jakékoli cílené změny.
Článek 78
Zrušení
Článek 79
Vstup v platnost a použitelnost
Ustanovení čl. 59 odst. 2, čl. 61 odst. 2 a čl. 61 odst. 5 písm. b) tohoto nařízení se však použijí ode dne 27. února 2026, pokud jde o uplatňování pojmu bezpečná země původu v souladu s články 36 a 37 směrnice 2013/32/EU a pojmu bezpečná třetí země v souladu s článkem 38 směrnice 2013/32/EU.
Členský stát může čl. 42 odst. 1 písm. j) a odst. 3 písm. e) tohoto nařízení použít jako důvody pro zrychlené řízení o posouzení žádosti v souladu s čl. 31 odst. 8 směrnice 2013/32/EU nebo pro řízení na hranicích nebo v tranzitním prostoru v souladu s článkem 43 směrnice 2013/32/EU přede dnem 12. června 2026, pokud provedl příslušná ustanovení a zavedl zvláštní postupy stanovené v těchto článcích na vnitrostátní úrovni před 27. únorem 2026.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
PŘÍLOHA I
Srovnávací tabulka
|
Směrnice 2013/32/EU |
Toto nařízení |
|
Článek 1 |
Článek 1 |
|
Článek 2 |
Článek 3 |
|
Čl. 2 písm. a) |
— |
|
Čl. 2 písm. b), c) a d) |
Čl. 3 body 12, 13 a 14 |
|
Čl. 2 písm. e) |
Čl. 3 bod 8 |
|
Čl. 2 písm. f) |
Čl. 3 bod 16 |
|
Čl. 2 písm. g) a h) |
Čl. 3 body 1 a 2 |
|
Čl. 2 písm. i) |
Čl. 3 bod 5 |
|
Čl. 2 písm. j) a k) |
Čl. 3 body 3 a 4 |
|
Čl. 2 písm. l) a m) |
Čl. 3 body 6 a 7 |
|
Čl. 2 písm. n) |
— |
|
Čl. 2 písm. o), p) a q) |
Čl. 3 body 17, 18 a 19 |
|
— |
Čl. 3 body 9, 10, 11, 15 a 20 |
|
Čl. 3 odst. 1 |
Čl. 2 odst. 1 |
|
Čl. 3 odst. 2 |
Čl. 2 odst. 2 |
|
Čl. 3 odst. 3 |
Čl. 2 odst. 3 |
|
Čl. 4 odst. 1 |
Čl. 4 odst. 1 a 7 |
|
Čl. 4 odst. 2 písm. a) |
Čl. 4 odst. 6 |
|
Čl. 4 odst. 2 písm. b) |
— |
|
— |
Čl. 4 odst. 3 a 5 |
|
Čl. 4 odst. 3 |
Čl. 4 odst. 8 |
|
Čl. 4 odst. 4 |
— |
|
Čl. 4 odst. 5 |
— |
|
Článek 5 |
— |
|
— |
Článek 5 |
|
— |
Článek 26 |
|
Čl. 6 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 27 odst. 1 první pododstavec první věta |
|
Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 4 odst. 4 a čl. 27 odst. 3 |
|
Čl. 6 odst. 1 třetí pododstavec |
Čl. 4 odst. 2 |
|
— |
Čl. 27 odst. 1 první pododstavec písm. a) až d) a druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 27 odst. 2, 4, 6 a 7 |
|
Čl. 6 odst. 2 |
Čl. 28 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 písm. a) |
|
— |
Čl. 28 odst. 2 |
|
Čl. 6 odst. 3 |
Čl. 28 odst. 3 |
|
Čl. 6 odst. 4 |
Čl. 28 odst. 4 |
|
— |
Čl. 28 odst. 5, 6 a 7 |
|
Čl. 6 odst. 5 |
Čl. 27 odst. 5 |
|
— |
Článek 29 |
|
Článek 7 |
Článek 31 a 32 |
|
Čl. 7 odst. 1 |
— |
|
Čl. 7 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 31 odst. 1 |
|
Čl. 7 odst. 2 druhý pododstavec |
— |
|
— |
Čl. 31 odst. 2 |
|
Čl. 7 odst. 3 |
Čl. 32 odst. 1 |
|
— |
Čl. 32 odst. 2 a 3 |
|
Čl. 7 odst. 4 a 5 |
— |
|
Čl. 7 odst. 5 |
— |
|
— |
Článek 33 |
|
Čl. 8 odst. 1 |
Čl. 30 odst. 1 a 2 |
|
Čl. 8 odst. 2 |
Čl. 30 odst. 3 |
|
Čl. 9 odst. 1 |
Čl. 10 odst. 1 a 2 |
|
Čl. 9 odst. 2 |
Čl. 10 odst. 3 a odst. 4 písm. a) a b) |
|
Čl. 9 odst. 3 |
Čl. 10 odst. 5 |
|
— |
