(EU) 2015/1831Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1831 ze dne 7. října 2015, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1144/2014 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích
| Publikováno: | Úř. věst. L 266, 13.10.2015, s. 14-26 | Druh předpisu: | Prováděcí nařízení |
| Přijato: | 7. října 2015 | Autor předpisu: | Evropská komise |
| Platnost od: | 20. října 2015 | Nabývá účinnosti: | 1. prosince 2015 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/1831 ze dne 7. října 2015, (Úř. věst. L 266 13.10.2015, s. 14) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2026/1700 ze dne 14. července 2026, |
L 1700 |
1 |
15.7.2026 |
|
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/1831
ze dne 7. října 2015,
kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1144/2014 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EU) č. 1144/2014, pokud jde o viditelnost označení původu a obchodních značek u jednoduchých a složených programů a také pravidla, na jejichž základě může být navrhující organizaci povoleno, aby prováděla některé části jednoduchého programu.
Stanoví rovněž zvláštní pravidla pro uzavírání smluv, řízení, sledování a kontroly jednoduchých programů a systém ukazatelů pro hodnocení dopadu informačních a propagačních programů.
KAPITOLA II
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ PRO JEDNODUCHÉ A SLOŽENÉ PROGRAMY
ODDÍL 1
Viditelnost označení původu
Článek 2
Obecné požadavky na uvádění původu ve všech informačních a propagačních materiálech
Uvedení původu musí splňovat tyto kumulativní podmínky:
nemá za následek omezení volného pohybu zemědělských a potravinářských produktů, což by bylo porušením článku 34 Smlouvy o fungování Evropské unie;
nepobízí spotřebitele ke koupi domácích výrobků pouze na základě jejich původu a spíše než na pouhý původ odkazuje na zvláštní vlastnosti produktu a
doplňuje hlavní sdělení Unie.
Článek 3
Zvláštní zmínka o původu v informačních a propagačních materiálech podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) nařízení (EU) č. 1144/2014
Článek 4
Uvedení původu v informačních a propagačních materiálech týkajících se režimů způsobilých podle čl. 5 odst. 4 písm. c) a d) nařízení (EU) č. 1144/2014
ODDÍL 2
Viditelnost obchodních značek
Článek 5
Obecné požadavky
Použijí se tyto definice:
„předváděcími akcemi“ se rozumí všechny způsoby předvádění kvalit nějakého produktu nebo režimu potenciálnímu zákazníkovi, které mají pobídnout k nákupu tohoto produktu na veletrzích nebo mezipodnikových akcích a na internetových stránkách;
„ochutnávkami“ se rozumí jakákoli činnost, kdy může potenciální zákazník ochutnat produkt na veletrzích nebo při mezipodnikových akcích či na prodejních místech.
Navrhující organizace prezentující obchodní značky splňují tyto podmínky:
v žádosti o program odůvodní, proč je uvedení obchodní značky nezbytné ke splnění cílů kampaně, a potvrdí, že prezentace značek se omezí na předváděcí akce a na ochutnávky;
vedou záznamy o tom, že všem členům dotyčné navrhující organizace byla dána stejná příležitost prezentovat svou obchodní značku;
zajistí, aby:
byly obchodní značky prezentovány společně stejně viditelným způsobem na jiném místě, než které je vyčleněno pro hlavní sdělení Unie;
prezentace obchodních značek neoslabila hlavní sdělení Unie;
hlavní sdělení Unie nebylo zastíněno prezentací materiálů odkazujících na obchodní značky, jako jsou např. obrázky, barvy či symboly;
prezentace obchodních značek byla omezena jen na vizuální materiály s výjimkou propagačních předmětů a maskotů a aby byly prezentovány v menším formátu než hlavní sdělení Unie. V audiomateriálech nesmí být obchodní značky uvedeny.
Článek 6
Zvláštní požadavky
Při předváděcích akcích a ochutnávkách mohou být obchodní značky prezentovány pouze:
společně na transparentu umístěném na přední straně stánku nebo obdobné konstrukce. Transparent nesmí zabírat více než 5 % celkové plochy přední strany stánku nebo obdobné konstrukce; nebo
jednotlivě na samostatných a stejných stáncích, a to neutrálním a identickým způsobem, na přední straně stánku nebo obdobné konstrukce pro každou obchodní značku. V tomto případě nesmí zobrazení názvu obchodní značky zabírat více než 5 % celkové plochy přední strany stánku nebo obdobné konstrukce.
Pokud jde o internetové stránky, mohou být obchodní značky prezentovány pouze společně jedním z těchto dvou způsobů:
na banneru umístěném dole na internetové stránce, jenž nesmí zabírat více než 5 % celkové plochy stránky, přičemž každá obchodní značka musí být menší než znak Unie odkazující na spolufinancování Unií;
na zvláštní internetové stránce odlišné od domovské, a to neutrálním a identickým způsobem pro každou značku.
