Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
Ve znění:
▼B
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/36/EU
ze dne 5. dubna 2011
o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV
Článek 1
Tato směrnice stanoví minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obchodování s lidmi. Rovněž zavádí společná ustanovení, ve kterých zohledňuje hledisko pohlaví a která posílí prevenci této trestné činnosti a ochranu jejích obětí.
Článek 2
Trestné činy související s obchodováním s lidmi
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání za účelem vykořisťování:
najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb, síly či jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou.
2.
Zranitelným postavením je taková situace, v níž dotčená osoba nemá jinou skutečnou nebo přijatelnou možnost, než podvolit se zneužívání.
▼M1
3.
Vykořisťování zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování, nucenou práci či služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání lidských orgánů, nebo zneužívání náhradního mateřství, nuceného sňatku nebo nezákonného osvojení.
▼B
4.
Souhlas oběti obchodování s lidmi s vykořisťováním, ať už zamýšleným či skutečným, je nepodstatný, pokud bylo použito kteréhokoli ze způsobů uvedených v odstavci 1.
▼M1
5.
Pokud se jednání uvedené v odstavci 1 týká dítěte, je trestným činem obchodování s lidmi i tehdy, nebylo-li použito žádného ze způsobů uvedených v odstavci 1. Tento odstavec se nevztahuje na zneužívání náhradního mateřství podle odstavce 3, ledaže je náhradní matka dítětem.
▼B
6.
Pro účely této směrnice se „dítětem“ rozumí osoba mladší 18 let.
Článek 3
Návod, pomoc a účastenství a pokus
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby návod ke spáchání trestného činu uvedeného v článku 2, pomoc při jeho spáchání a účastenství na něm či pokus o něj byly trestné.
Článek 4
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 2 uložit sankce s horní hranicí trestu odnětí svobody ve výši nejméně pěti let.
2.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 2 uložit sankce s horní hranicí trestu odnětí svobody ve výši nejméně deseti let, pokud trestný čin:
a)
byl spáchán na oběti, která je zvlášť zranitelná, což v kontextu této směrnice zahrnuje přinejmenším všechny dětské oběti;
b)
byl spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (
1
);
c)
spáchaný úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti ohrozil život oběti;
▼M1
d)
byl spáchán za užití hrubého násilí nebo jím byla oběti způsobena zvláště závažná újma, včetně fyzické nebo psychické újmy.
3.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby za přitěžující okolnosti, v případě, že se týkají trestného činu uvedeného v článku 2, byly v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva považovány:
a)
skutečnost, že trestný čin spáchali veřejní činitelé při výkonu svých povinností;
b)
skutečnost, že pachatel přispěl nebo spáchal, prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, šíření obrazového, filmového nebo podobného materiálu sexuální povahy týkajícího se oběti.
▼B
4.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 3 uložit účinné, přiměřené a odrazující sankce, v jejichž důsledku může dojít k předání.
Článek 5
Odpovědnost právnických osob
▼M1
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestné činy uvedené v článku 2, článku 3 a v čl. 18a odst. 1 spáchané v jejich prospěch osobou jednající samostatně nebo jako člen orgánu dané právnické osoby, která v rámci této právnické osoby působí ve vedoucím postavení na základě:
▼B
a)
plné moci k zastupování této právnické osoby;
b)
pravomoci činit rozhodnutí jménem této právnické osoby; nebo
c)
pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.
▼M1
2.
Členské státy rovněž zajistí, aby právnickou osobu bylo možno činit odpovědnou v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestných činů uvedených v článku 2, článku 3 a v čl. 18a odst. 1 ve prospěch této právnické osoby osobou jí podřízenou.
3.
Odpovědnost právnické osoby podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob, které jsou pachateli, návodci či pomocníky trestných činů uvedených v článku 2, článku 3 a v čl. 18a odst. 1.
▼B
4.
Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací.