Čl. 10 odst. 4 písm. c) |
|
Čl. 10 odst. 1 |
— |
|
Čl. 10 odst. 2 |
Čl. 39 odst. 2 |
|
Čl. 10 odst. 3 |
Čl. 34 odst. 2 |
|
Čl. 10 odst. 3 písm. a) |
Čl. 34 odst. 2 |
|
— |
Čl. 34 odst. 2 písm. a) |
|
Čl. 10 odst. 3 písm. b) |
Čl. 34 odst. 2 písm. b) |
|
— |
Čl. 34 odst. 2 písm. c) až g) |
|
Čl. 10 odst. 3 písm. c) a d) |
Čl. 34 odst. 3 |
|
Čl. 10 odst. 4 |
— |
|
Čl. 10 odst. 5 |
Čl. 34 odst. 4 |
|
Čl. 11 odst. 1 |
Čl. 36 odst. 1 |
|
Čl. 11 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 36 odst. 2 a 3 |
|
Čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec |
— |
|
Čl. 11 odst. 3 |
Čl. 36 odst. 3 |
|
— |
Čl. 36 odst. 4 |
|
Čl. 12 odst. 1 |
Čl. 8 odst. 1 |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. a) |
Čl. 8 odst. 2 první pododstavec písm. b), c), e) a druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 8 odst. 2 první pododstavec písm. a) a d) |
|
— |
Čl. 8 odst. 2 třetí pododstavec |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. b) |
Čl. 8 odst. 3 |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. c) |
Čl. 8 odst. 4 |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. d) |
Čl. 8 odst. 5 |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. e) |
Čl. 8 odst. 6 |
|
Čl. 12 odst. 1 písm. f) |
Čl. 8 odst. 2 první pododstavec písm. f) |
|
— |
Čl. 8 odst. 7 |
|
Čl. 12 odst. 2 |
— |
|
— |
Čl. 9 odst. 1 |
|
Čl. 13 odst. 1 |
Čl. 9 odst. 2 |
|
— |
Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. a), b), d), e), g) a h) |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. a) |
Čl. 9 odst. 4 |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. b) |
Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. f) |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. c) |
Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. c) a odst. 3 |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. d) |
Čl. 9 odst. 5 |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. e) |
— |
|
Čl. 13 odst. 2 písm. f) |
— |
|
— |
Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec |
|
Čl. 14 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 13 odst. 6 první věta |
|
— |
Čl. 11 odst. 2 |
|
— |
Čl. 13 odst. 1 |
|
Čl. 14 odst. 1 druhý podstavec |
Čl. 13 odst. 6 |
|
Čl. 14 odst. 1 třetí pododstavec |
Čl. 13 odst. 2 |
|
Čl. 14 odst. 1 čtvrtý pododstavec |
Čl. 22 odst. 3 první pododstavec |
|
Čl. 14 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 13 odst. 11 |
|
Čl. 14 odst. 2 písm. a) |
Čl. 13 odst. 11 první pododstavec písm. a) |
|
— |
Čl. 13 odst. 8 a 10 |
|
— |
Čl. 13 odst. 11 první pododstavec písm. b), d), e) a třetí pododstavec |
|
— |
Čl. 13 odst. 13 první podstavec |
|
Čl. 14 odst. 2 písm. b) |
Čl. 13 odst. 11 první pododstavec písm. c) |
|
Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec |
Čl. 13 odst. 11 druhý pododstavec |
|
Čl. 14 odst. 3 |
Čl. 13 odst. 14 |
|
Čl. 14 odst. 4 |
Čl. 13 odst. 11 druhý pododstavec |
|
Čl. 14 odst. 5 |
Čl. 41 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 15 odst. 1 |
