(EU) 2018/1806Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
| Publikováno: | Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 39-58 | Druh předpisu: | Nařízení |
| Přijato: | 14. listopadu 2018 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 18. prosince 2018 | Nabývá účinnosti: | 18. prosince 2018 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 303 28.11.2018, s. 39) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/592 ze dne 10. dubna 2019, |
L 103I |
1 |
12.4.2019 |
|
|
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2023/222 ze dne 1. prosince 2022 |
L 32 |
1 |
3.2.2023 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/850 ze dne 19. dubna 2023, |
L 110 |
1 |
25.4.2023 |
|
|
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2024/2059 ze dne 31. května 2024, |
L 2059 |
1 |
2.8.2024 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/2495 ze dne 18. září 2024, |
L 2495 |
1 |
23.9.2024 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2025/11 ze dne 19. prosince 2024, |
L 11 |
1 |
14.1.2025 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2025/2441 ze dne 26. listopadu 2025, |
L 2441 |
1 |
10.12.2025 |
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1806
ze dne 14. listopadu 2018,
kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
(kodifikované znění)
Článek 1
Toto nařízení stanoví třetí země, jejichž státní příslušníci podléhají vízové povinnosti nebo jsou od této povinnosti osvobozeni, na základě hodnocení provedeného případ od případu a zaměřeného na různá kritéria týkající se mimo jiné nedovoleného přistěhovalectví, veřejného pořádku a bezpečnosti, hospodářských přínosů, především z hlediska cestovního ruchu a zahraničního obchodu, a vnějších vztahů Unie s dotčenými třetími zeměmi, včetně zejména zvážení otázky lidských práv a základních svobod, jakož i důsledků regionální soudržnosti a vzájemnosti.
Článek 2
Pro účely tohoto nařízení se „vízem“ rozumí vízum ve smyslu v čl. 2 bodu 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ( 1 ).
Článek 3
Článek 4
Od vízové povinnosti jsou dále osvobozeny tyto osoby:
státní příslušníci třetích zemí uvedených na seznamu v příloze I tohoto nařízení, kteří jsou držiteli povolení pro malý pohraniční styk vydaného členskými státy na základě nařízení (ES) č. 1931/2006, vykonávají-li tito držitelé své právo v rámci režimu malého pohraničního styku;
žáci, kteří jsou státními příslušníky třetí země uvedené na seznamu v příloze I tohoto nařízení, kteří pobývají v některém členském státě uplatňujícím rozhodnutí Rady 94/795/SVV ( 2 ) a kteří cestují v rámci školního zájezdu jako členové skupiny žáků v doprovodu učitele dotyčné školy;
osoby s přiznaným postavením uprchlíka, osoby bez státní příslušnosti a jiné osoby, které nemají státní příslušnost žádné země, a které pobývají v některém členském státě a jsou držiteli cestovního dokladu vydaného tímto členským státem.
Článek 5
Státní příslušníci nových třetích zemí, které dříve byly součástí třetích zemí uvedených na seznamech v přílohách I a II, samostatně podléhají článkům 3 a 4, dokud Rada nerozhodne jinak postupem stanoveným v příslušných ustanoveních Smlouvy o fungování EU.
Článek 6
Členský stát může stanovit výjimky z vízové povinnosti stanovené v článku 3 nebo z osvobození od vízové povinnosti stanoveného v článku 4, pokud jde o:
držitele diplomatických pasů, služebních/úředních pasů nebo zvláštních pasů;
členy civilních leteckých a námořních posádek při plnění jejich pracovních povinností;
členy civilních námořních posádek, kteří vystupují na břeh a jsou držiteli průkazu totožnosti námořníka vydaného v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce č. 108 ze dne 13. května 1958 nebo č. 185 ze dne 19. června 2003 nebo v souladu s Úmluvou Mezinárodní námořní organizace o usnadnění mezinárodní námořní dopravy ze dne 9. dubna 1965;
posádky a členy nouzových nebo záchranných misí v případě pohromy nebo nehody;
členy civilních posádek lodí plavících se v mezinárodních vnitrozemských vodách;
držitele cestovních dokladů vydaných mezinárodními mezivládními organizacemi, jejichž členem je alespoň jeden členský stát, nebo jinými subjekty, které dotčené členské státy uznaly za subjekty mezinárodního práva, zaměstnancům těchto organizací nebo subjektů.