▼M1
Článek 6
Sankce vůči právnickým osobám
1.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby právnickým osobám odpovědným podle čl. 5 odstavců 1 nebo 2 bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující trestní nebo jiné sankce či opatření.
2.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby sankce či opatření ukládané právnickým osobám shledaným odpovědnými podle čl. 5 odstavců 1 nebo 2 za trestné činy uvedené v článku 2, článku 3 a čl. 18a odst. 1 zahrnovaly pokuty trestní nebo jiné povahy a mohly zahrnovat další trestní nebo jiné sankce či opatření, například:
a)
zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;
b)
zákaz přístupu k veřejnému financování, včetně veřejných zakázek, grantů a koncesí a licencí;
c)
dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;
d)
odejmutí povolení a oprávnění k výkonu činností, které vedly ke spáchání trestného činu;
e)
uložení soudního dohledu;
f)
zrušení rozhodnutím soudu;
g)
uzavření provozoven užitých ke spáchání trestného činu;
h)
existuje-li na tom veřejný zájem, zveřejnění celého soudního rozhodnutí nebo jeho části, které se týká spáchaného trestného činu a uložených sankcí nebo opatření, aniž jsou dotčena pravidla ochrany soukromí a osobních údajů.
▼M1 —————
▼M1
Článek 8
Nezahájení trestního stíhání obětí nebo neukládání sankcí obětem
Členské státy v souladu se základními zásadami svého právního systému přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby příslušné vnitrostátní orgány měly pravomoc trestně nestíhat oběti obchodování s lidmi nebo jim neukládat sankce za jejich účast na trestné nebo jiné protiprávní činnosti, které byly přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly oběťmi kteréhokoli z jednání uvedených v článku 2.
▼B
Článek 9
Vyšetřování a trestní stíhání
▼M1
1.
Členské státy zajistí, aby vyšetřování nebo stíhání trestných činů podle článku 2, článku 3 a čl. 18a odst. 1 nebylo podmíněno ohlášením učiněným nebo trestním oznámením podaným obětí a aby se v trestním řízení mohlo pokračovat i tehdy, pokud oběť svou výpověď odvolala.
▼B
2.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby v případě, že to vyžaduje povaha trestného činu, bylo možné stíhat trestné činy podle článků 2 a 3 dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla zletilosti.
▼M1
3.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, útvary nebo služby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání trestných činů podle článků 2 a 3 byly odpovídajícím způsobem vyškoleny. Členské státy zajistí, aby osoby, útvary nebo služby, které vyšetřují a stíhají trestné činy podle článků 2 a 3, pokud jsou tyto trestné činy spáchány nebo usnadněny prostřednictvím informačních nebo komunikačních technologií, měly odpovídající odborné znalosti a technologické kapacity. Členské státy se vybízejí, aby v rámci donucovacích orgánů a státních zastupitelství ve vhodných případech a v souladu se svými vnitrostátními právními systémy vytvořily specializované útvary.
▼B
4.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, útvary a služby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání trestných činů podle článků 2 a 3 měly k dispozici účinné prostředky vyšetřování, jako jsou například ty, které se používají v případech organizované trestné činnosti nebo jiné závažné trestné činnosti.
Článek 10
▼M1
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná ke stanovení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článku 2, článku 3 a čl. 18a odst. 1, které byly spáchány:
▼B
a)
zcela nebo částečně na jejich území; nebo
b)
pachatelem, který je jejich státním příslušníkem.
▼M1
2.
Členský stát informuje Komisi, pokud se rozhodne rozšířit svou soudní příslušnost ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2, článku 3 a čl. 18a odst. 1, které byly spáchány mimo jeho území, mimo jiné v případě, kdy:
▼B
a)
je trestný čin spáchán na jeho státním příslušníkovi nebo na osobě, která má obvyklé bydliště na jeho území;
b)
je trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na jeho území; nebo
c)
pachatel má obvyklé bydliště na jeho území.