— |
|
Čl. 15 odst. 2 |
Čl. 13 odst. 3 |
|
Čl. 15 odst. 3 |
Čl. 13 odst. 3 |
|
Čl. 15 odst. 3 písm. a) |
Čl. 13 odst. 7 písm. a) |
|
Čl. 15 odst. 3 písm. b) |
Čl. 13 odst. 9 |
|
Čl. 15 odst. 3 písm. c) |
Čl. 13 odst. 5 a 9 |
|
Čl. 15 odst. 3 písm. d) |
Čl. 13 odst. 7 písm. b) |
|
Čl. 15 odst. 3 písm. e) |
Čl. 22 odst. 3 druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 13 odst. 8 |
|
— |
Čl. 13 odst. 10 |
|
— |
Čl. 13 odst. 1 |
|
Čl. 15 odst. 4 |
— |
|
Článek 16 |
Čl. 12 odst. 2 |
|
Čl. 17 odst. 1 |
Čl. 14 odst. 1 |
|
Čl. 17 odst. 2 |
Čl. 14 odst. 2 |
|
Čl. 17 odst. 3 první pododstavec |
Čl. 14 odst. 3 a 4 |
|
Čl. 17 odst. 3 druhý pododstavec |
Čl. 14 odst. 5 |
|
Čl. 17 odst. 4 |
Čl. 14 odst. 4 |
|
Čl. 17 odst. 5 první pododstavec |
Čl. 14 odst. 6 první pododstavec |
|
Čl. 17 odst. 5 druhý pododstavec |
Čl. 14 odst. 5 druhý pododstavec |
|
Čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec |
— |
|
Čl. 18 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 24 odst. 1 |
|
Čl. 18 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 24 odst. 5 a 6 |
|
Čl. 18 odst. 1 třetí pododstavec |
Čl. 24 odst. 2 druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 24 odst. 2 první a třetí pododstavec |
|
— |
Čl. 24 odst. 5 a 6 |
|
Čl. 18 odst. 2 |
Čl. 24 odst. 3 |
|
Čl. 18 odst. 3 |
Čl. 24 odst. 4 |
|
Článek 19 |
— |
|
— |
Článek 16 |
|
Čl. 20 odst. 1 |
Čl. 17 odst. 1 |
|
Čl. 20 odst. 2 |
Čl. 15 odst. 3 |
|
— |
Čl. 17 odst. 2 |
|
— |
Čl. 17 odst. 2 písm. a) |
|
Čl. 20 odst. 3 první pododstavec |
Čl. 17 odst. 2 písm. b) |
|
— |
Čl. 17 odst. 2 písm. c) a d) |
|
Čl. 20 odst. 3 druhý pododstavec |
Čl. 17 odst. 3 |
|
Čl. 20 odst. 3 třetí pododstavec |
Čl. 19 odst. 2 |
|
Čl. 20 odst. 4 |
— |
|
Čl. 21 odst. 1 |
Čl. 19 odst. 1 |
|
Čl. 21 odst. 2 |
— |
|
Čl. 21 odst. 3 |
Čl. 19 odst. 2 |
|
Čl. 21 odst. 4 |
Čl. 19 odst. 4 |
|
Čl. 21 odst. 5 |
Čl. 19 odst. 5 |
|
— |
Čl. 19 odst. 3 |
|
Čl. 22 odst. 1 |
Čl. 15 odst. 1 |
|
— |
Čl. 15 odst. 2 a 4 |
|
Čl. 22 odst. 2 |
Čl. 19 odst. 1 |
|
Čl. 23 odst. 1 |
Čl. 18 odst. 1 a 2 |
|
Čl. 23 odst. 2 |
Čl. 18 odst. 3 |
|
Čl. 23 odst. 3 první pododstavec |
Čl. 13 odst. 4 |
|
Čl. 23 odst. 3 druhý pododstavec |
Čl. 13 odst. 13 třetí pododstavec |
|
Čl. 23 odst. 4 první pododstavec |
— |
|
Čl. 23 odst. 4 druhý pododstavec |
Čl. 13 odst. 12 |
|
Čl. 23 odst. 4 třetí pododstavec |
Čl. 13 odst. 13 druhý pododstavec |
|
Čl. 24 odst. 1 |
Čl. 20 odst. 1 |
|
Čl. 24 odst. 2 |
Čl. 20 odst. 1 |
|
— |
Čl. 20 odst. 2, 4 a 5 |
|
— |
Čl. 20 odst. 3 první pododstavec |
|
Čl. 24 odst. 3 |
Čl. 21 odst. 1 a 2 |
|
Čl. 24 odst. 4 |
Čl. 20 odst. 3 druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 23 odst. 1 |
|
— |
Čl. 23 odst. 2 čtvrtý pododstavec |
|
— |
Čl. 23 odst. 3 a 4 |
|
— |
Čl. 23 odst. 5 první pododstavec písm. b), c) a druhý pododstavec |
|
— |
Čl. 23 odst. 6 a 7 |
|
Čl. 25 odst. 1 první pododstavec písm. a) |
