(EU) č. 244/2012Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 ze dne 16. ledna 2012 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov stanovením srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov Text s významem pro EHP

1)  celkovými náklady se rozumí součet současné hodnoty vstupních investičních nákladů, součet proměnných nákladů a obnovovacích nákladů (vztažených k výchozímu roku), případně i nákladů na likvidaci. Pro výpočty na makroekonomické úrovni se zavádí dodatečná kategorie nákladů, a to náklady na emise skleníkových plynů;

2)  vstupními investičními náklady se rozumí všechny náklady vynaložené do okamžiku, kdy jsou budova nebo prvek budovy připraveny k použití a předány zákazníkovi. Tyto náklady zahrnují náklady na design, nákup prvků budov, připojení na dodavatele energií, proces instalace a uvádění do provozu;

3)  náklady na energii se rozumí roční náklady a pevné a maximální platby za energii, včetně vnitrostátních daní;

4)  provozními náklady se rozumí všechny náklady spojené s provozem budovy, včetně ročních nákladů na pojištění, poplatků za veřejné služby a dalších stálých plateb a daní;

5)  náklady na údržbu se rozumí roční náklady na opatření pro zachování a obnovu požadované kvality budovy nebo prvku budovy. Patří k nim roční náklady na inspekci, čištění, úpravy, opravy a spotřební materiál;

6)  proměnnými náklady se rozumí roční náklady na údržbu, provozní náklady a náklady na energii;

7)  náklady na likvidaci se rozumí náklady na demontáž/stržení budovy nebo prvku budovy na konci životnosti a zahrnují demontáž, odstranění prvků budovy, jejichž životnost ještě neskončila, dopravu a recyklaci;

8)  ročními náklady se rozumí součet průběžných a pravidelně se opakujících nákladů nebo obnovovacích nákladů vynaložených v daném roce;

9)  obnovovacími náklady se rozumí substituční investice do prvku budovy, podle odhadovaného ekonomického životního cyklu během výpočtového období;

10)  náklady na emise skleníkových plynů se rozumí peněžní hodnota škod na životním prostředí způsobených emisemi CO2 v souvislosti se spotřebou energie v budovách;

11)  referenční budovou se rozumí hypotetická nebo skutečná referenční budova, která má typickou stavební geometrii a typické systémy, typickou energetickou náročnost jak obvodového pláště, tak i systémů budovy, typickou funkčnost a typickou strukturu nákladů v členském státě a je charakteristická pro místní klimatické podmínky a zeměpisnou polohu;

12)  diskontní sazbou se rozumí konkrétní hodnota srovnání hodnoty peněz v různých časových obdobích v reálném vyjádření;

13)  diskontním faktorem se rozumí násobek, používaný pro převod hotovostního toku v daném časovém okamžiku na ekvivalentní hodnotu ve výchozím bodě. Je odvozen z diskontní sazby;

14)  výchozím rokem se rozumí rok, ze kterého výpočet vychází a od kterého je odvozeno výpočtové období;

15)  výpočtovým obdobím se rozumí časové období, za které se výpočet provádí, obvykle je vyjádřeno v rocích;

16)  zůstatkovou hodnotou budovy se rozumí součet zůstatkových hodnot budovy a prvků budovy na konci výpočtového období;

17)  vývojem cen se rozumí vývoj cen energie, výrobků, systémů budov, služeb, práce, údržby a dalších nákladů v čase a může se lišit od míry inflace;

18)  opatřením na zlepšení energetické účinnosti se rozumí změna provedená na budově, jejímž výsledkem je snížení potřeby primární energie;

19)  balíčkem se rozumí soubor opatření na zlepšení energetické účinnosti nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie, která jsou použita na referenční budovu;

20)  variantou se rozumí celkový výsledek a popis úplného souboru opatření/balíčků použitých na budovu, který se může skládat z kombinace opatření zaměřených na obvodový plášť budovy, pasivní techniky, opatření týkající se systémů budov a/nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie;

21)  dílčími kategoriemi budov se rozumí kategorie typů budov, které jsou dále rozčleněné podle velikosti, stáří, stavebního materiálu, struktury spotřeby, klimatického pásma nebo dalších kritérií jiných než ta, která jsou uvedena v příloze I bodě 5 směrnice 2010/31/EU. Právě pro tyto dílčí kategorie se obecně stanoví referenční budovy;