3.
Při stíhání trestných činů uvedených v článcích 2 a 3 a spáchaných mimo území dotčeného členského státu přijme každý členský stát, pokud jde o případy uvedené v odst. 1 písm. b), a může přijmout, pokud jde o případy uvedené v odstavci 2, nezbytná opatření aby zajistil, že jeho soudní příslušnost nepodléhá ani jedné z těchto podmínek:
a)
jednání je trestným činem v místě, v němž bylo spácháno; nebo
b)
trestní stíhání může být zahájeno pouze na základě ohlášení učiněného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
Článek 11
Pomoc a podpora poskytovaná obětem obchodování s lidmi
▼M1
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu a přiměřenou dobu po jeho skončení byla obětem poskytnuta odborná pomoc a podpora využívající přístup zaměřený na oběť, který je genderově citlivý, citlivý ve vztahu k zdravotnímu postižení a citlivý k dětem, s cílem umožnit těmto obětem uplatňovat práva stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (
2
) 2012/29/EU a v této směrnici.
▼B
2.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla dané osobě poskytnuta pomoc a podpora, jakmile se příslušné orgány dozví o oprávněných důvodech nasvědčujících tomu, že se uvedená osoba mohla stát obětí jakéhokoliv z trestných činů podle článků 2 a 3.
3.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby pomoc a podpora oběti nebyla podmíněna její ochotou spolupracovat při vyšetřování trestného činu, trestním stíhání nebo soudním řízení, aniž je dotčena směrnice 2004/81/ES nebo obdobné vnitrostátní právní předpisy.
▼M1
4.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby ve spolupráci s příslušnými podpůrnými organizacemi byl právními a správními předpisy vytvořen jeden či více mechanismů, jejichž cílem je včas odhalit a identifikovat zjištěné a předpokládané oběti a poskytnout jim pomoc a podporu, a aby bylo určeno kontaktní místo pro přeshraniční zprostředkování služeb obětem.
Mezi úkoly referenčních mechanismů fungujících v souladu s tímto odstavcem patří alespoň:
a)
stanovení minimálních pravidel pro odhalování a včasnou identifikaci obětí, a přizpůsobení postupů takového odhalování a identifikace různým formám vykořisťování, na něž se vztahuje tato směrnice;
b)
zprostředkování co nejvhodnější podpory a pomoci obětem;
c)
zavedení ujednání o spolupráci nebo protokolů s azylovými orgány s cílem zajistit, aby obětem obchodování s lidmi, které rovněž potřebují mezinárodní ochranu nebo chtějí o takovou ochranu požádat, byla poskytnuta pomoc, podpora a ochrana, přičemž se zohlední individuální situace oběti.
5.
Opatření na pomoc a podporu obětem uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou prováděna na konsensuálním a informovaném základě a zahrnují alespoň takovou životní úroveň, která obětem zajistí existenci prostřednictvím takových opatření, jako je poskytování vhodného a bezpečného ubytování, včetně přístřeší a jiného vhodného provizorního ubytování, a hmotné pomoci, jakož i nezbytné lékařské péče včetně psychologické pomoci, poradenství a poskytování informací a v případě potřeby přístup k překladatelským a tlumočnickým službám.
▼M1
5a.
Přístřeší a jiná vhodná provizorní ubytování uvedená v odstavci 5 jsou zajištěna v dostatečném počtu a jsou pro předpokládané a identifikované oběti obchodování s lidmi snadno dostupná. Tato přístřeší a jiná vhodná provizorní ubytování jim napomáhají k zotavování tím, že jsou zajištěny adekvátní a přiměřené životní podmínky s výhledem na návrat k nezávislému životu. Jsou rovněž vybavena tak, aby vyhovovala specifickým potřebám dětí, včetně dětských obětí.
▼M1
6.