Čl. 23 odst. 2 první a druhý pododstavec, čl. 23 odst. 5 první pododstavec písm. a) a čl. 23 odst. 9 |
|
Čl. 25 odst. 1 první pododstavec písm. b) |
Čl. 23 odst. 8 |
|
Čl. 25 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 23 odst. 8 třetí pododstavec |
|
— |
Čl. 23 odst. 10 |
|
Čl. 25 odst. 2 |
Čl. 23 odst. 2 třetí pododstavec |
|
— |
Čl. 22 odst. 2 a 3 |
|
Čl. 25 odst. 3 písm. a) |
Čl. 22 odst. 3 druhý pododstavec |
|
Čl. 25 odst. 3 písm. b) |
Čl. 23 odst. 5 |
|
Čl. 25 odst. 4 |
— |
|
Čl. 25 odst. 5 |
Článek 25 |
|
Čl. 25 odst. 5 první pododstavec |
Čl. 25 odst. 1 a 3 |
|
Čl. 25 odst. 5 druhý pododstavec |
Čl. 25 odst. 4 |
|
Čl. 25 odst. 5 třetí pododstavec písm. a) |
Čl. 25 odst. 4 |
|
Čl. 25 odst. 5 třetí pododstavec písm. b) |
Čl. 25 odst. 5 |
|
Čl. 25 odst. 5 třetí pododstavec písm. c) |
— |
|
Čl. 25 odst. 5 čtvrtý pododstavec |
Čl. 25 odst. 6 |
|
— |
Čl. 25 odst. 7 |
|
Čl. 25 odst. 6 první pododstavec |
Čl. 22 odst. 1 |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) |
Čl. 42 odst. 3 |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) bod i) |
Čl. 42 odst. 3 písm. a) |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) bod ii) |
Čl. 42 odst. 3 písm. c) |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) bod iii) |
Čl. 42 odst. 3 písm. b) |
|
— |
Čl. 42 odst. 3 písm. d) a e) |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) |
Čl. 53 odst. 1 |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod i) |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod ii) |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod iii) |
Čl. 53 odst. 1 |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod iv) |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod v) |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) bod vi) |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) druhá věta |
— |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. c) |
Čl. 59 odst. 5 a 6 |
|
Čl. 25 odst. 6 druhý pododstavec písm. d) |
— |
|
Článek 26 |
— |
|
Čl. 27 odst. 1 |
Čl. 40 odst. 1 a 3 |
|
— |
Čl. 40 odst. 2 a 4 |
|
Čl. 27 odst. 2 |
— |
|
Čl. 28 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 41 odst. 5 |
|
Čl. 28 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) |
Čl. 41 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 28 odst. 1 druhý pododstavec písm. b) |
Čl. 41 odst. 1 písm. e) a f) |
|
— |
Čl. 41 odst. 1 písm. a), b) a c) |
|
Čl. 28 odst. 1 třetí pododstavec |
— |
|
— |
Čl. 41 odst. 2, 3 a 4 |
|
Čl. 28 odst. 2 |
— |
|
Čl. 28 odst. 3 |
— |
|
Článek 29 |
Článek 6 |
|
Článek 30 |
Čl. 7 odst. 2 |
|
Čl. 31 odst. 1 |
Čl. 34 odst. 1 |
|
— |
Čl. 34 odst. 2 |
|
— |
Čl. 34 odst. 3 |
|
— |
Čl. 34 odst. 4 |
|
— |
Článek 35 |
|
— |
Čl. 35 odst. 1 |
|
— |
Čl. 35 odst. 2 |
|
— |
Čl. 35 odst. 3 |
|
Čl. 31 odst. 2 |
Čl. 35 odst. 4 |
|
Čl. 31 odst. 3 první pododstavec |
Čl. 35 odst. 4 |
|
Čl. 31 odst. 3 druhý pododstavec |
Čl. 35 odst. 5 |
|
Čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. a) |
Čl. 35 odst. 5 písm. b) |