Členský stát může od vízové povinnosti stanovené v článku 3 osvobodit:
žáka, který má státní příslušnost třetí země uvedené na seznamu v příloze I, který pobývá ve třetí zemi uvedené na seznamu v příloze II nebo ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku a který cestuje v rámci školního zájezdu jako členové skupiny žáků v doprovodu učitele dotyčné školy;
osoby s přiznaným postavením uprchlíka a osoby bez státní příslušnosti, pokud třetí země, ve které pobývají a která jim vydala jejich cestovní doklad, patří mezi třetí země uvedené v příloze II;
příslušníky ozbrojených sil, kteří cestují v rámci NATO nebo programu Partnerství pro mír, a držitele dokladů o totožnosti a rozkazů k přesunu, jež jsou stanoveny Úmluvou mezi účastníky Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil ze dne 19. června 1951;
aniž jsou dotčeny požadavky vyplývající z Evropské dohody o zrušení víz pro uprchlíky Rady Evropy, podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959, osoby s přiznaným postavením uprchlíka, osoby bez státní příslušnosti a jiné osoby, které nemají státní příslušnost žádné země a pobývají v Irsku a jsou držiteli cestovního dokladu vydaného Irskem a uznaného dotčeným členským státem.
Článek 7
Uplatňuje-li třetí země uvedená na seznamu v příloze II vízovou povinnost na státní příslušníky alespoň jednoho členského státu, použijí se tato ustanovení:
do 30 dnů od zavedení vízové povinnosti třetí zemí dotčený členský stát tuto skutečnost písemně oznámí Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
Toto oznámení:
uvede datum zavedení vízové povinnosti a druhy dotčených cestovních dokladů a víz;
obsahuje podrobné vysvětlení předběžných opatření, která dotčený členský stát přijal za účelem zajištění bezvízového styku s danou třetí zemí, a dále veškeré důležité informace.
Komise informaci o tomto oznámení bezodkladně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie, včetně informace o datu zavedení vízové povinnosti a druzích dotčených cestovních dokladů a víz.
Pokud se třetí země rozhodne zrušit vízovou povinnost před uplynutím lhůty uvedené v prvním pododstavci tohoto písmene, uvedené oznámení se neučiní nebo se zruší a informace se nezveřejní;
Komise neprodleně po dni zveřejnění podle písm. a) třetího pododstavce a po konzultaci s dotčeným členským státem podnikne kroky u orgánů dotyčné třetí země, zejména v politické, hospodářské a obchodní oblasti, s cílem obnovit nebo zavést bezvízový styk a o těchto krocích bezodkladně informuje Evropský parlament a Radu;
pokud do 90 dní ode dne zveřejnění podle písm. a) třetího pododstavce a přes veškeré kroky podniknuté v souladu s písmenem b) třetí země vízovou povinnost nezruší, může dotčený členský stát požádat Komisi, aby pozastavila osvobození od vízové povinnosti pro určité kategorie státních příslušníků této třetí země. Pokud členský stát tuto žádost podá, informuje o ní Evropský parlament a Radu;
Komise při zvažování dalších kroků podle písmene e), f) nebo h) zohlední výsledek opatření přijatých dotčeným členským státem za účelem zajištění bezvízového styku s dotyčnou třetí zemí, kroky podniknuté v souladu s písmenem b) a dopad pozastavení osvobození od vízové povinnosti na vnější vztahy Unie a jejích členských států s danou třetí zemí;
pokud dotyčná třetí země vízovou povinnost nezruší, Komise nejpozději do šesti měsíců ode dne zveřejnění podle písm. a) třetího pododstavce a poté v intervalech nepřekračujících šest měsíců v rámci celkového období, které nesmí překročit den, kdy akt v přenesené pravomoci uvedený v písmenu f) vstoupí v platnost nebo kdy je proti němu vyslovena námitka:
přijme na žádost dotčeného členského státu nebo z vlastního podnětu prováděcí akt, kterým se dočasně pozastaví osvobození určitých kategorií státních příslušníků dotyčné třetí země od vízové povinnosti na dobu nejvýše šesti měsíců. Tento prováděcí akt stanoví do 90 dnů od svého vstupu v platnost den, od něhož pozastavení osvobození od vízové povinnosti nabude účinku, přičemž se zohlední zdroje, které mají k dispozici konzuláty členských států. Při přijímání následných prováděcích aktů může Komise dobu tohoto pozastavení prodloužit o další období nepřekračující šest měsíců a může upravit kategorie státních příslušníků dané třetí země, na něž se pozastavení osvobození od vízové povinnosti vztahuje.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2. Aniž je dotčeno uplatňování článku 6, jsou během doby trvání pozastavení všechny kategorie státních příslušníků třetí země uvedené v prováděcím aktu povinny mít při překračování vnějších hranic členských států vízum; nebo
předloží výboru uvedenému v čl. 11 odst. 1 zprávu obsahující posouzení situace a uvádějící důvody, proč se rozhodla nepozastavit osvobození od vízové povinnosti, a informuje o tom Evropský parlament a Radu.