Informace uvedené v odstavci 5 v případě potřeby zahrnují informace o lhůtě na rozmyšlenou a zotavení se podle směrnice 2004/81/ES, informace o možnosti udělení mezinárodní ochrany podle nařízení 2024/1347 (
3
) a nařízení Evropského parlamentu a Rady2024/1348 (
4
) nebo podle jiných mezinárodních nástrojů či jiných obdobných vnitrostátních pravidel.
▼B
7.
Členské státy poskytují pomoc obětem se zvláštními potřebami, pokud tyto potřeby souvisejí zejména s jejich případným těhotenstvím, jejich zdravotním stavem, zdravotním postižením, duševní či psychickou poruchou těchto obětí nebo závažnou formou psychologického, fyzického nebo sexuálního násilí, které utrpěly.
▼M1
Článek 11a
Oběti obchodování s lidmi, které mohou potřebovat mezinárodní ochranu
1.
Členské státy zajistí doplňkovost a koordinaci mezi orgány zapojenými do boje proti obchodování s lidmi a azylovými orgány.
2.
Členské státy zajistí, aby oběti obchodování s lidmi mohly uplatnit své právo požádat o mezinárodní ochranu nebo o rovnocenný vnitrostátní status, a to i v případě, že je dané oběti poskytována pomoc, podpora a ochrana jako předpokládané nebo identifikované oběti obchodování s lidmi.
▼B
Článek 12
Ochrana obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení
▼M1
1.
Opatření na ochranu obětí uvedená v tomto článku se uplatňují spolu s právy stanovenými ve směrnici 2012/29/EU.
▼B
2.
Členské státy zajistí, aby oběti obchodování s lidmi měly neprodleně přístup k právnímu poradenství a v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice rovněž k právnímu zastoupení, a to mimo jiné za účelem uplatňování nároku na odškodnění. V případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, je právní poradenství a právní zastoupení poskytováno bezplatně.
3.
Členské státy zajistí, aby obětem obchodování s lidmi byla na základě individuálního posouzení rizika poskytnuta náležitá ochrana, mimo jiné tím, že oběti mají, v případě potřeby a v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech nebo postupech, přístup k programům na ochranu svědků.
4.
Aniž je dotčeno právo na obhajobu a v souladu s individuálním posouzením osobní situace oběti provedeným příslušnými orgány, členské státy zajistí, aby se obětem obchodování s lidmi dostalo zvláštního zacházení s cílem předejít jejich druhotné viktimizaci tak, že se v největší možné míře a v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátními právními předpisy, jakož i s pravidly pro soudní rozhodování, soudní praxí či pokyny pro práci soudů, zamezí:
a)
zbytečně opakovaným výslechům během vyšetřování, trestního stíhání či soudního řízení;
b)
vizuálnímu kontaktu mezi oběťmi a obžalovanými mimo jiné během podávání výpovědi, například výslechů a křížových výslechů, a to pomocí odpovídajících prostředků, včetně použití vhodných komunikačních technologií;
c)
tomu, aby oběť vypovídala při veřejném soudním jednání; a
d)
zbytečným dotazům na soukromý život.
Článek 13
Obecná ustanovení o opatřeních na pomoc dětským obětem obchodování s lidmi, na jejich podporu a ochranu
1.
Dětským obětem obchodování s lidmi je poskytována pomoc, podpora a ochrana. Při uplatňování této směrnice je prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.
2.
Členské státy zajistí, aby osoba, která se stala obětí obchodování s lidmi a jejíž věk není znám a u níž existují důvody domnívat se, že se jedná o dítě, byla považována za dítě, a mohla tak získat okamžitý přístup k ochraně, podpoře a pomoci v souladu s články 14 a 15.
▼M1
3.
Členské státy zajistí, aby postupy pro ohlášení trestného činu dle této směrnice byly bezpečné, aby byly prováděny důvěrně v souladu s vnitrostátním právem, aby byly navrženy a byly přístupné způsobem vstřícným k dětem a používaly jazyk v souladu s věkem a vyspělostí dětských obětí.