22)  dodanou energií se rozumí energie vyjádřená na energonositele, která je dodávána do technického systému budovy přes systémovou hranici, aby pokryla příslušné potřeby použití (jako je vytápění, chlazení, větrání, příprava teplé vody, osvětlení, spotřebiče atd.) nebo výrobu elektrické energie;

23)  potřebou energie na vytápění a chlazení se rozumí teplo, které je nutno dodat do klimatizovaného prostoru nebo z něj extrahovat za účelem zachování požadovaných teplotních podmínek během daného časového období;

24) vydanou energií se rozumí energie vyjádřená na energonositele, kterou dodává technický systém budovy přes systémovou hranici a která je využívána mimo systémovou hranici;

25)  klimatizovaným prostorem se rozumí prostor, v němž jsou technickými prostředky, jako je vytápění či chlazení atd., regulovány určité parametry okolního prostředí, jako např. teplota, vlhkost atd.;

26)  energií z obnovitelných zdrojů se rozumí energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, tzn. energie větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů.

a) jako výchozí rok pro výpočet použijí rok, ve kterém se výpočet provádí;

b) použijí výpočtové období uvedené v příloze I tohoto nařízení;

c) použijí kategorie nákladů uvedené v příloze I tohoto nařízení;

d) pro výpočet uhlíkových nákladů použijí jako minimální dolní hranici plánované ETS ceny uhlíku, jak jsou uvedeny v příloze II.

a) odhadovaného ekonomického životního cyklu budovy a/nebo prvku budovy;

b) diskontní sazby;

c) nákladů na energonositele, výrobky, systémy, nákladů na údržbu, provozních nákladů a nákladů na pracovní sílu;

d) primárních energetických faktorů;

e) vývoje cen energií, který se předpokládá pro všechny energonositele s přihlédnutím k informacím uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

1) Členské státy stanoví referenční budovy pro tyto kategorie budov:

2) Kromě administrativních budov členské státy stanoví referenční budovy pro ostatní kategorie nebytových budov uvedené v příloze I bodě 5 písm. d) až i) směrnice 2010/31/EU, pro něž existují specifické požadavky na energetickou náročnost.

3) Pokud členský stát může ve zprávě v souladu s čl. 6 tohoto nařízení prokázat, že stanovená referenční budova může být použita na více kategorií budov, může snížit počet používaných referenčních budov a souběžně s tím také počet výpočtů. Tento přístup členské státy odůvodní na základě analýzy prokazující, že referenční budova, která je používána pro několik kategorií budov, je charakteristická pro budovy všech kategorií, na které se vztahuje.

4) Pro každou kategorii budov musí být stanovena minimálně jedna referenční budova v případě nových budov a minimálně dvě v případě stávajících budov, které procházejí větší renovací. Referenční budovy mohou být stanoveny na základě dílčích kategorií budov (tj. rozčleněné podle velikosti, stáří, struktury nákladů, stavebního materiálu, struktury spotřeby nebo klimatického pásma), které zohledňují charakteristiky vnitrostátních budov. Referenční budovy a jejich charakteristiky musí odpovídat struktuře současných nebo plánovaných požadavků na energetickou náročnost.

5) Členské státy mohou pro oznámení parametrů, které byly zohledněny při stanovování referenčních budov, zasílané Komisi použít šablonu výkazu uvedenou v příloze III. Výchozí soubor údajů o budovách v daném členském státě, který byl použit při stanovování referenčních budov, by měl být oznámen Komisi v rámci zprávy podle článku 6. Je nutné odůvodnit zejména volbu typických znaků, o které se stanovení referenčních budov opírá.

6) Pro stávající budovy (obytné i nebytové) členské státy použijí alespoň jedno opatření/jeden balíček opatření/jednu variantu představující standardní renovaci nezbytnou pro zachování budovy/ucelené části budovy (bez dalších opatření na zvýšení energetické účinnosti nad rámec zákonných požadavků).

7) U nových budov (obytných i nebytových) je nutné splnit základní požadavek, jímž jsou aktuálně použitelné minimální požadavky na energetickou náročnost.

8) Členské státy vypočítají nákladově optimální úrovně také pro minimální požadavky na náročnost prvků budov instalovaných ve stávajících budovách, nebo je odvodí z výpočtů provedených na úrovni budov. Při stanovení požadavků na prvky budov instalované ve stávajících budovách by nákladově optimální požadavky měly v co největší možné míře zohledňovat vzájemné působení daného prvku budovy s celou referenční budovou a dalšími prvky budovy.