Všechny významné faktory, jako jsou ty, které jsou uvedeny v písmenu d), se v uvedené zprávě zohlední. Evropský parlament a Rada mohou na základě této zprávy vést politickou diskusi;
pokud do 24 měsíců ode dne zveřejnění podle písm. a) třetího pododstavce dotyčná třetí země vízovou povinnost nezruší, Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10, kterým se dočasně pozastaví osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky uvedené třetí země na dobu 12 měsíců. Tento akt v přenesené pravomoci stanoví do 90 dnů od svého vstupu v platnost den, od něhož pozastavení osvobození od vízové povinnosti nabude účinku, přičemž se zohlední zdroje, které mají k dispozici konzuláty členských států, a pozmění odpovídajícím způsobem přílohu II. Tato změna se provede tak, že se k názvu dané třetí země připojí poznámka pod čarou uvádějící, že osvobození od vízové povinnosti týkající se této třetí země je pozastaveno, a upřesňující dobu trvání tohoto pozastavení.
Dnem, kdy pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro státní příslušníky dotyčné třetí země nabude účinku, nebo kdy je vyslovena námitka proti aktu v přenesené pravomoci podle čl. 10 odst. 7, končí platnost jakéhokoliv prováděcího aktu přijatého podle písmene e) tohoto článku, který se této třetí země týká. Pokud Komise předloží legislativní návrh v souladu s písmenem h), prodlužuje se doba pozastavení osvobození od vízové povinnosti uvedená v prvním pododstavci tohoto písmene o dalších šest měsíců. Poznámka pod čarou uvedená ve zmíněném pododstavci se odpovídajícím způsobem pozmění.
Aniž je dotčeno uplatňování článku 6, jsou během období tohoto pozastavení státní příslušníci třetí země, na niž se akt v přenesené pravomoci vztahuje, povinni mít při překračování vnějších hranic členských států vízum;
jakékoli následné oznámení učiněné dalším členským státem podle písmene a), týkající se stejné třetí země během období uplatňování opatření přijatých podle písmene e) nebo f) s ohledem na tuto třetí zemi se zahrne do probíhajících postupů, aniž by byly prodlouženy lhůty nebo doby stanovené v uvedených písmenech;
pokud dotyčná třetí země nezruší vízovou povinnost do šesti měsíců ode dne, kdy akt v přenesené pravomoci podle písmene f) vstoupil v platnost, může Komise předložit legislativní návrh na změnu tohoto nařízení za účelem přesunutí odkazu na danou třetí zemi z přílohy II do přílohy I;
postupy podle písmen e), f) a h) není dotčeno právo Komise, aby kdykoliv předložila legislativní návrh na změnu tohoto nařízení za účelem přesunutí odkazu na danou třetí zemi z přílohy II do přílohy I;
pokud daná třetí země vízovou povinnost zruší, dotčený členský stát tuto skutečnost okamžitě oznámí Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. Toto oznámení Komise neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.
Platnost jakéhokoliv prováděcího aktu nebo aktu v přenesené pravomoci přijatých podle písmene e) nebo f) a týkajících se dané třetí země končí sedm dní po zveřejnění podle prvního pododstavce tohoto písmene. Pokud daná třetí země zavedla vízovou povinnost pro státní příslušníky dvou nebo více členských států, končí platnost prováděcího aktu nebo aktu v přenesené pravomoci týkajících se této třetí země sedm dní po zveřejnění oznámení týkajícího se posledního členského státu, jehož státní příslušníci podléhali vízové povinnosti ze strany uvedené třetí země. Poznámka pod čarou uvedená v písm. f) prvním pododstavci se vymaže po skončení platnosti dotyčného aktu v přenesené pravomoci. Informace o tomto skončení platnosti Komise neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.
Pokud daná třetí země vízovou povinnost zruší a dotčený členský stát tuto skutečnost neoznámí v souladu s prvním pododstavcem tohoto písmene, Komise z vlastního podnětu neprodleně přistoupí ke zveřejnění podle uvedeného pododstavce a použije se druhý pododstavec tohoto písmene.