▼B
Článek 14
Pomoc dětským obětem a jejich podpora
▼M1
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby po provedení individuálního posouzení konkrétní situace jednotlivých dětských obětí, při řádném zohlednění jejich názorů, potřeb a obav a v zájmu nalezení trvalého řešení situace daného dítěte, byla přijata konkrétní opatření, která mají dětským obětem obchodování s lidmi krátkodobě i dlouhodobě pomoci a podpořit je při jejich fyzickém a psychosociálním zotavování, včetně programů na podporu jejich osamostatňování a přechodu do dospělosti, aby se zabránilo tomu, že se tyto děti opětovně stanou obětmi obchodování s lidmi. Členské státy zajistí v přiměřené době dětským obětem a dětem obětí, kterým je poskytována pomoc a podpora v souladu s článkem 11, přístup ke vzdělání podle svých vnitrostátních právních předpisů.
2.
V případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, podle vnitrostátního práva nemohou z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí prosazovat nejlepší zájem dítěte nebo jej zastupovat, ustanoví členské státy opatrovníka nebo zástupce dětské oběti obchodování s lidmi, a to od okamžiku, kdy je dítě příslušnými orgány identifikováno. Členské státy zajistí, aby v případě střetu zájmů mezi opatrovníkem nebo zástupcem a dětskou obětí byl jmenován jiný opatrovník nebo zástupce.
3.
Členské státy přijmou v případech, kdy je to vhodné a možné, opatření na poskytnutí pomoci a podpory určených rodině dětské oběti obchodování s lidmi, pokud se její rodina nachází na území dotyčných členských států. Ve vztahu k této rodině uplatní členské státy v případech, kdy je to vhodné a možné, zejména článek 4 směrnice 2012/29/EU.
▼B
4.
Tento článek se použije, aniž je dotčen článek 11.
Článek 15
Ochrana dětských obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, podle vnitrostátního práva nesmějí z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí dítě zastupovat, příslušné orgány při vyšetřování a trestním řízení ustanovily zástupce dětské oběti obchodování s lidmi, a to v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice.
2.
Členské státy zajistí, aby dětské oběti, jestliže nemají dostatečné finanční prostředky, měly v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice neprodleně přístup k bezplatnému právnímu poradenství a bezplatnému právnímu zastoupení, a to i za účelem uplatnění nároku na odškodnění.
3.
Aniž je dotčeno právo na obhajobu, členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování a řízení týkajícím se kteréhokoli z trestných činů uvedených v článcích 2 a 3:
a)
proběhly výslechy dětských obětí bez zbytečného prodlení poté, co byly dané skutečnosti oznámeny příslušným orgánům;
b)
v případě potřeby proběhly výslechy dětských obětí v prostorách určených nebo upravených k tomuto účelu;
c)
v případě potřeby byly výslechy dětských obětí prováděny odborníky vyškolenými k tomuto účelu nebo jejich prostřednictvím;
d)
v případě potřeby a pokud je to možné, vedly všechny výslechy dětských obětí tytéž osoby;
e)
byl počet výslechů co nejnižší a výslechy byly prováděny pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné pro účely trestního vyšetřování a řízení;
f)
mohla být dětská oběť doprovázena svým zástupcem nebo případně dospělou osobou podle výběru dítěte, pokud nebylo v souvislosti s touto osobou přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu.
4.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování kteréhokoliv trestného činu uvedeného v článcích 2 a 3 mohly být ze všech výslechů dětských obětí nebo případně dítěte, které vystupuje jako svědek, pořízeny videozáznamy a aby tyto videozáznamy mohly být v souladu s pravidly vnitrostátního práva přijímány jako důkazy při soudním řízení.