9) Členské státy se vynasnaží vypočítat a stanovit nákladově optimální požadavky na úrovni jednotlivých technologických systémů budov pro stávající budovy, nebo je odvodit od výpočtů provedených na úrovni budov nejenom pro vytápění, chlazení, teplou vodu, klimatizaci a větrání (nebo kombinace těchto systémů), ale také pro systémy osvětlení v případě nebytových budov.

1) Opatření pro zvýšení energetické účinnosti pro nové i stávající budovy se stanoví pro všechny vstupní parametry použité pro výpočet, které mají přímý nebo nepřímý vliv na energetickou náročnost budovy, včetně alternativních vysoce účinných systémů, jako jsou ústřední systémy dodávky energie a další alternativy uvedené v článku 6 směrnice 2010/31/EU.

2) Opatření mohou být slučována do balíčků opatření nebo variant. Pokud některá opatření nejsou vhodná z hlediska místního, ekonomického nebo klimatického kontextu, měly by to členské státy uvést ve zprávě Komisi podle článku 6 tohoto nařízení.

3) Členské státy rovněž určí opatření/balíčky/varianty pro využívání obnovitelných zdrojů energie pro nové i stávající budovy. Závazné povinnosti stanovené v článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ( 4 ) uplatňovaném na úrovni jednotlivých států se považují za jedno opatření/jeden balíček/jednu variantu, které se použijí v daném členském státě.

4) Opatření/balíčky/varianty pro zvýšení energetické účinnosti určené pro výpočet nákladově optimálních požadavků musí zahrnovat opatření nezbytná pro splnění aktuálně platných minimálních požadavků na energetickou náročnost. Případně budou zahrnovat také opatření/balíčky/varianty nezbytné pro splnění požadavků vnitrostátních režimů podpory. Členské státy rovněž uvedou opatření/balíčky/varianty nezbytné pro splnění minimálních požadavků na energetickou náročnost pro budovy s téměř nulovou spotřebou pro nové a případně rovněž pro stávající budovy, jak je definuje článek 9 směrnice 2010/31/EU.

5) Pokud může členský stát na základě předložení v minulosti provedených analýz nákladů v rámci zprávy podle článku 6 doložit, že některá opatření/balíčky/varianty zdaleka nejsou nákladově optimální, mohou být z výpočtu vyňaty. Tato opatření/balíčky/varianty by však měla/y být přezkoumána/y v dalším přezkumu výpočtů.

6) Zvolená opatření pro zvýšení energetické účinnosti a opatření založená na obnovitelných zdrojích energie a balíčky/varianty musí být v souladu se základními požadavky na stavbu uvedenými v příloze I nařízení (EU) č. 305/2011 a upřesněnými členskými státy. Musí být rovněž v souladu s úrovněmi kvality vzduchu a pohody ve vnitřním prostředí podle normy CEN 15251 pro kvalitu vnitřního vzduchu nebo ekvivalentních vnitrostátních norem. V případech, kdy opatření vytvářejí různé úrovně pohody, musí se to ve výpočtech jasně projevit.

1) Energetická náročnost se vypočítá podle obvyklého celkového rámce, který je uveden v příloze I směrnice 2010/31/EU.

2) Členské státy vypočtou energetickou náročnost opatření/balíčků/variant tak, že nejprve vypočítají potřebu energie pro vytápění a chlazení. Poté se vypočítá dodaná energie pro vytápění budov, chlazení, větrání, přípravu teplé vody a systémy osvětlení na podlahovou plochu dle definice v daném členském státě.

3) Energie vyrobená na místě se odečte od primární energetické poptávky a od energie dodané.

4) Členské státy vypočítají výslednou spotřebu primární energie za použití konverzních faktorů primární energie stanovených na vnitrostátní úrovni. Konverzní faktory primární energie oznámí Komisi v rámci podávání zpráv podle článku 6 tohoto nařízení.

5) Členské státy použijí:

6) Výsledky energetické náročnosti se pro účely nákladově optimálního výpočtu vyjádří ve čtverečních metrech užitkové podlahové plochy referenční budovy a vztahují se na potřebu primární energie.

a)  vstupní investiční náklady;

b)  proměnné náklady. Ty zahrnují náklady na pravidelnou výměnu prvků budov a mohou případně zahrnovat zisk z vyrobené energie, který členské státy mohou brát v úvahu při finančním výpočtu;

c)  náklady na energii odpovídají celkovým nákladům na energii, včetně ceny energie, tarifů za výkon a poplatků za rozvod;

d)  náklady na likvidaci, přicházejí-li v úvahu.

e)  náklady na emise skleníkových plynů. Odpovídají kvantifikovaným, v penězích vyjádřeným a diskontovaným provozním nákladům na CO2 z emisí skleníkových plynů v tunách ekvivalentu CO2 za výpočtové období.