Článek 8
Mechanismus pozastavení může být spuštěn tím, že členský stát podá Komisi oznámení v souladu s článkem 8b, nebo na základě vlastní analýzy Komise v souladu s článkem 8c.
Článek 8a
Mechanismus pozastavení může být spuštěn na základě kteréhokoli z těchto důvodů:
podstatného nárůstu počtu státních příslušníků třetí země uvedené na seznamu v příloze II, jimž byl odepřen vstup na území členského státu nebo o nichž se zjistí, že na území členského státu pobývají neoprávněně;
podstatného nárůstu počtu žádostí o azyl podaných státními příslušníky třetí země uvedené na seznamu v příloze II, která má nízkou míru uznávání;
snížení míry spolupráce se třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II v oblasti zpětného přebírání osob nebo z důvodu jiných případů nedostatečné spolupráce při zpětném přebírání osob;
významného rizika nebo bezprostřední hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost členských států souvisejících se třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II, zejména pokud vyplývají z některé z těchto skutečností:
podstatného nárůstu počtu závažných trestných činů souvisejících se státními příslušníky uvedené třetí země, doloženého objektivními, konkrétními a relevantními informacemi a údaji poskytnutými příslušnými orgány;
hybridních hrozeb;
systémových nedostatků v právní úpravě nebo postupech týkajících se zabezpečení dokladů;
uplatňování režimu občanství pro investory třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II, na jehož základě je osobě uděleno občanství výměnou za předem stanovené platby nebo investice, aniž by měla na tuto třetí zemi skutečnou vazbu;
nesouladu vízové politiky třetí země uvedené na seznamu v příloze II s vízovou politikou Unie, který by mohl zejména v důsledku toho, že se daná třetí země nachází v těsné zeměpisné blízkosti Unie, vést k podstatnému nárůstu počtu státních příslušníků jiných třetích zemí, kteří neoprávněně vstoupí na území členských států poté, co na území této třetí země pobývali nebo přes ně projížděli;
pokud jde o třetí země uvedené na seznamu v příloze II na základě úspěšného uzavření dialogu o uvolnění vízového režimu s Unií, nesplnění zvláštních požadavků založených na článku 1, které byly použity k posouzení toho, zda je vhodné jejich státní příslušníky osvobodit od vízové povinnosti;
zhoršení vnějších vztahů Unie se třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II v důsledku:
závažného porušování zásad stanovených v Chartě Organizace spojených národů touto třetí zemí;
závažného porušování základních svobod nebo povinností vyplývajících z mezinárodního práva v oblasti lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva touto třetí zemí;
závažného porušování mezinárodního práva a mezinárodních právních norem touto třetí zemí;
nedodržování rozhodnutí a rozsudků mezinárodních soudů touto třetí zemí, nebo
toho, že tato třetí země provádí proti Unii nebo členským státům nepřátelské činy s cílem destabilizovat nebo narušit společnost či instituce, které jsou klíčové pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost Unie nebo členských států;
z jakéhokoli jiného důvodu pro pozastavení osvobození od vízové povinnosti stanoveného v dohodě mezi Unií a třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty, omezeného na oblast působnosti dotčené dohody.
Do 31. prosince 2028 posoudí Komise, jak je uplatňována prahová hodnota stanovená v prvním pododstavci, a předloží výsledky tohoto posouzení Evropskému parlamentu a Radě. Při tomto posouzení se zaměří zejména na to, zda je prahová hodnota relevantní pro účely mechanismu pozastavení.
Pro účely odst. 1 písm. c) lze za jiné případy nedostatku spolupráce při zpětném přebírání osob považovat:
zamítání žádostí o zpětné převzetí osob nebo jejich nevyřizování včas, včetně případů, kdy třetí země není nápomocna při ztotožnění státních příslušníků třetí země, pro něž členský stát předložil žádost o zpětné převzetí, nebo vytváří jiné přetrvávající praktické překážky bránící výkonu návratu;
nevydávání cestovních dokladů včas pro účel navracení státních příslušníků třetích zemí ve lhůtách stanovených v dohodě o zpětném přebírání osob s třetí zemí uvedenou v příloze II nebo odmítání uznávat evropské cestovní doklady vydané po uplynutí lhůt stanovených v takové dohodě o zpětném přebírání osob;
vypovězení dohody o zpětném přebírání osob uzavřené mezi Unií a třetí zemí uvedenou na seznamu v příloze II nebo pozastavení jejího uplatňování.