|
Čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b) |
Čl. 35 odst. 5 písm. a) |
|
Čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. c) |
Čl. 35 odst. 5 písm. c) |
|
Čl. 31 odst. 3 čtvrtý pododstavec |
— |
|
Čl. 31 odst. 4 |
Čl. 35 odst. 7 |
|
Čl. 31 odst. 5 |
Čl. 35 odst. 7 druhý pododstavec |
|
Čl. 31 odst. 6 |
— |
|
Čl. 31 odst. 7 |
Čl. 34 odst. 5 |
|
Čl. 31 odst. 8 |
Čl. 42 odst. 1 |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. a) |
Čl. 42 odst. 1 písm. a) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. b) |
Čl. 42 odst. 1 písm. e) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. c) |
Čl. 42 odst. 1 písm. c) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. d) |
— |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. e) |
Čl. 42 odst. 1 písm. b) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. f) |
Čl. 42 odst. 1 písm. g) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. g) |
Čl. 42 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. h) |
Čl. 42 odst. 1 písm. h) |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. i) |
— |
|
Čl. 31 odst. 8 písm. j) |
Čl. 42 odst. 1 písm. f) |
|
— |
Čl. 42 odst. 1 písm. i) |
|
— |
Čl. 42 odst. 1 písm. j) |
|
Čl. 31 odst. 9 |
Čl. 35 odst. 3 |
|
— |
Čl. 42 odst. 2 |
|
— |
Čl. 42 odst. 3 |
|
— |
Čl. 42 odst. 4 |
|
Čl. 32 odst. 1 |
Čl. 39 odst. 3 |
|
Čl. 32 odst. 2 |
Čl. 39 odst. 4 |
|
Čl. 33 odst. 1 |
Čl. 39 odst. 1 |
|
Čl. 33 odst. 2 |
Čl. 38 odst. 1 |
|
Čl. 33 odst. 2 písm. a) |
Čl. 38 odst. 1 písm. c) |
|
Čl. 33 odst. 2 písm. b) |
Čl. 38 odst. 1 písm. a) |
|
Čl. 33 odst. 2 písm. c) |
Čl. 38 odst. 1 písm. b) |
|
Čl. 33 odst. 2 písm. d) |
Čl. 38 odst. 2 |
|
Čl. 33 odst. 2 písm. e) |
— |
|
— |
Čl. 38 odst. 1 písm. d) |
|
— |
Čl. 38 odst. 1 písm. e) |
|
Čl. 34 odst. 1 |
Čl. 11 odst. 1 |
|
Čl. 34 odst. 2 |
Čl. 13 odst. 6 |
|
— |
Článek 57 |
|
Čl. 35 první pododstavec |
Čl. 58 odst. 1 |
|
Čl. 35 druhý pododstavec |
Čl. 58 odst. 2 |
|
— |
Čl. 58 odst. 3 |
|
— |
Čl. 58 odst. 4 |
|
— |
Čl. 58 odst. 5 |
|
— |
Článek 60 |
|
Čl. 36 odst. 1 |
Čl. 61 odst. 5 |
|
— |
Čl. 61 odst. 1 |
|
— |
Čl. 61 odst. 2 |
|
— |
Čl. 61 odst. 3 |
|
— |
Čl. 61 odst. 4 |
|
Čl. 36 odst. 2 |
— |
|
— |
Článek 62 |
|
— |
Článek 63 |
|
Čl. 37 odst. 1 |
Čl. 64 odst. 1 |
|
Čl. 37 odst. 2 |
— |
|
Čl. 37 odst. 3 |
— |
|
— |
Čl. 64 odst. 2 |
|
— |
Čl. 64 odst. 3 |
|
Čl. 37 odst. 4 |
Čl. 64 odst. 4 |
|
Čl. 38 odst. 1 |
Čl. 59 odst. 1 |
|
— |
Čl. 59 odst. 2 |
|
— |
Čl. 59 odst. 3 |
|
Čl. 38 odst. 2 písm. a) |
Čl. 59 odst. 5 písm. b) |
|
— |
Čl. 59 odst. 4 |
|
Čl. 38 odst. 2 písm. b) |
— |
|
Čl. 38 odst. 2 písm. c) |
Čl. 59 odst. 5 |
|
— |
Čl. 59 odst. 6 |
|
— |
Čl. 59 odst. 7 |
|
Čl. 38 odst. 3 |
Čl. 59 odst. 8 |
|
Čl. 38 odst. 4 |
Čl. 59 odst. 9 |
|
Čl. 38 odst. 5 |
Čl. 64 odst. 4 |
|
Článek 39 |
— |
|
Čl. 40 odst. 1 |
Čl. 55 odst. 1 |
|
— |
Čl. 55 odst. 2 |
|
Čl. 40 odst. 2 |
Čl. 55 odst. 3 |
|
Čl. 40 odst. 3 |
Čl. 55 odst. 3 písm. a) |
|
— |
Čl. 55 odst. 3 písm. b) |