Článek 7
Počet prezentovaných obchodních značek
Odchylně od odstavce 1 se může prezentovat méně než pět značek za předpokladu, že jsou splněny tyto dvě podmínky:
pro produkt nebo režim programu existuje méně obchodních značek z členského státu původu navrhující organizace;
z řádně opodstatněných důvodů nebylo možno uskutečnit program zahrnující více produktů nebo více zemí, který by umožnil prezentaci více obchodních značek.
Článek 8
Uvádění režimů způsobilých podle čl. 5 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 1144/2014, které jsou zapsány jako ochranné známky
Pokud se program týká režimu podle čl. 5 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 1144/2014, články 5, 6 a 7 se nepoužijí na názvy ani loga těch režimů, které jsou zapsány jako ochranné známky.
KAPITOLA III
ŘÍZENÍ JEDNODUCHÝCH PROGRAMŮ
ODDÍL 1
Provádění a financování programů
Článek 9
Určení příslušných orgánů
Členské státy určí příslušné vnitrostátní orgány odpovědné za provádění tohoto nařízení.
Názvy a úplné údaje o určených orgánech a všechny případné změny v této oblasti sdělí Komisi.
Komise tyto údaje vhodným způsobem zpřístupní veřejnosti.
Článek 10
Uzavírání smluv
Článek 11
Provádění programů navrhujícími organizacemi
Navrhující organizace může provádět určité části jednoduchého programu sama, pokud jsou splněny tyto podmínky:
navrhující organizace má nejméně tříletou praxi v oblasti provádění informačních a propagačních opatření a
navrhující organizace zaručí, že náklady na opatření, která se chystá sama provést, nepřekročí sazby běžně používané na trhu.
Článek 12
Povinnosti týkající se informací a záznamů
Navrhující organizace a provádějící subjekty uchovávají záznamy a další dokumenty prokazující řádné provádění programu a náklady vykázané jako způsobilé, zejména:
u skutečných nákladů: odpovídající záznamy a další dokumenty prokazující vykázané náklady, jako jsou smlouvy, subdodavatelské smlouvy, faktury a účetní záznamy. Účetní praxe v oblasti účtování nákladů a vnitřní kontrolní postupy umožňují přímé srovnání vykázaných částek s částkami zapsanými v jejich účetních výkazech, jakož i s částkami uvedenými v podkladových dokumentech.
Pokud jde o personální náklady, navrhující organizace a provádějící subjekty vedou pracovní výkazy s vykázaným počtem hodin. Neexistují-li spolehlivé pracovní výkazy hodin odpracovaných na dané akci, může členský stát přijmout jiný druh dokladu prokazujícího vykázaný počet hodin, pokud má za to, že takový doklad nabízí záruky srovnatelné úrovně.
U osob, jež pracují výhradně na programu, se nevyžaduje vedení pracovního výkazu, pouze podepsané prohlášení, že dané osoby pracovaly výhradně na dané akci;
u paušálních nákladů: odpovídající záznamy a další dokumenty dokládající způsobilost nákladů, na jejichž základě byla vypočtena paušální sazba.
Článek 13
Výplata zálohy
Článek 14
Žádost o průběžné platby
Pravidelná finanční zpráva uvedená v odstavci 2 obsahuje:
finanční výkaz od každé navrhující organizace s podrobnými způsobilými náklady zahrnutými do programu a prohlášení potvrzující, že:
osvědčení o finančních výkazech vypracovaná pro dotyčnou navrhující organizaci schváleným externím auditorem, pokud činí finanční příspěvek Unie na skutečné náklady programu 750 000 EUR a více a částka finančního příspěvku Unie na skutečné náklady požadovaná ve formě průběžné platby 325 000 EUR a více. Osvědčení prokazuje způsobilost nákladů navržených v souladu s článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/1829 a dodržení povinností stanovených v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení;
kopie příslušných faktur a dokladů prokazujících způsobilost nákladů v případě, že se osvědčení podle písmene b) nevyžaduje.
Pravidelná technická zpráva uvedená v odstavci 2 obsahuje:
kopie všech použitých materiálů a vizuálních materiálů, které ještě nebyly členskému státu předloženy;
popis činností provedených v období, kterého se předběžná platba týká, používající ukazatele výstupů a výsledků programu podle článku 22, a
odůvodnění případných rozdílů mezi činnostmi plánovanými v rámci programu a jejich očekávanými výstupy a výsledky a mezi těmi, které byly skutečně provedeny.
Článek 15
Žádost o vyplacení zůstatku
Závěrečná zpráva uvedená v odstavci 2 obsahuje:
závěrečnou finanční zprávu, která obsahuje závěrečný souhrnný finanční výkaz vypracovaný navrhující organizací, konsolidující finanční výkazy za všechny průběžné platby vykazující všechny vzniklé výdaje;
závěrečnou technickou zprávu obsahující:
přehled provedených činností a výstupů a výsledků programu s použitím ukazatelů uvedených v článku 22 a
souhrnné informace určené ke zveřejnění.