Článek 8b
Komise neprodleně posoudí veškerá oznámení podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku, přičemž zohlední:
zda existuje některá z okolností, které představují důvody pro pozastavení osvobození od vízové povinnosti stanovené v čl. 8a odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) nebo i);
počet členských států zasažených některou z těchto okolností;
celkový dopad těchto okolností na situaci v oblasti migrace v Unii, jak vyplývá z údajů poskytnutých členskými státy nebo z údajů, které má Komise k dispozici;
zprávy vypracované Evropskou pohraniční a pobřežní stráží, zřízenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ( 3 ), Agenturou Evropské unie pro otázky azylu, zřízenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303 ( 4 ), Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), zřízenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ( 5 ), nebo jakýmkoli jiným příslušným orgánem, institucí či jiným subjektem Unie nebo mezinárodní organizací, jestliže to okolnosti konkrétního případu vyžadují;
veškeré informace, které členský stát poskytl ve svém oznámení v souvislosti s možnými opatřeními podle čl. 8e odst. 1;
celkovou otázku veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti v konzultaci s dotyčným členským státem.
Článek 8c
Komise rovněž sleduje zejména to, zda třetí země uvedené v příloze II na základě úspěšného uzavření dialogu s Unií o uvolnění vízového režimu nadále splňují zvláštní požadavky založené na článku 1, jež byly použity k posouzení toho, zda je vhodné jejich státní příslušníky osvobodit od vízové povinnosti.
Článek 8d
Článek 8e
Komise přijme prováděcí akt, kterým na dobu 12 měsíců pozastaví osvobození státních příslušníků třetí země od vízové povinnosti, pokud:
na základě svého posouzení podle čl. 8b odst. 5 nebo své analýzy uvedené v čl. 8c odst. 2 rozhodla, že je takové opatření nezbytné, nebo
prostá většina členských států oznámila Komisi existenci okolností, jež představují důvody pro pozastavení osvobození od vízové povinností stanovené v čl. 8a odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) nebo i).
Při přijímání rozhodnutí podle odst. 1 písm. a) Komise
úzce spolupracuje s dotčenou třetí zemí při hledání alternativních dlouhodobých řešení příslušné okolnosti či okolností, jež představují důvody pro pozastavení stanovené v čl. 8a odst. 1;
zohlední přitom politické souvislosti, dotčené hospodářské záležitosti a důsledky pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro celkové vnější vztahy Unie a členských států s dotčenou třetí zemí a
zohlední důsledky pozastavení osvobození od vízové povinnosti pro občanskou společnost v dotčené třetí zemi, zejména pokud se v této třetí zemi zhoršila situace v oblasti lidských práv.
Komise předloží návrh prováděcího aktu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku výboru uvedenému v čl. 11 odst. 1:
do jednoho měsíce od:
obdržení oznámení členského státu podle čl. 8b odst. 1;
uvědomění Evropského parlamentu a Rady o své analýze uvedené v čl. 8c odst. 2 nebo
obdržení oznámení prosté většiny členských států o existenci okolností, jež představují důvody stanovené v čl. 8a odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) nebo i);
do dvou měsíců od obdržení oznámení od členského státu podle čl. 8b odst. 2.
Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2.
Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se přijímají přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2. Předseda výboru uvedeného v čl. 11 odst. 1 zváží zkrácení lhůty pro svolání schůze výboru podle čl. 3 odst. 3 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 182/2011 a využití písemného postupu uvedeného v čl. 3 odst. 5 zmíněného nařízení.
Článek 8f
Ustanovení čl. 8e odst. 7 se použije obdobně.
Ke zprávám uvedeným v prvním pododstavci může být připojen legislativní návrh na změnu tohoto nařízení za účelem přesunutí odkazu na dotčenou třetí zemi z přílohy II do přílohy I. V takovém případě Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10, kterým změní přílohu II s cílem prodloužit dobu trvání pozastavení osvobození od vízové povinnosti stanovenou aktem v přenesené pravomoci přijatým podle odstavce 1 tohoto článku, dokud nevstoupí v platnost změna, kterou se daná třetí země převádí do přílohy I. Toto prodloužení nepřekročí 24 měsíců. Poznámka pod čarou připojená k odkazu se odpovídajícím způsobem změní.