1) Při provádění prognóz vývoje nákladů na energii mohou členské státy použít prognózy vývoje cen energií v příloze II tohoto nařízení pro ropu, plyn, uhlí a elektřinu, přičemž nejprve vyjádří průměrné absolutní ceny energie (vyjádřené v eurech) pro tyto zdroje energie v roce provádění výpočtu.

Členské státy také stanoví vnitrostátní prognózy vývoje cen energií pro další energonositele používané v podstatném rozsahu v jejich regionálním/lokálním rámci, a případně také pro tarify nejvyššího zatížení. Předpovídané trendy vývoje cen a aktuální podíly různých energonositelů na spotřebě energie budov oznámí Komisi.

2) Do výpočtu nákladů může být také zahrnut dopad (očekávaného) vývoje cen v budoucnosti u jiných nákladů než nákladů na energii, výměnu prvků budov v průběhu výpočtového období a případně nákladů na likvidaci. Při provádění přezkumu a aktualizaci výpočtů je nutno brát v úvahu vývoj cen, a to i v důsledku inovací a úprav technologií.

3) Údaje o nákladech pro kategorie nákladů a) až d) musí být založeny na trhu a musí být soudržné, co se týče lokality a času. Náklady by měly být vyjádřeny jako reálné náklady po odečtu inflace. Náklady se posoudí na úrovni členských států.

4) Při určování celkových nákladů opatření/balíčku/varianty lze vynechat:

Všechny ostatní náklady je nutno při výpočtu celkových nákladů vzít plně v potaz.

5) Zůstatková hodnota se stanoví lineárním odepisováním vstupních investičních nebo obnovovacích nákladů příslušného prvku budovy do konce výpočtového období diskontovaného na začátek výpočtového období. Doba odpisu se stanoví podle ekonomické životnosti budovy nebo prvku budovy. Může být zapotřebí zůstatkové hodnoty prvků budov upravit o náklady na jejich odstranění z budovy na konci odhadované ekonomické životnosti budovy.

6) Náklady na likvidaci se diskontují a mohou se odečíst od konečné hodnoty. Možná je bude třeba nejprve diskontovat z odhadované ekonomické životnosti zpět na konec výpočtového období a až ve druhém kroku zpět na začátek výpočtového období.

7) Na konci výpočtového období se zohlední náklady na likvidaci (připadají-li v úvahu) nebo zůstatková hodnota komponent a prvků budov za účelem stanovení konečných nákladů za odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy.

8) Členské státy použijí výpočtové období 30 let pro obytné a veřejné budovy a 20 let pro komerční nebytové budovy.

9) Členské státy se vyzývají, aby při definování odhadované ekonomické životnosti prvků budov používaly přílohu A normy EN 15459 o ekonomických ukazatelích pro prvky budov. Pokud jsou zavedeny jiné odhadované ekonomické životnosti pro prvky budov, měly by být oznámeny Komisi ve zprávě podle článku 6. Členské státy definují odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy na vnitrostátní úrovni.

1) Při určování celkových nákladů opatření/balíčku/varianty pro účely finančního výpočtu jsou příslušnými cenami, které se zahrnují do výpočtů, ceny placené zákazníkem, včetně všech daní, včetně DPH a dalších poplatků. Optimálně mají být do výpočtu zahrnuty také dotace dostupné pro různé varianty/balíčky/opatření, ale členské státy se mohou rozhodnout, že tyto dotace nezahrnou, nicméně v takovém případě musí vyčlenit nejen dotace a režimy podpory pro technologie, ale také všechny eventuální dotace cen energií.

2) Celkové náklady na budovy a jejich prvky se vypočítají sečtením různých typů nákladů, na něž se aplikuje diskontní sazba prostřednictvím diskontního faktoru tak, že se vyjádří prostřednictvím hodnoty ve výchozím roce plus snížené zůstatkové hodnoty takto:

kde:

jako:

Kde p je počet roků od výchozího období a r je reálná diskontní sazba.