|
— |
Čl. 55 odst. 4 |
|
Čl. 40 odst. 4 |
Čl. 55 odst. 5 |
|
— |
Čl. 55 odst. 6 |
|
Čl. 40 odst. 5 |
Čl. 55 odst. 7 |
|
Čl. 40 odst. 6 |
— |
|
Čl. 40 odst. 7 |
— |
|
Článek 41 |
Článek 56 |
|
Čl. 41 odst. 1 první pododstavec písm. a) |
Čl. 56 písm. a) |
|
Čl. 41 odst. 1 první pododstavec písm. b) |
Čl. 56 písm. b) |
|
Čl. 41 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 56 první věta |
|
Čl. 41 odst. 2 |
— |
|
Článek 42 |
— |
|
Čl. 42 odst. 1 |
Čl. 55 odst. 4 |
|
Čl. 42 odst. 2 první pododstavec písm. a) |
— |
|
Čl. 42 odst. 2 první pododstavec písm. b) |
Čl. 55 odst. 4 |
|
Čl. 42 odst. 2 druhý pododstavec |
— |
|
Čl. 42 odst. 3 |
— |
|
Článek 43 |
Články 43 až 54 |
|
Článek 44 |
Článek 65 |
|
Článek 45 |
Článek 66 |
|
Čl. 45 odst. 1 |
Čl. 66 odst. 1 |
|
Čl. 45 odst. 2 |
Čl. 66 odst. 2 |
|
Čl. 45 odst. 3 |
Čl. 66 odst. 3 |
|
Čl. 45 odst. 4 |
Čl. 66 odst. 4 |
|
— |
Čl. 66 odst. 5 |
|
Čl. 45 odst. 5 |
Čl. 66 odst. 6 |
|
Článek 46 |
Článek 67 |
|
Čl. 46 odst. 1 |
Čl. 67 odst. 1 |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod i) |
Čl. 67 odst. 1 písm. b) |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod ii) |
Čl. 67 odst. 1 písm. a) |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod iii) |
— |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod iv) |
— |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. b) |
— |
|
Čl. 46 odst. 1 písm. c) |
Čl. 67 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 46 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 67 odst. 2 |
|
Čl. 46 odst. 2 druhý pododstavec |
— |
|
Čl. 46 odst. 3 |
Čl. 67 odst. 3 |
|
— |
Čl. 67 odst. 4 |
|
— |
Čl. 67 odst. 5 |
|
Čl. 46 odst. 4 první pododstavec |
— |
|
— |
Čl. 67 odst. 6 |
|
Čl. 46 odst. 4 druhý pododstavec |
— |
|
— |
Článek 68 |
|
— |
Čl. 68 odst. 1 |
|
Čl. 46 odst. 5 |
Čl. 68 odst. 2 |
|
Čl. 46 odst. 6 |
Čl. 68 odst. 3 a 4 |
|
Čl. 46 odst. 6 písm. a) |
Čl. 68 odst. 3 písm. a) body i) a ii) |
|
Čl. 46 odst. 6 písm. b) |
Čl. 68 odst. 3 písm. b) |
|
Čl. 46 odst. 6 písm. c) |
— |
|
Čl. 46 odst. 6 písm. d) |
— |
|
— |
Čl. 68 odst. 3 písm. c) a e) |
|
Čl. 46 odst. 7 |
Čl. 68 odst. 4 a 5 |
|
Čl. 46 odst. 8 |
Čl. 68 odst. 5 písm. d) body i) a ii) |
|
Čl. 46 odst. 9 |
— |
|
Čl. 46 odst. 10 |
Článek 69 |
|
Čl. 46 odst. 11 |
— |
|
Článek 47 |
Článek 70 |
|
Článek 48 |
Čl. 7 odst. 1 |
|
Článek 49 |
Článek 71 |
|
— |
Článek 72 |
|
— |
Článek 73 |
|
— |
Článek 74 |
|
— |
Článek 75 |
|
— |
Článek 76 |
|
Článek 50 |
Článek 77 |
|
Článek 51 |
— |
|
Článek 52 |
— |
|
Článek 53 |
Článek 78 |
|
Článek 54 |
Článek 79 |
|
Článek 55 |
— |
PŘÍLOHA II
Za bezpečné země původu na úrovni Unie jsou označeny tyto třetí země:
( ) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
( ) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
( ) Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13).
( 1 ) Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a toto označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.