Jestliže se z důvodu přetrvávající povahy okolností představujících důvody pro pozastavení osvobození od vízové povinnosti stanovené v čl. 8a odst. 1 písm. g), pokud jde o nesplnění zvláštních požadavků na vnější vztahy nebo základní práva, nebo okolností představujících důvody pro pozastavení stanovené v čl. 8a odst. 1 písm. h) akt v přenesené pravomoci přijatý podle odstavce 1 tohoto článku vztahoval na základě odstavce 2 tohoto článku na státní příslušníky třetí země, kteří jsou držiteli diplomatických, služebních/úředních pasů nebo zvláštních pasů, může Komise ve zprávě týkající se uvedeného aktu v přenesené pravomoci uvést, že je třeba přijmout další akt v přenesené pravomoci s cílem prodloužit dobu pozastavení o dalších 24 měsíců. V takovém případě se první a druhý pododstavec tohoto odstavce použijí obdobně.
Článek 9
Článek 10
Článek 11
Článek 12
Článek 13
Tímto nařízením není dotčena pravomoc členských států v oblasti uznávání států a územních jednotek a cestovních pasů, cestovních dokladů a dokladů totožnosti vydávaných jejich orgány.
Článek 14
Nařízení (ES) č. 539/2001 se zrušuje.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.
Článek 15
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
PŘÍLOHA I
SEZNAM TŘETÍCH ZEMÍ, JEJICHŽ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍCI JSOU POVINNI MÍT PŘI PŘEKRAČOVÁNÍ VNĚJŠÍCH HRANIC ČLENSKÝCH STÁTŮ VÍZUM
1. STÁTY
Afghánistán
Arménie
Angola
Ázerbájdžán
Bangladéš
Burkina Faso
Bahrajn
Burundi
Benin
Bolívie
Bhútán
Botswana
Bělorusko
Belize
Konžská demokratická republika
Středoafrická republika
Kongo
Pobřeží slonoviny
Kamerun
Čína
Kuba
Kapverdy
Džibutsko
Dominikánská republika
Alžírsko
Ekvádor
Egypt
Eritrea
Svazijsko (eSwatini)
Etiopie
Fidži
Gabon
Ghana
Gambie
Guinea
Rovníková Guinea
Guinea-Bissau
Guyana
Haiti
Indonésie
Indie
Irák
Írán
Jamajka
Jordánsko
Keňa
Kyrgyzstán
Kambodža
Komory
Severní Korea
Kuvajt
Kazachstán
Laos
Libanon
Srí Lanka
Libérie
Lesotho
Libye
Maroko
Madagaskar
Mali
Myanmar/Barma
Mongolsko
Mauretánie
Maledivy
Malawi
Mosambik
Namibie
Niger
Nigérie
Nepál
Omán
Papua-Nová Guinea
Filipíny
Pákistán
Katar
Rusko
Rwanda
Saúdská Arábie
Súdán
Sierra Leone
Senegal
Somálsko
Surinam
Jižní Súdán
Svatý Tomáš a Princův ostrov
Sýrie
Čad
Togo
Thajsko
Tádžikistán
Turkmenistán
Tunisko
Turecko
Tanzanie
Uganda
Uzbekistán
Vanuatu
Vietnam
Jemen
Jižní Afrika
Zambie
Zimbabwe
2. ÚZEMNÍ A SAMOSPRÁVNÉ JEDNOTKY, KTERÉ NEJSOU UZNÁVÁNY JAKO STÁT NEJMÉNĚ JEDNÍM Z ČLENSKÝCH STÁTŮ
▼M3 —————
PŘÍLOHA II
SEZNAM TŘETÍCH ZEMÍ, JEJICHŽ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍCI JSOU OD VÍZOVÉ POVINNOSTI OSVOBOZENI PŘI PŘEKRAČOVÁNÍ VNĚJŠÍCH HRANIC ČLENSKÝCH STÁTŮ PRO POBYTY, JEJICHŽ CELKOVÁ DÉLKA NEPŘEKROČÍ 90 DNŮ BĚHEM JAKÉHOKOLIV OBDOBÍ 180 DNŮ
1. STÁTY
Bývalá jugoslávská republika Makedonie ( 6 )
Andorra
Spojené arabské emiráty ( 7 )
Antigua a Barbuda
Albánie (6)
Argentina
Austrálie
Bosna a Hercegovina (6)
Barbados
Brunej
Brazílie
Bahamy
Kanada
Chile
Kolumbie
Kostarika
Dominika (7)
Mikronésie (7)
Grenada (7)
Gruzie ( 8 )
Guatemala
Honduras
Izrael
Japonsko
Kiribati (7)
Svatý Kryštof a Nevis
Jižní Korea
Svatá Lucie (7)
Monako
Moldavsko ( 9 )
Černá Hora ( 10 )
Marshallovy ostrovy ( 11 )
Mauricius
Mexiko
Malajsie
Nikaragua
Nauru (11)
Nový Zéland
Panama
Peru (11)
Palau (11)
Paraguay
Srbsko (včetně držitelů srbských cestovních pasů vydaných srbským Koordinačním ředitelstvím (srbsky: Koordinaciona uprava ( 12 )
Šalamounovy ostrovy
Seychely
Singapur
San Marino
El Salvador
Východní Timor (11)
Tonga (11)
Trinidad a Tobago
Tuvalu (11)
Ukrajina ( 13 )
Spojené království (s výjimkou britských státních příslušníků uvedených v části 3)
Spojené státy
Uruguay
Svatý stolec
Svatý Vincenc a Grenadiny (11)
Venezuela