5.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při soudním řízení souvisejícím s kterýmkoliv trestným činem uvedeným v článcích 2 a 3 mohlo být nařízeno, aby:
a)
jednání proběhlo s vyloučením veřejnosti;
b)
dětská oběť byla vyslýchána v soudní síni, aniž by byla přítomna, zejména s využitím vhodných komunikačních technologií.
6.
Tento článek se použije, aniž je dotčen článek 12.
Článek 16
Pomoc, podpora a ochrana určené dětským obětem obchodování s lidmi bez doprovodu
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby konkrétní opatření na pomoc a podporu určená dětským obětem obchodování s lidmi podle čl. 14 odst. 1 řádně zohledňovala osobní a konkrétní situaci dané dětské oběti bez doprovodu.
2.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k nalezení trvalého řešení, které bude založeno na individuálním posouzení nejlepšího zájmu dítěte.
3.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl v případě potřeby ustanoven opatrovník dětské oběti obchodování s lidmi bez doprovodu.
4.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dítě bez doprovodu nebo odděleno od rodiny, příslušné orgány v rámci vyšetřování trestných činů a trestním řízení a v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice ustanovily dítěti zástupce.
5.
Tento článek se použije, aniž jsou dotčeny články 14 a 15.
▼M1
Článek 17
Členské státy zajistí, aby oběti obchodování s lidmi měly přístup ke stávajícím systémům odškodnění obětí úmyslně spáchaných násilných trestných činů. Členské státy mohou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy zřídit vnitrostátní fond pro oběti nebo podobný nástroj za účelem vyplácení odškodnění obětem.
Článek 18
1.
Členské státy přijmou vhodná odrazující opatření, s ohledem na specifika nejrůznějších forem vykořisťování, zaměřená na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování spojené s obchodováním s lidmi; tato opatření mohou mít například podobu vzdělávání, odborné přípravy a kampaní, v případě potřeby se zvláštním zaměřením na online rozměr.
2.
Členské státy, případně ve spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými stranami, jako je soukromý sektor, přijmou vhodná, genderově citlivá a k dětem vstřícná opatření, mimo jiné s využitím internetu, například informační a osvětové kampaně, výzkumné a vzdělávací programy, zaměřené mimo jiné na podporu digitální gramotnosti a dovedností, a to s cílem zvýšit informovanost a snížit riziko toho, že se lidé, zejména děti a osoby se zdravotním postižením, stanou obětmi obchodování s lidmi.
▼M1
Článek 18a
Trestné činy týkající se využívání služeb poskytovaných obětí obchodování s lidmi
1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby využívání, jedná-li se o úmyslné jednání, služeb poskytovaných obětí některého z trestných činů uvedených v článku 2, představovalo trestný čin, pokud je daná oběť zneužívána za účelem poskytování daných služeb a osoba služby využívající ví, že osoba služby poskytující je obětí některého z trestných činů uvedených v článku 2.
2.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy vymezené v souladu s odstavcem 1 uložit účinné, přiměřené a odrazující sankce.
Článek 18b
1.
Členské státy podporují nebo nabízejí pravidelnou a specializovanou odbornou přípravu odborníků, u nichž je pravděpodobné, že přijdou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, včetně policistů v přímém výkonu služby, soudních zaměstnanců, asistenčních a podpůrných služeb, inspektorů práce, pracovníků sociálních služeb a zdravotnických pracovníků, s cílem umožnit jim předcházet obchodování s lidmi a bojovat proti němu a zabránit sekundární viktimizaci a odhalovat oběti, identifikovat je, pomáhat jim, podporovat je a chránit. Tato odborná příprava je založena na lidských právech, využívá přístup zaměřený na oběti, který je genderově citlivý, citlivý ve vztahu k zdravotnímu postižení a citlivý k dětem.
2.