3) Členské státy stanoví diskontní sazbu, která se má použít při finančním výpočtu poté, co provedou analýzu citlivosti minimálně pro dvě různé diskontní sazby podle vlastní volby.

1) Při určování celkových nákladů pro účely makroekonomického výpočtu opatření/balíčku/varianty jsou příslušnými cenami, které se zahrnují do výpočtů, ceny bez započtení daní, DPH, poplatků a dotací.

2) Při určování celkových nákladů pro účely makroekonomického výpočtu opatření/balíčku/varianty se ke kategoriím nákladů uvedených v bodě 4.1 přidá ještě další kategorie, a to náklady na emise skleníkových plynů, takže upravený vzorec pro výpočet celkových nákladů vypadá takto:

Kde:

C c, i(j) znamená uhlíkové náklady na opatření nebo sadu opatření j během roku i

3) Členský stát vypočítá kumulované uhlíkové náklady na opatření/balíček/variantu za výpočtové období jako součet ročních emisí skleníkových plynů vynásobený očekávanými cenami za tunu ekvivalentu CO2 k povolenkám na emise skleníkových plynů vydaným v každém roce, přičemž jako minimální počáteční spodní hranici použije cenu ve výši alespoň 20 EUR za tunu ekvivalentu CO2 do roku 2025, 35 EUR do roku 2030 a 50 EUR po roce 2030 v souladu se současným, Komisí předpokládaným vývojem ETS cen uhlíku (počítáno v reálných a konstantních cenách EUR z roku 2008, které budou přizpůsobeny zvolenému datu a metodologii výpočtu). Při každém přezkumu výpočtů nákladově optimálních úrovní se musí vzít v úvahu aktualizované scénáře.

4) Členské státy určí diskontní sazbu, která se má použít pro makroekonomické výpočty, po provedení analýzy citlivosti pro minimálně dvě různé diskontní sazby, z nichž jedna musí být 3 %, vyjádřeno v reálných hodnotách.

1) Členské státy u každé referenční budovy porovnají výsledky celkových nákladů vypočítaných pro různá opatření na zvýšení energetické účinnosti a opatření založená na obnovitelných zdrojích energie a balíčků/variant těchto opatření.

2) V případech, kdy jsou na základě nákladově optimálních výpočtů získány stejné celkové náklady pro různé úrovně energetické náročnosti, se členské státy vybízejí, aby uplatnily požadavky, jejichž důsledkem je nižší spotřeba primární energie, jako základ porovnání se stávajícími minimálními požadavky na energetickou náročnost.

3) Jakmile se členské státy rozhodnou, zda pro výpočet vnitrostátní referenční hodnoty použijí makroekonomický nebo finanční výpočet, vypočítají se průměry vypočítaných nákladově optimálních úrovní energetické náročnosti pro všechny použité referenční budovy dohromady pro účely porovnání s průměry stávajících požadavků na energetickou náročnost stejných referenčních budov. To umožní vypočítat rozdíl mezi stávajícími požadavky na energetickou náročnost a vypočítanými nákladově optimálními úrovněmi.

3.1.1 Uveďte postup výpočtu pro posouzení energetické náročnosti, který se použije na referenční budovu a přijatá opatření/varianty.

3.1.2 Uveďte odkazy na příslušnou legislativu, nařízení, standardy a normy.

3.1.3 Uveďte výpočtové období (20 nebo 30 let), výpočtový interval (roční, měsíční nebo denní) a použitá klimatická data na referenční budovu.

3.2.1 Uveďte výsledky výpočtu energetické náročnosti pro každou variantu/opatření/balíček a pro každou referenční budovu rozdělené minimálně na potřebu energie pro vytápění a chlazení, využívání energie, dodanou energii a potřebu primární energie.

Připojte také úspory energie.

Vyplňte jednu tabulku pro každou referenční budovu

Podávání zpráv může být omezeno na nejdůležitější opatření/balíčky, ale mělo by být uvedeno, kolik výpočtů bylo provedeno celkem. Pokud dříve provedené výpočty poskytují důkaz, že opatření zdaleka nejsou nákladově optimální, není třeba vyplňovat žádnou tabulku, ale tuto skutečnost je nutno zvlášť oznámit Komisi.

3.2.2 Ve zvláštní tabulce uveďte souhrn konverzních faktorů primární energie používaných ve vašem státě.

3.2.3 Uveďte energii dodanou na energonositele v doplňkové tabulce.