▼M6 —————
Samoa
2. ZVLÁŠTNÍ SPRÁVNÍ JEDNOTKY ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
ZSJ Hongkong ( 14 )
ZSJ Macao ( 15 )
3. ►M1 BRITŠTÍ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍCI, KTEŘÍ NEJSOU BRITSKÝMI OBČANY ◄
Britští státní příslušníci (v zámoří) (British Nationals (Overseas))
Občané britských zámořských území (British Overseas Territories Citizens) ►M1 K těmto územím patří Anguilla, Bermudy, Britské indickooceánské území, Britské Panenské ostrovy, Britské území v Antarktidě, Falklandské ostrovy, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Gibraltar ( 16 ), Kajmanské ostrovy, Montserrat, Pitcairn, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, a Ostrovy Turks a Caicos. ◄
Britští občané v zámoří (British Overseas Citizens)
Osoby pod britskou ochranou (British Protected Persons)
Poddaní britské koruny (British Subjects)
4. ÚZEMNÍ A SAMOSPRÁVNÉ JEDNOTKY, KTERÉ NEJSOU UZNÁVÁNY ZA STÁT NEJMÉNĚ JEDNÍM Z ČLENSKÝCH STÁTŮ
Tchaj-wan ( 17 )
PŘÍLOHA III
ZRUŠENÉ NAŘÍZENÍ A SEZNAM JEHO NÁSLEDNÝCH ZMĚN
|
Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1) |
|
|
Nařízení Rady (ES) č. 2414/2001 (Úř. věst. L 327, 12.12.2001, s. 1) |
|
|
Nařízení Rady (ES) č. 453/2003 (Úř. věst. L 69, 13.3.2003, s. 10) |
|
|
Akt o přistoupení 2003, příloha II bod 18 písm. B |
|
|
Nařízení Rady (ES) č. 851/2005 (Úř. věst. L 141, 4.6.2005, s. 3) |
|
|
Nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1) |
Pouze čl. 1 odst. 1 jedenáctá odrážka, pokud jde o nařízení (ES) č. 539/2001, a bod 11 písm. B odst. 3 přílohy |
|
Nařízení Rady (ES) č. 1932/2006 (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 23) |
|
|
Nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 (Úř. věst. L 336, 18.12.2009, s. 1) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1091/2010 (Úř. věst. L 329, 14.12.2010, s. 1) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1211/2010 (Úř. věst. L 339, 22.12.2010, s. 6) |
|
|
Nařízení Rady (EU) č. 517/2013 (Úř. věst. L 158, 10.6.2013, s. 1) |
Pouze čl. 1 odst. 1 písm. k) čtvrtá odrážka, a bod 13 písm. B odst. 2 přílohy |
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 1) |
Pouze článek 4 |
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1289/2013 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 74) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 259/2014 (Úř. věst. L 105, 8.4.2014, s. 9) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 509/2014 (Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 67) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/371 (Úř. věst. L 61, 8.3.2017, s. 1) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/372 (Úř. věst. L 61, 8.3.2017, s. 7) |
|
|
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/850 (Úř. věst. L 133, 22.5.2017, s. 1) |
|
PŘÍLOHA IV
SROVNÁVACÍ TABULKA
|
Nařízení (ES) č. 539/2001 |
Toto nařízení |
|
Článek -1 |
Článek 1 |
|
Čl. 1 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 3 odst. 1 |
|
Čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 3 odst. 2 |
|
Čl. 1 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 4 odst. 1 |
|
Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec návětí |
Čl. 4 odst. 2 návětí |
|
Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec první odrážka |
Čl. 4 odst. 2 písm. a) |
|
Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec druhá odrážka |
Čl. 4 odst. 2 písm. b) |
|
Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec třetí odrážka |
Čl. 4 odst. 2 písm. c) |
|
Čl. 1 odst. 3 |
Článek 5 |
|
Čl. 1 odst. 4 |
Článek 7 |
|
Článek 1a odst. 1 a 2 |
Článek 8 odst. 1 a 2 |
|
Článek 1a odst. 2a |
Článek 8 odst. 3 |
|
Článek 1a odst. 2b |
Článek 8 odst. 4 |
|
Článek 1a odst. 3 |