Aniž jsou dotčeny nezávislost soudnictví a rozdíly v organizaci soudnictví v rámci Unie, členské státy podporují obecnou i specializovanou odbornou přípravu soudců a státních zástupců zapojených do trestního řízení, jejímž cílem je umožnit jim předcházet obchodování s lidmi a bojovat proti němu a zabránit sekundární viktimizaci a odhalovat oběti, identifikovat je, pomáhat jim, podporovat je a chránit. Tato odborná příprava je založena na lidských právech, využívá přístup zaměřený na oběti, který je genderově citlivý, citlivý ve vztahu ke zdravotnímu postižení a citlivý k dětem.
▼M1
Článek 19
Národní koordinátoři pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobné mechanismy a nezávislé subjekty
1.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k ustavení národních koordinátorů pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobných mechanismů a k poskytnutí odpovídajících zdrojů nezbytných k účinnému výkonu jejich funkcí. Národní koordinátor pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobný mechanismus spolupracuje s příslušnými vnitrostátními, regionálními a místními orgány a agenturami, zejména s donucovacími orgány, národními referenčními mechanismy a s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti.
2.
Mezi úkoly národních koordinátorů pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobných mechanismů patří posuzování trendů v oblasti obchodování s lidmi, měření výsledků opatření pro boj proti němu, včetně shromažďování statistických údajů v úzké spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti, a podávání zpráv.
Úkoly národních koordinátorů pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobných mechanismů mohou rovněž zahrnovat:
a)
vypracování pohotovostních plánů reakce s cílem předcházet hrozbě obchodování s lidmi v případě závažných mimořádných událostí;
b)
podporu, koordinaci a případně financování programů boje proti obchodování s lidmi.
3.
Členské státy mohou rovněž zřídit nezávislé subjekty, jejichž úlohou může být i monitorování provádění a dopadu opatření proti obchodování s lidmi, předkládání zpráv o záležitostech, které vyžadují zvláštní pozornost příslušných vnitrostátních orgánů, a posuzování hlavních příčin a trendů v obchodování s lidmi. Je-li takový nezávislý subjekt zřízen, mohou mu členské státy přidělit jeden nebo více úkolů uvedených v odstavci 2.
▼M1
Článek 19a
Shromažďování údajů a statistické údaje
1.
Členské státy zajistí zavedení systému pro záznam, vypracovávání a poskytování anonymizovaných statistických údajů za účelem monitorování účinnosti svých systémů pro boj proti trestným činům uvedeným v této směrnici.
2.
Statistické údaje uvedené v prvním odstavci zahrnují přinejmenším údaje dostupné na ústřední úrovni o:
a)
počtu registrovaných identifikovaných a předpokládaných obětí trestných činů uvedených v článku 2 rozčleněné podle registrující organizace, pohlaví, věkových skupin (dítě/dospělý), občanství a formy vykořisťování, a to v souladu s vnitrostátním právem a postupy;
b)
počtu osob podezřelých z trestných činů uvedených v článku 2 rozčleněné podle pohlaví, věkových skupin (dítě/dospělý), občanství a formy vykořisťování;
c)
počtu osob trestně stíhaných za trestné činy uvedené v článku 2 rozčleněné podle pohlaví, věkových skupin (dítě/dospělý), občanství, formy vykořisťování a povahy konečného rozhodnutí o trestním stíhání;
d)
počtu rozhodnutí o trestním stíhání (tedy obvinění z trestných činů uvedených v článku 2, obvinění z jiných trestných činů, rozhodnutí o nestíhání, jiné);
e)
počtu osob odsouzených za trestné činy uvedené v článku 2 rozčleněné podle pohlaví, věkových skupin (dítě/dospělý) a občanství;
f)
počtu soudních rozsudků (tedy. zproštění obžaloby, odsouzení, jiné) za trestné činy uvedené v článku 2;
g)
počtu podezřelých osob, osob stíhaných a odsouzených za trestné činy uvedené v čl. 18a odst. 1 rozčleněné podle pohlaví a věkových skupin (dítě/dospělý).