Článek 16
Platby prováděné členskými státy
Článek 17
Odmítnutí nezpůsobilých nákladů a zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek
Použije se úroková sazba stanovená v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ( 6 ).
ODDÍL 2
Kontrola provádění programů a oznámení členských států
Článek 18
Kontroly výběrového řízení u provádějících subjektů
Před podpisem smlouvy podle článku 10 členské státy zkontrolují, zda byly provádějící subjekty vybrány na základě výběrového řízení stanoveného v článku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/1829.
Článek 19
Administrativní kontroly u jednoduchých programů
Členské státy požadují veškeré doplňující informace, které považují za nezbytné, a případně provedou další kontroly, zejména v případě, že:
požadované zprávy nebyly předloženy či jsou neúplné;
administrativní přezkum osvědčení o finančních výkazech neposkytuje dostatečné důkazy o způsobilosti nákladů podle článku 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/1829 a o dodržování povinností uvedených v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení; nebo
existují pochybnosti ohledně způsobilosti nákladů vykázaných ve finančních výkazech.
Článek 20
Kontroly na místě u jednoduchých programů
Výběr se provede tak, aby bylo zajištěno, že každý jednoduchý program je předmětem kontroly na místě nejméně jednou během svého provádění mezi první průběžnou platbou a platbou zůstatku.
Kontroly na místě zahrnují technické a účetní kontroly v prostorách navrhující organizace a případně provádějícího subjektu. Členské státy ověří, že:
předložené informace a dokumenty jsou přesné;
náklady byly vykázány v souladu s článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/1829 a s čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení;
všechny povinnosti vyplývající ze smlouvy podle článku 10 byly splněny;
články 10 a 15 nařízení (EU) č. 1144/2014 byly dodrženy.
Aniž je dotčeno nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 ( 7 ), uvědomí členské státy Komisi co nejdříve o všech nesrovnalostech zjištěných při kontrolách.
Kontroly na místě mohou být omezeny na vzorek zahrnující nejméně 30 % způsobilých nákladů. Tento vzorek musí být spolehlivý a reprezentativní.
V případě, že se zjistí nesoulad, členský stát ověří veškeré doklady týkající se vykázaných nákladů nebo se výsledky vzorku extrapolují.
Článek 21
Oznámení Komisi o jednoduchých programech
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 22
Systém ukazatelů pro hodnocení dopadu informačních a propagačních programů
Toto nařízení stanoví společný rámec pro hodnocení dopadu informačních a propagačních programů založený na systému ukazatelů. Systém zahrnuje tyto tři soubory ukazatelů výkonnosti: ukazatele výstupů, výsledků a dopadu.
Ukazatele výstupů určují míru provádění činností plánovaných v rámci každého programu.
Ukazatele výsledků měří přímé a okamžité účinky činností.
Ukazatele dopadu měří přínosy, které přesahující okamžité účinky.
Článek 23
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. prosince 2015 na návrhy programů předložené počínaje 1. prosincem 2015.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA
Seznam ukazatelů pro hodnocení dopadu informačních a propagačních programů podle článku 22
Systém ukazatelů pro akce prováděné navrhujícími organizacemi v rámci informačních a propagačních programů nezohledňuje nutně všechny faktory, které se mohou objevit a ovlivnit výstupy, výsledky a dopad operačního programu. V této souvislosti by měly být informace poskytnuté na základě ukazatelů vykládány s ohledem na kvantitativní a kvalitativní informace týkající se jiných klíčových faktorů přispívajících k úspěchu či neúspěchu provedení programu.
K ukazatelům výstupů patří například:
K ukazatelům výsledků patří například:
K ukazatelům dopadu patří například:
( 1 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 179/2014 ze dne 6. listopadu 2013, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, pokud jde o rejstřík hospodářských subjektů, výši podpory pro uvádění produktů na trh mimo oblast produkce, grafický symbol, osvobození některého skotu od dovozního cla a financování některých opatření týkajících se zvláštních opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (Úř. věst. L 63, 4.3.2014, s. 3).
( 2 ) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).
( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, 8.11.2008, s. 25).
( 4 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schválení účetní závěrky, jistoty a použití eura (Úř. věst. L 255, 28.8.2014, s. 18).
( 5 ) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 908/2014 ze dne 6. srpna 2014, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schvalování účetní závěrky, pravidla pro kontroly, jistoty a transparentnost (Úř. věst. L 255, 28.8.2014, s. 59).
( 6 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).
( 7 ) Nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 ze dne 14. prosince 2006 o nesrovnalostech a zpětném získávání částek neoprávněně vyplacených v rámci financování společné zemědělské politiky, o organizaci informačního systému v této oblasti a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 595/91 (Úř. věst. L 355, 15.12.2006, s. 56).