Článek 8 odst. 5 |
|
Článek 1a odst. 4 |
Článek 8 odst. 6 |
|
Článek 1a odst. 5 |
Článek 8 odst. 7 |
|
Článek 1a odst. 6 |
Článek 8 odst. 8 |
|
Článek 1b |
Článek 9 odst. 1 |
|
Článek 1c |
Článek 9 odst. 2 |
|
Článek 2 |
Článek 2 |
|
Článek 4 |
Článek 6 |
|
Článek 4a |
Článek 11 |
|
Článek 4b odst. 1 a 2 |
Článek 10 odst. 1 a 2 |
|
Článek 4b odst. 2a |
Článek 10 odst. 3 |
|
Článek 4b odst. 3 |
Článek 10 odst. 4 |
|
Článek 4b odst. 3a |
Článek 10 odst. 5 |
|
Článek 4b odst. 4 |
Článek 10 odst. 6 |
|
Článek 4b odst. 5 |
Článek 10 odst. 7 |
|
Článek 4b odst. 6 |
Článek 10 odst. 8 |
|
Článek 5 |
Článek 12 |
|
Článek 6 |
Článek 13 |
|
Článek 7 |
Článek 14 |
|
Článek 8 |
Článek 15 |
|
Příloha I |
Příloha I |
|
Příloha II |
Příloha II |
|
— |
Příloha III |
|
— |
Příloha IV |
( *1 ) Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.
( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).
( 2 ) Rozhodnutí Rady 94/795/SVV ze dne 30. listopadu 1994 o společné akci přijaté Radou na základě čl. K.3 odst. 2 písm. b) Smlouvy o Evropské unii týkající se možností cestování žáků ze třetích zemí s bydlištěm v některém členském státě (Úř. věst. L 327, 19.12.1994, s. 1).
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne 13. listopadu 2019 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. L 295, 14.11.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1896/oj).
( 4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303 ze dne 15. prosince 2021 o zřízení Agentury Evropské unie pro otázky azylu a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010 (Úř. věst. L 468, 30.12.2021, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2021/2303/oj).
( 5 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/794/oj).
( 6 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů.
( 7 ) Osvobození od vízové povinnosti se použije ode dne vstupu v platnost dohody o osvobození od vízové povinnosti, která má být uzavřena s Evropskou unií.
( 8 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů vydaných Gruzií v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
( 9 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů vydaných Moldavskem v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
( 10 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů.
( 11 ) Osvobození od vízové povinnosti se použije ode dne vstupu v platnost dohody o osvobození od vízové povinnosti, která má být uzavřena s Evropskou unií.
( 12 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických cestovních pasů vydaných v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
( 13 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů vydaných Ukrajinou v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
( 14 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele pasu „Hong Kong Special Administrative Region“.
( 15 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele pasu „Região Administrativa Especial de Macau“.
►M1 ( 16 ) Gibraltar je kolonií Britské koruny. Mezi Španělskem a Spojeným královstvím panuje ohledně svrchovanosti nad Gibraltarem spor, který je třeba řešit s ohledem na příslušné rezoluce a rozhodnutí Valného shromáždění OSN. ◄
( 17 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele tchajwanských pasů, které obsahují číslo průkazu totožnosti.
( 18 ) Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.
( 19 ) Osvobození od vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů vydaných Kosovem v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
( 20 ) Osvobození od vízové povinnosti se uplatňuje ode dne zahájení provozu Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L 236, 19.9.2018,.s 1), nebo ode dne 1. ledna 2024, podle toho, co nastane dříve.