3.
Členské státy každoročně v zásadě do 30. září, a není-li to možné, nejpozději do 31. prosince předají Komisi statistické údaje uvedené v odstavci 2 za předchozí rok.
Článek 19b
Národní akční plán boje proti obchodování s lidmi
1.
Členské státy přijmou do 15. července 2028 své národní akční plány boje proti obchodování s lidmi vypracované a provedené po konzultaci s národními koordinátory pro boj proti obchodování s lidmi nebo obdobnými mechanismy podle článku 19, nezávislými orgány a příslušnými zúčastněnými stranami působícími v oblasti předcházení obchodování s lidmi a boje proti němu. Členské státy zajistí, aby tyto národní akční plány boje proti obchodování s lidmi byly přezkoumávány a aktualizovány, a to v pravidelných intervalech ne delších než pět let.
2.
Národní akční plány boje proti obchodování s lidmi mohou zahrnovat tyto prvky:
a)
cíle, priority a opatření k řešení problému obchodování s lidmi pro všechny formy vykořisťování, včetně zvláštních opatření pro dětské oběti;
b)
preventivní opatření, jako je vzdělávání, osvětové kampaně a odborná příprava, a případně preventivní opatření jakožto součást reakce na rizika obchodování s lidmi způsobená humanitárními krizemi;
c)
opatření k posílení boje proti obchodování s lidmi, včetně zlepšení vyšetřování a stíhání případů obchodování s lidmi, a k zlepšení přeshraniční spolupráce;
d)
opatření na posílení včasné identifikace obětí obchodování s lidmi a pomoci těmto obětem a jejich podpory a ochrany;
e)
postupy pro pravidelné monitorování a hodnocení provádění národních akčních plánů boje proti obchodování s lidmi.
3.
Členské státy oznámí své národní akční plány boje proti obchodování s lidmi a jejich aktualizace Komisi do tří měsíců od jejich přijetí.
4.
Národní akční plány boje proti obchodování s lidmi jsou veřejně přístupné.
▼M1
Článek 20
Koordinace strategie Unie proti obchodování s lidmi
1.
S cílem přispět ke koordinované a konsolidované strategii Unie proti obchodování s lidmi členské státy usnadní činnost koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi. Členské státy předávají koordinátorovi EU pro boj proti obchodování s lidmi alespoň informace uvedené v článku 19.
2.
V zájmu zajištění soudržného a komplexního přístupu zajistí koordinátor EU pro boj proti obchodování s lidmi koordinaci s národními koordinátory pro boj proti obchodování s lidmi nebo s obdobnými mechanismy, nezávislými subjekty, agenturami Unie a s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti, a to i pro účely příspěvku koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi k podávání zpráv o pokroku dosaženém v boji proti obchodování s lidmi, které Komise podává každé dva roky.
▼B
Článek 21
Nahrazení rámcového rozhodnutí 2002/629/SVV
Rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV o boji proti obchodování s lidmi se nahrazuje ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení rámcového rozhodnutí ve vnitrostátním právu.
Ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, se odkazy na rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV považují za odkazy na tuto směrnici.
Článek 22
1.
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 6. dubna 2013.
2.
Členské státy předloží Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z této směrnice.
3.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 23
1.
Do 6. dubna 2015 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, včetně popisu opatření uplatňovaných podle čl. 18 odst. 4, a případně připojí legislativní návrhy.
2.
Do 6. dubna 2016 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které vyhodnotí účinky stávajících vnitrostátních právních předpisů, které stanoví trestný čin využívání služeb, jež jsou předmětem vykořisťování v rámci obchodování s lidmi, na prevenci obchodování s lidmi, a případně připojí vhodné návrhy.
▼M1
3.
Komise předloží do 15. července 2030 Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí a dopad těchto opatření.
▼B
Článek 24
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 25
Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.
© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022